Obsidián pochází ze žhavého nitra Země, sopečná činnost jej vynesla na povrch a stejně jako nezkrotná sopka a žhavá láva působí. Zavádí nás do našich vlastních hloubek a vlastního "podsvětí", vynáší je na povrch a činí je vnímatelnými. Tento černý kámen nás konfrontuje s očistným ohněm a světlem neznámých hloubek nevědomí a všech nevyřešených rozporů, jež byly odsunuty do podvědomí. Tak nás spojuje se skrytým světlem, z něhož vznikl veškerý život, a které dál září v nejhlubším nitru všech lidí.
°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
Bellatrix vše pečlivě připravovala a nebrala vůbec žádný ohled na nikoho, kdo s ní nesouhlasil. Navíc Lucius posvětil vše, co dělala, takže bylo pro všechny ostatní stále těžší a těžší s nimi vycházet.
Narcissa trávila dny zavřená ve svých komnatách, ven téměř nevycházela. Zato Draco se snažil celou dobu přijít na nějaký argument, který by tetičce Bellatrix překazil plány. Naneštěstí marně.
Zato Roxanne byla naprosto klidná. Nebo to alespoň předstírala. Veškerých příprav se neúčastnila a stále neustoupila z přesvědčení, že si Draca nemůže vzít.
"Někdy mám dojem, že ses zbláznila," povzdychl si Draco, když se posadil vedle své klidně se tvářící snoubenky.
"Ne, ty ses zbláznil. Copak si vážně myslíš, že to Bellatrix tak snadno vymluvíš?"
"A ty si myslíš, že tě nějakým řízením osudu přestane nutit vzít si mě? Rox umoudři, se já … vím, že to nechceš, ale přísahám, že ti neublížím, že se postarám, aby ani nikdo jiný, je to jediná možnost, jak tě udržet naživu!" naléhal.
"Svatba, ale i dítě. Nezapomínej, že dítě po nás budou chtít taky," doplnila ho.
"Na to nemysli. Jako moje žena už nebudeš otrok Bellatrix!"
"Je milé, že se snažíš, Draco. Vážně jsi mi v pohledu na tebe otevřel oči. Jsi příjemný muž, jsi v podstatě hodný a já bych tě možná mohla i mi … no … ale jsi smrtijed. Jsi na špatné straně a Bellatrix tě ovládá stejně jako mě. Uvědom si to. Nemůžu se k vám přidat. A i když ty jsi výjimka, nemůžu si vzít ani tebe. Mé rozhodnutí nezměníš."
"Ale co chceš dělat? Co uděláš, až přijdou a budou nás chtít oddat?" konečně vyslovil to, na co ani jeden z nich dosud nemyslel.
"Nevím," přiznala popravdě.
"Rox, podívej se na mě," dotkl se její tváře a otočil ji k sobě. "Nabízím ti život, prosím … nezahazuj ho … nedělej mi to."
Změnil se od prvního dne, kdy ji přivedli. Tak moc se změnil, ale jestli k lepšímu, byla otázka. Bylo lepší, že k ní choval city, že mu jí bylo líto? Neměla mu raději zůstat lhostejná?
"To ale není život … nemůžu … nedívej se tak …" snažil se její nepromyšlený vzdor zvyklat a prosbu myslel naprosto upřímně z hloubi srdce. Nebylo pochyb, že se cítí stejně beznadějně, jako ona, a možná o něco hůř. On se zamiloval. Možná jen bláznivě a bezhlavě, ale o to intenzivněji. Ona ne. Naučila se pociťovat k němu sympatie, naučila se ho mít ráda, ale křídla jí nezlámal. Jakmile by se dostala pryč, dokázala by na něj zapomenout. Nemohla ho milovat. Nemohla milovat smrtijeda. Nemohla milovat zlo. Chtěla tu jen příliš netrpět.
"Rox … notak, musíš … prosím, Rox …"
"Takhle už nemluv. O nic nepros!" jeho vinou zněla úplně stejně zoufal. Stále ještě nedokázala přijít na nic, co udělá. A on jí nepomáhal. Místo toho ji tu držel v náručí a nějak neřízeně se pořád přibližoval. I ona se přistihla, jak se k němu tiskne a zkracuje vzdálenost mezi jejich rty.
Nemohla ho milovat, ale nemohla se ani ovládnout.
Chyběla chvilička …
"Draco, dorazil Keprník s tvým novým … společenským hábitem …" konec věty Lucius, který neomaleně vrazil do pokoje, pouze šokovaně vydechl. Hned poté nakrčil nos ve znatelném odporu vůči situaci, jíž byl málem svědkem.
