"Do há-JE!" podíval se Delko na jméno a odhodil papír na stůl směrem zpátky k Natalii. Pak se prostě sebral a odešel.
Nevnímal kam jde. Bylo mu to i jedno. Potřeboval ze sebe nějak dostat vztek, a když ho nemohl vymlátit a vykřičet, pokusil se ho aspoň vychodit.
Je spousta způsobů, jak se uklidnit, jak vybít vztek a strach. Jenže sotva mohl nějaký použít. Křičet tu nemůže, mlátit nemá do čeho. Utíkat … teď není kam, a chlapi nebrečí.
"Ericu?" zavolal na něj známý hlas. Otočil se po něm.
"Alexx."
Přišla k němu. Chvilku se dívala na jeho ztrápený výraz a potom ho beze slova objala. Neudržel se a když chůze nepomohla, prostě mu vyhrklo pár slz.
"To bude dobrý. Najdete ji."
"Doufám v to."
"Víte o ní už něco?" ptala se pomalu a klidným utěšujícím hlasem. Tohle dovedla lépe než kdokoli jiný. Utěšit, povzbudit.
"Natalia teď zjistila, kdo jí asi unesl."
"A je to tak velký problém, když zuříš?" nechápala, proč místo nové naděje vypadá, jako by tím všechny skončily.
"Tobě to … tobě to jméno asi nic neřekne, ale my se s ním už setkali. Nedokázali jsme ho chytit ani usvědčit, jenom jeho bratra. Možná v tom jedou oba. Ale věř, že jestli se o někom dá říct, že je zlej, bezcitnej a zkaženej člověk, tak je to on. Na ničem než na něm mu nezáleží a zachází s oběťmi jako …" nedokončil. Nemohl. Když vyšetřovali jeho případ poprvé, prohlásila Calleigh, že zachází s oběťmi jako se zvířaty na jatkách. Kvůli těmto dvěma důvodům to nedokázal zopakovat.
"Jestli v tom jedou oba, třeba je to trošku jinak … jeho bratr je trochu mírnější …" pokusil se Eric ještě trochu uklidnit, ale ve skutečnosti byl minutu od minuty zoufalejší.
"Vy ji najdete. Věř tomu."
"Chci věřit," jen vzdechl.
"Záleží ti na ní hodně?"
"A komu ne?"
Alexx chvíli neodpovídala. Nevěděla, co na to říct. Měl samozřejmě pravdu, ale ona se ptala, jestli mu na ní záleží víc, než ostatním.
"Doktorko Woodsová?" ozval se z druhého konce chodby jeden z jejích pomocníků. Musela jít a nechat ho tak bez odpovědi.
"Jestli budeš potřebovat, zastav se. Vždycky mě tu najdeš," ještě jednou ho objala a následovala svého zaměstnance.
Natalia zůstala překvapeně zírat na dveře, jimiž se Delko vypařil. Jenom Horatio se podíval na obličej na papíře.
Toho muže si pamatoval. Nelze ho zapomenout.
Ten, komu patřilo DNA, byl pro ně malá ryba. Ta, kterou po nedlouhé době opět propustí. K jeho bratrovi, o němž Eric nepochyboval, že za únosem stojí, i když ho neprovedl, se nedokázali žádným způsobem dostat. Každý věděl, že zločiny, z kterých byl obviněn, skutečně spáchal. Tenhle byl ale ochotný odpřísáhnout, že je spáchal on. Vzít je na sebe. Vzít na sebe skutky nájemného vraha, jenom aby jeho bráškovi nikdo neublížil. Nic proti němu ale neměli, takže chybějící důkazy versus slovo zadrženého. Museli ho brzy opět pustit.
"Horatio, co se děje?" zeptala se zmatená Natalia. Těkala pohledem mezi dveřmi a jím.
"To je vše?"
Přikyvovala. "Ano. Zatím ano. Ostatní výsledky DNA už máte."
