14. října 2013

Upírčin deník 3


18. září 1864

Konečně jsme se dověděli, o jaký plán Giuseppeho jde.
A dnes se ho i zúčastnili.
Giuseppe Salvatore nás pozval na velkou oslavu do jeho sídla. Nemohli jsme odmítnout, zvláště, když pozvánky přišly přímo na naše jména.

Znovu jsem litovala, že se mi ztratily ty šaty. Rudé s perlami. Musela jsem si vzít tedy tmavě modré, ale myslím, že ty mi příliš kontrastují s bledou pletí. V obrovském zrcadle, které stojí v mém pokoji, jsem si potom připadala spíš jako noční nebe s měsícem nahoře, než jako já. Rudá se mi líbí víc. Byly jako krev s kapkami ranní rosy, která se v nich zapomněla rozpustit. A kvůli tomu hlupákovi jsem o ně přišla!

Ale na mně příliš nezáleželo. Středem pozornosti totiž byla jiná žena.
Mladá, ne příliš vysoká, se špinavě blond vlasy, úzkým obličejem a mdlýma očima. Vypadala velice hubená, téměř až na smrt hubená. Neusmívala se, úzké rty měla sevřené a v očích jí neblýskal žádný opravdový život. Jako by ji dění kolem vůbec nezajímalo a nevzrušovala ji ani myšlenka, že se má stát paní Salvatore. Nemyslím tím, že z ní sálalo upírství. Byla člověk, ale zvláštní. Trochu mi připomínala jednu klisnu v našich bývalých stájích. Ani kdybych byla na pokraji vyschnutí žízní, z této ...dámy..bych se vážně nenapila. A i když byla oblečena ve velmi drahé róbě, nepřidala jí nakráse ani za cent. Myslím, že ji představili jako Rosalyn Cartworithovou? Catwrightovou? Nebo nějak tak. Ale do růže, jak její jméno napovídá, měla vážně daleko.
Stefan mi stejně přijde na ženění ještě příliš mladý, a navíc vypadal, že by raději než ji pojmul za manželku Katherine. Což vím z jeho hádky s Damonem velmi dobře. Ale zhýralý Giuseppe nepochybně myslel pouze na sebe, a tak mu vybral tuto bohatou leklou rybu. Bohatá nepochybně byla. Krk jí zdobil masivní náhrdelník. Chvilku jsem uvažovala, zda jí pod jeho váhou hlava neupadne, až s ní pohne.

Katherine sama se dnes také příliš neusmívala. Možné též litovala? Ale to nic neměnilo na tom, jak ona byla krásná. Stefan se snažil příliš často se na ni nedívat, Damon to naopak dělal neustále.
A já pořád nevymyslela způsob, jak se k ní dostat. Prsten měla na ruce opět, takže to skutečně je její amulet. Ale jak jsem již zmínila, toho ji nezbavím. Musela bych se pokusit ovlivnit celou společnost a to by Katherinině pozornosti neuniklo.
Rozčilovalo mě, že netuším, jak ji dostat. A čím déle to nebudu vědět, tím déle tu budu muset zůstávat a tím déle bude Klaus vědět, kde se nacházím.
Nenávidím ho a on nenávidí mě. Nejvíc ze všech pěti sourozenců.

Ale zpět k uplynulým událostem.
Giuseppe zřejmě vše pečlivě připravil včetně zasedacího pořádku. Kdybych byla člověk, kterému jídlo ještě vůbec něco říká, nejspíš bych se od stolu, jenž se prohýbal rozličnými pochoutkami, sotva dokázala odtrhnout. Též od všech druhů vín, co na něm stály.
Ale mně to bylo jedno. Abych neurazila a nevzbudila podezření, občas jsem se do něčeho zakousla. Ale byla jsem jako na trní.
Giuseppe mne totiž usadil přímo vedle Katherine. Z druhé strany vedle mne pak seděla Thyre ve svých šatech barvy temného vína a té přiřkl jako společníka Damona.
V čele pak seděl sám a na opačnou stranu stolu umístil snoubence.
Proti němu se poté usadil George Lockwood.

