tag:blogger.com,1999:blog-83974405936043786582024-03-20T16:11:27.956+01:00Povídky Ann TaylorAnn Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.comBlogger550125tag:blogger.com,1999:blog-8397440593604378658.post-75364318388993681252023-10-16T18:04:00.006+02:002023-10-16T18:04:49.686+02:00Post Lucem 11<div style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVZgWBTpqepmO2Uljwa3GVgKGh3d-FsHLChqN9MGevH-3aCfNM6NsRmBPyCTaGVbvWoBuvbTHaELBOzQRH32_qi7_RhysvYPOPkZscwBQR8rYycp0IzQHVs8JyWXm7ekhSdj042cTsLzWrmi54qBR9xwwfb-fP_dnlXopfqS_4thZaQx4zbkYj3L5rsgHm/s300/Post%20Lucem.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="169" data-original-width="300" height="169" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVZgWBTpqepmO2Uljwa3GVgKGh3d-FsHLChqN9MGevH-3aCfNM6NsRmBPyCTaGVbvWoBuvbTHaELBOzQRH32_qi7_RhysvYPOPkZscwBQR8rYycp0IzQHVs8JyWXm7ekhSdj042cTsLzWrmi54qBR9xwwfb-fP_dnlXopfqS_4thZaQx4zbkYj3L5rsgHm/s1600/Post%20Lucem.jpg" width="300" /></a></div><div style="text-align: justify;">Stiles na jednom z chromovaných operačních stolů před Danny a Deatona rozložil několik papírů s náčrtky, vytištěnými informacemi a fotografiemi okopírovanými nepochybně bez vědomí jeho otce z policejních záznamů, jako úvod do své teorie. Doktor Deaton měl pravdu, jak jim přiznal, něco ho napadlo.</div></div><div style="text-align: justify;">„Takže, všechny tyhle symboly a věci, jako triskeliony, logo banky, popel jasanu horského, všechno, s čím jsme se v posledních dnech setkali, pochází od keltských druidů. Dokud jsme se dívali na každé zvlášť a v jiném kontextu, neuvědomoval jsem si, že to má vlastně jeden a ten samý původ. Tak jsem se do něj zavrtal. A bingo. Kdokoli, kdo si někdy vyhledal něco o lidských obětech, ví, že druidové měli celkem slabost k obětinám bohům. Slyšeli jste někdy o Lindowském muži? Dva tisíce let staré mumii nalezené v Anglii? Našli ho uškrceného, s rozmlácenou hlavou a rozříznutým hrdlem. Trojitá smrt, hm?“ gestem naznačoval, jak to je přece něco velmi povědomého. „Taky mu v žaludku našli pylová zrnka. Hádejte, ze které oblíbené rostliny druidů?“</div><div style="text-align: justify;">„Ze jmelí,“ odpověděl Deaton okamžitě.</div><div style="text-align: justify;">„...říkám všechno, co už víte, žejo?“ Stilesovo nadšení náhle výrazně ochladlo.</div><div style="text-align: justify;">„Jak jsi říkal, tohle je snadné dohledat, pokud víš, kde,“ přikývla Danny. Spousta magických prvků měla kořeny v keltské mystice, vlkodlaci obzvlášť, a její vlastní výzkum lidských obětí ji velmi rychle zavedl stejným směrem. Deaton ze své podstaty musel tohle tušit ještě dřív než ona.</div><div style="text-align: justify;">„Tak proč nám to neříkáte?“</div><div style="text-align: justify;">„Možná proto, že jsme se posledních deset let neustále snažili něco odstřihnout. Odmítat. Nepřiznat si to. Stane se z toho celkem silný zvyk.“<span><a name='more'></a></span></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Danny už pochopila, že Daetonův způsob vypořádání se s minulostí se výrazně lišil od jejího. Předstírání obyčejnosti a vystoupení z komunity, raději než pokusy předstírat, jak vlastně o nic nešlo. Jedno ale měli společné. Nechtělo se jim přiznat, že předstírání a zapomínání nezastaví následky. Že by je to naopak mohlo zhoršit.</div><div style="text-align: justify;">„Posledních deset let? A ty jsi…“ Stiles ukázal na Danny, „tohle město muselo před deseti lety projít sakra traumatem. Každopádně když jsme teď na stejné vlně, tenhle chlap je teda druid?“</div><div style="text-align: justify;">„Ne,“ Deaton zavrtěl hlavou. „Je to někdo, kdo kopíruje staletí starou praktiku lidí, kteří měli být chytřejší. Víš, co slovo druid znamená v gaelštině?“</div><div style="text-align: justify;">„Ne?“ Stiles rozhodně neměl ponětí.</div><div style="text-align: justify;">„Moudrý dub. Keltští druidové měli blízko k přírodě. Věřili, že ji udržují v rovnováze. Byli to filozofové a učenci, ne sérioví vrazi.“</div><div style="text-align: justify;">„Jo no, tenhle je.“</div><div style="text-align: justify;">„Navíc někdo – muž nebo žena, kdo se dokáže napojit na magickou sílu tak, jak to druidové nikdy umět neměli,“ vstoupila do vysvětlování i Danny.</div><div style="text-align: justify;">„Jo? Jakto?“</div><div style="text-align: justify;">„Druid rozumí přírodě a jejím zdrojům. Je s nimi spojený, proto je umí používat lépe než lidé a někomu to může připadat jako kouzlo. Ale neumí s nimi manipulovat jako čarodějka, neumí směrovat a korigovat magickou energii, protože s tou spojený není. Tehdy ale do hry vstupují oběti. Platba.“</div><div style="text-align: justify;">„Platba za co?“</div><div style="text-align: justify;">„S magií se buď rodíš, nebo za ni musíš zaplatit.“</div><div style="text-align: justify;">„Takže o to tady jde! Ty oběti jsou proto, aby ten chlap – dobře, osoba, aby měla moc. Proto provádí obětní rituál. Takže teď jenom zjistit, koho dalšího si pro něj vybere. Jak rychle ho musí dokončit?“ </div><div style="text-align: justify;">Danny se zamyslela.</div><div style="text-align: justify;">„To je horší odhadnout. Jsou rituály vázané na čas a jiné, kde záleží jen na splnění všech kroků, klidně i po letech.“</div><div style="text-align: justify;">„Ty vraždy od sebe nedělí vždycky stejná doba, staly se rychle, ale v různých rozestupech,“ Stiles přejel prstem po svém seznamu obětí a dat. „Blíží se nějaký významný mezník?“ </div><div style="text-align: justify;">„Některé proběhly před úplňkem, některé po, dokonce i během něj. A nejsem si vědom jiného aktuálního data, snad kromě Halloweenu, ale ten je poměrně dost daleko. V tuto chvíli můžeme odhadnout, že pachatel si zatím určuje čas sám.“</div><div style="text-align: justify;">„Pokud se neřídí nějakým jiným mezníkem. Víc osobním.“</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: center;">***</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Tak když učitel nejde a nejde, co hodit řeč?“ Danny Mahealani se obrátil na Cassie. Znuděně postávala v učebně hudebky bzučící nehlídaným ruchem. Jako jediná ze souboru neměla svou stálou židli mezi ostatními hráči. Jejím nástrojem bylo piano. Za které si směla sednout jen za učitelského dozoru, jelikož na rozdíl od většiny ostatních nástrojů, tenhle byl školní a drahý. Většinou si proto ukořistila libovolnou volnou židli, nebo postávala u zdi, dokud jí jejich učitel nedovolil usednout za klávesy. </div><div style="text-align: justify;">„A o čem chceš mluvit? Ethan si stěžoval?“</div><div style="text-align: justify;">Danny si ji pár vteřin zkoumavě prohlížel s našpulenou pusou.</div><div style="text-align: justify;">„Tak proto se tváříš ztrapněně a naštvaně?“</div><div style="text-align: justify;">„Ztrapněně? Je to vůbec slovo?“</div><div style="text-align: justify;">Danny pokrčil rameny.</div><div style="text-align: justify;">Cass uvažovala, jak mu to vhodně sdělit. Proto ostatně dneska, při první zkoušce souboru, čekala u jeho místa. Danny netušil nic o vlkodlacích, ale to ho v Ethanově společnosti nedělalo bezpečnějším, spíš naopak. Jenže na něj taky nemohla vybalit, že se mu líbí maniakální alfa. </div><div style="text-align: justify;">„Tvůj objev je prostě vůl. A divnej. Víš, co udělali Isaacovi, ne? Porvali se s Aidenem mezi sebou a hodili to na něj. Přes oběd ho zamkli v kumbálu, aby měl vážnej panickej záchvat…“</div><div style="text-align: justify;">„Slyšel jsem, že mají z léta něco nevyřízenýho s Laheym. Ale nedramatizuješ to trochu? Ethan je fajn, jenom se rád předvádí. Cooož… uznejme, je můj typ.“ </div><div style="text-align: justify;">Cass zavrtěla hlavou. Tohle moc nezabíralo.</div><div style="text-align: justify;">„Když jsem se jich ptala, o co jim jde, neznělo to, jako že se jenom předvádí. Prostě myslím, že bys měl být opatrný.“</div><div style="text-align: justify;">Už než dořekla, pochopila, že ji Danny neposlouchá. Před ním se nejspíš Ethan podezřele nechoval, proč by vůbec, Danny se Scottem, natož Derekem neměl nic moc společného. A jestli se mu tak líbí, nebude chtít slyšet žádné námitky. Protočil oči, rozhlédl se po třídě, po tom, jak se spolužáci dívají na hodinky, jak reptají. </div><div style="text-align: justify;">„Aspoň to není Stilinski. Mně někdo bude vyčítat vkus? Zatímco chodí se Stilinskim? Vážně? S tím, co nosí na hlavě?“ odfrknul si.</div><div style="text-align: justify;">„Hej! Stiles není- Stiles je divnej. Ale roztomile. Ethan podezřele.“</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„To tu nejsou nakonec sami,“ kývl Danny hlavou k řadě před nimi. Na jedné ze židlí seděla Lydia Martin. Cass jí doteď nevěnovala pozornost, byla zvyklá si jí zásadně nevšímat už od doby, kdy kdysi žárlila, že ona oproti ní nikdy nemůže mít šanci Stilese zaujmout víc než jen jako sestra jeho nejlepšího kamaráda. Navíc to byla první hodina hudebky a přibylo pár nováčků. Proč ne i Lydia? Ovšem Lydia nedržela žádný nástroj. Velice soustředěně něco kreslila do notesu, ale očima vůbec nepohnula. Vlastně se celá vůbec nepohnula kromě ruky létající po papíře.</div><div style="text-align: justify;">„Nevypadá jako v transu? TO je divný.“</div><div style="text-align: justify;">Měl pravdu. Nerušil ji ani nevázaný hovor všude kolem ní. Jako by vůbec nevnímala, kde je. Tohle nebylo poprvé, kdy se do takového stavu dostala, Cass to věděla. Tehdy, před pár měsíci, když ji Peter Hale využíval, aby mu pomohla zpátky na svět. Jenže teď za tím nemohl stát.</div><div style="text-align: justify;">„Neměli bychom do ní šťouchnout nebo něco?“</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Danny souhlasně přikývl, pak se naklonil těsně k Lydii přes dvě židle. Podíval se na její skicu velkého stromu.</div><div style="text-align: justify;">„Páni, to je vážně dobrý.“</div><div style="text-align: justify;">„Je, co?“</div><div style="text-align: justify;">„Měla bys chodit do výtvarky,“ pokračoval přehnaně uznale.</div><div style="text-align: justify;">„Možná.“</div><div style="text-align: justify;">„Když nechodíš do hudebky.“</div><div style="text-align: justify;">„-co?“ na to sebou Lydia škubla. Rozhlédla se po židlích a lidech. Doopravdy vůbec nevěděla, kde je.</div><div style="text-align: justify;">„Je všechno v pohodě?“</div><div style="text-align: justify;">Lydia se zamračeně podívala na piano. </div><div style="text-align: justify;">„Patnáct minut!“ zahlásil za nimi náhle Dalton, zvedl se ze židle, protáhl se, následovaný rychle většinou třídy. I Dannym.</div><div style="text-align: justify;">„Co je?“ divila se Lydia dál.</div><div style="text-align: justify;">„Pravidlo patnácti minut. Učitel se neukázal, jdem domů. Měj se a uvažuj nad tou výtvarkou. Čau Cass. A jooo, neboj, dám si pozor,“ mrknul i na Cassie. Ta odevzdaně zakroutila hlavou. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Stejně jako Lydia čekala, až se všichni vyhrnou ven. Lydia proto, aby se vzpamatovala, Cassie pro jistotu. Na druhou stranu, odpadnutí hudebky se dneska docela hodí. Nestávalo se to zrovna často, ale byli s učitelem už roky takhle domluvení. Když se neukáže do patnácti minut, něco mu do toho vlezlo a oni na něj nemají čekat. A ona má dneska ještě zajímavější program. Cass si proto přehodila tašku přes rameno. I Lydia se zvedla. Nemířila ke dveřím, pomalu procházela přes třídu. </div><div style="text-align: justify;">Cass ji s nelibostí sledovala. Tušila, že bude litovat, pokud prostě nevyjde ven. Mohla tu ale Lydii takhle nechat? Takhle divně se motat? Nebyly kamarádky, ani zdaleka. Lydia jí většinu školní docházky opovrhovala, nebo se tak aspoň zdálo. Dneska jí už několik lidí řeklo, aby se do nich přestala cpát, protože nejsou kamarádi. Lydia by to dokázala ještě arogantněji. Povzdechla si.</div><div style="text-align: justify;">„Lydie? Všechno v pohodě?“</div><div style="text-align: justify;">Odpověď nepřišla. Lydia se zastřeným pohledem malými krůčky došla až k pianu. Jako by nebyla při smyslech. </div><div style="text-align: justify;">„Lydie?“ Cass se vrátila doprostřed třídy. Stála teď proti ní za pootevřeným víkem. Zase žádná odpověď. Pro něco se natáhla. Cass obešla víko zakrývající jí výhled, a spatřila, jak Lydia něco hledá na mobilu položeném na notovém pultu. Spustila na něm hudbu. Uvedenou jako nahrávka piana, část třetí. Nic zvláštního, jen hudba. Možná plánovaná na dnešní hodinu.</div><div style="text-align: justify;">„Co tam je?“</div><div style="text-align: justify;">Ani Lydii se zřejmě ta nahrávka nijak zvlášť nezamlouvala. Přejížděla prstem po displeji, posouvala nahrávku dopředu. Podle Cass úplně náhodně, bezmyšlenkovitě. Jakoby mimochodem, jako by pořád doopravdy nevnímala, co dělá. Potom ji znovu pustila. Musel to ale být konec, po pár notách zůstalo ticho. Jen nepřítomný pohled v Lydiiných očích najednou vystřídal děs.</div><div style="text-align: justify;">„Co slyšíš?“ </div><div style="text-align: justify;">Třeba se vážně pomátla?</div><div style="text-align: justify;">Lydia zesílila zvuk. Nová hudba dolehla i ke Cassie. Dunění. Rytmické dunění. V podivné, znepokojivé melodii. A hluboké, táhlé, úderné zvuky. Slova. Nerozuměla jim. Ale obě zamrazilo. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: center;">***</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Stiles ukončil hovor, který přerušil jeho hlasité přemýšlení o teoreticky možném časovém úseku, jaký si mohl pachatel stanovit pro dokončení rituálu. Nikam se tím nedostával, věděli to všichni tři, ale cítil se lépe, pokud mohl pracovat alespoň s něčím. A Danny ani Deaton ho nezarazili, ačkoli Danny už vypadala unaveně. Zdála se o něco bledší, než když přišel. Nebo jí trochu ztmavly kruhy pod očima? Asi by pak plynule přešel k motivu, k němu měl také pár připomínek. Jenomže mu volala Cassie o nějakém strašidelném dunění a o zmizení učitele hudebky. Právě teď. </div><div style="text-align: justify;">„Mohl bych vás poprosit ještě jednou o malou pomoc?“ </div><div style="text-align: justify;">„Stejně to uděláš,“ konstatovala Danny.</div><div style="text-align: justify;">„Jo, no musíme jet do školy. Ten pachatel tam udeřil dneska někdy po obědě, muselo to být před chvílí, možná můžeme konečně něco najít.“ </div><div style="text-align: justify;">„Ale už neřídím. A nejedu tvým jeepem, Stilesi, nehodlám ještě rodit.“ </div><div style="text-align: justify;">„Když mi půjčíte klíče?“ nabídnul se Daeton. Danny mu je hodila. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Takže už mě nepodezíráš?“ zeptala se ještě na parkovišti před veterinou Stilese, než naskočil do svého jeepu. </div><div style="text-align: justify;">„Vždyť jsem neříkal, že bych tě podezíral.“</div><div style="text-align: justify;">„To jsi ani nemusel.“ Viděla to na něm. Dávalo by to smysl. Vyšetřoval všechny možnosti. To mu neměla za zlé. </div><div style="text-align: justify;">„Když tenhle druid – nebo rádobydruid,“ opravil se po rychlém mrknutí na Deatona, „musí provádět rituální obětiny, aby měl magickou moc, a to ani nepočítám, že patrně zaútočil i teď, když jsi byla se mnou ve stejné místnosti, tak asi ne. Ty máš magickou moc normálně.“</div><div style="text-align: justify;">„Správná dedukce,“ pochválila ho, jednou rukou se opřela o střechu svého auta, druhou si podepřela záda. „Nicméně neúplná.“</div><div style="text-align: justify;">Stiles vyvalil oči. Zatvářil se zoufale. </div><div style="text-align: justify;">„Co mi jako ještě uniká? Jsi čarodějka, můžeš kouzlit jak chceš!“ frustrovaně rozhodil rukama.</div><div style="text-align: justify;">„Jsou jistá kouzla… jistá cesta, za jejíž projití musíš platit, ať jsi kdokoli. Třeba pokud chceš tvořit nebo brát, není to zadarmo. Manipulovat s energií, vypouštět magii, takový potenciál je v každé čarodějce. Jenže tohle je specifická, zatracovaná oblast. Nebezpečná a drahá.“</div><div style="text-align: justify;">„Takže to pořád může být čarodějka?“ už zase tomu nerozuměl. Nestrávili posledních pár desítek minut rozborem, že je to druid? Nebo psychopatický druid nebo jakkoli, jak to chtěl nazvat Deaton?</div><div style="text-align: justify;">„Ne, to si nemyslíme. Keltskou symboliku nepoužívá náhodou. Má k ní blízko. Má důvod, proč si vybral tenhle rituál a ne jakýkoli jiný,“ odpověděl mu Deaton rozhodně.</div><div style="text-align: justify;">„Ty znáš nějaký jiný rituál?“ obrátil se znovu k Danny.</div><div style="text-align: justify;">„Hmm.“</div><div style="text-align: justify;">Stiles našpulil pusu, jak její přiznání chvíli zvažoval. „...ta kletba Gerarda. Ten… mrtvý lovec ve škole!“ </div><div style="text-align: justify;">„K takové kletbě byla třeba jistá oběť a on se mě snažil zastřelit, ale v podstatě. Tohle je jiné.“ </div><div style="text-align: justify;">Alespoň v provedení. Jinak to také byla zkrátka krvavá magie, zatracovaná, drahá. V ředitelně chtěla původně zaplatit vlastní krví, on jen přišel vhod a prakticky si o svou oběť řekl, když po ní střelil. Nikdo ji nemohl usvědčit, nenechala po sobě stopy. Ani ji to neznepokojovalo. Nenáviděla Gerarda, ovšem měla chladnou hlavu a přesně věděla, co dělá. Že bere. Ničí. Ne jako poprvé. Tehdy panikařila. Nezvládla to. Je to docela paradoxní, protože tehdy chtěla tvořit, zachraňovat. Ale nebylo to dost.</div><div style="text-align: justify;">„Zkrátka, pamatuj, jsou věci, za které musí platit každý. Otázka jenom je, jestli a jak je ochotný to udělat.“</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: center;">***</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Jste si teda jisté, že se učitel pohřešuje?“ ujistil se Stiles, jakmile o několik minut později vletěl do třídy, kde čekaly Lydia a Cassie. Všude jinde byl klid, odpoledne už měly zkoušky jen umělecké soubory, ve škole téměř nikdo jiný nezůstal. Doktor Daeton a Danny zatím postávali u dveří.</div><div style="text-align: justify;">„Nejen pohřešuje, někdo ho unesl,“ trvala na svém Cass. Lydia na to všem třem příchozím přehrála poslední záznam ze zapomenutého mobilu na pianu. Slovům nerozuměl asi nikdo, nicméně všichni z něj cítili zlověstnou urgenci. Stiles okamžitě přispěchal ke Cassie, ani si neuvědomoval, jak ji pevně, ochranitelsky bere rukou kolem pasu. Deaton se zamračil. Nepřemýšlel ale nahlas, jen se zeptal:</div><div style="text-align: justify;">„Můžeme od toho dostat kopii?“</div><div style="text-align: justify;">„Hm? Je to důležité? Menší pomoc by byla, však víte, nápomocná,“ zkusil ho trochu popohnat Stiles.</div><div style="text-align: justify;">„Ano, lze usoudit, že nezmizel jen tak,“ uvolil nakonec. Chtěl vykročit k pianu pro telefon.</div><div style="text-align: justify;">„Ne, počkejte!“ zarazila ho Danny nataženou rukou. „Můžeme zkusit ještě něco. Možná to nepomůže, stejně se už nehýbejte, nikdo.“ </div><div style="text-align: justify;">„Fajn, proč…?“ Stiles i Cassie už byli trochu zvyklí. Pokud něco rozkázala, protože chtěla jednat, bylo lepší couvnout. Lydia zůstávala zmatená.</div><div style="text-align: justify;">„Abychom viděli, co se tu dělo. Nedivte se ničemu, není to skutečné, jen obraz.“ </div><div style="text-align: justify;">Danny vstoupila do třídy. Rozhlédla se po všech stěnách, stropě, podlaze, pokynula Deatonovi, aby zavřel dveře. Postavila se před tabuli. Sledovali, jak se velice zhluboka nadechla. Nebo to tak vypadalo, protože nemohli cítit, jak do sebe vtahuje atmosféru celé místnosti, jak do sebe kromě pouhého vzduchu zároveň dostává i otisk každého jeho pohybu. </div><div style="text-align: justify;">Potom z plných plic vykřikla. Zcela neslyšně. Cassie na okamžik ucítila proud energie, prudkou vlnu, která do ní narazila. Lydia se otřásla a semkla víčka, jako by ten výkřik uslyšela. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Pak se vrátila k pianu, znovu se zděšením zírala na displej mobilu. Akorát skutečná Lydia se vůbec nehnula. Stála za tou druhou, pomalu natahující ruku. Cassie, rovněž bez pohnutí, obešla piano na druhou stranu. Trhli sebou, jak se rozlétly stále zavřené dveře a pozadu se dovnitř nahrnuli jejich spolužáci. Žádný si jich vůbec nevšímal. Masa těl bez zaškobrtnutí rychleji a rychleji procházela přímo Deatonem. Sedali si na židle, vybalovali své nástroje. Bavili se mezi sebou úplně stejně, jak si Cassie pamatovala před několika málo minutami. Vůbec jim nepřipadalo zvláštní, že už tu tohle dnes jednou zažili. Bez ustání brebentili, dívali se na hodinky a mobily, ladili přístroje. Jen nakonec… nevypadali přece jen úplně stejně, nebo ano? </div><div style="text-align: justify;">„Kruci,“ sykla Danny. Všimla si toho první, po ní i Cass. Studenti se vesele bavili dál, Lydia, nebo otisk jejího minulého já, najednou seděla na židli, soustředěně čmárala do notesu. Nikoho z nich nevyvádělo z míry, že jim při tom z tváří i oblečení rapidně ubývá barva. Čím víc jich dorazilo na své místo, tím bledší vypadali. Danny, s vlasy tak šedivými, jaké skutečný Danny rozhodně nemohl mít, se zrovna otočil na Cassie, na tu ani ne půl hodiny starou verzi Cassie, aby s ní zavedl řeč o Ethanovi. Opřel se rukou o opěradlo židle, ignoroval, že mu ruka prostě úplně zmizela. </div><div style="text-align: justify;">Nemizely už jen barvy. Všechno začalo pohlcovat statické šumění. Polykalo jednu postavu za druhou, měnilo je na rozmazaný obraz, jako na velmi staré, zažloutlé, nekvalitní fotografii. Když za okamžik nastal další šrumec, jak se studenti opět balili, aby se vrátili před zvonění, už neslyšeli víc než slábnoucí, nerozeznatelné bzučení. Poslední obrysy se vypařily. Stiles, Cass, Lydia i Daeton překvapeně zaostřili na zase pevné, barevné, ale prázdné židle v současném okamžiku.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Co to… co to sakra bylo??“ vyjekla Lydia.</div><div style="text-align: justify;">„Ozvěna. Kouzlo,“ vysvětlila Danny. Podle jejího výrazu by dívka potřebovala poněkud důkladnější vysvětlení. Na to rozhodně nebyl prostor. Čelili většímu problému. Nevyšlo! „Ber to jako, když přehráváš nahrávku pozpátku. Jenže ji neustále přemazávají nové záběry. Po zmizení vašeho učitele bylo uvnitř moc lidí, dělo se tu moc věcí, přemazaly otisky dostatečně, aby se ozvěna už vyvolat nedala.“</div><div style="text-align: justify;">„Takže to nic staršího neukáže?“ ujistila se Cassie.</div><div style="text-align: justify;">„Mamá by to možná dokázala, ale pochybuju. Každá minuta aktivity vytlačuje starší okamžiky z prostoru pryč, až se úplně rozplynou. Ozvěna děje nemůže být statická.“</div><div style="text-align: justify;">„Tak potom to tu musíme prohlídnout, ne? Muselo tu zůstat něco, co nám napoví, proč on. Už víme, že nejde o panny, ty byly jen tři, tohle jsou dva další, jiní.“</div><div style="text-align: justify;">Stiles se postavil k pianu, podíval se pod křídlo, ohmatával spodek klaviatury. </div><div style="text-align: justify;">„Víc než samotné místo by ti měl napovědět výběr oběti. Pokud se jedná o rituál s odlišnými skupinami obětí, každá skupina by měla mít svůj vlastní účel, vlastní druh síly,“ oponoval mu Deaton. „U Keltů jsou obvyklé panny, pak například léčitelé, filozofové, bojovníci…“ </div><div style="text-align: justify;">„Počkat, počkat, počkat,“ skočila mu Cassie do řeči. „Mohl by být bojovníkem i voják?“ a vytáhla z první zásuvky katedry, kde měl učitel uložené osobní věci, jeho fotku v uniformě. </div><div style="text-align: justify;">„Rozhodně.“</div><div style="text-align: justify;">„Kyle byl s Boydem v juniorském sboru důstojníků v záloze!“ uvědomil si Stiles, co mu Boyd během oběda prozradil. „To musí být ono. To je ten vzorec. Kde je Boyd?“</div><div style="text-align: justify;">„Teď už nejspíš doma. Zkusím mu zavolat?“ Cass vytáhla mobil.</div><div style="text-align: justify;">„Lydie? Děje se něco?“ všiml si Deaton, že Lydii ale došlo víc.</div><div style="text-align: justify;">„Ne. Jen mě napadl někdo jiný spojený s armádou.“ </div><div style="text-align: justify;">„Kdo?“ </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Lydia beze slova vyšla z učebny hudebky. Cass zase vrátila mobil do kapsy a fotku na stůl. Všichni Lydii následovali. Jen o pár dveří dál, do učebny, kde dnes strávili poslední hodinu před obědem.</div><div style="text-align: justify;">„Harris?“</div><div style="text-align: justify;">„Netajil se tím, že byl v armádě, proto se vždycky choval tak pedanticky.“ </div><div style="text-align: justify;">„To je jen jedna z možností. Klidně mohl prostě i odejít domů,“ navrhl ještě Deaton po rychlém přehlédnutí prázdné místnosti. Nebral nic na lehkou váhu, jen museli zvážit všechno.</div><div style="text-align: justify;">Stiles se zatvářil pochybovačně. S Cassie v závěsu začal zvedat papíry a otevírat zásuvky v Harrisově stole. Lydia se rozhlížela po učebně, Danny přešlapovala u dveří. Opírat se o ně jednak ulevovalo jejím zádům a jednak už se chystala všechny okřiknout, ať se zastaví a nechají ji pracovat dřív, než tentokrát ozvěnu zničí sami. </div><div style="text-align: justify;">„Ha, nemohl odejít domů bez tohohle,“ ozval se vítězně Stiles, než to udělala. </div><div style="text-align: justify;">„Co to je?“ došla tedy zvědavě za nimi. Stiles a Cassie rychle po stole rozkládali listy ručně popsaného papíru. Testy, podle toho, jak se na některých v pravém rohu skvěla velká, rozmáchlá známka. </div><div style="text-align: justify;">„Tenhle test je oznámkovaný jako R,“ podivila se Cass.</div><div style="text-align: justify;">„A na tomhle je H?“ vytáhla Lydia další. To přece nebyly žádné známky. Harris si sice uměl ze studentů nepříjemně utahovat, ale rozhodně neměl dostatečný smysl pro humor, aby mizerný výkon oznámkoval zbytkem abecedy. Navíc v tom neviděla žádný vtip.</div><div style="text-align: justify;">„Ale tyhle jsou normální, A, D, C, A…“ </div><div style="text-align: justify;">„Stilesi, pamatuješ si, jak jsem ti říkal, že druid znamená v gaelštině moudrý dub?“ Deaton oznámkované testy sebral a začal je na stůl vyskládávat v jiném pořadí. D, A, R-</div><div style="text-align: justify;">„Jo.“</div><div style="text-align: justify;">„Pokud se druid ocitl na špatné cestě, na té, kterou musíš platit, jak ti vysvětlila doktorka Delgado, občas se říkalo, že se z moudrého dubu stal temný dub. I pro to v gaelštině existuje slovo. Darach.“ </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Doktorko…?“ obrátil se potom k Danny. Ta přikývla. Promnula si oči. I na pohled snadná, nenucená magie mohla být namáhavá, pokud se cítila unaveně. Teď byla nepochybně unavená a bílá. Potřebovala jíst. Ne, pít. Přesto postoupila o pár kroků dopředu a vyslala stejnou vlnu jako před chvílí. </div><div style="text-align: justify;">Byli připravení sledovat toho, kdo vejde dovnitř. Kdo možná potáhne Harrise. Mohli mít identitu vraha na dosah. Rozhodně neočekávali temnotu. </div><div style="text-align: justify;">Že něco náhle odstřihne všechno světlo. Zastíní celá okna. Že celou místnost zahalí dusivý mrak. Přesně jako kdyby sledovali přetáčené video, se ale rychle zase začal rozpadat. Rozbíjela ho spousta malých křídel narážejících do sebe, tisíce a tisíce ševelících šupinek přehlušujících zoufalé lidské zařvání. Zmenšoval se, až se soustředil jen kolem katedry. Až zase, stále jasněji a jasněji, viděli Harrise. Oháněl se před náporem tlukoucího hmyzího hejna. Upuštěné pero mu vletělo zpátky do ruky. Ruce prudce položil zpátky na desku stolu. A vyděšenýma očima za obroučky svých brýlí ztuhle zíral na velkou hnědou můru. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Nikdo chvíli nevěděl, co říct. Co to vlastně viděli. Náhlé ticho po zrušení kouzla, po němž všichni stáli kolem znovu prázdné katedry, přerušila až rána do zdi. Někde venku.</div><div style="text-align: justify;">Cass se najednou ohnula a popadla za břicho. Stiles ji okamžitě starostlivě vzal za ramena. Ona ho jen setřásla, zavřela oči a vztekle zavrčela.</div><div style="text-align: justify;">„Idioti!“ </div><div style="text-align: justify;">S jednou rukou pořád na břiše vyběhla ze třídy.</div><div style="text-align: justify;">„Počkej!“ Stiles za ní. </div><div style="text-align: justify;">Cass si ale Stilese nevšímala. Nenechala se jím chytit. Než ji mohli doběhnout ostatní, ne, že by se všichni snažili, Danny se zůstala opírat o dveře učebny, slyšeli ji vztekle křičet.</div><div style="text-align: justify;">„Říkala jsem dost!“</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">U zdi se ze země sbíral Scott. Držel se za břicho. Nad ním se tyčil...o něco, co Danny ještě nikdy neviděla. Vlkodlak se zřetelným, ohyzdným srůstem uprostřed, jakoby ho kdysi někdo rozsekl vedví, přímo od prostředka obličeje, a sešil. Právě ten se chystal naběhnout i přes Scotta proti dalšímu vzteklému vlkodlakovi, jenž se sbíral o kus dál. Jenže se zarazil.</div><div style="text-align: justify;">„Nikdo z nás!“</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Cass to obrovské, srostlé monstrum zjevně nějak vyvedla z míry. Cloumal s ní vztek. Pořád cítila tu pěst v žaludku. Podle toho, jak vypadal, ji před chvílí totiž schytal Scott. K tomu si bolestně uvědomovala, že přibyli dva další mrtví. Bylo jí hrozně líto učitele hudebky, nemohla se úplně přimět litovat Harrise, nicméně byli v háji a tímhle tempem by také mohl někdo vyvraždit půl města do konce příštího týdne. Tempem, které se zvyšuje, pokud to nebyla jen příležitost zabít dvě mouchy jednou ranou. Doslova. K tomu sem napochoduje FBI, možná s jejich vlastním, odcizeným a rozhodně nemilovaným otcem v čele. Někdo zabíjí přímo tady ve škole za bílého dne. Ať dělá co dělá, není to dost. Když už si myslí, že vyzrála sama na sebe, zase nefunguje. Chtěla jedno odpoledne. Jeden večer. Prostě se Stilesem zapadnout domů. A teď ještě tihle dva nemůžou ani na chvíli přestat blbnout! A co sakra znamenaly ty můry?! Potřebovala do něčeho praštit! Potřebovala, aby jí dali DESET MINUT!</div><div style="text-align: justify;">„Řekla jsem vám to!“ odstrčila Stilese, v další vteřině překonala pár kroků mezi ní a dvojčaty, která se v jednom vlkodlačím těle chystala k útoku proti Isaacovi. Sevřela ruku v pěst, rozmáchla se a zarazila ji přímo do monstrózního hrudníku. Nepřemýšlela o tom. Pálil ji vztek. Rozprsknul se jí před očima. Pálila ji kůže. Pálily ji prsty. Jak jimi na okamžik proletěly rudé žilky.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Aiden a Ethan, už zase ve svých vlastních, samostatných podobách, od sebe odskočili. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Cass prudce dýchala. V uších jí hučela krev. Každý úder srdce z ní však adrenalin i odhodlání zase rychle vyplavoval. Cítila na sobě upřené pohledy. V šokovaném tichu skoro slyšela kolektivní myšlenku – Co se to právě stalo? Jak? Udělala krok zpátky. Rozhlédla se kolem. Zírali na ni. Jenže ani ona tomu úplně nerozuměla.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Do překvapeného ticha zaznělo pravidelné klepání. Klapání. Z druhého konce chodby k nim pomalým krokem mířil muž. Měl tmavé brýle, v ruce držel bílou hůl, vypadal skoro úplně obyčejně. Všichni, i Cass, ale dokázali vycítit, že není. A nejen proto, že ta hůl zůstávala složená a on se pohyboval s naprostou jistotou a klidem. Připadalo jí, že ji propaluje pohledem. Jenže to přece nemohl, ne? Nemohl ji vidět? Nemohl vidět, co se právě stalo. Přesto se na ni nějak díval, protože… ano. Náhle ji hrozivě napadlo, že dokonce viděl ještě víc než všichni ostatní. Ale to už bylo úplně absurdní. Nebo ne? </div><div style="text-align: justify;">Jestli ji pozoruje nebo ne ale nijak nedal najevo. Klidně dokráčel až k nim, zdánlivě si nevšímal ani Isaaca, jemuž se už zase rozčilením zvyšoval tep, ani překvapeného Scotta. Postavil se mezi dvojčata. Ani jeden už nepůsobil sebevědomě nebo horlivě, připravený vystartovat. Cítila z nich… nebyl to strach. Potom zatáhl za vršek složené hole. Sotva to postřehla. Stříbrný záblesk, švihnutí. Bylo to tak rychlé. Aiden i Ethan prudce strhli hlavy na stranu. Na tváři se každému okamžitě otevřela dlouhá, úzká rána, a nůž byl už zase ve svém úkrytu. Zamračila se. Zjevně tu nebyla jediná, kdo měl jejich chování za dětinské. I když neřekl ani slovo. Oba se tvářili provinile. Konečně pochopila, co z nich vyzařuje. Ponížení. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Potom, stále stejně klidně a jistě, zamířil zase pryč. Dvojčata poslušně za ním. Zastavil se jen na vteřinu, aby se ještě jednou natočil k jejich hloučku a k otevřeným dveřím učebny. Tentokrát si Cass nemyslela, že se dívá – ne, to přeci nemůže - na ni. Ohlédla se na Deatona a svou tetu. Pak Deucalion odešel.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: center;">***</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Stiles zaparkoval jeep před domem Stilinských, vypnul motor, rozepnul pás. Otočil se na svého spolujezdce. Po představení s dvojčaty a Deucalionem se už nikomu nechtělo zůstat a bádat nad dalšími oběťmi, o kterých zjistili jen to, že kolem nich, nebo alespoň kolem Harrise, lítaly nějaké můry. Jak to pomáhalo? Stiles od začátku nepochyboval, že je to celé magické, takže magické můry nemohly být krok kupředu. Navíc, jakmile si uvědomil, že to už jsou tři válečníci, zase na chvilku ztratil půdu pod nohama. Znamenalo to začínat s novou trojicí s jakýmkoli spojovacím článkem. Hlavně ale nikdo z přítomných nemohl přejít, co udělala Cassie. Nejméně ze všech Cassie samotná. </div><div style="text-align: justify;">Byly to dvě ohromné alfy. Chtěly útočit a vychutnat si to. A ona je prostě… uzemnila. To něco v ní, co ráno fungovalo na Morrellovou, jenže pak už vůbec ne na Aidena. Najednou se to zase probralo, jako by to živil její vztek, frustrace. A on to určitě poznal. Deucalion. Byla si jistá. Také si odepjala pás a zavrčela. </div><div style="text-align: justify;">„Nestihli jsme to všechno probrat, ale teď bychom mohli mít trochu času. S tvou tetou a Deatonem jsem přišel na pár věcí, potřebuju je rozepsat a podívat se na to trochu s odstupem. Rozhodně bychom si měli najít, co pro Kelty znamenají můry. Taky mi zopakuješ, co bylo, než jste objevily tu nahrávku, jako co jste viděly, co Lydia viděla, vypadala přece v transu, ne? A musíme sestavit možnosti dalších troji-“ </div><div style="text-align: justify;">„Ne, ne, Stilesi dneska už ne!“ zastavila ho prudce. Začínal znít jako detektiv. Jindy by jí to asi přišlo i roztomilé nebo sexy, ne dnes odpoledne. Všechno, co říkal, i co se stalo, jí pořád dokola vířilo hlavou. Nepotřebovala o tom dál přemýšlet, potřebovala to zastavit.</div><div style="text-align: justify;">„Promiň. Nechtěl jsem o tom úplně mluvit, taky se mi nelíbí, jak se tam objevil, zrovna v tu chvíli, kdy jsi… no, zastavila jsi je, než mohli roztrhat Scotta, protože jako je to můj nejlepší kámoš, ale buďme upřímní, roztrhali by ho, to je přece dob- ne? Ani to ne?“ zarazil se tentokrát sám, jakmile postřehl její pohled. „A o čem teda chceš mluvit?“ </div><div style="text-align: justify;">Cass se k němu naklonila. Položila mu ruku na tvář. Skoro se svým nosem dotkla jeho.</div><div style="text-align: justify;">„Nechci mluvit.“ </div><div style="text-align: justify;">Vystoupila. </div><div style="text-align: justify;">Stiles se vteřinu ani nehnul. Pak mu obočí náhlým pochopením vystřelilo skoro do vlasů a pospíchal za ní. Jasně, copak je idiot? Kdyby byl upřímný, vedle druidího vraha poslední dva dny nemyslel vůbec na nic jiného.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Sotva za nimi zapadly vstupní dveře, Stiles k sobě Cass otočil a políbil ji. Byl si už docela jistý tím, co má dělat, aby se o něj opřela, zavřela oči, aby oba vypustili celý zbytek světa. Shodila z ramene tašku, přitiskla se k němu a oplácela mu to. Trochu hladově. Přesně tohle dnes chtěla. Žádní vlkodlaci, žádní darachové, žádný vztek. Teď jenom Stilese. Být s ním, cítit ho, vidět zase, jak se tváří, jak se celý napne, když-</div><div style="text-align: justify;">„Stilesi? </div><div style="text-align: justify;">Odskočili od sebe, jako by je to zvolání popálilo. Z kuchyně vyšel šerif Stilinski. To je zrovna dnes večer doma?!</div><div style="text-align: justify;">„Cassie? Přespáváš?“ </div><div style="text-align: justify;">„No… jo,“ přikývla. Přešlápla. Uhladila si lem mikiny. Znovu přikývla. „Říkala jsem si…“ mrkla na Stilese. Byli tak zvyklí tu oba společně přespávat, ač dosud naprosto nevinně, že nikdy nemusela vysvětlovat proč. Šerif se neptal ani teď. Jen ji k tomu něco nutilo. Trochu zčervenala. Co všechno asi viděl? „Že musím dohlídnout, aby Stiles nestrávil celou noc hledáním sériového vraha. Tak jsem tu.“ </div><div style="text-align: justify;">„Fakt, jo?“ Stilesovo obočí zase vyletělo nahoru. V očích mu zajiskřilo.</div><div style="text-align: justify;">„Napadá tě snad někdo lepší? Zatím, šerife, máme spoustu úkolů,“ popadla Stilese za rukáv a táhla ho ke schodům a nahoru. </div><div style="text-align: justify;">Šerif se nadechl, nakonec ale raději zůstal bez komentáře.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Uvědomuješ si, že takhle se ráno stoprocentně pokusí zase mít Ten Rozhovor?“ poznamenal Stiles už bezpečně v jeho pokoji. „Měl být pryč!“ </div><div style="text-align: justify;">Byla spousta věcí, jaké teď chtěl udělat. Jaké chtěl s Cassie udělat. Jenže svému tátovi pod nosem? Ve vedlejší ložnici?</div><div style="text-align: justify;">„Tak pokud je to až takový problém, zase půjdu? To je příjemnější varianta?“ Cass se zarazila s napůl svlečenou mikinou. Asi by také měla brát šerifovu přítomnost v úvahu. Akorát prostě nebrala. Nehodlala odcházet. </div><div style="text-align: justify;">Stáhla si mikinu úplně. Důkladně se při tom prohnula v zádech. Potěšeně sledovala, jak z ní Stiles nespouští oči. Kousla se do rtu, pomalu si stáhla i tričko. Pocítila, že trochu rudne. I tak si sáhla dozadu na zapínání podprsenky. Rozhodně ji nenechá jít.</div><div style="text-align: justify;"> Pak zacvakl zámek.</div><div style="text-align: justify;">„Cassiopeio, jsi ďábelská.“</div>Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8397440593604378658.post-3076999447245878062023-07-23T12:43:00.004+02:002023-07-23T12:43:32.656+02:00Post Lucem 10<div style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhX6vlu9bAvtNsqmTKRZuez6VOURgx8ywq4nXHCYXw7T4NYg75VUhrUkCW--76FRRkRNFSKIA5_5y5njdCILSd-M_bAqMe5naKhycWqMXxTj2eXnEMDr4mABscW33AwSlYyoY17QKnBNM3nAtH8i1dr3ItVPtGcSPI9hG4dfGNo5vwsJDUTfjMWAsH9XTNb/s300/Post%20Lucem.