2. ledna 2014

Turnaround to Blame 25

Skok

"Vrátil ses nějak brzy, doufala jsem, že nám nebudeš chybět ještě pár hodin," zažertovala Lindsay, když se Danny vrátil před půl devátou večer.
"To věřím, že bych vám nechyběl. Ale mám pár zajímavých novinek. Lucy je v posteli?"
"Nedobrovolně," Lindsay předložila svému manželovi výpis ze známek, které jejich dcera ten den přinesla domů.
"Jak může nezvládat biologii!" rozčílil se ihned Danny, když mezi vcelku dobrými výsledky spatřil tak výrazný propad v oboru, který oba rodiče vzhledem ke své profesi ovládali.
"Už jsem s ní mluvila, musíme se na to s ní trochu podívat. Ale ona to zvládne, tak co ty novinky, co se děje tak zajímavého?" odsunula Lindsay problém jejich dítěte, které se pomalu začínalo dostávat do puberty, stranou, protože tušila, že ty novinky, jak říkal Danny, drby, jak říkala ona, se týkají někoho blízkého.
"Jedna je, že Don někoho má," vybafnul Danny tu příjemnější a méně nečekanou.
"Fakt? Koho? A jak to víš? Že by se konečně vzpamatoval?"
"No, Eric se ho ptal, jestli by dneska nepřišel taky, ale řekl mu, že má rande. A podle toho, co vyprávěl, tak to nebude žádná chvilková záplata. Navíc je to učitelka od Natali, což asi nebude ani žádná taková … do větru."
"Neříkej. Tak to pochybuju, že mě něco dneska překvapí víc, po tom, jak se všem vztahům bránil. Ale jsem ráda, oba dva někoho už konečně potřebovali."
Danny se v duchu zasmál, ale nahlas řekl: "Vsaď se, že mám ještě větší bombu."
Lindsay neodpověděla, ale nenapadlo ji už nic ještě závažnějšího. A když Danny nepokračoval, netrpělivě ho pobídla.
"Mac má sedmnáctiletou dceru, která bydlí u Ann a Delka!" vysypal ze sebe, jako by Don byl vlastně jen okrajová záležitost a on celou dobu toužil někomu vyklopit právě tohle.
"Teď si děláš srandu. Nikdy nic nenaznačil a nikdy se žádná taková neukázala!"
"Nedělám. Očividně to chtěli tajit všichni, ale June, tak se jmenuje, se nakonec naštvala a prozradila to sama. Co jsem zjistil, tak odešla od matky, nevím proč, na to se neptej mě," zarazil svou ženu, když už se nadechovala k přerušení, "a přijela k Macovi. Podle všeho z něj ale není moc nadšená a on jí taky nepřijal nijak zvlášť dobře, tak teď bydlí u nich. Jako chůva pro Matthewa. A asi to netrvá nijak zvlášť dlouho. A navíc je to tam vůbec nějak napjaté. Eric se sice tvářil, že je všechno v pohodě, ale přišlo mi, že i mezi ním a Ann něco skřípe. Neřekli mi vlastně nic určitého, jenže mám takový pocit, že o něco jde. Ale třeba je falešný."

Lindsay chvíli přemýšlela o tom, co se právě dozvěděla. Snažila se přijít na jakýkoli náznak existence Macovy dcery, ale žádný si nevybavila. Stejně jako náznak změny Flackova nebo Delkova chování.
"Tak mám pocit, že svoje kolegy přece úplně neznám. Doufám, že ohledně tebe samotného nic z rukávu nevysypeš."
"Měl jsem tři piva," pokrčil Danny rameny. Na to se Lindsay zasmála. Pak se ještě pokusila vytáhnout z Dannyho nějaké další informace o June Dahmerové, ale když zjistila, že opravdu nic neví, nechala to být.
Oba je sice všechny novinky o kolezích a známých překvapily, ale doufali, že všechno brzy přejde a zařadí se do normálu. Vlastně navenek žádné známky vyjetí z obvyklých kolejí nepozorovali. Přesto ale Danny ani nevěděl, jak blízko k celé pravdě byl.