Rosalyn se zvláštním příjmením, které si nepamatuji, si neustále prohlížela krásný prsten, jenž jí jako zásnubní dar Stefan daroval (či spíš musel darovat). Nejspíš to byla jediná věc, co na ni zářila opravdovou krásou hodnou závisti. Pravé zlato a drahý kámen uprostřed. A někdy se pokradmu podívala na snoubence. Nepochybuji, že on se jí, ač přes zjevnou nelibost sňatku, líbil. Ale stejně tak nepochybuji, že ona jemu ne.
Giuseppe při tom neustále probíral, jak úžasnou nevěstu bude Stefan mít a co všechno na svatbu zařídí. A také několikrát zmínil její věno. Přesně, jak jsem předpokládala. Jsou v tom peníze a nic jiného. Vždyť Giuseppemu na svých synech snad ani příliš nezáleží. Daleko větší přednost dává, jak se o něm potajmu šeptá, pití a mladým dámám, sotva starým jako já. Těžko říct, zda je smrt jeho ženy příčinou, či následkem. V porovnání s ním i našemu otci na nás mnohem víc záleželo.
Vlastně ani nevím, jestli Stefanova snoubenka má nějakou rodinu, či ne. S námi nebyli a nemluvilo se o nich. Ale zřejmě ani o to se Giuseppe nehodlal starat. Peníze měla. Co tedy záleží na rodičích.
Potom se ale obrátil na Damona, probodl ho pohledem a dost nepříjemně se zatvářil.

"I když, správné by bylo, kdyby ses nejprve oženil ty, Damone."
"Až budu chtít, udělám t,." oslnivě se usmál, jako by si z otcových slov nic nedělal a jako by ho chtěl vytočit. Činil tak často. A jeho otce to opravdu točilo.
"Měl by sis pospíšit. Máš kolem sebe spoustu krásných dam a neustále se chováš jako nezdvořák, protiva a neschopný floutek."
Damon se nadechoval k odpovědi, ale George Lockwood ho zarazil.
"Dnes ale jde spíš o Stefana, neměli bychom se v tak slavnostní den hádat, Giuseppe," I přes své mládí měl zjevně u souseda autoritu a dokázal si zjednat pořádek.
Oslovený krátce přikývl, ale stejně si po chvilce přitáhl staršího syna k sobě a zašeptal mu:
"Chovej se mile ke Thyre."
Věděl, že obě sestry mají jistý nezanedbatelný majetek, který neohrožují žádní rodiče a již žádní sourozenci. Tedy, myslel si to, stejně jako ostatní.
Damon jen protočil oči. Jestli něco opravdu neměl zapotřebí, tak to bylo dvořit se Thyre. On ji nechtěl. On vůbec žádnou ženu nechtěl. Tedy žádnou manželku. Vyhovoval mu jeho bohémský způsob života financovaný otcovou peněženkou.
"A co vůbec Vaše děvčata, Georgi, je tu už někdo, kdo by se o ně ucházel?" zeptal se nyní hlasitě. Buď měl i toto předem naplánované, nebo ho to napadlo v nepominutelné svatební náladě. A jen tak tak se zarazil, aby nedodal, zda se o ně nechce ucházet on sám.
"Je příliš brzy po všech těch smutných událostech. Navíc, Ethel spolu s rodinou přišla i o svého mládence, takže na to ještě nepomýšlí."
"Aha, ale jsou to velmi půvabné dámy, bylo by škoda, kdyby se nikdo nenašel," usmál se Salvatore a naznačil směrem k nim poklonu. "Stejně tak Katherine," pokynul i třetí dívce.
Všechny tři zmiňované dámy se jen stěží bránily tomu, aby neprotočily oči.

Kdyby tehdy věděl, že vedle sebe má u stolu tři upírky, nejspíš by místo poklon podpálil celý dům. Ale nevěděl. A tak se mu v hlavě zrodil jiný plán.
Plán, jenže mě docela pobavil a utvrdil v tom, že více než na rodině a původu mu záleží na majetku. Ale jenž by zároveň nebylo dobré realizovat. Cítila jsem to, aniž by o něm promluvil. Vysledovala jsem to z jeho pohledů a chabých pokusů potají domluvit Damonovi.
Ale hlavně jsem se snažila zaměřit na Katherine. Jestli je tak schopná upírka, jak mě varoval Klaus, určitě musela vycítit, čí přítomnost sdílí vedle sebe.
A mě již čekání bez jakéhokoli zásahu unavovalo.
Zradila Klause, zradila nás všechny, utekla tehdy, kdy měla konečně něčemu posloužit a způsobila příšerné věci. Způsobila smrt. Krutou smrt. Za to si ji zaslouží též.

1 komentář: