Elena vyšla z domu jako první. Na rozdíl od Rebeky a Damona, kteří zamířili do sídla Mikaelsonových, ona šla rovnou za Stefanem. Musela ho udržet doma za každou cenu a on nesměl nic poznat.
Jenže ji vůbec nenapadalo jak.
Před prahem domu Salvatorových ještě odeslala přesně podle domluvy připravenou zprávu 'Jsem na místě' Damonovi a Elijahovi, poté si odemkla Damonovými klíči a vešla.
Právě teď tam měl být, takže už o ní určitě musel vědět. Musel slyšet dveře a její kroky, tak nepodobné Damonovým.
Rozhlížela se kolem a čekala, kde se Stefan objeví. Vše zatím vypadalo normálně. Dlouho v tomhle domě nebyla, vlastně od doby, co si Klaus Stefana zotročil. Ale zdálo se, že se nic nezměnilo.
Zrovna, když dlaní přejela po opěradle velké sedačky stojící proti krbu, ucítila za sebou něčí pohled.
"Co tady děláš?"
Prudce se otočila a napůl úlekem a napůl úlevou vydechla. Byl doma. Její úloha tedy může začít.
"Já si přišla … promluvit," odpověděla mu trochu vyhýbavě. Necítila se zrovna jistě, když mu měla lhát.
"A o čem? My dva už nemáme o čem mluvit, Eleno. A říkal jsem to minule i předminule a klidně ti to řeknu i příště."
"Ale co když to není pravda? Ty přece neděláš to, co chceš, Stefane, jsi pod vlivem někoho jiného, tohle nejsi ty."
"Jsem to já tak, jako nikdy předtím. Tohle jsem opravdu já, Eleno, upír! Chápeš?" dlouho se snažil pěstovat i svou lidskou stránku a oprostit se od monstra, co se v něm skrývalo. Teď ho Klaus ale donutil dělat pravý opak.
"Ne. Ne to není pravda, jenom si to namlouváš. Bráníš se, ale takový ty nejsi. Copak už si na nic nevzpomínáš? Na nic z toho, cos mi od začátku říkal? Nebo to byla jenom lež?"
"Asi byla," odsekl bez zájmu.
"Ne, vím, že nebyla. A … a … určitě nebyla lež alespoň to, když jsi mi říkal, že mě miluješ. To vím," z původně nejistých slov, co ji rychle napadaly se pomalu stávalo pevné přesvědčování. Bála se, že na její dřív neustále opakované naléhání už nenaletí, zvlášť, když sama prohlásila, že to vzdává. A před ním.
Ale najednou si začala být jistější. Možná to hluboko uvnitř nikdy doopravdy nevzdala a stále doufala, že se její Stefan změní a bude jako dřív. Když o ni přestal po znovuzatáhnutí k Mikaelsonovým jevit zájem, mohl se změnit její postoj k Damonovi, protože oba dva, díky kouzlu dvojnice, přenesli své city z Katherine na ni. A i u ní se minulost jejího předka projevovala. Jenže prostě nechat Stefana být nedokázala. Znovu si to uvědomila.
"To je ale pryč, chápeš to? Skončili jsme. Já jsem takový, jaký mám být. A kolem tebe se může v klidu točit Damon. I když ten se točí asi kolem každý. Tak kde je problém?" snažil se její slova vyvrátit naprosto nezaujatým a lhostejným tónem. K tomu se pohodlně usadil do křesla. "Tak proč jsi teda přišla?"
Elena se nadechla a několik vteřin přemýšlela, co by mu bylo dostatečnou odpovědí a co by zároveň vystihlo to, co jí její citlivé srdce opět připomnělo.
"Protože … protože já se tě doopravdy nevzdám."
Damon dorazil s Rebekou do sídla Mikaelsonových během chviličky hned poté, co odešla i Elena. Nechali otevřený zadní vchod a usadili se v salonku.
Rebekah otevřela lahev vína a oba se snažili nabudit dojem nezávazného flirtování upíří mrchy a upířího playboye, tak, jako se to neplánovaně občas dělo v posledních dnech.
Rebekah totiž toužila po pozornosti, Damon většinou po tom dostat každou hezkou holku v okolí. Teď doufali, že jim Klaus uvěří, že se tak odehrává i dnes.
Damon nasadil přezíravou a ironickou masku, kterou měl vždycky, když se pohyboval ve společnosti. Rád na ostatní působil jako nesnesitelný otrava, který má ale pravdu a nejde se ho zbavit.