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="169" data-original-width="300" height="169" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhX6vlu9bAvtNsqmTKRZuez6VOURgx8ywq4nXHCYXw7T4NYg75VUhrUkCW--76FRRkRNFSKIA5_5y5njdCILSd-M_bAqMe5naKhycWqMXxTj2eXnEMDr4mABscW33AwSlYyoY17QKnBNM3nAtH8i1dr3ItVPtGcSPI9hG4dfGNo5vwsJDUTfjMWAsH9XTNb/s1600/Post%20Lucem.jpg" width="300" /></a></div><div style="text-align: justify;">Hodina fyziky byla ten den od začátku hrozně napjatá. Cassie ji nikdy nepovažovala za svůj oblíbený předmět. Víceméně kvůli učiteli, panu Harrisovi. Přímo z něj odkapávala nelibost vůči studentům. Fyzika samotná jí nedělala takový problém. Dneska se ovšem k obvyklému napětí mezi povýšeným profesorem a otrávenými studenty přidalo ještě všechno, co viděli při tělocviku, drby a strach, co to mohlo znamenat, a v jejich případě i Isaacova touha pomstít se dvojčatům. Scott do něj i po začátku hodiny hučel, aby mu dal Isaac šanci zjistit, o co dvojčatům a alfám jde. Cass nevěřila, že mu ji Isaac dá. Jak to vyřešit, to ale netušila. Slíbila mlčet, neriskovat život Braeden odhalením, jak o něj ve skutečnosti nepřišla. Nechtěla být odpovědná, pokud by se jí něco stalo. Ovšem tohle tajemství způsobovalo čím dál větší problémy. Stiles se blížil honu na čarodějnice, jelikož nemohla potvrdit, že v době vraždy Danny uzdravovala Braeden. Isaac se řítil do pěkně krvavého průšvihu kvůli pomstě za něco, co se nestalo. A ona si opravdu nevěděla rady. Chtěla už jen, aby hodina skončila. Čas se neuvěřitelně táhnul, minutová ručička na hodinách nad tabulí jako by se zastavila. Rostoucí nepříjemné napětí dosahovalo vrcholu. Nevěděla, jak to ví. Ale cítila to. Nad hlavami jim visel špendlík, už už připravený rostoucí rudý balon mezi nimi propíchnout. </div></div><div style="text-align: justify;">Isaac se zvedl a pan Harris ho pustil na záchod. Něco se stane, teď.</div><div style="text-align: justify;">Scott se okamžitě vymrštil. Chtěl jít taky, jenže Harris ho nepustil. Neexistovalo, aby nechal studenty courat při hodině po skupinkách, nejspíš měl svoje velice liché představy, co by prováděli. Zůstal prostě neoblomný jako vždycky, Scott si musel zas sednout a čekat. Dokud se z chodby, když už by se měl Isaac z obyčejné cesty na záchod vrátit, neozvaly rány a výkřiky. <span><a name='more'></a></span></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Co se tu děje!“ zakřičel Harris rázně a vypochodoval ze dveří. Většina třídy za ním. Byly to neomylné zvuky rvačky.</div><div style="text-align: justify;">„Co se děje? Jsi v pořádku?“ vykročil ke trojici na chodbě. Na zemi se tam válelo jedno z dvojčat se zakrváceným obličejem a jeho bratr se nad ním skláněl. </div><div style="text-align: justify;">„Prostě se na mě vrhnul!“ ukázal zraněný na Isaaca, jenž stál kus od nich a zíral na ně. </div><div style="text-align: justify;">„Isaacu, proč jsi to sakra udělal?“ Scott ho popadl za paži. Těkal pohledem mezi ním a dvojčaty. Jemu ani Cass neušlo, jak se ve tváři toho nezmláceného objevil škleb, jakmile se k němu Harris otočil zády. Pobavený a spokojený. Tohle bylo schválně. Nachystali to na něj. Napadli ho první? Isaac neměl ani škrábnutí. Měl zmlátit jednu z velkých alf a neměl ani pomuchlané tričko? To zavánělo. Isaac jen zavrtěl hlavou.</div><div style="text-align: justify;">„Koho to zajímá. Připravil ses o přestávku na oběd. Zpátky do třídy!“ zavelel zase Harris, pak pomohl zraněnému dvojčeti na nohy, protože ztěžka kulhal – prvotřídní herecké představení podle názoru Cass, a zaháněl všechny zpátky. </div><div style="text-align: justify;">„Už jsem to tu zvládnul,“ mávnul i přes chodbu. Z dalších dveří se totiž stihla vyrojit skupina jiných zvědavých studentů a… slečna Morrellová. Učebna jazyků, samozřejmě. Dívala se na scénu před sebou, na zmláceného Ethana a jeho šklebícího se bratra, naprosto kamenně. Včera ji tu ve škole Cass nepotkala a se vším, co se stalo po nálezu Boyda a Cory, neměla prostor zabývat se ještě tím, co zrovna Morrellová taky dělala v té bance. Dneska už si ale nemůže dovolit ten luxus, nechat odpovědi prostě upláchnout. Jakmile se všichni usadili zpátky na svá místa a Cass si všimla, že do zvonění zbývá asi jen pět minut, přihlásila se.</div><div style="text-align: justify;">„Mohla bych jít prosím na toaletu?“</div><div style="text-align: justify;">Harris se na ni podíval tak otráveně, jak jen dokázal.</div><div style="text-align: justify;">„McCallová, kdybych někdy pochyboval, že jste dvojčata, teď mám rozhodně jistotu.“ </div><div style="text-align: justify;">A rozmáchlým gestem jí ukázal na dveře, jako by snad nevěděla kudy. </div><div style="text-align: justify;">Cass ale na záchod rozhodně nešla. Postavila se ke dveřím učebny jazyků a čekala na zvonění.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Okamžitě po něm se ven vyhrnula záplava studentů. Slečna Morrellová nikde, tak Cassie čekala dál. Proud lidských těl se zmenšil. Třídu plouživým krokem znuděně opustila poslední dívka. Odejít už asi museli všichni, takže Cass nahlédla dovnitř. Slečna Morrellová tam pořád byla. Seděla u jedné z lavic proti Allison. Ani s ní se Cass včera na ničem nestihla domluvit, buďto vůbec nepřišla do školy, nebo ji neviděla. Ale měly spolu mít většinu předmětů, takže odhadovala, že po nočním dobrodružství v bance a v lese Allison zůstala doma a ukázala se až dnes. </div><div style="text-align: justify;">Vešla proto dovnitř, zrovna když Morrellová Allison oznamovala, jak jí ukládá trest přes oběd. Nezaslechla za co. Nicméně zvláštní náhoda po stejném trestu pro Isaaca.</div><div style="text-align: justify;">Pak se Morrellová obrátila k ní.</div><div style="text-align: justify;">„Slečno McCallová? Potřebujete něco?“ </div><div style="text-align: justify;">„Vlastně ano.“</div><div style="text-align: justify;">„Potom můžete kdykoli mimo vyučovací hodiny do kanceláře poradce, tam mě najdete.“</div><div style="text-align: justify;">„A nebo si můžeme promluvit tady. O té bance. O tom, co jste tam dělala – s mrtvolou, zajatci a smečkou alf?“ </div><div style="text-align: justify;">„Slečno McCallová, vždycky jsem vás měla za docela tichý typ.“ </div><div style="text-align: justify;">„Ptala jsem se taky,“ poznamenala Allison. Morrellová na ni vrhla krátký, ostrý pohled.</div><div style="text-align: justify;">„Co s tím máte společného? Pracujete pro ně? Proč jste nás potom schovávala?“ </div><div style="text-align: justify;">Morrellová se bez odpovědi zvedla. </div><div style="text-align: justify;">„Budete se hlásit u dozoru, slečno Argentová.“ </div><div style="text-align: justify;">Potom se otočila ke dveřím. Cass rychle ukročila, aby jí zastoupila cestu. </div><div style="text-align: justify;">„Proč byste nám pomohla a Scottovi a Derekovi ne? Tak co jste tam dělala?“ pokládala jí Cass další otázky. Morrellová se na ni jen dál dívala a sbírala své knihy a tašku. Cass to frustrovalo. Musela vědět úplně všechno. Musela v tom jet. Tak jim to taky musí říct! Nikdy si nedovolila na učitele vyjet nebo se s ním hádat. Ovšem teď to nebylo mezi učitelem a studentem, ne? Tohle vůbec nemělo se školou nic společného. Morrellová jen využívala své autority. Aby utekla, aby je nechala dál – co?! </div><div style="text-align: justify;">„Tady jsme skončili, slečno McCallová. Doporučuji vám jít si po svých.“ </div><div style="text-align: justify;">To už Cass dopálilo. Naštvaně stáhla rty, znovu se postavila Morrellové do cesty. Cítila vztek, bezradnost. Oheň. Nehodlala ho nechat vybublat na povrch. Nehodlala ji ale ani nechat jít.</div><div style="text-align: justify;">„Co si tak moc přejete před námi utajit?!“ </div><div style="text-align: justify;">Morrellová se zadívala Cass do očí. Dívala se déle, než by Cass jindy bývalo příjemné. Jen teď odmítla uhnout. Chtěla to vědět. Nekřičela, ani po ní nevyletěla. Pevně, odhodlaně se do ní vpíjela s jediným cílem. A cítila, jak vůle ženy před ní povoluje. </div><div style="text-align: justify;">„Najala jsem Braeden.“ </div><div style="text-align: justify;">Morrellová zamrkala, na zlomek vteřiny vytřeštila oči. Znovu je upřela na Cass, tentokrát zkoumavě a trochu… vystrašeně? Potom ji rychle obešla a zmizela na chodbě.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Co to… mělo znamenat? Kdo je Braeden?“</div><div style="text-align: justify;">„To je… ta holka, co zachránila Isaaca před alfami. Co vám s Lydií udělala tu modřinu.“</div><div style="text-align: justify;">„Ta, co sháněla Scotta, aby ho varovala? A najala ji na to Morrellová? Vždyť v té bance musela být proto, že pracuje s alfami, nikdo jiný nemohl uzavřít kruh z popela kolem trezoru?“</div><div style="text-align: justify;">Cass přikyvovala. „Proto se to snažila utajit. Protože alfy tímhle podvedla. Proto nám to nechtěla říct. Až na to, že to vyhrkla jako by nic.“</div><div style="text-align: justify;">Allison se zatvářila, jako by chtěla něco namítnout, jenže si sama nebyla jistá, jaká slova zvolit, a jako by si to zase rychle rozmyslela.</div><div style="text-align: justify;">„Co?“</div><div style="text-align: justify;">„No možná proto, cos udělala. Nebo… tvoje oči.“</div><div style="text-align: justify;">Její oči? Neviděla přece rudě. A Morrellová vypadala překvapeně, ne zděšeně a na pokraji ztráty smyslů. </div><div style="text-align: justify;">„Co s mýma očima?“</div><div style="text-align: justify;">Teď se trochu nejistě, skoro až postrašeně zatvářila i Allison.</div><div style="text-align: justify;">„No já… byly divné? Než ti odpověděla. Možná…“ Allison rychle zavrtěla hlavou. „Možná to bylo jen světlem. Navíc jsem moc dobře nespala a nelíbí se mi, jak se teď Morrellová chová. Musím jít.“ </div><div style="text-align: justify;">Na to si i ona posbírala věci a zamířila ven.</div><div style="text-align: justify;">„Počkej, jak divné?“ Už dřív vzteky donutila někoho mluvit. Lovce u Argentových, který se skoro zbláznil, když se jí podíval do rozpálených očí. Cítila zběsilý plamen i v čarodějnickém domě, když jí Braeden odmítala odpovědi. S její tetou to moc nehnulo, ovšem její teta je čarodějka. Tehdy se to stalo samo, i když vždycky jenom chtěla odpověď, stejně jako teď. Mohla ale udělat něco jinak? Mohla se konečně s tím, co se v ní skrývá, byť pořád ne úplně úmyslně, konečně spojit?</div><div style="text-align: justify;">Allison se u dveří otočila. „Jako by ses na ni nedívala normálně, jako bys ji zhypnotizovala nebo něco, a ona v nich rozhodně něco viděla, než to vyhrkla. Vážně nevím. Přijde mi, že poslední dobou nevím vůbec nic a že se věci zase začnou sypat. Ani Lydia moc nepomáhá, s tím jejím novým objevem.“ </div><div style="text-align: justify;">„To nezní jako novinka.“ Lydia Martin měla vždycky nějaký objev. </div><div style="text-align: justify;">„Zvlášť, když je to prakticky další nový Jackson, tenhle Aiden.“ </div><div style="text-align: justify;">„Aiden?“ Cass uvažovala, jestli to jméno má znát. „Není to… jeden z těch nových dvojčat? Bratr Ethana?“</div><div style="text-align: justify;">„Má dvojče,“ Allison přikývla.</div><div style="text-align: justify;">„Sakra, to nebude náhoda. Krouží kolem nás všech, co máme co dělat se Scottem.“</div><div style="text-align: justify;">Allison nejprve zjevně nerozuměla, co má mít Lydiin nový kluk společného se Scottem. Pak jí to došlo.</div><div style="text-align: justify;">„Oni k nim patří?“</div><div style="text-align: justify;">„Jdi, nebo ti Harris ten trest prodlouží, když se neukážeš, určitě tě už nahlásila. Jestli potkáš Scotta nebo Isaaca, varuj je. Isaaca už tihle dva vyprovokovali několikrát. Tohle smrdí krví.“</div><div style="text-align: justify;">Alespoň dokud chtějí Scotta přetáhnout. A dokud jsou oni všichni Scottova smečka. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Musela si o tom okamžitě s někým promluvit. Vlastně ji napadla úplně šílená myšlenka konfrontovat rovnou Aidena a Ethana. Byly to dvě obrovské alfy, ovšem Cass se po tom, k čemu dotlačila Morrellovou, cítila docela na koni. Proběhlo jí, byť ne úplně srozumitelné, vědomí určité moci a jistoty, když se jí dívala do očí a beze slov ji pobízela k odpovědi. Možná se jen nechává unést, jistě, jenže možná taky ne. A možná na tom nezáleží, jelikož jde o životy.</div><div style="text-align: justify;">Z okna ale zahlédla u školy parkovat šerifovo služební auto. Což znamenalo, že šerif pořád řeší jejich ranní nález. Jí se nikdo na nic neptal, pochopitelně, na místo nálezu těla dorazila až jako čumil, stejně jako vlastně všichni ostatní. Nicméně něco tu ještě potřeboval a jediné místo, kde by mohl úřadovat, aniž by kolem postávala další banda čumilů, byly kanceláře. Ředitelna. A pokud je šerif v ředitelně, Stiles nebude daleko.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Nepletla se. Vyběhla schody, zrovna když se na Stilese obořila holka, která ráno po nálezu těla hystericky ječela. Kylova přítelkyně. Vypadala naštvaně, a když se Stilesovi vytrhla, plivla po něm, že Kyle nebyl panic. </div><div style="text-align: justify;">Cass vyvalila oči a rozběhla se k němu. Dívka si jí vůbec nevšímala, jak už zase s mokrými tvářemi mašírovala pryč. Nedivila se. Stiles ji zjevně vyslýchal ohledně toho, jestli s Kylem spala. Hned poté, co ho našli zavražděného. Chápala proč, jenže to musí ze všech vlastností praštěnýho Sherlocka Holmese v tu nejnevhodnější chvíli projevovat zrovna jeho absenci taktu?</div><div style="text-align: justify;">„Co blbneš? Takhle po ní vyjet?“ </div><div style="text-align: justify;">Stiles se nadechl k odpovědi. Na oba dopadl velký šerifův stín.</div><div style="text-align: justify;">„Má pravdu, copak jsi úplně přišel o rozum?“ šerif popadl Stilese pevně za rameno a otočil ho k prosklené stěně kanceláře školního poradce. „Mám tady čtyři vraždy, Stilesi. Vidíš tamty muže? Ti jsou z FBI.“ </div><div style="text-align: justify;">Cass sebou trhla. FBI? </div><div style="text-align: justify;">„Sestavují na pomoc operační jednotku, protože to vypadá, že tady máme plnohodnotného sériového vraha. Chápeš to??“ trochu jím zatřásl.</div><div style="text-align: justify;">„Ano, tati. Chápu,“ Stiles zašermoval rukama jako vždycky, když se snažil něco zdůraznit.</div><div style="text-align: justify;">„Tak co to děláš?“</div><div style="text-align: justify;">„Snažím se najít vzorec.“ </div><div style="text-align: justify;">Šerif se znovu chystal něco říct, ale pak jen znaveně zakroutil hlavou.</div><div style="text-align: justify;">„Říkal jste FBI? Není tam-..?“ Cass se naklonila, aby také viděla do místnosti, ale dva muži u stolu stáli zády k ní a ani jeden se jí nezdál povědomý.</div><div style="text-align: justify;">„Nevím, Cassie, zatím jen dávají dohromady, co všechno bude třeba, takže se ještě asi ukáže, kdo to dostane na starosti. Ale vy dva to rozhodně nebudete, jasné?“ podíval se na oba. Oba přikývli. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Co to mělo sakra znamenat?“ obořila se na Stilese i Cass, jakmile šerif odešel.</div><div style="text-align: justify;">„Potřeboval jsem to vědět! Všichni tři ostatní byli panicové nebo panny, ale Kyle prý ne, a to nedává smysl. Musí v tom být jiný vzorec, nebo hledáme nový společný znak.“ </div><div style="text-align: justify;">„Stilesi, poslouchej mě,“ tentokrát mu ruce na ramena dala Cass. „Tohle je naprosto zkurvená situace a jestli do ní ještě pošlou našeho tátu, aby se tu předváděl s FBI, jako by to snad k něčemu mělo být, půjde všechno úplně do háje.“ </div><div style="text-align: justify;">„Proto musím ten společný znak najít, oni na to nikdy nepřijdou. No… nebo možná jo, ale nikdy nepřijdou na pachatele, protože je to-“</div><div style="text-align: justify;">„NENÍ-“ zarazila ho okamžitě Cass, než se rozhlédla a rychle ztišila hlas, „to moje teta.“ </div><div style="text-align: justify;">„Ale je to magie. Jsou to magické rituály, rituální oběti. Minimálně někteří z nich nezmizeli normálně. Dělal jsem si v noci průzkum o lidských obětech, tohle jsou klasický ukázky rituálů obětování, ani bys nevěřila, kolik jich v historii a mytologii je! A pamatuješ si na tu divnou knížku, která mě popálila? V podstatě potvrdila, že v ní jsou návody na rituály. A co ty stromy? Jsou masožravý. Je to magie. Rozhodně to nejsou vlkodlaci.“ </div><div style="text-align: justify;">„Stilesi, Stilesi, Stilesi, poslouchej,“ přejela mu oběma rukama po pažích a pak mu je položila na ramena. „Vím jistě, že když někdo unesl Heather, teta byla u sebe doma a prováděla něco úplně jiného. Nemůže to být ona. A souhlasím s tebou,“ dodala ještě, „nejsou to ani vlkodlaci. Jenže oni tu taky mají nějaký záměr, motají se kolem Dereka a Scotta a Morrellová jim pomáhá. Jenže ještě navíc Morrellová najala tu holku, aby před nima zachránila Isaaca a varovala Scotta, že po něm půjdou.“</div><div style="text-align: justify;">„Morrellová? Jako naše poradkyně?“</div><div style="text-align: justify;">„Hmm,“ přikývla. „V tom, co se tady děje, jede o dost víc lidí, než jsme si mysleli, a já si vůbec nejsem jistá, na jaké straně. Nemůžeme si dovolit se plést, když další na řadě může být úplně kdokoli.“ </div><div style="text-align: justify;">„Nespleteme se,“ prohlásil Stiles sebejistě. Jak Cassie stála těsně u něj, aby je nikdo nemohl poslouchat, dal jí pusu na nos. Zakřenila se jako vždycky. V to doufal. „Musíme jenom sledovat stopy, které máme. A najít nový vzorec, pojď.“ </div><div style="text-align: justify;">Pak jí nesmlouvavě vzal tašku s učebnicemi jako často, když se ve škole někam přesouvali, dělal to už skoro automaticky, a přehodil si ji přes rameno ke svému batohu.</div><div style="text-align: justify;">„Kam? Máš představu, jak ho najít?“</div><div style="text-align: justify;">„Ne, ale někde se začít musí.“</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Společně došli zpátky do přízemí ke školním skříňkám. Před jednou z nich se už hromadily vzkazy, fotky, pár květin. Musela být Kylova.</div><div style="text-align: justify;">Další se zrovna chystal přidat Boyd.</div><div style="text-align: justify;">„Čau Boyde! Nevěděl jsem, že jsi zpátky ve škole,“ oslovil ho překvapeně a podle Cassiina uvážení trochu moc nadšeně Stiles. Boyd se na něj jen přísně, skoro až zamračeně podíval.</div><div style="text-align: justify;">„Jo, řekl bych ti to, ale my dva nejsme ve skutečnosti kámoši.“</div><div style="text-align: justify;">„Jasně…“ přitakal Stiles, ale nenechal se tím odbýt. „Takže tys znal Kylea?“</div><div style="text-align: justify;">„Byli jsme spolu v juniorském sboru důstojníků v záloze.“</div><div style="text-align: justify;">„Takže jste byli kámoši?“</div><div style="text-align: justify;">„Měl jsem jenom jedinou kamarádku,“ Boyd tentokrát na Stilese nefalšovaně zavrčel. „Ta už je taky mrtvá.“</div><div style="text-align: justify;">„Promiň, Boyde. Rozhodně jsme nechtěli… jak ti je? Jak to teď všechno jde?“ pokusila se mezi ně vložit Cass.</div><div style="text-align: justify;">„To platí i pro tebe, nejsme žádná pitomá parta.“</div><div style="text-align: justify;">„Já vím. Jenom… kdyby něco, můžete se ozvat, nebo Derek?“ nervozně si protahovala prsty. S každým slovem cítila, jak říká přesně to nevhodné, akorát ji nic lepšího nenapadlo. Nebyli přátelé. Dokud Boyd a Erica prostě jen studovali na téhle škole, prakticky spolu nemluvili. Dostala se k nim o něco blíž jen kvůli Derekovi, lovcům a teď alfám, a ani tehdy to vlastně nebylo blíž k nim, jen k jejich smečce. Měl pravdu, ve skutečnosti je nic nespojovalo, pár nadpřirozených problémů z nich vůbec nedělá parťáky. Jenom si myslela, že se měla ozvat. Možná chybně. </div><div style="text-align: justify;">„A ty to za něj všechno vyřešíš, co?“ </div><div style="text-align: justify;">Boyd ji ještě jednou probodl pohledem, otočil se k nim zády a odešel. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„T… hej, jenom se snažila být milá?“ zavolal za ním Stiles a zaškaredil se na jeho záda. Boyd je ignoroval. Cass Stilese zatáhla za paži.</div><div style="text-align: justify;">„Nech to být. Musí to pro ně být… složitý. Pro něj i pro Dereka. A má pravdu, nic z toho mě neopravňuje se mezi ně cpát. Navíc, teď k tomu přidej tohle. Nedivím se, že vyjíždí. Vůbec si nedovedu představit, co bych dělala já, kdyby se to stalo třeba tobě,“ zakroutila hlavou. „Asi bych… kdybych o tebe přišla, úplně bych bouchla. A vzala s sebou celý město.“ </div><div style="text-align: justify;">Stiles na vteřinu sklopil oči k zemi a drobně, až nesměle se usmál. </div><div style="text-align: justify;">„Potom máš to štěstí, a nebo možná smůlu, že o mě nikdy nepřijdeš. Protože já zjistím, co je nový vzorec a kdo to dělá. I když ne že by mi tohohle města bylo zrovna nějak extra líto, to klidně vezmi i s celou školou, nebo spíš s tou hlavně. Třeba by je potom donutilo to tu aspoň znova vymalovat, udělali to vůbec někdy za celou tu dobu, co tu studujeme, nebo-?“</div><div style="text-align: justify;">Cass přitiskla Stilesovi prst na rty. </div><div style="text-align: justify;">„Už zase blábolíš z cesty.“ </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Hej, vy dva,“ ozval se za nimi rychle se blížící hlas Scotta. Cassie ho ale ignorovala, odtáhla prst ze Stilesových rtů a dala mu pusu. Při tom ho zády opřela o skříňku vedle té Kylovy. </div><div style="text-align: justify;">„Heeeej,“ zaprotestoval znovu Scott. „Máme problém.“</div><div style="text-align: justify;">„Mm, ne, brácha. Ty máš problém s tím, že tohle vůbec není problém.“</div><div style="text-align: justify;">Nechápala, proč má Scott potřebu pořád se navážet do ní a Stilese. Dřív to nedělal. Ani celé léto, které strávili v čarodějnickém domě. Po rozchodu s Allison se tvářil jako nějaký vztahový morálně neutrální maják. Dokud nezjistil, že se spolu vyspali. Jako by do toho snad měl co mluvit. </div><div style="text-align: justify;">„Až na to, že mluvím o Isaacovi a dvojčatech.“ </div><div style="text-align: justify;">„To se po tom představení při fyzice nezdekovali?“ Cass tedy ustoupila od Stilese. Čekala by to. Dosáhli svého, naštvali Isaaca, dostali ho do průšvihu, nic horšího ale přece přímo ve škole udělat nemůžou.</div><div style="text-align: justify;">„Harris ho poslal s Allison do skladu kvůli jejich trestu a oni se ho snažili vyprovokovat. Skoro se jim to povedlo.“</div><div style="text-align: justify;">„Vyprovokovat k čemu?“ dotázal se Stiles.</div><div style="text-align: justify;">Scott nerozhodně pohodil hlavou. Na to šlo těžko odpovědět. Jednoznačný byl pouze výsledek. „Rozhodně se jim povedlo donutit ho skoro zaútočit na Allison. Zamkli je v kumbálu a víš jak, jeho klaustrofobie.“</div><div style="text-align: justify;">„Samozřejmě,“ Cass ťukla kloubem prstu do skříňky. </div><div style="text-align: justify;">„Samozřejmě?“ zopakovali oba dva tázavě.</div><div style="text-align: justify;">„Samozřejmě! Snaží se vyprovokovat Isaaca, už nějakou dobu. Víme, že jdou po Derekovi. Ale tohle? Zatáhnout do toho Allison? To znamená, že už útočí i na tebe, Scotte. Protože jim jde i o tebe. Vybírají místa pro nejlepší zásah. Obzvlášť zranitelná. Isaac sice není tvoje smečka a nikdy jste nebyli žádní velcí kamarádi, ale funguje to na něj, to nemůžeš popřít. A Allison snad nemusím rozebírat. Musíme je hlídat, aspoň ve škole. Dohlídni na Isaaca, já-“ na chvilku se zarazila. Před před pár minutami to stejně chtěla udělat, ne? Pokud má pravdu, pokud se snaží jenom provokovat zdánlivě slabé články a dostat se ke Scottovi, co tím může ztratit? „Něco zkusím.“ </div><div style="text-align: justify;">„...co chceš zkoušet?“ Stiles se na ni podezíravě obrátil. </div><div style="text-align: justify;">„Jenom mě něco napadlo, uvidíme,“ usmála se na oba. Pochybovala, jestli by byl dobrý nápad jim přiznat, za kým chce teď vyrazit, tak si to raději nechala pro sebe, ovšem ano, co může ztratit? Ethan musel vědět od začátku, že je Scottova sestra, přesto dokázal působit docela mile. Nejsou to žádní vlci z Červené karkulky, jsou to normální vlkodlaci. Tady, ve škole, uprostřed vyučovacího dne. Jen si s nimi normálně promluví. Nebo je donutí si promluvit. Alespoň doufala, že to dokáže znovu.</div><div style="text-align: justify;">„Scott se od nich zatím bude snažit udržet Isaaca.“</div><div style="text-align: justify;">„Scott bude?“ Scott poznamenal sarkasticky.</div><div style="text-align: justify;">„Scott bude, protože to Scott dělá,“ důrazně přikývla Cass. „Každý se tak můžeme soustředit na část toho celýho průseru.“</div><div style="text-align: justify;">„Jako třeba na nový vzorec obětí, když starý nefunguje. Něco mě napadlo.“ </div><div style="text-align: justify;">„Ale už neblbni, Stilesi, jo? Žádné vyslýchání traumatizovaných pozůstalých. Ten další už ti fakt může dát pěstí.“</div><div style="text-align: justify;">„V klidu, nejsem ten, kdo se tu chystá rvát od sebe naštvaný zubatý korby.“</div><div style="text-align: justify;">„Stejně si dávej pozor. Nevíme, s kým je bezpečné mluvit.“</div><div style="text-align: justify;">„Hmm, pořád se o mě bojíš?“ Stiles se usmál. Cass sáhla po popruhu své tašky, aby mu ji stáhla z ramene. Stiles ji chytil a přitáhnul Cass k sobě o krok blíž.</div><div style="text-align: justify;">„Nebo mám jenom plány, co bych nerada rušila kvůli tvému zlomenému nosu.“ </div><div style="text-align: justify;">„Ty se mi asi budou líbit,“ odvětil, než jí dal další pusu. Cass na to pustila tašku. Oběma rukama ho objala kolem krku a políbila ho. Opravdu chtěla, aby si dával pozor, aby byl opatrný, nevymýšlel nic divokého, alespoň pokud není s ní, jen tušila, že to není úplně jeho styl. Navíc to ani zdaleka nebylo nic, na co by se soustředil. Přitiskl se k ní, teď o něčí skříňku opřel ji. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Úplně ignoroval odkašlávání za jeho ramenem.</div><div style="text-align: justify;">„Notaaaak, to si můžete nechat, až budu doma. Nebo na jiný planetě! Máme plán.“ </div><div style="text-align: justify;">Nic.</div><div style="text-align: justify;">Scott popadl Stilesův batoh, začal za něj tahat a vyprostil ho z Cassiina sevření dřív, než si mohl začít uvědomovat, proč navzdory všem problémům začíná někde v dálce cítit divokou radost. S tím taky budou muset něco udělat.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: center;"><b>***</b></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Jsi tu ze školy brzy,“ podivil se Alan Deaton, když po upozornění na klienta u recepce vyšel z ordinace a uviděl tam Stilese Stilinskiho.</div><div style="text-align: justify;">„Jo, teď máme volnou hodinu a oběd. Chtěl jsem jít domů za tátou. On… hádám, že jste slyšel, že už zase někdo jaksi vraždí lidi. Je to jeho práce to vyřešit,“ sdělil Stiles důležitě. Vlastně to nebyla tak docela pravda, nechtěl jít domů, jen potřeboval dostatečně uvěřitelnou výmluvu, proč je úplně nezbytné, aby s ním Deaton mluvil. </div><div style="text-align: justify;">„To mi došlo z jeho titulu šerifa,“ přikývl Deaton.</div><div style="text-align: justify;">„Jo, ale je pro něj trochu těžké vykonávat sovu práci, když nemá všechny informace. A všichni víme, že mu uniká asi polovina celého příběhu, že? Tak jsem přemýšlel a vzpomněl jsem si na někoho, kdo toho jako hodně ví. Na někoho, kdo vypadá, že toho vždycky ví víc než kdokoli jiný. Na vás.“</div><div style="text-align: justify;">Deaton se na něj beze slova díval. Stiles na něj. Neuhýbal pohledem. Dokud neslyšel z ordinace další kroky.</div><div style="text-align: justify;">„Vážně?“ Danny rovněž došla k pultu recepce. Stiles se zarazil, podíval se na ni, na Deatona, znovu na ni. S tímhle malým zaškobrtnutím nepočítal. Poněkud ho vyvedlo z míry. </div><div style="text-align: justify;">„Nebo jsem si alespoň říkal. Ehm… nevěděl jsem, že sis pořídila zvíře. Není to trochu moc práce? Četl jsem, že je důležité odpočívat. Ideálně v nějakém prostředí, kde se to nehemží zvířecími bakteriemi, vším tím, čím se to-“ podíval se znovu na Deatona a pochopil, že nezkusil moc dobrou výmluvu, „úplně čistě hypoteticky může hemžit na… nějaké horší veterině než je tahle.“</div><div style="text-align: justify;">„Taková péče je obdivuhodná, Stilesi. Ovšem dokážu si poradit s každou hypotetickou bakterií z horší veteriny, než je tahle. Takže proč jsi tady?“</div><div style="text-align: justify;">Stiles se ještě jednou nejistě podíval na Danny. Dobrá, byl možná ochotný věřit Cassie, že její teta minimálně v době jedné z vražd prováděla něco jiného. Na druhou stranu, jak to ví? Co když byl nápad dostat nějaké informace z Deatona vážně, vážně špatný a on se naservíruje jako na podnose? </div><div style="text-align: justify;">„Znám tě jenom tři měsíce a tenhle pohled už poznám. Nechce se ti s tím ven, ale na něco jsi přišel,“ pobídla ho.</div><div style="text-align: justify;">„Já ho znám o něco déle a přišel na několik verzí motivu a podezřelých, pletu se?“</div><div style="text-align: justify;">Stiles si změřil pohledem oba dva.</div><div style="text-align: justify;">„Vy dva byste měli mít nějakou praxi dohromady, řekl vám to už někdo?“ poznamenal Stiles, ale neviděl jinou cestu ven. Zariskoval, přišel sem, teď musí vyložit karty a zjistit, jestli při jejich počítání neudělal chybu.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: center;"><b>***</b></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Hej, Ethane!“ zavolala Cass nahlas, nadechla se a vyrazila k dvojčatům postávajícím v chodbě k hlavnímu vchodu. </div><div style="text-align: justify;">„Porsche,“ Ethan se na ni ušklíbnul. Pak si jí zase přestal všímat. Tedy patrně to musel být Ethan, když jí odpověděl. Byli s Aidanem jinak k nerozeznání. Tedy ještě vedle toho, že Aidan se naopak zatvářil celkem vyzývavě, když se nezastavila, ani neodešla jinam. Nepozdávalo se mu, jak se k ní Ethan chová neutrálně až přátelsky, zdálo se jí. Asi pochopitelně, jestli měli za úkol ublížit Scottovi nebo ho jinak rozhodit. To snad brzy zjistí. Upravila si popruh tašky a došla až k nim.</div><div style="text-align: justify;">„Co?“ oslovil ji teď Aiden. Se založenýma rukama se k ni otočil čelem. Tyčil se nad ní, byl vyšší o pořádný kus, z jeho paží měla pocit, jako by ji zvládnul přervat vejpůl, kdyby se mu chtělo. Zkoušel vypadat tvrdě? To ona mohla zkusit taky.</div><div style="text-align: justify;">„Mluvila jsem na tvého bratra.“</div><div style="text-align: justify;">Ethan se postavil vedle Aidena, akorát nezopakoval jeho gesto. „O něčem konkrétním? Máš ve sbírce nový auto? To by mě možná i zajímalo.“</div><div style="text-align: justify;">Cass jeho poznámky ignorovala. </div><div style="text-align: justify;">„Proč ses od něj nechal zmlátit?“</div><div style="text-align: justify;">Ethan vypadal zlomek vteřiny zmateně. Potom pochopil, vyměnil si pohled s bratrem a ušklíbnul se znovu.</div><div style="text-align: justify;">„Všichni ví, že to nebyl Isaac, proč jsi nechal svého bratra, aby tě zmlátil?“</div><div style="text-align: justify;">„Máš dvojče, ne? Neříkej, že jste to nikdy nechtěli udělat. Aspoň párkrát tejdně,“ odpověděl místo něj Aiden. Ethan mu na to uštědřil do ramene šlupku pěstí, ale zasmál se tomu.</div><div style="text-align: justify;">„Scott by si to nikdy nedovolil, nikdy by mi neublížil.“</div><div style="text-align: justify;">„Dobře pro tebe?“</div><div style="text-align: justify;">„A ráno? Proč po sobě pořád vyjíždíte s Isaacem? Jako malý kluci? Jo, já nejsem blbá,“ dodala, když Aidan protočil oči a Ethan se nadechl k odpovědi, „vím, ke komu patříte a slyšela jsem dost. Ale k čemu je tohle naprosto dětinský chování? Čekáte, že Dereka nebo Scotta k něčemu donutíte tak, že si budete s Isaacem poměřovat-“ zarazila se, a jak tam ti dva nad ní stáli a čekali, až skončí svou přednášku, zrudla, „-drápy?“ bylo pak to první, co z ní po chvíli trapného mlčení vypadlo. Zrudla ještě víc. Nejradši by se propadla do země, když se Ethan rozchechtal. </div><div style="text-align: justify;">„To není vtipný! Už jste zabili Ericu a asi nebude jediný chudák, co?“ pokusila se ještě zachránit poslední zbytky důstojnosti nebo čehokoli, o co se původně snažila. Nejspíš rozhodně nepůsobila výhružně, ale minimálně zas zmlkli. </div><div style="text-align: justify;">„Nevíš, o čem mluvíš,“ Aiden se předtím zrovna nesmál, teď skoro až zavrčel. Možná díky tomu Cass znovu cítila pevnou půdu pod nohama. Takže ji nakonec brali vážně. Teď ještě, aby si to pamatovali.</div><div style="text-align: justify;">„Vím, že Isaac ani nikdo jiný z našich přátel nebude další.“ </div><div style="text-align: justify;">Aiden zakroutil hlavou. „Jdi domů, McCallová.“</div><div style="text-align: justify;">„Nebo co? Po kom půjdete? Koho zabijete? O koho vám vůbec vlastně jde?“ udělala ještě jeden krůček k Aidenovi a popadla ho za rukáv bundy. Chtěla, aby odpověděl, stejně jako Morrellová. Soustředila se, veškerou svou vůlí ho nutila, aby jí to řekl. Vpila se mu do očí. Mluv! </div><div style="text-align: justify;">Aiden mlčel. Po pobavení či po vzteku ani stopy. Ve tváři se mu mihla stopa nejistoty, v jeho očích zahlédla odlesk rudé. Nebo ne? Nebo se jí to jen zdálo a její trik se teď nepodařil? Nebo tohle vlastně nikdy neuměla? Vyškubnul se jí a beze slova odešel.</div><div style="text-align: justify;">Otočila hlavu k Ethanovi. Ani on už nevypadal pobaveně. </div><div style="text-align: justify;">„Být tebou, bojím se víc o sebe než o Laheyho.“</div>Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8397440593604378658.post-48503057591329734622023-05-16T16:18:00.001+02:002023-05-16T16:18:05.114+02:00Post Lucem 9<div style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhU0843eW0aNEcybghZPweAl1tA2kCfrkjkF3x3C-EaLbKmlT4AXY4rYxHhJhHvVX3ZtGQ_k7d7P4_sGJNOY9YrJZPqMhMhSp_UJVCUdn1ImjtwjfiPxiQIV0UM8XSpXgVU3Lr-J9MyRw7KVZAPixqzKo8yLPqXG1x4cIJXjbtgaF8YaMe0cAJN_wHL-A/s300/Post%20Lucem.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="169" data-original-width="300" height="169" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhU0843eW0aNEcybghZPweAl1tA2kCfrkjkF3x3C-EaLbKmlT4AXY4rYxHhJhHvVX3ZtGQ_k7d7P4_sGJNOY9YrJZPqMhMhSp_UJVCUdn1ImjtwjfiPxiQIV0UM8XSpXgVU3Lr-J9MyRw7KVZAPixqzKo8yLPqXG1x4cIJXjbtgaF8YaMe0cAJN_wHL-A/s1600/Post%20Lucem.jpg" width="300" /></a></div><div style="text-align: justify;">Dveře veterinární kliniky doktora Alana Deatona zacinkaly. Cassie McCallová, která zrovna vcházela, se v nich téměř srazila s mladíkem, jenž v náručí nesl svého psa ven. Nejspíš byli po ošetření. Usmála se na něj, ustoupila, aby mohli projít, on jí úsměv oplatil, zatímco jeho pes na ni štěknul. Vyšli ven, Cassie pokračovala dovnitř, rovnou do ordinace vzadu. Tam se nad jedním pracovním stolem skláněl Scott, zatímco doktor Deaton něco zapisoval do počítače. Pravděpodobně informace o tomto nejnovějším pacientovi. </div><span><a name='more'></a></span></div><div style="text-align: justify;">„Dneska, pokud vím, nemáš službu,“ uvítal ji Deaton, aniž odtrhl zrak od monitoru.</div><div style="text-align: justify;">„Dobrý večer. Jo, já vím, ale máme už rozvrh hudebky, tak jsem ho přivezla kvůli rozpisu.“ </div><div style="text-align: justify;">Na to ze zad sundala batoh a vytáhla z něj svůj školní rozvrh.</div><div style="text-align: justify;">„Fajn, nech ho tady, já se potom podívám a dám vám oběma vědět. Žádné další mimoškolní aktivity už nepřibudou?“</div><div style="text-align: justify;">Cass zavrtěla hlavou.</div><div style="text-align: justify;">„A na Stilese sis zapsala prostor?“ zahučel Scott od stolu. Nepodíval se na ni, sáhl po misce a lahvi s vodou, ovšem jeho tón jí vůbec neušel.</div><div style="text-align: justify;">„...co tím myslíš? Vážně s tímhle hodláš začínat, brácha?“ </div><div style="text-align: justify;">„Někdo na tebe asi dohlédnout musí, když provádíš… všechno, co mi ráno řekl Stiles.“</div><div style="text-align: justify;">Cass se nadechla a hodlala se do něj pustit. Jak se opovažuje, jak se vůbec opovažuje po všem svém kňučení o Allison a po tom, jak hrozně trapný s ní byl, vůbec jenom naznačovat, že by si neměla se Stilesem dělat, cokoli chtějí? Proč mu to vůbec Stiles říkal? Navíc, během dne Stilese sotva zastihla, když už neměli všechny hodiny společné, a dneska měla dokonce přespat doma! Tak jaképak provádění! Pak se podívala na doktora Deatona. Předstíral, že je vůbec nesleduje, ale ušklíbal se. A pak se znovu ozval Scott.</div><div style="text-align: justify;">„Něco jsem našel ve vzorku stolice.“</div><div style="text-align: justify;">„Svůj mozek možná,“ zabručela Cass, ale šla se podívat, stejně jako Deaton. Scott mezitím svůj nález z psího vzorku pořádně opláchl a podal ho i s pinzetou Deatonovi.</div><div style="text-align: justify;">„Co je to?“</div><div style="text-align: justify;">Malá, bílá kulička, ve světle pracovní lampy skoro průsvitná. Ten pes to musel někde sežrat a prošlo to neporušeně jeho trávícím traktem?</div><div style="text-align: justify;">„Rozhodně jedovaté pro toho psa. Vlastně, pro tebe taky,“ dodal Deaton.</div><div style="text-align: justify;">„Oměj?“</div><div style="text-align: justify;">„Ne, počkat, to znám. Není to jmelí?“ napadlo Cassie. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Než Deaton potvrdil její domněnku, Scott se napřímil. Do něčeho se zaposlouchal. Nejdřív nic neslyšela, ale potom zbystřila také. Blížil se psí štěkot. Vysoké uječené štěkání, nejspíš malý pes. Znělo, jako ten, kterého potkala při příchodu. </div><div style="text-align: justify;">Scott se zvedl. Otevřel zadní vchod kliniky, takže uslyšeli štěkání ještě zřetelněji. Po chvíli i Scotta, jak do tmy volá „Haló“. Bez reakce. </div><div style="text-align: justify;">„Co je?“ objevila se u něj i Cassie. Vracel se z opačného konce uličky k hlavní silnici, se psem v náručí. Byl to on, ten malý uštěkaný. Pořád se rozhlížel na všechny strany. </div><div style="text-align: justify;">„To je Kulka, ten s tím jmelím. Ale nikde tu nevidím páníčka.“</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: center;">***</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Co bylo ale ještě horší než osiřelý pes a jeho pohřešovaný majitel, bylo další ráno. Nikdy nepochopila, proč jim do rozvrhu zařadili tělocvik dřív než na konec dne. Dokonce jako první hodinu! Nenáviděla to. Hráči lakrosu alespoň měli svou šatnu, kde se mohli i osprchovat, ale ji by nikdy nikdo nedonutil použít školní sprchu a trenér Finstock měl někdy příšerné nápady opravdu je nutit cvičit. Obvykle si tyto své sadistické touhy vyléval hlavně na hráčích, ostatním studentům nechával volnější režim, nebo spíš na ně tolik nedohlížel. Jenže dnes je čekal přespolní běh a tomu se vyhnout nemohla. Potřebovala známku z tělocviku, aby si nekazila průměr. A to má dneska po obědě ještě hudebku! Nu, co se dá dělat. V nejhorším obětuje oběd, aby zajela domů.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Rychle se proto převlékla do tepláků a vyběhla na hřiště, odkud se mělo startovat. Zbytek studentů, hlavně právě hráči lakrosu, se měli vyřítit co nevidět ze šaten. V tomhle krutém ráně ji akorát povzbuzovalo, že Stiles nikdy zrovna nevynikal v běhu. V žádném případě nemělo smysl pokoušet se držet krok s psychopaty z týmu, natož s vlkodlaky z týmu jako Scott, a pokud si jich nebude trenér moc všímat, mohli by se spolu flákat pozadu. Potřebovala s ním konečně nějakou soukromou chvíli. Museli si naplánovat… co, schůzku? Rande? Možná dnešní večer? Celý den a celou noc s ním sotva byla v kontaktu. Po jejich prvním sexu. Sice ne ze své vůle, měla dost práce ve škole, večer pomáhala Scottovi projít okolí, hledat Deatonova klienta a pak nahlásit jeho zmizení, a potom zapadla do postele, kde prakticky hned usnula. Jenže to byla jen výmluva. Nemůže Stilese zanedbávat, působilo by to špatně, jako že něco není v pořádku. Jako že ji třeba neuspokojil. Navíc měla v plánu se ještě odpoledne zastavit za Derekem, zjistit, jak to s ním, Boydem a Corou vypadá – i kdyby ostatním zabouchnul před nosem, ji nevyžene – a potom u tety. Musí si ujasnit, komu vlastně teď patří její auto. Mimo všechny další věci, jaké jí nemohl objasnit nikdo jiný. Tudíž rozhodně potřebovala ukrást si se Stilesem nějaký moment. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Stiles to navíc viděl podobně, jen ho zdržoval Scott. Stáli u skříněk, oblečení v dresu a Scott mu vysvětloval, co se stalo večer u veteriny s nově pohřešovaným člověkem.</div><div style="text-align: justify;">„Hledali jsme všude. Jako by prostě odešel. Nechal tam svoje auto, svého psa.“ </div><div style="text-align: justify;">„Dobře,“ přikývl Stiles. „Byl jako… mohl být panic? Vypadal jako panic? Byl, však víš, působil jako panic?“</div><div style="text-align: justify;">„Ne, určitě ne,“ zamračil se Scott. „Deaton mě nutí spát se všemi jeho klienty. A Cassie taky, když neberou mě. Jeho nové nařízení,“ ušklíbl se. Stiles mu to neoplatil. Chvíli na něj zíral s naprosto kamennou tváří. </div><div style="text-align: justify;">„To nebylo vtipný. Ani trochu. Vidíš, jak moc se nesměju? Tak moc to nebylo vtipný. Normálně bych tě praštil, kdybych nevěděl, že mi urveš ruku.“</div><div style="text-align: justify;">„Já bych tě praštil za Cassie, kdybych nevěděl, že ti urvu ruku. Jsme si kvit. Nicméně,“ Scott zvýšil hlas, když Stiles už už prohlašoval, jak je nemá co soudit, „nevím, jestli byl panic. A proč o něm mluvíš, jako by už byl mrtvý? Jenom se pohřešuje. Nechci nic slyšet o tom, že ho obětovala teta. Nebo že unáší panice. A vůbec, sotva chodí!“</div><div style="text-align: justify;">„Je těhotná, ne smrtelně nemocná. A kouzlí. Přesně to se děje! Heather zmizela přímo ze sklepa. Nikdo ji netáhnul skrz dům, nikdo ji neviděl. Našli jen bordel ve sklepě a jedno malý okýnko. Nemohla odtamtud odejít normálně, byla to magie!“</div><div style="text-align: justify;">„Moje teta není vrah!“ osopil se Scott na Stilese.</div><div style="text-align: justify;">„McCalle! Nikoho tu nezajímají temná tajemství vaší rodiny, co tu ještě děláte, padejte ven!“ vstoupil jim do debaty nesmlouvavý hlas trenéra, než mohl Stiles opět začít vysvětlovat, proč docela určitě je vrah. Scott i Stiles se proto přidali k ostatním na startu. Už tam čekala většina třídy, vedle Cass včetně Isaaca Laheyho, který se rozhodl vrátit zpátky ke studiu. Scott zamířil přímo k němu, Stiles ho následoval. Mezi ně se však vecpaly dva ohromné stíny. Noví studenti, obrovská dvojčata. Prohlížela si Isaaca s neskrývanou zlomyslnou škodolibostí. Alespoň než se jeden otočil po veselém „Ahoj, Ethane“ a neodpověděl na to „Ahoj, Porsche.“ </div><div style="text-align: justify;">Jeho bratr se zamračil, stejně jako Isaac, jenž vypadal, že se tak tak drží na uzdě, a stejně jako Stiles, jemuž se zase nelíbilo, že se nějaká korba zubí na přicházející Cassie. Ovšem i teď zasáhl trenér a jeho píšťalka.</div><div style="text-align: justify;">„McCall!“ zařval Cassie u ucha. Pak jí vrazil do ruky své desky s připevněným seznamem. „V cíli odškrtáš účast.“ </div><div style="text-align: justify;">Cassie otráveně rozhodila rukama. Dělal to docela běžně, pokud se ukázala na tréninku svého bratra a přítele, jenže teď? Když se má sama tohohle pitomého běhu účastnit? Neměla v plánu se nijak hnát dopředu!</div><div style="text-align: justify;">„Ale trenére, tohle není trénink, a já jsem Cassiopeia, ne Scott!“</div><div style="text-align: justify;">„Vypadám, že mě to zajímá? Aspoň se nebudeš flákat. Na značky!“ </div><div style="text-align: justify;">„Trenére-“</div><div style="text-align: justify;">PÍSK. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Všichni se rozběhli. Někteří bezhlavě, jiní velice volným tempem. V čele ona nová dvojčata, Ethan a jeho bratr. A jim v patách Isaac. Cass nevěděla, co se stalo, neslyšela, co zavrčel, než se za nimi vrhnul. Přidal se i Scott. Netušila proč. Stiles ne, na dohonění dvou vlkodlaků před sebou mohl zapomenout, ale tvářil se znepokojeně.</div><div style="text-align: justify;">„Co s nima je?“ </div><div style="text-align: justify;">Pohodil hlavou. „Nevím. Co je tu úplně se všema?“ </div><div style="text-align: justify;">„No… mohli bychom třeba alespoň probrat, co je s náma?“ </div><div style="text-align: justify;">Stiles se na ni ohlédl, zpomalil, aby mohl dýchat a mluvit zároveň, a oba skoro zastavili.</div><div style="text-align: justify;">„McCall! Držet tempo!“ </div><div style="text-align: justify;">Kolem nich proběhl trenér a ukázal na své desky v Cassiině ruce.</div><div style="text-align: justify;">„Nebo až potom?“ Cass protočila oči. </div><div style="text-align: justify;">„To bych vlastně hrozně, hrozně, hrozně rád.“ </div><div style="text-align: justify;">„Jo. Tak pojď, než nám začne pískat do uší na celou cestu.“ </div><div style="text-align: justify;">Cass postrčila Stilese znovu dopředu. Neměla žádnou šanci vidět, kam se poděli Isaac, Scott a Ethan s jeho bratrem, ani po tom netoužila. Nepotřebovala s nimi soutěžit. Chlapi. </div><div style="text-align: justify;">Jenže dostali se sotva kus za hranice školních pozemků, když se před nimi vynořil dav. Všichni, kdo doběhli dřív, z nějakého důvodu zastavili a zírali na řadu stromů za krajnicí. </div><div style="text-align: justify;">„Co se tam-“ oba přešli do chůze. Stiles je protlačil skrz podivně zaražené spolužáky až dopředu. Kde už bylo jasné, co se tam. U jednoho ze stromů byl přivázán mladík. Hlava mu bezvládně padala na prsa, na triku pod ní se skvěla obrovská zaschlá rudá skvrna. Cass se zazdálo, že ho poznává.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Někdo okamžitě zavolal policii, stejně se ale studenti neměli k odchodu. Byl to nakonec jeden z nich. Kyle z posledního ročníku. Mrtvý, zavražděný, celý od krve se šňůrou kolem krku. Děsivý zjev, od něhož šlo těžko odtrhnout oči. Dokud je s trenérem nezačal vyhánět i šerif Stilinski. Včetně hysterické přítelkyně Kyla a včetně Stilese, který se snažil otce několikrát upozornit na to, jak jsou jeho zranění stejná jako zranění ostatních mrtvých, a skoro u toho pošlapal místo činu. Ačkoli to už bylo nejspíš pošlapané dávno předtím, než tam on a Cassie vůbec doběhli. Vlastně na tom ani nezáleželo. Nebyla to normální vražda. Stačilo si vyměnit jediný rychlý pohled se Scottem, aby potvrdil její podezření. Tenhle mrtvý, neznala ho jako spolužáka, nevzpomínala si, jestli ho někdy viděla ve škole. Viděla ho na veterině. Pohřešovaný majitel Kulky.</div><div style="text-align: justify;">Bylo to k vzteku. Bylo hezky. Svítilo slunce, nepražilo. Uběhli sotva kousek, Cass se ani nestihla zapotit. Mohla být dneska celkem šťastná, když vedle sebe měla Stilese. Jenže našli mrtvolu. Obětovanou. Trenér jí beze slova vzal desky, na soupis účasti a nahánění studentů ani nepomyslel. Chtěl jen všechny přimět zmizet z místa činu. Ten pohled byl… odporný. Na zvracení. Ale i fascinující, až hypnoticky. Ani si nevšimla, kdy a kam se vytratila většiny třídy. Vyšla prostě za Stilesem, jenž i se Scottem dohnal soptícího Isaaca mířícího pryč. Nerozuměla, proč teď zuří. Všichni se cítili spíš zděšeně nebo zmateně.</div><div style="text-align: justify;">„Hej vy dva, co se tu děje?“ </div><div style="text-align: justify;">„Viděla jsi, jak se na toho mrtvýho ty dvojčata dívali?“ odpověděl jí místo Stilese nebo Scotta Isaac.</div><div style="text-align: justify;">„Jo, jako by neměli tušení, co se stalo?“ nadhodil Scott.</div><div style="text-align: justify;">„Ne, ne, oni to vědí.“</div><div style="text-align: justify;">„Oni? Jako Ethan a jeho bratr?“ Cass stále nechápala.</div><div style="text-align: justify;">„Jasně. Myslíš si, že je náhoda, že po tom, co se objevili s jejich smečkou, začali lidé umírat?“ </div><div style="text-align: justify;">„Počkej, počkej, jako že oni patří k těm alfám?“ Cass zastavila. Proč to hned nepoznala? Jestli má geny, jaké jí umožňují to poznat, proč si ničeho nevšimla? Její tetě stačil jeden pohled na Scotta! A to jí Ethan přišel sympatický! Proboha, musí se to naučit. </div><div style="text-align: justify;">Isaac i Scott se k ní obrátili a přikývli. </div><div style="text-align: justify;">„Jenže to přece nemohli být oni,“ začal teď odporovat Stiles. „Je to přece magie, ne? Čarodějka. Víme, že to dělá čarodějka!“ </div><div style="text-align: justify;">Tentokrát se Cass obrátila ke Stilesovi dřív, než stačil něco namítnout Scott.</div><div style="text-align: justify;">„Jaká čarodějka?“</div><div style="text-align: justify;">„No, jsou tu jasné důkazy a ukazatele docela… logickým směrem, že… vždyť jsme to už probírali, Scotte!“ vykulil na něj oči s nevyřčenou žádostí o pomoc. Scott jen zavrtěl hlavou.</div><div style="text-align: justify;">„Probírali a já ti řekl, že je to pitomost. To by nikdy neudělala.“ </div><div style="text-align: justify;">„Ty vážně mluvíš o Danny?!“ Cass se naježila podobně jako včera Scott, popadla Stilese za paži a čekala, až to rozhodně popře. Což se nestalo.</div><div style="text-align: justify;">„Je to černá magie, ona sama mluvila o rituálech a má doma návody na lidské oběti, to nemůžeš popřít, Cassie.“</div><div style="text-align: justify;">„To teda popírám, nedává to žádný smysl. Na co by jí to bylo?“ </div><div style="text-align: justify;">„Vážně, kámo, lidské oběti? Pořád mi to přijde přitažený za vlasy.“</div><div style="text-align: justify;">„Jo? Teď se spojíte proti mně, jako byste ani nebyli sourozenci. Ale Scotte, tvoje oči žlutě září. Z tváří ti doslova vyrůstá srst a zase mizí. Kdybych tě teď bodnul, tak by se to zázračně zahojilo. Tenhleten to samý. Vaše teta umí magicky hledat lidi, má doma masožravý stromy, stačí jí lusknout a všechno jí přiletí do ruky. Ani nemluvím o Cassie. Ale lidské oběti jsou blbost?“</div><div style="text-align: justify;">„To je pravda, ale… ti dva to fakt nejspíš neudělali,“ kývl Scott na Isaaca. </div><div style="text-align: justify;">„A teta taky ne! To prostě není možný!“ skočila mu do toho Cassie. Bez ohledu na logiku, s jakou Stiles postupoval, prostě to nemohla být pravda. Možná by na rozdíl od Scotta byla ochotnější uvěřit temné stránce magie své rodiny. Co o nich věděli? Mohl mezi nimi být vrah? Ostatně jí jen stačilo vzpomenout si na večer v domě Argentových a na vyděšeného lovce. Jenže věděli, kdy se odehrály dosavadní vraždy. Díky tomu také věděla, že minimálně u jedné nemohla teta Danny být. Což slíbila neprozradit. Nerozhodně se kousla do rtu.</div><div style="text-align: justify;">„To je mi jedno,“ přerušil je zase Isaac. „Tak třeba nezabili toho kluka. Ale chtěli zabít mě. Zabili tu holku, která mě zachránila.“</div><div style="text-align: justify;">„Ehm… vždyť nevíme, co se s ní stalo,“ namítla Cass potichu. Zatraceně, ani teď nemohla nic říct. Slíbila to Braeden. Odpověděla by tak obě otázky, proč to nemohla být Danny a co se s Braeden stalo, kdyby jí nepřísahala dát šanci zmizet beze stop. Jenže co když teď kvůli tomu udělá Isaac nějakou hloupost a ona ho pro ten slib nebude moct zastavit?</div><div style="text-align: justify;">„To si mysli dál, když jsi s nima taková kamarádka. Ale udělali to. A já zabiju je.“</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: center;">***</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Danielle už otravovalo jezdit autem. Nikdy si to zrovna neužívala, teď bylo namáhavé se vůbec poskládat dovnitř, jenže musela. Vyšla z Eichenova domu, psychiatrického ústavu, jenž se zvenčí tvářil jako běžná instituce pro mentálně postižené a nemocné a také hostil mnoho z nich. Těch, kdo nemohli sami fungovat ve společnosti. Ovšem také hostil ještě nebezpečnější pacienty v uzavřeném křídle. Ty, kteří nemohli fungovat ve společnosti ne proto, že by vyřvávali o konci světa, nazí a s hlasy v hlavě, a snažili se unést sousedovic psa jako své neexistující dítě. Naopak, mnozí z nich zůstávali plně při smyslech. Jenom nebylo možné riskovat nekontrolovatelné drápy. Ona tohle chtěla dělat už hodně dlouho. Normální nadpřirozeno kolem sebe měla celý život. K tomu dost brzy začala mít otázky, co to nenormální? Co když je něco už příliš i na nadpřirozeno? Jedno řešení představovali Grimmové jako její otec. Likvidace. Avšak podle ní musela existovat další cesta než jenom k meči. Samozřejmě ne vždy, někdy je odpověď jednoduchá. Ale někdy vede velmi hluboko a ji vždycky zajímalo, co se skrývá pod povrchem. Chtěla o tom všem vědět. Vždycky chtěla zkrátka vědět. V tom spatřovala největší sílu. Proto, když se dostala k psychiatrii, její cíl nikdy nebyl léčba lidí. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Akorát Eichenův dům neměl lidi, neměl prostředky, neměl kapacity na zvláštní výzkum nebo opravdovou léčbu. Když se tam ocitl někdo nadpřirozený, vlastně jen proto, že normálním vězení nešlo použít. Poslední doktor, který chtěl nadpřirozené šílenství zkoumat, skončil ve svěrací kazajce sám po pár nepovolených trepanacích. Nebylo tak úplně divu, že primář neskákal nadšením. Nový odborník se jim hodí, to ano. Na druhou stranu Danny z řeči jeho těla rychle pochopila, jak nemá v oblibě příliš zvědavé ani příliš nadpřirozené, ať už jde o kohokoli. A o ní to věděl, však to její otec kdysi dávno pomohl vylepšit zajištění některých speciálních cel. Navíc odmítali řešit její mateřskou, takže ji nezaměstnali. Jen jí platili konzultace a externí spolupráci. Byla si jistá, že potom ji doopravdy přijmou. Zdaleka ne všichni lékaři v Eichenu vůbec směli vědět, co se schovává za dveřmi uzavřeného oddělení, a primář nemohl popírat podstav. Nicméně prozatím jenom aktualizovala zprávy o pacientech – nebo spíš vězních a z reevaluace vyřazovala ty, u nichž se nepředpokládá zlepšení alespoň v nejbližších letech. Popravdě, u většiny. Někdy by jejich složky šly vydat jako horor. Někdy… jen smutné drama.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Dostala tam k dispozici sdílenou kancelář a dnes ráno v ní naštěstí zůstala sama. Na chvilku zavřela oči, aby si odpočinuly od všeho čtení. Promnula je. Znovu otevřela. Všechno kolem pokrývala rudá.</div><div style="text-align: justify;">Všechno bylo od krve. Zdi, strop, nábytek, na všem rudé cákance. Na podlaze se rudé louže slévaly v potok. Zamrkala, aby ten obraz zahnala. Jenže se jen rozmazal a ona už si ani nebyla jistá, co vlastně vidí. Nebo spíš kde je. Zahučel vítr. Papíry ze složek pacientů se vznesly do vzduchu. Vlastně to nebyly papíry. Listy. Vířily kolem stromu… mohutného, starého stromu v místě, kde přece měla stát kartotéka. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Zmizelo to, až když se pevně chytila stolu a zvedla se na nohy. Kartotéka kde má být, strop, stěny i podlaha čisté, bílé. Složky i její poznámky ležely na stole tak, jak je položila, nerozfoukal je žádný vítr. Žádné listy. Okna pevně zavřená. Nebylo to skutečné, jen vize. Vágní. Mluvila k ní o krveprolití. Jenže jakém? Byla stejně vágní, jako první v Mystic Falls. Také nedokázala rozeznat, co se má dít, jenom věděla, že musí pryč. Tady ani to. Krev v téhle kanceláři? Ne, taková krvavá lázeň nepůsobila o nic reálněji než záplava v hotelu Overlook v Osvícení. Něco to znamenalo. Jen to nebylo jako vidět Gerarda s mečem v ředitelně nebo Braeden s roztrhaným krkem. Její dcera něco věděla a ona jí nerozuměla. Pořád nerozuměla tomu, proč takové vize má. Potřebovala konečně s někým promluvit. Proto zavřela, uklidila, zajistila všechny složky, sbalila si svůj laptop i blok a přece jen nasedla do auta. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Byly doby, kdy si mohla vybírat, kdo v Beacon Hills věcem nejlépe rozumí. I poté, co se mamá odstěhovala zpátky do Mexika. Žila tu alfa, za níž chodil každý. Pak její alfa, s nímž by nikdy nesdílela tolik, kdyby tušila, co se stane. Emisaři. Teď to naopak byla ona, kdo měl být schopný řešit nadpřirozené problémy? Nikdo další kromě jediné čarodějky ve městě nezůstal. S jednou výjimkou. Tedy, pokud nepočítá Bobbyho. Nikdy nikdo nepočítal Bobbyho Finstocka, ani Bobby Finstock.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: center;">***</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Nemůžu říct, že jsem tuhle návštěvu nečekal. Ani, že jsem v ní doufal.“</div><div style="text-align: justify;">Poměrně pochopitelné přivítání. Na místní veterině nebyla už deset let. Její poslední návštěva se změnila v naprostou katastrofu. Nebo spíš oni tehdy způsobili naprostou katastrofu. Klinika se od té doby docela změnila, zmodernizovala, Alanu Deatonovi nejspíš podnik dobře fungoval. Otázkou zůstávalo, jak moc se změnil rozsah jeho služeb. Tehdy se jim situace vymkla z rukou tak moc, že se jí zhroutila důležitá část života. Nedlouho poté skončila i Talia Hale v tom obrovském požáru. A co slyšela od Scotta, Cassie a Stilese, Deaton nebyl vůbec nadšený, když se tu vlkodlaci objevili znovu a chtěli pomoc.</div><div style="text-align: justify;">„To nejspíš chápu. Nechci nikoho do ničeho zatahovat, zvlášť mimo obvyklá pravidla, nicméně, konzultační alternativy jsou tu velmi omezené, pokud nechci přitáhnout mamá.“</div><div style="text-align: justify;">„Mmm,“ přikývl. „Na to není Beacon Hills v tuhle chvíli připravené. Ale nevím, jak bych mohl pomoci čarodějce.“</div><div style="text-align: justify;">„On to nejspíš není problém zrovna čarodějky. Co víte o upírech?“ </div><div style="text-align: justify;">Deaton zvědavě zvedl obočí. Ne, skutečně nebyl nadšený, že byla jeho pomoc zase potřeba, když Scotta McCalla pokousal vlkodlak. Kdokoli jiný by nebyl o moc lepší volba, McCall ta úplně nejkomplikovanější. Stejně jako vůbec nebyl nadšený, když si pro radu přišla Danielle Delgado. To byla stará historie, jakou chtěl dávno pohřbít. Nicméně ho to zaujalo.</div><div style="text-align: justify;">„Kromě zjevného?“</div><div style="text-align: justify;">„Kromě zjevného,“ potvrdila Danny. „Přesněji o upírech a vizích.“ </div><div style="text-align: justify;">Deaton se zamyslel, potom Danny pokynul, aby ho následovala dozadu za recepci do ordinace. Teď tam nečekalo žádné zvíře na akutní zákrok, tudíž poskytovala největší soukromí. Automaticky jí ukázal na židli u jednoho z nerezových stolů, vypadala, že si rozhodně potřebuje sednout. Určitě neměla daleko do porodu. Však i s usazením měla potíže. Sám se opřel o stůl uprostřed místnosti. </div><div style="text-align: justify;">„Nechcete vodu?“</div><div style="text-align: justify;">Danny zavrtěla hlavou. „Voda moc nepomůže, roste zrychleně a hrozně mě to vysává. Bude vadit, když použiju kouzlo?“</div><div style="text-align: justify;">Pokynul jí, aby si posloužila. Danny tedy natáhla ruku, zřetelně vyslovila polštář a během vteřiny v ruce držela anatomickou podpěrku zad z auta. Nacpala ji za sebe a pohodlněji se opřela. </div><div style="text-align: justify;">„To je lepší.“</div><div style="text-align: justify;">Deaton ukázku její magie přešel mlčením a vrátil se k původní otázce.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Musím přiznat, že kombinace upírů a vizí mi není známá. Vize, pokud nemluvíme o uměle navozených, se týkají spirituálněji založených osob, médií. Upír mezi ně obvykle zrovna nepatří.“ </div><div style="text-align: justify;">„Ale není to vyloučená kombinace.“</div><div style="text-align: justify;">„Asi budete muset být konkrétnější.“</div><div style="text-align: justify;">Danny se nadechla a položila si ruku na břicho. „Moje dcera se projevuje vizemi.“ </div><div style="text-align: justify;">Deaton se opět zatvářil zvědavě, zaujatě. „Nenarozená dcera?“</div><div style="text-align: justify;">„Musí to tak být. Já nikdy vize neměla, nevím ani o Melisse. A naopak, projevoval se i Matt. Jenom víc jako vlkodlak.“</div><div style="text-align: justify;">„O tom jsem četl,“ přisvědčil Deaton. „Vzácně se to stává u nevlkodlačích matek při kombinaci výjimečně mocných rodičů.“ </div><div style="text-align: justify;">Oba přitom měli dost nepříjemnou představu o moci Mattova otce. </div><div style="text-align: justify;">„Myslím, že čarodějky jsou k tomu výrazně citlivější. Jediné vysvětlení, jaké mě napadá. Její projev.“</div><div style="text-align: justify;">„Ale mluvila jste o upírech.“</div><div style="text-align: justify;">„Proto jsem tady. Čarodějky mají zjevně potenciál převyšující obvyklá biologická očekávání. Něco upířího v ní rozhodně je, po jejím otci. Tedy, původně nic nepůsobilo nenormálně. Doufala jsem v další čarodějku. Pak začaly ty vize. Pořád jsem si říkala – to stále nevylučuje specifické magické nadání, byť ne typické pro naši rodinu. Navíc z podstaty upíra vyplývá, že se nemůže narodit a růst, zatímco ona začala růst až moc rychle. A tehdy se to potvrdilo. Čím dál víc mě vysává a jediné, co se osvědčilo pro funkční doplňování živin, je lidská krev. Upíří znak. Ty vize tedy nakonec také nemusí souviset s nepřímo zděděnou magií. Je to hodně matoucí a nemůžu najít žádný jiný podobný případ.“ </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">S tím se Deaton doopravdy dosud nesetkal. Biologicky přirozený upír? Dávalo by samozřejmě smysl, pokud by se nějaký vyvíjel, že potřebuje lidskou krev. Pokud upíři berou cokoli, co k životu potřebují, z krve, upíří plod by na tom nebyl jinak. Namísto doplňků a vitamínů by matka mohla potřebovat krev. Jen zůstával jeden problém. Biologicky přirozený upír přece nefungoval. Nemohl ale popřít, že vždycky existují určité výjimečnosti, hybridní stavy, byť ne úplně přirozené. Potomek živého mrtvého by teoreticky mohl patřit mezi ně. Nehodlal zpochybňovat její tvrzení o otci, tedy musel vycházet z evidentní skutečnosti.</div><div style="text-align: justify;">„Můžete mi je nějak popsat? Ty vize?“</div><div style="text-align: justify;">Danny to udělala. „Zvláštní na nich je i to, že byly z různé doby. Myslím… ta první působila jako vágní neurčitá budoucnost. Záblesk s Gerardem se mohl stát kdykoli, což se dá říct o většině. Ovšem útok alf probíhal v tu chvíli, tím jsem si naprosto jistá. A ta krvavá záplava… příliš neurčité. Ale v kanceláři se nic takového dřív nestalo. Prostě jako by ukazovala věci bez ohledu na čas. A když k tomu přičtu její příliš rychlý růst, odhadem o tři měsíce napřed…“</div><div style="text-align: justify;">„Děsí vás to,“ odhadl Deaton. „Chápu, kam tím míříte. Poukazuje to na možnou deformaci času.“</div><div style="text-align: justify;">„Samozřejmě mě to děsí. Jednak mě hrozně děsí, že by takhle rostla dál. A… v Eichenu je jedna banshee, která už nedokáže pořádně rozeznat který je rok a… to je jedno, zkrátka nedokážu najít žádné spolehlivé záznamy, co od toho čekat.“</div><div style="text-align: justify;">„Upřímně, byl by to podivný kontrast k vaší vrozené dlouhověkosti. Jsme ale v oblasti spekulací, nelze říct s jistotou, o čem tu mluvíme. Napadá mě jen – slyšel jsem o… omlouvám se za ten výraz, já ho nevymyslel, hybridech upírů. Ovšem ti prošli, pokud vím, klasickou přeměnou.“</div><div style="text-align: justify;">Danielle přivřela oči. „Vím o nich. Ona není ten případ. Damon byl člověk, prošel přeměnou a smrtí. Upír. Vlastně jsem potřebovala slyšet váš názor na mou teorii. Jinak se s nimi sama zahrabu až někam k velkému třesku.“</div><div style="text-align: justify;">Deaton jí pokynul, aby se o ni podědila.</div><div style="text-align: justify;">„Dítě dvou různě nadpřirozených rodičů je obvykle zkrátka po jednom z nich. Případně se v něm promítnou v různém poměru oba, jeden extrémně dominantní, minoritní pak doplňuje. V tomhle případě ale nemohla jednoduše zdědit část biologického otce jako kterékoli jiné dítě, nemohla se v ní spojit s částí matky a doplňovat ji. Není živý. Není to fyzicky možné. Místo spojení v ní došlo ke střetu.“</div><div style="text-align: justify;">Deaton chvíli klepal prsty do stolu. Tohle už nebyla otázka medicíny nebo genetiky. </div><div style="text-align: justify;">„Střet… živého a neživého světa. Vzato z jistého pohledu, dalo by se na něj pohlížet jako na střet dvou diametrálně odlišných systémů času. Koncept minulosti a budoucnosti je bez života v podstatě nicotný. Dost možná jste narazila na bezprecedentní situaci.“</div><div style="text-align: justify;">„Díky, doktore. To potěší. Tak trochu jsem doufala, že se pořád snažíte držet ostatní při zemi.“ </div><div style="text-align: justify;">„Doktorko,“ Deaton se sotva znatelně ušklíbnul, „vaše rodina nikdy nechtěla zůstat při zemi. A není jediná. Možná nakonec tahle návštěva není tak od věci. Mohl bych ještě jednou slyšet o té poslední vizi? S mohutným stromem a krví? Nedokážu z ní rozklíčovat predispozice Vaší dcery, ale mohla by být důležitá jinak.“</div><div style="text-align: justify;">Danny se na něj zamyšleně podívala. </div><div style="text-align: justify;">„Taky hledáte temnotu, co tu nabourává rovnováhu zatraceně nechutným rituálem? Dává to děsivý smysl, že?“ </div>Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8397440593604378658.post-32236990943268673982023-04-13T17:19:00.012+02:002023-04-13T21:28:45.455+02:00Post Lucem 8<div style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWx5yeCvbbwD6lUeqvB31zuP1Obih3Spmy5-s0vug5of3pomhffY79R5KIMELR1Li69LOpXZmeKhcVftWJ4A659NpeNuV8eATxCxznCwkO-niJAXCd_woMe3jopJ0U3_9p6SDqMpVx3Fu9ajywjEZyMlPSydjcnk7eDOzzUTk5sG74qBzjLCXYR9O-5w/s300/Post%20Lucem.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="169" data-original-width="300" height="169" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWx5yeCvbbwD6lUeqvB31zuP1Obih3Spmy5-s0vug5of3pomhffY79R5KIMELR1Li69LOpXZmeKhcVftWJ4A659NpeNuV8eATxCxznCwkO-niJAXCd_woMe3jopJ0U3_9p6SDqMpVx3Fu9ajywjEZyMlPSydjcnk7eDOzzUTk5sG74qBzjLCXYR9O-5w/s1600/Post%20Lucem.jpg" width="300" /></a></div><div style="text-align: justify;">Allison otevřela kufr svého auta a velkou tašku schovanou uvnitř. Kývla na Cass, ať se k ní připojí.</div></div><div style="text-align: justify;">„Dobrá, tak veď. Já mám jen tohle,“ ukázala jí Cass dýku, když si prohlédla šípy, tyče a další výbavu v tašce. Nepříjemná zloba a napětí doprovázející čekání, frustraci z nicnedělání a z toho, že se ji pokusili vyšachovat, byly pryč. Stejně jako strach, jenž pocítila v bance. Bezprostřední nebezpečí pominulo. Kdokoli z alf, slečna Morellová, všichni se vypařili. Stejně jako Boyd, Cora, Derek a Scott. Byly tu samy. A měly cíl. Záchranářský.</div><div style="text-align: justify;">„V první řadě potřebujeme místo. Nalákat je tam je potom snadné, ale musí to být dostatečně zabezpečené a hlavně prázdné.“</div><div style="text-align: justify;">„Hmm. Nemáš v tom náhodou i popel?“ </div><div style="text-align: justify;">Allison přikývla na souhlas. „Ne moc, na jednu místnost by to mohlo stačit. Možná ale nebudeme mít šanci ji připravit, takže bych radši spoléhala na silné dveře.“</div><div style="text-align: justify;">„A něco bez oken, aby do rána neutekli. Nejblíž je naše škola.“ </div><div style="text-align: justify;">„Tam je hromada oken.“</div><div style="text-align: justify;">„Ne v suterénu. Jenže dveře do šaten jsou zase fórový, jenom plech.“</div><div style="text-align: justify;">„Počkej, ale dole je sklad, pomáhala jsem tam mámě párkrát doplňovat tužky a sešity,“ alespoň tak to bylo kdysi. Když její matka ještě pracovala ve škole. A byla naživu. </div><div style="text-align: justify;">„Jo, ten u kotelny, jednou jsme se tam se Stilesem schovali místo oběda, když-hej…“ šťouchla Cassie Allison do ramene, když se začala smát. </div><div style="text-align: justify;">„Ujetý místo na rande.“ </div><div style="text-align: justify;">„Ne, když jsou to ujetý lidi. A hlavně jsou tam vyztužený dveře. Teda… hlavně pro náš plán, to nemělo s naším rande vůbec nic společného. A ani to tehdy nebylo rande.“ </div><div style="text-align: justify;">Allison se pořád smála, když z tašky vyndala pár nepotřebných věcí, zavřela ji a hodila ji Cass.</div><div><div style="text-align: justify;">„Takže školní sklad. Jdeme na to.“</div><span><a name='more'></a></span></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Připravit past na vlkodlaky jim netrvalo dlouho. Cass se víceméně řídila Allisoninými instrukcemi a ani to nebylo tak těžké. Nedokázala sice na zemi skoro v úplné tmě najít žádné stopy, jaké tam Allison údajně viděla, ale když z její tašky vytáhla brýle pro noční vidění, objevila úplně nový noční svět. Svou tepelnou stopu Boyd a Cora zamaskovat nemohli, ač s ostatními stopami jim to pořád ještě šlo. Bylo třeba jenom odhadnout, kde se zrovna nachází, a připravit návnadu.</div><div style="text-align: justify;">Cassie nabídla, že to bude ona, kdo po sobě nechá krvavé stopy, aby dovedly oba vlkodlaky přímo tam, kam potřebují. Allison to zamítla. V jejich divokém stavu asi úplně nezáleželo na tom, jaká krev je přiláká, bohatě stačí, že ji ucítí z půlky lesa, ovšem nemohly ani úplně riskovat. Cassie je z rodiny čarodějek a o čarodějkách toho moc nevěděla. Co když by jejich krev znamenala nečekanou reakci? Proto se nakonec Allison lehce řízla do zápěstí, a jak utíkaly směrem ke škole a nechávaly za sebou ultrazvukové vysílače, klasickou loveckou výbavu, a nástražná lanka, aby bránily vlkodlakům měnit směr, a pokud by to nevyšlo, alespoň je dostaly na dosah k zemi, otírala krev o listy křoví. Vytvářela za nimi neminutelnou pachovou stezku. </div><div style="text-align: justify;">Potom se obě ukryly u školní budovy a čekaly.</div><div style="text-align: justify;">Čekaly.</div><div style="text-align: justify;">Čekaly.</div><div style="text-align: justify;">Žádný vlkodlak zjevně nejevil o Allisoninu krev ani jejich pach nejmenší zájem. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Kde jsou?“</div><div style="text-align: justify;">„Třeba jim chvilku trvá se přeorientovat na jiný cíl. Sice pořád vnímají i jako lidi, ale v tomhle stavu nebojují ani s úplňkem.“</div><div style="text-align: justify;">„Nebo našli lepší cíl než tvou krev,“ poznamenala ponuře Cass. Nakonec s ní souhlasila. Její krev mohla nadělat spoustu problémů, jen ne z důvodu, jaký si myslela Allison. V ní se mohlo schovávat něco horšího než čarodějka, něco, co mohlo přinést problém Boydovi a Coře… nebo naopak jim. </div><div style="text-align: justify;">Allison se zamračila. Taková možnost se jí nelíbila. „Možná je nakonec dostihli ostatní.“ </div><div style="text-align: justify;">„To nevím, ale kdyby se doopravdy vážně porvali, cítila bych to. Myslím, kdyby se se Scottem opravdu trhali na kusy, jak se všichni bojí.“ </div><div style="text-align: justify;">„Jak bys to cítila?“</div><div style="text-align: justify;">„Dvojčecí věc. Když má zranění, vyslouží si ode mě další, protože to cítim taky.“ </div><div style="text-align: justify;">„Kvůli magii?“ Allison zvedla nechápavě obočí. O vlkodlacích toho díky tetě Kate a Gerardovi přečetla hodně, nicméně o dvojčatech, co cítí svá zranění, specificky u vlkodlaků, nic.</div><div style="text-align: justify;">„Možná. Začalo to, až když Scotta pokousali, nejsem odborník,“ Cass pokrčila rameny. </div><div style="text-align: justify;">„O tom jsem nikdy neslyšela.“</div><div style="text-align: justify;">„Jo, to ani Derek. Buď ráda, že ses se Scottem rozešla dřív, než jsi mohla slyšet o všech těch nových šílenostech v naší rodině.“</div><div style="text-align: justify;">„Jako by naše rodina byla lepší.“</div><div style="text-align: justify;">Cassie se podívala přímo na Allison. „Vlastně je o dost horší, ale chápu, jak to myslíš.“ </div><div style="text-align: justify;">„Možná… když mluvíme o rodině-“ Allison nedořekla původní myšlenku, místo toho ukázala na záblesk na kopci nad školou. Stejný, jaký vydávaly jejich vysílače.</div><div style="text-align: justify;">„Tudy jsme přece nešly.“</div><div style="text-align: justify;">„Zatraceně, musí tam být táta!“</div><div style="text-align: justify;">„Scott asi jednou přemýšlel, bezva. A- dozadu, stranou, pojď!“ Cass popadla Allison za rukáv a táhla ji dál podél budovy, když si všimla přijíždějícího auta a kousek za ním dvou běžících mužů. Podobně jako ony dvě do země zabodávali vysílače, a to až k hlavnímu vstupu do školy. Zatímco Allison a Cassie poslední z nich umístily z opačné strany, odkud přišly, u parkoviště, a měly v plánu spoléhat na krev a na to, že u školy už vlkodlaci ucítí přímo Allison. </div><div style="text-align: justify;">„Mají stejný plán jako my,“ zašeptala Allison, když její otec chvatně vystoupil a on, Scott a Derek vběhli do budovy.</div><div style="text-align: justify;">„Jo, ale Cora a Boyd ne,“ strčila do ní Cass a ukázala nahoru. Na školní střeše se tyčily dvě postavy.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: center;">***</div><div style="text-align: center;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Přííírodo, proč nespíš?“ Danielle se zarazila a chytila se boku knihovny, jakmile vešla do své pracovny, rozsvítila a hrozně se lekla. V jejím křesle za psacím stolem totiž seděla postava, kterou až v další vteřině rozpoznala jako schouleného Matta. Chtěla si rozepsat všechna zjištění o zhlédnutých obětech a vytáhnout záznamy o krvavých rituálech s kompletním obětováním, než půjde spát. Druhý den měla strávit pár hodin v Eichenově domě, a kdyby to neudělala hned, to místo a pacienti, u nichž měla provést reevaluaci – spíš zvláštní chovanci paralelního trestního systému, jak si rychle uvědomila – by jí všechny nápady a myšlenky úplně vytěsnili a ona by mohla něco přehlédnout. Nebyla však asi sama, kdo ještě neplánoval jít do postele.</div><div style="text-align: justify;">„No… byl tam slyšet… vyli tam vlci.“ </div><div style="text-align: justify;">To sem přece nemohlo být slyšet. Ti vlkodlaci řádili v úplně jiné části města. Danny se posadila na pohovku pod oknem a poklepala na ní. Matt slezl ze židle, rychle k ní doběhl, tričko dinosauřího pyžama, které si předtím přetáhl i přes kolena, vytahané, a stulil se vedle. </div><div style="text-align: justify;">„Jací vlci?“</div><div style="text-align: justify;">„Mně se zdálo…“ zamračil se, jak už si nedokázal na sen vzpomenout, „něco. A potom tam byli vlci a já to slyšel. Ale doopravdy, ne jenom ve snu.“ </div><div style="text-align: justify;">„Je úplněk, kvůli tomu třeba slyšíš o něco líp. Ale nemusíš se vůbec bát. Mohl to být sen, někdy si myslíš, že se to muselo stát doopravdy, ale je to sen. A navíc jsi tady. Náš dům je pevnost, to jsme si říkali, že? Žádní vlkodlaci ani nikdo jiný se sem nedostane, a kdyby to zkusili, tak toho budou moc litovat. Není se tu vůbec čeho bát.“ </div><div style="text-align: justify;">„Ale to pak už nebyl sen. To bylo jako když jsem to slyšel v létě.“</div><div style="text-align: justify;">Danielle ho pohladila po hlavě. </div><div style="text-align: justify;">„Jenže… víš,“ Matt hlavu zvedl a podíval se na matku, „já myslel, že to vytí, jak to znělo, já jsem měl pocit, že… nemůže to být táta?“</div><div style="text-align: justify;">Daniellina ruka se zarazila. O něm mu vyprávěla. Nikdy mu nelhala, zařekla se, že mu nikdy nebude lhát. Jen mu podala poněkud… zjednodušenou verzi stravitelnou pro dítě. A rozhodně mu nepřiznala, že je skutečně tady. Potom ho pohladila znovu. </div><div style="text-align: justify;">„Ani toho se nemusíš bát.“</div><div style="text-align: justify;">„Ale on je přece zlý. Znělo to strašidelně. Jako by byl zlý. Ti vlci byli zlí.“ </div><div style="text-align: justify;">Zase si lehnul, chvíli přemýšlel, než se znovu zeptal. „Musí být vlkodlaci zlí?“</div><div style="text-align: justify;">„Jasně že ne, vůbec. Scott je přece fajn. A tvůj táta taky nebyl zlý vždycky, až po všech zlých věcech s lovci. Vyprávěli jsme si to.“</div><div style="text-align: justify;">„Já chci být vlkodlak. Ale nechci být jako on. Nebo oni. To vytí bylo zlé.“</div><div style="text-align: justify;">Vlastně by nedokázal vysvětlit, jak to ví. Jen to z něj cítil.</div><div style="text-align: justify;">„Tak nebudeš. Vlkodlaci můžou být klidně moc milí a hodní.“</div><div style="text-align: justify;">„Hm,“ zabručel.</div><div style="text-align: justify;">„Pojď sem, opři se o mě. Chceš slyšet, jak umí být vlkodlaci fajn? Můžu ti povědět, jak jsme se poznali.“</div><div style="text-align: justify;">„A jak jste se poznali,“ opřel se o její ruku. Nechtěl se jí opírat o bok, protože se mu nelíbilo, když slyšel nebo cítil, jak se tam jeho sestra hýbe. Bylo to divné, cítit uvnitř někoho jiného. </div><div style="text-align: justify;">„Přejela jsem ho autem.“ </div><div style="text-align: justify;">Matt se zarazil. „Nene.“</div><div style="text-align: justify;">„Jo. Tehdy jsem řídila mizerně.“</div><div style="text-align: justify;">„Strejda Freddy říkal, že pořád řídíš mizerně.“</div><div style="text-align: justify;">„...Freddy řídí auto s majáčkem, tomu se to kecá. Ale když byl malej, napálil kolem přímo do obrubníku, přeletěl řídítka, proletěl plot, zlomil si nos a nadával, že ten obrubník blbě postavili.“</div><div style="text-align: justify;">Matt se zasmál.</div><div style="text-align: justify;">„Ale řídila jsem hůř než řídím.“</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Obzvláště couvání nesnášela. Nikdy nedokázala pořádně zkoordinovat obraz v zrcátku, zadním okně, pravou, levou a vztah mezi otočením volantu a natočením kol. Na druhou stranu, tohle nikdo nemohl hodit jen na ni, on také zrovna nedával pozor! Takže když sebejistě couvala a couvala, najednou ucítila prudký náraz, drcnutí a něco pod zadkem auta.</div><div style="text-align: justify;">„Do prdele!“ okouzlující první slova, jaká od ní kdy slyšel.</div><div style="text-align: justify;">Ještě jednou se podívala do zpětného zrcátka, ale nic neviděla. Pochopitelně, když jí to cosi muselo ležet přímo pod autem. Něco. Ať je to jen mýval! Rozhlédla se kolem, a když si nevšimla žádné policie ani spěchajících svědků – nějací lidé na druhé straně ulice šli po svých, asi si ničeho nevšimli – vystoupila. Obešla auto, děsící se, co uvidí. Nemohlo to být přece tak zlé, couvala a ne rychle, možná něco nebo někoho srazila, ale tohle ho nemohlo zabít? Možná mohlo, kdyby to byl nějaký králík nebo čivava nebo holub s už tak vyvrtnutým krkem, ale to by sotva cítila takový náraz. Hlavně, ať to není nic vážného. Mýval, prosím, mýval! A jestli je je, ať aspoň neumírá, aby mohla dotyčného donutit nechat se ošetřit magicky a pak na všechno zapomenout. Ať tam neleží rozmlácená kaše, ať-</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Ležel tam muž. O něco málo starší než ona, hnědovlasý, nedokázala říct, jaké má oči, protože je měl zavřené, jak se zapřel o auto, aby vyprostil svou nohu. Respektive soukal spodní část těla z pod auta ven. Doopravdy ho doslova přejela. Vedle něj ležely kusy mobilu, jak se mu při pádu rozpadl kryt a vypadla baterka. Ha! Nedával pozor na cestu, není to její vina! Možná.</div><div style="text-align: justify;">„Zatraceně, nenene... To… já vás vůbec neviděla!“</div><div style="text-align: justify;">„Protože jsem tak nenápadnej? Stál jsem přímo za váma!“ </div><div style="text-align: justify;">„Já jsem- ...je vám něco? Řekněte, že vám nic není, ta noha-“ klekla si na zem a oči se jí trochu zděšeně rozšířily. Takhle asi nevypadá přirozený úhel, jaký může svírat koleno. Okamžitě položila ruku na zadní nárazník a nadechla se, aby vyslala energii k posunutí auta. Onen muž se ale konečně dokázal zapřít i druhou, zdravou nohou a chytil ho také. </div><div style="text-align: justify;">„Ne, ne, to není tak zlý jak to vypadá, vůbec nic to není jenom to nechte-“ a v tu chvíli se auto skutečně posunulo, možná o něco dál, než plánovala. Zdálo se jí, jako by ho prostě odstrčil, určitě on, ne její kouzlo, takže ztratila rovnováhu a zakymácela se. Cítila, jak ji popadl za paži, aby neletěla za autem. </div><div style="text-align: justify;">V tu chvíli také ucítila ještě větší magický výboj. Jak se zakymácela, přestala se soustředit, proskočil mezi nimi, projel její paží a do jeho dlaně. A za jeho očima, které si konečně mohla prohlédnout, viděla rudou. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Už chtěl dodat, že se mu vlastně nic nestalo a ať hlavně nevolá sanitku, protože jakmile se uvolnila jeho noha, škubla sebou a všechno se začalo vracet na místo a rychle srůstat. Ovšem v tu chvíli mu došlo, že to poznala. A ucítil něco jako elektrický výboj.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Určitě to nic není?“ podívala se rychle na nohu, která už vážně vypadala zase ve správném úhlu a pomalu nad ní přejela rukou. Ale pořád se pohledem vracela k němu. Měla by vyvádět. Srazila ho a byla to nějaká alfa, to je docela zlé samo o sobě, ne? Rozhodně by si neměla připadat tak zvláštně a neměla by se tak připitomněle usmát. „Nikdy jsem nemusela léčit vlkodlaka.“ </div><div style="text-align: justify;">Zdálo se jí to, nebo od ní taky nemohl odtrhnout pohled a netvářil se už naštvaně, dokonce se ani nesnažil poskládat dohromady ten mobil, ačkoli musel řešit něco dost důležitého, když se vůbec nesoustředil rovnou na celé auto, které se na něj řítí? </div><div style="text-align: justify;">„Mně zase ještě nikdy neporazila čarodějka.“ </div><div style="text-align: justify;">Každý, včetně jeho smečky a její sestry, by si musel klepat na čelo, nicméně tohle byl skutečně začátek jejich prvního rande. Nějak se to stalo, mimo jejich kontrolu. Tehdy ještě nevěděla, co ten divný pocit, co je tak náhodně, rozhodně ne úplně přirozeně spojil, doopravdy znamená.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Když domluvila, Matt se na ni podezřívavě díval. Nad něčím hluboce přemýšlel. Jeho obavy se tak docela nerozplynuly, ale rozhodně ho od nich odvedla dost daleko.</div><div style="text-align: justify;">„Na co myslíš?“ šťouchla ho loktem.</div><div style="text-align: justify;">„Ale já se můžu naučit s autama zacházet normálně, žejo?“ </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: center;">***</div><div style="text-align: center;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Jak je teď donutíme slézt dolů? Nechce se jim ani sledovat ostatní,“ Cass kriticky přehlédla scénu. Boyd a Cora pochodovali po ploché střeše, vrčeli, ale ne a ne seskočit dolů.</div><div style="text-align: justify;">Allison popadla toulec se šípy a Cass podala dva vysílače.</div><div style="text-align: justify;">„Vezmi to odsud, jenom je tímhle odrazuj, aby neběželi sem. Já je budu nahánět z druhé strany ke vchodu. Když bude nejhůř, prostě jim to vraž do obličeje, ten zvuk nesnesou.“</div><div style="text-align: justify;">Cassie si převzala vysílače a rozběhla se dál od budovy, aby hlídala únikovou cestu. Allison vyrazila o kus dál, vyšplhala na střechu školního autobusu, a když si všimla, že se oba vlkodlaci zmateně blíží směrem k ní, vypálila své světelné šípy. Oba se hned otočili a zamířili na druhou stranu. Cassie zamávala vysílači, jedním v každé ruce. Všimla si, že se tváří naštvaně, skoro až zuřivě, ovšem rozmysleli si to. Nerozběhli se k ní. Nakonec seskočili ze střechy dolů a rozhodli se konečně schovat do budovy, kde cítili další kořist. Dveře za nimi hlasitě zaklaply.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Cass oběhla budovu zpátky k hlavnímu vchodu a k Allison. Ta slezla ze střechy autobusu. Z jednoho zaparkovaného auta také vylezl Isaac Lahey, ale sotva si ho všímala. Allison možná považovala práci za dokončenou, když ji Isaac popadl za paži, aby jí zabránil vejít do školy – však už se o ně postarají Derek se Scottem, ale Cassie nehodlala znovu jen čekat. Musí je dostat do skladu a zamknout je tam až do rána. Nebude se spoléhat na to, že Derek a Scott skutečně měli úplně stejný nápad, nebo že ho zvládnou dotáhnout bez pomoci. Co když se tam teď mlátí někde na chodbě a ti dva prostě utečou zase ven? Vtrhla dovnitř, přes Isaacovy protesty a Allisoninu prosbu, ať víc neriskuje. Ne, nehodlala čekat, až ucítí, že se pustili do Scotta.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Podle toho, co zaslechla z ozvěny po chodbách, ale dokázali ti dva nalákat Coru a Boyda do suterénu. Protože se vrčení a potom velká rána ozývaly odněkud zespodu. Vyrazila ke schodišti a potom přímo dolů.</div><div style="text-align: justify;">„Ne, nechoď sem!“ prohodil k ní Scott přes rameno. On i Derek stáli u dveří do kotelny – či spíše skladu a drželi je pevně zavřené. Ač se nezdálo, že by se jimi někdo mohl probourat ven.</div><div style="text-align: justify;">„Jsou tam? Oba? Chytili jste je?“</div><div style="text-align: justify;">Derek přikývl. Potom rachot za dveřmi odezněl.</div><div style="text-align: justify;">„To se uklidnili?“ nezdálo se Cass. Nevypadali, jako že se můžou prostě uklidnit. Nepustili se nakonec doopravdy do sebe navzájem?</div><div style="text-align: justify;">Scott k ní zvedl ruku, aby ji umlčel.</div><div style="text-align: justify;">„Co slyšíš?“ zeptal se Derek.</div><div style="text-align: justify;">„Tlukot srdcí, obou,“ uklidnil je, než ještě jednou zmateně přitiskl ucho ke dveřím. „Vlastně… slyším tři.“</div><div style="text-align: justify;">„Proboha, vy jste tam s nimi někoho zavřeli?!“ Cass těkala pohledem z jednoho na druhého. Kdo tam je? Isaac zůstal venku, tak kdo, Peter? Argent? Ti sotva!</div><div style="text-align: justify;">„Někdo tam musel omylem zůstat.“</div><div style="text-align: justify;">Derek vzal za jištění dveří.</div><div style="text-align: justify;">„Co to děláš?“</div><div style="text-align: justify;">„Zavřete za mnou dveře a nechte je zavřené.“</div><div style="text-align: justify;">„Když tam půjdeš sám, buď zabiješ ty je nebo oni tebe,“ zdůraznil Scott zjevné, čemu se dnes od začátku chtěli vyhnout.</div><div style="text-align: justify;">„Proto tam jdu sám. Postarám se o to.“</div><div style="text-align: justify;">„Dereku, ne, to nemůžeš, nemůžeš se nechat rozcupovat!“ Cass ho chytila. Rozuměla jeho argumentu, jenže také neviděla jiný možný výsledek a bez ohledu na to, kdo přežije, pro Dereka to bude konec!</div><div style="text-align: justify;">„A mám nechat rozcupovat kohokoli, kdo tam zůstal? Nevinného člověka? Jdi domů. Scott bude hlídat dveře, pro tebe to skončilo.“</div><div style="text-align: justify;">„Pro mě-… jasně, jdeš se nechat zabít a Scott to možná přežije, když ty dveře udrží, ale pro mě to skončilo. Možná bych si o tom měla do háje rozhodovat sama!“</div><div style="text-align: justify;">„Cassie… tady už víc nezmůžeš,“ přidal se k němu o dost jemnějším tónem Scott. </div><div style="text-align: justify;">Cass zavrtěla hlavou, naposledy stiskla Derekovi rameno, do Scottova praštila pěstí a rozběhla se po schodech zpátky nahoru. V půlce se ještě otočila, aby viděla, jak Derek vchází do skladu a jak za ním Scott zavírá. Praštila do zdi. Frustrace se vrátila. Může o ně všechny přijít, ale má jít jen tak domů! Zase! Prostě ji vyškrtnou, jako by byla nikdo. Jako by nebyla důležitá. Jako by nebyla jedna z nich, rodina. Jen proto, že není zatracený vlkodlak. Ale co potom vlastně vůbec je! Kam patří! Když není vlkodlak, není Grimm, není čarodějka, co nepovedeného s hnusnými drápy a rudým pohledem je? Kde o ni vůbec budou stát?! </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Vyšla zpátky do tmy venku. Zjistila, že Allison naštěstí pořád ještě neodjela a vybavuje se s Isaacem. V tu chvíli jí to bylo jedno. Požádala ji jen, ať ji odveze na Derekovu adresu, kde parkovalo její auto. Pokud tedy bylo její a ne jen půjčené, jak vůbec to teta s autem myslela, ale i to jí teď bylo jedno. Asi to z ní šlo i snadno vyčíst. Allison ji opravdu odvezla a ona za pár minut seděla za volantem s klíčky v ruce. </div><div style="text-align: justify;">Bez dlouhého přemýšlení se rozjela, ani neplánovala, kam. Zkrátka jela, po paměti, automaticky, až zastavila před domem, kde se v horním patře svítilo. A teprve když zazvonila, pořádně si uvědomila, kde je. Namísto útěku do auta si ovšem uvědomila i něco dalšího. Neexistuje jiné místo, které by teď mohla potřebovat víc.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Stiles nevypadal, že by spal, akorát se zjevně připravoval jít do postele. Otevřel jí ve zmuchlaném šedém tričku, boxerkách a sešlapaných pantoflích. Cassie kolem něj beze slova prošla dovnitř. Šerif nebyl doma, jako obvykle ve službě.</div><div style="text-align: justify;">Stiles se na ni rovněž beze slova díval a pak kývl, aby pokračovala nahoru. Bylo to… podivné. Nemluvili, Cassie jen popadla své tričko, v němž tu běžně spávala, tedy jedno z přivlastněných Stilesových. Stiles zase jen kývnutím naznačil, ať si klidně zabere koupelnu. Potom seděli na jeho posteli, každý na jednom konci, a víceméně zírali před sebe. On s obličejem v dlaních, Cassie s mokrými vlasy. Ráno bude alespoň vypadat jako čarodějnice, pokud si je neusuší, ovšem ani na tom jí teď nezáleželo. Oba dva pálila hromada otázek, zatímco je něco otupovalo natolik, že se vlastně nechtěli ptát. Kdykoli jindy by Cassie běželo hlavou, jak pitomý nápad zjevně byl sem jet. Stilesovi nejspíš totéž. </div><div style="text-align: justify;">Cassie konečně hlasitě vydechla, posunula se, aby se mohla o rám postele opřít i nohama a schoulit se před světem. Takhle si to zrovna nepředstavovala. </div><div style="text-align: justify;">„Derek se nechá roztrhat a jestli znova utečou, tak Scott taky. A já to mám podle nich ignorovat. Jen tak. Že je můj kamarád a bratr ve smrtelným nebezpečí. Prostě jeď domů, Cass,“ sdělila mu potichu, přiškrceným hlasem. </div><div style="text-align: justify;">Stiles otevřel pusu. Chtěl říct, jak se Derek nenechá roztrhat a Scottovi se nic nestane. Popřít, že by jim mohl někdo ublížit, že by je mohl někdo zabít. A pak si vzpomněl, co před chvílí viděl. Byla by to jen prázdná slova a oba to věděli. </div><div style="text-align: justify;">„A přijelas sem.“</div><div style="text-align: justify;">„Kam jinam?“ otočila se na něj.</div><div style="text-align: justify;">„Cassie, já-“</div><div style="text-align: justify;">„Já vím. Nebudeme o tom mluvit. Už o tom nebudeme mluvit,“ nechtěla poslouchat další omluvy, ujišťování, nic o včerejším večeru, tak bezvýznamném v porovnání s dneškem. Unavovalo by ji to. Před pár hodinami to pro ni bylo důležité, teď to bylo jako z jiného světa. Po matraci pomalu sunula ruku k jeho. Mohli to hodit za hlavu. Měli by.</div><div style="text-align: justify;">„Heather je mrtvá.“</div><div style="text-align: justify;">„Co?“ zase ji rychle stáhla. Šokovaně se na posteli narovnala, takže klečela přímo proti Stilesovi.</div><div style="text-align: justify;">„Heather a nějaký plavčík. Viděl jsem je v márnici. Někdo je zavraždil. Heather hned, co zmizela, jeho dneska večer. A zatratila se ještě jedna holka, dneska v lese. Nikdo nic neví, ale…,“ Stiles si ponuře odfrknul, „nakonec ji najdou, jako ty dva.“</div><div style="text-align: justify;">„Proboha… když jsi je viděl, mohli to udělat-?“</div><div style="text-align: justify;">Zavrtěl hlavou. „Nebyli to vlci. Je tu vrah, a hledá si oběti,“ sdělil poměrně otupěle a bezradně sebou plácl na záda. </div><div style="text-align: justify;">Na to Cassie neměla vůbec co říct. Křičela na něj a hádala se s ním úplně zbytečně kvůli holce, která mezitím někde ležela zavražděná. Někým, pro koho byla jen jedna z mnoha. Jen tak. Někým dalším vedle šílených vlkodlaků. Ti chtějí přece zabít jenom její nejbližší. Ucítila v hrudi tlak, rostoucí tlak, zoufalství, jež se doteď snažila udržet pod kontrolou. Nikdy to neskončí. Můžou zvládnout jedno nebezpečí, přežít jednoho šílence, ale vynoří se další a další a další, jako v nějaké šílené pouťové hře přenesené do skutečného života. Vždycky se to obrátí k nim. Je lhostejné, koho se budou snažit uchránit, jak daleko budou chtít zůstat, vždycky to tak bude. A oni, chtěně nebo ne, tomu půjdou naproti. Stiles určitě. Nejspíš i ona. Jako vždycky.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Stilesi…“ přisunula se k němu. Stiles odtrhl pohled od doteď hrozně zajímavé praskliny ve stropě. Chviličku váhala, potom ho pevně objala. „Buď opatrný. Prosím, prosím, prosím, buď opatrný.“</div><div style="text-align: justify;">Přikývl. Cítila, jak mu bije srdce. Zběsile a zmateně jako jí. Nebo to bylo její? Záleželo na tom? Ten hrozně zoufalý pocit ji nepouštěl a byla si jistá, že to cítí stejně. Nemohli vůbec nic udělat. Stáli uprostřed jezera krve a nejistoty bez člunu nebo alespoň záchranného kruhu. S břehem v nedohlednu a se stoupající hladinou. S každým úderem srdce byla blíž a chaos v její hlavě byl silnější. Musela zastavit, nebo se utopí. Tak udělala přesně to, co ji Stiles učil. Políbila ho. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Stiles jí to oplatil. Oplácel. Ruce jí ovinul kolem pasu, jako by ona byla ten záchranný kruh. Tisknul se k ní, soustředil se jenom na její rty, na to, jak je chce ochutnat víc a víc, jak chce ji, bál se, že když ji pustí, oba se utopí. Oba je pohltí mrtví, mrtví, mrtví. Tak ji chytil pevněji. Na zádech pod tričkem ho zastudily ruce. Vždycky měla studené ruce. Naskočila mu husí kůže. Pak se ten studený dotek přesunul dopředu. Skoro mu vyrazil dech. Byli spolu tak blízko už tolikrát a nikdy se mu tolik nezamotala hlava. Nikdy ho nechytila tak naléhavě. Tahání za tričko. Bez přemýšlení a bez studu ho ze sebe stáhl. Žádné pochyby, žádné topení, dneska si je odmítají dovolit.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Cassie udělala totéž. Nepřemýšlela o tom, odmítala se bát, odmítala si připustit, jak neví, co dělá. Potřebovala jenom mít Stilese u sebe, ještě blíž, hned teď, bez jakékoli překážky, vnímat jenom jeho, jen je dva. Všimla si, jak se Stilesovi zrychlil dech. Chvilku se bála, že zazmatkuje a odtáhne se jako… nu, jako Stiles. Podívala se mu do očí. Viděla v nich ale jen stejnou potřebu a touhu udržet jeden druhého nad hladinou. Viděla, cítila, že dneska v noci chce totéž a nehodlá se bát, jestli je u toho nemožný. Znovu ucítila jeho váhu a jeho rty. Na krku. Zaklonila hlavu, nabídla se mu, jak to ještě nikdy neudělala. Zoufalství odplouvalo pryč, uvolňovalo místo touze. Jezero, celý oceán, mizelo. Bylo to její srdce nebo jeho, co ji úplně ohlušovalo? Propadala se někam, kde to neznala, z ledu do plamenů. A pak jeho ruce a… panebože, potřebovala ho. Hned teď a víc než kdy předtím. </div><div style="text-align: center;"><br /></div><div style="text-align: center;">***</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Ráno přišlo až moc rychle a oba dva odjeli do školy. Oba svým autem. Cassie si nebyla zrovna jistá, co si teď myslet. Bylo to… divné, to co udělali. Tedy, vyspali se spolu, měla by nazývat věci pravými jmény. Poprvé. Ale bylo to… divné. Pokud si to někdy představovala, ne takhle. Nebyla to žádná divoká vášeň, romantika, žádné zamilované objetí, nic světoborného. Akorát si připadala lépe. Včera v noci byla nejvíc ze všeho zoufalá. Bála se o spoustu lidí, bála se i o Stilese. Vlastně pořád nevěděla, jak noc dopadla, jen Scott jim skoupě napsal, že je doma a o Dereka a ostatní je postaráno. Včera to jen bylo horší a chtěla na to všechno zapomenout. Jakkoli. Nejspíš stejně, jako on. Tak to prostě… udělali. Bez plánování, bez rozmýšlení, přemohl je okamžik, nutnost udržet se pohromadě a… instinkt, možná? Co jiného dělat, když jste v posteli a nevíte, kudy kam? Byli neohrabaní, skoro, jako by je ovládalo něco jiného než oni sami, bylo to zvláštní. Příště by si měli nejdřív promluvit a určitě by neměli být vyčerpaní a na pokraji možností. I tak se necítila nespokojeně. Chtěla ho, v tom teď měla nezlomnou jistotu. Před domem se drželi za ruce, políbili a neodjížděli spolu jenom, aby nemusela nechávat u Stilinských auto. Přesto… jo, měli by si promluvit. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Hele, madam McCallová,“ zaslechla, když vypnula motor a otevřela dveře auta na plnícím se školním parkovišti. Po jejich včerejším nočním dobrodružství tu nebylo ani stopy a jakkoli to dopadlo uvnitř, nikdo neječel, nesjížděla se sem policie, nezněla siréna, všichni se museli zase dostat ven. Živí nebo mrtví. </div><div style="text-align: justify;">„Danny,“ nasadila úsměv. Rozhodně se jím však nemohla vyrovnat úsměvu Dannyho Mahealaniho, atraktivního, oblíbeného a o rok staršího studenta. S většinou starších ročníků se nikdy moc nebavila, Danny byl výjimka. Jednak si z ní nikdy neutahoval, jednak od toho odrazoval Jacksona a jednak spolu od jejího nástupu do školy chodili na hudebku a hráli ve školním souboru.</div><div style="text-align: justify;">„Začínají zase zkoušky souboru, tak doufám, že se na nás ani letos nevykašleš.“</div><div style="text-align: justify;">„Jako bys nevěděl, že tam chodím jenom kvůli tobě,“ vystoupila, zavřela dveře, opřela se o auto. </div><div style="text-align: justify;">„Jo? Že mě poslední dobou zanedbáváš,“ opřel se bokem vedle ní. Popichovali se tak běžně. </div><div style="text-align: justify;">Cass protočila oči. „Vždyť je sotva první týden školy. Navíc sis zjevně stihnul najít náhradu,“ kývla hlavou ke klukovi tyčícímu se za ním. Nevzpomínala si na něj, musel být nováček, ovšem dost… vysoký, svalnatý nováček s koženou bundou a helmou v ruce. Zcela nepochybně Dannyho typ. Tu domněnku Danny potvrdil, když se usmál ještě víc, na okamžik sklopil pohled a představil ho.</div><div style="text-align: justify;">„To je Ethan, přestěhovali se sem před začátkem roku s bratrem.“</div><div style="text-align: justify;">„Aha. Tak to jsou vaše naleštěný drahý motorky, na který tak žárlil Scott?“ </div><div style="text-align: justify;">Ethan se ušklíbnul. „Jo. Ale ty rozhodně taky nemáš nejhorší auto.“</div><div style="text-align: justify;">„To je fakt. Kde jsi ukradla porsche?“ Danny o krok ustoupil, aby si auto pořádně prohlédl. </div><div style="text-align: justify;">„Teta mě nechala si ho vzít.“ </div><div style="text-align: justify;">„Tyjo, jen tak ti dala porsche?“ </div><div style="text-align: justify;">Cass se zarazila. „Vlastně… nevím, jestli mi ho dala. Prostě řekla, ať si ho vezmu.“ </div><div style="text-align: justify;">„A nechtěla by mě adoptovat?“ </div><div style="text-align: justify;">„Zešílel bys ze svých nových příbuzných, za to porsche nestojí,“ Cass ho poplácala po tváři, zamkla a vyrazila k hlavnímu vchodu. </div><div style="text-align: justify;">„Ale za lambo bych to risknul!“ </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Měli se se Stilesem sejít až uvnitř, protože Stiles zaparkoval o kus dál a čekal, až se ukáže Scott. Potřeboval z něj konečně dostat, jak včerejší noc dopadla, když jeho zprávy byly tak skoupé, a také s ním chtěl probrat jednu věc, kterou nemohl dost dobře probírat s Cassie. Po včerejší noci v ní měl docela jasno. Byla to podivná noc. Cítil se… dobře, ale vlastně až ráno si zase začal připadat sám sebou. Jako by v noci, přímo při tom, jako by to nebyl on. Jako by nebyl on, kdo se s Cassie vyspal, jako by jen něco ovládalo jeho tělo a… takhle to neplánoval, všechno mělo vypadat úplně jinak, až se konečně jednou odhodlá. Nicméně se mu pročistila hlava a uvědomil si jednu důležitou věc. Kterou snad Scottovi dokáže vysvětlit, protože jestli se velmi ošklivě nemýlí, znamená to pro ně ohromný problém. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Scott se také objevil docela rychle na svojí motorce, jako obvykle se trochu závistivě podíval po drahých motorkách nových studentů, sundal helmu a došel ke Stilesovu jeepu. </div><div style="text-align: justify;">„Derek bude v pohodě. Udržel oba dva do východu slunce ve škole, nenechal je nikomu ublížit, všichni to přežili. Myslím, že jsou teď u něj. Upřímně, dopadlo to mnohem lépe, než jsem se bál.“ </div><div style="text-align: justify;">„Všichni přežili až na nalezené oběti?“ Stiles povytáhl obočí.</div><div style="text-align: justify;">„Jasně, promiň, to jsem nemyslel. Ale Boyd a Cora stoprocentně nejsou zodpovědní. S tím, cos mi ještě včera volal, jsem o tom přemýšlel, a jsem si jistý, že se nepřiblížili k bazénu. A ta holka z lesa, Emily, necítil jsem tam žádnou krev ani nic dalšího, co by poukazovalo na útok vlkodlaků. Pobíhali kolem, ale žádná oběť.“</div><div style="text-align: justify;">Stiles přikývl. „Nakonec ji najdou. Je další z nich. Emily, Heather, ten kluk, kterého Lydia našla u bazénu. Všichni byli panny nebo panicové-“</div><div style="text-align: justify;">„Jak to víš?“ podivil se Scott.</div><div style="text-align: justify;">„Heather mi to řekla, mluvil jsem s přítelkyní Emily a ten kluk měl prsten čistoty. Byli. A všichni tři budou mít stejná zranění. Budou uškrcení, budou mít rozřízlé hrdlo, rozmlácenou hlavu. Říká se tomu trojitá smrt.“</div><div style="text-align: justify;">„Chceš říct, že to nejsou náhodné útoky? Tak co jsou?“</div><div style="text-align: justify;">Stiles se nadechl. Teď přichází ta komplikovaná část. </div><div style="text-align: justify;">„Oběti. Lidské oběti. A nejsem si ještě úplně jistý vším, ale…“ podíval se na Scotta a opravdu, opravdu doufal, že se rozhodne ho vyslechnout, „vím, kdo to dělá. Tvoje teta.“ </div><div style="text-align: justify;">„Kámo…“ Scott na něj vyvalil oči. Znal Stilesovy šílené teorie a nápady, jenže tohle docela hrubě překračovalo jejich obvyklý limit.</div><div style="text-align: justify;">„A Melissa to ví.“</div><div style="text-align: justify;">Scott na vteřinu ztuhnul, potom proti němu rozhodně namířil ruku. „Hej, Stilesi, ne, zastav! Máma by nikdo nic takovýho nenechala projít!“</div><div style="text-align: justify;">„Ne? Třeba se jí bojí. Myslím, že se jí bojí, včera mi tak připadala. Nechtěla, ať s vámi má něco společnýho. Nechtěla ji tady. A viděls, jak to bylo na hřišti, když se ukázala poprvé.“ </div><div style="text-align: justify;">„Teta není vraždící psychopatka! Proč by sis to vůbec myslel? Notak, Stilesi, kámo, vím, že tě to zasáhlo, ale tohle fakt přeháníš.“</div><div style="text-align: justify;">„Znáš ji tři měsíce, do tý doby sis sotva uvědomoval, že existuje. A zabila toho lovce ve škole.“ </div><div style="text-align: justify;">Scott prudce vydechl. Rozhlédl se kolem, jestli je vážně tady a jenom se mu to nezdá.</div><div style="text-align: justify;">„Nikdo nikdy nepotvrdil žádného podezřelého.“</div><div style="text-align: justify;">„Scotte, cítil jsi ji tam,“ připomněl mu. Vzpomínal si dost jasně, jak spolu ten šílený večer mezi Argenty a jejich lovci na konci minulého školního roku rozebírali. Už tehdy ho to zarazilo. Mrtvý lovec ve dveřích tehdy Gerardovy ředitelny, s ránou skrz krk, žádný střelný prach, žádná střela, u těla jen malá kuše, nejlepší odhad policie by byl, že se střelil sám, kdyby to nebylo tak absurdní a kdyby se našla alespoň šipka.</div><div style="text-align: justify;">„Mohla to být sebeobrana! Byl to přece Gerardův lovec! Navíc se nikdy nenašla vražedná zbraň.“</div><div style="text-align: justify;">„No právě. Něco mu prorvalo krk a zmizelo. Pak Gerarda proklela, ještě hůř, než cos udělal ty. Ne, že by mi ho bylo líto, jenže vidíš, dělá černou magii. A znáš ji jen tři měsíce. Nastěhovala se před třemi měsíci. Jako kdo?“</div><div style="text-align: justify;">Scott zamračeně o krok ustoupil.</div><div style="text-align: justify;">„Chceš ji obviňovat, že má něco společného se smečkou alf?“ došlo mu to hned. Podle Dereka a Isaaca alfy dorazily už před letními prázdninami, před třemi měsíci. </div><div style="text-align: justify;">„Peter si to myslí. ...Dobře, Peter si myslí spoustu věcí a všem by nám prokázal službu, kdyby se vrátil do stavu, kdy myslet nemohl, ale… tohle jsou sériové rituální vraždy. Ona je čarodějka. A má v tý svý děsivý knížce i návody na lidské oběti, prakticky to sama potvrdila. I její pitomý stromy jsou krvežíznivý!“ </div><div style="text-align: justify;">„Ty tam vysázel už její abuelo. A dobře, jsou to sériové vraždy,“ připustil Scott docela zjevný fakt, když se Stiles zase chystal protestovat. „Ale magický rituál?“</div><div style="text-align: justify;">Stiles se podíval na Scotta s tvrdou jistotou.</div><div style="text-align: justify;">„To potvrdila přímo. Včera v noci. Byla se podívat na ta těla, dost se jí nelíbilo, že mě Melissa zavolala taky, a že chci mluvit s přítelkyní Emily, víš, očitým svědkem. A když si myslela, že už ji neslyším, potvrdila to Melisse. Chtěla, ať mě Melissa hlídá.“</div><div style="text-align: justify;">Scott pomalu vrtěl hlavou. Nemohla to být pravda, muselo mu to samotnému přece znít přitažené za vlasy!</div><div style="text-align: justify;">„Stilesi… ne, tohle nedělají. Možná jsi neslyšel všechno. Moje teta a moje máma… chápu, že se bojíš, když oběti spojuje panenství, ale…“</div><div style="text-align: justify;">„Nebojím, nemám důvod, a to není pointa!“</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Tentokrát se Scott zasekl o trochu déle. „… ne. Nenene, tys… a moje sestra… tak o tom nechci slyšet vůbec nic! Moje sestra!“</div><div style="text-align: justify;">„O tom teď nemluvíme, snažím se ti vysvětlit, proč je tvoje teta hlavní podezřelý a tvoje máma v tom buď jede taky, nebo je korunní svědek!“ Stiles se po tomhle připravoval na ránu. Zkoušel Scottovu trpělivost. Od rozvodu jeho rodičů byl citlivý na narážky na Melissu, v poslední době se také snažil být co nejvzornější syn. V rámci možností. Teď po něm chce, aby akceptoval svou matku jako pomocníka k brutálním mordům. Hůř, krvavý problém uprostřed rodiny, s níž to konečně začínalo fungovat. Rána však nepřišla.</div><div style="text-align: justify;">„A ty zatím… ty děláš… věci s mojí sestrou!“ </div><div style="text-align: justify;">„Scotte, kámo, prosímtě, zapomeň na to, nezdá se ti, že je tu důležitější průser, i když oběť patrně tentokrát nebudeme my dva?“</div><div style="text-align: justify;">Scott ho ale už neposlouchal. „Kdy?“</div><div style="text-align: justify;">„Co kdy?“ nechápal Stiles.</div><div style="text-align: justify;">„Kdy jsi ty a ona…!“</div><div style="text-align: justify;">„Takže jsi… to necítil? Nic jsi necítil? Jako když cítíš její vztek, tak jsi necítil… ehm… ani… hmm…?“</div><div style="text-align: justify;">Scott na okamžik zůstal zcela bez výrazu. Se skoro až vypnutou tváří. Potom ji zkřivil. „Konec debaty. Ne, ne!“</div>Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8397440593604378658.post-82645744075771715032023-03-24T16:03:00.000+01:002023-03-24T16:03:12.472+01:00Post Lucem 7<div style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhanRWMCCzJJL6uqgJlCeadUVxL4GuQr6TDDlw1mfW0g39uTEcpV_HSgBcT6_sgY7pNf83KMssrVlRbkzCbfLjyhonpaqJ2dm673A2Q4ERM0KAbW3kUdLQFfva8hjc3Wks_SgVOnd_P-8mj3_5BDqeIwu-QVx3NO0VSLd22CQlkv9AvYyqc-Vym3nFXBA/s300/Post%20Lucem.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="169" data-original-width="300" height="169" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhanRWMCCzJJL6uqgJlCeadUVxL4GuQr6TDDlw1mfW0g39uTEcpV_HSgBcT6_sgY7pNf83KMssrVlRbkzCbfLjyhonpaqJ2dm673A2Q4ERM0KAbW3kUdLQFfva8hjc3Wks_SgVOnd_P-8mj3_5BDqeIwu-QVx3NO0VSLd22CQlkv9AvYyqc-Vym3nFXBA/s1600/Post%20Lucem.jpg" width="300" /></a></div><div style="text-align: justify;">„Nesnáším, když tu musím takhle čekat. Drásá mi to nervy. Mám rozdrásaný nervy. Totálně rozdrásaný,“ Stiles pochodoval sem tam v setmělém loftu a snažil se soustředit na cokoli. Jednu věc, jednu myšlenku. Ale nemohl. Pořád musel myslet na to, že Derek, Scott a hlavně Cassie odjeli do smrtelného nebezpečí a on nemůže vůbec nijak pomoct.</div></div><div style="text-align: justify;">„Mohl bych tě zbít do bezvědomí a probudit tě, až bude po všem,“ nabídl mu Peter, který dál ležel na gauči, četl noviny a bylo mu zcela lhostejné, že ostatní odjeli do smrtelného nebezpečí a on nehodlá vůbec nijak pomoct. „Nebo jeď za nimi. No, radši ne. Už jsi to zvoral dost.“</div><div style="text-align: justify;">„Já? Jako já?“ Stiles se na něj otočil. Peter protočil oči, na moment si přes obličej spustil noviny a posadil se. </div><div style="text-align: justify;">„Ne, vůbec. Předvedl jsi perfektní ukázku, jak se chovat po tom, co podvedeš svou holku.“ </div><div style="text-align: justify;">„Já nikoho nepodvedl.“ </div><div style="text-align: justify;">„Jsem ochotný tomu věřit. Je zvláštní, že tě snese Scottova sestra, nepravděpodobné, že nějaká další. Ona, na druhou stranu… s tím, co musí být v ní? Všiml sis toho vůbec někdy?“ </div><div style="text-align: justify;">„Proč já vůbec něco říkám,“ uťal ho Stiles pro jistotu. Ticho možná nakonec nebyla tak zlá varianta v porovnání s Peterovým rozborem jeho bortícího se vztahu. „I kdyby mi nehodlala už nikdy věřit, nechci, aby ji roztrhaly alfy. Proč tam musela jet? Proč to měl Derek za dobrý nápad?“ </div><div style="text-align: justify;">„Protože jí věří. Je naivní. Věřit komukoli z jejich rodiny je naivní asi jako věřit Angličanovi, jak se jen porozhlédne po tvojí zemi a půjde si po svých. Nicméně, v jeho zoufalém případě, pochopitelné.“ </div><div style="text-align: justify;">Stiles se tvářil naprosto nechápavě. </div><div style="text-align: justify;">„Jsou to čarodějnice. To, co o nich netušíš, by vydalo na celou ságu. A o tomhle malém problému stoprocentně ví mnohem víc, než by tvůj hormony omlácený mozeček napadlo. Proto bych se ostatně o Cassiopeiu ani nebál.“</div><div style="text-align: justify;">„To jsem nemyslel, proč je to pochopitelné v Derekově případě?“ </div><div style="text-align: justify;">Peter se ušklíbl. Nepříjemně a tak potěšeně sám sebou, až Stiles litoval své otázky.</div><div style="text-align: justify;">„Víš, jak vypadala Derekova první velká láska?“</div><div style="text-align: justify;">Stiles rázně, odmítavě zavrtěl hlavou. „Cassie nevypadá jako Kate Argent, to je úplně absurdní.“</div><div style="text-align: justify;">„Vážně si myslíš, že Kate Argent je jediná holka, s kterou Derek byl? Tak zoufalý zase není. Mluvím o jeho opravdové první lásce,“ vysvětlil a úmyslně svá slova protahoval, „Paige.“<span><a name='more'></a></span> </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: center;">***</div><div style="text-align: center;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Tak jo, měsíc už vychází, musíme to zahájit,“ zavelel Derek, jakmile se všichni tři dostali ke správné stěně budovy banky. </div><div style="text-align: justify;">„Hm,“ přikývl Scott. „Jen pořád nedokážu přestat myslet na to, jak se řítíme vpřed s příliš málo informacemi. Nevíme toho dost.“ </div><div style="text-align: justify;">„Víme, že dochází čas,“ poznamenala Cass. </div><div style="text-align: justify;">„Jo, ale přemýšlejte o tom. Chci pomoct, jasně, jen jsem cestou uvažoval. Označili Derekovi dveře už před třemi měsíci. Proč čekali až do dneška?“ </div><div style="text-align: justify;">„Nemáme čas řešit každý sebemenší detail,“ mávl Derek rukou a měřil vzdálenost mezi zemí a žebříkem složeným pod střechou banky. Měl by na něj zvládl doskočit. </div><div style="text-align: justify;">„Dobře, ale co když je tenhle detail, důvod, proč čekali, ta nejdůležitější věc?“ </div><div style="text-align: justify;">„V tom případě nebudeme nic dělat a Boyd s Ericou jsou mrtví,“ odsekl Derek.</div><div style="text-align: justify;">„Scotte, víme, co můžeme očekávat. Víme, že se snaží tam Dereka dostat, víme, že jestli ho chtějí naverbovat, tak je v plánu, aby Boyda a Ericu zabil. Víme, že to nehodlá udělat,“ přidala se k Derekovi Cassie. </div><div style="text-align: justify;">„Jestli ho chtějí naverbovat. Tohle jsou pořád víceméně domněnky.“</div><div style="text-align: justify;">„Zní smysluplně. Jestli tu chceš zůstat a přemýšlet nad jiným možným důvodem, proč čekali, nebudu ti to vyčítat. Ale já jsem smířený s tím, co riskuju. Můj život za jejich.“ </div><div style="text-align: justify;">Scott přikývl, ač byl přesvědčený, že jim pořád něco uniká, i kdyby to všechno byla pravda. </div><div style="text-align: justify;">„Půjdu s tebou. Ale neměli bychom tam vrazit všichni tři. Potřebujeme oči kolem.“</div><div style="text-align: justify;">„Chápu. Budu hlídat, napíšu, kdyby se někdo objevil,“ Cassie přikývla a vytáhla dosud schovanou dýku. Scott i Derek se na ni tázavě podívali.</div><div style="text-align: justify;">„Fajn, tak jsem to možná konzultovala s Danny. A tahle dýka patřila dědečkovi, má fungovat na vlkodlaky. To je teď jedno,“ prohlásila dřív, než Derek stačil začít se svou ohranou písničkou, jak se mu nelíbí tahat do toho magii. „Jděte. A opatrně, Scotte, jsi taky vlkodlak. Jestli-“ chvilku přemýšlela, jak nejlépe mu předat varování a neprozradit při tom moc, „jestli tě hledala ta neznámá dívka, která pomohla Isaacovi od alf, určitě to bylo kvůli něčemu vážnému. Jestli tě chtěla před něčím varovat, dávej si na ty alfy pozor, mohli by mít další plány i s tebou.“</div><div style="text-align: justify;">Derek si ji prohlížel. Neřekla všechno. Tušil, že by se mu část pravdy nelíbila, a proto ji neříká. Zároveň, snad pošetile, věřil, že by to udělala, pokud by na ní záviseli. Důvěřovat jí zatím nebylo ke škodě. Nakonec jen vyskočil na žebřík. Scott ho následoval a Cassie se potichu rozběhla kolem stěny ke vchodu. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: center;">***</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Myslíš, že je Erica vážně mrtvá?“ ozval se nakonec znovu Stiles po několika minutách mlčení.</div><div style="text-align: justify;">„Myslíš, že mě to vážně zajímá? O jediný atom víc, než jestli tě Cassiopeia odkopne, což mě nezajímá vůbec. Nemůžeš prostě mlčet?“</div><div style="text-align: justify;">„Jenom nechápu, proč ta banka, jasný? Proč by je prostě nezavřeli do nějakého podzemního doupěte nebo tak? Je to smečka alf, ne? Neměly by teda jako mít nějaké doupě? Možná tam žijí. Možná jim ten bankovní trezor připomíná jejich vlčí nory.“</div><div style="text-align: justify;">„Vlčí – nory?“ Peter zamrkal a okamžik přemýšlel, jestli praštit Stilese nebo sebe. </div><div style="text-align: justify;">„Jo, vlčí nory, ne? Kde žiješ?“</div><div style="text-align: justify;">„V podzemní spleti jeskyní ukryté hluboko v lese.“</div><div style="text-align: justify;">„Páni, fakt?“</div><div style="text-align: justify;">„Ne, blbče, v centru. Myslel jsem, že tě ta malá čarodějnice alespoň něco naučila.“</div><div style="text-align: justify;">„Dobře, ale i tak, s tou bankou musí jít o něco víc,“ stál si za svým Stiles. „Proč čekají na úplněk už tři měsíce? Měli na to tři měsíce.“</div><div style="text-align: justify;">„A tys měl hodinu na to, stát se naprosto k nevydržení, tak-“ Peter se ale prudce posadil, protože ač byl Stiles navýsost otravný, a pokud už by chtěl čekat a rozebírat situaci s někým z jejich bandy, Stiles by byl ten poslední, něco ho napadlo. „Z čeho jsou ty stěny? V trezoru, ty zdi?“</div><div style="text-align: justify;">Stiles začal rychle prohledávat plány a popisky banky. </div><div style="text-align: justify;">„Jo, tady, vydrž, musí to tu být napsané… tady!“</div><div style="text-align: justify;">„Hekatolit,“ přečetl mu Peter přes rameno.</div><div style="text-align: justify;">„Je to zlé? Zní to zle.“ </div><div style="text-align: justify;">„Zavolej jim. Okamžitě!“ Peter najednou vypadal víc než zaujatě.</div><div style="text-align: justify;">„Jasně, proč?“</div><div style="text-align: justify;">„Protože hekatolit odráží měsíční světlo. Tři měsíce k nim neproniklo, tři měsíce se nepřeměnili. Boyd a ta druhá nejsou ti, kdo mají umřít. Mají zabít Dereka se Scottem.“</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: center;">***</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Cass si zatím ničeho zvláštního nevšimla. Snažila se poslouchat každé zašustění větru, ale pokud mohla soudit, kolem budovy ani uvnitř nikdo nebyl. Pravda, se stopováním neměla skoro žádné zkušenosti. Na druhou stranu neviděla žádná auta, do vstupní haly se dostala bez problémů. Všude vládla tma prosvětlovaná jen měsíčními paprsky. Přesto pevněji uchopila rukojeť dýky a vytáhla ji z pouzdra. Toxická směs byla nalitá uvnitř, stačilo jen bodnout. </div><div style="text-align: justify;">Stín.</div><div style="text-align: justify;">Někdo přicházel proti ní. Přitiskla se ke stěně výklenku a snažila se zklidnit svůj dech. Měla ale pocit, že čím víc se snaží, tím je hlasitější. Musí ji slyšet, musí o ní dávno vědět. Nečekala boj tak brzy. Sledovala stín, a když se dostatečně přiblížil, vyrazila s dýkou napřed, v úrovni břicha, jak jí radila Braeden. Zastavila jen pár centimetrů od nataženého luku. </div><div style="text-align: justify;">„Alli-“ vykřikla skoro, než se zarazila. Její druhý výkřik utlumila ruka, která ji popadla zezadu. Ve vteřině, než si uvědomila, že je za ní někdo další, popadl ji a asi by se měla bránit, si všimla překvapení i ve tváři Allison. </div><div style="text-align: justify;">„Slečno Morellová?“ zašeptala Allison. Cass ucítila, jak stisk uvolňuje. Prudce se otočila. Proti nim stála jejich školní poradkyně. Cože? Poradkyně Morellová? Co ta tady dělá? Proboha kdo v tomhle městě je vůbec normální?!</div><div style="text-align: justify;">„Buďte zticha a poslouchejte. Nemáte ani tušení, do čeho jste se právě dostaly. Máte asi dvacet vteřin na to se schovat.“</div><div style="text-align: justify;">Znovu popadla Cassie, tentokrát i Allison, a postrčila je ke dveřím vedle výklenku.</div><div style="text-align: justify;">„Co to děláte?