S June jsem se snažila vycházet dobře. Čím víc se navíc blížil termín návratu Natea Starka do New Yorku, tím častěji volala nebo chatovala s nejlepší kamarádkou a s ním samotným a snažila se co nejlépe urovnat jejich vztah a připravit ho na nečekanou novinku, a o Maca ani nás se tolik nezajímala.
Jenže zbytek už tak dobře nešel.
Eric se po volných dnech vrátil do práce, kde musel dohnat všechny prověrky a kontroly a samozřejmě se vrhnout i do vlastních případů, navíc špatně spal a jednou jsem slyšela, že ze spaní mumlal jméno své sestry. Pokud se mu tedy z nějakého důvodu vrátily sny o její smrti, které jsem s ním sice neprožila, protože se všechno stalo v době, kdy jsem sama měla s Matthewem úplně jiné starosti, ale věděla o nich, muselo to pro něj být o dost obtížnější. A určitě to mohl být jeden z důvodů jeho odtažitější nálady a stálé únavy.
A já začala stále častěji odpovídat na zprávy Jerryho Sandera, spolužáka ze střední a prvních let vysoké školy. Chápala jsem, že Eric neměl čas a náladu. Ale já už nadmíru zaneprázdněná nebyla. Potřebovala jsem vyplnit čas i někým jiným než prací a rodinou a Kathleen téměř zmizela z mého života stejně rychle, jako z bývalé práce. A toho jsem našla.

Jerry byl vždycky trochu ulítlý kluk, teď už muž, ale nevadilo mi to. Nemělo to znamenat nic. Stejně jako nic nemělo znamenat, že procházíme tím napjatým obdobím, které vycítil i Danny Messer. Ale tentokrát byl on o něco lepší psycholog, než já. Nebo jsem prostě jen potvrdila pravidlo, že na vlastní život a vlastní rodinu se nedají naroubovat žádné objektivní náhledy ani žádné psychologické metody, a proto by to žádný doktor neměl ani zkoušet. Nezkoušela jsem to. Nikdy. Ale co se mě osobě týče, asi bych toho ani nebyla schopná.
Den před smrtí Patty jsem si totiž taky myslela, že všechno je a bude v naprostém pořádku. A před zavražděním Matthewa jsem byla dokonce šťastná. Když jsem tedy teď mávla rukou a chtěla to nechat lehkomyslně přejít, měla jsem tušit, že nechat ulevit sama sobě a neohlížet se na drobnosti, i když už se to nevyplatilo, není nejlepší volba. Zvlášť, když jsem se nebránila, posunula příčku lehkomyslnosti ještě o něco výš, a přijala jeho hru.

A ve chvíli, kdy jsem si přiznala, že jsem dorazila k vlastnímu stropu a konečně začala pochybovat, neuvědomovala jsem si, že už je možná pozdě.


Zato Alana Petrie si uvědomovala, že je pozdě, velmi dobře. Jakmile se o všem, co se stalo, dozvěděl a, jak myslela, o tom, co udělala, si domyslel Thomas, věděla, že to nezůstane neodhaleno. Snažila se proto zmizet. Spolehlivě ukrýt.
Měla připravenou ústupovou cestu, nejprve k sestře do Oaklandu a poté se chtěla dostat až přes hranice do Kanady. Tam, jak doufala, se brzy ztratí. Neplánovala o moc víc. Chtěla jen zmizet ze země a nebýt dopadena. A tohle se jí zdálo jako dobrý plán.
V den, kdy ji začala v práci hledat policie, utekla. Jenže na opravdové zmizení potřebovala své věci a peníze, a když už ji čekání začalo příliš znervózňovat a nenaplněná potřeba mít, co potřebuje, dovádět k hysterii, zahodila opatrnost, a pokusila se ještě jednou přijít do bytu, který měla navždy opustit.

Jenže policisté od první chvíle, kdy nenašli Alanu v zaměstnání a Thomase zadrželi, dům sledovali. Nemohli tušit, jestli se ukáže, ale ona zase netušila, že tohle je standardní postup.