Draco sebou vylekaně škubnul, zvedl se a s rudnoucími tvářemi, jako by byl pouze mladý kluk přistižený při něčem nevhodném, se prosmýkl kolem otce.
Lucius vydal znechucený zvuk, vyšel za ním a přibouchl dveře. Se svatbou patrně tedy souhlasil, aby vypadal jako pravý služebník Pána Zla a aby nemusel stát proti Bellatrix. S nebelvírkou, ač čistokrevnou, se stejně nesmířil.
Mladý pan Malfoy si vyzkoušel donesený společenský hábit. Perfektně mu padl a vypadal elegantně a honosně. Tak, jak mělo správné svatební oblečení vypadat.
I když byl podnik Keprníka a Frivolitky méně prestižní, než bývala madame Malkinová na Příčné, odváděli dobrou práci.
Při převlékání do obyčejných šatů si ale Draco všiml ještě jednoho nerozbaleného balíčku.
"Co v něm je?" podíval se na svou matku. Otec už zase zmizel. Odmítl se předsvatebních příprav jakkoli účastnit.
Narcissa jen s těžkým srdcem odpověděla: "Svatební šaty pro ni," ani ji nenazývala jménem. Ani ona ji nechtěla do své rodiny.
"Pořád si to nedovedu představit …"
"A já si stále říkám, že k tomu nesmí dojít. Vzít si čistokrevného čaroděje je samozřejmě správné. Je to povinnost. Ale z donucení? Náhodnou volbou? Navíc tak šílenou? To už není správné..Celá tahle doba není tak správná, jak se zdá."
"Tos zjistila až teď? Stejně ale nemůžu nic udělat. Nemůžu se vzepřít. Víš, že jsem to zkoušel a nic nepomohlo."
"Udělej, co považuješ za nejlepší. Jestli se nechceš nechat nutit, zabraň tomu nějak. Tohle ponížení si nezasloužíme. A vzít si zrádkyni, to je totéž, jako mudlovskou šmejdku."
"Ale Roxanne není zrádkyně! Její rodiče ano, ale ona ne! A s mudly nemá nic společného!" rozohnil se ihned a začal ji hájit.
"Pořád je špína. Ale jak myslíš. Udělej, co uznáš za nejlepší, Draco. Ty nejsi tak zkažený. Udělej to."
Jako by ale v jejích slovech slyšel přímé - zbav se jí.
To ale nehodlal udělat.
V noci usilovně přemýšlel, co jim ještě zbývá. Od otce se nedočká podpory nikdy, od matky ano, ale pro ni je nejlepší řešení likvidace Rox. Bellatrix nepřesvědčí a Rodolphus je mrtvý. A Rox trvá na svém. Nikdo mu nepomůže. Přišel čas, kdy se poprvé ve svém životě bude muset rozhodnout naprosto sám.
Kdyby mohl alespoň Rox nějak..jinak dostat do bezpečí, kdyby existovala ještě nějaká jiná cesta, kdyby mohl … no ovšem! V tu chvíli ho začal pomalu přepadat zatím nejasný plán. Spíš malé nadějné světýlko úzkého průsmyku v pohoří beznaděje. Jen musí co nejrychleji připravit, kudy se k němu dostanou. Cítil, že to vyjde. Pokud se nic nezmění, určitě to vyjde.
Pro Bellatrix ovšem všechno vypadalo jinak. Byla spokojena s prací, kterou odvedla a ještě spokojenější s důsledky, které měla mít.
Když oznámila Mistrovi pevné datum svatby, neskutečně ji potěšila jeho pochvala, že zařídila další přírůstky do jejich řad. A tušila, že jakmile se tak stane, rodina Malfoyových si velice zlepší postavení a že za to budou vděčni jí.
Teď stála ale před jiným problémem. Jeho účast na svatbě by nejen obrovsky zvedla vážnost novomanželů, ale nesmírně by ji potěšila. Měla by šanci být mu po dlouhé době opět blíž než jako pouhý účastník porady mezi dvacítkou dalších. Možná by měla šanci s ním mluvit i jinde a jinak, než o jeho plánech. A možná by měla šanci..nevěděla ani k čemu, ale i tak po ní toužila.
"Můj pane …" vešla do velké místnosti, oči se zatím neodvážila zvednout a krátce se poklonila.