“ zasyčela Cassie. </div><div style="text-align: justify;">„Schovejte se do toho skladiště. Zamknout. A až uslyšíte začátek rvačky, vyjdete ven. Pryč.“</div><div style="text-align: justify;">„Rvačky?“ Allison byla naprosto zmatená.</div><div style="text-align: justify;">„Uslyšíte. Padejte!“</div><div style="text-align: justify;">Obě vletěly do skladiště, než za nimi slečna Morellová zabouchla dveře. Podívaly se na sebe, pořád překvapené, zmatené. Cassie se chtěla Allison zeptat, co tam zatraceně dělá. Sama. Allison se rozhlédla po místnosti a rychle si přikryla ústa, aby nezačala křičet. Cass to také uviděla. Ucítila. Za nimi leželo tělo. Erica. Isaac měl pravdu, byla mrtvá. Už musela být mrtvá nějakou dobu. Opřená o police, s hlavou vyvrácenou, kůží napnutou a šedivou. Znovu se jí udělalo zle. Potřetí tenhle večer. Přitiskla se ke dveřím a zírala na mrtvolu. Na dýku, obranu, nebezpečí, úplně zapomněla. Neměla sem chodit, co ji to proboha napadlo. Měl pravdu i Stiles, tohle přece není pro ni! Doopravdy mrtvá, doopravdy zavražděná, doopravdy… se to dělo. Najednou ji napadlo, že doteď si to snad neuvědomovala. Jak opravdové všechno je.</div><div style="text-align: justify;">Dýka jí vypadla ze ztuhlých, ledových prstů. Zazvonila o kamennou podlahu. A pak ještě něco jiného. </div><div style="text-align: justify;">Allison se zděšeně nadechla, prudce odtáhla Cassie od dveří a kopla do nádoby u polic. Z ní se rozlila čpavě páchnoucí tekutina. Obě dívky si rukávem přikryly nosy. Klapání se blížilo. Cassie se podívala na Allison. Možná reagovala instinktivně, možná byla o něco lépe připravená, ale pořád byla úplně stejně vyděšená jako ona. Kdosi, kdo procházel kolem výklenku s jejich dveřmi, se zastavil. Cassie čekala, že se dveře každou vteřinou rozletí. Snažila se, opravdu se snažila své srdce brzdit, přitiskla si ruku na hrudník. Sledovala dýku, jak neužitečně leží dva kroky od ní. Neodvážila se pro ni natáhnout.</div><div style="text-align: justify;">Kroky nakonec, po nekonečných třech vteřinách, pokračovaly dál. Vydechla a opřela se Allison o rameno. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Co tu…“ zašeptala. </div><div style="text-align: justify;">„Našla jsem ten symbol. Chtěla jsem to prozkoumat,“ odvětila jí Allison téměř neslyšně. </div><div style="text-align: justify;">„Drží tu Boyda a Er-“ Cass se kousla do rtu, vydechla, nadechla. Ericu. Erica leží za nimi a ona dělá všechno, co může, aby si tu skutečnost nepřipouštěla. „Někoho dalšího. Chtějí, aby je Derek zabil a přidal se k nim.“</div><div style="text-align: justify;">„Tak proč ty?“ </div><div style="text-align: justify;">„Je tu i Scott. Měla jsem je var...ovat!“ uvědomila si. Vytáhla telefon. Svítila tam krátká zpráva od Stilese. Trezor je z hekatolitu, bránil vlkodlakům přeměnit, jsou mimo, maj vás zabít, zmiz! </div><div style="text-align: justify;">Rychle si ale uvědomila i to, že je pozdě. Slečna Morellová měla pravdu, zaslechly to. Vrčení a nelidské zařvání se rozléhalo chodbami až k nim. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Cassie se sehnula pro svou dýku. Odemkla dveře. </div><div style="text-align: justify;">„Tak pojď! Nemůžou se tu pozabíjet!“ </div><div style="text-align: justify;">Na Allison pak nečekala a rozběhla se směrem, odkud řev přicházel. Nemyslela na to, jestli se kolem potlouká nějaký vlkodlak, nějaká alfa, nějaký vrah. Slyšela však, že Allison je jí v patách. Doběhly až k trezoru. Alfy možná také raději zmizely. Vstup do trezoru byl otevřený, přesto slyšely, že jsou vlkodlaci pořád uvnitř. Pochopily proč, jakmile se dostaly ke kulatému průchodu a každá se opřela z jedné strany. Před nimi ležela hranice z popelu z horského jasanu. Možná proto se tu zdržovala slečna Morellová? Aby ji uzavřela, až vpadnou dovnitř? Vlkodlaci ji nedokážou překročit, a když se spojí po celém obvodu, je to pro ně spolehlivé vězení. V kterém teď vězeli Scott i Derek, do nichž se bezhlavě a zvířecky pouštěli Boyd a nějaká hnědovlasá žena. Měli v úmyslu zabít. Snažili se jim drápy zarazit do masa. Byla z nich cítit krvelačnost, vztek, naprostá ztráta kontroly. Derek i Scott se ale jen vyhýbali jejich útokům, odráželi je a ani jeden se nesnažil jít na krev. Chtěli je jen… co, unavit?</div><div style="text-align: justify;">„Nemají šanci, podívej se na ně!“ řekla Allison dost hlasitě, aby ji Cass přes neustálé hrdelní vrčení slyšela. Boyd se po nich ohlédl. Vycenil zuby, znetvořený vlčí nos se mu chvěl, v očích neměl nic lidského. Měla pravdu. Derek a Scott se snažili ovládat a přemýšlet a to jim ubývalo sílu. Nemohli vyhrát, pokud jim neublíží. A v žádném případě nemůžou vydržet v téhle provizorní aréně, dokud to ty dva neunaví. Měli tři měsíce potlačovaných zásob.</div><div style="text-align: justify;">„Na tři,“ kývla na Allison. Pak odpočítala a každá z nich smetla pořádný kus linie popela u vstupu. Boyd zařval a i s vlkodlačicí v zádech kolem nich okamžitě proběhli ven. </div><div style="text-align: justify;">Vyčerpaný Scott klesl na kolena, aby popadl dech. Ovšem Derek k nim rázným krokem došel, stále ve své částečně vlčí podobě, a na obě se obořil.</div><div style="text-align: justify;">„Co jste si myslely?!“</div><div style="text-align: justify;">„Že musíme něco udělat.“ Allison se narovnala. Cass si stoupla vedle ní.</div><div style="text-align: justify;">„Zachránily nám život,“ připustil Scott. I on se k nim nakonec pomalu přidal. Podle názoru Cassie vypadal nezraněně. Na rozdíl od jeho trička.</div><div style="text-align: justify;">„Jo a co si myslíš, že budou tam venku dělat? Máte vůbec tušení, co jsme právě vypustili?!“ </div><div style="text-align: justify;">„Měli jsme se dívat, jak vás roztrhají? Udělali by to, nebo vy je!“ </div><div style="text-align: justify;">„A z toho chceš vinit nás?“ přidala se ke Cass Allison. „Já nejsem ta, kdo tu proměňuje puberťáky ve vrahy.“</div><div style="text-align: justify;">„Ne, to jen zbytek tvojí lovecké rodiny,“ odsekl Derek. Už zase vypadal jako člověk. Jen pořád naštvaný. A trochu zlomený.</div><div style="text-align: justify;">„Udělala jsem chyby. Ale za Gerarda nemůžu.“ </div><div style="text-align: justify;">„Dost! Gerard je vyřízený. Díky Scottovi a tetě. Jestli se o tom chcete hádat, nechte si to na ráno, teď jsou dva naprosto maniakálně nezvladatelní vlkodlaci venku, s tím už se něco dělat dá! Kdo to vůbec byl?“ přerušila je Cassie.</div><div style="text-align: justify;">„Cora. Moje mladší sestra.“</div><div style="text-align: justify;">Cassie i Allison to překvapilo. Nevěděly, že nějakou má. </div><div style="text-align: justify;">„Nemám tušení, co tady dělá. Nebo jak na ni přišli. Nežili jsme spolu od toho požáru.“</div><div style="text-align: justify;">„Dereku…“ Cass mu položila svou dlaň na paži. On se jí ale vysmekl a zamířil pryč cestou, kterou k trezoru doběhly. Ke skladišti s Ericou. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: center;">***</div><div style="text-align: center;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Cassie a Allison stály opřené o Allisonino auto. Cassie k bance původně přijela se Scottem v Derekově, ale ten s ním zase zmizel. On a Scott vyrazili Coru a Boyda hledat do lesa za bankou na okraji města, kam podle všeho vyběhli, a Cassie odmítli vzít s sebou. Derek pořád zuřil. Asi to chápala. Pokud byla druhá vězeňkyně jeho mladší sestra, kterou tak dlouho neviděl… no, asi by také nebyla úplně racionální. Navíc vynesl ven mrtvou Ericu, konečně potvrdil, čeho se tak dlouho obával. Jeho rozhodnutí, že se s nimi Cass nebude honit za úplňku za nezvladatelnými vlkodlaky, ale podpořil i Scott, a radši si na pomoc zavolali Isaaca Laehyho. Oslabený po oživování vzpomínek nebo ne, pořád to byl vlkodlak. Cassie nebyla. Ji i Allison poslali jednoduše domů, prý by se jim raději neměly plést do cesty. </div><div style="text-align: justify;">„Nesnáším, když mě takhle podceňuje!“ </div><div style="text-align: justify;">„No, honit rozzuřené vlkodlaky vážně není snadné,“ připustila Allison. „A má o tebe starost.“</div><div style="text-align: justify;">„To má Scott pořád o všechny.“ </div><div style="text-align: justify;">„Jo. Je to… obdivuhodné. Je dobře, že ji má. Kvůli tomu mi dlouho tajil, že moje máma se ho pokusila jako vlkodlaka zabít. Abych… jako poslední vzpomínku na ni neměla tohle. Šlo mu o život a jemu stejně záleželo na tom, abych si ji pamatovala jako mámu a ne...“ </div><div style="text-align: justify;">„Protože tě má pořád rád.“ </div><div style="text-align: justify;">Allison zakroutila hlavou. „Nebylo by to dobré ani pro jednoho z nás.“</div><div style="text-align: justify;">„Jo, myslím, že to chápe taky. Alespoň není pitomec jako Stiles.“</div><div style="text-align: justify;">„Prosímtě, Stiles je tebou posedlý.“ </div><div style="text-align: justify;">„A proto po sobě nechal plazit Heather?“</div><div style="text-align: justify;">Allison zvedla překvapeně obočí.</div><div style="text-align: justify;">„No dobře…“ připustila teď Cass, „Na té narozeninové party. Oslavenkyně. Skočila po něm a nedala mu ani dvě vteřiny, než ho někam odtáhla. Přísahá, že to je všechno, že se jí pak vysmeknul.“ </div><div style="text-align: justify;">„Tak proto jsi byla tak naštvaná. Já bych mu věřila,“ Allison našpulila pusu v docela sebejistém výrazu. „Notak, je to kluk. Většinou jsou mimo. Ale že by tě podvedl?“ zamručela a zakroutila hlavou. </div><div style="text-align: justify;">„Hlavně mi nevyprávěj o situacích, kdy byl mimo můj brácha.“ </div><div style="text-align: justify;">Allison se zasmála. „Chtěla jsem tím jenom říct, že si někdy neuvědomují, co dělají. A Stiles je trochu… eh…“ hledala chvíli správná slova. </div><div style="text-align: justify;">„Praštěnej? Já vím. Proto ho mám tak ráda.“</div><div style="text-align: justify;">„Vidíš?“ </div><div style="text-align: justify;">„Scotta taky. Stejně mě ale štve, že mě podceňuje. Neříkej, že tebe to neštve. Řeknou nám, ať jdeme domů, a jdou je lovit, jako by to dávalo smysl. A přitom nakonec můžou Cora a Boyd ulovit je. Tak moc jsem doufala, že teď už bude od všeho pokoj. Že nebudeme znovu řešit… psychopata, co nás chce zabít? Promiň.“ </div><div style="text-align: justify;">Allison se zadívala do země, ale zavrtěla hlavou. „To přece Gerard je. Vím, co je zač, a že si to zasloužil. Doufala jsem v to samé. V nový začátek.“</div><div style="text-align: justify;">„Hm. Jenže Erica je už mrtvá a můžou přibýt další. Může to být Scott nebo Derek! Všechno to prolévání krve je zpátky.“</div><div style="text-align: justify;">„Víš co, měly bychom něco udělat.“</div><div style="text-align: justify;">Cass se na ni podívala.</div><div style="text-align: justify;">„Nenechat to… vrátit zpátky.“ </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: center;">***</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Volala jsem ti jen kvůli tomu, žes to chtěla. Před chvílí přivezli tělo,“ obrátila se Melissa na svou sestru, když ji zatáhla stranou vedle sesterny, jakmile vkročila do chodby nemocnice. Odpoledne se jí Danny ptala na nesmysly, jestli náhodou necítila cizí, temnou sílu. Jak by Melissa mohla? Ona sama magii nikdy nepoužívá, nikdy. Tak jak by zrovna ji mohla vyrušit natolik, aby ji vnímala? Poněkud jí ale zarazila naléhavost, s jakou se její sestra ptala, a matná představa, jak zlé to asi musí být, když se obrací na ni. A také nepříjemné tušení, že by se to mohlo týkat jejích vlastních dětí. Souhlasila proto, že jí dá vědět, kdykoli by si všimla něčeho podezřelého, a ten okamžik nadešel dnešní noci. </div><div style="text-align: justify;">„Smrt?“</div><div style="text-align: justify;">„Dneska večer.“</div><div style="text-align: justify;">„Jestli umřel dneska, tak to nesedí. Stopuju včerejší nabourání přirozeného řádu a magického proudu temnotou. Dost nad rámec obyčejné temné magie, byl to pořádný nápor, zrovna ve chvíli, kdy jsem se musela sama napojit na co nejsilnější proudy kvůli obnově tkání.“</div><div style="text-align: justify;">Melissa se zatvářila pobouřeně. „Krvavá magie? Jak to můžeš dělat?“</div><div style="text-align: justify;">„Bylo to pro záchranu něčího života, ne že by se mi to líbilo. Jenom už včera v noci.“</div><div style="text-align: justify;">„Tenhle muž zemřel dneska, ale je to podivné i tak. A starší oběť, co je možná podobná, jenom jsem si to neuvědomila a blíž ji nezkoumala, dokud ho nepřivezli. Ukážu ti to. Pod jednou podmínkou. Řekneš mi, jestli to souvisí se Scottem a Cassie. V čem teď jedou, protože mi neříkej, že v ničem.“</div><div style="text-align: justify;">„Taky se na to můžu podívat i bez tebe, pokud ti teď přijde důležitější se vybavovat.“</div><div style="text-align: justify;">„Jistě,“ utrousila Melissa. „Můžeš ovládnout město beze mě. Musím jenom vědět, že jsou v bezpečí a nejde o ně.“</div><div style="text-align: justify;">„Snaží se najít vlkodlaky Dereka Halea. Poradí si, Cass jsem dala tátovu dutou dýku, víš tu původně na quijada vil, ale-hm.“ Danny zmlkla, když si všimla, že její sestra dávno zapomněla, co je quijada vil, nebo to ani nikdy nevěděla, protože jako malá věčně neležela v tátových knihách.</div><div style="text-align: justify;">„Nechci, abys je do tohohle tahala! Jsou to jenom děti.“</div><div style="text-align: justify;">„Měla bys konečně pochopit, že tohle je ale i jejich věc. Obecně vzato. Nadpřirozeno. Je to v nich. Měli by rozrůst do svého potenciálu.“</div><div style="text-align: justify;">„To je možná tvůj problém. Nechala bys všechno rozrůst.“</div><div style="text-align: justify;">Danny si svou sestru zamyšleně prohlédla. </div><div style="text-align: justify;">„A ty nic. Co víš o-“</div><div style="text-align: justify;">„Ou, špatné načasování?“ přerušil ji ale hlas Stilese Stilinskiho. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Vlastně ideální. Jsme tu kvůli něčemu důležitému, díky, že jsi mi to připomněl. Takže můžeme?“ obrátila se zpátky na Melissu a svou otázku nedořekla. Melissa je od začátku nechtěla nechat rozrůst. Ale do čeho? Danny měla pocit, že za tím muselo být něco víc než jen magie. Ten Cassiin zuřivý oheň v očích. Scottova cesta, z níž ho chtěly alfy podle Braeden svést. </div><div style="text-align: justify;">Melissa kývla a oběma naznačila, ať ji následují.</div><div style="text-align: justify;">„Moment, i on? Co tu dělá?“</div><div style="text-align: justify;">„Toho zavražděného našel Stiles, tak jsem ho zavolala.“</div><div style="text-align: justify;">„Vlastně to byla Lydia. Jako… Lydia Martin. Pak mi zavolala. Neví, jak se tam dostala nebo co ji tam přilákalo, ale prostě najednou dorazila k bazénu a našla ho. Což jí pochopitelně dost děsí, protože naposledy se takhle ocitala na místech, když ji Peter magicky nutil, aby ho oživila. Na druhou stranu ale nezní moc pravděpodobně, že by ji Peter tahal k tomuhle tělu, ani se mi nezdá, že by ji z ničeho nic chtěl donutit, ať oživí nějakýho náhodnýho plavčíka, takže nějak nevíme, co si myslet. Vzal jsem ji domů, ale očividně to není normální už podle toho, ne?“ což mu bylo jasné hned, jak mu Lydia o svém šokujícím nálezu ve veřejném bazénu zavolala. Ihned za ní pak vyrazil. Jednak to byl důvod, proč zmizet z Derekova bytu, kde by musel dál nečinně čekat na to, jestli Scott, Derek a Cassie dokázali zvládnout zuřivé vlkodlaky, nijak jim nemohl pomoct ani s jejich naháněním po lese, když jim utekli, a jednak to, že Lydii zase něco přitáhlo k místu děsivé, děsivě odporné a děsivě divné smrti někoho, koho ani neznala, nemohl ignorovat. To nemohlo být přirozené ani náhodou. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Melissa tedy oba rychle zavedla do márnice. Dávala pozor, aby je cestou nikdo neviděl, ač to uprostřed noci nebylo pravděpodobné a Danny by si dokázala snadno poradit s kýmkoli, kdo by je vyrušil. Měla obrovské zkušenosti s matením policistů, kteří ji zastavovali, než se pořádně naučila řídit, správců kolejí a vlastně i nemocničních zaměstnanců, když plnila svou studijní praxi, seznámila se s upíry a občas provedla něco, o čem by lidé neměli vědět. </div><div style="text-align: justify;">Potom Melissa přistoupila k jednomu ze stolů zakrytým prostěradlem.</div><div style="text-align: justify;">„Dobrá. Stilesi, jestli někomu řekneš, že jsem ti to ukázala, přísahám, že tě bolestivě a pomalu zabiju.“</div><div style="text-align: justify;">„Ne, že bych tomu nevěřil, ale proč mi chcete vůbec ukázat tělo, které jsem už viděl?“</div><div style="text-align: justify;">„Protože jsi neviděl všechno. Oběť, kterou jste našli u bazénu,“ stáhla z ní prostěradlo. Danny se podívala na velice bledého mladého muže. </div><div style="text-align: justify;">„Vidíš to kolem jeho krku pod tou řeznou ránou? To je stopa po škrtidle. To znamená, že byl něčím škrcen, šňůrou, lanem…“</div><div style="text-align: justify;">„Počkejte chvilku, co za vlkodlaka někoho škrtí?“ zamračil se Stiles. „To není zrovna vlkodlačí styl.“</div><div style="text-align: justify;">„Proč by ho měl škrtit vlkodlak?“ zamračila se i Danny.</div><div style="text-align: justify;">„No… mysleli jsme s Lydií, že ho zabili Boyd a Cora, když dneska v noci konečně utekli alfám.“</div><div style="text-align: justify;">Danny přešla údiv, že jí pořád všichni vykládali o Boydovi a Erice a žádné Coře, a zavrtěla hlavou. Ten člověk by byl rozdrásaný, kdyby ho napadli vlkodlaci.</div><div style="text-align: justify;">„A potom,“ strhla jejich pozornost Melissa zpátky k tělu, „je tu tohle.“</div><div style="text-align: justify;">„Ježiši, člověče, je to mozková hmota?“ nahnul se Stiles nad ránu na mladíkově hlavě.</div><div style="text-align: justify;">„Někdo ho uhodil zezadu do hlavy. Smrtelně,“ poznamenala Danny.</div><div style="text-align: justify;">„Vlastně ho mohlo zabít kterékoli z těchto zranění. Je podříznutý, škrcený a ještě rána do hlavy. Někdo vážně chtěl toho chudáka kluka mrtvého. Proto je to divný. Zabili by ho v každém případě, tak proč? A to je důvod, proč jsem volala tobě,“ podívala se na sestru. </div><div style="text-align: justify;">„Rozumím,“ přikývla Danny. Víc nerozvedla. Způsob smrti tohoto muže byl podivný. Mohlo by se snadno jednat o rituál. Zcela zjevně tu figuroval vrah, a proč by obyčejný vrah natolik komplikoval vraždu? Mohlo by to teoreticky být přirozené, třeba pokud by tomu odpovídalo místo činu. Někdo ho mohl chtít prostě mučit, i takoví šílenci existují. Jenže o tom pochybovala. A jestli to nebylo přirozené, jestli to byl rituál, takhle by vypadala trojitá smrt. Lidská oběť. Jenom ne ta včerejší. A dnes nic necítila, protože nečerpala žádnou sílu, když se to dělo.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Tohle by ale neudělali Boyd a Cora. Takže je to možná jen náhoda,“ vydechl trochu ulehčeně Stiles.</div><div style="text-align: justify;">„Nemyslím, že je to náhoda. To pořád není všechno,“ odvětila Melissa.</div><div style="text-align: justify;">„Co, ještě čtvrtý způsob? To už by bylo extrémně nadbytečný,“ podivil se Stiles. </div><div style="text-align: justify;">„Ne, ale ta dívka má úplně stejná zranění. Koroner řekl, že nebyla jen uškrcená,“ vysvětlila jim a přikročila k dalšímu přikrytému tělu. Když odkryla jeho obličej, sklonila se nad něj a začala vysvětlovat.</div><div style="text-align: justify;">„Ten, kdo jí to udělal, použil garotu, což je tyč, kterou prostrčíš lanem, začneš otáčet a-“ </div><div style="text-align: justify;">Danny stiskla Melisse rameno, aby ji zastavila Stiles zalapal po dechu. </div><div style="text-align: justify;">„Proboha, ty ji znáš… to mě ani nenapadlo...“ okamžitě ji zase chtěla zakrýt, ale Stiles ji zadržel.</div><div style="text-align: justify;">„Byl jsem… byl jsem na její party. Měla narozeniny. Jmenuje se Heather a byla pohřešovaná od včerejšího večera...“</div><div style="text-align: justify;">„Tehdy podle všeho zemřela.“ </div><div style="text-align: justify;">Stiles se s těžko čitelným výrazem díval do tváře mrtvé dívky a Melissa zvedla pohled k Danielle. Obě napadlo totéž. To jsou dva. Kde budou další?</div><div style="text-align: justify;">Stiles je už ale nevnímal. Upřeně se díval na Heather, než se poměrně tvrdě otočil.</div><div style="text-align: justify;">„Prošel tudy ještě někdo? Nějaká další těla, další pohřešovaný?“</div><div style="text-align: justify;">Melissa vrtěla hlavou. „Ne, žádná těla, ale… počkej, jenu dívku sem vzali na toxikologii, zaslechla jsem, že zmizela její přítelkyně dneska v noci v lese.“</div><div style="text-align: justify;">„Nikdo ji ještě nenašel?“</div><div style="text-align: justify;">„To nevím.“</div><div style="text-align: justify;">„Fajn. Je ta s toxikologií tady? Právě teď?“</div><div style="text-align: justify;">„Myslím, že jo?“</div><div style="text-align: justify;">Stiles se rozešel k východu. </div><div style="text-align: justify;">„Počkej, počkej, co chceš dělat?“ Melissa ho zastavila.</div><div style="text-align: justify;">„Musím s ní mluvit. Myslím, že vím, co se děje.“</div><div style="text-align: justify;">„Stilesi, jestli je tu ta dívka kvůli toxikologii a ještě traumatizovaná zmizením přítelkyně, není dobrý nápad na ni uhodit s… čímkoli, co si myslíš, že se děje,“ nelíbilo se to ani Danny.</div><div style="text-align: justify;">„Beru na vědomí,“ odvětil ale on, pořád stejně tvrdě, a vyšel ven.</div><div style="text-align: justify;">Melissa ještě chvilku otálela. „Ona?“</div><div style="text-align: justify;">Danny přikývla. „Hodně krvavý rituál, hodně nutných obětí. Hlídej ho,“ ukázala ještě ke dveřím. Jestli si Stiles právě vytvořil teorii a hodlá s ní uhodit na nic netušící pozůstalou po třetí oběti, mohl by napáchat víc než dost škody. To chápala i Melissa. Stiles čekal u pootevřených dveří, uvědomil si, že neví, v kterém pokoji ta dívka je. Čekal na Melissu a poslouchal.</div>Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8397440593604378658.post-59243534095007605322023-03-14T15:50:00.007+01:002023-04-13T17:20:20.151+02:00Post Lucem 6<div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg9xKpqaOd_RipffRwM5IcvoCD38vBjilVGRd2h1GY3FMICzLzyT1T38_qs88NVK45alNO-80eFc3Zh9GEK7MCfjg30nF9bj0miQ4Yj7qAAuqzEqK1xqwZYRHsZrRHEJ7opniDBrh7kZixlEFApUCKHUwN5YoIMgZgMzegIuOsMo0C9mBHE3DJsMMsgXA/s300/Post%20Lucem.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="169" data-original-width="300" height="169" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg9xKpqaOd_RipffRwM5IcvoCD38vBjilVGRd2h1GY3FMICzLzyT1T38_qs88NVK45alNO-80eFc3Zh9GEK7MCfjg30nF9bj0miQ4Yj7qAAuqzEqK1xqwZYRHsZrRHEJ7opniDBrh7kZixlEFApUCKHUwN5YoIMgZgMzegIuOsMo0C9mBHE3DJsMMsgXA/s1600/Post%20Lucem.jpg" width="300" /></a></div><div style="text-align: justify;">Scott znovu střelil pohledem po Cassie a Stilesovi. Už byli skoro u domu, ze kterého se linula hudba a spousta světla, a právě do něj měli namířeno. Scott si jen nebyl úplně jistý, že je to dobrý nápad, nebo že minimálně neměl chodit on. Neměli vůbec žádné tušení, jak Boyda a Ericu najít. Bylo mu jasné, že když budou sedět doma a zírat do zdi, přijdou na stejné kulové, jako když půjdou na večírek. Jen si připadal nevhodně, slavit, když oni dva čekají na smrt. S tím by souhlasila i Cassie. Ovšem také to nebyl jediný jeho důvod. Což přiznal po několika vteřinách nucení.<span><a name='more'></a></span></div></div><div style="text-align: justify;">„Je prostě divné jít na večírek jiné střední školy.“</div><div style="text-align: justify;">„Bože, jeden drink, jasný? Budeš v pohodě.“</div><div style="text-align: justify;">„Jasně, proč jsem vůbec tady? Mohli jste jít klidně sami.“</div><div style="text-align: justify;">„Jednak proto, že Heather byla moje kamarádka od malička. Když nám byly tři, tak jsme se spolu i koupali ve vaně, chodili jsme spolu do školky, naše mámy byly nejlepší kamarádky. Tak mě pozvala, protože tyhle narozeniny považuje asi za důležité. A jednak proto, že tam může být nějaká Neallison, která by mohla zaujmout tvůj pohled? Heather slíbila představit nás přátelům.“</div><div style="text-align: justify;">„Jo, třeba Ashley,“ přidala se Cassie. Nebyla moc nadšená z toho, že se mají účastnit narozeninové oslavy nějaké holky, kterou znal Stiles ještě dřív, než se spřátelil s McCallovými. Která s nimi ani nechodila do stejné školy. S kterou si zjevně byl pořád dostatečně blízký, aby ho pozvala. Žárlila na něj? Možná. Asi. Určitě. Možná to byl důvod, aby s ním šla i ona. Ale také chtěla stejně jako on vyčistit všem hlavu a donutit Scotta přestat myslet na Allison. Protože s myšlenkou na to, kam se poděli Boyd a Erica a kde se může schovávat smečka alf, nepohnuli, a Allison byla jediný další Scottův současný volnočasový bod od momentu, kdy ji poprvé uviděl po prázdninách. Musel se posunout dál. Nezdálo se, že se k němu chce vrátit. </div><div style="text-align: justify;">„Ashley? To zní… jako úplně protivná blondýna s pištivým hlasem.“</div><div style="text-align: justify;">„No tak… třeba Bernice. Milá bělovlasá babča, co ti bude péct sušenky.“</div><div style="text-align: justify;">„Kámo…“ </div><div style="text-align: justify;">Cassie se zasmála, Stiles se uculil a za chůze ji popadl jednou rukou kolem pasu. </div><div style="text-align: justify;">„Nemůžu za to, že Cassie je jednom jedna. A to by navíc bylo poněkud divný, nejste Targaryeni.“ </div><div style="text-align: justify;">„Kdyby teta v tom zamčeným sklepě schovávala draka, asi už bych se ani nedivila.“ </div><div style="text-align: justify;">Stiles vážně přikývl. „Stoprocentně by chtěl sežrat hlavně mě. Ten dům mě nemá rád.“ </div><div style="text-align: justify;">„Můžeme se vrátit k tomu, že by to bylo ultradivný, a už nikdy nic podobnýho nezmiňovat?“</div><div style="text-align: justify;">„Neboj, Scotty, Bernice už čeká.“ </div><div style="text-align: justify;">Po dalším Scottově pohledu Stiles zvedl ruce. „Prostě se jen posuneš dál. Vpřed a vzhůru.“</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Sotva ale stihli otevřít dveře, vyskočila před nimi blondýnka s dlouhými vlnitými vlasy, velkýma očima, velkými rty a ještě větším výstřihem. A sotva stačili pozdravit a Stiles už už téměř vyslovil „tohle je Scott a-“, vrhla se mu se šťastným „Jsem tak ráda, že jsi to stihl,“ kolem krku a vtáhla ho přes práh. Scotta ani Cassie si nevšímala, oba zůstali konsternovaně stát. </div><div style="text-align: justify;">„Pojď, musíš mi pomoct vybrat víno!“ ani po tom Stilesovi nedala šanci odpovědět, popadla ho za ruku a odtáhla kamsi do útrob domu. Nejspíš překvapením se vůbec nebránil. I pro Cassie to bylo značné překvapení. Chvíli zírala na místo, kde se na něj ta harpyje vrhla. Nadechla se. Otočila na patě. Přehnaně hlasitě vypochodovala zase ven, dolů ze schodů a na příjezdovou cestu. Zcela ignorovala, že produpala mezi Lydií Martin a Allison. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„...pardon? Co to bylo?“ ozvala se Lydia velice dotčeně, když jen pár vteřin po Cassie vyběhl z domu i Scott a zaraženě se před nimi zastavil. Nebo spíš před Allison.</div><div style="text-align: justify;">„To-co… co tu děláte?“</div><div style="text-align: justify;">„Překvapivě hledáme tebe, a jelikož není žádná party v tomhle městě, o které bych nevěděla, zjistila jsem, že bys tu měl být.“</div><div style="text-align: justify;">„Takže to asi… není ten rozhovor, jaký bychom měli mít,“ poznamenal Scott tiše k Allison. Proti své vůli v sobě ucítil nával hněvu. Také strašného zklamání. Co se s ním děje? To přece k Allison necítil, ani po všem, co se stalo. Podíval se na konec příjezdové cesty, kde právě mizela Cassie. Samozřejmě. Ona to určitě cítí.</div><div style="text-align: justify;">„Ne, ale musím ti něco ukázat,“ kývla Allison. Ona i Lydia si začaly vyhrnovat rukáv bundy. Scott znovu střelil pohledem k příjezdové cestě a chodníku u silnice. K vzteku se začalo přidávat zmatení. I on začínal být netrpělivý. Přestával si uvědomovat, které emoce jsou jeho. </div><div style="text-align: justify;">„Co?“ </div><div style="text-align: justify;">„Tyhle modřiny nám udělala dívka, která tě hledala ve škole.“</div><div style="text-align: justify;">„Byla divná a nutně tě sháněla. Potom zmizela. Bylo to teda už včera, ale až dneska odpoledne se ty modřiny tak divně vybarvily do zřetelného tvaru. Měly jsme to asi řešit dřív, ale… Lydii se to nezdálo nijak podezřelé. Doteď.“</div><div style="text-align: justify;">Scott se přinutil podívat na paže obou dívek. Viděl obrys nějaké rány, jako by je někdo velmi silně popadl, sedřel nebo spálil jim tím kůži. A když k sobě přiložily ruce, byly… podobné? Opačné? Znovu se zadíval na cestu. Netrpělivost spolu s dojmem, jako by v něm měl každou chvíli vyšlehnout plamen, ještě narostla.</div><div style="text-align: justify;">„Co tam mám vidět?“</div><div style="text-align: justify;">Lydia protočila oči. Allison se zatvářila odhodlaně.</div><div style="text-align: justify;">„Vypadá to jako nějaký vzor, symbol. A určitě to způsobila úmyslně, musí to něco znamenat. Napadlo nás… mě,“ opravila se po Lydiiném pohledu, „že bys to mohl poznat. Nebo… vědět o někom, kdo by mohl.“ </div><div style="text-align: justify;">„Já-“ Scott se nadechl. Nebyl to už jen vztek a žár, ale i bolest. „Promiň. Nevím, nic mi to nepřipomíná, já… se ještě ozvu,“ a také mezi nimi proběhl pryč.</div><div style="text-align: justify;">„A co bylo tohle?“ ozvala se za ním Lydia.</div><div style="text-align: justify;">„Dvojčecí věc!“ křikl ještě za sebe. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Počkej! Cass!“</div><div style="text-align: justify;">„Dej mi pokoj!“ prskla přes rameno a nezpomalovala. Jak to mohl udělat? Takhle před ní? Bez jediného slova? Bez jediného pohledu? Jako by vůbec neexistovala? Tohle si o ní myslí? Že ji může zahodit v okamžiku, kdy se objeví jiná tak pitomá holka, co mu skočí kolem krku? Teď si připadala víc než pitomá. Připadala si jako zoufalec, jako že mu na něco skočila, připadala si… podvedená! </div><div style="text-align: justify;">Scott ji dohnal, srovnal s ní krok a ona nakonec zpomalila a zastavila. Položil jí ruku na rameno.</div><div style="text-align: justify;">„Hlavně ho teď neomlouvej!“ prskla po něm znovu.</div><div style="text-align: justify;">Scott zakroutil hlavou. „Je to vůl. Vůbec to nechápu. Nehodlám ho omlouvat ani ti nic vymlouvat, nedivím se, že zuříš. Ani… všemu ostatnímu.“ </div><div style="text-align: justify;">Cass na chvilku zavřela oči, pak zvedla hlavu k setmělému nebi. „Jasně, to pitomý spojení. Nenávidím to. A nenávidím jeho! Jak to mohl udělat! Jak to ten kretén mohl udělat! Copak… jsem pro něj málo blond? Moc malá? Málo sexy? Proto se musel vrhnout po první uřvaný fuchtli s vykulenýma očima a kozama?!“ </div><div style="text-align: justify;">Scott se snažil ovládnout. Cítil její spalující vztek a bolest, zároveň si uvědomoval, že není jeho. Nebo se o to alespoň snažil. Jeho vlastní myšlenky byly u hledání způsobu, jak ji utěšit, u skutečnosti, že tohle vůbec nechápal, a že Stiles nemá žádné právo s jeho sestrou takhle zamést. </div><div style="text-align: justify;">„Někdy… jsme asi idioti. Za to nemůžeš ty, vždyť jsi…“ snažil se přijít na to, co říct, a nevracet se přitom k Targaryenům. „Vytáhnu na něj mučení tisíci řezy.“</div><div style="text-align: justify;">Cassie se na Scotta podívala, v očích měla pořád slzy, ponejvíc vzteku, a pak mu položila hlavu na rameno. </div><div style="text-align: justify;">„Víš, prohlašovat, jak se do někoho pustíš, když člověku ublíží, je úplně na nic a fakt mi to nepomáhá. Ale když máme spojený cítění, tak to beru. Protože na to mam sto chutí.“ </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Že oslavenkyně Heather zmizela přímo ze sklepa, kde ji Stiles nechal stát, jakmile se probral z překvapivého přivítání, že zmizela za zoufalého, zděšeného křiku po spatření toho, co by ji nenapadlo ani v divokých snech, neměl nikdo tušení.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: center;">***</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Soustředila se na svou magii. Měsíc svítil ve vysokém kontrastu proti temné obloze, byl téměř úplněk, ten ji zesiloval. Kouzlo, které se chystala – ne, potřebovala provést, bylo složité. Mohlo by velmi snadno být i nebezpečné, kdyby se jí vymklo z rukou. Ale také nezbytné. </div><div style="text-align: justify;">Dívka před ní už ležela nehnutě, vypadala skoro poklidně. V porovnání s pokroucenou, bolestivou grimasou, jaká se jí v obličeji zračila ještě před chvílí. Danny jí odhrnula dlouhé, vlnité vlasy z krku. Co se chystala udělat, nebylo vůbec příjemné. Nebylo by to ani třeba za jiných okolností, proto to také tak dlouho odkládala. Původně doufala, že to nebude potřeba. Nemělo však smysl nad tím dál uvažovat, jen oddalovala nevyhnutelné. Sevřela v ruce černou, lesklou obsidiánovou čepel. Cítila, jak jí začala prostupovat energie. Stoupala z podlahy, přes zemi, kámen, dřevo. Připlouvala ze vzduchu. Prostupovala skrz kůži, maso i kosti, vtahovaná neviditelným magnetem. Proudila spolu s krví jako kyslík do celého jejího těla. Danielle s přivřenýma očima zvedla nůž a dala se do práce. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Byla skoro u konce. Nic ji nerušilo. Matthew dávno spal, dívka… svým způsobem také. Nikdo jiný v domě nebyl. Dobře, potřebovala se soustředit. Snažila se být rychlá, dokončit celý proces, než se přeruší spojení nebo než se něco pokazí. Neměla s tímhle druhem magie takovou praxi, aby překypovala stoprocentní jistotou. Nicméně se zdálo, že funguje. Postupuje, jak má. Zbývá poslední okamžik.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Náhle se všude kolem zvýšil tlak. Rychle, nečekaně, nepříjemně. Zvedla hlavu. Nebylo to přirozené. Na rukou jí naskočila husí kůže. Otřelo se o ni cosi zneklidňujícího. Dívka před ní zůstala bez pohnutí. V matném světle se jí leskla rýha na krku. Ne, tam nahoře ne. Onen znepokojující vjem vyzařoval odjinud. Z hloubky. </div><div style="text-align: justify;">Uvědomila si, že ptáci na pozemcích i ve vedlejším lese utichli. Stromy, jimiž se proháněl vítr, přestaly šumět. Tráva, noční hmyz. I dům, bambusová zvonkohra na terase, neslyšela dokonce ani hodiny. Život utichnul. Zastavil se. Ticho, čím dál hlubší ticho tlačilo ze všech stran. Ohlušovalo. Přicházelo to.</div><div style="text-align: justify;">Odložila nůž. Nebyla tu sama. Samotný vzduch se kolem ní sevřel. Nemohla se pořádně nadechnout. Celý svět zadržel dech a zhoustl. Brněl, drtil. Jako by měl uhodit blesk. Teď, právě teď, jako by měl přijít výboj. Jako by se mělo něco stát. Po celém těle se jí přelila ledová vlna. Jako by ji něco mělo rozmačkat. Rozhlédla se, rychle otáčela hlavou do všech stran. Nic neviděla, přesto... Znepokojení zesílilo v plíživý strach. Z něčeho prapůvodního, neviděného. Neslyšeného. Bylo to tam, bylo to vedle ní. Kolem ní. Brnění, tlak, něco přicházelo. Chtělo to prorvat realitu. Prorvat řád. </div><div style="text-align: justify;">Začalo jí hučet v uších. Srdce se jí rozbušilo překotnou rychlostí. Zběsile se rozhlížela. Tlak. Ze všech stran. A děs. Nedokázala ho už ovládnout. O krok ustoupila. Dýchala, jako by utíkala. Děs a ticho. Tlukot srdce bylo to jediné, co dokázala rozpoznat. Tlouklo v ní, tlouklo s ní. Tlukot vyplňoval celý prostor. Celý svět. Něco ji nutilo ustoupit. Něco tu bylo. Sledovalo ji to. Chystalo se to. Instinkt řval utíkej. Tlak. Nemohla udělat ani krok. Tlak, hučení, děs. Před očima černo, všechno zahalila temnota. Bylo to už na dosah. Jako by se topila. Jako by se něco řítilo. Uchvacovala ji panika. Zapomněla, kde je. Zapomněla směr. Další krok vzad. Temnota začala šeptat. Klopýtla a padla na kolena. V břiše ucítila ostré bodnutí. Začala se dávit. Hlava jí musela každou chvíli explodovat. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Na to svět zmizel. </div><div style="text-align: justify;">Padala do vzduchoprázdna, jež stejně rychle, jako přišlo, vybuchlo. Kolem domu se rozeřvali ptáci, z vrcholku stromů se k obloze vzneslo celé hejno. Vítr zatřásl větvemi za oknem. Odbily hodiny. Danny se ostře nadechla. Teprve teď si uvědomila přerušení magického proudu. </div><div style="text-align: justify;">Velmi temná krvavá magie, takhle je cítit. Takhle je cítit temnota, když po někom natáhne prsty.</div><div style="text-align: justify;">Vyčerpaně se zapřela o stolek, aby se vytáhla na nohy. Zůstal po ní velký krvavý otisk. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: center;">***</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Ráno ve škole se Cassie necítila o nic lépe. Skoro nespala. Část noci v ní hořel vztek, zbytek zoufalství nad tím, jak jí to mohl udělat. Byla jediná holka, jaká o něj kdy stála. Až doteď, zjevně. Byla hloupá, neměla na tu party vůbec chodit. Jenže to by zase o ničem nevěděla. Ale bylo by jí lépe! Myšlenky jí v takové spirále vířily hlavou až do rána, kdy nejdřív vůbec do školy nechtěla jít. Nechtěla ho tam potkat, ani ho vidět. Scott ji ale přesvědčil. Nepochyboval, že by si někam zalezla, pokračovala by ve skličujícím koloběhu a jemu by tak bylo mizerně taky. A jak se sám naučil, pohyb a soustředit se na něco jiného pomáhá. Cassie mu moc nevěřila, jenže ji přemlouval dlouho, až nakonec povolila. </div><div style="text-align: justify;">Vedle toho si vzpomněl i na krátké střetnutí s Allison a Lydií, podle nichž ho kdosi hledal a nechal jim na rukou záhadný vzkaz v podobě modřiny. Zase záhadná dívka. Napadla ho jen jedna, takže před vyučováním zavolal i Dereka Halea. I to podle jeho názoru mohlo Cassie prospět, věnovat se nějaké záhadě, pokročit v hledání Boyda a Ericy. Jenže tento pokus selhal. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Nic nevidím,“ zamručel Derek, když mu před školní budovou Lydia a Allison ukázaly své ruce. Přiložily je k sobě, takže jejich mírně blednoucí modřiny mohly dávat dohromady nějaký obrázek. S trochou představivosti. Širokou… oblou… růžici? I Cassie se na modřiny mračila. Jen spíš než kvůli tomu, že v nich nic konkrétního nepoznávala, tak kvůli tomu, že Stiles se zvědavě přiklonil z druhé strany, a jakmile si ji všiml, o krok ucouvnul. </div><div style="text-align: justify;">„Podívej se znovu,“ vyzvala ho Allison.</div><div style="text-align: justify;">„Jak mi modřina řekne, kde jsou Boyd s Ericou?“</div><div style="text-align: justify;">„Je na obou stranách stejná. Úplně stejná,“ naznačil mu Scott. Derek ale jen pohodil hlavou.</div><div style="text-align: justify;">„Nic to není.“ </div><div style="text-align: justify;">Lydia souhlasně mlaskla, jako vždy, když se jí dostalo zadostiučinění. </div><div style="text-align: justify;">„Pareidolie. Vidění obrazů, které tam nejsou. Je to podskupina iluze. Říkala jsem to.“ </div><div style="text-align: justify;">Derek se na ni zamračil a prudce se otočil k odchodu. Považoval to za ztrátu času.</div><div style="text-align: justify;">„Snaží se jenom pomoct.“</div><div style="text-align: justify;">„Tyhle dvě?