"Odebrat vám otisky a vzorek DNA, paní Doylová," usmála se sladce Calleigh.
"Už jednou jsem vám a tomu vašemu kolegovi řekla, že bez povolení máte smůlu!"
"Ale povolení máme. Jelikož jste používala auto, ve kterém jsme nalezli tělo, musíme vyřadit vaše otisky z podezření, nebo snad ne?"
"Jistě … ohli bychom dovnitř?" zeptala se Natalia.
"To tedy nemohli," Martha se postavila do obrané pozice a rukou zatarasila poslední skulinu ve dveřích.
Natalia ale přesto natáhla krk a podívala se dovnitř, protože se za Marthou objevil někdo další.
"Co se děje?" byl to vysoký rozcuchaný muž, oblečený pouze do černých boxerek.
"Ale, paní Doylová, nechcete nám něco vysvětlit?"
"Tohle je Marcus Blair," začala Martha poraženecky. "Gordon o něm neví."
"Jak dlouho už máte poměr?"
"No …" podívala se na milence a ten zdráhavě odpověděl: "Asi dva … ne tři měsíce."
"A přišel jste někdy do styku s auty Doylových?"
"No … možná … jednou …" pokrčil Blair neurčitě rameny.
"Tak to budeme potřebovat i vaše otisky."
"To už ale přeháníte! Na něj povolení nemáte!" Martha opět vystrčila drápky a zatvářila se ještě zběsileji, než předtím, ale vzápětí musela povolit, protože jí kriminalistky pohrozily odvozem na stanici.
Klíčící podezření v nich ale nezahnala. Obě brzy došly k názoru, že se právě dívají na velmi zajímavý motiv.
Eric s Timem se z Whitersova bytu vrátili v ještě horší náladě, než odjížděli. Nejen, že nemohli Jeanette vyloučit z okruhu zainteresovaných osob, ale navíc se pohádali.
Dorazili výtahem do patra laboratoře. Eric s většinou důkazního materiálu zamířil ihned k sobě. Tim se ho chystal následovat.
"Time?"
"Horatio?" neušel ani několik kroků a už k němu chvátal šéf. Netvářil se moc pozitivně.
"Stetler už to ví. Nevím, jak se k němu informace donesly tak rychle, ale co nevidět přivede Jeanette k výslechu. Potřebuju tam i někoho od nás, nebo to nedopadne dobře."
"No tak … já ale musím co nejrychleji všechno, co jsme našli, analyzovat, ať jde Eric …"
"No, našli jste něco ve Whitersově bytě?"
Tim se nadechl a přikývl. "Je to primární místo činu, takže krev a stopy po střelbě. A taky patrně některé Jeanettiny věci a důkaz o nejedné dámské návštěvě."
"O to naléhavější je, abys u výslechu byl. Stetler bude chtít využít všechno, co jste našli. Musíš ho směrovat neutrální cestou, jinak důkazy vyloží po svém."
"Horatio já …" nevěděl, jak mu vysvětlit, že on nemůže slyšet už ani slovo. A hlavně nechce slyšet, že tam Jeanette opravdu byla, že s tím chlapem spala a nebo že ho zabila. Navíc pod tlakem Stetlera, jehož metody si dokázal živě představit.
"Eric bude pracovat rychle. Ty se připrav. Kdybych šel já, Stetler to vezme jako můj boj proti němu. Zvládneš to. Oba přece víme, že ona nic neudělala."
Detektiv Speedle tedy zanesl zbývající materiál do Delkovy laboratoře a odebral se do výslechové místnosti, čekat na nevyhnutelné.
Stetler zatím opravdu nezahálel. Od chvíle, kdy se dověděl, že se mezi podezřelé v případu vraždy mladého muže zařadila jedna z detektivů, nelenil a nebýt Horatia a jeho snahy co nejvíc ho zdržet a pokusů vysvětlit mu bez jakýchkoli důkazů, že se mýlí, okamžitě by zahájil řízení. Takhle zatím jen pečlivě připravil všechny chyby, kterých se dopustila neprofesionálním jednáním či přílišnou zbrklostí a zamířil na stanici.
