Tim se rozhodl navštívit kromě autosalonu i prodejnu zbraní, která měla spolu s internetovým obchodem i svou skutečnou základnu v zapadlé uličce Miami, která byla pro pofidérní nebezpečný obchod se střelivem naprosto ideální.
V druhém jmenovaném strávil pouhých několik minut, ale v autosalonu měl štěstí, že zaměstnanci auta příliš pečlivě nečistí. Ford pronajatý Marcusem Blairem v den vraždy stál zaparkovaný na svém místě a Tim si vymohl prohlídku.
Velmi úspěšnou.
Vypadalo to, že případ je téměř u konce. Stačí jenom usvědčit vraha.
Vraha zavřeného stále ještě na stanici.
Vraha, co od začátku lže.
Vraha, který je prakticky jistý.
"Pane Blaire, víte, že lhaní je hřích?" Horatio spolu s Ericem vešli do vyslýchací místnosti, kde u stolu seděl na pohled znuděný Marcus Blair. Tim zatím výslech pozoroval za sklem. Eric se rozhodl nepokoušet osud a k vrahovi, co způsobil tolik problémů Jeanette, kolegu nepouštět.
"A jako co? Chcete mi říct, že půjdu do pekla?" ušklíbl se na ně.
"Do pekla možná, do vězení určitě."
Marcus se snažil neztratit ze svého znuděného výrazu. "A za co, smím-li se zeptat?" vyslovil ironicky.
"Třeba za to, že jste lhal při výslechu, že jste nikdy neměl zbraň. Nebo za to, že jste nepřiznal vaše půjčené auto. Jo a abych nezapomněl, za úkladnou vraždu," vyčetl Eric jeho prohřešky.
"A to jste si jen tak vymysleli, nebo máte i nějaký důkaz?"
"Samozřejmě, že máme. Třeba tohle," Eric položil na stůl složku a vytáhl z ní fotografii pořízenou v Macusově bytě.
"Vyhozený hadr, to jste se překonali. To přece nic nedokazuje."
"Ovšem," přitakal Horatio. "Hadr od oleje na zbraně, použitý a vyhozený, vůbec nedokazuje, že jste s nějakou zbraní manipuloval."
Marcus spokojeně přikývl.
"Potom nám ale jistě budete umět vysvětlit, proč jste si kupoval zbraň a náboje. Tytéž náboje do téže zbraně, kterou byl zabit Oliver Whiters," Horatio pokračoval.
"A jak víte, že jsem něco takového měl kupovat?" ohradil se dotázaný ihned.
"Ono vymazat historii prohlížeče umí dneska každé dítě, ale ne každé už ji vymaže tak, aby se nedala dohledat při pořádném prozkoumání zálohy a disku. Víme o zbrani i o autu, víme už všechno, tak proč to neulehčíte?"
Dveře místnosti, kde stál Tim a zachmuřeně sledoval divadlo před sebou, se otevřely a hned zase zavřely. Dovnitř vklouzla další osoba.
"Jeanette?"
"Ou … Time …" zřejmě nepočítala, že tam někdo bude.
"Neměla bys tu být. Jsi mimo službu a tohle pro tebe … není vhodné …"
"Ne? A jako proč, protože on zabil Olivera a namočil mě do toho?"
"Pravděpodobně."
"Jako co? Jak mám vědět, že jste si tady na mě něco nevymysleli a chcete, abych se přiznal k tomu, co jsem neudělal?"
"Pane Blaire, oba víme, jak to bylo. To vám máme vyprávět váš příběh my? Nechcete si ulehčit přiznáním?" zkusil to Horatio ještě po dobrém.
"No tak dobře. Vy jste si začal s vdanou paní Doylovou. A po čase vám přestalo stačit vídat se, když její manžel není doma. Chtěli jste se ho zbavit. Tak jste vymysleli vraždu, kterou na něj hodíte. A prošlo by vám to. Kdyby našel tělo sám, minimálně by se ho možná pokusil zbavit a byl by v tom také namočený. Navíc s vámi to přece nešlo spojit, nová zbraň, vypůjčené auto, Marthiny alibi, vy úplně ze hry. Navíc pan Whiters měl co do činění s Gordonem, ne s vámi. Vypadalo to na jeho ideální motiv," začal Eric, když se k tomu Marcus neměl.
