7. března 2013

Dokonalý kouzelník 5


Obsidián pochází ze žhavého nitra Země, sopečná činnost jej vynesla na povrch a stejně jako nezkrotná sopka a žhavá láva působí. Zavádí nás do našich vlastních hloubek a vlastního "podsvětí", vynáší je na povrch a činí je vnímatelnými. Tento černý kámen nás konfrontuje s očistným ohněm a světlem neznámých hloubek nevědomí a všech nevyřešených rozporů, jež byly odsunuty do podvědomí. Tak nás spojuje se skrytým světlem, z něhož vznikl veškerý život, a které dál září v nejhlubším nitru všech lidí.
°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°


"Jsi si jistý, že už to zvládneš?" Narcissa si starostlivě prohlížela svého syna. Stál ve vstupní hale, přes ruku měl přehozený cestovní plášť a vypadal odhodlaně.
Trvalo dva týdny, než se úplně uzdravil a než byl schopný vstát a znovu se pustit do práce. Spoustu toho času prospal a často nevěděl, že se o něj Roxanne pečlivě starala. Ani s ní skoro nemluvil. Zato s Bellatrix mluvil až moc. Pravidelně za ním chodila a neustále ho zahlcovala novou a novou propagandou a pořád naléhala, aby zbytečně neotálel, Roxanne si v zal a dal službám pánovi Zla potomka. Ty řeči nesnášel, ale poslouchat je musel. Z počátku nic moc nebral na vědomí. Pořád doufal, že Roxanne Rosenthalová jednoho dne prostě z jejich domu a z jeho života zmizí a on se jí už nebude muset zabývat. Potom si několikrát promluvili a on zjistil, že není tak hrozná. A pak se jeho stav natolik zlepšil, aby přišla Bellatrix a znovu v něm vysela nechuť až odpor ke svatbě a k oné dívce. I když ne tak vysoký, jako prvně. Kdyby se s ní seznámil dobrovolně, kdyby tu nebyla násilím držená a tak strašně smutná, možná by to vypadalo jinak. Ošetřovala ho vždy, když spal. Nebo když si myslela, že spí. Někdy to jen předstíral a to proto, aby se na ni mohl potají dívat, když připravuje lektvary, nebo si čte jednu z mnoha knih a čeká, až se dostaví účinky.
Vypadala by půvabně. Hezky. Mile. Kdyby nebyla tak utrápená a smutná.

"Ano, matko, jsem. Rozhodně zvládnu lépe svou práci, než další nápor Bellatrix. Já vím, co bych měl udělat, ale … nechci."
"Neboj. Ještě není pozdě. Musíme to zkoušet vyřešit, dokud to půjde. Nepřepínej se a dávej na sebe pozor."
"V mojí kanceláři se mi určitě nic nestane. Ta práce je nudnější než výroba ministerských věstníků."
"Aspoň není nebezpečná, Draco. Doufám, že tě pán Zla ještě pár dní ušetří … než … po tobě bude … zase něco žádat."
"Neboj," v jejích očích viděl tolik obav a přitom je nemohl zahnat. Voldemort vždy na ty nejméně lákavé a příjemné úkoly vysílal jeho, nebo jeho otce kvůli fiaskům z posledních let. A bylo mu lhostejné, zda jsou nebezpečné, či ne. Zda je přežijí, či ne. Nejspíš se tím dobře bavil a stále neměl pocit, že se mstí už dostatečně dlouho.
"Snad není čeho. Ale určitě tě přijde zkontrolovat Rodolphus, když už na tebe nemůže Bellatrix. Nenech se vytočit. Klidně jim všechno odkývej. Zařídím, co budu moct."
"Matko, to jsi říkala i na začátku, ale Bella včera už přemýšlela, kdy by měla být svatba."
"Ještě není pozdě," zopakovala Narcissa a vyprovodila ho ze dveří. Venku se Draco otočil na místě a zmizel.

