Obsidián pochází ze žhavého nitra Země, sopečná činnost jej vynesla na povrch a stejně jako nezkrotná sopka a žhavá láva působí. Zavádí nás do našich vlastních hloubek a vlastního "podsvětí", vynáší je na povrch a činí je vnímatelnými. Tento černý kámen nás konfrontuje s očistným ohněm a světlem neznámých hloubek nevědomí a všech nevyřešených rozporů, jež byly odsunuty do podvědomí. Tak nás spojuje se skrytým světlem, z něhož vznikl veškerý život, a které dál září v nejhlubším nitru všech lidí.
°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
Bellatrix s ní prošla branou a dál až ke dveřím velkého domu za ní. Kouzlem nechala rozlétnout je dokořán a vpadla do spoře osvětlené vstupní haly. Okamžitě se vynořilo několik osob s hůlkami a s válečnými výrazy. Mířili na ně a byli připraveni zasáhnout. Bellatrix ale v nejmenším nedala najevo úlek ani překvapení.
"Zavřete ji a dejte na ni pozor!" štěkla a mrskla Roxanne doprostřed.
"Do sklepení, madam, jako obvykle?" zeptal se jeden z připravených obránců. Jejich hůlky byly nyní, když poznali Bellatrix, skloněné.
"Ne! Určete jí prázdný pokoj! Najděte Luciuse, ať jí nějaký přidělí! A zabezpečte ho proti útěku. Jestli odsud zmizí, odskáčete si to!" poslední část pronesla tak výhružně, že se nikdo neopovážil nic namítat. Nikdo, dokud na opačném konci rozlehlé síně nestanula další žena.
"Bello? Co to má znamenat?" s jistou nechutí sledovala, jak dívku odvádí pryč.
"Proč taháš to děvče k nám?! Jestli je to oběť tvých loveckých výprav, laskavě si ji muč v Azkabanu. Od té doby, co u nás Pán zla nesídlí, nebyli tu žádní zajatci a to se měnit nebude!"
Narcissa mluvila stejně chladně a povýšeně jako její sestra, ale přeci jen postrádala onu řezavou krutost a zvrácené potěšení z bolesti ostatních, které tak Belle dodávalo mnohem větší respekt, než kdy mohla Narcissa mít.
"Ta holka tu zůstane. Mám s ní důležitější plány, než je mučení. To ráda přenechám těm otravným mudlákům."
"Tak potom vůbec nechápu, co u nás dělá. Je to náš dům a ty v něm nebudeš rozhodovat jak je libo, natož sem tahat-"
"Mlč!" nenechala ji domluvit. "Je to váš dům, ale pořád jsem tvá sestra. A chci vám pomoct v tom, abyste se opět vrátili na výsluní Pána zla. Nechápeš, Cissy? Tvůj manžel už udělal příliš mnoho chyb, ale pokud bude všechno tak, jak jsem naplánovala, možná mu odpustí."
"Cožpak nestačí, že mu Lucius a Draco slouží? Co ještě víc po nás chceš? Nestačí, že Lucius si ještě pořád nesmí nechat zhotovit hůlku? Že jsme-"
"Vyřízení? To vím. O tom mluvím!" zasmála se. " Ale Draco nemusí být! Draco vám může pomoct a zároveň splnit svou povinnost vůči novému světu!"
"O čem to …" ale začínala chápat. A vůbec se jí to nezamlouvalo. Tohle nové nařízení schvalovala jen pokud šlo o zamezení poskvrny čarodějů obyčejnými mudly, ale ne její syn!
"Ta dívka je čistokrevná! Rosenthalovi jsou vznešený starý rod. Jedna z mála příležitostí, co se naskytnou! A Draco má pravý věk na to, aby dal armádě Pána zla potomka, stejně jako všichni jeho věrní služebníci! Cissy kouzelnický svět potřebuje vrátit svou moc a nadřazenost a nějakými mudly a motáky se to nestane!"
"Bello ty ses zbláznila? Draco? Můj syn? Nikdy ti nedovolím-"
"Ty mi nedovolíš?" chytila Narcissu za zápěstí ruky, kterou rozčileně napřáhla proti ní. "Ty už dávno nejsi v pozici, kdy můžeš dovolovat. Cissy jste v nemilosti a já naopak po jeho boku. Kdo myslíš, že tady může něco dovolit?" s divokým výrazem svou sestru pustila.
"Dejte na ni pozor! Nikdo se jí nedotkne, dokud to nedovolím!" zakřičela směrem, kterým Roxanne odvedli, rozrazila vchodové dveře a s vlajícím pláštěm za sebou odešla.
"Matko co se tady děje? Co to bylo za křik?" chvíli po Bellatrixiném odchodu vešel do haly mladý vysoký blonďák. Mladý pan Malfoy.
Narcissa se otočila od dveří, které za Bellou zavřela a ustaraně pohlédla na svého syna.
"Tvá teta vymyslela další šílený plán."
"To mi došlo, pokud se hádáte vy dvě, je v tom vždycky ona," nemýlil se. Poslední dobou se spolu na ničem neshodly.
"Draco ale tenhle se týká tebe," pohlédla na něj tak ustaraně, až ho zamrazilo. Naposledy se na něj takhle dívala, když čelil úkolu zabít Brumbála. To ale dokázala vyřešit. Prostě uprosila Snapa, aby to udělal za něj. A i když se mu to nelíbilo, jeho pomoc, která mu zachránila život, přišla vhod. Teď se na něj dívala úplně stejně. Možná ještě o něco zmučeněji. Že by šlo o úkol, který nedokáží zvládnout?
"Tak co je to za plán? Mám zabít nějakého mudlovského šmejda, co jí chytil za lem pláště?" utrousil dost ironicky. Snažil se zamaskovat obavy, které v něm matka okamžitě vyvolala a tak trochu doufal, že to něco takového bude. Nejspíš by nedokázal zabít, ale nakonec by ho Bellatrix po zapáleném kázání nechala být.
"Přivedla sem jednu čistokrevnou dívku, kterou chytili."
"Proč? Jestli patří k zrádcům, měla ji poslat do Azkabanu ne? I když ten už asi musí přetékat."
"Ne. Ty přece víš o tom nařízení pána Zla, viď? O tom, že si nikdo z kouzelníků nesmí vzít mudlu ani nikoho takového původu. Ani žádného křížence."
"Jistě. To se kontroluje dost důkladně. Počkej, nechceš mi říct, že ta holka …?"
"Bellatrix prostě plně schvaluje vše, co pán Zla nařídí. A také dobře ví, že všichni mladí smrtijedi si hledají čistokrevné partnerky a že jejich děti jsou od malička učeny černé magii, aby mohly posloužit všem těm plánům o nastolení vlády kouzelníků."
"To jako že si tu holku mám vzít? Proč? Ani ji neznám, ještě jsem ji … matko to ani náhodou!"
"Bella tvrdí, že by nám to pomohlo v našem postavení. Víš, že na tom nejsme nejlépe."
"Já ale nemůžu … vždyť je to nějaká uprchlice, zrádkyně, nemůže přece chtít, abych si ji JÁ vzal! Nebo abych s ní měl dítě!" vztekal se, ale ve skutečnosti byl více vyděšený. Nepřemýšlel o takových věcech, i když nehodlal zůstat sám, ale přece ho nikdo nemůže nutit jako ve středověku!
"Já to po tobě nechci, Draco. Neboj," Narcissa došla až k němu a vzala ho za bledou ruku. "Udělám, co budu moct, abych jí to nějak vymluvila," snažila se ho uklidnit.
"Vymluvit? To se ti nepovede," zahučel pochybovačně.
"Neboj. Udělám všechno, co půjde. Nenechám tě její manipulaci. Jsi můj jediný syn, Draco. Ona o tobě rozhodovat nebude," políbila ho na tvář a rychle odešla.
Vstupní hala potemněla, protože Narcissa mávnutím hůlky zhasla všechna světla. Venku už byla absolutní tma a Draco se najednou v té temnotě, která ho obklopovala, začal cítit jako ztracený ve velkém světě mezi samými obry. Vždycky si byl jistý tím, co dělal. A vždycky za ním stál někdo, kdo mu pomohl, nebo vyřešil to, co on nedokázal. Nikdy neměl potřebu dospět, nikdy neměl potřebu starat se o podstatné. A nikdy nemusel čelit tomu, co by jiní nazvali vlastním osudem. Vždycky mu někdo určil cestu a on jí vždycky šel. Ale co teď, co když se poprvé vzepře? Co když nechce, aby mu vnutili i svatbu a dítě? Co když nechce splnit určený plán?
Zavřel oči, i když tmou stejně neprohlédl, a všechno se zhoršilo. Jako by k němu neznámé předměty mimo jeho dosah velkou rychlostí přilétaly a odlétaly, dráždily ho, poskakovaly z místa na místo a plašily všechny myšlenky. Nedokázal se na nic soustředit, pouze na jedinou větu: Nevezmu si ji.
Nakonec na pomyslný prohraný boj s vlastníma očima rezignoval a zamířil do knihovny. Chodil tam docela rád. Sice zdaleka neměl přečtené všechny svazky, co se v ní daly najít, to ani nikdy neměl v úmyslu, ale bylo v ní několik pohodlných křesel a výhled za dům, kde jeho otec ještě stále choval pávy. Připadal si tam o něco důležitější, než byl a mohl nerušeně přemýšlet a nebo se připravovat na další dny na ministerstvu. Jeho pozice tam byla nevýznamná a nahraditelná, často si v ní připadal zbytečný, ale přesto ho do ní Bellatrix pomocí svého manžela dosadila. Dělala všechno proto, aby ona i její rodina co nejvíc vyhovovali novému režimu. Začínalo ho to štvát.
Chtěl otevřít dveře, ale zjistil, že to nejde. Zarazilo ho to. Tuhle místnost nikdy nikdo nezamykal. Namířil tedy na zámek a pronesl alohomora.
Vešel a chtěl se rovnou usadit ve svém oblíbeném tmavě zeleném křesle. Ale zjistil, že je obsazené.
Osoba, která se v něm klepala, vyskočila ihned, jak uslyšela cvaknutí kliky. Teď stáli proti sobě a měřili si jeden druhého pohledem.
Roxanne nevěděla, kdo před ní stojí, vlastně vůbec netušila, kde je. Bála se, kdy někdo udeří. Kdy přijde bolest nebo rovnou smrt. Celé ty dlouhé minuty nebo hodiny tu seděla a doufala, že se jí to jen zdá. Ke své zoufalosti ale s každým zhoupnutím kyvadla velkých hodin na protější stěně zjišťovala, že nesní.
Ale ten mladý muž se zřejmě nechystal zaútočit. Prostě jen stál a díval se na ni, jako by sám nevěděl, co má přesně cítit a co si myslet.
"Co tu děláš?" prolomil ticho odměřeným dotazem.
"Mě … mě sem zavřeli …"
"A kdo seš? Řekli ti vůbec, proč tě sem přivedli?" zavřel a sedl si do křesla proti ní. Ta holka je skoro mimo strachy, pomyslel si. Zřejmě vůbec neví, co se chystá. Tak tohle je ta vyvolená?
"Roxanne Rosenthalová," zamumlala a sklopila pohled na špičky svých bot. Konečně sem přišel někdo, kdo s ní nejednal jako s kusem hadru, ale to ji mátlo ještě víc. Stála před tím neznámým cizincem jako odsouzenec před svým katem a obávala se dalších slov. Ta ale k jejímu údivu nebyla nijak ostrá a nebyl to rozkaz.
"Tak si klidně zase sedni."
Poslechla ho a posadila se. To, že před ním nemusela zůstat v pozici zrůda a její soudce, jí dodalo trochu odvahy a zvedla hlavu. Draco si všiml, že má na tvářích stopy pláče a oči má trochu zarudlé. I oblečení měla obyčejné a potrhané a vlasy neučesané. Netušil, jak mohla Bellatrix takové stvoření vůbec vybrat. Působila křehce a zranitelně a naprosto zmateně. Proč ji radši nenechala stejně jako ostatní mozkomorům.
"A kdo jsi ty?" zeptala se, když si mladíka trochu lépe prohlédla a zjistila, že bude asi stejně starý, jako ona a že se patrně nechystá pozvednout proti ní hůlku.
"Draco Malfoy. Jsi v našem sídle."
"Proč?" nekřičel, ani si z ní neutahoval. Mluvil docela klidně a díval se na ni téměř shovívavě. Jako by se ho vůbec netýkala a on tak neměl potřebu se k ní nějak stavět. Jako by si najednou vybral z oné nejistoty, jak se k ní bude chovat.
"Bellatrix Lestrangeová se rozhodla, že tě začlení do svojí rodiny. O tom nic nevíš?"
"Ne! Jak … proč já? A … jak?" tak o tohle tedy jde? Proto ty narážky na její původ? Ze strachu se pomalu dostávala k rozčilení. Nikdy nikomu nedovolila zasahovat do svého života a své chycení brala jako obrovskou osobní prohru. A čekala na trest, na svou vlastní smrt, která jí přišla hrozná a nespravedlivá, ale tohle bylo ještě horší.
"Svatbou. Prý jsi čistokrevná čarodějka."
"Říká se to," odsekla. Už se s ním nechtěla bavit. Bylo jí jedno, na co se ptá, co si myslí, nebo kdo to je. Ta bláznivá ženská ji chce donutit vzít si nějakého smrtijeda a to ona nikdy nesmí dopustit. Pro to se její rodina neschovávala. Pro to nebojovala do poslední naděje. Pro to nepodlehla.
"Tak říká," možná se spletl. Možná to není žádná křehká ušmudlaná utečenkyně, ale jedna z drzých, protivných a nemožných lidí, kteří se kdysi stavěli Voldemortovi na odpor. Ani nevěděl, proč se s ní pokusil bavit. Proč šel vůbec dál. Proč s ní ztrácí čas.
Měl chuť se rozesmát. Taková ubohá čarodějka přece nikdy nemůže být jeho ženou, Bellatrix to nepochybně sama pochopí. Všechny jeho obavy byly liché a on může jít v klidu spát. Tahle dívka je prostě velký omyl.
Žádné komentáře:
Okomentovat