Jenže Grissom musel velmi časně odjet k neodkladnému případu, ačkoli každý jeho případ byl svým způsobem neodkladný, a Helen osaměla. Nechal ji u sebe v bytě s náhradními klíči a ujištěním, že kdyby se něco dělo, může zavolat. Jen neví, jestli bude moci odpovědět.
Helen ale neměla v úmyslu mu volat, nebo se tu déle zdržovat. Včerejší snaha neznámého vyděrače, kterého si najal podnikatel Bedford či snad starosta, ji sice zprvu vyděsila, ale nyní, když bylo nebezpečí daleko a ona v teple Gilova bytu, burcovala ji k další akci.
Nemohla už ani s jedním dělat rozhovor, to v nejmenším ne. Jenže přece byla novinářka a ti mají své způsoby. Musí se naučit pátrat po svém podezření přímo profesionálně, jinak by v konkurenci neuspěli. A Helen navíc razila pravidlo: Nikdy se nevzdávat.
Vytratila se z bytu, zamkla a vydala se rovnou do redakce. Tam se ale dlouho nezdržela, protože dnes měla jiný program. Šéfredaktor na ni tlačil. Musí odevzdat nějakou zprávu do uzávěrky, jinak s kauzou končí. S nechutí tedy napsala několik řádek o faktech, která se dověděla, a která celý ten kolotoč roztočila.
Prostě popsala způsob odkupování pozemků Bedfordem a vyčkávání radnice.
Dál se ale chtěla věnovat sledování pana podnikatele. Starosta by byl jen ztráta času, celý den si hřeje pozadí v koženém křesle na radnici, nechává si od sexy sekretářky, kterou občas laškovně plácne, vařit kafe a jestli se hne, tak leda na různá zasedání a schůze a ty nebyly podstatné.
Zaparkovala své auto nedaleko vily George Bedforda. Po ruce měla přichystaný malý digitální foťák a diktafon, na sobě nenápadné všední oblečení a doufala, že konečně najde něco, s čím může slavit vítězství a celý případ slavnostně předat policii. A ještě předtím sepsat dost článků. Dosud to neudělala, protože věděla, že by začali všichni chodit po špičkách kolem radnice, dokud by vše neutichlo. Město je platí, oni tedy musí město poslouchat.
Za celý den se ale nedověděla nic. Bedford se ukázal pouze jednou, a to, když vyjel se svým tmavě modrým mercedesem z garáže a zamířil směrem do centra. Sledovala ho, ale dál než k budově kanceláří se neodvážila. Neměl dokonce ani žádnou zvláštní schůzku nebo telefonáty.
Doufala, že druhý den jí dá větší šanci. Navíc druhý den měl vyjít první článek. Třeba je donutí vystrčit hlavy z ulit.
"Ne, vážně vůbec nic. Já vim, že bys rád vraha dostal, ale líp než já víš, že v podobných chvílích, kdy to zamrzne, prostě nic nenaděláš," Jim seděl po práci u Gila v kanceláři a po několikáté ho ujišťoval, že vraha, který pobodal stále zatím bezejmenné tělo a nechal ho vrazit do Helen Greenové a zemřít, ještě nemají.
"Nějak přece musíme zjistit alespoň kdo to je. Někomu přece musí chybět. Copak spadl z nebe? Ještě jednou projít pohřešované, znovu zkusit porovnání DNA a otisků. Cokoli," s tím se ale Grissom nechtěl moc smiřovat. Ne, pokud do toho byl namočený kdokoli, koho znal. A to se stalo.
"Nebereš to nějak moc horkokrevně? Hele, Gile, co mezi tebou a tou Greenovou je?"
"Záleží mi na vyšetření každého případu, tobě snad ne?"
"Jasně, jasně, ale člověk by řekl, že se všemi stohy nevyřešených už to nebudeš tolik prožívat. Možná jsem už starej, ale pořád detektiv. A pořád tě už pár let znám."
Grissom neodpovídal, jen se na něj váhavě podíval.
"Samozřejmě si dělej co chceš. Akorát se tvé známosti objevují ne zrovna v nejlepších chvílích a občas víc, než je zdrávo."
"Jenže Helen se do ničeho nezapletla. Nebo ne tak, aby to hrálo roli. Byla to náhoda. Špatné načasování. Naznačuješ snad něco?"
