Nechodila do barů, neopalovala se na plážích, nekoupala v moři. Na podobné kratochvíle absolutně neměla náladu. Ač bylo stěží snesitelné vedro, její pocity a myšlenky se pohybovaly v chmurných končinách pod bodem mrazu. A slunce pražilo. Davy turistů všude, kde se mohla najít nějaká zábava. Byla jedním z nich, ale nepřipadala si tak. Tady přece možná mohla žít. Mohla vědět, kam vede cesta, po které právě šla, mohla dobře znát, kde je tu nejlevnější oběd a naopak nejluxusnější butik. Jenže jí to bylo odepřeno bez možnosti volby.
Svou matku nenašla. Přijela ji sem sice původně hledat, ale od snahy poměrně brzy upustila. Dostala se na jednu tenkou stopu podle jména, ale nakonec nevěděla, jestli bude mít dostatek odvahy dovést pátrání do konce, na kterém by se podívala do tváře ženě, která ji po porodu odložila a odsoudila tak k dětství bez pevné výchovy, bez dostatečné lásky, k pubertě mezi nevalnou školou a sexem a pomalu vlastně až sem, do Miamských končin s Flackovým dítětem a vztekem v ní samé.
Nejspíš mu udělá totéž. Na jednu stranu o něm občas přemýšlela jako o chudákovi dítěti, které snad nechá narodit a taky ho odloží..možná by ale mohlo mít rodinu. A lepší. Na druhou stranu ale tyto úvahy vždy končily stejně. Je to přece jen harant od toho parchanta Flacka a ona nechtěla, aby ji s ním něco spojovalo. Prostě se nedokázala smířit s představou, že po světě bude běhat černovlasé dítě s modrýma očima, které ona bude nucena snad milovat i nenávidět.
Nemuselo to tak být.
Nic v jejím životě tak nemuselo dopadnout. Proč ji vůbec rodiče odkopli. Proč ji odkopl veselý osud. Proč ji odkopl Donald Flack. Proč ji všichni neustále odkopávají a kdy tohle skončí? Až umře? Má se o to snad konečně postarat, protože je jen přítěž? Nemilovaná koule na noze světa, která sem byla hozena a uboze a naivně se snaží žít, protože jí ještě nikdo neřekl, že na to nemá právo?
Někdy měla vážně chuť to udělat. Vždycky si ale řekla, že to není tak hrozné. Že má pro co žít, že má školu, že má dobrou práci, fajn kolegy, že má lásku..jenže teď už má jen dítě, které nechce. Měla kolem sebe sice chatrné sloupy, ale aspoň malou oporou jí byly. Teď začaly rychle hořet pod miamským sluncem a ona překračovala jen jejich ruiny. Říkaly jí rozhodni se, už jsi sama, už ti nikdo neporadí, vyber si, je to na tobě.
Rozhodnutí nejsou těžká, pokud za každým někdo stojí a pokud k něčemu vedou. Jí ale každá cesta přišla jako od ničeho k ničemu. Odnikud nikam. Bludný kruh. Bludiště bez východu. Rébus bez řešení.
Možná to bylo její vinou. Utekla, aby jí nedohnala minulost. Utekla před hroutícím se falešným světem a proč? Aby se mohla po čase vrátit a dál ho živit? A čím? Další falší? Další lží? Co jí vůbec zbylo? Práce, ve které se přehrabuje ve zmrzačených životech mrtvých lidí? Práce pod neustálým tlakem, puchem těl, zacházení s nechutnými důkazy z ještě nechutnějších míst a do toho všeho navíc detektiv Flack, který má v sobě taktu a zájmu o ostatní asi jako je skutečného masa ve fast-foodu.
Hodila by to za hlavu. Vykašlala se na ně. Jen se odhodlat.
Seděla ve svém hotelovém pokoji. Nechtěla přemýšlet, co teď dál. A i kdyby chtěla, nedokázala se k tomu donutit. Jen se nechat vézt na vlně času je přece tak jednoduché.
Pak ale zazvonil mobil. Také jedno z dobrých řešení, pokud se ozve někdo jiný a určí budoucnost.