"Natalie, tenhle muž-"
"Byl zadržen kvůli podezření z provozování činnosti nájemného vraha. Ale neprokázalo se mu nic," skočila mu do řeči.
"Přesně tak. Ani DNA z místa činu nebyla jeho. Tehdy nikdo nevěděl, komu ze dvou bratrů vlastně dokázat vinu. Tenhle Gary, jemuž DNA patří, se přiznával. Jenže důkazy byly spíš proti Dannymu. K tomu se nešlo dostat, protože všechny byly bohužel nepřímé, tak Garyho zadrželi za spoluvinu. Jenže i z toho ho advokát vysekal, protože nic nedokázali Dannymu. Přišili mu tedy jen nějaké drobnosti. Propustí ho. Na případ si dobře pamatuju, pracoval jsem na něm. Jednalo se o několik citlivých vražd na objednávku."
"Neuvědomila jsem si to, pořád jsem přemýšlela v souvislosti s Calleigh …"
"Takže doteď není jasné, který z nich je vrah?" ujistil se Ryan, že správně chápe.
"Ne. Jen vím, že Danny je o dost brutálnější, než bratr. Má rád násilí pro násilí," vysvětlit mu Horatio svůj názor na krvavé bratry.
"To nevypadá moc dobře, co."
"Musíme doufat, že Calleighino postavení na něj bude mít nějaký vliv. Nemůžou spolupracovat, krev je Dannyho."
"Takhle to vypadá, jako by sis byl jistý, že ten nájemný vrah je právě Danny," poznamenala Natalia.
"Já si byl i předtím. Jenže důkazy to nemohly potvrdit."
"Zfalšoval je?" ptal se pořád Ryan, protože v době vyšetřování těchto případů byl pouhým strážníkem.
"Těžko říct. Je to pět let. A nám nepomůžou."
"Ale v tom případě už je jasné, co se stalo, nemyslíš?" Ryan vypadal, jako by mu právě všechno zapadlo.
"Povídej," vyzval ho Horatio.
"No někdo si najal vraha či vrahy na Elizabeth. A když se vrátili zahladit stopy, byla tam Calleigh."
"Hledáme tedy toho, kdo si je najal. Podíváme se ke Garymu domů. Vyslechneme ho, jestli se s ním bratr nespojil. A ještě něco, Natalie."
"Ano?"
"Nemluv o nich před Ericem," podíval se Horatio ke dveřím.
"Pracuje přeci s námi … tak proč?"
"Protože viděl jejich oběti."
"Paní Malkowichová, mlčením si nepomůžete. Spíš naopak. Nechcete tedy začít konečně mluvit?" ozval se zrovna notně unavený hlas, když si Horatio stoupl vedle vyslýchací místnosti a pozoroval detektivy, snažící se dostat něco z Luciy Malkowichové, jedné z podezřelých.
"Posté vám říkám, že nemám o čem mluvit."
"A já posté odpovídám, že je spousta nezodpovězeného!" pěnil už Wolfe. "Naposledy. Čí dcera je Cassidy? A jak se dostalo její utýrané tělo na tu pláž!"
"Já s její smrtí nemám nic společného. Podívejte za osm hodin tady bude Ellen. Manžel čeká, že za ním přijedu, bude si dělat starosti."
"To bezpochyby bude. Bude si dělat starosti o to, jestli to na něj hodíte a jestli nám vůbec něco řeknete. Což bych vám vřele doporučovala," Yelina s Woflem se střídali v ani ne tak kladení otázek, jako snaze donutit Luciu mluvit.
"Nikdy jsem naší dceři neublížila."
"Možná proto, že to není vaše dcera. Její matku známe, leží v márnici. Jak jste se k ní dostali? A mluvte už, nebo vás normálně zatkneme za únos a vraždu."
"Vždycky jsem chtěla mít dítě. Jenže nám to s manželem nešlo. Já byla údajně v pořádku a on taky. Pak se ale zjistilo, že nejsem," rozhodla se jim vysvětlit aspoň tohle. Žádné dítě totiž nikdy neunesla.