"Podle tebe to jako nezvládnu?" Jeanette z něj bylo špatně. Klidný výraz, rozhodnutí odporovat a lhát za každou cenu. Tak tohle je člověk, co ho zabil. Tohle ten šmejd, který jí připravil pěkně horké chvilky. Tohle je … tohle není člověk! Ten chlad, s jakým zapírá, jako by střelil do terče a ne do člověka!
"Jenom říkám, že to není vhodné, teď toho na tebe bylo moc a …"
"Prosím tě, přestaň se konečně starat, když to nikdo nechce!" byla rozčilená a proti své vůli smutná. Nemohla ho teď poslouchat, ani si připouštět, že stojí kousek za ní.
"Moment, to jste si všechno vymysleli! Proč bych..proč bych se jako měl chtít zbavit Gordona? A navíc vraždou nějakého Whiterse? Ani nevím, kdo to byl!"
"Tak proč jste si půjčoval auto, ve kterém byly stopy jeho krve? Proč jste pořizoval zbraň, která ho zastřelila? Proč se dostal do Gordonova kufru, zatímco on tvrdě spal vlivem léků?"
"Podívejte … vy to nechápete," chvilku vypadal, že bude ještě odporovat, ale něco se v něm najednou zlomilo. "Já Marthu miluju a ten její blbec, co se žene jenom za penězi a luxusem si jí nezaslouží. Je to strašně povrchní idiot, je s ním nešťastná. Ale kdyby od něj odešla kvůli mně, nedostala by vůbec nic. A já nás oba neuživím."
"Vždyť máte luxusní byt, pronajal jste si auto, k tomu máte vlastní, nezkoušejte nám lhát,." obořil se na něj Horatio. Obvykle to zločinci zkoušejí přes zlobu, vztek, přes to, že v téhle situaci už nemohli být, na což byl zvyklý, ale vymlouvat se na lásku, která nemohla pokračovat, ačkoli to není pravda, to nesnášel.
"Jo, taky to byly moje poslední peníze. Auto se chystám prodat, abych si mohl udržet byt. Jiný řešení jsem neviděl! Chtěl jsem zbavit Marthu manžela a dověděl jsem se, že kdyby klient té jeho realitky zemřel a dům by nebyl splacený nebo by neměl dědice, připadne znova realitce. Tak mě napadlo to na něj hodit!"
"A to jste se dověděl jak?" Eric si byl velmi dobře vědom, že zatím všechno vztahuje na sebe a proti Marthě přímé důkazy neměli. Proto potřeboval zjistit, zda ji chrání, nebo je nevinná.
"Stojí to ve smlouvě. I v tý mojí. Každý, kdo ji podepisuje, by to měl vědět."
"Takže jste se si na to vzpomněl a s Marthou jste se domluvili, že to uděláte. Ona potom dala manželovi větší dávku léků, než je obvyklé, aby ho nic nevzbudilo, a vy jste mohli vraždit."
"Martha mu připravila ty prášky a já jí řekl, že dneska v noci se postarám, aby nám šel z cesty. Jinak neprovedla nic!"
"Ale když jsme k ní šli hned po nálezu těla, nebylo jí všechno jasné? Nepřiznal jste se jí? Nebyla od té doby váš spolupachatel?" to by snad totiž došlo každé.
"Nikdy jsem jí otevřeně neřekl, že jsem ho zabil já. Ale nejspíš na jí to došlo."
"Uvědomujete si, že jste zničil život čtyřem lidem, včetně sebe? Jak jste vůbec na pana Whiterse přišel? Proč zrovna on?"
"O něm věděla Martha. Předváděla mu byt a jednou mi o něm jen tak mimochodem řekla. A byl to jeden z posledních Gordonových zákazníků. Nebylo těžké zjistit, že nemá příbuzné."
