12. ledna 2015

Jurský svět 10

Jenže celý další den Jenna Owena vůbec neviděla. Musela hned, jak opustila Mořský svět, do laboratoře, kde spolu s týmem doktorky Dearingové kontrolovala přístroje a čerstvě vylíhlá mláďata, a to jí zabralo spoustu času. Doktorka totiž trvala na tom, že po tak velkém stresu jako je nouzový režim musí udělat celou základní sadu testů, a tak se spolu s několika dalšími vědci z místa několik hodin nehnula. V duchu také už plánovala, jak do svého výzkumu zanese reakci mosasaurů na nouzový režim, i když trochu litovala, že nemůže hodnotit jejich chování v bouři, a to jí volný čas zkrátilo ještě více.
Jediné, co stihla, byl krátký hovor večer. Ohlásil se jí hned napoprvé a ujistil ji, že Tye vyzvedl a že v chatě je všechno v pořádku. Ona mu na oplátku řekla, že se zítra možná staví na kontrolu a pak vysílačku položila na stůl k ostatnímu vybavení a chtěla jít spát. Hned ji sice napadlo, jestli to nepřehání, že po jedné noci a dost nejasném vyjádření by se asi neměla chovat, jako by automaticky počítala s nějakým pokračováním a dělat si nároky na návštěvy a sledování toho, co dělá, ale utěšovala se, že kdyby mu to nebylo příjemné, určitě by to řekl.

A protože neřekl vůbec nic, druhý den se za ním hned po obědě rozjela. Ke svému zklamání však brzy zjistila, že jak Owen tak ani Ty v chatě nejsou a motorka je také pryč, takže se otočila a s trochu pokleslou náladou jela zpátky.
Sotva se ale dostala na dohled cedule zakazující vjezd turistům, která visela u výběžku zvláštně vyměřeného raptořího výběhu, a tady hned u plotu, musela zastavit a nálada s jí vrátila. Proti ní totiž jela motorka a jediný, kdo na ní mohl sedět, byl Owen. Který musel také dolů, protože mu jeepem zatarasila už tak dost úzkou cestu.
„Kdes byl? Už jsem stihla dojet k chatě,“ uvítala ho.
„A čemu vděčím za tak odvážnou návštěvu?“
Jenna se nadechla, vystoupila z jeepu a popošla směrem k němu. „Chtěla jsem tě vidět.“
„Tak to máš štěstí. Tye jsem udal v Centru, mají tam dneska nějaké odpoledne pro děti, takže jsem celý tvůj.“
„To už... jsi jednou byl a... bylo to fajn,“ usmála se na něj a couvla o krok stranou, když došel až k ní.
„I když je fakt, že se o mě budeš muset podělit s raptory.“
„To snad zvládnu. I když musím říct, že asi nikdy-“
„HEJ BACHA, PLOT!“ zařval Owen najednou a Jenna sebou leknutím trhla. A pak uskočila a vrazila do něj zády, když si uvědomila, co udělala.