"Ano, dobře … Ne, nevadí, stejně bych se už brzy vrátila … Přiletím co nejdřív, ano … Taky, tak nashle."
Hodně práce, málo lidí. Jako ostatně vždycky.
Moc se nerozmýšlela. Sbalila si svůj kufr, dala neznámé matce pomyslné sbohem a prvním letadlem se vrátila do New Yorku.
Chystal se drogový zátah. Podobných zásahů se většinou neúčastnila. Vlastně situace, kdy se připojili i detektivové z laboratoře nebyly moc časté. Teď se ale připravovali skoro všichni.
"Adell, určitě tam chceš? Nevypadáš moc dobře," ujišťoval se ještě Danny, když si kontroloval vestu a zbraň. Měli za chvilku odjet.
"Samozřejmě, cítím se fajn."
Jak jinak se měla cítit, když první vlnu razie vede Flack? Bylo jí všechno jedno. A on ze všeho nejvíc!
"Jak chceš. Kdyby ale něco, stačí říct. A drž se s námi, ať se ti nic nestane," udílel poslední rady. Vlastně jí chtěl zátah zakázat. Je přece těhotná a může se jí něco stát, ani trošku se mu nelíbilo, jak byla od návratu z Miami klidná a ke všemu lhostejná.
"Nic se nestane. Budu v pohodě, Danny. Pojedeme už? Všichni už mizí," odpověděla mu trochu chladně a tvrdě. Byl z ní kus ledu. Dobře věděl, kdo za její proměnu může a taky věděl, že on není ten, kdo ji dokáže rozehřát.
"Fajn. Tak nasedej. A pak se hlavně drž u mě a nechoď dovnitř, dokud to nebude bezpečný," nemohl si ještě odpustit.
"Ano, já vím, už jsi mě připravil na všechno. Jak postupovat jsem se kdysi učila a tys mě teď proškoloval asi hodinu, neměj strach," poprvé se usmála. Dannyho ten úsměv zahřál víc, než kdyby za šedým oparem vykouklo slunce.
"Je to tvůj první zátah, to se ví, že budu mít," nastartoval a zařadil se hned za Maca Taylora mezi ostatní policejní auta.
Přijížděli k velkému skladišti s oprýskanými zdmi. Cesta, která k němu vedla, byla neuklizená a asfalt na mnoha místech popraskaný a prorostlý plevelem. Nikdo se ale nezdržoval zkoumáním podobných nedůležitých podrobností. Každý pociťoval napětí před bouří. I ti nejzkušenější byli nervozní.
Zastavili.
Zásahovka okamžitě vyskákala z aut a spolu s Flackem vběhli dovnitř. Detektivové kriminalisté ještě chvíli vyčkávali, než první vlna přejde. Zároveň také hlídali kolem budovy, aby nikdo neutekl. Lidí ve službách policie bylo čím dál méně a museli se vypořádávat s mnohem více zločinci. Dnes byli potřeba opravdu všichni.
Mac v čele poloviny zbylých přeběhl na druhou stranu skladu a brzy se k Donovi připojil. V předu zůstalo několik mužů, Danny a Adell. Měli hlídat hlavní vchod a na signál vrazit dovnitř.
Jejich práce spočívala ne v zatýkání a obhájení vítězství, ale v následném zabavení drog uvnitř.
Co se dělo ve skladu se mohla jen domýšlet. Zaslechla střelbu, rány, nepochybovala o tom, že došlo i na souboje tváří v tvář.
Ale věřila jim.
Byli to profesionálové a tohle zvládnou.
První ozbrojenci už vyváděli některé více či méně pomlácené zatčené. Někteří z nich utrpěli i zásah kulkou, ale mrtvý nebyl nikdo. Alespoň zatím, několik jich stále bylo uvnitř. Střelba už ale pomalu utichla.
Jeden z policistů otevřel dveře prvního antonu a Danny zvedl ruku a zavelel zbylé jednotce.
"Jdeme!"
Vyrazili kupředu.
První střela.
První zásah.
