„Přijďte do ošetřovny malých zvířat a sežeňte Gradyho. Máme tu napadeného microraptora s pochroumanou nohou.“
„Zavolám ho, ale proč já? Dromeosauridi jsou jeho specializace, ne moje,“ pokoušela se bránit, protože se jí opravdu nechtělo, a protože se opravdu hodlala zaměřit na úplně jiný druh.
„Bude potřeba zjistit, jestli ho útočník něčím neinfikoval. A to je vaše parketa!“ zaslechla ještě a vysílačka se odmlčela.
Jenna se se zavrčením zvedla. Ředitel Centra souhlasil, že může na ostrově dělat svůj výzkum, ale jen alespoň na oko jako zaměstnanec, a tak ji najali jako asistentku ošetřovatele. Doufala, že budou respektovat její zaměření a ona se bude točit jen kolem mořských plazů, ale čím dál častěji musela pomáhat při ošetřování všech zvířat a to ji nejen zdržovalo, ale pokud šlo o masožravce i trochu děsilo. A teď se přidal ještě doktor Grady, který byl bohužel odborníkem na dravé běžce, a protože každý tvor zde byl dost vysokou investicí, doktorka Dearingová nepochybně nechtěla, aby možný neúspěch padl jen na její hlavu.
Přesto si ale mohla oddechnout, protože Owen jí odpověděl prakticky hned a řekl, že je na cestě, takže se sama jen rozjela k ošetřovně.
Šlo o velkou budovu rozdělenou na několik menších oddělení podle toho, o jaká zvířata šlo. Ona mířila do nepříliš velké ordinace určené pro zvířata do velikosti velociraptora bez ohledu na jejich druh. Okolo pak ještě mohla najít ordinaci pro mořské živočichy, kde místo klecí a popruhů vévodilo místnosti obrovské akvárium, novorozenecké oddělení, jak zaměstnanci přezdívali laboratoři, která se starala o čerstvě vylíhlé dinosaury, pokud je nebylo možné umístit k jejich příbuzným, laboratoř určenou ke zpracovávání vzorků odebraných zvířatům, popřípadě něčeho jiného, co bylo potřeba analyzovat, a velkou místnost s plátěnou střechou, kam v případě nejvyšší nouze přiváželi velké teropody, sauropody a téměř všechny býložravce, jako byli triceratopsové nebo stegosauři. Zrovna, když dorazila na ostrov, viděla, jak právě v oné ošetřovně leží natažený stegosaurus, u nějž byla potřeba zjistit příčina úhynu. Zaměstnanci ji hned ujišťovali, že šlo o výjimečnou situaci a nakonec zjistili, že selhal lidský faktor, který připravil jednu vadnou dávku přídavného krmiva, ale stejně jí přišlo až neskutečné, když viděla tu obří horu masa bezvládně ležet uprostřed sterilní místnosti.
A úplně na konci se pak ještě vcházelo do krytého, uzavřeného výběhu, kde končila zvířata s vážnějším zraněním do doby, než se zcela uzdraví, pokud by v jejich vlastním hrozilo nebezpečí napadení ostatními.
Teď však neprocházela celý komplex, ale vešla hned do druhého zděného boxu. Plochy jednotlivých ošetřoven od sebe totiž byly striktně oddělené, aby ošetřovaná zvířata nedráždil pach dalších a chemikálií.
„Doktor Grady je na cestě,“ ohlásila hned do prostoru a pak se podívala na uspané tělo dinosaura přikurtované k ocelovému lůžku zapuštěnému do podlahy. „Co se stalo?“
„Začal vyvádět jeho kontrolní podkožní čip a když jsme projížděli kamery, viděli jsme na hranici výběhu raptorů a dilopha, jak se zmítá na zemi. Naštěstí si ho zbytek smečky nevšiml, protože je doba krmení, takže jsou v jiné části. Dojeli jsme pro něj a vypadá to na plný zásah. Očividně se snažil utéct a nějak se toho zbavit, ale něco si akorát udělal s nohou,“ odpověděl Jenně muž oblečený do nenápadného khaki kompletu, tedy patrně jeden z běžných ošetřovatelů, kteří se starali o jednotlivé druhy venku. Bohužel pro Jennu, i tito terénní pracovníci byli na vyšších příčkách doktorkou vnímané hierarchie, než ona.