„Já se ho... proboha, já se ho dotkla, žejo?“
„Chytlas ho, ale...“
„Nejsem mrtvá,“ dopověděla za něj to, co oba okamžitě napadlo. V absolutní popletenosti, kterou v ní svým flirtováním vyvolal, bezmyšlenkovitě sáhla po první věci, co se nacházela kolem, tedy po plotu výběhu. Jenže ten, i když měl být pod silným proudem a měl by ji kopnout tak, že se patrně už neprobere, neudělal vůbec nic.
„Jak to? To nefunguje?“ pořád na něj třeštila oči a neodvažovala se pohnout.
„Vypadá to tak.“
Owen se sehnul, ulomil z nejbližšího keříku větev a hodil ji proti plotu. Opět se nic nestalo. Pak k němu přistoupil a pomalu a opatrně, jako kdyby snad mohl napětí cítit na dálku, natahoval ruku.
„Nedělej to!“
Ale to už chytil jeden z natažených drátů pevně do ruky.
„A kruci. Nic. Nefunguje!“
„Nefunguje? A to nikde?“ rozhlédla se Jenna divoce kolem, jako kdyby čekala, že se na ni okamžitě sesypou dinosauři.
„Já nevím, zavolej do Správy! A jdi do jeepu!“ rozkázal jí a bez okolků svou motorku zavěsil do držáku na místo náhradní pneumatiky. Pak skočil za volant, proti čemuž Jenna vůbec neprotestovala, a nastartoval. Ona zatím svírala v třesoucí se ruce vysílačku a zuřivě se snažila dovolat nějaké kompetentní osobě, přičemž na první dva pokusy nedokázala vyladit správnou frekvenci. Když ji konečně našla, ani nevnímala, kdo se jí ohlásil, a začala do vysílačky skoro křičet.
„U velociraptorů je nefunkční elektrický plot! Ihned ho zprovozněte!“
„Rozumím. Evidovali jsme celkové přetížení a výpadek okruhu vnější elektroinstalace. Technici už na tom pracují, ploty by měly naskočit do dvou minut,“ ozval se jí hlas Sorkina, který se velmi snažil zůstat klidný, ale přesto do něj prosakovaly obavy.
„Měly by? Výpadek? Sakra jak to?! Co zvířata?!“
„Nevycházejte z budov, vypadlo to teď, hned to nahodíme, nemělo by se vůbec nic stát. Návštěvníci to neví. Zůstaňte v klidu. Musím jít.“
„Zůstat... v klidu. Jsme... nejblíž tu máme raptory, co můžou klidně projít plotem k ničemu, ale máme zůstat v klidu!“ vypískla už s notnou dávkou hysterie Jenna.
Owen jí nic neodpověděl, prostě jel dál zpátky k chatě. Nejdřív couval, dokud nenašel vhodné místo k otočce, a pak beze slova šlápl na plyn. To na něm byla jediná známka toho, že se něco děje. Jinak buď necítil strach nebo ho mistrně schovával.
„A ty nic neřekneš? Co když utečou a sežerou nás? Co když nás sežere tyranosaurus? Nebo něco jinýho?!“
„Sem moc zvířat nepůjde. Je to odlehlé a nejblíž je teritorium raptorů, to nechají být. A slyšelas, do dvou minut to bude zase nahozený, nejsou to géniové, aby okamžitě zjistili, že mají k dispozici celý ostrov.“
„To víš ty, že to mají nezjistit, ale ví to i oni?!“
„Hele, když zůstaneme v chatě, nic se nestane. I když v nich není proud, pořád jsou to ploty a menší zvířata se na ně radši vykašlou, než aby se jima složitě drápaly. A navíc tam přijímám signál z kamer, takže můžeme i sledovat, kde raptoři zrovna jsou.“
To Jennu trochu uklidnilo a přimělo znovu začít i racionálněji přemýšlet, takže jí okamžitě trklo i něco dalšího.
„A čipy... neměli by mít čipy?“
„Jo, ale už jsou dospělí, takže se neobnovují, pokud se poškodí, na to bych nespoléhal.“
„Nenávidím, tě, Owene. Proč nemůžeš mít chatu u iguanodona. Jestli mě něco sežere, budu tě chodit strašit!“