"Detektive Croftová?" postavil se rázně k jejímu stolu a oficiálním hlasem ji oslovil.
"Ano, pane?"
"Půjdete okamžitě se mnou."
"Bohužel, mám práci," Jeanette každý nový den doufala, že na něj nenarazí. A zrovna dnes s ním absolutně neměla náladu mluvit. Bohužel jí ale pomalu docházelo, proč možná přišel. A začínala se bát.
"Práce počká, jdeme."
"Až dodělám, co mám," oplatila mu stejnou mincí.
"Buďte ráda, že jsem vás nenechal rovnou zatknout a odvést," opřel se o její stůl s výrazem vyčkávajícího kohouta na bojišti.
"Zatknout?" zděsila se a konečně se na něj podívala.
"Ne tak překvapeně," chytil ji za paži, donutil zvednout a odváděl pryč. Na rozdíl od ní ignoroval užaslé pohledy ostatních detektivů. Nebo mu dělalo dobře, že může ponížit dalšího, který se mu nebál od začátku vzepřít.
Dovedl ji až do vyslýchací místnosti a usadil za stůl. Pak si ale všiml, že tam nejsou sami.
"Detektive? Co tu děláte?"
"Jakožto vyšetřovatel případu mám právo se zúčastnit výslechu. Tak jsem tady," odpověděl mu chladně Tim.
"No jak myslíte," ucedil Stetler a posadil se proti Jeanette.
"Nepochybuji, že sama dobře víte, proč jste tady. Ale přesto to upřesním. Existuje podezření, že jste mohla zavraždit Olivera Whiterse, nebo být jinak zapletená do jeho vraždy."
"Já bych to rád upřesnil ještě víc, a to, že detektiv Croftová tu není kvůli podezření z vraždy, ale jako každá osoba, která se dostala s mrtvým v poslední době do kontaktu. Přímé důkazy, které by na ni ukazovaly v užších souvislostech zatím nemáme."
"Mám jiný názor," obrátil se na Tima Stetler.
"To vy vždycky."
"Dejte si pozor, detektive Speedle. Tenhle výslech vedu já a vy tu vlastně vůbec nemáte co dělat."
"Mám jiný názor," pronesl Tim vítězně. "Jediné, co ji přímo spojuje s mrtvým je žaloba, kterou podala."
"A u té začneme. Slečno Croftová, ta žaloba dokazuje, že jste mrtvého znala a přišla s ním do konfliktu. Můžete nám říct o co se jednalo?"
Jeanette byla ráda, že neví, že všechno zatajila. Ale ani tak se jí neodpovídalo lehce.
"Oliver mě poslední dobou neustále sledoval. Pořád se snažil navázat kontakt, i když jsem mu dala jasně najevo, že si to nepřeji. Jednou se dostal až do mého bytu a v ostatních případech čekal vždy před ním nebo před stanicí a snažil se mě citově vydírat. Proto jsem chtěla, aby měl zákaz přibližovat se ke mně."
"Citově vydírat? Proč tohle všechno podstupoval?" ptal se dál Stetler.
"Krátkou dobu byl můj přítel. Asi se nechtěl smířit s tím, že už není," odsekla rychle.
"Ale s vaší podanou žalobou se zatím nic nedělo, to vám muselo vadit."
"Kam tím směřujete?"
"K vašemu motivu, detektive. Pan Whiters byl zabit devítkou a tu vy máte. Podle naší techničky není možné přesně určit, z které pistole byla kulka vystřelena. Nemůžeme tedy vyloučit ani služební zbraň."
"Mou ano! Já ho nezabila! Podala jsem na něj žalobu, ale neměla jsem důvod ho zastřelit! Já se na rozdíl od jiných snažím řešit spory slovy, ne násilím a výhružkami!" neplánovala to, ale když ta slova vyřkla, přišlo jí, že si je určitě vyloží jako útok na jeho osobu.