“ ušklíbl se Derek ošklivě. „Tahle, která mě použila ke vzkříšení mého psychotického strýce,“ pohodil hlavou směrem k Lydii, jež to nemohla popřít, ale na druhou stranu nejednala tehdy úplně dobrovolně, když i s ní samotnou onen psychotický strýc manipuloval, „a tahle, která do mě a mé smečky nastřílela kolem třiceti šípů,“ ukázal na Allison. Což také nešlo popřít a Allison ani neměla výmluvu nedobrovolnosti. Nechala se tehdy k lovu přesvědčit svou tetou a dědečkem. Chtěli z ní mít další příkladnou lovkyni a ona jim příliš dlouho příliš slepě věřila.</div><div style="text-align: justify;">„Nikdo ale nezemřel, jasný?“ vložil se do toho Stiles. „Možná tu byla trocha mrzačení, trocha rozdrcení, ale žádná smrt. Tomu já říkám důležitý rozdíl.“ </div><div style="text-align: justify;">„Zatím,“ zavrčela Cassie. Promluvila vůbec poprvé, a šlehla pohledem po Stilesovi. Setkala se s jeho. Zatvářil se trochu… zraněně? To se jí snad zdá! </div><div style="text-align: justify;">„Snažil jsem se ti dovolat,“ zamumlal pak. Když Cassie nereagovala, zkusil to ještě jednou. „Protože se nic nestalo.“ </div><div style="text-align: justify;">Chvíli ho propalovala očima. Nic se nestalo. To viděla.</div><div style="text-align: justify;">„Víš co? Ta holka, která jim to udělala, hledala Scotta. A Scott je jediný důvod, proč tu teď jsem. Chceme mu pomoct, a Boydovi a Erice. Ty radši zmlkni.“</div><div style="text-align: justify;">„Tak najděte něco opravdového,“ zakončil debatu Derek a zase odešel. Cassie se mu nedivila. Tohle jí zrovna nepřišlo jako užitečná stopa. Raději ho napodobila, jen vyrazila na opačnou stranu ke vchodu do školy. Při tom úmyslně vrazila do Stilese ramenem. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Stiles se k ní otočil ještě jednou ve třídě. Nedokázala ho úplně ignorovat, když seděla přímo za ním, takže slyšela, jak se pokouší říct, jak se Heather ani nedotknul. Jen nereagovala. Nechtěla. Hrozně si přála, aby říkal pravdu, jenže pořád cítila až příliš vzteku. Navíc, i kdyby to byla pravda, nechal ji se po něm plazit a prostě ho jen tak odtáhnout, jí přímo před očima. TO mu odpouštět vůbec nemusí! </div><div style="text-align: justify;">Jenomže pak se situace ještě zhoršila. Přímo ze třídy během poslední hodiny Stilese vytáhnul šerif, v uniformě a doprovodu svých zástupců, a když konečně zazvonilo, neodolala, aby se Scottem nešla zjistit, co se děje. </div><div style="text-align: justify;">Heather zmizela, nemůžou ji najít. Když ji nechal stát u sklepa, vymanil se z jejích rukou a zmizel nahoru do domu, bylo to naposledy, kdy ji vůbec někdo viděl. Ještě jednou odpřísáhl Cassie, jak se nic víc nestalo, a ona připustila, že by mohl říkat pravdu. Pokud ta holka zmizela, snad by o tom nelhal i šerifovi. Začaly ji nahlodávat pochyby, jestli by se neměla stydět za své bezhlavé žárlení, když teď může být Heather ve vážném nebezpečí kdo ví kde. Na druhou stranu, také se mohla jenom opít a někam si zalézt, zatímco to považovala za výborný nápad. Nebo si ulovila náhradu za Stilese, pokud ji opravdu nechal stát jako kůl v plotě a opravdu se Cassie nepokusil podvést. Nebo… se mohla stát hromada dalších věcí. Stiles se nicméně okamžitě upnul k možnosti, že v tom hraje roli smečka alf, podobně jako ve zmizení Boyda a Ericy. Podle Cassie poněkud přitažené za vlasy. K čemu by jim byla obyčejná holka? Vůbec, k čemu jim jsou Derekovy bety? Které mají podle všeho, co se jim povedlo zjistit, poslední odpoledne? Zatímco oni nebyli o nic blíž jejich nalezení než předtím. Nemohl Stiles nějakou divokou teorií jenom zkoušet odvést její pozornost? K pochybám se znovu začal vracet vztek. Nakonec, pořád Heather nechal, ať se na něj vrhne! Všechno ostatní jenom tvrdí! </div><div style="text-align: justify;">Vztek zvítězil. </div><div style="text-align: justify;">S tím, aby se řídili Derekovou radou a našli radši něco opravdového, je nechala stát u školních skříněk.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: center;">***</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Oh.“</div><div style="text-align: justify;">Dveře čarodějnického domu byly odemčené, takže Cassie očekávala tetu doma a klidnější zbytek odpoledne. Možná bude moct přemýšlet, pokusit se na něco přijít. Jenže když vešla do kuchyně, zarazila se v průchodu a zírala na scénu před sebou.</div><div style="text-align: justify;">U stolu seděla nějaká žena s ohromnými, čerstvě působícími jizvami na krku a tváři, před sebou měla sklenici vody a zamyšleně klepala o stůl prázdným zásobníkem pistole. Zatímco Danielle právě odkládala na nově pořízenou linku sáček podezřelého tvaru připomínající nemocniční vak umazaný od ještě podezřelejší rudé a s… brčkem? Nejpodezřeleji trčícím ven. </div><div style="text-align: justify;">Obě dvě zvedly hlavu, jakmile si Cassie všimly. </div><div style="text-align: justify;">„Proč mám dojem, že jsem právě vešla do mafiánskýho filmu?“ </div><div style="text-align: justify;">„Protože neklepeš?“ napověděla jí Danielle. Cassie ji i ženu pomalu obešla k opačné straně stolu. Při tom si důkladněji prohlédla opravdu nehezké, skoro až pořád syrové jizvy na krku černovlásky. Jizvy po ranách podezřelého tvaru drápů něčeho velkého.</div><div style="text-align: justify;">„Bylo by hodně divoké si myslet, že to je ta, na kterou si snažil vzpomenout Isaac?“ </div><div style="text-align: justify;">Žena oplatila Cassie pohled a zasunula zásobník do pistole. </div><div style="text-align: justify;">„Co tady dělá, když ji nikdo nemůže najít? A proč… to je krev, co držíš?“ </div><div style="text-align: justify;">Danny si povzdechla. Cassie vypadala naprosto zmateně, což jí nemohla zazlívat. Také ale nebylo součástí plánu, aby sem jen tak vpadla, alespoň dokud z domu neodejde její nečekaná návštěva. S níž také věci nevyšly úplně podle plánu a Danielle pořád netušila, co se tak vážně pokazilo. Nebo spíš kdo mezi ně tak nečekaně a děsivě vtrhnul. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Dobrá, chci vysvětlení. Hned. Jako idioti se honíme za vším možným a ty máš klíč přímo v kuchyni?“ obě si bezděčně vzpomněly na Peterovo obvinění, jestli Boyda a Ericu náhodou neschovává doma. Danny napůl čekala, že se na to Cassie zeptá. Neudělala to. </div><div style="text-align: justify;">Chvíli ji pozorovala. Zmatení bylo pryč. Cassie netrpělivě podupávala, a když Braeden zacvakla zásobník do pistole, švihla po ní pohledem, v němž na zlomek vteřiny zaplál oheň.</div><div style="text-align: justify;">„Ty jsi McCallová, že? Řekni Scottovi, že alfy zajímá on. Nechtějí mít konkurenci. Varuj ho. A já odsud můžu konečně vypadnout.“ </div><div style="text-align: justify;">„Ne!“ zavrčela Cass. Měla toho dost. Všech tajemství, toho, jak jim nikdo nic nevysvětloval, každý se snažil, aby nechápali, zůstaly jim jenom náznaky a zase se v tom měli plácat sami? Znovu ten oheň. „Chci vědět, proč je tady. Co s tím máš společného?“ obrátila se na tetu. Měl snad pravdu Peter, když jí odmítl věřit? Bylo tohle kouzelné léto jen přetvářka? Mířila… kam, ve stopách Allison? </div><div style="text-align: justify;">„Měla jsem vizi o napadení tady Braeden. Nikdy nejsou bezdůvodné, tak jsem ji našla a uzdravila. Hmm, v rámci možností. Nejdřív to nevypadalo složitě, ale včera večer se její stav zhoršil. A člověk se magií léčí hůř, je to dražší proces. Navíc tohle se tak úplně nepovedlo.“ Za což ale nemohla. Ta děsivá síla vtrhla do přirozeného řádu proudění, kam sama vklouzla, aby z něj čerpala energii a složitým kouzlem zahojila hluboké drápance na krku Braeden, když nic jiného nezabralo. Znečistila ji a rvala a Danny nedokázala kouzlo dokončit. Bylo náročné samo o sobě. Vytvarovat novou tkáň nejde bez oběti, krev za krev, ani nemocnice by už nepomohla, musela to udělat navzdory své nelibosti vůči krvavé magii. Jenže ji přerušilo něco ještě silnějšího. Něco zvenčí. Byl to takový nápor, že téměř propadla panice. Ani jejímu dítěti se to vůbec nelíbilo, přemohla ji ostrá bolest, vydávila skoro celý žaludek. Naštěstí už tehdy byly Braedeniny rány jen povrchové.</div><div style="text-align: justify;">„Nu, jizvy z boje jsou sexy,“ prohlásila Braeden. „Žiju. To je důležitější. Mám tu dluh.“ </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Napadení? Jako alfy?“ </div><div style="text-align: justify;">Braeden kývla. „Nechtěli, abych Scotta našla. Ve vaší škole jsem byla už moc blízko, tak zasáhli, přepadli mě tam. Myslí si, že jsem mrtvá. A byla bych, kdyby po nich nedorazila tady doktorka. Ocenila bych proto, kdybys to nechala tak. Ani jemu ani ostatním neříkej, kdo je tvůj zdroj.“ </div><div style="text-align: justify;">„A tys o tomhle měla prostě vize?“ </div><div style="text-align: justify;">Danny zavrtěla hlavou. „Projevuje se malá. Dítě může občas před narozením projevit něco málo skrz čarodějku. Matt to taky dělal. Nebo požadovat specifický… jídelníček a podobně,“ smetla prázdný krevní vak do koše. Cass vyvalila oči. Zatvářila se znechuceně, když jí to došlo. Ne, nadpřirozeno fakt nebude tak vzrušující. I když by to mohlo znamenat… zatřásla hlavou. Na tyhle myšlenky, napůl zformované, není prostor. Nesmí k nim sklouznout znovu. Začínala se bát, že na myšlenky o jejích očích a drápech ani nikdy nebude prostor, ovšem teď existoval důležitější problém. Musí se k němu vrátit. Tohle je něco skutečného, co Derek požadoval.</div><div style="text-align: justify;">„Takže víš, kde jsou Boyd a Erica.“</div><div style="text-align: justify;">„Ne na mé výplatní pásce.“</div><div style="text-align: justify;">„Proč ne? Kdo tě najal? Vždyť jsi zachránila Isaaca! Nenecháme je přece umřít?“</div><div style="text-align: justify;">„Není to o tom nechat je.“</div><div style="text-align: justify;">Cassie znovu přelétla pohledem z jedné ženy na druhou.</div><div style="text-align: justify;">„Vy dvě máte plán. Nebo… jste na něco přišly, žejo? Na co?“</div><div style="text-align: justify;">„Podívej, alfy toho vašeho Boyda a Ericu nezabijí. Nejsou to jejich bety a jim dává moc vyvraždění vlastních smeček. Unést cizí dává smysl jen pro jeden účel.“ </div><div style="text-align: justify;">„Ale… to… Derek… aby to udělali i z Dereka?“ </div><div style="text-align: justify;">„To je minimálně jedna věc, kterou chtějí. Ničeho jiného tím nedosáhnou.“ </div><div style="text-align: justify;">„Takže co, navrhuješ, ať to prostě přečkáme, Derek na ty dva zapomene a plán se jim zhatí? Ať je nezachraňujeme? Ať si prostě pojdou sami?!“ </div><div style="text-align: justify;">Danny se opřela o linku. Viděla ve své neteři stejné odhodlání, jaké projevila už jednou. Když se neváhala vrhnout do domu Argentových, aby našla svého uneseného přítele. Vlastně se tomu bezhlavému odhodlání nedivila. Byla Delgado, ať se Melissa snažila sebevíc. Nejednala Danny stejně, když vyrazila pro Braeden, netuše, jestli nevběhne přímo mezi smečku? A to ani nepočítala sebe ve věku Cassie. Mamá by jim oběma vynadala za neopatrnost, ovšem táta dělal totéž. Udělal to i tehdy, když jí bylo čtrnáct. Nemělo žádnou cenu Cassie přesvědčovat, ať se do toho neplete. Smrtelně nebezpečné nebo ne, ten oheň za jejíma očima už hořel. Skutečně… hořel. Zvláštní. Velmi zvláštní.</div><div style="text-align: justify;">„Navrhuju, ať si vezmeš zbraň. A slíbíš, že se nepohrneš k tomu ji použít.“ </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Stále to považovala za naivní rozhodnutí. Cassie si nedokázala představit, čeho jsou tyhle alfy schopné, co už udělaly a jakou sílu získaly. Neměla tušení, kdo je vede, jak nebezpečný je. Na druhou stranu, Scott tam nepustí Dereka Halea samotného a Cassie tam nepustí Scotta samotného. Nehodlala proto opakovat Melissinu chybu. Pokud se mají ponořit tak hluboko, ať jsou připravení. Teď, narychlo, do dnešní noci, ji nedokáže naučit žádné užitečné triky, s jakými by si proti vlkodlakovi věřila sama. Ale táta by ještě pomoct mohl.</div><div style="text-align: justify;">Nechala obě čekat v kuchyni a zmizela do sklepa. Tentokrát sešla po příkrých schodech až dolů, do kamenného prostoru plného věcí. Kdyby se mezi ně dostal nějaký historik, nejspíš by měl Vánoce. Zvlášť, pokud by se zabýval mytologií. Většinu z nich i tak dokázala identifikovat, spoustu použít. Teď ji zajímala jen velká, kovaná bedna, kterou odemkla, vytáhla obrovské kožené pouzdro s pečlivě uloženým množstvím různých čepelí a chvilku hledala tu správnou. Potom vše zase zamkla a cestou nahoru z horní skříně vytáhla lahvičku, jednu z těch, které nedávno sama doplnila. A sklep znovu zamkla dřív, než se Cassie odhodlala strčit dovnitř zvědavě hlavu. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Nakonec na kuchyňský stůl položila krátkou dýku s čepelí zajištěnou v černém pouzdře a s černou rukojetí zakončenou zdobeným stříbrným nástavcem. </div><div style="text-align: justify;">„Ty tu máš i zbraně?“ divila se Cassie.</div><div style="text-align: justify;">„Tátovo. Však víš, četlas to. Grimm. Bral to celkem vážně,“ usmála se nad vzpomínkou na něj.</div><div style="text-align: justify;">„A je stříbrná?“</div><div style="text-align: justify;">„Normální ocel, pevnější a spolehlivější. Tátův zlepšovák.“ </div><div style="text-align: justify;">Teď se zaujetím pozorovala i Braeden, jak Danielle odšroubovala nástavec a odhalila v rukojeti dutý otvor. Zvedla lahvičku plnou jakési nafialovělé tekutiny. </div><div style="text-align: justify;">„Vlčího mor. Rukojeť je dutá až k čepeli. Naliješ ho dovnitř, uzavřeš, pak už jen stačí dostatečně zatlačit při bodnutí. Tekutina proteče těmihle drážkami na čepel a do těla. Pro vlkodlaka je to jed, zvlášť v téhle koncentraci. Ale nesnaž se dostat do situace, kdy budeš muset tu dýku použít. Až když už se tomu nevyhneš, braň se rychle a rozhodně.“</div><div style="text-align: justify;">„Jo. Jsi prcek, zapomeň na krky, leda by byli na kolenou. Každá z alf je o dost vyšší než ty. Jdi po břiše. Žaludek, pod žebra, prostě měkké břicho. Tam budeš mít nejsilnější rozmach,“ Braeden naznačila úder zhruba v úrovni pasu. „Jak rychle jed funguje?“ </div><div style="text-align: justify;">„Tohle dostaň do těla a reakce je skoro okamžitá. Transformovaný vlkodlak reaguje na toxické látky rychleji, a tenhle specifický druh oměje má účinek na všechny druhy buněk. Maximálně pár vteřin.“</div><div style="text-align: justify;">„Další důvod, proč nejít po krku, ale níž. Když se po nich natáhneš, odhalíš svoje tělo, příležitost pro útok na tvoje zranitelné orgány, i když na to mají jenom vteřinu.“ </div><div style="text-align: justify;">Cassie se zhluboka nadechla a kývla. Upřímně řečeno, tak daleko neuvažovala. Možná by ji to mělo začít děsit. Ale docela dobrá rada, ne? </div><div style="text-align: justify;">„Fajn. Takže kam máme vyrazit?“ </div><div style="text-align: justify;">„Když na tom trváš, First National Bank.“</div><div style="text-align: justify;">„No jasně! Ten symbol, sakra, vůbec nám to nedošlo!“ kolem té staré, opuštěné budovy na kraji města jela už několikrát a její znak viděla, jak mohla zapomenout? Dýku si zastrčila za pas, sáhla po telefonu a její nadšení mírně ochladlo. </div><div style="text-align: justify;">„Ehm… mohla bych si půjčit něčí auto?“</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Nad tím už se Danny ani nepozastavila a sáhla do misky na mikrovlnce. Doufala jen, že se tu hloupě nepokusily vyslat špatně připraveného vojáka do předem prohrané bitvy. Respektive že Cassie k žádné bitvě vůbec nedojde. </div><div style="text-align: justify;">„Stejně jsem se ho chtěla zbavit, nikdo s ním nejezdil, co jsem se odstěhovala. Ale podle mechanika je pojízdné, měl ho připravit na prodej. Vem to přes garáž.“</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Cass vytočila číslo svého bratra hned, jak přišla na to, jak vyjet z garáže její tety v černém porsche. Její teta tu schovávala porsche! Asi bylo staré, rozhodně starý model, skutečně však vypadalo nepoužívaně a dobrá, bude věřit, prohlédl ho mechanik. Nakonec, jelo, ne? To se občas o Stilesovu jeepu říct nedalo. A jí se líbil pocit sedět za volantem, řídit něco, k čemu nemusí být šetrná, aby nepraskla izolačka a Stiles ji nevykopl na místo spolujezdce. Něco, co dokonce vypadá dobře!</div><div style="text-align: justify;">„Mělas tušení, že voláš právě teď?“ </div><div style="text-align: justify;">„Ne. Vlastně možná. Proč?“</div><div style="text-align: justify;">„Víme, kde jsou Boyd a Erica. Doktor Deaton to z Isaaca vytáhnul. U Dereka dáváme dohromady plán.“</div><div style="text-align: justify;">„Je tam i Stiles?“ vypadlo z ní okamžitě. Takže si nebude muset vymýšlet, odkud má informace. V jednom si ale udělala jasno, Stiles proti alfám nepůjde. </div><div style="text-align: justify;">„Zrovna teď se nemusíte hádat, Cass.“</div><div style="text-align: justify;">„Nechci se hádat. Jedu za vámi.“ </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Danny sledovala, jak Cassie odjíždí, a nechala odejít i Braeden. Rozhodla se zmizet z města co nejrychleji a v tom jí nehodlala bránit. Pokud by alfy zjistily, že přežila, nezbývalo by moc jiných podezřelých z pomoci. Byl navíc nejvyšší čas. Na její příjezdové cestě se objevilo další auto. Minivan, z něhož vyskočil Matt a mával, dokud se minivan neotočil a neodjel pryč. Trenér Singh bydlel o několik ulic dál, směrem k městu, a kromě své dcery se rozhodl vozit z pozdních tréninků i ostatní hráče z této čtvrti. Utužovalo to podle něj týmového ducha. Podle Danny to jí šetřilo benzín. Podle jedné matky, kterou viděla před jedním z prvních tréninků a která jí k takovému řešení dala dobrozdání, s tím začal, jelikož bere zodpovědnost za děti hrozně vážně a poslední dobou je ve městě velký problém s divokými zvířaty. Neříkejte! Lepší, než aby se děti někde toulaly!</div><div style="text-align: justify;">A Matt by se teď rozhodně neměl nikde toulat. O to méně kolem nastávajícího úplňku.</div><div style="text-align: justify;">Pro jistotu vzala telefon.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: center;">***</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Cassie vešla do Derekova bytu, když se zrovna Scott, Derek a Stiles skláněli nad nějakými plány, zatímco Peter dával okatě najevo, jak se plánování neúčastní. </div><div style="text-align: justify;">„Vidíš tohle? Takhle se dostali dovnitř zloději,“ ukazoval zrovna Stiles nějaký náčrtek. Byl to plánek banky a k němu popisoval starou zprávu o vloupání. Před několika lety byla tahle aféra tak propíraná a měla tak zásadní důsledky, že banku zavřeli, a proto ji dnes mohl kdokoli využít k čemukoli nelegálnímu. Nebo nadpřirozenému. </div><div style="text-align: justify;">„Je to stropní ventilace. Vede přímo dovnitř do stěny trezoru, která je tady, jednoho ze zlodějů pak spustili skrz tuhle šachtu. Je to tak malý prostor, že mu trvalo dvanáct hodin se provrtat skrz, mimochodem, stěna trezoru je z kamene. Potom už měli zbytek noci na odsávání peněz nahoru na střechu. Díra je samozřejmě opravená, ale cesta to pořád je.“</div><div style="text-align: justify;">„Vejdeme se tam?“ zeptal se Scott a Cassie se mu podívala přes rameno na papíry na stole. </div><div style="text-align: justify;">„Jo, těsně. Ale budeme potřebovat nějaký vrták. Asi nějaký s diamantovou…“</div><div style="text-align: justify;">„Hele, zapomeň na vrták,“ přerušil Stilese Derek. „Kolik tam budu mít místa, pokud půjdu první?“</div><div style="text-align: justify;">Stiles se ušklíbnul. „Co si myslíš, že tam uděláš, Dereku? Probiješ se skrz?“</div><div style="text-align: justify;">„Ano, Stilesi, probiju se skrz tu zeď.“ </div><div style="text-align: justify;">Stiles se ušklíbnul ještě víc. „Tak fajn, chlapáku. Ukaž se.“</div><div style="text-align: justify;">„...co to děláš, Stilesi?“ zamračila se Cass.</div><div style="text-align: justify;">„Jen ať mi ukáže tu pěst. Pořádnou, velkou pěst. Do toho, no tak. Ukaž, co umíš. Neboj se. Velký zlý vlku.“</div><div style="text-align: justify;">Cassie otevřela pusu, aby ho umlčela, ale Stiles pokračoval dál v hecování.</div><div style="text-align: justify;">„Budeš mít asi osm centimetrů k dostatečnému rozmachu, abys proraz-“ na to ho Derek praštil do napřažené dlaně z menší než osmicentimetrové vzdálenosti a Stiles se zkroutil, jako by mu ji zlomil.</div><div style="text-align: justify;">„Překvapivě,“ poznamenala Cassie. „Takže tohle je váš plán? Slézt do banky a probourat se do trezoru?“ </div><div style="text-align: justify;">„Jo, už víme, že je drží právě tam. Musíme to udělat hned,“ přikývl Scott. </div><div style="text-align: justify;">„A skrz tu stěnu se dostanu. Kdo jde se mnou?“ </div><div style="text-align: justify;">Scott okamžitě přistoupil k Derekovi. Peter se pohodlně usadil na gauč.</div><div style="text-align: justify;">„Na mě se nedívej. Nejsem připravený na boj a upřímně, s Isaacem mimo hru po tom vašem představení s oživováním paměti u Deatona, to s tebou nevypadá zrovna dobře.“</div><div style="text-align: justify;">„Takže je mám prostě nechat zemřít?“ prsknul po něm nevěřícně Derek.</div><div style="text-align: justify;">„Jedna už je mrtvá.“</div><div style="text-align: justify;">„Cože?!“ vykřikla Cass. O tom Braeden nic neříkala! </div><div style="text-align: justify;">„Isaac prý viděl tělo Ericy. Živý byl jen Boyd a nějaký třetí vlkodlak,“ vysvětlil Scott.</div><div style="text-align: justify;">„To nevíme,“ prohlásil pevně Derek. Tomu, že Erica už zemřela, pořád odmítal věřit. Možná bylo naivní upínat se k naději na nepřesnost Isaacovy paměti. Navzdory tomu, že Scottův a Cassiin nadřízený doktor Deaton, velmi zběhlý s prací s vlkodlaky, ji dokázal přivést zpátky ve všech ostatních bodech. Dokázal, aby Isaac své vzpomínky viděl naprosto živě. Tomuhle ale věřit nemohl. Byla jeho beta a jeho odpovědnost, stejně jako její smrt by byla jen jeho vina. A navíc, kde by se tam s nimi vzala nějaká neznámá třetí vlkodlačice, když žádná další v jeho smečce nikdy nebyla. Isaac se musel splést, ta neznámá je určitě pořád jen Erica.</div><div style="text-align: justify;">„Musím ti připomínat, proti čemu tady stojíme?“ ozval se znovu Peter. „Proti smečce alf. Každý z nich zabiják. A pokud to není dost na to, aby se ti varlata strachem odporoučela zpátky do podbřišku, tak si vzpomeň, že dva z nich spojí těla a vytvoří obrovského alfu. Jsem si jistý, že Erica s Bodem byly milý děcka. Budou nám chybět.“</div><div style="text-align: justify;">„Spojí… těla? Co?“ Cassie se toho večera podruhé zatvářila nanejvýš znechuceně. </div><div style="text-align: justify;">„Jsou to dvojčata a nějak… se slily do jednoho.“ </div><div style="text-align: justify;">„Eh… to vy dva neděláte, že ne?“ podíval se Stiles na Scotta a Cassie. Oba okamžitě vyhrkli rezolutní „Ne!“, bezděčně od sebe poodstoupili a skoro synchronizovaně se otřásli. </div><div style="text-align: justify;">„Co ty?“ kývl Derek dál.</div><div style="text-align: justify;">„Jo, jestli chceš, abych šel…“ Stiles pokrčil rameny. </div><div style="text-align: justify;">„Ne ty.“ </div><div style="text-align: justify;">Cassie ukázala na sebe. „Fajn. Říkala jsem od začátku, že je hodlám pomoct najít.“ </div><div style="text-align: justify;">„Ani náhodou!“ začal hned protestovat Stiles. </div><div style="text-align: justify;">„Je to moje rozhodnutí.“</div><div style="text-align: justify;">„Slyšelas, jsou to zabijáci, je to pro tebe moc nebezpečný.“</div><div style="text-align: justify;">„Vím, že jsou. Něco jsem si o tom zjistila.“</div><div style="text-align: justify;">„Můžem hádat kde?“ prohlásil mimochodem Peter.</div><div style="text-align: justify;">„Můžem ho znova zabít?“ </div><div style="text-align: justify;">„Chci pomoct. A mám pochyby, že je Erica mrtvá.“ </div><div style="text-align: justify;">Derek zvedl vítězoslavně ruku. </div><div style="text-align: justify;">„Myslím… neměli důvod ji zabít, protože chtějí, aby to udělal Derek.“</div><div style="text-align: justify;">Zase ji nejistě spustil. </div><div style="text-align: justify;">„Tak to dělají, ne? Zabíjejí svoje smečky, aby získali sílu a vstup do té… jejich. Je to jediná možnost, která dává smysl.“ </div><div style="text-align: justify;">„To je překvapení, někdo z té vaší bandy pseudoherkulesů používá i mozek,“ podivil se Peter. </div><div style="text-align: justify;">„Na tom nezáleží. Já je rozhodně nezabiju, nedonutí mě k tomu, ať to plánujou jakkoli. Dostaneme je ven.“ </div><div style="text-align: justify;">„Cassie, poslouchej mě přece. Nemůžeš tam jít.“</div><div style="text-align: justify;">„Neříkej mi, co můžu dělat. Nebo na mě radši nemluv!“ vyprskla. Dostávala se docela rychle do ráže. Nebo spíš ani úplně nevychladla a teď se znovu zahřívala. Hodlala tam jít. Měla svou zbraň, věděla, co čekat. No a co, tak Peterovi došlo odkud. Mohla ale konečně doopravdy pomoct. A Stiles ji chce držet doma jako dámu v nesnázích. Opovažuje se po tom, co předvedl! Postavila se k němu čelem a začínala mít pocit, že se jí zase do rozhledu vkrádá rudý nádech. </div><div style="text-align: justify;">Derek frustrovaně zavřel oči a opřel se o stůl. Zato Peter je sledoval s mnohem větším zaujetím.</div><div style="text-align: justify;">„Pořád jsi naštvaná kvůli Heather. Ale já ti přísahám, že se vůbec nic nestalo, ani by mě to nenapadlo! Nemohli bychom tu oba počkat a mezitím si o tom třeba promluvit? Fakt jsem si jistej, že si musíme promluvit.“</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Stilesi, to není o Heather!“ </div><div style="text-align: justify;">„Ne? … Ale… žádná jiná holka… teda ani Heather, myslel jsem, že jsem nikdy… s žádnou, ani Heather…“</div><div style="text-align: justify;">„Ne! Je to o důvěře. Že po tobě skočila a tys ji prostě nechal, přímo přede mnou! Není pak už jedno, jak to dopadlo? Tohle jsi udělal, to nepopřeš! Jak ti mám pak věřit s čímkoli, cos dělal?“ </div><div style="text-align: justify;">„Tak jako… cos třeba teď dělala ty?“</div><div style="text-align: justify;">„Ehrrrmmm.“ ozvalo se dvojí vrčivé, důrazné odkašlání od stolu, kde stál Derek, a od gauče, kde ležel Peter, sotva svou otázku Stiles vyslovil. </div><div style="text-align: justify;">„Jo… jo, zapomeň, že jsem se ptal, vůbec jsem se neptal…“ </div><div style="text-align: justify;">„Ptal.“ </div><div style="text-align: justify;">„Já prostě… nechci ti říkat, co máš dělat. Mám o tebe strach, bojím se, že se ti něco stane, protože jsi to ty, ne tyhle uvrčený hory svalů, nechci, aby se ti něco stalo, já…“ zakončil to bezradným zakroucením hlavou. Ale nespustil z ní pohled. Cassie si v tu chvíli uvědomila, že kdyby v místnosti nebyli ostatní, řekl by ještě víc. Řekl by, co jí ještě nikdy neřekl, byla si tím jistá naprosto přirozeně, tak, jako že zítra vyjde slunce, bez ohledu na to, jak dnešní noc skončí. A stejně tak přirozeně si byla jistá, že mu to věří. Jenže v jednom se mýlil.</div><div style="text-align: justify;">„Nejsem bezbranná. Vím, co dělám.“</div><div style="text-align: justify;">„Ty ji necháš?“ obrátil se na Scotta. Ale odpověděl Derek.</div><div style="text-align: justify;">„Věřím jí. Je v ní víc, než si myslíš.“</div><div style="text-align: justify;">„Nechá. Jdu tam s Derekem. Slyšels! Někdo by tu měl používat mozek!“</div>Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8397440593604378658.post-31522417929670366632023-03-07T13:48:00.000+01:002023-03-07T13:48:00.470+01:00Post Lucem 5<div style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjzWkxng4-RUp7TxtXjxy_aoN3aWwakj_X3T2hXvz1SJrtPyklch4LDA5a4K02TiCTM2lwbC6gKoEgDkFxU0ESvr5Q-i4Vp-tqEpaLwHGau2OGL1Q-ZHJy3OBktsBUJ47spdS8v0lf0TguDXanD0BtiNbI45octv0ZmYpe6wQdTOCW369WS3feT7blMSA/s300/Post%20Lucem.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="169" data-original-width="300" height="169" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjzWkxng4-RUp7TxtXjxy_aoN3aWwakj_X3T2hXvz1SJrtPyklch4LDA5a4K02TiCTM2lwbC6gKoEgDkFxU0ESvr5Q-i4Vp-tqEpaLwHGau2OGL1Q-ZHJy3OBktsBUJ47spdS8v0lf0TguDXanD0BtiNbI45octv0ZmYpe6wQdTOCW369WS3feT7blMSA/s1600/Post%20Lucem.jpg" width="300" /></a></div><div style="text-align: justify;">„Ten nápad se mi přestává líbit. Zní to tak trochu nebezpečně. Víš co? Mně se ten nápad rozhodně nelíbí,“ prohlásil Isaac, když mu Derek popsal, co se pokusí udělat, aby z něj dostali potlačené vzpomínky na jeho setkání s alfami při hledání bet Boyda a Ericy. Respektive co se pokusí udělat Derekův strýc Peter.</div></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Hned po probuzení se Isaac začal shánět po nějaké dívce. Měla prý být s ním, měla ho zachránit, když ho napadl alfa ze smečky alf. Nikdo nevěděl, o kom mluví. Jen Scott si vzpomněl, že podle jeho matky s Isaacem do nemocnice skutečně přivezli ještě zraněnou ženu, která ho sháněla a zmizela. Jenže všechno, co Isaac říkal, bylo zmatené, po útoku a po pokusu ho vyřídit i v nemocnici měl v hlavě chaos, nedokázal moc dobře odlišit, co se stalo a co byl jen přelud. Hlavně si nevzpomínal, odkud ho vlastně ta dívka zachránila a přivezla. Cokoli, co našel, cokoli viděl, někdo se pokusil mu vzpomínky zablokovat. I proto trvalo tak dlouho, než se uzdravil. <span><a name='more'></a></span></div><div style="text-align: justify;">Z odjezdu domů tedy rázně sešlo. Derek se ještě jednou pokusil poslat McCallovy a Stilese pryč, Cass zůstala neoblomná. Pomůžou. Možnost, že zvířata v Beacon Hills děsí smečka alf, že to nesouvisí s ní, že se mýlila a Stiles by o ní mohl mít pravdu, do ní vlila novou energii. A i bez toho, Boyd a Erica sice nebyli žádní její přátelé, nemusela je ale nechat trpět. Derek potřeboval pomoc, ať se mu to líbí nebo ne. Akorát teď, když postávali v Derekově bytě, se to tak docela nelíbilo jí.<span></span></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Mně se rozhodně nelíbí on,“ přisvědčila Cassie. Znělo to nebezpečně. Skutečně. Udělat prakticky totéž, co Isaacovi udělaly alfy k zablokování vzpomínek, tedy napojit se na ně drápy. Doslova a fyzicky. Jenom opačným směrem. Vrazit mu drápy do krku a vzpomínky si prohlédnout. Zajímavé, nicméně nebezpečné. Stokrát nebezpečněji znělo, že by to měl udělat Peter Hale. </div><div style="text-align: justify;">„Budeš v pořádku,“ uklidňoval ho Derek. </div><div style="text-align: justify;">„Musí to být on?“</div><div style="text-align: justify;">„Ví, jak to udělat. Já ne. Bylo by nebezpečnější, kdybych se o to pokusil.“</div><div style="text-align: justify;">„Já mu taky nevěřím,“ přidal se i Scott. </div><div style="text-align: justify;">„Souhlas. Já bych rozhodně víc věřil Scottovi,“ souhlasil i Stiles. </div><div style="text-align: justify;">„Jenže já o tom slyším poprvé.“ </div><div style="text-align: justify;">„A mně věříš?“ zeptal se Derek. Otázku mířil na Isaaca.</div><div style="text-align: justify;">„Jo. Ale i tak ho nemám rád.“ </div><div style="text-align: justify;">„Nikdo ho nemá rád,“ utrousila Cassie. </div><div style="text-align: justify;">„Pánové - a dámo,“ vstoupil jim do debaty konečně onen neoblíbený, obávaný Peter. „Pro vaši informaci, ano, nedávné události kolem mé neúspěšné smrti zanechaly mé schopnosti poněkud oslabené, ale pořád slyším dost dobře. Takže mi to můžete říct do očí.“ </div><div style="text-align: justify;">Derek se mu podíval do očí.</div><div style="text-align: justify;">„Nemáme tě rádi. Teď sklapni a pomoz nám.“ </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Peter přistoupil k Isaacovi sedícímu na židli. Nervózně se na ní ošíval.</div><div style="text-align: justify;">„Klid. Dostanu z tebe víc, když budeš klidný.“ </div><div style="text-align: justify;">„Odkud víš, jak to udělat?“ ujišťoval se ještě Stiles. Nezamlouvalo se mu to.</div><div style="text-align: justify;">„Je to starověký rituál, používá ho většina alf. I když je to schopnost, která vyžaduje trochu tréninku. Jedna chybička a mohl bys někoho paralyzovat nebo zabít.“ </div><div style="text-align: justify;">„Ty… máš ale hodně praxe, že?“ otočil se k němu Isaac s náhlým strachem v očích.</div><div style="text-align: justify;">Peter pokrčil rameny. „No, nikdy jsem nikoho neparalyzoval.“ </div><div style="text-align: justify;">Pak ho popadl za vlasy a dřív, než dozněly další protesty všech přítomných, bez cirátů mu zabodl drápy do zátylku.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Stiles neodtrhával oči od Isaaca. Hledal jakoukoli známku paralýzy. Cass i Scott sledovali Petera. Nejspíš něco viděl. Trhal hlavou, jako by se snažil zaostřit na něco, co tam nebylo. Cassie je potichu obešla. Přikrčila se vedle Isaacovy židle, aby si důkladně prohlédla to podivné spojení. Kudy přesně pronikly drápy kůží. Jak je stočil a zasekl.</div><div style="text-align: justify;">„Cass-“ Stiles zvedl ruku, trochu znechuceně se zašklebil. I Derek se natáhl, aby ji odehnal o krok zpátky. Ignorovala je. Poslouchala, jak Peter přerývaně dýchá, zatímco Isaac nejevil žádné známky nepohodlí. Peter pořád kroutil a třásl hlavou, působil zmateně. Cokoli měl Isaac v hlavě, nemohlo to být příliš konkrétní. Uskočila, až když se ostře nadechl, škubl rukou zpátky a jeho drápy zmizely. Isaacova hlava přepadla dopředu, ale hned se probral k vědomí a narovnal se. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Co jsi viděl?“</div><div style="text-align: justify;">„Bylo to matoucí… obrazy. Nejasné tvary,“ Peter se mračil. Trefila se. Nepomohlo to.</div><div style="text-align: justify;">„Ale něco jsi viděl,“ naléhal Scott.</div><div style="text-align: justify;">„Isaac je našel. Ericu a Boyda. Viděl jsem jen záblesky.“</div><div style="text-align: justify;">„Ale viděl jsi je,“ ujišťoval se Derek. </div><div style="text-align: justify;">„Hůř. Deucalion. Promlouval k nim. Něco o tom, že se čas krátí.“ </div><div style="text-align: justify;">„Co to znamená?“ zamračil se Stiles.</div><div style="text-align: justify;">„Zabije je,“ zavrčel Derek.</div><div style="text-align: justify;">„Ne, ne, ne, to neříkal. Slíbil, že budou do úplňku mrtví.“</div><div style="text-align: justify;">„Do dalšího úplňku?“</div><div style="text-align: justify;">„Noc pozítří,“ potvrdil Scott. Od jisté doby měl docela dobrý přehled o fázích měsíce. </div><div style="text-align: justify;">Derek se zvedl a začal frustrovaně přecházet po místnosti.</div><div style="text-align: justify;">„Neviděl jsi vůbec nic z toho místa? Nic povědomého?“ </div><div style="text-align: justify;">Peter neurčitě zavrtěl hlavou. </div><div style="text-align: justify;">„Tak jak je sakra do pozítří najdeme!“ </div><div style="text-align: justify;">Nikdo neodpověděl. Pokud Isaac nedokázal nijak odhalit, kde je viděl, a pokud neměl tušení, kdo a kde byla dívka, která ho možná právě tam našla, zůstávali slepí. Mohli by projíždět celý okres, každou uličku, a nenajít vůbec nic. Ani na to neměli čas. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Počkej. Mohli bychom. Teda ne my, Danny by je mohla najít,“ napřímila se Cass, když ji to napadlo. To přece umí. A nepotřebuje k tomu projíždět město, stačí jí mapa! </div><div style="text-align: justify;">„Kdo?“ zamračil se Derek.</div><div style="text-align: justify;">„Teta Danny?“ podivil se Scott. </div><div style="text-align: justify;">„Čarodějnice?“ zabručel Peter.</div><div style="text-align: justify;">„Rozumí nadpřirozeným problémům dost možná víc než my všichni dohromady. Řekla, že za ní s nimi můžeme přijít,“ stála si Cassie za svým.</div><div style="text-align: justify;">„Je fakt, že vlkodlak se ztrátou paměti, sebevražedné útoky z lesa a smečka alf je něco, co nevím jak vy, ale já bych to nazval nadpřirozeným problémem,“ přitakal Stiles. </div><div style="text-align: justify;">„Mým problémem, ne jejím,“ odporoval Derek. Takový nápad ho nenadchnul. Scotta ještě toleroval, byl to o pár let mladší vlkodlak. Jeho sestru toleroval, dokázala ho k tomu nutit tak dlouho, až se vzdal. Žádným dalším silám příliš nedůvěřoval.</div><div style="text-align: justify;">„To už jsme si přece ujasnili. Z podstaty nadpřirozeného problému zhruba v tomhle okrese jde odvodit, že je to náš problém. Že ho nebudeme ignorovat,“ zavrtala do něj Cassie pohled. „Isaac si zjevně nevzpomene, Peterův pokus má ohromující výsledky, Boydovi a Erice zbývají nanejvýš dva dny a jestli nechceš zahájit celostátní pátrání, co zbývá? Danny to dokáže, viděla jsem ji, našla kouzlem Stilese, když ho odtáhli lovci!“ </div><div style="text-align: justify;">„Nelíbí se mi tahat do toho magii,“ Derek si pořád nebyl jistý.</div><div style="text-align: justify;">„Nelíbí se mi tahat do toho ji. Tehdy ve skladišti mě skoro podřízla Argentovým mečem.“</div><div style="text-align: justify;">Všichni se na Petera překvapeně otočili. S touhle příhodou se nikdy nesvěřil. </div><div style="text-align: justify;">„Tak to mně se líbí,“ prohlásil Isaac. </div><div style="text-align: justify;">„Zavolám jí,“ rozhodla Cassie rezolutně. „Jsi alfa, máš za ně odpovědnost, lepší postup prostě nevymyslíme. I kdybychom měli další měsíc. A horší to být nemůže.“ </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: center;">***</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Danielle nebyla zrovna nadšená z představy cesty k Haleovým. Zvláště v pozdnímu večeru. Znamenalo to nechat Matthewa doma samotného. Nebylo to nebezpečné, rozhodně ne uvnitř domu, i tak to nedělala ráda. Nicméně slíbila to Cassie. Naléhala na ni, je to podle ní otázka života a smrti, musí pohřešované najít hned. Zbytek byla ochotná vysvětlit až na místě. Dobrá. Tak dobrá. Sbalila tedy nutné věci, jako bronzovou misku, mapu, a vyšla ze dveří. </div><div style="text-align: justify;">Přešla terasu, zarazila se s nohou nad prvním schodem a vrátila se zpátky. Spěšně došla k nevelkým, zato evidentně starým dveřím zezadu za schodištěm. Barevně splývaly s obložením haly, odlišovaly se jen stříbrným kováním po celém obvodu. A neměly žádnou kliku ani klíčovou dírku. Nepotřebovaly je. Pootevřely se, jakmile po nich Danny přejela dlaní. </div><div style="text-align: justify;">Za nimi se ukrýval poslední nerenovovaný prostor. Nahoře, hned za dveřmi, zděný, dole studeně kamenný. Vedle dveří visela staromódní lampa. Nerozsvěcovala ji, nechtěla jít až dolů. Přešla jen krátkou podestu k výklenku s těžkou, jasanovou skříní. Když se sem před třemi měsíci nastěhovala, její panty skřípaly dlouhým nepoužíváním a na policích zůstávala spousta volného místa. Od té doby ho značně zaplnila. I tuto skříň odemkla přiložením dlaně a vytáhla z ní moderní injekční pero. Nespadalo do běžného vybavení čarodějky. Obsahovalo její vlastní výtažek oměje a blínu, dost silný ke zpomalení útoku divoké bestie, ale ne natolik, aby ji smrtelně otrávil. Ráda měla po ruce různé přípravky odpovídající tomu, na co mohla okolo narazit. Trocha opatrnosti ničemu neublíží. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Jakmile ji pak pustili nahoru do Derekova loftu, přelétla ho rychle pohledem a krátce se zastavila u všech přítomných. Zejména pochybovačně se tvářícího Dereka Halea, dalšího vlkodlaka, kterého viděla tehdy ve skladišti, a Petera Halea. Ten se ležérně opíral o jeden ze sloupů a pohled jí vrátil. Hm, meč nechala doma.</div><div style="text-align: justify;">„To je změna od minula,“ okomentoval ji.</div><div style="text-align: justify;">Danny výhružně zúžila oči. Byla to značná změna. Už si byla docela jistá, že je všechno rychlejší, než má. Že její dítě roste rychleji než má. Že by neměla být na konci pátého měsíce tak velká. A také, že jemu do toho nic není. </div><div style="text-align: justify;">„To snad není vaše věc.“</div><div style="text-align: justify;">„Vskutku, o tom bych něco věděl.“ </div><div style="text-align: justify;">„Máme najít Boyda a Ericu,“ připomněl jim Derek, než mohly následovat jakékoli další Peterovy otravné poznámky. </div><div style="text-align: justify;">„Cass to v telefonu naznačovala. Co se tedy stalo?“ </div><div style="text-align: justify;">Derek se nadechl a pokusil se o velice vágní, neurčité vysvětlení, které Cass přerušila.</div><div style="text-align: justify;">„Unesli je vlkodlaci. Isaac,“ kývla na onoho dosud nejmenovaného vlkodlaka, „je našel, ale snažili se ho zbavit vzpomínek, neví, kde to bylo. Pokusili se ho taky zabít, tam a ještě jednou tady v nemocnici. Byla s ním i další dívka, jenže ani o té nikdo nic neví. Povedlo se nám jenom zjistit, že mají v úmyslu Boyda a Ericu zlikvidovat, nejpozději pozítří za úplňku.“</div><div style="text-align: justify;">„A jste si jistí, že jsou někde v Beacon Hills?“ </div><div style="text-align: justify;">Derek tentokrát přikývl. „Alfy jsou rozhodně ve městě, musí je mít po ruce.“ </div><div style="text-align: justify;">„Alfy?“ Danny se zamračila a zpozorněla. </div><div style="text-align: justify;">„Alfy,“ přisvědčil Peter. „Celá smečka alf. Každý z nich neskutečně silný, dohromady téměř neporazitelní. Jsou tady a někde je schovávají. Nikdo o nich vlastně nic neví, jen že je vede nějaký Deucalion,“ shrnul situaci a pomalu obcházel kolem Danny. Všiml si toho. Jak ztuhla. Jak prkenně popadla svou tašku, aby zamaskovala poskočení srdce. Smečka alf. Vede je nějaký Ducalion. V Beacon Hills.</div><div style="text-align: justify;">„Nebo alespoň nikdo, koho jsme zatím potkali.“ </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Danny si odkašlala. Snažila se ignorovat, jak důkladně zkoumal její reakci. Mimoděk přejela po kapse s injekčním perem. Dohromady jejich dosavadní příběh nedával moc velký smysl, alespoň v tuto chvíli. Na druhou stranu nemusel, únos něčích bet na něm nebylo to doopravdy děsivé. Velmi rychle jí to došlo. Nejspíš víc než jim. </div><div style="text-align: justify;">Začínala mít pochyby o návratu domů. Nejdřív to znělo jako dobrý nápad. Chtěla zpátky, když nemohla zůstat v Mystic Falls. Chtěla mít pokoj. Jenže Melissino odmítání odhalit svým dětem cokoli o existenci jiného než obyčejného světa, přehlédnutí, jak ho Scott poznává z první ruky, vedoucí k faktu, že on i Cassie se s přeměnou a dalšími problémy museli potýkat sami, pak lovci, Haleové, kanima, zamilovaní puberťáci, mrtví, vzkříšení, vše naznačovalo nečekanou obtížnost dosáhnutí klidu a míru. Teď… přišli na smečku alf. Jen klid. Dýchat. Tady nemůže dávat nic najevo. Uvědomila si, že bude muset mít oči víc otevřené, ať je kde je, ať chce co chce. Že mír nemůže existovat bez boje.</div><div style="text-align: justify;">„Potřebujeme dost velký stůl. A něco patřící pohřešovaným, ideálně DNA, to měla Cassie zařídit.“ </div><div style="text-align: justify;">„Jasně.“ </div><div style="text-align: justify;">Cassie od ní převzala mapu Beacon Hills a rozložila ji. Derek jim hodil taštičku, v níž něco plastově zachrastilo. Danny uvnitř našla nůžky a pár žiletek. Stiles se podíval dovnitř, potom na Dereka.</div><div style="text-align: justify;">„Máš lepší nápad? Je Boyda.“ </div><div style="text-align: justify;">„To bude stačit, ne? Jestli jsou použité,“ Cass jednu opatrně vytáhla a proti světlu zkoumala, jestli v ní zůstaly nějaké vousy. </div><div style="text-align: justify;">„Bude muset.“ </div><div style="text-align: justify;">Danny to nekomentovala. Mohlo to být horší. Ovšem co mají všichni proti obyčejné, jasné krvi? Stačilo pár správně skladovaných kapek a nikdo nemusel hledat použité kapesníky nebo holítka. Měla by to naučit alespoň Cass.</div><div style="text-align: justify;">„Hoď ji sem. Uvidíme,“ nastavila misku, Cass do ní pustila žiletku a Danny ji postavila na stůl. Cassie už věděla, co čekat, ostatní ji sledovali s mírným podezřením a zvědavostí. Jako minule natáhla nad misku dlaně, zašeptala něco, čemu nerozuměli, a z misky okamžitě vyšlehl jasný plamen. Rychle stravoval žiletku bez ohledu na plast i kov, aniž by cítili kouř či zápach. V několika vteřinách změnil barvu na jasně červenou, ještě jednou vyšlehl do výšky a zhasl. Všichni se namačkali kolem stolu a natahovali krky. Dokonce i Peter. </div><div style="text-align: justify;">Tentokrát v misce nezůstal žádný sliz ani temná tekutina. Mnohem víc se to podobalo obyčejnému, možná trošku kapalnějšímu popelu. Tekutému tmavému písku? </div><div style="text-align: justify;">„Vlasy nebo vousy jsou suchý vzorek,“ vysvětlila Danny. Kouzlo zatím vycházelo, jak mělo. Každá věc hledaného měla své specifikum, výsledky se na pohled mohly snadno lišit. Nemělo to žádný dopad na jejich funkčnost. Misku proto vzala a zase jako minule její obsah obrátila na mapu. Okamžik se nedělo nic. Pak se ten hladký, tekutý písek nebo popel začal pohybovat. Třást. Neklouzal po mapě, nehledal správné ulice. Třásl se čím dál víc, nadskakoval, jako by někdo bušil do stolu. Nakonec vylétl v hustém gejzíru do vzduchu. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Sakra.“ </div><div style="text-align: justify;">„Co… co to bylo? Tohle se mělo stát?“ Cassie zírala na gejzír – ne v pravém slova smyslu, jen ji nenapadl lepší popis, na popel, písek chrlící vzhůru, padající zpátky dolů a znovu vysávaný vzhůru v nekonečné smyčce. Ustal, až když Danny prudce přejela rukou nad mapou. Naposledy popadal dolů a zůstal nehybně ležet. </div><div style="text-align: justify;">„Ne.“ </div><div style="text-align: justify;">„Takže to nevyšlo,“ zavrčel Derek s otráveným zadostiučiněním. </div><div style="text-align: justify;">„Je na chráněném místě.“ </div><div style="text-align: justify;">„Kde?“ </div><div style="text-align: justify;">„Na nějakém místě chráněném před magií, proto ho nemůžu najít,“ vysvětlila Danny. </div><div style="text-align: justify;">„Jak to z toho poznáš? Třeba jsou už mrtví,“ nadhodil Stiles. Derek po něm střelil výhružným pohledem. </div><div style="text-align: justify;">„Nejsou, jsou na chráněném místě.“</div><div style="text-align: justify;">„A tomu máme věřit, protože?“ ozval se Peter. </div><div style="text-align: justify;">„Protože to by výsledek vypadal jinak. Nestalo by se nic.“ </div><div style="text-align: justify;">„Teď se taky nestalo nic,“ poznamenala Cass. Alespoň v porovnání s hledáním Stilese to šlo označit za nic. </div><div style="text-align: justify;">„Doslova nic, ani by se to nehnulo. Tělo, reprezentované vzorkem DNA, hledá odpovídající duši v mapě, tak funguje vyhledávací kouzlo. Pokud ale duše není na světě, protože dotyčný zemřel, nemůže ji hledat na mapě míst, která na světě jsou. Takže se nestane nic. Tohle si naopak můžeš vyložit jako marnou snahu prorazit ochrannou bariéru kolem duše. Je tam někde, ale tělo se k ní nedostane. Úplně stejně by dopadlo, kdybys hledala někoho uvnitř mého domu. Tudíž ten váš Boyd je v nějaké magicky chráněné budově.“</div><div style="text-align: justify;">„Za předpokladu, že ho neschováváš doma, jaká další místa jsou po Beacon Hills?“ vyzvídal Peter. </div><div style="text-align: justify;">Danny bezradně pokrčila rameny. </div><div style="text-align: justify;">„Může to být přirozeně chráněné místo, místo s vylepšenou ochranou nebo vyloženě uměle chráněné. A to jde zařídit skoro kdekoli.“ </div><div style="text-align: justify;">„Jenže jsou to alfy, ne banda čarodějů,“ nadhodil Scott. Alespoň nikdy neslyšel o kouzlících vlkodlacích. </div><div style="text-align: justify;">„Pokud jim někdo nepomáhá.“ </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Nevyšlo to. Zůstali na samém začátku. Scott se zamyšleně kousal do rtu. Stiles rozhodil bezradně rukama. Derek prohlížel mapu, nenapadalo ho však nic. Žádné začarované místo. Cassie z ní smetla zbývající popel. Ani ona neviděla nic zajímavého a její intuice spala nebo neměla, na co reagovat. Isaac si promnul oči. Kdyby si tak vzpomněl na jakýkoli další detail. Akorát Peter pozoroval Danielle s ještě větším podezřením než na začátku.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: center;">***</div><div style="text-align: center;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Domů dojela Danny vyšší než povolenou rychlostí. Samozřejmě, že se všechno muselo zkomplikovat. Mír nemůže být bez války. Nezáleželo jí na těch betách. Do smečky Dereka Halea jí nebylo nic a neúspěch při hledání se dal čekat. Kdyby je schovávali na nějakém prostém místě, dávno je už našli. Netrápilo ji ani, že ji Peter Hale zjevně podezírá. Co on mohl vědět. Vlastně mohla předstírat, že se jí to vůbec netýká. Sedět s rukama v klíně, zalévat svou úspěšně rostoucí zahradu, …čekat, až přijdou sami? </div><div style="text-align: justify;">Vyšla do své ložnice. Chození po schodech už také nebylo vůbec jednoduché. Její těhotenství postupovalo moc rychle. To jí starosti dělalo, ač tušila důvod. Bude muset zavolat Hildě a upozornit ji. Klekla si k nové vestavěné skříni a z trezoru uvnitř vytáhla starou, vyřezávanou krabičku z dubového dřeva se zlatým zavíráním na zámek. Otevřela ho a z krabičky vyndala malou ampulku. Vypadala jako dutá skleněná kapsle bez jakéhokoli otvoru, přesto se v ní přelévala temně rudá tekutina. Zase krabičku zavřela a vrátila ji na místo. Potom, pořád na podlaze, rychle rozprostřela mapu Beacon Hills, stejnou, na jaké se pokoušeli najít Boyda. Tohle normálně nedělala. Ještě to nikdy neudělala, nikdy ho nešpehovala, i když tu krev uchovávala dlouho. Magicky uzavřenou tak, aby zůstala pro tento účel stále použitelná. Jako krev všech jejích nejbližších. Zatím kromě Scotta a Cassie, to bude muset napravit. Potom se natáhla pro bronzovou misku a rychle provedla vyhledávací kouzlo. Nemusela ani nic pálit, s krví je to jednodušší. Zajaté, magicky střežené bety nalézt nešlo. Mohla ale určitě najít je. Ani to Haleové nepotřebovali vědět.</div><div style="text-align: justify;"> </div><div style="text-align: justify;">Vylila temnou tekutinu na mapu. Reakce přišla okamžitě. </div><div style="text-align: justify;">Střední škola? Zase? V tuhle hodinu? Tam rozhodně žádné vlkodlaky nedrží. Škola normálně funguje, neměli jak je tam už týdny schovávat. Podivné. Co by dělali ve škole? Mávla nad mapou a krevní ukazatel zmizel. Spolu s ním na okamžik i mapa. </div><div style="text-align: justify;">Podlaha. Její ložnice. Vše zahalila tma, jen vysoko u stropu spatřila okno, za nímž zapadalo slunce. Zaslechla klepání nehtů po dlažbě. Dlouhých nehtů. Švihnutí. Úder. Vytryskla krev. Cítila ji jasně, cítila její vůni. </div><div style="text-align: justify;">Najednou byla zpátky v ložnici. Bylo to ve škole? Další… vize? Ale škola neměla žádnou ochranu, nemohli je tam tři měsíce… Nepostrádali se ovšem jen vlkodlaci. Nebyli jediný problém. Tohle se po ní chce? Zapřela se o postel a namáhavě se zvedla na nohy. Bez dalšího přemýšlení. Tušila už důvod i svých náhlých vizí, jen v nich dosud nenašla žádný systém. Přicházely náhodně. Asi tehdy, kdy se dělo něco důležitého, jako s Argentem. Tudíž tohle mohlo být důležité. Měla tam vyrazit.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Až u školy, kde vládla naprostá tma, jí došlo, kde udělala chybu. Nikde žádné vozidlo, nikde žádný člověk, nikde žádné světlo. Jak má teď poznat, kdo všechno je uvnitř a kde přesně? Vystoupila z auta. Rozhlédla se. Pusté, prázdné školní parkoviště dávno po vyučování. Co by jí teď poradil táta? Hledat stopy ve tmě byla přece jeho doména. Jistě. Bez dveří a oken dovnitř vklouzne leda tvoje mamá, ostatní potřebují nějakou díru. Najdi tu otevřenou. Pamatovala si celkem tři vchody dovnitř. Ten hlavní vypadal zamčený. Pokud neobjeví vysklené okno, musel to být některý ze zbývajících. </div><div style="text-align: justify;">Chvatně obešla budovu dozadu k lakrosovému hřišti s vedlejším vchodem přímo do šaten. Bingo, odemčeno! </div><div style="text-align: justify;">A kudy dál? Nikde ani hlásek, ani rána, ani krok, pořád žádné světlo. Napadlo ji pro změnu využít šikovnou projekční vychytávku od mamá. Akorát, jakmile se dokázala natolik soustředit, aby vyvolala ozvěnu posledních událostí, už ji nepotřebovala. Na podlaze se v měsíčním svitu deroucím se do šatny skrz okno zatřpytila krvavá stopa. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Zadržela dech. Nevšimla si nikoho dalšího, ale věděla, jak nenápadný dokáže vlkodlak, který se dobře ovládá, být. Jednou rukou zajela do kapsy s injekčním perem. Pomalu, opatrně postupovala podél kapek krve. Dozadu za skříňky, mezi lavicemi, ke stěně. Pero vytáhla, pevně ho popadla jako nůž, připravená bez otálení bodnout. Krve se kolem rozlévalo pořád víc. Její pach byl sytý, těžký, lákavý. Skoro zakopla o něčí nohy. Na podlaze ležela mladá žena s potrhaným hrdlem. Rány byly hluboké, roztřepené, zvířecí. Od drápů. Vlkodlačích. Žila, ale stěží. Občas se sípavě, mělce nadechla. Nechali ji tu jen tak krvácet. Do rána neměl nikdo další přijít, a to by stačilo. Zbývalo jí možná posledních pár minut, nanejvýš desítek minut. Dívka si jí nejspíš vůbec nevšimla. I přes poslední zoufalé nádechy patrně nebyla při vědomí. </div><div style="text-align: justify;">I ona by mohla prostě odejít a nechat ji pomalu umírat. Nezasahovat. Nikdo by nikdy nezjistil, že vkročila dovnitř. Akorát kdysi přísahala neškodit. Alespoň ne víc, než je nutné. </div>Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8397440593604378658.post-25594460091485159912023-03-01T10:26:00.006+01:002023-03-01T10:26:56.074+01:00Post Lucem 4<div style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGT-WseVTBQGMOTpQPPLQugZqes4dmZfQiyDAtKuq5Pon6eByuyORtuPSti4zuRRZG2d6VwJ28-xFOYllOw75RU8Ji58WWEhlytBPDYs7BkoG-gY16fo43FIHeUlJqtv2uBp_mHsFEJ2ZHmTX3Kzzns_-49o7PPTcUJxs5w9ooYbOlrbATRlswFQ2XUQ/s300/Post%20Lucem.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="169" data-original-width="300" height="169" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGT-WseVTBQGMOTpQPPLQugZqes4dmZfQiyDAtKuq5Pon6eByuyORtuPSti4zuRRZG2d6VwJ28-xFOYllOw75RU8Ji58WWEhlytBPDYs7BkoG-gY16fo43FIHeUlJqtv2uBp_mHsFEJ2ZHmTX3Kzzns_-49o7PPTcUJxs5w9ooYbOlrbATRlswFQ2XUQ/s1600/Post%20Lucem.jpg" width="300" /></a></div>Den před začátkem nového školního roku se Scott rozhodl splnit si jedno přání. Nechat se tetovat. Za svou snahu dohnat během léta nedostatky ve studiu a za všechnu odvedenou práci si to podle něj zasloužil. Cassie měla jisté pochyby, zvlášť když jim ukázal vlastní nákres vysněného tetování. Nikdy neuměla moc dobře kreslit, ovšem tlustý pruh pod tenkým pruhem by i ona zvládla tak, aby nevypadal nakreslený nohama. A tatér, mohutný, pomalovaný muž, vážně extra mohutný, jako by si sám na sobě zajišťoval co největší prostor pro reklamu, její názor sdílel. Pochyby sdílel i Stiles, který je do salonu všechny odvezl.<span><a name='more'></a></span></div><div style="text-align: justify;">„Já nevím, člověče, seš si tím jistej? Tyhle věci jsou nějak na furt, víš? A proč dva pruhy?“</div><div style="text-align: justify;">„Prostě se mi to líbí,“ odvětil Scott.</div><div style="text-align: justify;">„Jo jo, nezapomeňte mu je vykreslit přesně podle toho perfektního návrhu,“ připojila se Cass. Scott po ní střelil vražedným pohledem.</div><div style="text-align: justify;">„Ale nemělo by tvoje první tetování mít význam nebo tak? Tetování něco znamená.“</div><div style="text-align: justify;">Scott zakroutil hlavou, zatímco tatér připravoval jeho paži a své nástroje, a skočil jim do diskuze. „Má pravdu, tetování je tisíciletá tradice. Z tahitského výrazu tatua, zanechat stopu. Připravený?“</div><div style="text-align: justify;">Scott kývl. Stiles se ošil. Cassie si toho v první chvíli nevšimla, přemýšlela, jestli by některé knihy v čarodějnickém domě nemohly být třeba v tahitštině, protože v nich viděla různé znaky, které mohly vypadat i jako tetování. A teta pořád říkala pradědovi el diablo, to je španělsky, z jihu. Z toho ji vytrhlo, až když Stilesovi uteklo kníknutí o jeho sklonech k přecitlivělosti. Natáhla k němu ruku, aby ho chytila a odtáhla ven. Akorát místo toho se popadla za vlastní paži, prudce vydechla, stiskla zuby a snažila se nevykřiknout překvapením. Scott se na lehátku téměř nehnul, zatímco ona cítila, jako by ji bodali do kůže! Skousla si ret. Tohle nebylo normální, ani trošku to nebylo normální! Naštěstí si nikdo nevšiml, jak se najednou výrazně pobledlá opřela o stěnu, protože Stiles sebou se slovy „...krev?“ rovnou švihnul na podlahu.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Až když bylo po všem, na Scottově paži zářil nový obvaz oni se vrátili do jeepu, kopla Cass frustrovaně do Scottovy sedačky.</div><div style="text-align: justify;">„Ty blboune! Vždyť mě to bolelo!“</div><div style="text-align: justify;">Scott se na ni otočil. „Jak za to asi můžu já? Umím bolest odebírat, ne ji přeposílat, nejsem Fed-Ex!“</div><div style="text-align: justify;">„Ale bolelo to, jak kdyby tetoval mě! A… au! To... pálí?“ chytila se znovu za paži. Tentokrát i Scott.</div><div style="text-align: justify;">„Bodali ho právě asi tisíckrát jehlou do kůže, jasně, že to pálí. A mimochodem, připadá to jenom mně, nebo je to vaše ujetý spojení čím dál silnější? Protože jestli jo, dostáváme se do mírně nepříjemný situace, kdy… co to kecám, do zatraceně ujetý situace, jestli i ty cítíš to, co ona,“ ozval se i Stiles. Měl na mysli zejména všechna odpoledne v knihovně čarodějnického domu a všechny stavy, jaké by Scott v žádném případě skrz Cassie cítit neměl, protože je Stiles nehodlal sdílet se svou přítelkyní i kamarádem najednou.</div><div style="text-align: justify;">„Teď cítím jenom, že to pálí. A nemyslím si, že by to mělo pálit takhle, sakra takhle to rozhodně nemá bolet. Musím si to sundat!“</div><div style="text-align: justify;">Přes Stilesovy protesty si Scott rozvázal obvaz kolem paže. Cassie souhlasila, tohle nebylo v pořádku. Sama žádné tetování neměla, i tak to pálení nepůsobilo normálně.</div><div style="text-align: justify;">„Ne, ne, to ne! Zahojilo se to…“ všichni tři se dívali na Scottovu už zase čistou a prázdnou paži. Vlkodlačí regenerace se uměla postarat i o inkoust. To jim nedošlo.</div><div style="text-align: justify;">„Díky bohu. Vůbec se mi nelíbilo,“ Stiles se zabořil do sedadla a nastartoval.</div><div style="text-align: justify;">„A opovaž se zkoušet to znova,“ Cass ještě jednou kopla do Scottova opěradla.</div><div style="text-align: justify;">„Buď na to auto milá!“ zaprotestoval Stiles. Jeho starý jeep dosluhoval prakticky od chvíle, kdy s ním začal jezdit, a stačilo málo, aby ho úplně vyřadili. Cassie se naklonila až mezi přední sedačky a dala Stilesovi pusu na tvář.</div><div style="text-align: justify;">„Promiň.“</div><div style="text-align: justify;">Scott protočil oči.</div><div style="text-align: justify;">„To tetování stejně chci.“</div><div style="text-align: justify;">Následovalo další drbnutí.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Zamířili přímo domů, tedy Stiles měl vysadit Scotta u McCallových, zatímco Cassie plánovala strávit poslední noc prázdnin u Stilinských. Ne… tak. Přespat, jako obvykle. Nikdy se ještě doopravdy nedostali k noci, jakou si představovali šerif Stilinski a její matka. Nevěřili jim, že tam Cassie jen přespává, alespoň tak soudila podle šerifových občasných ranních pohledů a podle jeho špatně maskované snahy si se Stilesem „dospěle promluvit“. Ani oni dva o tom nikdy nemluvili. Byla takhle spokojená.</div><div style="text-align: justify;">Scott o něco méně, když se s Allison po divokých událostech ve skladišti s Jacksonem, Gerardem Argentem a vlkodlaky, rozešel. Allison potřebovala čas se vším se vyrovnat a podle názoru Cassie Scott taky potřeboval čas urovnat si, že se zatraceně pokoušela stát lovkyní vlkodlaků. On to ovšem prezentoval, jako že se rozhodli k přestávce, vůbec se nekontaktovat během prázdnin, a že vlastně ani neví, jestli se Allison do Beacon Hills vrátí.</div><div style="text-align: justify;">Tedy tak to bylo až do zastávky na červenou. Scott nepřestal snaživě moudrým tónem popisovat, jak se k jeho vztahu s Allison staví rozumně a jak by se nedivil, kdyby se nevrátila, ovšem Cassie frustrovaně padla do opěradla a Stiles nepokrytě zíral na auto vedle nich. Za volantem seděla jejich spolužačka Lydia Martin a vedle ní Allison. Samozřejmě si jich všimly i ony.</div><div style="text-align: justify;">Scott se zatvářil naprosto zděšeně. Všechny jeho moudrosti a vyspělý rozum odsálo vzduchoprázdno.</div><div style="text-align: justify;">„Můžeme jet, Stilesi, prosím?“</div><div style="text-align: justify;">„Je červená,“ ozvala se Cass.</div><div style="text-align: justify;">„Myslím, že bychom si s nimi měli promluvit, něco říct, alespoň pozdravit,“ přidal se Stiles.</div><div style="text-align: justify;">„Ne. Ne, ne, ne, Stilesi, kámo, ne,“ prosil Scott zoufale.</div><div style="text-align: justify;">Cass byla v pokušení stáhnout okénko, aby se Scottovi pomstila za tetování. Mohl prohlašovat, co chtěl, dokud Allison neviděl naživo. To bylo všechno jančení zpátky. Ale nakonec jen pobídla Stilese, aby se rozjel, jakmile naskočila zelená. Což moc nepomohlo, protože se rozjeli přímo za děvčaty a Scott si připlácl ruce na oči.</div><div style="text-align: justify;">„Jsme přímo za nimi…“</div><div style="text-align: justify;">„Ty toho naděláš, copak vidíš nějaké odbočky?“</div><div style="text-align: justify;">„Jen nechci, aby to vypadalo, že je sledujeme.“</div><div style="text-align: justify;">„A co asi chceš, ať uděláme?“ Cass kroutila hlavou.</div><div style="text-align: justify;">„Nevím, něco!“</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Nakonec nebylo potřeba udělat nic. Lydia zastavila své auto několik metrů před nimi a Stiles jeep rovněž zabrzdil.</div><div style="text-align: justify;">„Co se děje? Allison má taky záchvat jako Scott?“ naklonila se Cassie dopředu.</div><div style="text-align: justify;">„Nemám žádnej záchvat,“ protestoval Scott. Stiles se jen mračil.</div><div style="text-align: justify;">„Možná bychom za nimi měli jít, třeba mají něco s autem?“</div><div style="text-align: justify;">„Vždyť se Scott složí.“</div><div style="text-align: justify;">„Ale jsme takhle trapní!“</div><div style="text-align: justify;">Cassie mu na to chtěla znovu něco odseknout. Nestačila. Všichni sebou prudce trhli. Úplně odnikud se vynořil obrovský jelen a skočil přímo na čelní sklo Lydiina auta.</div><div style="text-align: justify;">„Panebože!“ vyjekli Stiles a Cassie najednou a Scott hned vyskočil z jeepu. Rozběhl se k autu před nimi. Rozumy o logické přestávce i pubertální děs z trapného znovushledání s Allison ty tam. Cass také otevřela dveře, ale Stiles na ni mávl, zatímco sám vystoupil.</div><div style="text-align: justify;">„Ty tu zůstaň, může to být nebezpečný!“</div><div style="text-align: justify;">Cassie nehodlala poslechnout. Nikdy nezažila opravdovou dopravní nehodu, natož srážku se zvířetem. Ještě rozdýchávala úlek, ale rozběhla se za nimi.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Vyběhl odnikud, vběhlo to přímo na nás.“ sdělovala právě Allison s očima upřenýma na jelena. Ona i Lydia se vysoukaly z auta. Nejspíš nezraněné, jen pořádně vylekané. Když Cassie obešla auto, uviděla, že jelen prorazil sklo, jeho hlava i s parohy vězela v interiéru a nehýbal se. Muselo ho to zabít.</div><div style="text-align: justify;">„Jsi v pořádku?“</div><div style="text-align: justify;">Allison přikývla.</div><div style="text-align: justify;">„No já nejsem. Naprosto vyšiluju! Jak to sakra do nás mohlo jen tak vběhnout?“ přidala se vysokým hlasem Lydia a začala popocházet sem tam v kruhu kolem Stilese. Ani on nemohl dost dobře odtrhnout od jelena oči.</div><div style="text-align: justify;">„Viděla jsem jeho oči těsně předtím, než do nás narazil. Vypadaly… vypadaly, jako by byl šílenej,“ zamračila se Allison.</div><div style="text-align: justify;">„Ne,“ zavrtěl hlavou Scott a došel až ke Cassie. „Bál se.“</div><div style="text-align: justify;">Stáli vedle jelena, pozorovali jeho krev na roztříštěném skle. Scott k němu opatrně natáhl ruku. Stále mohl cítit pach jeho adrenalinu.</div><div style="text-align: justify;">„Vlastně, byl vyděšenej.“</div><div style="text-align: justify;">Cassie se otočila na bratra. Potom na jelena. Vyděšenej? Z čeho? Po silnici kromě nich vůbec nikdo nejel, nic se nepohnulo ani v okolí. Bylo tam jen jich pět, tak proč by se tryskem rozběhl přímo prostředkem cesty, přímo proti jednomu ze dvou jediných aut? Co by ho vyděsilo natolik, aby úplně ztratil hlavu a… Mimoděk jí vytanula vzpomínka na lovce, jak se s absolutní hrůzou v očích třásl pod jejím stiskem v domě Argentových, když hledala Stilese. Tehdy byla bez sebe, všechno viděla rudě a něco se v ní probudilo. Genetický, magický lovec? Mohla se tím utěšovat, takové vysvětlení se jí líbilo. Nicméně ten člověk neviděl dalšího lovce. Spíš něco tak… příšerného, že ozbrojený, zkušený Gerardův poskok zapomněl i vlastní jméno. Viděla to v něm. Cítila to z něj. To, co ho propalovalo pohledem z hlubiny jejího nitra, ho taky donutilo úplně ztratit hlavu. Jenže… teď přece byla v pořádku. Neměla vztek, neměla strach. Trochu ji provokoval bratr. Nemohla… nebo mohla? Mohlo by zvíře na dálku vycítit to, co se snažila pohřbít tak hluboko, jak dokázala, a zešílet?</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Neodvážila se o své úvahy podělit se Stilesem ani s nikým dalším. Věděl o jejích… obtížích. Částečně. Věděl o jejích očích, o tom, že může mít drápy, když se neovládá. Neměl ani tušení dovádění jiných k šílenství. Vždyť sama se dlouho přesvědčovala, že to tak zlé nebylo a namlouvá si to. Co by si o ní pomyslel? Pokusila se působit co nejpřesvědčivěji zmateně jako všichni ostatní a snadno jí to prošlo. Stilesovu pozornost totiž jelen zcela ovládl po cestě domů, doma a na většinu noci a jí dalo zabrat, aby ho přesvědčila, ať se jde alespoň na pár hodin prospat. Snažil se najít vysvětlení, a to buď takové, že jelena něco přirozeně zmátlo, nebo že ho tam něco nepřirozeně poslalo. V každém případě považoval za nutné příčinu znát. Dokonce si přivstal, aby prozkoumal zaznamenané autonehody s divokou zvěří v bližším, potom širokém, nakonec celostátním a federálním okolí. Šerifovi docela trvalo donutit ho vyrazit do školy. Zabrala až výhružka, že odveze Cassie a Stiles si vyžere pozdní příchod se vším všudy. Takovou poslední noc prázdnin si rozhodně nepředstavovala. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: center;">***</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Před školou se setkali se Scottem, jenž se jim po závistivém pohledu na dvě zbrusu nové nadupané motorky nějakých dalších studentů, zatímco on slézal ze svého výrazně levnějšího sportovního modelu, svěřil s nápadem, jak by mu s problémem tetování mohl poradit Derek Hale. Má přece na zádech vytetovaný triskelion, takže to musí jít i bez vyléčení. Cass ho v tu chvíli měla sto chutí vzít po hlavě svou kabelou s učebnicemi. V takovém plánu podezřele čuchala pozvánku k docela násilnému způsobu poznamenání kůže. Způsobu, jaký se jí ani trochu nebude zamlouvat. </div><div style="text-align: justify;">Doufala alespoň, že zamlouvat se jí bude první hodina literatury. Měla ji docela ráda a jí a Stilesovi se podařilo sehnat si místa v lavicích hned za sebou. Třída se plnila rychle. Nakonec zůstalo poslední volné místo před Scottem, načež se objevila zrovna Allison a ona viděla i zezadu, jak Scottovi hoří uši. Pak už jen čekala, až se dostaví nový učitel. O starou učitelku loni přišli. Nejprve ale všem ve třídě zapípaly mobily.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Cassie se hned natáhla po svém. Hrdlo se ji sevřelo úzkostí, zase se něco stalo? Vysílají regionální poplach? Doopravdy toho jelena poslalo něco nadpřirozeného? Další útok? Jenže místo vládního varování před vichřicí nebo zemětřesením zírala na podivný citát od neznámého čísla. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Dohledná část moře byla obnažena černými stěnami mraků a poklidná vodní cesta, vedoucí do nejzazších koutů země, proudila zasmušile pod zataženou oblohou a zdálo se, že vede do srdce nesmírné temnoty,“ zarecitovala žena, která vešla do třídy a opřela se o katedru. Cassie rychle citát pročetla ještě jednou, než jim sdělila, aby si vypnuli telefony, protože toto je poslední zpráva, která jim v jejích hodinách přijde. Zamračila se. Potom se podívala na ženu. Zjevně… novou učitelku. Tmavovlasou, mladou, patrně atraktivní, důkladně prozkoumávající pohledem třídu, s výraznou rtěnkou, potěšeným úsměvem nad úspěšným překvapením. Zdálo se, že vede do srdce nesmírné temnoty, přelétla ještě jednou poslední verš citátu. Podívala se do šedomodrých očí té učitelky, slečny Blakeové. A pak si vzpomněla na své. Otřásla se.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Uplynulo sotva pár minut úvodního výkladu a někdo zaklepal na dveře třídy. Slečna Blakeová odvolala Scotta ven, prý ho shání matka. To se Cassie vůbec nelíbilo. Jejich matka byla víc než ráda, když byli pro jednou doopravdy ve škole. Zvlášť Scott, předchozí měsíce školu docela hodně flákal. Muselo to být důležité, ale zároveň… muselo jít o něco, co chtěla řešit jen s ním a ne s ní? Byla ve velkém pokušení znovu telefon vytáhnout a ihned matce napsat, ale slečna Blakeová se vrátila k výkladu skoro okamžitě a nepřestala pozorovat, jestli dodržují, co po nich požaduje. Mohlo se něco stát? Muselo se něco stát. Možná nějaké další zvíře? Ale proč by k tomu potřebovala její matka Scotta? Možná měl Scott jenom nějaký průšvih? Ale to by ho přece nevytahovala ze školy. Dívala se zamyšleně před sebe, v podstatě civěla na Stilesův zátylek, který se jako obvykle vrtěl a ošíval. Celý Stiles se vrtěl a ošíval, vždycky pro něj bylo složité udržet pozornost. Teď zrovna klepal propiskou a upřel pohled doleva k podlaze. </div><div style="text-align: justify;">„Lydie, co to tam máš?“ syknul na spolužačku vedle něj. Zpozorněla i Cassie. Lydie se podívala, kam zíral Stiles, a potom schovala nohu s náplastí za druhou.</div><div style="text-align: justify;">„Prada mě kousla.“</div><div style="text-align: justify;">„Tvůj pes?“</div><div style="text-align: justify;">„Ne, moje značková kabelka,“ protočila Lydia oči. „Ano, můj pes.“</div><div style="text-align: justify;">„Udělala to už někdy předtím?“</div><div style="text-align: justify;">Lydia zavrtěla hlavou. Stiles do ní zavrtal důkladnější pohled a skoro na židli poskočil.</div><div style="text-align: justify;">„Co když je to s ní stejné jako s tím jelenem? Víš, jak se zvířata začínají chovat divně před zemětřesením nebo něčím jiným?“</div><div style="text-align: justify;">„Tím máš na mysli co?“ Cass se naklonila dopředu, aby ji slyšeli a zároveň, aby si nevšimla Blakeová. O chování zvířat na silnici teoretizoval celou noc, ale se zemětřesením přišel až teď. </div><div style="text-align: justify;">„Čeká nás zemětřesení?“ přidala se k ní i Lydia. Snažila se soustředit na výklad a svými výrazy dávala Stilesovi dostatečně najevo, že to považuje za nesmysl. </div><div style="text-align: justify;">„Nebo něco jiného. Možná to znamená, že se něco blíží. Něco špatného.“ </div><div style="text-align: justify;">Cassie se kousla do rtu. Možná je to pravda. A možná je to něco v ní. Zvířata to cítí, cítí, že se z ní dere děsivé monstrum? </div><div style="text-align: justify;">„Byl to jenom jelen a pes,“ zamumlala Lydia. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Prásk. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Všichni ve třídě sebou trhli. Do okenního skla narazil pták, padl k zemi a zanechal po sobě mokrou, světle červenou šmouhu. Někteří vyjekli. Cassie úlekem zrychleně dýchala. Slečna Blakeová okamžik pozorovala sklo, než se pokusila znovu strhnout pozornost studentů na sebe a navázat, kde skončila. Jenže pak přišla další rána. Několik studentů se zvedlo ze židlí. Nikdo už výklad neposlouchal. Oblohu zakryl tmavý opar… ne, černé hejno. Řítící se proti velkým školním oknům. </div><div style="text-align: justify;">Cassie se srdce zrychlilo ještě víc. Letí proti oknům. Letí na ně. Letí na ni! Vstala a bezmyšlenkovitě udělala krok vpřed. </div><div style="text-align: justify;">„K zemi! Všichni k zemi!“</div><div style="text-align: justify;">Ucítila, že ji někdo tahá za ruku a za rameno. Potom už klečela na zemi a nad ní se krčil Stiles. Někdo najednou zapnul dosud vypnutý zvuk a spustil všechny efekty najednou. Třesk skla, krákání, třískání židlí a stolků, křik, svist křídel, svist větru, víc krákání, hučení krve, Stiles, něco jí říkal, něco křičel. Ať zůstane při zemi. Chytila se ho, stáhla ho na sebe. Pokusila se ještě víc skrčit. Zaryla mu prsty do paže. Dost, proboha dost! </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Vedle ní se plácala vrána. Černé peří se jí lesklo, nefunkčními křídly rozmazávala rudou kaluž. Vzduchem létaly chuchvalce peří. Cass odvrátila oči a pevně je semkla. Mokré pleskání nemohla vytěsnit. Letí na ni! Vyděsila je! Stejně jako toho jelena, stejně jako toho lovce! Určitě i Lydiina čivava to nějak vycítila a teď vrány! Všichni cítí monstrum s ohnivýma očima a spálenými drápy! Žádný genetický lovec, žádný Grimm z deníků od její tety, monstrum. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Držela se Stilese i ve chvíli, kdy utichl třeskot skla a téměř všechno krákání. Netušila, jak dlouho to trvalo. Deset vteřin? Půl hodiny? Jeho stisk ochaboval. Zvedal se. </div><div style="text-align: justify;">„Ne, nepouštěj mě. Dej to pryč! Ale nepouštěj mě!“ </div><div style="text-align: justify;">„Přestalo to, už to přestalo,“ Stiles vystrčil hlavu nad lavice zběsile rozházené po třídě, pod nimiž se choulili ti spolužáci, kteří nestačili vyběhnout ven. Pak ji zase sklonil ke Cassie. </div><div style="text-align: justify;">„Je to pryč, už nelítají.“</div><div style="text-align: justify;">Cass otevřela oči. Neslyšela křik ani křídla. Pak jí pohled padl na vraní tělo vedle nich. Vykřikla. Trhla sebou, rychle se odtahovala co nejdál. Pak do mrtvé rány kopla. Tělo odletělo o metr dál, kde se zarazilo o něčí batoh. </div><div style="text-align: justify;">„Už je to dobrý, je po všem.“</div><div style="text-align: justify;">Stiles ji znovu chytil, smetl z ní několik pírek, dal jí pusu na čelo a pevně ji objal. Vypadala zděšeně. </div><div style="text-align: justify;">„Není. Není. Dělám to já,“ zamumlala mu kamsi do ramene. </div><div style="text-align: justify;">„Co?“</div><div style="text-align: justify;">„Já to dělám, já je děsím.“</div><div style="text-align: justify;">Stiles ji maličko odtáhl, aby se na ni mohl podívat. </div><div style="text-align: justify;">„To je blbost, Cass.“ </div><div style="text-align: justify;">Ona ale jen přikyvovala, nechtěla si to nechat rozmluvit. </div><div style="text-align: justify;">„Je to blbost. Tomu nevěřím, tomu prostě nebudu věřit.“</div><div style="text-align: justify;">„Sám jsi to říkal,“ odporovala a odtáhla se ještě o kousek.</div><div style="text-align: justify;">„Že zvířata šílí, když něco zlého přichází,“ zatřásl Stiles nechápavě hlavou.</div><div style="text-align: justify;">„Přichází. Já. To… ta věc ve mně, cítí to.“ </div><div style="text-align: justify;">„Řekl jsem, že cítí, když se něco blíží, přichází. Ale ty jsi přece celou dobu tady! Zapomeň na to,“ uťal ji rázně. Na tuto otázku od onoho dávného večera se záchvatem paniky u čarodějnického domu nezměnil názor. Se Scottem jsou dvojčata a mají nějaké… ulítlé spojení. Tudíž, když se ze Scotta stal vlkodlak, promítlo se to i do ní. A jí teď můžou vzteky narůst drápy. O nic jiného nejde. To je jeho naprosto logická, jasná teorie. Opakoval ji tak rázně a automaticky, až už Cass netušila, jestli jí ještě doopravdy věří. Ona už rozhodně ne. Neviděl přece její oči. Jen ona poznala, co dokážou. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Snad by mu to i konečně řekla. V tu chvíli je však slečna Blakeová roztřeseným hlasem vyzvala, ať opustí třídu, dokud ji neprohlédne, neujistí se, že už tu nepoletují žádní ptáci, a nezavolá policii. Šerifa. </div><div style="text-align: justify;">Stiles ani Cassie neměli za to, že šerif něčemu pomůže. A šerif Stilinski jim dal za pravdu, když jen bezradně zdokumentoval třídu a přiznal další dnešní hlášené útoky zvířat včetně domácích mazlíčků. Nic jiného ani říct nemohl. Netušil o žádném možném nadpřirozeném vysvětlení. Netušil nic o nadpřirozenu. Pokusil se dokonce úplně naslepo zeptat Chrise Argenta na názor o zvířecím chování, od syna totiž zaslechl, že to byl zkušený lovec, tak toho využil. Protože jak se zpráva o útoku rozšířila, objevilo se několik rodičů, aby vyzvedli své děti, Chris mezi nimi. Chris se zatvářil, jako by byl šerif idiot, a všechno popřel. Zatímco Stiles si zoufale přejel rukou přes obličej. Jak dlouho asi bude tahle dvojí realita ještě fungovat? Dvě výhody ale situace přece jen měla. Zbytek vyučování se zrušil a zavolal Scott. </div><div style="text-align: justify;">„Nemůžu se dovolat Cass, neděje se náhodou něco? Měl jsem takový divný pocit…“ zaslechla řečená Cass svého bratra oznamovat Stilesovi.</div><div style="text-align: justify;">„Jo. Teda Cassie je v pohodě, ale máme ve škole vážnej problém. Ve třídě slečny Blakeové-“</div><div style="text-align: justify;">„V pohodě? Super, co kdybys mi o zbytku řekl potom?“ </div><div style="text-align: justify;">Na to Cassie vytrhla telefon Stilesovi z ruky.</div><div style="text-align: justify;">„Měl jsi takový divný pocit a ani tě nezajímá, z čeho vůbec? Jsem si celkem jistá, že tohle má nárok na okamžitou diskuzi.“ </div><div style="text-align: justify;">Scott chvilku váhal. </div><div style="text-align: justify;">„Dobře, tak přijďte k Derekovi.“</div><div style="text-align: justify;">„K Derekovi? Cože? Sháněla tě přece máma. Co sakra děláš u-“</div><div style="text-align: justify;">„Prostě sem přijďte, jo? Potřebujeme do starého domu Haleů, vysvětlím to.“</div><div style="text-align: justify;">„Brácha, jestli se pořád pokoušíš o to tetování, urvu ti hlavu. Nebo něco jinýho!