Rebekah sice byla trochu nervozní, nebylo se co divit, před ní se stále víc blížil moment, kdy se zbaví vlastního bratra. Ale v duchu se neustále přesvědčovala, že je to nutnost, a že jí bude lépe po boku ostatních sourozenců.
Zrovna ve chvíli, kdy obdržel od Eleny zprávu, uslyšeli bouchnout dveře jednoho z pokojů v patře.
"Ale, neříkej, že se ti ani trochu nelíbím. Co si mám potom myslet o tom, jak jsi po mně vyjížděla? Vlastně nemůžu uvěřit tomu, žes ve dvacátých letech chtěla Stefana. Takovýho nekňubu," začal Damon první banální téma, co ho napadlo. Ani se nemusel příliš snažit, co říkal byla vlastně pravda. Jeho sebevědomí je až nezdravě vysoké.
Rebekah ho probodla naštvaným pohledem, ale okamžitě na hru přistoupila. Niklaus by nikdy neuvěřil, pokud by řešili něco jiného, než problematické vztahy mezi nimi.
"Aspoň si o sobě nemyslí, že je střed vesmíru," afektovaně se naklonila, rozmáchlým gestem vzala sklenku s vínem a napila se. "Popravdě, nefandi si tolik. Myslíš, žes byl lepší, než on?"
"Oh, vidím, že asi ruším," Klaus sešel schody a když slyšel ze salonku hlasy, podíval se dovnitř. Jak předpokládal, Rebekah si opět přivedla Damona, s kterým si hodlala trochu pohrát. Milovala, když byla dominantní a měla nad muži převahu. To se vlastně týkalo všech jeho sester.
"Klidně tokejte dál, jako bych tu vůbec nebyl," vzal si z věšáku svou bundu a chtěl odejít.
"Ale ne, vůbec nerušíš, nechceš se přidat?" Rebekah odněkud vykouzlila třetí sklenici, nalila do ní víno a v dalším okamžiku stála vedle bratra a s doslova uměleckým úsměvem mu ji podávala. "Nebo něco ostřejšího? Více … rudého, řekněme?"
Klaus od ní nabízené víno s překvapeně pozvedlým obočím převzal.
"Uděláme si takový malý soukromý večírek, co ty na to?" zářivě podbízivě se na bratra znovu usmála a pak se k němu důvěrně naklonila. "Chci se mu pomstít za to, jak mě využíval," pošeptala mu, aby to Damon neslyšel.
Damon samozřejmě všechno slyšel, ale v duchu jen zatleskal své společnici, jak bravurně hybrida oklamala. Na tomhle se nedomluvili, ale Rebekah zřejmě využila situace. Minimálně v to tedy doufal. Skutečně jí totiž zneužíval pro své potěšení a opravdový vytoužený zájem jí věnovat nechtěl. Oprávněně ji jako nebezpečnou původní nenáviděl, ale protože upíři krom zostřených smyslů také disponují neutuchajícím apetitem, nebránil se společným nocím. A to ji vadilo. Chtěla skutečné city.
Jeden z důvodů, proč na plán kývla. Doufala, že po odstranění všechny ovládajícího Klause se jich dočká.
"Ostatně proč ne," pokrčil Klaus rameny. Neměl důvod odepřít své sestře potěšení, takže víno přijal, sešel dva schody do salonku a připojil se k dvojici.
"Na co si připijeme?" ušklíbl se na Rebeku a Damona a pozvedl sklenici.
"Co třeba na rodinu?" ozval se v odpověď hlas někoho čtvrtého.
Někoho, koho Klaus už týdny neslyšel, a o kom byl přesvědčen, že leží bezpečně uzamčen v rakvi.
Velmi překvapeně se podíval na postavu, která stanula vedle Rebeky.
"Elijahu …" prostě se tam najednou objevil a to Klaus nečekal. Navíc cosi v jeho odpovědi mu znělo zlověstně. Netušil, kdo ho pustil ven a co tady dělá.
Těkal pohledem z jednoho na druhého a snažil se přijít na to, co se děje. Ale tušil, že se schyluje k něčemu zlému.
"Na naši znovu sjednocenou rodinu, co říkáš, Niklausi?"
"Naši … ne …" vydechl, když mu konečně došlo, co tu Elijah dělá. A o čem mluví.
"Ne? A co takhle na smrt?"
Hlas za ním ho vyděsil ještě víc. Byl ne jen zlověstný, ale plný nenávisti. Přece to ale nemůže být ona!
Prudce se otočil.
Thyre se s planoucím pohledem rozmáchla a pěst díky ostrým a jako nože nebezpečným nehtům vrazila do Klausovy hrudi.
Žádné komentáře:
Okomentovat