"Co bylo dál?"
"Nebyla tak úplně pravda, že mu to s dětmi nešlo. Jedno měl. Měl dceru s nějakou ženskou, s kterou mě podváděl. Její matka se právě rozváděla, když jsem to zjistila. Nestála o tu holku. Držela jí prý jenom kvůli manželovi."
"Jak se tedy dostala Cassidy k vám? Jestli uvedla vašeho muže jako otce a dala mu jí do péče, tak proč jste to tajila?"
"Protože to tak nebylo," povzdechla si a zatvářila s utrápeně.
"Ten Angelo nebo jak se jmenoval chtěl Cassidy do své péče. Ale já tak hrozně toužila po dítěti … Lizbeth ji nechtěla … a byla mého muže. Ten její s ní neměl nic společného. Tak nám ji prostě dala."
"Jen tak vám dala své dítě?" Salasová byla šokovaná. "Jen tak se ho vzdala?"
"Zaplatila jsem jí. A to dost. A ona ji nechtěla, nebyla typ na výchovu dětí."
"Uvědomujete si, že to je obchod s dětmi?" vyjel na ni Wolfe. Sám sice žádné neměl, ale žádný obchod s lidmi, ani pokud by byla Cassidy v té nejlepší péči, nikdy nedokázal schválit.
"Proběhlo to už před lety!"
"A proč jste začali Cassidy týrat, když jste po ní tak toužila? Přeci jen vám vadilo, že není vaše?"
"NE! Já jí nikdy nic neudělala! To všechno manžel!" ohradila se paní Malkowichová.
"Jak zemřela?" Ryan to nechtěl poslouchat. Viděl na své kolegyni, jak jí to téma vůbec nedělá dobře. Přesně tak, za osm hodin tu bude hurikán. A ona spoléhá, že její syn je někde v bezpečí. Má strach a poslouchá tyhle řeči.
"Občas chodila se svým otcem na pláž … ráno, když jí chodil kontrolovat. Ona měla pláže ráda. Aspoň tak mi to říkal."
"Ale on si tam na ní vybíjel vztek, že? Chodila tam, protože musela!" stoupla si Salasová, zapřela se rukama o stůl a téměř křičela na Malkowichovou. "Tam jí bil, pálil, lámal jí kosti a nakonec jí praštil kamenem do hlavy a nechal jí ležet!"
"ANO! Dělal to, ale co jsem proti tomu zmohla! Nic! Vůbec nic! Udělal by mi totéž!"
"Vy jste se aspoň mohla nějak bránit, ale Cassidy nebylo ani deset," Wolfe nevěřícně kroutil hlavou.
"Hrozně jsem chtěla dítě! Kdybych se mu postavila, sebrali by nám ji!"
"Lidé jako vy by ani děti mít neměli. Proto je mít nemůžete. Obchod s dětmi, týrání, spolupráce na vraždě. Kde je váš manžel?" usadil Ryan všechnu její obhajobu.
"Pryč z Floridy."
"Víte ale, kde konkrétně? Teď už ho nebraňte. Necháme ho hledat po celých státech. A najdeme!"
"I kdybych to věděla, tak vám to neřeknu. Je to všechno?" jakmile začali téma jejího manžela, dívala se na policistu u dveří jakoby ho přímo vybízela k zatčení a odvodu. Nechtěla o něm mluvit. Bránila ho takřka do posledního dechu. Těžko říct, zda opravdu ze strachu.
"Ne," Yelina jí měla už plné zuby. Mohla jí tu dusit ale ještě déle a pomalu se chtěla spokojeně rozesmát, jak se Malkowichová na její ne zatvářila. Horatio za sklem to poznal a usmál se.
"Jak jsme vám už řekli, Lizbeth je mrtvá. Angelo taky. A vy byste měli důvod je odstranit."
"O jejich smrti ale nic nevím. A bez právníka už nic neřeknu!"
Tím veškerá její řeč definitivně skončila.
Žádné komentáře:
Okomentovat