„Jsi si jistá tím, co právě děláš?“ zeptal se Scott, zatímco jí držel ruce kolem pasu a vyzývavě se jí ze sedla díval do očí.
„Jasně, že ne,“ Jenna pokrčila rameny a skousla si ret.
„Tak proč to nenecháme na jindy?“
„Protože moje máma nekouše. Ale stáhla by mě z kůže, kdybychom teď utekli.“
„Co to risknout?“ pokusil se ještě jednou vykroutit z povinnosti, kterou začínal nenávidět, protože nikdy nedopadla dobře. Když se seznámil s rodiči jeho první přítelkyně, pokusili se ho zabít šípy a kulkami. A když se seznámil s rodiči jeho druhé přítelkyně, pokusili se ho zabít tradičním japonským sushi. Nedokázal si tak ani představit, co ho může čekat teď, i když Jenna, nejnovější přírůstek ve městě a zároveň po odstěhování Kiry jeho nejnovější objev, měla jen matku, takže šance na průšvih snad byla poloviční.
Jenna ho ale vzala za ruku a táhla z motorky dolů.
„Pojď.“
Přistěhovala se sem s matkou nedávno a ze začátku nevěřila, že by snad mohla začít zapomínat na všechno, co se stalo v New Yorku. Metropole východního pobřeží totiž rozhodně není Las Vegas a tak tam nic nezůstalo, naopak, ve snech a myšlenkách ji pronásledovalo úplně všude. A pak se ve školní lavici vynořil on, typ španělského modela bez jediné vady, několikrát na sebe narazili a ona zjistila, že ji neuvěřitelně uklidňuje už jen svou přítomností a ke všem jeho kladům musí přičíst i to, jak moc je hodný a rozumný. Na obyčejného středoškoláka snad až příliš a čím víc se poznávali, tím víc ji napadlo, že obyčejný vůbec nebude.
A chvíli na to s ním najednou chodila a před svou matkou už nedokázala dál zapírat čím dál lepší náladu, takže ho musela povinně pozvat na večeři, aby ho mohla okouknout a vyzpovídat.
„Už jdu, už jdu,“ bručel Scott, nechal se táhnout a když Jenna odemkla vchodové dveře malého domku se světle zeleným obložením a tmavým plotem kolem verandy, strčit po letmém polibku dovnitř.
„Mami, jsme tu,“ ohlásila za ním do prostoru, i když jeho motorku, na níž oba přijeli, nikdo uvnitř nepochybně nepřeslechl. Ale na odpověď nečekala, znovu vzala Scotta za ruku a nasměrovala ho rovnou do kuchyně, kde kromě jídla vycítil i dalšího člověka.
Stačil tam jen letmo mrknout na stůl a už mu podávala ruku žena přibližně ve věku jeho vlastní matky, jen s nápadně světlejší pletí a rovnými vlasy.
„Takže ty jsi ten Scott McCall. Moc mě těší,“ usmála se na něj.
„Mě taky, paní Taylorová,“ oplatil jí to a pomyslel si, že zatím jde všechno docela dobře. Nikde žádné zbraně ani ryby, to, co cítí, je normální kuře, a žádného napětí ani vražedné touhy si v atmosféře domu nevšiml.
„Jsem ráda, že tě Jenna konečně přivedla. A doufám, že ti nevadí, že jsem udělala jenom kuře, nevěděla jsem, co máš rád, a Jenna je hrozně vybíravá, takže jsem vsadila na jistotu a...“
„Mamiiiii...“ zahučela na to Jenna podrážděně.
Ona na ni ale jen vykulila oči a kývla hlavou, jak si Scott všiml, tak úplně stejně, jako dcera, a zavelela ke stolu.
Scott si vděčně sedl a Jenna mu naložila na talíř pořádnou porci. Jak měl ale brzy zjistit, sníst ji nebude vůbec snadné.
Téměř okamžitě totiž začal typický výslech, kvůli kterému se mu přijít nechtělo.
„Takže vy spolu chodíte do stejného ročníku,“ konstatovala paní Taylorová.
„To přece víš,“ zachránila ho před první odpovědí Jenna, ale její matka se nedala.
„A to znamená, že budete brzy končit. Už jsi přemýšlel, kam zamíříš potom?“
„Hmmm... vlastně ne.“
„Nemáš představu o budoucím povolání?“
„No... pomáhám tu na veterině, možná bych to mohl zkusit,“ zamyslel se a řekl to jediné, co ho doopravdy kdy napadlo.
„Máš rád zvířata?“
„Mám k nim docela blízko,“ odpověděl popravdě a v duchu se musel usmát. Jak moc blízko neřekl ani Jenně a nevěděl, jestli to chce říct. Tušil, že bude muset, protože kdo je nemůže tajit, ale zatím ji nehodlal děsit. Byl natolik zvyklý, jak všichni kolem už celou historii znají, že netušil, jak můžou reagovat ostatní.
„To by bylo náhodou fajn, Jenna zase vždycky chtěla studovat medicínu.“
„Jo, ale nevím, jestli na to mám...“ ozvala se.
„S tím nezačínej, víš co si o tom myslím,“ zadíval se na ni Scott. Od začátku byl přesvědčený, že je dost chytrá, a neměl rád podceňování se.
„Přesně tak, nepodceňuj se, proč bys to nemohla zvládnout,“ přizvukovala mu matka a tak Jenna jen poraženecky zvedla ruce.
„Jen říkám.“
Po zbytek večera ale už se naštěstí k tématu „budoucí perspektivní zaměstnání pro případ chození přeměněného na vážnou známost“ nevrátili a po několika dalších otázkách na rodiče, motorku a co jiného má rád k jídlu zanechala paní Taylorová i vyptávání. Jen si neodpustila další pozvání na někdy příště, zjevně spokojená s tím, že přítel jejího dítěte není žádný místní gauner, a pak je spolu nechala dole, zatímco sama prý potřebuje jít spát, protože musí zítra dřív do práce.
Jenna se proto se Scottem uvelebila na gauči.
„Chceš se na něco dívat?“ zeptala se ho, jakmile zaklaply dveře ložnice v patře.
„Jo... proč ne.“
Když se ale chtěla zvednout, tak ji chytil a nenechal ji.
„Možná za chvilku,“ vysvětlil na její udivený pohled a políbil ji.
„Tak jo, za chvilku,“ kývla a polibek oplatila. Pořád si nedokázala zvyknout na pocit, jaký u ní vyvolávaly. A nejen polibky, i jeho úplně obyčejné doteky. Jako by se z ní všechno negativní prostě odlévalo pryč. Teď se cítila stejně.
Prásk.
Oba dva se od sebe po tom zvuku ihned odlepili. Šel shora a rozhodně nezněl jako dveře nebo kniha spadlá na zem. Spíš něco těžšího, jako by narazilo do okna.
„Mami?“
V odpověď se ale neozvalo nic. Tedy nic, co by Jenna slyšela. Scott naopak zaslechl to, co ho napjalo ještě víc.
Žádné komentáře:
Okomentovat