Když ho konečně stále ještě živého, ale v hlubokém bezvědomí, odvezli, rozhlédl se Danny po přítomném davu policistů a detektivů.
"Víte někdo, co v poslední době jedl nebo pil?"
Všichni kroutili hlavou. "Na stole má kafe," prohodil někdo, jinak ticho.
"Dobře," Danny vzal opatrně hrnek, odnesl ho do laboratoře jako důkazní materiál k případu pokusu o vraždu policisty a rozjel se do nemocnice.
Lékaři mu nechtěli nic říct. Flacka se stále pokoušeli oživovat, najít vhodnou protilátku, zkrátka ho zachránit. Mohla jim pomoct jedině laboratoř, tedy za předpokladu, že ho otrávilo něco v kávě a ne nic jiného. Jenže výsledky z rozboru také stále nepřicházely.
Potom si uvědomil, že by měl zavolat Patty. Dřív, než přijde do laboratoře a udeří na ni ostatní laboranti.
Vzal do ruky mobil, našel její číslo v seznamu. Pak si ale vzpomněl na hádku, která otravě předcházela a na to, jak celou dobu jen čekal, až se jednomu z nich něco stane kvůli Flackově policejní kariéře.
Zmáčkl call.
"Danny, co potřebuješ v tuhletu dobu?" ozvala se jeho sestra trochu rozespale.
"Já nepotřebuju nic. Ale ty bys měla okamžitě jet do nemocnice."
"Proč? Něco nového o Ann? Nějaká změna?"
"Asi ne, je u ní Mac a já nic nevím. Ale tohle to se dalo čekat. Říkal jsem, že se to jednou stane a prosím, máš to tady!"
"Danny o čem to mluvíš? Co mám?"
"No jen sem přijeď sestřičko. Uvidíš!" zavěsil. Až pozdě si uvědomil, že svůj výpad přehnal. Patt se bude cítit hodně špatně a on jí vůbec nepomáhá.
Prošel další lékař, který mu nic neřekl. Další dlouhé minuty bezmoci na chodbě.
Napadlo ho, jestli někdo nechce zlikvidovat jejich směnu. Možná spolu vážně dnešní útoky souvisí. Kde najde služební zbraň policisty a že zrovna ten konkrétní je na dovolené mohl vědět jen někdo zevnitř. A stejně tak otrávit Flackovi jídlo nebo pití mohl nejlépe někdo v budově. Tohle začíná být velmi nebezpečné.
"Danny tak co mám, co uvidím?" stoupla si před svého bratra nevyspalá a naštvaná Patty, jakmile zahlédla jeho siluetu na konci chodby.
"No, někdo otrávil Flacka."
Chvilku na něj jen zírala. Potom přehlédla očima celý prostor, zastavila se na jeho obličeji a vrazila mu facku.
"Tak to bylo mimořádně hnusný!"
"Patty já za to nemůžu."
"Pořád jsi opakoval, že se to stane! Řekls mi do telefonu, že jsem to měla čekat! To bylo hnusný Danny! Kde je? A jak je na tom? Nechceš mi doufám říct, že …!" měla co dělat, aby mu neuštědřila další.
"Já nevím, nikdo mi nechce nic říct a zatím se pořád snaží nějak tu otravu zastavit."
Sedla si do křesla. Nejdřív se jen dívala před sebe, jako by okolí neviděla, potom složila hlavu do dlaní a začala plakat.
Danny si sedl vedle.
"Jsi spokojený?" zeptala se vysokým hlasem plným vzteku.
"Patty …"
"Nechtěl jsi, abychom byli spolu! Dělal jsi všechno proto abychom se rozešli! Neotrávils ho náhodou taky abys od něj měl pokoj!"
"Cože? Jestli jsem ho já neotrávil? Samozřejmě že ne! Je to můj kamarád!"
"Ale nenávidíš náš vztah!"
"Z dobrých důvodů! Co když to teď nepřežije? Co budeš dělat?"
"On to PŘEŽIJE!" rázně se opět zvedla a začala přecházet sem tam.
"A co když ne?"
Otočila se na svého bratra a zpražila ho ubrečeným, ale vražedným pohledem.
"Je tu někdo s panem Flackem?" zeptala se mladá sestra, která vyšla ze záhybu chodby. Konečně se snad něco doví.
"Ano, já."
"A vy jste …"
"Patricia Messerová."
"Víte, ráda bych mluvila s někým z rodiny, vzhledem k nastalé situaci."
"Je sn … snad …"
"Ne, slečno … není mrtvý," dodala honem.
"Ou, no … já jsem jeho snoubenka. Někoho bližšího asi těžko teď seženu," zalhala honem.
"Dobrá, tak pojďte za mnou, chce s vámi mluvit doktor a potom se za ním můžete jít podívat. Určitě budete chtít."
Obě zmizely a Danny zůstal sedět jako opařený. Snoubenka?
"Takže slečno Messerová, detektiv Flack byl otráven malationem. Podle kriminální laboratoře mu ho někdo nalil do kávy, ale musel mu prakticky vyměnit kafe za tenhle jed, protože na otravu je třeba opravdu velké množství."