"Tak cos potřebovala, Bellatrix?" ozval se chladný hlas. Pro ni znamenal povel, aby se teprve teď zadívala do jeho očí. Doufala, že tak třeba pochopí, aniž by musela všechno říkat. Nikdy mu nebránila v přístupu do své mysli a o to méně dnes. Jestli ale pochopil nedal znát.
"Já … zítra se můj synovec a váš věrný smrtijed Draco konečně žení a …"
"Já vím, Bello. Vím, že se spojí dva čistokrevné staré rody a přidají se definitivně na naši stranu, stejně jako všichni potomci, kteří z tohoto svazku vzejdou. To už jsi mi jednou říkala."
"Ano, můj pane, to ano. Já jen … kdybyste mohl … víte byla by to pro nás obrovská čest, opravdu obrovská pocta, kdybyste mohl … alespoň na malou chviličku … všichni bychom byli rádi …" koktala a nemohla najít správná slova. V jeho přítomnosti neměla nikdy problém vyjádřit cokoli, ale obyčejné pozvání na obyčejnou lidskou záležitost jako je svatba najednou bylo až příliš všední a bála se, aby pro něj nebylo nevhodné. Navíc nedokázala potlačovat nervozitu a touhu ho tam vidět.
"Vážně všichni?" zeptal se přezíravě.
"Ano, Mistře. Všichni doufáme, že přijmete pozvání … a zvláště já …" dodala dřív, než se stačila zarazit.
"Ty?"
"A … ano, já," zakoktala se.
"Rád uvidím manželku mladého Malfoye."
"Děkuji, Pane, jsme vám vděčni, že jste přijal pozvání …" Bellatrix se rozzářily oči spokojeností.
"Vy? Bello, já nepřijal vaše pozvání. Přijal jsem tvé. Teď už jdi."
Sestra bude určitě řádit za to, co právě udělala, ale ona sama byla v sedmém nebi. Vycouvala ze dveří a šťastně se usmála. Vyjde jí to. Stačí, pokud vše pojede podle plánu a vyjde to.
Nastal konečně den svatby. Pro většinu to byl den, kdy se rozhodne úplně všechno.
Draco, sotva se ráno nasnídal, rozrušeně vletěl do Roxanina pokoje.
"Už vím, jak to udělat!"
"Co?" zaskočená dívka se sotva stihla pořádně probudit a obléct a tak zprvu vůbec nechápala, o čem Draco mluví.
"No vím jak tě zachránit!" byl tak natěšený, až uskuteční plán, který určitě musí vyjít, že k ní přiskočil a objal ji. "Vím, jak to udělat! Nemusíme se vzít a ty stejně přežiješ!"
"No … a … jak?" tímhle ještě novějším a opět jiným Dracem byla zaskočená.
"Sbal se, dělej," přikázal stále v euforii.
"Proč? Co máš v plánu, tak už mi to řekni!"
"Až začnou chodit první hosté, rodiče zruší kouzlo, které brání v přemisťování se z domu a do domu, aby to bylo snazší. Slyšel jsem je to říkat. Takže až to udělají, my dva zmizíme! Budeme to muset udělat rychle, hned jak kouzlo zruší. Protože potom tu bude až moc lidí a někdo by na to mohl příliš brzo přijít," vychrlil ze sebe.
"Šílíš? Zmizíme? Co když nás najdou? Co když tebe … budou si myslet, že jsi zradil Ty-víš-koho! Bude tě za to chtít zabít!"
"Rox, zachrání ti to život. A jakmile se přemístíme, už nás nenajde. Zmizíme daleko."
"Nenajde? Draco, všechny, kteří se mu zkusili postavit našel. A víš, že Bellatrix je stejná jako on. Ublíží ti. Tohle nemůže vyjít. Ty se odsud tak lehko nedostaneš, to přece nejde. Zabil by tě … a to bych si nikdy neodpustila …"
"Jo asi ty dvě minuty, co by tobě zbývaly. Rox, nejsem tak neschopný, jak se občas říká, dokážu nás ochránit!" trval si zarputile na svém.
"Jenže jakmile zmizíš, staneš se taky nepřítelem … hledaným, nebezpečným."
"Tak … tak ty sama. Zmizíš sama. Ta šance tu je, je to chvilka, ale šance je. Přemístíš se kamkoli tě napadne, někam hodně daleko. Nikdo už tě nenajde a zařídím, že tě ani nebudou hledat. Budeš zase šťastná …"
"A ty?"
"Na mně nezáleží. Sbal se, nesmíme propásnout vhodnou chvíli. Brzy nás začnou shánět, aby nás navlékli do hábitů a bude tu tolik lidí, že nebude možné se ani svobodně pohnout. Tak dělej."
