Upírčin deník 9

25. září 1864

KATASTROFA! ABSOLUTNÍ KATASTROFA.
Je po všem.

26. září 1864

Vím, že včera jsem zapsala pouze dvě nesmyslné věty, ale můj deník byl v ten čas to poslední, na co jsem myslela. Stalo se totiž příliš mnoho věcí a úplně všechny v náš neprospěch. Stala se obrovská chyba, něco, o čem jsme neměly tušení, něco, čemu jsme samy mohly podlehnout.

Nevím, co teď budu dělat, nevím, kam půjdu, ale musím utéct. Thyre se rozhodla definitivně zůstat. Po tom všem už nikdy nebude hrozit, že by ji Giuseppe chtěl provdat za některého ze svých synů. Za některého ze synů, které sám zabil. A tak chce zůstat s Georgem.
Katherine utekla. Pobláznění Stefan a Damon za její svobodu zaplatili životem a my jsme v koncích. Nevím ještě, jestli ji budu znovu hledat. Měla bych. Měla by konečně splatit svůj dluh všem, kteří její vinou zemřeli. Měla bych pomstít Samuela. Teď ale musím pryč.
Až dopíši tento zápis, sbalím si věci, George buď ovlivním nebo přesvědčím, že se zde necítím bezpečně, a odjedu.

S Thyre neměly dokonalý plán, ale bylo to to nejlepší, co mohly udělat. Chtěly Katherine napadnout silou. Dvojí silou původního upíra.
Thyre, od malička mrštnější, než její sestra, ji měla přemoci. A Ethel poté zasadit smrtelný úder. Pokud možno ještě před zásnubami s Damonem Salvatorem, ke kterým nemělo dojít.
Jenže ani jedna netušila, že nejsou jediné, které ví o existenci upírů v tomto kraji. A že upírů je zde mnohem víc.

Rada, která se ve vznikajícím městě sestavila, rozhodla. Upíři již nebudou ohrožovat jejich životy ani životy jejich dětí. Musí s nimi skoncovat jednou pro vždy.
A k tomu mají velmi příhodný přístroj nazvaný Gilbertovo zařízení.
Až ho zapnou, dokáží identifikovat upíry, oslabit je, shromáždit na jedno místo a zabít. Tak zněl plán.
Další vražedný, ale v důsledcích dalekosáhlejší plán.

Hloupí lidé. Hloupí a neschopní lidé. Lidé, kteří jsou tak omezeni, že dokáží pouze ničit!! Už nejsem člověk, už to mohu říct!

Chystaly se vniknout k Salvatorovým stejně, jako se to minulou noc podařilo Ethel samotné. Bylo by jednodušší vylákat Katherine ven, ale neočekávaly, že se teď nechá na cokoli nachytat. Zatím u nich byla. Zatím neutekla, jestli to chtěla udělat, a tak měly jedinečnou možnost.
Nemohly to odkládat na zásnuby, kdy budou sice v sídle Salvatorových oficiálně, ale příliš na očích. A čím více času jí dají, tím víc ztratí. Proto bylo nutné udělat to dnes.
Ethel hned po obědě vyrazila znovu do lesa. V celém domě nemohla najít žádnou příhodnou dřevěnou zbraň.
George Lockwood vlastnil množství dýk a nožů, stříbrných i obyčejných, našla dokonce i pár starých oštěpů. A ve své ložnici měl i pistoli. Ale žádné dřevo, kterým by mohla probodnout Katherinino srdce.
Našla pro to příhodnější nástroj. Pevnou a rovnou větev, kterou pečlivě očistila a v pokoji potají ořezala hrot.

Ani Thyre nezahálela. Potřebovala být silná. Na rozdíl od své sestry se tu nekrmila lidskou krví, ale právě přišel čas. Nechtěla zbytečně zabíjet a upoutávat pozornost, tak omámila jednoho z Lockwoodových sluhů.
Odchytila ho venku za domem, zrovna když nesl balík slámy do stájí. Donutila ho, aby ji nechal kousnout a pít.
Tak dlouho neměla čerstvou krev, že se jen stěží dokázala zastavit. Chuť sladké rudé tekutiny ji omamovala a způsobovala, že se najednou cítila dravá a silná. Pouhou silou potlačované vůle se donutila odtrhnout rty od sluhova krku. Právě včas. Nechala mu jen tolik krve, aby se dokázal někam schovat, dokud mu nebude lépe. Ovlivnila ho, aby odešel a na vše zapomněl.