Detektiv vedle Dannyho padl na zem s dírou uprostřed čela.
Všechny venku zachvátila panika, protože střely se začaly odrážet všude kolem nich. Okamžitě skočili za první auta, aby si zachránili životy a snažili se přijít na to, odkud někdo střílí.
Patrně byli na zátah připraveni a v záloze měli ostřelovače. S velmi dobrým strojem.
Danny popadl Adell a táhl ji za anton.
"Ostřelovač! Někde je tu ostřelovač! Je náš první mrtvý!" řval do vysílačky, ze které se okamžitě ozval i Don.
"Kryjte se! Jdeme ven!"
Několik ozbrojenců vyběhlo z brány a přes mušky svých zbraní se rozhlíželo po okolních střechách a stromech.
Opětovali palbu tam, odkud přicházela.
Nikdo se ale neodvážil vystrčit hlavu zpoza svého úkrytu.
Danny se na chvíli odlepil od auta, naklonil se za něj a střílel do míst, odkud se střílelo na něj.
K ostřelovači nejspíš přibyl ještě někdo další, kdo čekal na svou chvíli.
Policisté byli v pasti. Buď se prostřílí ven a chytí je, nebo …
Spatřil Dona, který mu ukazoval na roh budovy.
"To není dobrý …" pronesla Adell a chránila si hlavu před střepy z vystřeleného okna auta nad ní.
"Musíme se dostat na druhou stranu!" zařval na Adell. "Běž, budu tě krýt!"
Přikývla, zvedla se na nohy a přikrčená proběhla kolem něj.
Jestli se odtud měli živí dostat, museli se nejdřív dostat z dosahu střel.
Jejich zbraně na útočníky nestačily. Museli se stáhnout a nechat zásahovku, ať se je pokusí zlikvidovat.
"Danny! PADEJ!" zařval Flack na Messera, který se stále krčil za autem, ale neměl se k tomu následovat Adell.
On sám měl pomalu do bezpečí namířeno. Své kolegy z kriminálky nikde neviděl.
Stella a Mac byli patrně uvnitř, stejně tak Lindsay. Sheldon byl na druhé straně a ošetřoval raněné.
A Danny se právě jen těsně vyhnul kulce a doběhl k Adell. Auto, za kterým se schovával, jen chvilku na to prorazilo několik střel. Skrz.
"Jak jsi na tom?" postavil se ke konci stěny a ještě několikrát vystřelil. Potom, když nepřišla odpověď, se na svou kolegyni otočil.
"ADELL!"
Seděla opřená o špinavou zeď, trhaně se nadechovala a pravou rukou si svírala břicho. Mezi prsty jí protékala krev.
"Ne, ne nenene, tohleto ne, Adell, to přece nemůžeš!" rychle k ní poklekl a svou dlaní chytil tu její.
"DONE! HEJ! KDOKOLI!"
Cítil její krev, cítil, jak slábne a jak se třese. Kulka, která ji zasáhla, dokázala prorazit vestu. Neměla šanci.
"No tak to nedělej, vydrž, přece mě nechceš zbavit trápení z toho, že mě odmítáš, že ne!"
Pokusila se o úsměv. "Nee."
Propletla si své prsty s jeho. Nechtěla umřít. Až takhle to dopadnout nemělo. Ale bylo pozdě. Danny víc přitlačil jejich dlaně na ránu. Byl to prohraný boj. Ale nevzdával se. Do poslední chviličky.
Doufal, že teď už budou v bezpečí. Místo toho ho čekal šok.
Kdyby jí jen neřekl ať sem běží. Kdyby vyběhl první a schytal to on. Musí žít. Nic jiného, než tahle myšlenka, teď neexistovalo.
"Tak jak to tu vy-" konečně se dostavil i Don, který obíhal sklad z druhé strany.
"Zavolej někoho!" Danny se na něj neobtěžoval ani podívat. Nechtěl o ni přijít. Nemohla přece umřít! Ještě tady byla a on ji nemohl nechat odejít!