"Dobře … děkuju ti, Draco. Nikdy na tebe nezapomenu. Chtěla jsem tu jenom dlouho netrpět, ale díky tobě to bylo nejpříjemnější vězení, do jakého se člověk může dostat. A jestli se to povede, možná se zase někdy potkáme."
"Jen pokud se doba změní. Jinak nechci, aby tě mohli najít. Taky nezapomenu. Miluju tě Rox," vyslovil trochu zdráhavě, ale s jistotou. Zachránil ji. A už se neuvidí.
Roxanne na chvíli oněměla. Úplně zapomněla, že si má vzít svých pár věcí a v danou chvíli zmizet. Snad by mu i odpověděla.
Snad by ho na rozloučenou políbila.
Snad by mu dovolila jít s ní.
Ale práskly dveře. Někde v dálce práskla vstupní brána a chvilkové kouzlo tak zničila. Oba se bez dechu zaposlouchali do hlasů příchozích. Jejich naděje najednou stála ne tenoučké špičce jehly a Draco se začal obávat, že z ní už padá dolů. Jeho srdce přestávalo bít s každým tichým krokem nového hosta.
Doprovázelo ho hrobové ticho přerušené občasnými výkřiky "Mistře!", "Můj pane …", a znamení se začalo nepříjemně ozývat.
"Je tady …"
"Cože?" při pohledu na Dracův bezbarvý obličej se Roxanne smrtelně vyděsila. Vytušila, že je něco špatně. Fatálně špatně.
"Přišel! Přišel on! Nemůžu zmizet. A když zmizíš ty, teď už tě najde. Roxanne …"
S ním nepočítal. Nikdy ho nenapadlo, že se objeví sám Voldemort. Jedná slabina celého plánu a zjeví se v celé kráse.
"Draco … musíme to ukončit. Musíme zabránit té svatbě."
"Jak?" na druhém konci chodby zaslechl chvatný klapot podpatků. Nezaměnitelný. "Jde sem Bellatrix. Už tomu nezabráním. Vím, že nechceš, ale možná budeš moct zmizet potom. Ano, to mě mělo napadnout, potom bude určitě lepší příležitost."
"Ne!" Roxannin hlas byl i přes strach pevný. "K té svatbě dojít nesmí. Ke zlu se nikdy nepřidám. A nenechám ho, aby mi diktovalo život. Celou dobu, co jsem tady, cítím neustálý strach a stres, ani chvilička oddechu, neustále se bát, co přijde v další minutě. A ani když si tě vezmu to nebude lepší. Tohle já nesnesu, Draco. Opravdu ne. A jestli nemůžu utéct … jestli nemůžu sama zmizet, prosím, abys..abys mě ty z toho šílenství vysvobodil …" možná se nikdy neměla nechat ukolébat falešnou nadějí, že se řešení najde. Možná si měla být tímhle jistá od začátku.
"Ale jak? Můj plán je v troskách, jiný nemám!" zoufal si. Kroky byly slyšet čím dál blíž. Každou chvílí už musela Bella otevřít dveře a navždy všechno zhatit.
"Ty jsi tu pánem. Já jsem jen tvůj vězeň, Draco. A když mě nemůžeš pustit na svobodu … dej mi milost. Nechci strach, nechci žít v temnotě. Splň mi jediné přání …"
"Milost? Jak ti mám …"
"Zabij mě. Prosím."
Neschopen slova vytřeštil oči.
"Zabij mě. Od tebe to nebude bolet. Nebudu trpět. Od tebe to bude dobrý skutek. Neuděláš to z nenávisti. Jestli je pravda, cos říkal, jestli mě opravdu miluješ, tak mě zabij. Tak mi pomůžeš. To je cesta k mojí záchraně," mluvila rychle a naléhavě.
"Nemůžu tě přece … to nejde!"
"Jestli ne ty, tak ona. Prosím … je to mé jediné přání! Prosím! Udělej to!" vytrhla mu z kapsy hůlku a vrazila mu ji do ruky. "Udělej to, dokud můžeš!"
"To nejde!"
"Tak už to udělej!"
"Nemůžu!"
"Zabij mě!"
Bellatrix, potěšená, že její Pán přišel, doběhla až k dubovým dveřím vedoucím do jejího pokoje. Byl nejvyšší čas dostat snoubence do svatebního a představit je hostům.
Vzala za kliku a otevřela.
Místnost v tu chvíli ozářil paprsek jasného zeleného světla splněného přání.
Žádné komentáře:
Okomentovat