15. prosince 2013

Upírčin deník 14


Rebekah byla velmi nervozní. Už znala celou pravdu o svém nejkrutějším bratrovi. Věděla, že je třeba ho zastavit a to definitivně. Ale nedokázala poslouchat, jak se Damon s Elenou dohadují o tom, jak je možné zabít původního upíra. V tomto případě tedy spíš hybrida. Hybrida, co je chladný, vypočítavý, zlý a silnější a mocnější, než oni. A čím déle se snažili vymyslet plán, co mohl alespoň teoreticky fungovat, tím víc Eleně výraz Rebeky připadal nejistější a nepřátelštější.
"Opravdu nám chceš pomoct?" zeptala se jí, když už nevydržela vlastní nejistotu.
"Já …" Rebekah se zvedla z křesla, začala přecházet po místnosti a hledala vhodná slova. Ozývaly se ale jen podrážděné zvuky.
"Je to můj bratr. Je moje krev, já … grr je to zrádce! Ale bratr!" i přes svou neemocionální upíří osobnost začínala propadat hysterii. "Sama to nikdy nezvládnu! Sama ho nemůžu zradit!"
"No fajn, to se dalo čekat. Tak nic, máme tu ještě tři další pokusy," povzdechl si Damon velmi otráveně. Při tom ale doufal, že to zabere. Rebekah se k němu prudce otočila.
"Elijaha. Já … chci o tom mluvit s Elijahem!"
Její nejstarší bratr pro ni dlouho byl ten, kdo vždycky dokáže se vším poradit a na koho se má obrátit v úzkých. Dokud se jejich cesty rakví nerozešly, byl pro ni ten jediný, kdo jí mohl pomáhat rozhodnout. A tak to bylo i teď.

Nebyl žádný zvláštní problém k tělu Elijaha se dostat. Damon i Rebekah velmi dobře věděli, kde Klaus rakve se svou rodinou skladuje. Horší bylo zajistit, aby se to nedozvěděl Stefan a Tyler, nucení Klausovi poskoci. Mlčení bylo samozřejmostí, ale poslední dobou byla nepříjemná skutečnost, že všechny plány troskotaly, protože tihle dva se objevovali na nevhodných místech. Nezbývalo tedy, než doufat.

Damon, odhodlaný vytáhnout dýku z Elijahova srdce a donutit ho spolupracovat, Elena, která mu byla vždy v patách a Rebekah, doufajíc, že jí bratr pomůže rozhodnout, na čí stranu se dát, se tedy vydali do sklepení, co Klaus používal jako ponuré panoptikum.
Ledová kamenná podlaha, tma, zima, pavučiny, stísněnost a hlavně nutnost úspěchu však neulevovaly ani upírům, takže cestou úzkou chodbou všichni mlčeli a snažili se prohlédnout temnotu a spatřit cíl.
Po několika dalších krocích se konečně stěny roztáhly do šířky a všichni tři stanuli v nevysoké sklepní místnosti, která svým jeskynním vzhledem napovídala, že je zde už hodně dlouho. Před nimi ležely čtyři rakve.
Jedna z nich, pootevřená a prázdná, uprostřed sálu, dvě pevně zavřené nalevo od ní a jedna další napříč před ostatními.
"Fajn, tak kde je Elijah?" zeptal se věcně Damon. Rebekah ale jen tupě zírala a nebyla schopná odpovědět. To, že jedna z těch rakví byla několik desítek let její, nebrala už v potaz, ale představa, že před ní leží celá zbylá rodina, ji ochromila.
Elijah, pravda, byl svým způsobem živý ještě před několika týdny, ale Klaus znovu rozhodl, že prospěšnější bude, když se mu dál nezaplete do cesty. Ostatní už ale neviděla víc, než sto let. Navíc - sama přesvědčila Klause, aby Ethel probodl, i když ona jediná celou dobu měla pravdu.

"Rebeko … je to jediná šance i pro tebe. Který z nich to je?" pobídla ji tentokrát Elena.
"Tohle je on," postoupila o pár kroků a špičkami prstů se dotkla víka té rakve, co ležela napříč. Věděla to, měla trochu jinou barvu, než ostatní.
"Fajn. Eleno připrav krev," podotkl Damon a chopil se víka, které hodlal odsunout. Elena vytáhla z tašky sáček s krví, které se naučili místní upíři používat místo živých obětí. Alespoň většinou. Každý čerstvě probuzený upír totiž potřebuje utěšit hlad a doplnit krev do svého těla, a kdyby žádnou nepřinesla, s největší pravděpodobností by se ani neovládl a napadl ji.

Když odkryli víko, přesvědčili se, že tam leží skutečně Elijah. Pobledlý, každá žilka mu vystupovala z šedavé kůže. Pohublý, mrtvý a hlavně s dýkou trčící z hrudi.
Damon vzal rukojeť a jediným škubnutím ji vytáhl. Pak už nezbývalo víc, než čekat, až se probere.