"Takže vy jste jen tak zabil nevinného člověka, kterého jste náhodně vybral. Jenom proto, abyste se dál mohl spát s vaší milenkou a nemusel se bát, že vás načape její manžel. Jenom pro vaše egoistické choutky jste se rozhodl zničit život několika lidem, včetně rodině malé Lilly a jedné naší policistce, kterou jste do toho namočil! Lhal jste nám, ukrýval důkazy, nechal jste nás jít po špatných lidech! Jak tohle může někdo udělat?" rozohnil se Eric. Blairův smířený výraz, s kterým jim vše líčil, jako by Olivera Whiterse ani nepovažoval za člověka, protože ho neznal a protože ho využil, ho rozčiloval.
Jeanette pevně stiskla dlaně v pěst. Všechno tohle peklo jim připravil jen tak, aby nepřišel o životní standart se svou milenkou. Bylo jí to … líto. Štvalo ji to. A ještě víc ji štvalo, že ji Tim za jejími zády propaloval pohledem. Nepochybně si opět chtěl hrát na zachránce a toho už měla dost. Nepotřebovala zachránce, když už nebylo co zachraňovat. Potřebovala někoho jiného. A to asi nechápal. Věděla, že jestli řekne jediné slovo, vybuchne. Nebo uteče. Nebo se stane něco jiného, čeho bude litovat.
"Hele můžete mi teď zavolat právníka?" zatvářil se Macrus jako poražený gladiátor a upřel zraky na Horatia dřív, než ten mohl klidnit Erica. A předstíral, že ho vůbec neslyšel.
"Ten už vám asi příliš platný nebude, ale samozřejmě."
Věděli, že od téhle chvíle, jak bylo u většiny zatčených zvykem, už neuslyší ani slovo. Proto ho Horatio nechal odvést. Výslech byl u konce a vrah se sám přiznal. Od něj už víc nepotřebovali.
"Moment," zarazil ještě Eric strážníka, který Blaira odváděl, "neodpověděl jste mi."
Blair chvíli přemýšlel, než se rozhodl odpovědět na poslední otázku bez svého zástupce: "Kdybyste někoho miloval, vy byste pro něj nevraždil?"
Dvě vteřiny.
Víc to nebylo, od chvíle, kdy ho strážník vyvedl. A Tim jeho slova proti své vůli někde ve skrytu duše chápal.
Přistoupil blíž ke sklu, hned vedle Jeanette, která tupě zírala na místo, kde před chvilkou stál vrah. Otočil na ni hlavu.
Jakmile zpozorovala, že se na ni dívá, bez jediného slova sebou škubla a rychle opustila místnost. Dojímavé kecy o lásce jsou jedna věc. Ale zůstat v tísnivé společnosti Tima Speedla prostě nezvládla.
Mezitím, do vedlejší místnosti, konečně dorazil jeden z těch, které kriminalisté nesnáší ještě o něco víc, než pachatele. Právník paní Doylové. Už od začátku zatvrzele prohlašovala, že bez něj neřekne nic a Calleigh s Natalií tedy nemohly nic jiného dělat.
Muž se představil jako Ed Werner, ležérně si sedl do křesla vedle paní Doylové a pokynul kriminalistkám, aby se začaly ptát.
Tak ty si věříš, pomyslela si Calleigh a konečně začala: "Tedy, paní Doylová, po prohlídce bytu vašeho milence jsme se dostali až k autosalonu, kde si vypůjčil auto a k prodejně střeliv, kde si obstaral pistoli a náboje. A můžeme dokázat, že obojí bylo použito k vraždě," i když zbraň doopravdy nenašli, byli si více než jistí.
"Naznačujete mi, že tu příšernost spáchal Marcus?" naježila se ihned Martha.
"Nenaznačujeme, vlastně to víme naprosto jistě. A také víme, že od doby, co jsme zatkli vašeho manžela, jste s ním byla často v kontaktu," upřesnila Natalia.
"Je to můj přítel, je přece přirozené, že … proboha to není možné! Marcus to nemohl udělat!"
Buď jsi vážně tak hloupá, nebo to výborně hraješ, okomentovala v duchu Natalia její výstup a pokračovala: "Vy také víte, co váš manžel bere za léky na spaní. A snadno jste mu mohla dávku zvýšit a mít spoustu času na provedení zločinu."