„Jako že ho poplival dilophosaurus?“ ujistila se Jenna, že jejich žargonu zkracující názvy dinosarů a jejich útoků porozuměla správně.
„Jo. Tenhle kousek není ještě úplně dospělý. Nejspíš byl prostě zvědavý a narazili na sebe na opačných stranách plotu. Dilopha přitom není těžké vyprovokovat k útoku, a když nemohl přes plot, alespoň to zařídil takhle.“
„Takže potřebujeme udělat testy. Jestli se mu jed, který dilophosauři plivou, dostal do těla, není to dobré. Jelikož ale nebyl plně paralyzovaný, je to znamení, že nemusel,“ navázala na bezejmenného technika doktorka Dearingová, a podala Jenně ampulku s microraptorovou krví. Jenna si přitom všimla, že ona rozhodně žádné zkráceniny ani familiérní označení nepoužívá.
„Chudák,“ uklouzlo Jenně, když se z tvrdé tváře doktorky znovu podívala na microraptora. Opravdu nešlo ještě o dospělého jedince, který by měřil zhruba metr, ale o odrostlé mládě. Nemohlo tomu ostatně být jinak, neboť tento druh byl v parku nový a vypuštění do výběhu probíhalo ještě pořád experimentálně. Díky tomu také na napadení tak rychle přišli, protože dokud nebude jisté jak se v novém domově chovají, jsou nové druhy nepřetržitě sledovány důkladněji, než ostatní, a to především podkožními čipy. Dospělá zvířata se o ně občas připravila při různých šarvátkách nebo postupu pralesním terénem, nebo se mohlo stát, že čip přestane vysílat, ale to nikomu nevadilo, protože hlavně od opravdu velkých dinosaurů měli jen několik málo jedinců, které šlo snadno kontrolovat kamerou a osobním dohledem. Tenhle ho však měl.
„Musíme mu zafixovat nohu. Nějakou dobu bude muset zůstat tady, než zjistíme rozsah poškození a ustálí se fixace, a potom půjde do separovaného výběhu, dokud nebude moci plnohodnotně běhat. Tedy pokud nic nenajdete. Mohl by ze všeho vyjít docela dobře.“
„Tak o co tu jde? Rvačka?“ otevřely se ještě jednou dveře a dovnitř vešel Owen Grady. Doktorka mu jen zopakovala svou diagnózu a ošetřovatelův předpoklad o provokování dilophosaura.
„To mě ani nepřekvapuje, raptoři jsou obecně hrozně zvědaví a testují, co si můžou dovolit. V tomhle a několika dalších ohledech jsou trochu jako děti.“
„Výborně. A já potřebuji tvou asistenci. Musíme mu zrentgenovat nohu a pokud bude poškozená, nasadit vhodnou fixaci. Myslím, že bude stačit pár dní klidu, ale pokud bude zlomená...“ doktorka Dearingová pokrčila rameny a nechala vyznít větu do ztracena.
„Jo, jasně. Podle toho mu potom připravím léčbu,“ přikývl a doktorka s ošetřovatelem odešla pro pojízdný rentgen. Rozhodli se ho používat ve všech případech. Bylo to jednodušší, než vozit i ty největší zvířata na ošetřovnu a pak zjistit, že zbytečně. Navíc byl praktický i v tom, že každá místnost nemusela mít svůj a spolehlivost potvrzovalo už používání i soudními znalci.
„Vy jste tu taky?“ obrátil se Owen mezitím k Jenně.