Celých patnáct minut, kdy se tělo nepohnulo, panovalo ticho. Nikdo z nich neměl náladu na mluvení. Rebekah jen čekala. Čekala a nevěděla, co přesně má říct a co má udělat, až se její bratr vrátí k životu. Damon naopak pochyboval o celém plánu a viděl v něm vážné mezery. Jak si můžou být jisti, že se s nimi Rebekah doopravdy spojí? Můžou stoprocentně věřit Elijahovi, který je už jednou dokázal ohledně svého bratra zradit? A jak, proboha jak může jen být Elena tak přesvědčena o pomoci těch dvou sester, co pár dnů před sto padesáti lety znal. Elena však pevně doufala v úspěch. Kdyby se konečně zbavili Klause, který terorizoval její okolí a hlavně ji, neboť jak zjistil, k přeměně vlkodlaků na hybridy nepotřebuje její smrt, ale jen krev, zmizela by největší starost, Stefan by se možná vrátil k normálu a to si přála ze všeho nejvíc. Chtěla zpátky starého Stefana, kterého Klaus zadupal do země, a z kterého znovu jako před lety udělal nelítostného rozparovače.

Konečně oba upíři zaregistrovali pohyb a vymrštili se na nohy. Elena je následovala s připraveným sáčkem.
Elijahova kůže se začala vracet do lehce narůžovělé barvy, trhaně se nadechoval a prudce otevřel oči. Ještě nebyl sám sebou. Zatím jen cítil další upíry a cítil krev. A po té teď zrovna toužil.
Posadil se a velmi rychle vyskočil z rakve.

Damon se několika rychlými kroky postavil před Elenu, vyškubl jí z rukou sáček plný krve a podal ho právě se probudivšímu původnímu s typickým úšklebkem na rtech. "Dej si."
Elijah nabízenou potravu ochotně přijal. Už nějakou dobu zde žil a všechny je dobře znal. Proto je zkoumavě přelétl pohledem. Očekával vysvětlení.
"Potřebujeme tvou pomoc, Elijahu. Já … jí potřebuju," začala Rebekah. Když její bratr dál vyčkával, pokračovala.
"Já vím, že rozpad naší rodiny je vina nás všech. Že jsme se navzájem udržovali v přesvědčení, že ostatní už nejsou, a že Klaus stál ve středu toho všeho. A že tohle s tebou udělal taky on. Ale už to musíme skončit."
"Skončit? Ty jsi s ním byla celou dobu, pevně mu věříš. Co chceš končit, sestro?" konečně promluvil.
"Našel se deník Ethel," vydechla po chvíli, kdy přemýšlela, čím začít.
"Ethel …" Elijahův pohled sklouzl na zbývající rakve.
"Jo, je tady. I Thyre. Skoro sto padesát let. Nikdy jsem ti to neřekla. Myslela jsem si, že je to správné. Jenže všichni jsme se mýlili."
"Tak o co jde? Proč ses postavila tomu, co se mnou udělal tvůj milovaný Klaus? A jakou má deník Ethel v tom všem roli?" když se dostatečně posilnil, už mu nic nebránilo jasně přemýšlet a snažit si dát všechno, co věděl, do souvislostí. Ale pořád příliš nechápal.

"Víš … Thyre a Ethel měly před sto padesáti lety zabít Katherine. Nepovedlo se jim to, a když se vrátily k nám, myslím ke Klausovi a ke mně, obě je probodl. Předtím žily u Lockwoodových a tam taky zůstal její deník. Tyler ho našel. Je v něm všechno. Klaus zabil naši matku. Ethel to věděla a měla pravdu. Našli jsme i rytiny v jeskyni, které o tom mluví. Je to tak. On nám lhal, Elijahu, manipuloval s námi jako s loutkami, když se mu někdo nehodil, prostě ho zavřel do rakve na staletí, on … mně je jedno, že ohrožuje celé město, on ale ohrožuje i nás. Je schopný čehokoli a je silnější, než my. Náš bratr je hrozbou, co rozvrátil naši rodinu. A oni," ukázala na Damona a Elenu, "oni ho chtějí zabít."

Elijah chvíli mlčel. Potřeboval všechno vstřebat. Celou dobu si myslel, že jeho sestry utekly. To mu Klaus řekl. Že je zradily a utekly od nich, když si slíbili, že budou navždy spolu. Samozřejmě i on nikdy nevěřil, že Klaus je vrah a ne jejich otec. Samozřejmě, že i on se nechal ovládat jeho lžmi. A moc dobře věděl, co jeho bratr provádí s vlkodlaky, jako například s Tylerem, a jak bezostyšně krvelačně řádí.
"Zdá se, že každý problém, co někdo z nás má, existuje kvůli němu," řekl po chvíli rozvážně.
"Tak nějak, spíš bych řekl, že všechny problémy on vytváří," poupravil ho Damon, který nikdy nedokázal dlouho mlčet.
"Je to … stvůra," podotkl znovu. On se sice se svou upíří rolí smířil, ale nikdy nevraždil pro zábavu, z nudy nebo snad jen tak, protože byl naštvaný. Nikdy se nechoval jako monstrum, které ze sebe udělal jeho bratr. A cítil, i když si to nechtěl připustit, že nastal konec. Že není jiné řešení.
Možná jen byl ještě někdo, kdo by měl být u toho. Kdo by se měl mstít za zničený život. Někdo, koho měl z celé rodiny vždycky nejradši. Někdo, kdo padl jako první mezi nimi a kdo se jako první stal upírem.

Přistoupil k jedné z posledních zavřených rakví. Sledován ostatními poodsunul víko, a když viděl, že je to ta správná, sundal ho úplně.
"Co to děláš?" vyjekla překvapeně Elena. O ničem takovém nikdy řeč nebyla.
"Probouzím nejstarší."

1 komentář:

  1. Díky za pokračování! :) Těším se na další :)

    OdpovědětVymazat