Martha se nadechovala k ostré odpovědi, ale Werner ji zarazil. "Podívejte, máte nějaký důkaz na to, že paní Doylová manipulovala s nějakými léky? Tvrdí přece, že o té vraždě nic neví."
"Ovšem, ale prožívá intenzivní vztah s milencem, zatímco manžel už je pouze na obtíž. Navíc ona prokazatelně pana Whiterse znala, že? Ukazovala jste mu přece dům, to jste nám sama řekla. Předpokládáme proto, že spolu s milencem Marcusem Blairem vymyslela plán, jak se zbavit manžela."
"Nenenenene, Marcusovi jsem občas řekla, komu jsem zrovna kde ukazovala byt nebo dům, ale nikdy jsem s ním nic takového neplánovala!! Jestli to udělal tak...o bože, několikrát jsem mu řekla, že bych se nejradši rozvedla, musel se nějak dovědět, že bychom pak byli na mizině … a tak se rozhodl udělat tohle!" vykřikla opět šokovaně Martha.
"Paní Doylová, už nic neříkejte, ano? Tvrdíte, že máte důkaz proti jejímu milenci." obrátil se právník znovu na kriminalistky. "Ale proti mé klientce? Máte nějaký důkaz, nebo jen předpokládáte," naznačil uvozovky, "že jí o tom řekl, protože se s ní po vraždě viděl?"
"Ne, Marcus Blair tu vraždu provedl na základě informací, které nemohl znát od nikoho jiného, než od Marthy. O lécích jejího manžela, o Oliverovi a jeho adrese či vůbec vztahu k realitní kanceláři a Gordonovi, o možné porozvodové situaci, to člověk jen tak na ulici nenajde," odporovala Calleigh. Věděla, že Marthu můžou dostat nejspíš jen za přiznání, ale také věděla, že nevinná není. Bez její pomoci by Marcus celý plán sestavit prostě nemohl.
"Jistě, že nenajde. Ale jsou to obyčejné informace, které samy o sobě s vraždou nesouvisí. Moje klientka je mohla prozradit během běžného rozhovoru dávno před vraždou, aniž by tušila, že budou zneužity. Nemáte čím podložit její spolupráci s vrahem. Nemáte dokonce jediný důkaz, který by ukazoval, že v době vraždy opustila svůj dům. A pokud se jí pan Blair s vraždou nesvěřil, nemohla na jeho vinu přijít."
"Dejme tomu," usekla Natalia. "A to máme věřit tomu, že i kdybyste ležela v posteli, nevšimla byste si, že někdo otevřel bránu a manipuloval na vašem pozemku s auty?"
Martha se podívala na Wernera a ten přikývl.
"Byla jsem unavená, nejspíš.. jsem spala dost tvrdě. Myslím, že je dost možné, že mě to nevzbudilo."
"A já myslím, že už si nemáme co říct. Nemáte za co mou klientku zatknout. S tou politováníhodnou vraždou nemá nic společného. Snad jen to, že to jeden zamilovaný blázen udělal pro ni. Ale za vzbuzení posedlosti se ještě nezavírá," Ed Weber vstal. Nepochyboval ani na chvilku o tom, že si může odškrtnout další vítězství a Horatiovo gesto, neboť ten od zatčení Marcuse čekal venku a sledoval je, ho v tom jen utvrdilo.
"Jdeme, paní Doylová. Na shledanou."
"Horatio, co to znamená? Copak na ni vážně nic nemáme?" nechtěla tomu věřit Calleigh. I ona si všimla, že vrtěl hlavou a naznačoval jim, ať ji pustí.
"Bohužel. Marcus vzal všechnu vinu na sebe. Přiznal se, že zabil Olivera Whiterse proto, aby se zbavil nepohodlného manžela a začal žít s Marthou a jeho penězi znovu. Prý to udělal, protože ji miloval a chtěl s ní být."
"A její právník nás teď právě ubil s tím, že ji samotnou s tím nepůjde spojit. Dokud ji bude Marcus chránit, nikdy jí spoluúčast neprokážeme. Ale jsem si jistá, že zabíjeli oba. Připravili jiné o život. A jen proto, aby oni spolu mohli žít," povzdechla si.
"Přímo jako Romeo a Julie. Jen naopak."
Žádné komentáře:
Okomentovat