„Jistě. Dilophosaurus nebo příroda mu mohli zavařit i zevnitř,“ zamávala před ním ampulkou s krví. „Ale jinak tohle rozhodně má specializace není.“
„Já bych nechtěl jinou. Raptoři jsou hrozně zajímaví.“
„Jako děti?“ zeptala se ho hned, ale zjevně se narážky nechopil. Jennu pak napadlo, jestli je prostě zvyklý trávit čas ve společnosti tichých dravců, nebo jen nemá smysl pro humor.
„Nevím, jestli jsou tak zajímavé děti, ale raptoři jo. Jsou fakt chytří a to mě baví.“
„Jasně...“
Jenna se ohlédla ke dveřím a zaposlouchala se. Zjistila tak, že doktorka ještě nejde, proto se chtěla vzdálit sama, protože o společnost někoho, s kým si patrně rozumět nemůže, a zvláště Owena Gradyho, moc nestála. On ji ale zastavil.
„Moment, nevím, kolik mu dali, ale jestli se probere, nehodlám tu zůstat sám.“
„Je přikurtovaný, to se bojíte?“ otočila se zpátky na něj trochu otráveně, i když ona by nezůstala o samotě s dravcem ani náhodou. „Myslela jsem, že je máte rád.“
„Mít je rád ale znamená respektovat i jejich nebezpečí. A on by mohl přetnout popruh drápem nebo se vyrvat. Zraněný, dezorientovaný a cítící se v ohrožení je ještě o něco silnější. V tomhle se od ostatních tvorů nijak neliší.“
Jenna se podívala nejdřív na microraptora nehybně ležícího na stole a potom na Owena. Přišlo jí, že teď mluvil nejen jako odborník, ale hlavně v jeho hlase zaslechla krom skutečného zájmu i snad soucit, což docela nečekala. I když nesnášela, pokud někdo čemukoli ubližoval, a nikdy by nesouhlasila ani se zvířecími zápasy, dokonce jí přišel trochu krutý i potravní řetězec v divočině, nedokázala by raptora tak jemně pohladit po uspané hlavě. Vlastně vůbec ho pohladit. A podivné jí připadalo i to, že on je má snad rád doopravdy.
„Nepočítejte, že ho budu držet.“
„Budete muset,“ pokrčil rameny.
Nakonec ale nemusela, protože za dalších dvacet vteřin přišla doktorka Dearingová i s přístrojem.
„Co tu ještě děláte, Deglerová? Potřebujeme výsledky hned, ne příští týden,“ obořila se na Jennu.
Ta se beze slova otočila a odešla do laboratoře. Cestou ještě zaslechla, jak říká Owenovi, že její matka je známá Ellie Sattler Deglerová, ale že jí nepřipadá, že Jenna jde docela v jejích stopách.
Naštvalo ji to. Ona šla v jejích stopách, ve stopách obou rodičů, jen ji nebavila paleobotanika a přes veškerou Alanovu snahu zanechala i kostí a raději se vrhla na živé a pohybující se tvory. Ale byla si jistá, že Dearingová jí nevyčítá, že nepodporuje matčino a Alanovo tvrzení o mutantech, které nelze brát jako skutečný předobraz fosílií, ale že ji prostě nemá ráda a vyhlédla si ji jako možnost k chlazení žáhy.
Naštěstí pro sebe i raptora však v krvi po důkladné analýze nenašla nic, co by mohlo značit možné současné či budoucí potíže. Nechala tedy jen v kanceláři hlavního ošetřovatele zprávu, protože na ošetřovně už nikoho nenašla - patrně bylo po kontrole, raptor skončil ve výběhu pro nemocná zvířata a Claire Dearingová s Owenem si šli za svým, možná dokonce spolu, napadlo ji, protože k němu se chovala alespoň před ním asi nejnormálněji ze všech - a vrátila se k monitorům ukazujícím podmořský život v akváriu mosasaurů.
Žádné komentáře:
Okomentovat