K chatě pak navzdory tomu, že Jenna za každým stromem čekala útok, dorazili naprosto bez úhony. V okolní přírodě nezachytili ani náznak jakékoli změny situace a pokud by se vůbec nenechala ovlivnit hrůzou z nezvladatelných tvorů, musela by uznat, že jestli proud pustí do několika vteřin, je jen mizivá šance, že se něco stane. Jenže bylo těžké tuhle logickou část poslouchat, proto doslova vpadla do chaty, trhnutím otevřela Owenův notebook a zapnula ho ještě dřív, než se objevil Owen sám.
„A teď okamžitě najeď na ty kamery,“ rozkázala mu, když za ním zavřela dveře.
Owen se začal proklikávat soubory a programy a ona nervozně chodila po obvodu jediné místnosti a každou chvilku vyhlížela z oken. Neviděla nic.
„Už se můžeš podívat,“ ozval se pak Owen a ustoupil od monitoru rozděleného na několik čtverečků podle různých záběrů. „Touhle dobou by se měli všichni rvát u krmení a nebo pobíhat kolem. Maximálně mohli zmizet k napajedlu, takže jsem ti připravil-“
„Jo, vidím je!“ přerušila ho Jenna. „Kolik kusů park má?“
„Teď má být ve výběhu šest raptorů.“
„Dva pijí, jeden skáče kolem... víc jich tu není!“
„Tak to vrať zpátky ke krmení,“ poradil jí Owen a zvětšil jiný ze čtverečků.
„Dva, co se tahají o kus masa. Dva... a tam tři, to je pět. Říkal jsi šest, kde je šestý?“
„Nejsem jasnovidec, uhni,“ odstrčil ji a začal rychle projíždět jednotlivé záběry. Na žádném nespatřil pohyb a začal se obávat, že podobnou situaci, kdy se raptor oddělil od ostatních a šel pátrat na vlastní pěst, už zažil, a vůbec se mu to nelíbilo. Tehdy měly všechny kusy být také u napajedla a on měl mít volnou cestu z pozorovací plošiny k bráně výběhu. Jenže ten jeden si na něj počkal a pokusil se ho napadnout. Přišlo mu naprosto šílené, že by zašel až tak daleko, že by toho byl schopný, ale opravdu ho neviděl. Kamery sice nezabíraly každý kout, ale stejně tak bylo nepravděpodobné, že by se samotný raptor vydal do některého z nesnímaných koutů lesa, to se jejich chování, jak vypozoroval, vůbec nepodobá.
A pak to spatřil. Přesně to, čeho se bál. Těsně vedle brány pokroucené dráty plotu a dost velkou mezeru pro štíhlé tělo.
„Kruci,“ ujelo mu.
„Co? Co vidíš?“ Jenna si vynutila lepší výhled na monitor a když zjistila, co zabírá jedna z kamer, zalapala po dechu.
„On utekl...“
„Vypadá to tak.“
„Ne, nevypadá, je to tak! On utekl! Jeden raptor je na svobodě a kdo ví, jestli ten pokroucenej plot může fungovat! A je to jenom kousek!“
„Jenno neblázni, najdeme ho, zkusím signál čipů, jestli ho má-“
„Nějakej blbej čip mu nezabrání, aby mě sežral, Owene!“
„Ale tvoje hysterčení taky ne!“ oplatil jí, protože křik mu v soustředění nikdy příliš nepomáhal a od svého neuváženého pokusu uplatnit se v armádě ho přímo nesnášel.
„Jasně, já jsem jenom hysterka, co nemůže pochopit ty roztomilý miláčky, žejo! Ale uvědom si, že jeden tvůj miláček utekl!“
„Nejspíš je to ten zvědavej, co mě napadnul na motorce. Ten jedinej někdy podnikal vlastní průzkumy, ostatní se drží smečky.“
„No... no dokonce! Takže on utekl, protože od tebe odkoukal kudy! Jestli se někomu něco stane, je to tvoje vina!“
„Copak já ten proud vyhodil?!“ neudržel se už a místo zaměření všech raptořích čipů se napřímil a podíval se Jenně přímo a tvrdě do očí.
„Ne, ale seš jedinej magor, co žije přímo u nich! Jdu to ohlásit a ty se modli!“
Pak Jenna vyběhla z chaty.