Přesně jak předpokládala, Rodolphus, který na oddělení působil jako Dracův nadřízený, samozřejmě dle Voldemortovy iniciativy, stejně jako všichni ostatní vlivní smrtijedi, ho přišel vyzpovídat. Pomalu ho všechen ten tlak uvrhal do zoufalství. Podle toho, co od strýce slyšel, Bella začala organizovat vše, co má vést ke sňatku. Nejspíš se obává, aby se jí nic nevymklo z rukou a aby vše dopadlo tak, jak si přeje a jemu už nezbývalo mnoho času na odpor. Čím dál víc si připadal jako vězeň v tomhle novém režimu, o který tak usiloval a kterému tak pomáhal dostat se na vrchol. Uvědomoval si, že nepomáhal pozvednout důležitost čisté krve ze zapomenutého prachu, nepomáhal kouzelníkům získat zpět ztracenou moc. Pomáhal pouze Voldemortovi spoutat zem pod krutovládu nejsilnějších. Na druhou stranu, co by měl, kdyby nepomáhal. Nic. Na něm nezáleželo. Dávno věděl, že na něm ani na jeho rodině nezáleželo. Bellatrix a Rodolphus byli prý nejvěrnější a těšili se nejvyšší úctě. Alespoň dokud neklopýtli. Ale oni byli prach. Přece mu nemůže nikdo vyčítat, že se snažil zlepšit své postavení a uchránit svůj život. Nebo ano? Stalo by se tohle všechno, kdyby byl na opačné straně? To už by byl možná mrtvý. A není nakonec lepší být mrtvý než být v nekonečném vězení?

Navíc, co se stane, když bude odmítat pořád? Když nebude chtít postupovat podle nalinkovaného plánu? Bellatrix ho nemůže nutit do nekonečna. Navíc to nevydrží. Ona není trpělivá. Vybuchne a … co … jemu neublíží. Na to jí na něm příliš záleží. Jako na smrtijedovi a jako na vlastní čisté krvi. Zabije Roxanne. Možná. Nechá ji zavřít do Azkabanu. Každopádně ona nejspíš zemře. A úplně zbytečně. Už zase ji viděl před sebou. Jak se jí v zapadajícím slunci lesknou vlasy. Jak starostlivě míchá lektvar. Jak trpělivě čeká, až začne účinkovat … Stávalo se mu to pořád častěji … Asi by neměl dopustit, aby na něj doplatila …
"Draco! Ty tu snad spíš nebo co! Draco!"

"Můj pane …" Bellatrix opatrně kráčela po kamenné podlaze směrem k vysokému křeslu. Několik kroků od něj padla na kolena. "Můj pane … nechal jste mě zavolat …"
Voldemort seděl zamyšleně na svém trůně, jedním prstem hladil svého obrovitého hada Nagini a jako by si Belly vůbec nevšímal. Promluvil až po delší době, kdy se Bellatrix netrpělivě připlazila blíž.
"Ty jsi zatím jediná věděla o mém nynějším úmyslu," prohodil jen tak mimochodem, ani se na ni nepodíval, "O úmyslu, který měl vylepšit mou schopnost mluvit s hady, kterou jsem zdědil po svém slavném předkovi. Rozšířit ji na další zvířata, která bych si tak mohl podmanit k našemu prospěchu."
"Ano můj pane … jen někdo tak mocný jako vy, si může dovolit ovládnout všechny tvory," hluboce se uklonila, i když se to z její pozice zdálo už nemožné.
"Ale k tomu ovládnutí jim potřebuji porozumět. Alespoň na chvíli, jak to zaslibuje magie, ke které jsem se chtěl dostat."
"Ch-chtěl můj pane? Z-znamená to snad … že … ?" nedovážila se dopovědět. Pokud se mu nepovedla další věc, po které toužil, nebylo to vůbec dobré.
"Chtěl, Bellatrix. Jak dobře víš, protože jsi to pro mě velice obětavě zjistila, všechny věci, které k tomu obřadu potřebuji, jsou pečlivě chráněné nejmocnějšími kouzelnými tvory. Nepodařilo se mi získat všechny, neboť to vypadá, že kentauři se svého pokladu nevzdají žádnou cestou. Neupozornilas mě na to, že jsou mezi nimi vybráni tací, jejichž životním posláním je chránit svou rasu před ovládnutím, a kteří udělají vše pro to, aby se k jejich podstatě, porozumění a následně podrobení nikdo nedostal," mluvil klidně, i když uvnitř zuřil. Nikdy se nedokázal vyrovnat s porážkou.