K domu přijela taxíkem, a poslala ho pryč. Jakmile sbalí vše potřebné, hodlala chytit další, nebo jít klidně kus pěšky, a dostat se na nádraží. Když došla až k proskleným vchodovým dveřím, rozhlédla se a vklouzla dovnitř. Neviděla kolem žádné uniformy ani policejní auta a blíž nezkoumala nic zaparkovaného za řadou keřů vedle bočního chodníku. Tam ale jedno auto stálo.
Hlídka, která měla u sebe popis i fotku hledané paní Petrie, ji hned poznala. Jeden ze dvou policistů okamžitě volal na centrálu a poté oba vystoupili. Zatím nedostali instrukce, aby ji vyrušili, a tak jen čekali, jeden u vchodu, druhý u požárního schodiště.

Ačkoli se tedy kolem domu zdánlivě ještě nic nedělo, policie začala rychle pracovat. Informovali Maca, že hledaná Petrie se ukázala na domácí adrese, a ten se tam rozjel. Pochyboval, že pokud vše půjde bez problémů, stihne dojet před jejím zatčení, ale zároveň doufal, že se tak stane. Pokud by konečně začal jít případ bez problémů, byla by to vítaná úleva. A tak jako tak musí prohlédnout byt a zjistit, proč se vrátila.
Jo zatím zůstávala na kriminálce, ale připravená kdykoli vyrazit, pokud by došlo k nečekaným zvratům, stejně jako posily pro policisty. Nikdo ale nedoufal, že by je potřebovali.

Mac právě dorazil k domu a zastavil za zaparkovaným policejním autem. Tedy k zatčení ještě nedošlo.
Chtěl jít rovnou k hlídce a zjistit, co se děje, proč je paní Petrietak dlouho v bytě, ale než úplně vystoupil, zaslechl rachotit železné požární schodiště a viděl muže v uniformě, jak po něm vybíhá nahoru.
Těsně před jeho příjezdem totiž Alana sbalila všechno nutně potřebné a měla opustit New York. Jenže když vystoupila z výtahu a chtěla proběhnout dveřmi, všimla si policisty. Dřív, než stačila zpanikařit, skočila zpět do výtahu a ten se rozjel nahoru.
Policista na nic nečekal, jenže modernímu stroji se v rychlosti, jakou vybíhal schody, nemohl rovnat. Do vysílačky zakřičel na kolegu, že podezřelá o nich ví a jede nahoru, a snažil se co nejrychleji dosáhnout posledního patra, kam Alana mířila.

Taylor okamžitě pochopil, co se děje. Alana zjistila, jak blízko jsou k jejímu dopadení, a snažila se udělat cokoli, co může, aby to odvrátila. I když už to neznělo pravděpodobně. Podle výpovědi jejího manžela byla ale dostatečně cholerická a labilní na to, aby nad tím důsledně nepřemýšlela. Zavolal tedy posily, které původně nechtěl potřebovat, a vyrazil nahoru. Jak se brzy ukázalo, rovnou na střechu.

"Stůjte! Paní Petrie, jste zatčena pro podezření z vraždy!"
Když vyšplhal až k průchodu na střechu, viděl, jak oba policisté míří na Alanu zbraněmi a ta krůček po krůčku couvá, zběsile přejíždí pohledem z jednoho na druhého a patrně se snaží donutit svůj mozek vymyslet řešení.
"Paní Petrie … Alano … stůjte, chceme s vámi jenom mluvit," zkusil to sám. Se zatýkáním na střeše už měl jednu velmi nepříjemnou zkušenost, kdy muž s pouty na rukou spáchal sebevraždu a jeho několik týdnů podezřívali, že ho shodil, a nechtěl to opakovat.
"NE!" vřískla Alana v odpověď. "Nepřibližujte se ke mně! Já se nenechám zavřít! Nemáte proč mě zavřít!"
"My víme, co se stalo. Víme, co jste udělala Tami."
"TAMI! Kurva to byla! Šoustala s ním a tahala z něj prachy! Chtěla mi ho vzít!"
"Proto jste vzala hadí jed a přimíchala jí ho do jídla?" Mac se ji snažil rozptýlit a dát možnost policistům, aby ji chytili. Než přijedou posily, potrvá to, a on do té doby nesměl dovolit, aby udělala nějakou hloupost.
"Já ho milovala! A ona si ho začala nárokovat jenom proto, že jí bylo dvacet a on jí na to skočil! Nikdo neměl právo mi ho brát!" křičela na Maca, kterého si vybrala ke komunikaci.
"Chtěla jste si ho přivlastnit zpátky?" ať už se stane cokoli, Mac potřeboval alespoň přiznání, že Thomas ve vraždě nemá prsty.
"Vzala jsem mu mobil! Vzala jsem mu kartu, aby se s tou sviní nemohl domlouvat! Věděla jsem, že ji nebude shánět, byl v ZOO u těch svých pitomých hadů!" křičela Alana dál a z očí už jí začaly téct slzy. Pořád těkala pohledem po celé střeše, ale prozatím se zastavila. Zastavili se i policisté, kteří čekali na další postup detektiva Taylora.
"Ano, řekl nám, že s Tami naposledy mluvil, když říkal, že bude mít moc práce a neozve se," potvrdil Mac.
"Nemohla jsem to tak nechat, do háje, nemohla jsem ho té děvce nechat! Musela jsem něco udělat! Říkal, že jsem hysterka, ale já ho jenom milovala!"
"A tak jste se za něj vydávala a domluvila s Tami večeři?" snažil se ji postrčit k pokračování a stále rozptylovat.
"Vůbec doma nebyl, neměl o ničem ani páru. A že nemá simku zjistil, až když byla ta mrcha mrtvá! Řekla jsem mu popravdě, že jsem si to s ní vyřídila! A vyřídila! Nenechám ho od sebe odtáhnout!" znovu udělala několik kroků vzad a upustila na zem malou tašku, kterou si doma sbalila. Otřásla se a znovu se těkavě rozhlédla kolem. Její nervy už očividně selhávaly.
"To je v pořádku, nikdo ho od vás odvádět nebude."