Nikdo neměl stín podezření. Kůl ležel připraven na mém stole a Thyre sebrala dost sil ze své lidské oběti.
I obloha ten den snad cítila, že se k něčemu schyluje, protože se stáhly tmavé mraky a začalo pršet. Možná se dokonce schylovalo k bouři, takže ač odpoledne, venku vládlo sychravé přítmí. A i rachot, který způsobovaly kapky vody padající z oblohy, nám přicházel vhod. Nic nemělo být slyšet, nic nemělo být vidět.
Jenže my zase neměly vědět. Neměly jsme vědět, že lidé tu mají v plánu vymýtit všechny upíry. A jen štěstí zabránilo tomu, že se pokusili zabít i nás!

Právě se chystaly vyrazit.
Obloha temněla čím dál víc, vítr ohýbal koruny stromů a George Lockwood někam odešel. Ta nejlepší šance, jak se vykrást ven a nepozorovaně se vetřít ke Katherine.

Jenže se najednou ozval vysoký, intenzivní a ničivý zvuk. Obě upírky zasáhl plnou silou.
Ethel i Thyre si přitiskly dlaně k uším, ale vůbec to nepomohlo. Zvuk jim dál pronikal do hlavy a nutil je doslova šílet.
Nutil je kroutit se bolestí a pomalu se svou nesnesitelností hroutit na zem. Jako by je zevnitř rdousil, jako by je trhal na kousky. Nedokázaly na nic myslet krom ohlušující bolesti cizího zvuku, co se jim jako jehly zabodával hluboko do celého těla. Nemohly se pohnout, nemohly promluvit, neslyšely ani neviděly, byly dezorientované a měly pocit, že každou chvíli puknou.
A pak, stejně náhle, jako spustil, to přestalo.
Sestry zůstaly ležet na zemi téměř v bezvědomí, ale naštěstí si jich nikdo nevšíml. Město mělo jiné starosti.

Po celém městě, kam až dosáhl, totiž ten šílený a zničující zvuk Gilbertova zařízení paralyzoval všechny upíry, kteří byli nuceni poddat se mu na místě, kde stáli.
Pak už nebyl problém shromáždit je na jednom předem připraveném místě, neboť rada městečka počítala s tím, že žádný z nich nemohl uniknout.
Dobře připraveni bez ohledu na déšť dovlekli všechny omráčené bytosti do prostor pod kostelem s jasným záměrem.
Upálit je.
Zničit je v plamenech jako ďáblova stvoření.

Giuseppe se chystal být u toho. Chtěl být u toho. Chtěl všechny ty nestvůry sám podpálit a nadobro se jich zbavit.
Potřeboval jen jistotu, že jeho synové nic netuší a jsou poslušně zavřeni doma. A potřeboval jistotu, že jeho chráněnka Katherine, která se poslední dobou chovala tolik zvláštně, je tím, čím má být. A proto vrazil bez zaklepáni nebo jiného upozornění do Stefanova pokoje.
To, co spatřil, mu málem způsobilo šok.
Stefan seděl na posteli vedle Katherine, měl přivřené oči a zakloněnou hlavu. A Katherine se k němu skláněla, zakousla se mu do krku a hltavě pila jeho krev.
"Ne … tak to ne … ty upírská bestie!" Giuseppe se po nich okamžitě vrhnul. Odstrčil svého syna a zuřivě se ohnal po Katherine, kterou smetl na zem.
Ta, překvapená, vyjekla, ale poté zakřičela znovu, když ucítila prudkou bolest uvnitř sebe. Až příliš pozdě si uvědomila, že Stefanova krev byla cítit sporýšem. Rostlinou, která jediná má pro úpíry ničivé následky, a která je dokáže úplně vysílit.
Stefan se držel za krk a překvapeně sledoval scénu kolem sebe. Nechal Katherine, aby ho kousla, dobrovolně. Chtěl to. Ale netušil, že jemu a Damonovi otec dává potají do pití sporýš.

