10. dubna 2013

I'm With You 10


Celou sobotu se Patt snažila, abych nemyslela na Erica. Vybíraly jsme šaty, boty, účes, doplňky, dolaďovaly detaily. Dona jsem vůbec neviděla a prý zařizoval poslední úpravy kostela a hlavně svého svědka - Dannyho. To byl asi největší oříšek.

A v neděli už bylo všechno připravené.


Obřad měl proběhnout v jedenáct dopoledne a potom následoval program dle uvážení zúčastněných. A večer měla Patt s Donem odletět do LA. Shodou okolností stejným letem, jako Eric. Teď se ale snažili co nejlépe připravit na nadcházejících pár minut a uvolnit se.
Oba dva byli hodně nervozní, i když Don na sobě nedával nic znát. Pozvaní se pomalu hromadili před kostelem a v kostele, zabírali si místa a vesele se mezi sebou bavili. Z lidí, co jsem znala osobně, přišla Lindsay i s Lucy, samozřejmě Danny, s kterým jsem měla dorazit k oltáři před budoucími Flackovými, Stella po boku mého otce, Donova sestra Samantha a lidé, co byli s ní, vypadali na jeho rodiče. Když se ženil Messer, bylo to v přítomnosti pěti lidí. Když se vdává Messerová, musí to být se vším všudy.

Tři minuty před jedenáctou byli už všichni včetně ženicha uvnitř a před branou jsem stála já, Danny a nevěsta. Čekali jsme na jedenáctou hodinu, než otevřeme a vejdeme. Trochu překazilo plány, že Patty neměl kdo vést k oltáři, ale to byl jen malý detail.
"Aaach jo, tohle jsou strašný nervy."
"Hele Patt, vždyť to není žádná zkouška. Naopak je to jenom taková hloupost, prostě nešil a bav se! Užívej si to," snažila jsem se jí uklidnit. Já nervozní nebyla. Byla jsem od páteční noci ke všemu mnohem více flegmatická než dřív a navíc jsem skutečně na svatebním obřadu neviděla jediný důvod k nervozitě. Možná leda z pohledu oddávajícího, protože ten má jako jediný své povinnosti a nesmí nic splést už kvůli právnímu hledisku.
"Tobě se to řekne, užívej si. Ty se nevdáváš," otočila se na místě a místo na nás začala zírat do zdi. Tím pohybem smetla pár listů, zavátých sem z parčíku. Na sobě měla dlouhé nadýchané čistě bílé šaty a krátký závoj. Vypadala v nich úžasně, ale jak se tak pozorovala, začínala jsem mít obavy, aby je ze sebe nestrhla a neutekla.
Já měla šaty taky dlouhé, korzetové, ale jen jednoduchého střihu. Na rozdíl od Pattyiných byly s velmi jemným růžovým nádechem a ozdoba na krku mi zakrývala jizvu po kulce.

Zbývala nám asi minuta a půl.
"Ne tohle nezvládnu."
"Prosím tě, vždyť si ho chceš vzít, tak to teď nevzdáš, ne?" povytáhl Danny obočí.
"Když-"
"Když když když, přestaň už a nenervuj se. Je to naprosto zbytečné. Tenhle den už se opakovat nebude, tak si ho nekaž." stačí, že ho mám zkažený já, pomyslela jsem si, "Všichni kolem tu mají radost, tak jí měj taky, protože vypadáš, jak kdybys měla jít zelenou mílí místo k oltáři."
"Všichni nemají radost, ty přece …"
"Ale na mě nezáleží, dneska jsi hlavní postava ty."
"Tak, poslední minuta, dámy," upozorňoval Danny jako každých patnáct vteřin. "Všichni už jsou uvnitř, tak se připravte," stoupl si vedle mě.
"Všichni ještě ne," ozvalo se za námi. Otočili jsme se.

"Delko?" kroutil nechápavě hlavou Messer. "Tak jsi nakonec přišel?"
"Nemohl jsem si to nechat ujít," pokrčil rameny. Měl na sobě krémový oblek a pod ním světle růžovou košili. Není moc mužů, kterým sluší světlé barvy a barvy jako růžová nebo béžová, ale na Ericovi dost vynikaly a dobře mu padly. A v téhle kombinaci působil neodolatelně.
"Vždyť máš odlétat?"
"Letí až s námi, večer," podotkla Patty.
"Ne."
Po tomhle ne jsem z něj nespustila oči a propalovala ho zoufale nechápavým pohledem.
"Já nikam neletím."
"Cože?"
"Je to tak, Danny. Nebudu ti teď vysvětlovat jak, ale zůstávám tu."
"Ericu …!" poslední minuta, nebo deset, prostě jsem se mu vrhla kolem krku. "Vážně tu zůstáváš?"
"Jo. Zůstávám tu a zůstávám s tebou."
"Ehm! Dvacet vteřin!" ozvalo se znovu Dannyho napomenutí. "Ale mám nápad. Ericu, jdi s Ann. A já půjdu s mojí sestrou."
"Proč já?"
"Budeš svědek. Potom to ohlas akorát oddávajícímu."
"Ale proč?"
"Myslím, že ti to bude s Danielle slušet víc než mně."