"Helen … Ne, to ani ne. Taky neříkám, že ho zabila, nebo v tom má prsty. Jen říkám, aby sis u tvých přítelkyň dával větší pozor," na chvíli se odmlčel. Snad mu chtěl dát prostor k námitce, že přítelkyně je nadnesený pojem. Ale Gil mlčel.
"Takže přítelkyně," pronesl trochu vítězně Jim. "A vdaná … při výslechu řekla, že má s manželem spory. Že se hádali. Mám si domýšlet, kvůli komu?" věděl, že i když jeho kolega a přítel není žádný přeborník ani se nesnaží být, nemá o ženy zrovna úplnou nouzi. Ale vdaná panička na hraně rozvodu, to by do něj neřekl. A pochyboval, jestli to vážně není příliš velké sousto.
"Jime, já nevím. Možná. Budou se rozvádět."
"Takže s tím Greenem už nežije?"
"No zatím … přespává u mě," nikomu dalšímu by to asi nepřiznal. Ale u Jima, který měl dost velké zkušenosti od začátku až do hořkého konce, si mohl být jistý, že se jeho tajemstvími obestřený osobní život dál nedostane.
"To vypadá dost vážně," pousmál se.
"Hele, opravdu nevím, co bude dál."
"To ti můžu celkem říct," pokrčil Jim rameny. "Vždycky je to to samý."
Gil překvapeně zamrkal. Je už snad tolik čitelný?
"Ne, tohle ne," zasmál se Jim. "Podívej," položil před něj noviny titulkem nahoru. Článek pojednával o úplatcích a zajímavých obchodních praktikách na radnici.
"Obula se rovnou do starosty. Určitě to tak nenechá a nezapomínej, jak je na tom se šerifem," upil ze své skleničky. "Hlídej si ji trochu, nebo to bude mít dopad i na tebe."
"Jime, je to jen článek. Nic neznamená, dokud to někdo kompetentní nebude vyšetřovat. A mně opravdu nemusíš říkat, jak ve vyšších kruzích obíhají peníze. Možná by změna neznamenala zrovna vyšší plat, ale třeba by prospěla," nesnášel politiku a úplatné politiky ještě víc. A rozhodně nikdy nedával přednost záchraně své lodi, pokud by měl posvětit nějakou špatnost. V tom se s kapitánem Brassem trochu rozcházeli. Ačkoli on to nedělal vždy z vlastní vůle.
"Hele, mně nejde o peníze, co s nima teď asi můžu dělat, mně jsou na nic. Ale tohle je politika a Vegas," věnoval mu výmluvný pohled.
Grissom znovu stočil oči k novinám, na místo, kde se pod článkem schovávala černá písmena Hgreen.
Ty samé noviny ležely ještě na jednom stole.
"Měls ji zastavit," zavrčel podrážděně hlas.
"Vypadala, že se bojí," bránil se druhý.
"Očividně ne. Tak se o ni postarej líp, než najde víc! Dneska jsem ji viděl. Motala se kolem domu. Sice se snažila být nenápadná, ale zas tak dobrá není."
"A jak? Přece jí nemůžu-"
"Nemůžeš nás všechny ohrozit!" přerušil ho opět první. "Tak zavři klapačku, přestaň fňukat a jdi. Jeden jediný další článek a názorně ti předvedu, kdes udělal osudovou chyb!" vyprovodil druhého naštvaně ze dveří.
Gil se rozjel domů. Tak tohle před ním tajila. Pokus odhalit město při podvodu.
A ten večer, kdy ji našel vyděšenou před svým bytem..mohl znamenat, že už se jí pokusili vyhrožovat? Je v nebezpečí?
Rychle vytočil její číslo, ale mobil nebrala. Snad jen pracuje přesčas. Nebo je už doma a spí. V to mohl ale doufat jen dočasně. Dokud neotevřel své dveře a nenašel byt prázdný a netknutý.
Jenže číslo do novin neznal.
Proč mu to jen nemohla říct! Copak doopravdy nechápe, jak nebezpečnou hru rozjela? Když jde takovým lidem o peníze, všechno jde vždycky stranou. I životy. A navíc, jak řekl Jim, tohle je Vegas.
Žádné komentáře:
Okomentovat