"Zdravotníka! Doktora! Postřelená policistka! Postřelená policistka za budovou!" zařval Flack do vysílačky a potom ji odhodil na zem. Klekl si z druhé strany k Adell a bezmocně těkal pohledem od ní k Messerovi.
"Nevzdávej to, dostaneš se z toho, pomoc je na cestě."
Byla to jeho vina. To on řekl, ať běží sem. To on mohl za to, že jednala bez rozmyslu. To on, všechno jen on. Výčitky šly ale teď stranou. Snažil se marně přijít na cokoli, co by mohl udělat. Jak by jí mohl pomoct. Pomoc ale nebyla a on si to uvědomoval.
Ruku, za kterou ji chtěl chytit, mu vytrhla a pevně se chytila Dannyho.
Probíral s ní všechno možné, připravoval ji na každou možnost, důkladně jí vysvětloval jak se chovat a co nedělat, ale na tohle připraveni nebyli.
Ani jeden si nikdy nepřipustil možnost, že by se doopravdy mohlo něco stát. Že by doopravdy mohla umírat.
"Adell tak prosím!" viděl jí na očích, že se loučí.
Jejich ruce byly úplně rudé, vesta nasáklá a krev už smáčela zem.
"Danny …" Donovi nevěnovala jediný pohled. I když by byl poslední. Navždycky poslední.
"Psst … to zvládneš, uvidíš, uvidíš, že jo," horlivě přikyvoval a zkoušel je oba přesvědčit o lži.
Adell pomalu a sotva znatelně zakroutila hlavou.
Tolik příprav, tolik jistoty a přece jedna malá chyba, jedna skulina v dokonalém plánu a všechno je pryč. Uvědomila si, že to bylo zbytečné. Nikdy nemohli myslet na všechno. Nikdy se o ni nemohl nikdo doopravdy postarat.
"Snaž se …" z pod brýlí se mu vykutálela malá slza, která se rozprskla o rudě nasáklou zem.
Adell k němu naposledy zvedla pohled a usmála se.
"Tohle … to jsme moc nevychytali …" vydechla.
"Ne! Ne, Adell, lásko moje tak přece vydrž!" neudržel se, ale jeho slova už vyšla na prázdno.
Don Flack jen netečně přihlížel. Viděl Dannyho, který ji pomalu objímal, viděl její prázdné oči, viděl své bílé ruce opřené o chladnou zem, ale všechno bylo zalito zvláštní mlhou. Takovou, která bránila pohybu i myšlení. Cítil hroznou odstrčenost. Byla přece jeho, i když tu po ní zbylo jen stydnoucí nehybné tělo. On s ní spal, on s ní prožíval jedno z nejhezčích dobrodružství svého života, tedy v posteli, ale bavil se s ní i normálně, pomalu ale jistě si k ní začínal vytvářet pouto a vůbec, opravdu vůbec mu nebylo lhostejné to dítě.
A pak je tu Messer, Messer, který do ní byl zřejmě bůhví jak dlouho zamilovaný, ale byl to on, Flack, kdo jí ublížil. Přesto ji chtěl také držet, chtěl ji zpět živou, aby se s ní mohl ještě alespoň jednou pohádat, aby se mohli nějak..třeba alespoň trochu usmířit, aby viděl jejich..jejich dítě vyrůstat a chodit do školy a žít..chtěl, aby to byla holčička. Patricie Jenna. Flacková. Možná. Ale je po všem. Nemůže. A nemůže už ani podrazit Liz. To, co cítí k Adell není taková láska, není to silnější. Ale teď mnohem bolestivější.
Pomalu ji chytil za mrtvou ruku.
Je konec.
Střelba utichla, zločinci byli pochytáni a zatčeni, drogy zabaveny a Adell Sandersová mrtvá.
Je po všem.
Slyšeli něčí kroky, ale ani jeden nezvedl hlavu.
Stella vykřikla. Možná to byl jen vzlyk, ale neslyšeli ji.
Nikdo jiný tam v tu chvíli nemohl existovat. Jen Don, Danny, Adell a všechno to, co mohlo být úplně jinak.
Žádné komentáře:
Okomentovat