Giuseppe ale právě chválil sám sebe za obezřetnost. Katherine dočasně přišla o svou upíří sílu, a i když se mu snažila bránit, nedokázala to. Chytil ji pod krkem a zvedl z podlahy, kam ji předtím odhodil.
"Moje syny ne, zrůdo! Už nikdy nikoho," zachrčel zlověstně.
Chráněnka nechráněnka, žádný upír nesmí uniknout. A i o ni se hodlal postarat.
Když v první chvíli spatřil, jak bezostyšně kouše jeho syna a jak si to užívá, začala v něm vřít krev a dopálil se téměř k nepříčetnosti. Chtěl ji zabít hned teď a tady. Vrazit jí kůl do srdce, vyrvat jí ho z těla, zadupat to monstrum hluboko do země.
Místo toho ji ale pořád držel pod krkem velmi silným stiskem. Katherine se nemohla bránit. Nedokázala to. Sporýš ji bral všechnu moc a mučil ji víc, než byl Giuseppe schopen.
Stefan se konečně vzpamatoval.
"Otče ne!" nevěděl, co hodlá udělat a kam se snaží jeho zbytečně se zmítající milovanou odvést. Ale nechtěl mu to dovolit.
"Mlč! Všechny tyhle monstra musíme zničit! Všechny je zabít!" štěkl na něj Giuseppe. Katherine se mu po jeho slovech pokusila vymanit a zakousnout své tesáky do jeho masa.
Okamžitě schytala silnou ránu do obličeje a když se pokusila bránit znovu, Giuseppe ji jako dravému zvířeti nasadil náhubek. Neměl nejmenší slitování.

Vytáhnul ji ze Stefanova pokoje a vlekl po schodech do vstupní haly.
Stefan běžel za ním a za nedlouho se k němu připojil i Damon, kterého vyburcoval nenadálý ruch.
"Otče! Otče co …" vytřeštěně zíral na bezmocnou Katherine, kterou jeho otec vlekl jako podřadný dobytek ven do deště. Nedokázala se téměř vůbec vzpouzet. Zato Stefan, který je pronásledoval, neustále vykřikoval, ať ji pustí.
"Vraťte se do pokojů! Tu mrchu spálím jako všechny ostatní! Očarovala vás! Je to čarodějná upíří bestie a bude hořet!" vykřikl na oba ve svém amoku a zuřivě s ní zatřásl.
"NEEeee!"
Ale Stefanův srdceryvný výkřik ho nemohl zastavit. Vyvlekl ji přes práh, zavřel dveře, hrubě ji přirazil na jejich desku, aby je mohl zamknout, a pokračoval v její, jak doufal, poslední cestě.

"Co se děje? Kam jí vleče? O čem to mluvil?" Damon okamžitě vystartoval na Stefana, který chtěl začít lomcovat klikou zbaven kloudných myšlenek.
"Já nevím! Říkal něco o tom, že je všechny musí zabít! On ji chce zabít! On ji chce upálit jako nějakou čarodějnici!"
To nesměl dovolit ani jeden. Proto Damon popadl svého bratra za košili a s chvatným "Pojď!" se rozběhl k zadním dveřím.
Oba zamilovaní a oba odhodlaní udělat cokoli hledali v hustém dešti zápasící dvojici, která měla namířeno neznámo kam.
Oběhli dům k zamčenému přednímu vchodu. Hned byli promočení, ale to byla jejich poslední starost.
"Támhle jsou!" vykřikl Stefan, když si všiml mohutné postavy svého otce a cípu urousaných Katherininých šatů, jak rychle mizí směrem do centra jejich malého městečka.
Oba okamžitě napadlo, že není příhodnější místo, kde shromáždit upíry, než kostel stojící na prostranství kousek od stezky k lesu.
"Poběž!" pobízel svého bratra a sám se hnal vpřed. Pořád se ale drželi v dostatečné vzdálenosti, aby na sebe neupoutali pozornost. Chtěli Katherine pomoct. Nesměla být zavražděna, nesměli ji upálit, na to ji oba příliš milovali.

Před kostelem stálo několik mužů. Byli se sebou velmi spokojeni. Všichni upíři, které nalezli, leželi nyní ochromeni a zavřeni ve starém kamenném sále pod kostelem, a když viděli, jak se k nim deštěm blíží Giuseppe se vzpouzející se Katherine, vítězně zajásali. Vyčistili město úplně od všech.
Jeden z nich otevřel vchod a Giuseppe vhodil posledního upíra dovnitř.
Katherine se skutálela ze schodů na chladnou podlahu. Chvilku jen tak ležela s tmavými vlasy přilepenými na mokré tváři a šaty nasáklými vodou na studených kamenech, ale pak konečně zvedla hlavu.
Všude kolem ní byla bezvládná a bezvědomá těla. Všichni v pasti.
Snažila se zachytit zvenčí nějaké hlasy a zjistit, co se má dít dál, ale tušila, že jí to k ničemu nebude. Nemá jak se odsud dostat. Stále je moc slabá, protože v jejím těle pořád koloval sporýš ze Stefanovy krve.