Jedenáct.
"Tak běžte!" trochu nás postrčil.
Teď už nebylo cesty zpátky. Otevřít a jít až úplně dopředu kolem všech těch lidí, co pozorují, šeptají si, hodnotí.
Všimla jsem si, že většina se dívá dost překvapeně a když jsme byli u prvních řad, kde stál můj otec, bylo znát, že se o něj patrně pokouší infarkt.
Došli jsme až k oltáři. Don se tvářil zmateně. Chvilku jsem se musela ovládat, abych se nerozesmála. Stoupli jsme si každý z jedné strany a Eric v rychlosti promluvil s knězem. Ten jen přikyvoval a poté se oba vrátili na své místo. Lavicemi šuměl ruch plný otázek a když jsem znovu pohlédla na otce a on na mě, došlo mi, co si všichni myslí. Ale pár, co se tu má dnes vzít, se skutečně nezměnil.

Konečně se na konci uličky objevili Patty s Dannym.
Flack se otočil a překvapený výraz nahradil absolutně spokojený a taky trochu nervozní. Díval se jen na Patt a čekal, až dojdou k němu. U oltáře Danny nechal Patt vedle Dona a šel si sednout ke své ženě.
Obřad proběhl rychle. Moc jsem neposlouchala ani nesledovala dění. Myslela jsem jen na to, že Eric neodjíždí. Nemohla jsem z něj spustit oči a ze zírání mě vytrhlo až to, když jsem se měla podepsat jako svědek.

Pan a paní Flackovi vyšli z kostela, kde na ně už čekal zástup gratulantů. Ale dřív, než se všichni nahrnuli do jednoho klubka k novomanželům, se přítomné dámy shromáždily na jednom místě, Patt se otočila a hodila za sebe kytici. Chvilku nešlo vůbec poznat, kdo ji chytil. Potom se ale skrumáž rozestoupila a Stella s úsměvem na tváři zvedla kytku nad hlavu. Don, Danny a já jsme se významně podívali na Maca a začali se smát.
Všichni hosté se začali pomalu vytrácet až zůstala jen hrstka těch nejbližších. Ostatní odjeli buď domů nebo do jedné newyorské restaurace, kde se konala menší oslava, a novomanželé odjeli samozřejmě první, hned po všech gratulacích a přáních.
"Vezmu Lucy domů jo?" ozvala se Lindsay, když začala její dcera fňukat.
"Pojedu s tebou," přidal se ihned Danny. "Možná se ještě stavím," houkl na nás a odjeli.
"Macu, pojedeme taky," kývla Stella na otce, ale ten jí neodpověděl.
"Delko koukám, že jste přišel na způsob, jak tady zůstat."
"Ano. To přišel. A jsem rád."
Chvíli si ho prozíravě měřil. Stella stála netrpělivě u auta a já u Erica.
"Myslím, že nejste sám. Takže opět vítejte v týmu," na znamení smíru mu krátce stiskl ruku a potom se přidal ke Stelle.
"Tak co, pojedeme taky?" zeptala jsem se, když jsme osaměli.
"Jestli se k nim chceš přidat, proč ne."
"No … a co kdybychom jeli někam jinam?"
"Kam?"
"No … třeba na oběd a … už ses balil do LA?"
"Jo. Když jsem se dověděl, že jsem vyhrál, všechno bylo sbalené."
"Tak to bych ti mohla pomoct zase vybalit."

O několik hodin později jsem seděla v Ericově tričku na parapetu okna jeho ložnice a dívala se na noční New York. V ruce jsem měla kouřící hrnek čaje.
"Jak jsi vůbec přesvědčil vedení?" zeptala jsem se s pohledem stále upřeným za sklo okna.
"Dlouhými dohady. Ale to už je jedno, zůstávám tady, to je nejdůležitější."
"Jo. Ale nevím, co bych dělala, kdyby se ti to nepodařilo."
Pokrčil rameny a sedl si vedle mě. "Já bych určitě teď seděl v letadle. Možná právě v tomhle," ukázal na pohybující se světelný bod nad námi.
"Tam teď asi sedí Patty s Donem," spokojení, šťastní a určitě nedočkaví, až přistanou.
"Závidíš jim?"
Pořád jsem nemohla odtrhnout oči od vzdálené oblohy.
"Ne," opřela jsem se o jeho rameno. "Já jsem šťastná."

Žádné komentáře:

Okomentovat