"Jen stůjte. Stůjte," ozval se další hlas a Alana i Mac si všimli, že se k nim připojili další policisté. Mac se rychlým pohledem přesvědčil, že někteří stojí dole na chodníku u budovy a asi tři vylezli po žebříku k nim.
"NECHTE MĚ BÝT!" zaječela znovu, otočila se a bleskově sebou smýkla až k římse.
"Ne! Jen … stůjte. Bude to v pořádku, stůjte," všichni na střeše se zastavili a policisté začali schovávat zbraně a naznačovat příměří.
Mac toho využil, couvl o několik kroků a rychle našel v mobilu požadované číslo. Tušil, že nikdo z přítomných moc přesně neví, jak na absolutně vynervovanou labilní ženu mluvit a přesvědčit ji, aby se ve svém zoufalství nevrhla ze střechy dolů.

"Tati?" měl štěstí, že jsem měla čas telefon zvednout. I když mě nenapadalo, proč tak nečekaně během dne volá.
"Danny, jsme na střeše a podezřelá už je úplně mimo a chce skočit dolů. Vraždila, je labilní a-"
"Kruci. Snažte se ji uklidnit," nenechala jsem ho domluvit, protože jsem z jeho naléhavého hlasu pochopila, že v podstatě není čas, "snažte se, aby věřila, že všechno dobře dopadne. Nezvyšovat hlas, nevytahovat zbraně. A neodtahovat ji násilím, pokud to nebude nezbytně nutné."
Mac se na chvilku odmlčel. Slyšela jsem, jak zřejmě na tu ženu mluví někdo další, ale nerozuměla jsem slovům.
"Tati! Tati musíte na ni pořád mluvit, pozitivně!"

"Odtáhnou! Odtáhnou mi ho! VY MI HO ODTÁHNETE!" slyšela jsem ženský hlas ječet jako smyslů zbavený, "JÁ BEZ NĚJ NECHCI BÝT! JÁ TO MUSELA UDĚLAT!"

"Tati?! Tati!" slyšela jsem krátký šum a ránu, jako by telefon spadl na zem. Potom bylo ticho. Nikdo už nekřičel a žádné další hlasy jsem neslyšela. Nevěděla jsem, co se stalo, a Brendan, který se mnou v kanceláři na jednu z nástěnek přidával informace o zatím neidentifikovaných obětech z řad bezdomovců, což mohl být nový sériový případ jednoho zapadlého města ze západu, ustrnul v práci a s tázavě pozvednutým obočím čekal, až řeknu, co se děje.
Já ale neřekla ani slovo.
Asi až po třiceti vteřinách se znovu ozval šum a tátův hlas.
"Skočila …"

Žádné komentáře:

Okomentovat