"Můj pane … o … omlouvám se, já … nevěděla jsem to … ale i bez toho … těch zvířat … dosáhl jste tam, co jiný kouzelník nikdy … jste přece nejmocnější na celé zemi … určitě najdete způsob, jak všechno získat … omlouvám se … udělám všechno! Pomůžu vám! Vydám se k nim a získám to pro vás!" rozohnila se okamžitě, jak ji tohle napadlo, i když nevěděla přesně, co chce získat. Jen on dokázal ze skrovných informací, které  mu dokázala poskytnout, vytvořit konkrétní obraz a konkrétní plán. A s tím se jí nesvěřil.
"Ne, Bello," ušklíbl se, ale nebylo možné říct, zda pobaveně, "je to příliš nebezpečné. Očekáváš snad, že to, co se nepovedlo Pánovi zla, se povede tobě?"
"Ne můj pane! Nikdy bych si netroufla tvrdit … Vždyť vy jste lepší než kdokoli jiný, silnější než ostatní, nikdo nemůže tvrdit, že je lepší než vy!"
"Tak je to správně. Nikdo se nedostal dál. Nikdo nepoznal tolik, co já. Musím tedy najít jiný způsob, jak všechno získat, nebo jiný způsob, jak podmanit pro začátek alespoň kentaury."
"Kentaury můj pane? Vždyť oni se nestaví na žádnou stranu, nikdy … nespolupracovali s kouzelníky …"
"Proto musíme najít způsob, jak budou. Po dobrém nebo po zlém. Potřebuji získat i jejich část celého celku ke klíči kouzelnické zvířecí říše. Musím pojistit všechny možnosti. Nesmí se stát další chyba."
"Vy přece neděláte chyby! Vy jste dokonalý kouzelník!" vyhrkla.

Dlouho jen seděl a díval se na ni. Uvažoval o jejích slovech a i když očekával takové přesvědčení ode všech svých věrných, sám v určitých momentech pochyboval. Bellatrix sklonila hlavu, nevydržela jeho pátravý pohled rudých očí. "Každý dělá chyby. A čím jsem mocnější, tím jsou fatálnější. Musí se jim proto pečlivěji předcházet."
"Ano můj pane. Udělám vše, co bude v mých silách. Pokusím se najít způsob jak …"
"To obstarám sám," přerušil ji rázně, "ty už jsi svou úlohu splnila. Jen se chci ujistit, že dokud svého cíle nedosáhnu, budeš o všem mlčet."
"Samozřejmě, můj pane, nikdy bych si nedovolila říct jediné slovíčko z vašich plánů," přitakala okamžitě.

"A teď, po mém … prozatímním nezdaru … můžu slyšel alespoň jednu dobrou zprávu?" Nagini se začal plazit dolů z opěrky. Voldemort mu už nevěnoval pozornost a jeho debata nezajímala.
Bella mlčela a propalovala pohledem hada, dokud se neproplazil kolem ní a nezmizel.
"V Azkabanu se posílila stráž a byli popraveni všichni, kteří spolupracovali s Edwardem Fuerstem a mohli se tedy také chtít pokusit o útěk."
"Ten nezdařený útěk, který málem připravil o život jednoho z mých … snaživých … smrtijedů …" vzpomněl si hned na nepříjemnou událost. Nikdy si nedělal příliš velké ideály ohledně rodiny Malfoyových, zvlášť po všech fiascích, za kterými stáli.
"Draco je už ale v pořádku … a hodlá dostát své povinnosti … chystá se posílit řady oddaných nových smrtijedů. Ale nejsem si jistá ohledně mé sestry … ona s tím nesouhlasí, snaží se ho přespříliš chránit a Lucius je slaboch a ubožák, což je škoda, protože Draco tak postrádá …"
"Dost. Chtěl jsem dobrou zprávu, Bello. Jakmile se ozve Malfoy, můžu čekat jenom neúspěch. Malfoy. Ta rodina mě už otravuje skoro víc, než kdysi Potter!"
"Omlouvám se … nechtěla jsem obtěžovat …" zmlkla okamžitě a všechny další poznámky o svém synovci raději spolkla.
"Ty za jejich neschopnost nemůžeš. Ty většinou nezklameš."
"Děkuji, můj pane …" oči se jí rozzářily pýchou a hrdostí. Nikdo se nedostal dál, než Pán zla. A nikdo se mu nedostal blíž, než ona.

Žádné komentáře:

Okomentovat