"Opravdu? Ve vašich začátcích jsme se často potýkali s vaší neprofesionalitou a zbrklostí," poklepal na připravené složky. "Mám vám věřit, že zde, při vašem osobním problému, jste udržela chladnou hlavu, i když v pracovních záležitostech se vám tak nedaří?"
"Každý nějak začínal a nepochybně se můžete přesvědčit, že jsem se za dobu, co jsem tady, vypracovala a žádné takové chyby už nedělám," Věděla, jaký je Stetler had, ale vytahovat staré záležitosti jen proto, aby ji mohl potopit, to už bylo moc.
"Takže tvrdíte, že jste se s ním snažila vyřešit všechno slovy?"
"Z počátku. Nepomohlo to. Ale nezabila jsem ho!"
"Ano, to už jste říkala. Detektiv Speedle a Delko se právě vrátili z jeho bytu. Máte snad něco, co může tvrzení slečny Croftové podpořit?" tentokrát Stetler zvedl pohled k Timovi. Ten chvilku váhal, aby mu nedal další záminku.
"No víme, že k vraždě došlo v kuchyni a odtud muselo být tělo přepraveno do kufru auta, vzhledem k absenci nápadných krvavých stop muselo být přeneseno, takže k tomu byla zapotřebí velká fyzická síla."
"Přeneseno? Víte jistě, že nemohlo být přepraveno i jiným způsobem?"
"To ne," musel přiznat. "Ale jeví se to jako nejpravděpodobnější."
"A to je všechno? Tady slečna Croftová tvrdí, že vzdala mírové pokusy a pana Whiterse nekontaktovala."
"Neřekla, že ho nekontaktovala a ani bych to nemohl podpořit, ovšem neznamená to, že střílela."
"Detektive, obhajujete ji, nebo prezentujete nalezené důkazy?"
"V bytě jsme našli dámské sako, skleničky od vína, na jedné z nich byl otisk lesku na rty, podprsenku a použitý kondom. Jsou to stopy po dámské návštěvě, ale nevíme průkazně čí ani kdy. Ani zda jen jedné. Zpracování DNA bude chvíli trvat."
"Chci sem fotky těch předmětů. Třeba nám slečna Croftová tenhle otazník pomůže objasnit," Stetler se potěšeně opřel do židle. Všiml si totiž, že se Jeanette zatvářila nejistě. Timovi nezbývalo nic jiného, než pořízené fotky přinést. A cestou si přehrával v hlavě možné scénáře. Nevěděl, jak jí pomoct. Ani nevěděl, jestli dělá správně, když se o to snaží. Ale chtěl se snažit dál. Stetler se právě dostával do ráže a s tím, co mu přinese, bude spokojeně dráždit oba dva. Navíc na sebe byl i trochu naštvaný, protože si odmítal opravdu připustit, že by Jeanette mohla někoho mít. I když to byla krásná žena. Stále nějak doufal.
Za několik desítek vteřin se vrátil. Podle výrazů obou soudil, že během jeho nepřítomnosti zůstali mlčky. Položil desky s fotkami před Stetlera, ten je otevřel a rozložil po stole.
"Tak, slečno Croftová. Poznáváte něco z toho?"
"Ta je moje," vyhrkla, trochu zrůžověla ve tváři a ukázala na jednu z fotek, pořízených v ložnici. "Z doby, kdy jsem s Oliverem ještě chodila. Asi jsem ji u něj zapomněla."
"Asi?" Stetlerovo obočí vylétlo téměř až do vlasů. "Běžně někde zapomínáte své prádlo?"
"To sem snad nepatří!" ohradila se ihned.
"No dobře. A co to sako? A skleničky? Podle úrovně, ve které pan Whiters žil, pochybuji, že by nechával ležet na stole špinavé nádobí po delší době, než jednom večeru."
"Sako je taky moje. Byla jsem u něj předevčíren v noci."