Rozhodně se nechtěla ukázat na otevřeném prostranství, ale ve všem vzteku podněcovaném strachem myslela jen na to, že vysílačka zůstala v autě a ona musí dát vědět někomu dalšímu. Nemohla uvěřit, že se to doopravdy stalo. Velmi dobře si pamatovala, jak jí rodiče vyprávěli o první návštěvě, bouři a zhroucení parku InGenu před dvaceti lety, ale jednoduše si nepřipouštěla, že by se to mohlo stát i teď, v už zavedené a fungující instituci. Navíc byl jasný den a všude klid, to se vůbec neslučovalo s atmosférou, jakou v ní jako předzvěst katastrofy zasely Hollywoodské filmy. A navíc je hned na ráně jen kvůli své hlouposti a náhlému záchvatu hormonů nebo čeho, co zapříčinil přesvědčení, že by s Owenem mohla navázat nějaký vztah.
Když došla k jeepu, natáhla se na palubní desku pro vysílačku, stiskla tlačítko pro spojení, zvedla hlavu, aby jí přes obličej nepadaly vlasy, a vysílačku zase upustila.
„O...Owene...?!“
Přímo před sebou ve vzdálenosti asi třiceti metrů spatřila hnědozelené zvíře s vyceněnými zuby, silnýma zadníma nohama a dlouhým ocasem. Raptora číslo šest.
Jako ve zpomaleném filmu sledovala, jak se nakrčil a rozběhl a nedokázala se ani pohnout.
„Owene!“ zaječela znovu a celkem nesmyslně zabouchal dveře jeepu. Jelikož neměl boční okna, raptorovi stejně nebude nic bránit. Její poslední naděje byl Owen, ale když se odvážila k rychlému pohledu k chatě, neviděla ho. Pouze sebou trhla, když se jeep otřásl po nárazu raptorova těla na kapotu, na kterou vyskočil. Její další jekot přitom zanikl ve zvuku zvířete vydrážděného pachem strachu a toho, po čem už jednou šel, a co mu uteklo. Viděla mu tu touhu tentokrát to dostat na očích a její mozek se úplně zasekl. Jediné, na co mohla myslet, bylo, že ji Owen nechá umřít.

Owen ale nic takového v úmyslu neměl. Už když vykřikla poprvé, poplašeně se podíval z okna a zamrzl šokem. Viděl ji v jeepu a když se otočil po směru jejího vyděšeného pohledu, spatřil důvěrně známého tvora připraveného k útoku. Zachoval ale ten největší možný klid a hned se vrhnul pro svou pušku, co obvykle stála v rohu hned u dveří. Jenže tam ji tentokrát neviděl a z venku se zatím ozval další, ještě zoufalejší jekot. A v tom třetím, už spíš naprostém řevu, slyšel panický strach o život a úplnou ztrátu sebeovládání. Už to jednou zažil. Viděl člověka, který nechtěl zemřít, ale věděl, že se k tomu nezadržitelně schyluje, a křičel úplně stejně. A pak zemřel. Teď to připustit nehodlal.
Snažil se proto přemýšlet, kde pušku nechal naposledy. Odvážel ji před bouří do hotelu a pak... ano, leží vedle jeho houpací sítě!

„NEEEE! Ne, ne, neee!“ Jenna pořád ječela, když raptor narazil hlavou do čelního skla, sklouzl z kapoty a rozhodl se pro útok z boku. V poslední chvíli ještě přelezla na druhou sedačku a pak už po ní chňapala zubatá tlama a raptorovy nohy se snažily vyškrábat po dvířkách nahoru, aby měl svou kořist víc na dosah. Jenna se nemohla příliš bránit, a tak se jen snažila odkopnout ho co nejdál. Pořád a pořád se nohama oháněla po jeho čumáku a krku, ale to raptora jen víc dohánělo k šílenství. A když ho konečně zasáhla svou podrážkou přímo do oka, stáhl se a ona se schoulila na sedadle spolujezdce a pokoušela se nadechnout, protože jí připadalo, jako by doteď nedýchala.
Jenže raptor to nevzdal. Ozvalo se syčení a zvíře skočilo na rám střechy. Stačil jediný další krok, probořil by ji a přistál přímo na Jenně, která by během několika vteřin přestala existovat. Nevěděla, jestli už dýchá, nevěděla, jestli ještě žije, všechno se zastavilo.

Dokud vzduch neprořízl ostrý výkřik znějící skoro jako štěknutí. „Hej!“
Raptor se otočil po tom nenadálém vyrušení a znovu vztekle zasyčel. Proti němu běžel Owen s puškou v ruce.
„Hej! Pojď si pro mě!“
Zvíře se nakrčilo k dalšímu útoku, tentokrát na novou kořist, a to byla přesně chvíle, na kterou čekal. Zastavil se, zamířil a vystřelil přesně ve chvíli, kdy se raptor odrazil.
Zásah byl naprosto přesný a zvíře mělo padnout na zem. Úder raptora však překvapil a vychýlil, takže se překotil na bok a propadl střechou do jeepu.

Žádné komentáře:

Okomentovat