"Přineste petrolej!" zakřičel kdosi. "Už jsou všichni! Skoncujeme to!"
Několik mužů ochotně odběhlo pro připravené nádoby s petrolejí. U vchodu tak zůstal jen divoce oddychující Giuseppe, pyšný sám na sebe, a ještě jeden z mužů. Oba se schovali pod střechu kostela a čekali.

Damon se Stefanem to sledovali z úkrytu za zdí.
"Musíme jí dostat ven," řekl s očima nalepenýma na vchodu do podzemního sálu, který se měl co nevidět stát hrobkou, Stefan.
"Proklouzneme tam, aby si nás nevšimli. Otevřeme ty dveře a vyvedeme Katherine ven. Já pro ni dojdu, ty zůstaneš venku a budeš hlídat otce!" přikývl Damon, nečekal na odpověď a rozběhl se ke vzdálenému konci zdi. Chtěl obejít kostel obloukem tak, aby si ho nikdo nevšiml, a nepozorovaně vniknout dovnitř.
Což nebyl takový problém, protože ostatní s petrolejí se ještě nevraceli. Záleželo jen na rychlosti a nevšímavosti jeho otce.
Se srdcem až v krku a Stefanem za sebou se potichu přikradl ke vchodu. Z opačné strany, než stáli dva potěšení strážci.
Otevřel.
Jen se modlil, aby se neozval skřípot pantů nebo rána, ale nestalo se. Pak už rychle vběhl dovnitř.
Nejdřív ho trochu zarazilo množství nehybných těl, ale rychle se vzpamatoval, popadl Katherine a strhal z ní vše, čím byla spoutaná.
"Musíš rychle pryč. Chtějí to tu všechno podpálit, dostanu tě ven a ty musíš utéct!"
"Jak jsi …" zmatená a potlučená Katherine, jejíž schopnost se sama zahojit stále ještě trochu zaostávala, pomalu vstala ze země.
"Na tom nezáleží. Pojď! Musíš rychle utéct, než mě tu najdou!" postrčil ji ke schodům na povrch.

Giuseppe se právě usmál nad poznámkou muže vedle něj, že konečně s tou krvavou pakáží zatočili, když si všiml pohybu nedaleko od nich.
Za clonou dešťových kapek spatřil, jak kdosi vběhl do kobky plné upírů a druhý jak se krčí u ní.
Stefan! všiml si okamžitě. A dovnitř vešel určitě Damon!
Ti dva se snaží nepochybně dostat ven nebezpečnou Katherine, kterou si jako hada hřál na prsou. Ti dva se ho chystají zradit a pomoct té dravé bestii na svobodu!
Bez ohledu na vlastní krev se znovu rozčílil.
Udělal několik chvatných kroků nechápavě sledován svým společníkem. Zrovna, když se chystal na svého mladšího syna vykřiknout, vynořil se starší a Katherine táhl za ruku za sebou.

"Konečně … teď zmiz, uteč co nejdál!" stihl ještě Stefan několik ustaraných slov, když se ozvalo hrubé a hlasité: "Stát!"
Oba, on i jeho bratr, se prudce otočili po hlase. Několik metrů od nich stál jejich otec. Rudý vzteky a zklamáním. Nehodlal dopustit, aby někdo z nich unikl a neslitoval se nad ničím a nad nikým.
Damon se posunul před Katherine a pustil její ruku.
"Uteč. Hned."
Katherine se rozhlédla kolem sebe. Na cestě ke kostelu se objevili oni zbylí muži s nádobami plnými petroleje. Rozzuřený Giuseppe zajel jednou rukou k pasu.
Otočila se a rozeběhla právě ve chvíli, kdy zazněl výstřel.
A po něm další.
Oba jeho synové byli během pár chvil mrtvi.

Hned zítra odsud musím zmizet. Dnes by to bylo příliš nápadné. Nevím, co se dělo po tom všem. Nejspíš opravdu všechny upíry spálili na popel a mladé pány Salvatore uložili do hrobky. Nevím a vůbec mne to nezajímá.
Je po všem.