"V kolik hodin?" rozzářil se ihned s novým trumfem.
"Přišla jsem po osmé a odcházela chvíli po desáté. A žil!" vyprskla na Stetlera.
"Oliver Whiters zemřel podle patoložky kolem půlnoci," ozval se znovu Tim.
Tohle Jeanette nevěděla. A tušila, že si pod sebou řeže větev, ale že pilu popadla už ten večer.
"Takže z toho vyplývá, že jste ho ve večer jeho vraždy navštívila. Proč?"
"Přišla jsem mu oznámit podání žaloby a zkusit to naposledy vyřešit po dobrém."
"S vínem a postelí?"
Jeanette začínala být víc a víc dopálená. Jednak na to, že si Stetler dovoluje zasahovat dalece za oficiální výslech, a jednak na to, že Tim Speedle, který se jí vždycky zastal i před obyčejným kolegiálním pošťuchováním, stojí, mlčí a zarytě zírá do země.
"Začal se chovat mile, pozorně a snažil se mě přesvědčit, ať to stáhnu. Nalil nám víno. Mluvili jsme spolu, nic víc!"
"A co ten použitý prezervativ?"
"Ten se mě netýká!" vykřikla.
"Uvidíme. A uklidněte se. Zatím jste neřekla nic, co by nestálo jen na vašem slově. Zato důkazy mluví jinak. Měla jste s Whitersem konflikt, v noc, kdy ho zabili, jste ho navštívila, vaše zbraň odpovídá typu vražedné zbraně a neuvedla jste žádnou možnost, jak si ověřit, že jste od něj odešla dřív, než zemřel."
"Žádná není. Opět jen mé slovo, máte radost, co? Už se nemůžete dočkat, až mě zavřete!" prudce vstala, zapřela se rukama o stůl a chvíli snad hrozilo, že po Stetlerovi skočí. Tim ale naštěstí zasáhl dřív, než tak udělala.
"Uklidni se. Uklidni se a posaď se. Jsou tu ale další věci. Není pravděpodobné, že by ho dostala do auta. A i kdyby, jak by se dostala k autu? Proč by si vybrala zrovna auto Gordona Doyla, se kterým ji nic nespojuje, ukradla ho, naložila tělo a vrátila ho do garáže? Tahle část vraždy s detektivem spojit nejde."
"Ovšem nic nevyloučilo dalšího člověka. Komplice. Doyla, pokud vím, spojuje s Whitersem prodej bytu. A detektiva spojuje s Whitersem poměr. Obě přímky směřují do jednoho bodu," Stetler na sobě vůbec nedal znát, že by ho Jeanettin výbuch nějak vykolejil a prsty naznačil dvě protínající se přímky.
"To už jsou dohady. Pracuje se na analýze DNA z prezervativu a otisků z auta. Shoda se zbraní detektiva Croftové nejde prokázat, stejně jako nejde prokázat čas, kdy z bytu odešla. Sekundární místo činu s ní nejde přímo prokazatelně spojit. Jako podezřelou ji není možné zatím nijak usvědčit. Ale je ještě spousta otázek, které by nám mohly pomoct," probodl Stetlera pohledem a potom se obrátil přímo k Jeanette. Poprvé od začátku výslechu.
"Jeanette, nevzpomínáš si, jestli měl Oliver nějaké nepřátele?" na rozdíl od Stetlera neútočil.
"Ne, nemyslím si to."
"A spojitost s Gordonem Doylem, nebo jeho ženou?"
"O nikom takovém jsem neslyšela. Ani nevím, že mu prodával byt."
"A nevšimla sis, že se choval ten večer zvláštně?"
"Krom toho, že byl najednou ochota sama? Ne."
"Dobře …" přemýšlel, jestli ho napadne ještě nějaká otázka, ale Stetlerovi došla trpělivost.
"Detektive, tohle je můj výslech a moje podřízená! A i ty vaše obhajoby jsou pouhé dohady! Podezření jí nic nezprostilo a vy se začínáte chovat opravdu nevhodně!"