"Malation je přece insekticid," poznamenala.
"Ano, ale kapalný, takže to nebylo těžké. Přežije to, ale bohužel upadl do šoku a do bezvědomí, takže nějakou dobu potrvá, než se probere. Pokud nenastanou komplikace, můžeme ho propustit až ta doba nastane. Zatím ho musíme pozorovat, kdyby se jeho stav zhoršil."
"Ale přežije to určitě, že ano?"
"Určitě. Malation se v těle neukládá, takže by neměl mít ani žádné následky."
"A až se probere?"
"Bude mu špatně. Možná pár dní mu bude celkem nevolno."
"Dobře. Můžu tedy za ním?"
"Samozřejmě. Ale nezdržujte se moc dlouho."
Lékař ji dovedl až před Flackův pokoj a nechal ji o samotě.
Mlčela, věděla, že nemá smysl pokoušet se něco mu říkat. Seděla u něj dlouho, jen ho tak držela za ruku a doufala, že se brzy probere. I když to podle doktora mohlo trvat i dny.
V jiném pokoji ležel další pacient. Ale v komatu.
Mac se před chvilkou vrátil z bytu, kde stejně moc nenaspal, neměl chuť jíst a ani neměl chuť tam být. Stella byla narychlo odvolána do laboratoře kvůli Flackovi, takže dnes tu byl sám. Nikdo ho neuklidňoval, nikdo ho nepřemlouval, aby zbytečně nečekal na zázrak.
Seděl u mé postele na stejném místě jako včera, držel mě za ruku a pozoroval pečlivě zavázaná zranění na krku, hadičky do rukou, monitory.
"Danny … doufám, že mě slyšíš. Určitě mě slyšíš … kdyby ses tak mohla probrat."
Jak se dalo čekat a jak i čekal, žádná reakce.
"Nikdy jsem na tebe nechtěl křičet nebo se chovat tak, jak jsem se choval. Ale měl jsem strach. Měl jsem strach, že se přesně tohle stane. Proto jsem se snažil bránit tomu, abys měla cokoli s policií. Víš bál jsem se, že pokud by někdo chtěl ublížit mně, ublížil by tobě. A kdyžs začala chodit s Ericem, tak dvojnásob. A teď se to stalo a …" na chvilku se odmlčel.
Stále žádná reakce, i když věděl, že ho slyším.
"Danny, nechtěl jsem tě omezovat. Je to tvůj život. Jen bys ho ale měla žít jako ostatní a ne … být poznamenaná mojí prací a tím, že jsem na tebe neměl čas. Možná je to všechno moje vina, ale … chci pro tebe jenom to nejlepší. Možná si pak ani neuvědomuju, že to, co vypadá jako nejlepší, nejlepší být nemusí. Chtěl jsem, abys byla šťastná, protože v naší rodině to asi moc nejde," ucítil v zádech něčí pohled a ohlédl se. Venku stála Stella a naznačovala mu, aby vyšel. Sklonil se zpátky ke mně.
"Všichni si přejeme, aby ses co nejdřív uzdravila. Lékaři sice tvrdí, že neví, jestli to zvládneš, ale já věřím, že ano. Věřím ti a mám tě moc rád."
"Tak co?" zeptal se Stelly, když vyšel z pokoje.
"Patt tvrdí, že u Flacka se jen čeká, kdy se probere."
"Takže bude v pořádku?"
"Dřív nebo později v naprostém. Víme, co ho otrávilo, jak a kdy, jen nevíme kdo."
"Ty ten případ vyšetřuješ?"
"No, částečně. Hlavně dělám na tom s Ann. Zatím probíhá velká výslechová akce, která se týká celé stanice. Uvidíme, jestli někdo něco ví."
Mac přikývl.
"Co Ann? Pořád stejné?"
"Pořád. A i doktoři stále čekají, jak zvládne příští hodiny."
"Zvládne, je po tobě."
Pousmál se. "Tak to doufám, že ne."
"Neblázni Macu, ty jsi přece skvělej chlap."
"Co když za to můžu. Všechny ty hádky, ona se snažila být co nejdál od domova, jen abych jí neviděl s Ericem …"
Stella nesouhlasně kroutila hlavou. "Zapomeň, že ty za něco můžeš. Co se týče hádek a neshodů, jste oba stejně tvrdohlaví. A rozhodně není tvoje vina, že tam v tu chvíli Ann s Ericem byli."
Povzdech. "Díky Stello. Já se asi vrátím do laborky, potřebuju pracovat."
"Dobře, jak chceš."
"Co máte k tomu střelci?"
"Macu na tomhle bys ale dělat neměl. Jestli chceš pracovat, vezmi si Donův případ. A střelce nech mně."
Nezbývalo, než souhlasit. Uvědomil si, že by později mohla obhajoba využít jeho vztah ke mně ve svůj prospěch a nařknout ho ze zmanipulování důkazů za účelem pomsty.
"Dobře."
Žádné komentáře:
Okomentovat