"Jo, když dovolíte, vy se na všechno díváte příliš jednostranně," nadechl se k další lavině argumentů.
Nenáviděl to. Když se vědci, jejichž bezpečnost měla na starost, mnozí z nich si vůbec neuvědomovali, co všechno musí dělat a co její práce obnáší, dokonce mnohdy netušili, že jim spolu s Carterem a vedením GD několikrát zachránila život, začali do její práce a názorů opírat a tvrdili, že je zpátečnická, nepodporuje jejich výzkum a nejradši by ho všechen zrušila, jen aby si nikdo neodřel ani koleno, začínala zuřit.
Navíc, tenhle nový náfuka, který tu byl sotva rok, jí bez ostychu říkal Jo. Ne slečno Taylorová, ne Josephino, říkal jí Jo, jako by byl její nejlepší přítel.
A co hůř, stejně jako další široká veřejnost se tvářil, že má IQ asi o dvě stě bodů vyšší, než ona, že je úplně hloupá, vůbec mu nerozumí, stejně jako nerozumí skoro ničemu, co se v Heuréce nachází, a že je těžce nekvalifikovaná, tedy že vůbec nemá právo do něčeho tu mluvit a přesto to dělá.
Zkrátka s ní zacházel jako s umanutým dítětem.
"Ne, to vy se na to díváte jenom jako dítě na krabici pokusných králíků! Já zodpovídám za to, že se tady nikomu nic nestane, a ty vaše pokusy s tím těžce hazardují. Nemůžu vám dovolit takhle si zahrávat," chtěla ho razantně utnout, ale on se nedal. Zkrátka pro ně byla nechápavý hmyz.
"Já samozřejmě chápu, že vy to nemůžete nikdy pochopit, ale to, co my tady děláme, jsou důležité projekty."
Jo zatnula pěsti.
On si dovolil ji tu provokativně označit za úplně blbou a ještě jí řekne, že to nemůže nikdy pochopit. Měla chuť mu jednu vrazit.
"Tak podívejte! Vy se laskavě nepleťte do mojí práce, protože tu asi nikdy nepochopíte vy! Vy se nemusíte starat o neschopný zadky všech lidí v tomhle na hlavu postavenym městě a nezodpovídáte za to, že tu někomu bouchne robot do ksichtu, nebo že svět nezlikviduje metanová bomba vyrobená omylem zmutovanou krávou!"
"Zmutovanou krávou? To je velmi nepravděpodobná věc."
Čím dál víc připomínal Parrishe. Nepříjemného alibistického idiota, jenž je středem celého vesmíru, jen to ostatní nechtějí akceptovat.
"To-to není vaše věc! To je moje věc a do těch vy se plést nebudete!"
"A mně se zase do výzkumu nebude motat žádná policistka, která nemá doktorát ani z hloupé filozofie, natož z anorganické chemie. To si uvědomte vy. Taky bych tu za nikým neběhal jako cvičený pes kvůli tomu, že na ulici odchodil nedopalek, do toho se vám opravdu motat nebudu."
"Tak abyste věděl …" Jo rozpálená do běla se prudce postavila ze Zaneovy židle, na které na něj čekala, a tyčila se nad svým oponentem, který ovšem nehnul ani brvou, "ten váš výzkum s okamžitou platností zakazuju!"
Tohle už ho ale chladným nenechalo a vypnul se do plné výšky.
"Vy nemáte co zakazovat! Vy nemáte nejmenší právo mluvit do něčeho, o čem vůbec nic nevíte! Vy byste měla být leda poskok a nebránit skutečným vědcům! Hrajete si na šéfovou bezpečnosti? Vždyť ani o ní nic nevíte, když netušíte, co můžou způsobit základní chemické reakce!" nevědomky oba začali křičet. Ale zatímco on na síle přidával, Jo se snažila klidnit. Jeho slova ji nerozčilovala, ale deptala. Měl pravdu. Možná měl pravdu.
"Vidíte? A tohle mi chce něco zakázat! Nenechte se vysmát, já pro lidstvo něco znamenám, vy si jenom hrajete na chůvičku," utrousil a podíval se na ni tak pohrdavým pohledem, že toužila propadnout se do podlahy. Nenáviděla ho a mísila se v ní chuť jednu mu vrazit.
Zvítězila druhá.
Ale ne u ní.
Jeho límce se chopily dvě silné paže, tělo odstrčilo Jo dál a sebevědomý úšklebek z dosud vítězné tváře zmizel.
"Řekni to ještě jednou," cedil mezi zuby náhlý spasitel Joina vzteku.
"Okamžitě mě pusťte, nebo si budu stěžovat na vás i na tu neschopnou pseudo-"
Nebylo dáno, aby svou poslední urážku řekl, neboť jeho tvář pohladila prudká rána pěstí.
"ZANE!" Jo vykřikla a snažila se Zanea od vědce, jehož nečekaná rána skolila na podlahu, odtáhnout.
Ale jako by ji vůbec nevnímal.
"Jestli je tu někdo, kdo tu nemá co dělat, tak jedině ty!"
Zane ho vytáhnl na nohy a chystal se uštědřit mu další lekci. Už tak se ale zdálo, že mu buď vyrazil zub, nebo se jen úlekem kousl do jazyka, protože mu z koutku úst vytékala krev.
"Zane NE!" Jo už ale byla nekompromisní a pověsila se mu na napřaženou paži, "Jestli to uděláš, budu tě muset zavřít!"
Nakonec poslechl, pustil límec napůl vytaženého svetru a odmrštil od sebe poraněného vědce takovou silou, že se zapotácel a málem skončil na zemi znovu.
"Vypadni."
Vědec na nic nečekal a vyběhl z laboratoře.
Žádné komentáře:
Okomentovat