Jenže v místnosti nebyl jediný, komu došla trpělivost. Nervy se napjaly všem třem. Tim se nadechoval k prudké odpovědi a Jeanette vypadala ještě nebezpečněji, než před chvílí.
Horatio za sklem pochopil, že je nejvyšší čas zasáhnout a rychle vešel za nimi.
"Ricku, to by už stačilo. Myslím, že Jeanette řekla všechno, co mohla."
Stetler pochopil, že v tuhle chvíli už nemá šanci dál ve výslechu pokračovat. S jeho výsledkem ale nebyl nespokojený.
"Ale neočistila se. Dokud se nepotvrdí nebo nevyvrátí důkazy proti ní, bude postavena mimo službu."
"To je samozřejmě ve tvé pravomoci," přikývl Horatio a vyšel za Stetlerem, který už o Jeanette nezavadil ani pohledem, na chodbu. "Ale tohle jsi přehnal. Nebyls moc objektivní."
"To ani ten tvůj kriminalista. A Horatio, ať říkáš co chceš, ona měla poměr s obětí, přestože se k ní nechoval dobře. Měla důvod ho zabít."
"To by z detektivů nebyla jediná, kdo zrovna neměl to štěstí, že?"
Tim měl z výslechu hodně špatné pocity a navíc se k nim přidávala beznaděj, protože vše, co řekl, dokázal Stetler vyvrátit a nic opravdu jasného zatím neměl. Měl by se tedy vrátit pomoct Ericovi a třeba nějakou pomoc najít. Na druhou stranu ho ale možná bylo třeba i jinde. Jeanette odcházela naštvaná a nejspíš dost vynervovaná, měl by ji jít povzbudit.
Zastihl ji u jejího stolu, kde si zrovna ne příliš opatrně balila své osobní věci do tašky. Spíš než balila je tam házela jednu po druhé, takže na její hrneček přistály klíče a mobil a na to rámeček s fotkou jí a několika jejích kamarádek. Dle zvuku něco z věcí buď prasklo nebo se rovnou roztříštilo.
Možná že přeci jen nebyl nejlepší nápad sem teď chodit.
Jeanette vzhlédla, když si uvědomila, že před ní někdo stojí.
"Co tu ještě chceš?" zavrčela dost nebezpečně. Jestli něco Stetler spolehlivě dokáže, tak připravit každého o nervy.
"Já … jenom jsem …"
"Zapomněla jsem vám ještě něco říct? Mám ještě dodat jak často jsem s ním spala? Chceš vědět jestli u něj nebo u mě? A kolikrát to bylo?" zavřískla.
"Nechci, ten jeho výslech byl šílenej, ale nechci se k tomu vracet, já-"
Znovu ho domluvit nenechala.
"Ty jsi tam jenom stál a mlčel! Stál a poslouchal jak se do mě naváží! Tak co chceš ještě víc?!"
"No původně jsem rozhodně nechtěl se tu hádat. Ale ty to zřejmě chceš! Já dělal co jsem moh! Jestli si myslíš, že tě mám za vražedkyni, tak se teda pleteš, ale možná začnu pochybovat, když se chováš takhle!" ani on nezůstal po Stetlerově rýpání chladný.
"No skvělý! Co jiného taky od velkého pana detektiva čekat! Nejdřív se rýpat v mém osobním životě a potom mě začít taky obviňovat! Víš co, já se tě o nic neprosila, nemusel jsi sem chodit! Nemám už co říct, tak se vrať ke svým důkazům, třeba ti ukážou, že jsem to fakt byla já!" práskla taškou na stůl, takže možná poškozené předměty právě zažily svou soukromou apokalypsu.
"Jak je libo, Croftová, zapomeň, že jsem se ti snažil pomoct!" definitivně se přestal ovládat a radši se otočil a zase odešel. Vždyť jí chtěl jenom pomoct. Chtěl ji uklidnit. A ne ještě víc rozzuřit.
"Tak co myslíš, věříš jí?" zeptala se Natalia Calleigh, když dorazily z domu Doylových i s otisky Marthy i jejího milence a jejich vzorky DNA. Marcus Blair se sice zdráhal, ale touha nebýt zadržen byla silnější, než jeho odpor k poskytnutí vzorků.
"Ona tvrdí, že byla celou noc doma, což tvrdí i Gordon. Nemáme jak dokázat, že tomu tak není, ovšem na druhou stranu to auto, a Gordon se s mrtvým znal. Věděl, jaké jsou jeho majetkové poměry a kdyby byl vrah, mohl vraždou sledovat okrást ho. Zatím nevíme, jestli něco z jeho majetku zmizelo. A budeme se muset podívat na smlouvu o prodeji jeho bytu. Navíc pochybuju, že by to Martha sama zvládla."
"Asi máš pravdu, ale její milenec už by mohl. Je dost silný, vyzná se na pozemku Doylových, díky Marthě tam mívá přístup. A o Whitersovi se mohl dovědět právě prostřednictvím Doylových. Jenže jeho přímý motiv taky nesedí. Žádný není."
"Leda by v tom jeli oba. Nebo všichni. Uvidíme, jak dopadnou otisky, ale obávám se, že i kdyby tam byly otisky všech tří, nemůžeme z toho vyvodit žádný jasný závěr. Martha může říct, že Marcusovi auto půjčila, nebo že u něj byl a nedokážeme nic."
Calleigh donesla vzorky DNA Marthy a Marcuse Valeře, která už zpracovávala další, z věcí nalezených v bytě, a otisky Ericovi.
Ten byl zatím schopen vyloučit spojitost Jeanette a auta, protože ani jeden z nalezených otisků jí nepatřil. Na rozdíl od skleniček s vínem, které měla prokazatelně v ruce. Ale to se shodovalo s výpovědí a nemělo tak velký význam.
Další shody už ukazovaly na jiné.
"Otisky z interiéru auta patří Marthě a Gordonovi. Stejně tak z klik. Nic zvláštního. Na víku kufru jsou ale Marcusovy. Celý byl čistý až na jeden otisk dlaně. Patrně jeho."
"To nestačí. Je to milenec Marthy už dlouho. A že se opřel o kufr jejího auta?" povzdechla si Calleigh.
"No ale zapomínáme na jednu věc. Podle Gordona, v noci, kdy došlo k vraždě, spal v posteli se svou manželkou. V garáži není stopa po krvi, zato u Whiterse ano. A končí v bytě. Musíme prověřit, jestli se v době vraždy nemotalo kolem domu auto Whitersových. Nebo v tom figuruje ještě další auto. Museli ho převézt a někdo z nich tedy lže. A mám pocit, že Gordon to není."
"A na to jsi zase přišel jak, Sherlocku?" poznala, že Eric ví mnohem víc a užívá si, když ji může napínat.
Předběhl ho ale Tim.
"Horatio zjistil, že Doyle bere prášky na spaní a taky proto zaspal a pospíchal. On tedy mohl klidně spát a jeho auto si jezdit po městě."
"Takže je z toho venku."
"Ne, budou ho soudit za zabití z nedbalosti a státní zástupce mu možná šoupne spoluvinu, protože si měl zkontrolovat kufr. Ale to už je na jeho obhájci."
"Ale my nekončíme. Paní Doylová se vrací k podezření i s milencem."
"Jo ale … Jeanette taky ještě není venku … dokud nezjistíme, čí auto odvezlo tělo tak-" Eric to nerad říkal, ale musel, protože to byla pravda.
"Ona to neudělala. Tím jsem si naprosto jistý," debatu nakonec uzavřel Tim. Pevně věřil, že až si zítra ráno došlápnou na povedenou paničku s milencem, najdou vraha. A že s obětí Jeanette pila? Možná s ním spala? To přece neznamená, že ho taky musela zabít.
Žádné komentáře:
Okomentovat