“ </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: center;">***</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Ke starému, vypálenému domu Haleů dorazili chvilku po Derekovi a Scottovi. ...a Isaacovi, jak se ukázalo. Zahlédli je vytahovat jeho bezvládné tělo z auta a nést ho dovnitř. Dům byl asi deset let prakticky začouzená, rozpadlá, zčernalá ruina po požáru, při němž zahynula většina Derekovy rodiny. Vlastně jim už ani nepatřil, byl to teď majetek státu, ale nikdo ho nehlídal a Derek v něm pořád skladoval něco ze svého vlkodlačího vybavení. Považoval to za bezpečnější než svůj byt ve městě. </div><div style="text-align: justify;">„Co se mu stalo?“ </div><div style="text-align: justify;">„Napadla ho alfa,“ odtušil Derek prostě.</div><div style="text-align: justify;">„Převezli ho do nemocnice, proto mě sháněla máma. Potřebovala ho dostat pryč, než si všichni všimnou, co je na něm divnýho. A když jsem dorazil, ukázala se tam… monstrózní alfa. Snažili se ho zabít, tak tak jsme ho vytáhli ven,“ dovysvětlil zbytek Scott. Spoustu podrobností si ovšem nechal pro sebe. Jako třeba monstróznost té alfy spočívající v tom, že byla doslova složená ze dvou vlkodlaků. </div><div style="text-align: justify;">„Nevypadá zraněně,“ poznamenal Stiles. </div><div style="text-align: justify;">„Nezahojil se ještě uvnitř. A tady mám to, co pomůže.“ kývl Derek k domu a konečně Isaaca odnesli dovnitř. Netvářil se šťastně. Nijak zvlášť o jejich přítomnost nestál.</div><div style="text-align: justify;">„Řekneš mi už, kdo to byl? Ten alfa,“ zeptal se potom Scott. Derek se na něj ani nepodíval, jen se ošil, z ohořelého kouta vytáhl krabičku s něčím, co Cass dobře neviděla, ale co mělo asi Isaacovi pomoct.</div><div style="text-align: justify;">„Konkurenční smečka. Je to můj problém. Vím, že chceš pomoct a pomohl jsi, v té nemocnici. Máš to u mě. Tohle už zvládnu, bude v pohodě, takže teď jděte všichni domů. Buďte zase obyčejní puberťáci.“ </div><div style="text-align: justify;">„Dereku…“ zavrčela Cassie. Nebylo to všechno, viděla to na něm. Jenomže od chvíle, kdy ho poznali, dokazoval, jak tvrdohlavý a zarputile mlčenlivý dokáže být. I teď si chtěl svůj problém vyřešit zásadně sám. </div><div style="text-align: justify;">„Vlastně,“ Scott trochu ožil, „jestli mi tu laskavost chceš oplatit už teď, můžeš pro mě něco udělat.“</div><div style="text-align: justify;">„SCOTTE!“ po tom už mu Cass doopravdy vrazila pohlavek. A ještě jeden. „Víš, co jsem ti slíbila urvat!“ </div><div style="text-align: justify;">Okamžitě jí došlo, co může Derek udělat. Zatímco ten je zvědavě a trochu pobaveně sledoval. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Pochopil brzy. Jakmile Scott znovu vytáhl svůj mistrovský návrh tetování. Nenechal se odradit ani Stilesovým svérázným popisem, proč s ním původně chtěli tak nutně mluvit. </div><div style="text-align: justify;">„Vidím, dva pruhy.“ </div><div style="text-align: justify;">„Kupodivu,“ utrousila Cassie kousavě. Očima pátrala po něčem těžkém, co po bratrovi hodit. Derek se ušklíbl.</div><div style="text-align: justify;">„Co znamenají?“ </div><div style="text-align: justify;">„Nevím. Je to jen něco, co jsem obkreslil.“</div><div style="text-align: justify;">„Proč je pro tebe tak důležité?“ </div><div style="text-align: justify;">„Víš, co slovo tetování znamená?“ </div><div style="text-align: justify;">„Do včerejška jsi to nevěděl ani ty, tak si teď nehraj na chytrýho,“ ucedila Cassie. Scott po ní šlehl pohledem. Derek zase jen zvedl obočí a odpověděl.</div><div style="text-align: justify;">„Něco označit.“</div><div style="text-align: justify;">„V tahitštině jo. V samojštině to znamená otevřené zranění.“ </div><div style="text-align: justify;">„Čím dál lepší,“ komentovala dál Cassie. Scott se stále snažil ji ignorovat.</div><div style="text-align: justify;">„Věděl jsem, že si chci v osmnácti pořídit tetování. Jen jsem se rozhodl si ho nechat udělat teď, jako odměnu.“ </div><div style="text-align: justify;">„Za co?“ </div><div style="text-align: justify;">„Za to, že jsem Allison celé léto nezavolal ani nenapsal. I když jsem vážně chtěl, i když to někdy bylo vážně těžké. Někdy to neutlumila ani práce. Snažil jsem se jí dát prostor, který chtěla. O tři měsíce později to pořád bolí. Pořád jako otevřené zranění.“ </div><div style="text-align: justify;">Derek přikývl.</div><div style="text-align: justify;">„Pokud to chceš podstoupit, bude to bolet ještě víc. Víc než cokoli předtím.“</div><div style="text-align: justify;">Vrátil Scottovi jeho neumělý náčrtek, chvíli něco hledal v další ohořelé skříni a vytáhl letlampu. </div><div style="text-align: justify;">„Hej, tak to pr, jsem proti,“ ozval se i Stiles. Pevně vzal Cassie kolem pasu. </div><div style="text-align: justify;">„Fajn, tak o co tu jde?“ obrátil se na něj a Cassie Derek. </div><div style="text-align: justify;">„Když byl u tatéra, cítila jsem, jak mu do kůže bodají jehly. Máme takový… spojení. Jako dvojčata. A zjevně to v tomhle případě znamená i cítit zranění toho druhého. Zdá se.“ </div><div style="text-align: justify;">„O tom jsem neslyšel.“ </div><div style="text-align: justify;">„Třeba to ani nefunguje pořád. Plno věcí jsi přece nejspíš necítila, ne? Možná to bylo jen tím překvapením, nečekala jsi to,“ napadlo Scotta. </div><div style="text-align: justify;">„To je možnost. Nebo třeba jenom cítí závažnější bolest nebo cokoli, ale to je fuk, protože tohle,“ Stiles ukázal na letlampu, „vypadá jako minimálně pět stupňů nad pojmem závažnější bolest?“ </div><div style="text-align: justify;">Cass se nad Scottovými slovy zamyslela.</div><div style="text-align: justify;">„Mohlo by na tom něco být. Když to budu čekat, budu připravená, nebudu to… přejímat.“ </div><div style="text-align: justify;">„To nevíš,“ Stiles ji ochranářsky chytil ještě pevněji. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Cassie se podívala na něj, na Scotta. Ani trochu netoužila znovu zažít jeho bolest, obzvlášť takovouhle. Ve skutečnosti ale ani nechtěla Scottovi bránit tetování si pořídit. I podle ní musel existovat způsob, jak se vzájemně nevnímat, alespoň ne tolik. Scott měl pravdu, necítila doslova všechno, co on. On nejspíš cítil ještě méně, rozhodně si alespoň nikdy nestěžoval na žádnou bolest. A samozřejmě předem nevěděli, že Derekovo řešení pro trvalé tetování je vypálit obraz do kůže. Mohli by to teď vzdát, nebo alespoň ověřit, jak daleko jejich spojení sahá. </div><div style="text-align: justify;">„A ani nezjistím, pokud to nezkusíme.“</div><div style="text-align: justify;">Stiles ji nevěřícně pustil. „Páni. To je na mě moc. Jsi si tím naprosto, bezpečně, totálně jistá?“</div><div style="text-align: justify;">„Vůbec,“ zavrtěla Cass hlavou. „Ale otestujeme to.“ </div><div style="text-align: justify;">„Po dnešním ránu? Po tom, co se stalo ve škole?“ </div><div style="text-align: justify;">„Alespoň mi to odvede myšlenky.“ </div><div style="text-align: justify;">„Tak to vezmu jako znamení, že mám odejít. Počkám venku,“ přikyvoval Stiles rezolutně. Když teď hrozilo nejen, že Derek připálí Scottovu paži, ale že to může zasáhnout i jeho přítelkyni, zatímco jeho přítelkyně s tím masochisticky souhlasí, omdlel by stoprocentně. A byl by rád, pokud jen to. </div><div style="text-align: justify;">„Ne. Pomůžeš mi Scotta držet. Cass asi nebude schopná.“ </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Bylo to rychlé. Jen ne dost. Scott zařval, opěrky židle svíral v drápech, zatímco Stiles se zoufale snažil udržet ho na místě a nedívat se na kůži olizovanou plamenem. A zároveň ignorovat hrdelní výkřik Cassie. Klečela na kolenou, jednou rukou zuřivě mlátila do shnilých prken podlahy, druhou pevně tiskla k sobě. Spletli se. Cítila to. Cítila ostré pálení. Rozlévalo se jí od bicepsu do celé paže. V dalším okamžiku už do podlahy nemlátila pěstí, zaryla do ní ty tlusté, zarudlé drápy. Kdyby neměla oči instinktivně semknuté bolestí, všimla by si, jak už to nejsou jen drápy. Jak celá její paže, ta samá, do jaké se Derek snažil Scottovi otisknout tetování, praská a tmavne. Znovu ucítila i lupnutí v zádech. Podruhé v životě jí náhlý tlak nutil stáhnout ramena. Zaryla drápy do drolící se zdi. Další lupnutí. </div><div style="text-align: justify;">Pak to přestalo. </div><div style="text-align: justify;">Vydechla, opřela se čelem o podlahu. </div><div style="text-align: justify;">„Nesnáším tě. Něčím bych tě praštila. Fakt moc. Ale to bych mlátila akorát sebe!“</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Naprosto proto uvítala, když je poté Derek nekompromisně postrčil k odchodu. Potřebovala od nich přestávku. Derek se na ni díval trochu starostlivě, jako by se jí chtěl na něco zeptat, a ona se rozhodně původně chtěla ptát na spoustu věcí. Něco tajil. Ovšem úplně přišla o jakoukoli náladu a Scotta chtěla nejvíc ze všeho nakopat. Ano, nakonec souhlasila. Což neznamená, že ho nemůže chtít nakopat. </div><div style="text-align: justify;">Všichni tři, ona, Scott i Stiles, vyšli ze zbytků domu. Měli namířeno ke Stilesově jeepu a Scottově motorce. Scott se ale zarazil s rukou na vstupních dveřích.</div><div style="text-align: justify;">„Natřel jsi dveře,“ obrátil se zpátky na Dereka. „Proč jsi natřel ty dveře?“ </div><div style="text-align: justify;">„Jděte už domů, Scotte.“</div><div style="text-align: justify;">Scott si dveře důkladněji prohlédl.</div><div style="text-align: justify;">„A proč jenom na jedné straně?“</div><div style="text-align: justify;">Cass postoupila o několik kroků zpátky. Tak přece jen se dozví, co Derek tají? Navzdory jeho protestům totiž Scott svými drápy nový nátěr ze dveří zběsile seškrábal. Pod ním se ukázala namalovaná velká triskela, ale… jiná, než jakou měl Derek na zádech. S ostrými hroty a hranami. Cassie se postavila vedle bratra. Přejela prsty po kresbě.</div><div style="text-align: justify;">„Ti ptáci ve škole, jak jste je popsali, a ten jelen včera večer… Je to jako když mě málem udupal jelen v noc, co mě kousl alfa,“ poznamenal Scott. Cass se na něj otočila. Alfa? Zvířata děsí… alfa? Není to ona, není to její monstrum, ale další vlkodlak? S tak velkým vlivem?</div><div style="text-align: justify;">„Mohlo by to tak být? Zvířata tolik šílí kvůli alfě?“ vyhrkla.</div><div style="text-align: justify;">„Ne jen jedné. Kolik jich tu je?“ podíval se Scott Derekovi do očí. Derek zatvrzele mlčel. </div><div style="text-align: justify;">„Dereku, je tu víc alfa vlkodlaků, a proto zvířata páchají harakiri?“ zavrčela na něj. Potřebovala, aby to potvrdil. Potřebovala, aby to nebyla ona, aby se jí ulevilo! </div><div style="text-align: justify;">„Celá smečka,“ vydechl nakonec. </div><div style="text-align: justify;">„Všichni v ní jsou alfy? Jak to funguje?“ zamračil se Stiles. </div><div style="text-align: justify;">„Slyšel jsem, že mají nějakého vůdce. Říkají mu Deucalion,“ Derek pokrčil rameny. „Víme jen, že mají Boyda s Ericou. Peter, Isaac a já jsme je poslední tři měsíce hledali.“ </div><div style="text-align: justify;">„Proč jsi nic neřekl dřív?“ </div><div style="text-align: justify;">Už před třemi měsíci… to znamená ještě když se vypořádávali s Gerardem Argentem, nějaká banda alf unesla jeho beta vlkodlaky, vlastně půlku jeho smečky, a oni neslyšeli ani slovo? </div><div style="text-align: justify;">„Protože to není váš problém.“</div><div style="text-align: justify;">„Zní to, jako že pořád nemáš tušení, kde Boyd a Erica jsou. Nenapadlo vás hledat pomoct? A co když je najdete, nebudete potřebovat pomoc?“ </div><div style="text-align: justify;">Cass viděla, jak se Derek nadechuje k dalšímu protestu. Jako obvykle, když se rozjela s kritikou jeho stylu vedení. Na rozdíl od Scotta ji většinou neposlal hned do háje. Tentokrát ale nestihl jedno ani druhé, protože sebou konečně trhnul Isaac a prudce se posadil.</div>Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8397440593604378658.post-87270912249563013952023-02-21T08:57:00.000+01:002023-02-21T08:57:54.395+01:00Post Lucem 3<div style="text-align: left;"><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhOJ7_iy7R4l8KLhkLF8Fo5wKtiO1bi7uNj3gg6n03Ss7TGFKiQLSmGqvyW0MKQ241iegj1tSTpX6vFMNq9KHvKD52t4vuDb4LN-BtkbSUZ4_oD5jdSWA2samFiw1K5dujdeH1EKvxpVP_7Zr8IMSVEOee_EiY7QKOdFiAZixY5tWlR2A8swpomWRmh5Q/s300/Post%20Lucem.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="169" data-original-width="300" height="169" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhOJ7_iy7R4l8KLhkLF8Fo5wKtiO1bi7uNj3gg6n03Ss7TGFKiQLSmGqvyW0MKQ241iegj1tSTpX6vFMNq9KHvKD52t4vuDb4LN-BtkbSUZ4_oD5jdSWA2samFiw1K5dujdeH1EKvxpVP_7Zr8IMSVEOee_EiY7QKOdFiAZixY5tWlR2A8swpomWRmh5Q/s1600/Post%20Lucem.jpg" width="300" /></a></div><div style="text-align: justify;">„Takže ty jsi vlkodlak, omega? Ty jsi… řekněme nadpřirozeně nadaná. A ty jsi-“</div></div><div style="text-align: justify;">„Stiles, těší mě.“</div><div><div style="text-align: justify;">Všichni čtyři seděli v zimní zahradě. Už vůbec nepřipomínala ten smutný, zapomenutý, studený přístavek. Zářila novotou, čistotou, zdála se i poněkud větší. Uprostřed byla stěnou z vykládaného skla rozdělená na dvě části. Seděli v jedné z nich u proutěného stolu na proutěných křesílkách. Nad hlavami jim visely dlouhé listy nových květin, všude kolem sloupů a zdí stály květináče a Scottovi se z té směsky vůní a pachů v první chvíli zatočila hlava, než si zvykl. Vlastně všem nějakou dobu trvalo, než si zvykli, a odhodlali se tenhle dům navštívit. Když začaly prázdniny, Allison Argent odjela z města i s otcem a slibem, že se vzdávají lovectví. Bývalá kanima Jackson se odstěhoval se svým otcem do Londýna. Scott odpřísáhl, že dá dohromady své studium i život. Cassie dohlédla na to, aby se Stilesovi bezpečně zahojil rozbitý nos. Až pak, zdráhavě, se rozhodli vyřešit i poslední. Jejich matka Melissa pořád zarytě mlčela, a tak konečně sebrali odvahu, aby čelili asi velkým rodinným tajemstvím. A dojeli za jejich tetou Danielle do čarodějnického domu.</div><span><a name='more'></a></span></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Ten den ji zastihli v plné práci. Nebo spíš je vyzvala, ať vstoupí, když uprostřed haly dirigovala několik dělníků ve špinavých monterkách, s nářadím v rukou. V celém domě se rozléhal hluk. Nábytek odtahaný od stěn, zabalený fólií, na zemi kýble s barvou, povalovaly se tam panely obložení. U domu stál velký kontejner, kam právě někdo odnášel staromódní pohovku. Danielle se zdála ve svém živlu. Scott zase vypadal velmi překvapeně, když poprvé spatřil interiér domu a jeho ostentativní velikost. Ostentativní? Rozhodně to pravé slovo. Proč že se sem nikdy nechtěl podívat? Jen Stiles působil trochu zklamaně. Jak potichu poznamenal, nikde žádné řady lebek, scvrklé hlavy, pentagramy, stěny nebyly krvavě rudé. Nezahlédl jediný obětní nůž, ani police s jedovatě zbarvenými lektvary. Cassie se mu opřela čelem o rameno. Přece mu vykládala, jak zajímavé byly leda staré knížky ve staré knihovně a na žádné portály do pekla nikdy nenarazila, ani když se zdržela přes půlnoc a zapálila si k tomu svíčku. Kdyby ano, poznal by to. Dávno by radši vypadla tam, než zůstat v Beacon Hills.</div><div style="text-align: justify;">„To bys mě nechala tady?“ sykl na ni.</div><div style="text-align: justify;">„Stáhla bych tě s sebou,“ vyvalila na něj oči na oplátku.</div><div style="text-align: justify;"> Danny je navzdory jejich šeptání slyšela a neudržela upřímný smích. Tak takové pomluvy po městě kolovaly? Lebky, krev, pentagramy? Na druhou stranu, mohlo to být výrazně horší. Třeba kdyby se v něčem trefily. Nakonec je protáhla mumrajem do už dokončené zimní zahrady. Dům podle ní potřeboval předělat, provětrat a oživit. Starožitnosti úplně mimo její vkus alespoň uložit stranou, aby ji mamá nezabila. Sehnat nový nábytek. Protože se rozhodla v Beacon Hills zůstat.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Naprosto zásadní informace, ale myslela jsem… člověk?“</div><div style="text-align: justify;">„Totiž, vlastně jsem poltergeist, ale není to vidět, protože jsem se zaseknul v tomhle neodolatelným těle,“ odvětil Stiles s naprosto vážným výrazem. Scott si odkašlal, nebo se pokoušel neudusit na polknutém úsměšku.</div><div style="text-align: justify;">„O těch bych nevtipkovala,“ usmála se na něj Danny a přistrčila mu džbán plný nějaké naoranžovělé limonády a ledu.</div><div style="text-align: justify;">„Jako že existujou?“ podivil se Scott.</div><div style="text-align: justify;">„V jistém smyslu.</div><div style="text-align: justify;">„No, vy jste tu čarodějka,“ rozhodil rukama Stiles.</div><div style="text-align: justify;">„Přistižena.“</div><div style="text-align: justify;">Cass kopla Stilese do kotníku.</div><div style="text-align: justify;">„No… vypadá to tu teď úplně jinak. Po všech pracích.“</div><div style="text-align: justify;">„Akorát ještě vůbec nepřišla řada na zahradu. Ta se musí pořádně zkrotit,“ přikývla Danny.</div><div style="text-align: justify;">„Neměla jsem tušení, že máme rodinu, která si to může dovolit.“</div><div style="text-align: justify;">Tentokrát šťouchnul Scott do Cass. Ona na něj udělala obličej. Vždyť to byla pravda. Na dvojčata si nebyli tak moc podobní, od začátku se ukazovalo, že v ní se musel projevit vliv stejných severoamerických nebo evropských předků jako v její tetě, zatímco ze Scotta si občas utahovala, že vypadá jako jižanský plantážník s křivou pusou z telenovely. Teď, s tím, jaké úpravy si mohla její teta dovolit a co jí všechno patřilo, možná nebyla tak mimo. Jejich rodina mohla mít i nějaké plantáže.</div><div style="text-align: justify;">„Prodala jsem byt v Mystic Falls, část dědictví je investovaná do jistých míst a… prostě mám přístup k majetku naší rodiny.“ </div><div style="text-align: justify;">Danny to nechtěla dál rozebírat. Věděla, jak je na tom její sestra finančně špatně. Mohl za to její odpor k magii a rozhádání s mamá. Protože ta rozdělovala dědictví, určovala přístup k fondům a byla nemilosrdná ke každému, kdo nežil podle jejích představ. Zejména k tomu, kdo se provdal za agenta McCalla. Tyhle děti přitom asi netušily, jak obrovské prostředky to zahrnuje. Kolik Delgadovi nashromáždili za staletí od časů el diabla. Nebylo jí příjemné jim to odhalovat, ač si bude muset s mamá promluvit. Proto raději změnila téma. Stejně na ni tohle jejich povrchní vyptávání a okounění působilo jen jako nervózní záminka.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Tak proč jste přišli?“</div><div style="text-align: justify;">Zjevně uhodila hřebíček na hlavičku. Všichni tři se po sobě podívali.</div><div style="text-align: justify;">„My… máme otázky.“</div><div style="text-align: justify;">„To doufám. Melissa vám asi nic nevysvětlila.“</div><div style="text-align: justify;">„Ale proč ne? Když tohle všechno dávno věděla? A o jakým lektvaru to tehdy pořád mluvila?“ vyhrkla Cassie. Dost jí to vrtalo hlavou. Její matka chtěla po její tetě připravit lektvar, aby jim pomohl. Jak?</div><div style="text-align: justify;">„Tohle… by vám asi měla vysvětlit sama,“ začala opatrně Danielle. „Je taková už dlouho, stranou od nadpřirozena, ani mně neřekla, proč šla do takových extrémů. A o tom lektvaru vím jen, že… podívejte, vaše matka doufala, že když vám ho dá, zablokuje ve vás nadpřirozené schopnosti a lovci a další nebezpečí se vás nebudou týkat. Zjevně jí uteklo, že už je Scott stejně vlkodlak. A chtěla, abych ho připravila, sama by to nejspíš nezvládla. Jednala kvůli obavám o vás.“</div><div style="text-align: justify;">„Jasně,“ odfrkla si Cassie.</div><div style="text-align: justify;">„Ale tys to odmítla. Tak proč teď přestavuješ dům? Proč jsi… táta Allison mi řekl, co jsi udělala s Gerardem, proč ses do toho pletla a zůstala tady?“</div><div style="text-align: justify;">Danny kývla. Tohle byla taky až příliš zamotaná historie. I příliš osobní. Chvilku přemýšlela, který kousek, který uzlík může povolit.</div><div style="text-align: justify;">„Věřil bys nízké, úplně obyčejné pomstě? Ten jeho meč… je to meč našeho otce,“ ano, tohle je bezpečný, dávno pohřbený uzlík, jenž nerozpustí celé klubko. „Dostal ho jako svatební dar od el diabla. Ehm, abuela. Gerard se tvářil, jako by to bylo jeho rodinné dědictví, jenže ve skutečnosti zmizel, když mi bylo čtrnáct. I s tátou. Asi… můžeme všichni odhadnout, jak. Meč je teď to jediné, co se našlo.“</div><div style="text-align: justify;">Stiles si zrovna naléval plnou skleničku a zarazil se se džbánkem v ruce. Stihl se zeptat „A kolik že vám vlastně je?“ než si vysloužil další kopanec do kotníku.</div><div style="text-align: justify;">Scott překvapením pootevřel pusu.</div><div style="text-align: justify;">„To byl děda lovec?“</div><div style="text-align: justify;">„Ne. Ne tak docela, je to složitý. Ale člověk to nebyl.“</div><div style="text-align: justify;">Cassie se napřímila. Otevřela pusu, zjevně se hned chtěla na něco doptat. Pak ji zase zavřela. Možná… možná je to stopa. Ale možná radši ne teď.</div><div style="text-align: justify;">„Máma nám vždycky akorát říkala, že její rodiče žijí v Mexiku,“ poznamenal Scott, a když Danny přikývla, pokračoval. „Kdo teda… tam všechno je?“</div><div style="text-align: justify;">„Mamá, vaše abuela. Odstěhoval se tam s ní Freddie, to je náš nejmladší bratr, jakmile jsme byly plnoleté. El diablo je… někde, toho nikdy nemůžeš sehnat, musí se sám vynořit, a tia, ta je trošku…“ Danny si poklepala na spánek. „Naštěstí asi v El Salvadoru nebo tak. Ženy vždycky čarodějky, samozřejmě. Pokud byste o tom všem chtěli vážně něco zjistit, jakmile to ti dělníci dokončí, vytáhnu naše spisy a můžete si to přijít prohlédnout, kdykoli se vám bude chtít. Ostatně, jsou to i vaše spisy. A teď ještě nemám ani pracovní úvazek, jenom konzultace.“</div><div style="text-align: justify;">„No jasně, vykořisťovatelské korporace nezaměstnají těhotnou,“ prohlásil Stiles a než ho Cass stihla znovu kopnout, přitiskl svou nohu na její. „Kde vůbec?“</div><div style="text-align: justify;">„V Eichenově domě.“</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: center;">***</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Tak to chodilo celé léto. Především Scott vzal její nabídku vážně. Po rozchodu s Allison se kromě dohánění učení pokusil zahánět smutek, melancholii, jak to jednou důležitě nazval, i prací. Měl své směny na místní veterině, k tomu se rozhodl pustit i do zahradničení. Danny mu nabídla platbu za péči o zvelebovanou zahradu. Někdy mu pomáhal bratranec Matt. Sem tam, často se mu nechtělo do domácích prací a ne všechny nástroje považoval Scott za bezpečné pro desetileté dítě. Hlavně tak ale Matt hledal záminku, jak ho pořád pozorovat. Jednou, když si Scott udělal přestávku, nepokrytě na něj zíral tak dlouho, až to nevydržel.</div><div style="text-align: justify;">„Potřebuješ něco?“</div><div style="text-align: justify;">Matt naklonil hlavu.</div><div style="text-align: justify;">„Na něco čekáš? O co jde?“</div><div style="text-align: justify;">„Vůbec nikdy nevypadáš jako vlkodlak.“ </div><div style="text-align: justify;">Scott se zasmál. Tak tohle byla ta velká záhada. Nenapadlo ho to. Nikdo se na něj ještě nedíval tak upřímně zvědavě. </div><div style="text-align: justify;">„Chceš vidět, jak vypadá vlkodlak?“ </div><div style="text-align: justify;">Matt rychle přikyvoval a zíral na něj ještě upřeněji. </div><div style="text-align: justify;">„Tos ještě nikdy žádného neviděl?“ měl za to, že s jeho tetou viděli… hromadu věcí. Určitě i nějaké vlkodlaky? </div><div style="text-align: justify;">„Tak ukážeš to nebo ne?“ ale Matt měl jasný cíl. Scott se tedy nadechl, odložil sendvič a předvedl své tesáky a zářící oči. Pořád to nebylo tak snadné, jako mu připadalo u ostatních. Dělo se to prakticky samo, pokud hrály roli emoce, jindy se musel o něco víc soustředit. Asi potřeboval víc cviku. </div><div style="text-align: justify;">„Tyjo, to je cool!“ jeho bratranec se úplně rozzářil. Další reakce, jakou ještě Scott nezažil. Trochu ho vyvedla z míry a přeměnil se zase zpátky. Cool by bylo úplně poslední slovo, jaké by použil, kdyby mu tohle někdo předvedl před jeho vlastní přeměnou. Ovšem Matt musel být zvyklý na ledacos. Napadlo ho, jak odlišná pro ně asi je všední realita mezi jeho matkou a tetou Danielle.</div><div style="text-align: justify;">„Už to chci umět taky! Jako… mít opravdový drápy a vidět a slyšet jako vlk… všichni mají něco, hlavně všichni u abuely. Teď i tady. A hlavně se hodí mít sílu. To říkala abuela, když nemáš kouzla, hodí se pořádný drápy.“ </div><div style="text-align: justify;">„Fakt jsi ještě nikoho přeměněného neviděl?“ divil se Scott. </div><div style="text-align: justify;">„Ne takhle. Tak z blízka. Ale už to nebude trvat dlouho, máma říkala, že asi ještě než půjdu na střední, protože táta byl silnej vlkodlak.“ </div><div style="text-align: justify;">Scott přikývl. Měřil si bratrance pohledem. Věděl, že se coby vlkodlak narodil. Stejně jako Derek Hale. Neviděl mezi nimi a jím pokousaným moc rozdílů. Nikdy se také ale nezamýšlel nad tím, jak to u rozeného vlkodlaka chodí před první přeměnou. Na druhou stranu také vůbec nic nevěděl o Mattově otci. Nikdo další s jejich tetou nežil. </div><div style="text-align: justify;">„Byl?“ </div><div style="text-align: justify;">Matt kývl, ukousl si pořádný kus z vlastního sendviče a odpověděl s plnou pusou. „Mm, aue -e uryč.“ </div><div style="text-align: justify;">V některých ohledech jeho matka a teta zase tolik odlišné nejsou. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Cassie potom mnohem víc zajímaly knihy a encyklopedie. Kromě pomáhání na veterině, stejně jako pracoval Scott, se přes léto výrazně osekaly její zájmové aktivity. Hudební kroužek, kde hrála na piano, fungoval jen během školního roku. I tréninky a zápasy lakrosu, kam mohla chodit kritizovat bratra a Stilese a kde ji občas trenér Finstock bral jako asistenta. Nebo ho spíš přestalo bavit rozlišovat mezi řvaním McCall a McCallová. A pokud se s někým víc přátelila, většinou jen ve škole nebo právě v hudebce a rozhodně s nikým natolik jako se Stilesem. Takže se v hromadě volného času zaměřila na nové staré spisy, které Danny doplnila do polic velké knihovny. Bylo to jednodušší. Tolik nových věcí, tolik pohádkové teorie, mohla předstírat, že na poslední předprázdninové události zapomněla, vůbec nemluvit o ničem, co se stalo u Argentových a ve skladišti. Také s sebou pořád vodila Stilese a trávili spolu v knihovně hodně času. Stiles projížděl všechny dostupné bestiáře. Poněkud masochisticky. Neustále prohlašoval, že jestli tohle doopravdy existuje, začne asi stavět atomovku. Cass mu na to vždycky automaticky odvětila, jak by to stejně nedokázal. On oponoval, že by dokázal. Cass, že to sotva. On, že nemá tušení, co všechno dokáže. Cass, ať jí to teda předvede. Načež ji vždycky odtáhnul od rozečtené knížky, chytil ji za ruce, políbil a začal lechtat. A jakmile skončila na kolenou, políbil ji znova, vážněji, nějak se mu ocitla na klíně, jeho hřejivé ruce kolem pasu nebo… na dalších příhodných místech… a tak pořád dokola. Byl z toho skoro jejich rituál.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Oba rádi používali i zimní zahradu. Danny ji kompletně obehnala rostlinami. S jejím zásahem rostly neuvěřitelně rychle, jinak by tam zatím mohla mít sotva víc než sazeničky, a ze zaskleného prostoru se pomalu stávala džungle. Kde v jedné polovině stála křesílka, v druhé Daniellina vlastní pracovna. Malý zahradní krb, pevný pracovní stůl, dokonce odvětrávání. Velká vestavěná kredenc, vitrína, kde místo nádobí ukrývala různé magické pomůcky jako kotle, hmoždíře, nože z několika odlišných materiálů a pro několik různých účelů, sekáčky, paličky. I velmi nemagické pomůcky jako nerezovou digitální kuchyňskou váhu, skleněné odměrky, plastové stěrky. Jednou si Cassie všimla injekčních per a stříkaček. Prý by teoreticky mohla pracovat v kuchyni, ale současné elektrospotřebiče umožňovaly jen omezenou kontrolu a hlavně hrozila porucha vždy, když kolem nich vypustila magickou moc. I tak působila kombinace pohádkově starého a spotřebně moderního hrozně zvláštně. Vedle toho Cassie dosud v knihovně, v téhle pracovně, v kuchyni ani nikde v domě nenašla žádná hotová… kouzla nebo… přípravky. Muselo tu být i další skladiště, mimo jejich dosah. O sklepu občas zaslechla, jen tam nikdy nevstoupila. Nejspíš si mohli prohlížet a pročítat co chtěli, ale existovala linie, přes niž je teta nepustí. Rozhodla se ji jednou otestovat.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: center;">***</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Teď Cassie znovu seděla v křesle, zatímco Scott pečlivě zastřihoval živý plot a Stiles se rozhodl mu pomoct ručně prořezat vysokou trávu mezi keři a stromy na hranici pozemku s volným prostranstvím vedoucím zadem k lesu. Obě si přes skleněné tabule zimní zahrady všimly, že od řady stromů už několikrát odskočil. Byl tam klid. Vhodný na otázky. Jen ne na otázky o skladišti lektvarů. Rozhodla se dnes.</div><div style="text-align: justify;">„Dneska jsem tu vůbec neviděla Matta,“ začala Cassie trochu opatrně.</div><div style="text-align: justify;">„Je na tréninku, potřebuje něco dělat a miniliga lakrosu trénuje i přes léto.“</div><div style="text-align: justify;">Matt měl skutečně čím dál víc nevybité energie a Danny objevila sportovní klub pro mladší hráče. Trenérem byl nějaký jí neznámý pan Singh, asi kolem pětatřiceti, na pohled důvěryhodný, ani trošku jako onen hyperaktivní trenér ze střední. Matthew se navíc potřeboval sblížit s nějakými vrstevníky, a tohle byla dobrá příležitost, ještě než začne škola.</div><div style="text-align: justify;">„Zabydlujete se. Takže… takhle to tu bude? Vy dva? Tři?“</div><div style="text-align: justify;">„Na hodně velkej dům, viď? Bydlelo tu o dost víc lidí a původně to mělo být i pro vás. Než magie, Melissa, mamá, dál to znáš.“</div><div style="text-align: justify;">„Myslela jsem spíš… k Mattovi a potom až se narodí…“</div><div style="text-align: justify;">„Ne,“ zavrtěla Danny rázně hlavou. „Žádný otec.“</div><div style="text-align: justify;">„Fajn, promiň… ale o tom tvém víš dost, ne?“</div><div style="text-align: justify;">„Co tě na něm zajímá?“ Danny položila zahradní nůžky, jimiž do té doby krotila jasmín. Většinu nakoupených a přesunutých rostlin a bylin musela popohnat, vlít do nich trochu víc života a kouzlem je přinutit rychle se rozrůst, a jasmín to vzal hodně zeširoka. Rozhodl se výrazně přerůst květináč mnohem rychleji, než dozrál čas na přesazování.</div><div style="text-align: justify;">„Říkala jsi, že nebyl člověk.“</div><div style="text-align: justify;">„Tak úplně nebyl. Ale tvoje máma je čarodějka, i když ne moc učená. V naší rodině se dědí tohle, leda bys byla muž.“</div><div style="text-align: justify;">„Jenže tohle nebylo žádné kouzlo čarodějky.“</div><div style="text-align: justify;">„Tak… mi to popiš.“</div><div style="text-align: justify;">Danny se také usadila do křesla. Šlo to zase o něco hůř. Jako by byla těhotná o dost víc, než by měla být. Nicméně ne, žádný otec u toho nebude. Tohle nebyl ani žádný opravdový vztah. Zábava. Stará známost. Vůbec je možnost takového výsledku v jejich stavu nenapadla. Ani o to nestáli a fakt, že se z Mystic Falls rozhodla pro jejich vlastní bezpečí odjet, jen nahrál rozhodnutí, aby nikomu nic neřekla a po zkušenostech s Mattem se rozhodla znovu všechno zvládnout sama. Než se rozhodne si s ním promluvit. A Mattův otec… naprostá katastrofa.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Jde o to, co se stalo s Jacksonem ve skladišti. Byla jsi tam, žejo. Argent to potvrdil. Viděla jsi ho.“</div><div style="text-align: justify;">„Viděla jsem, jak jsi ho donutila přeměnit se zpátky do lidské formy.“</div><div style="text-align: justify;">„No. Akorát nevím jak. Četli jsme o nich, o kanimách. Že se dají ovládat, protože jako kanima si neuvědomuje, kdo je. A že je potřeba donutit ho, aby si sám sebe zase uvědomil, to ho ukotví. Ale já neudělala… nic. Nebo spíš něco, čemu vůbec nerozumím. Jackson fakt nebyl můj kamarád, byl to pitomec, moc se mnou nemluvil, nemohla ho vytrhnout moje přítomnost. Ale když se na mě podíval, tak se to prostě nějak… stalo. Když se mi díval do očí.“ </div><div style="text-align: justify;">Danny to chvilku zvažovala, než se usmála.</div><div style="text-align: justify;">„Asi jsi na správné stopě, pokud se nepletu.“</div><div style="text-align: justify;">„Fakt?“ Cass se prudce narovnala.</div><div style="text-align: justify;">„Jackson se ti díval do očí a uvědomil si sám sebe, to říkáš.“</div><div style="text-align: justify;">Cassie přikývla. „Moje oči dělaly takovou… divnou věc.“</div><div style="text-align: justify;">„Můžeš mi ji ukázat?“</div><div style="text-align: justify;">Cassie je zavřela, zamračila se a zase otevřela. „Nevím, nejde mi to na povel.“</div><div style="text-align: justify;">„To nevadí. Táta… nebyl tak docela lovec a tak docela člověk, na druhou stranu tak trochu obojí. Byl… nadpřirozený lovec, můžeš říct. V podstatě. Hlavně dokázal v očích ostatním zrcadlit jejich pravdu.“</div><div style="text-align: justify;">Cassie vypadala zmateně.</div><div style="text-align: justify;">„Jejich skutečnou podobu,“ vysvětlila Danny. „Tak i poznal kdo je hrozba, které musí svět zbavit. Takhle oni fungují, i Freddie to zdědil, když se nenarodil jako čaroděj. A třeba i ty, když přístup k magii v tobě Melissa zablokovala hned v zárodku. Freddie si neodvezl všechny jeho deníky, někde tu budou, popisuje to v nich víc podrobně.“</div><div style="text-align: justify;">Cassie zamyšleně rýpala do proutěného stolku. Znělo to logicky. Věrohodně. Jacksonovi ukázala jeho lidskou tvář, tomu lovci u Argentů zase, jaká je bestie. Pokud ke schopnostem nadpřirozených lovců patřily i rudé drápy. Což se jí úplně nezdálo. Pořád se ale bála o tom otevřeně mluvit. Měla by se odvážit? Co když to vážně je ono? Co když patří, Je vážně genetický lovec schopný odhalit pohledem pravou podobu oběti po svém dědečkovi? Nahnula se dopředu. Teď, nebo se znovu už neodváží.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Přestaň už konečně! Já ti pomáhám!“</div><div style="text-align: justify;">Obě sebou trhly a podívaly se přes sklo ke stromům, od nichž znovu odskočil Stiles, praštil strunovou sekačkou na zem a rázným krokem zamířil k zimní zahradě.</div><div style="text-align: justify;">„Normálně mě nemají rádi!“ vztekal se.</div><div style="text-align: justify;">„...co?“ Cass vypadala zmateně. Hned úplně zapomněla všechno ostatní.</div><div style="text-align: justify;">„Švihají po mně kořenama!“</div><div style="text-align: justify;">Cassie vyvalila oči.</div><div style="text-align: justify;">„Strážný jasany, neznají tě, jsou neklidný.“</div><div style="text-align: justify;">Stiles také vyvalil oči.</div><div style="text-align: justify;">„Chňapou po mně hlídací jasany, protože mě neznají. Úplně normální věta, kterou je úplně normální vyslovit.“</div><div style="text-align: justify;">Plácl sebou do volného křesla a natáhl se po džbánu s vodou a kolečky citronu.</div><div style="text-align: justify;">„Udělaly ti něco?“ Cass ale vyskočila a rychle ho prohlédla. Hlídací jasany s pohyblivými kořeny? Co dál, vrba mlátička?! Neměla by nejspíš být překvapená ničím, jenže ji čím dál častěji v tomhle domě přepadal pocit Alenky v říši divů. Sundala mu kšiltovku a dala mu pusu na spánek. Stiles kolem ní ihned ovinul ruku. Zavrtěl hlavou.</div><div style="text-align: justify;">„Ale už tam nepůjdu ani náhodou,“ stáhl si Cassie na klín. „Šílený agresivní stromy, o těch jsem nahoře nic nenašel, to bylo pěkně podlý!“ ukázal na Danny prstem a dolil si další skleničku.</div><div style="text-align: justify;">„Většinou se neprojevují, dokud je nevyvolám. Ale během těch deseti let zahrada zdivočela, chvíli potrvá ji zase zkrotit.“</div><div style="text-align: justify;">„Už se k nim radši nepřibližuj,“ zamumlala Cassie a ruku mu ovinula kolem ramen. Stiles se o ní opřel, a když se Danny zvedla zpátky k zahradním nůžkám a jasmínu, bezmyšlenkovitě se natáhl po staré, v kůži vázané knize na stole.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„AUVAJS!“ vyjekl zase a třepal rukou ve vzduchu. „To pálí! Ta knížka pálí! Ta knížka mě taky nesnáší, všechno mi tu chce ublížit!“</div><div style="text-align: justify;">Cassie se zamračila, podívala se na tetu a natáhla se po knize sama. Před chvílí jí listovala… Přejela prsty po reliéfu na deskách, nadzvedla je a zavřela. Nic necítila. Stiles semknul rty. Sroloval si vyhrnuté rukávy košile a pokusil se knihu otevřít s prsty obalenými rukávem.</div><div style="text-align: justify;">„Au!“ pálilo ho i přes něj.</div><div style="text-align: justify;">Danny zvědavě zvedla obočí. Hodila mu kuchyňskou chňapku odloženou na stole. Stiles si ji nasadil, sebevědomě knihu popadl a znovu vykřikl. Pálilo to dál!</div><div style="text-align: justify;">Danny se ušklíbla. „Ochranné kouzlo pořád funguje i u grimoáru.“</div><div style="text-align: justify;">„Ty… tys to věděla. Tys věděla, že po mně všechno půjde. Ty… na mě testuješ,“ podíval se na ni obviňovačně. „Děláš ze mě pokusnýho králíka.“</div><div style="text-align: justify;">„Nedělám. To jsou ochranná kouzla, jenž když to používám jen já, neověřím, jestli zůstala funkční.“</div><div style="text-align: justify;">„Tak proč nefungují na mě?“ divila se Cassie, držela Stilese a posadila se tak, aby byla mezi ním a její tetou.</div><div style="text-align: justify;">„Jsi pokrevní příbuzná, spousta ochrany tady je namířená mimo rodinu. Jako vůbec přístup do domu.“</div><div style="text-align: justify;">„Ale… stejně jsem nemohla ani tak otevřít všechny dveře.“</div><div style="text-align: justify;">„Něco je nutné zajistit tak, abych k tomu měla přístup jen já. Pán domu, tudíž teď já. Může to být nebezpečné.“</div><div style="text-align: justify;">„Copak tohle není?“ Cass se znovu natáhla po knize.</div><div style="text-align: justify;">„Je. Ale zdědila jsem ho a po mně ho zdědí někdo další, nedávalo by smysl vázat ten grimoár ke mně. Navíc, původně ho poskládal el diablo a nemyslím, že byste moc z jeho návodů dokázali provést?“</div><div style="text-align: justify;">Cass se zamračila. Byla to pravda. Když grimoárem listovala, rozhodně v něm neviděla angličtinu. Nebyla to ani latina. Sem tam zahlédla španělský text, často spoustu jí úplně neznámých znaků a další jazyk. Stiles si ho měřil velice podezíravým a velice stilesovským pohledem.</div><div style="text-align: justify;">„Kterej z těch návodů je na lidskou oběť?“</div><div style="text-align: justify;">Danny se ušklíbla. Pak se zatvářila docela vážně.</div><div style="text-align: justify;">„Určitě se chceš ptát?“</div></div>Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8397440593604378658.post-1893609544274279592023-02-16T22:32:00.003+01:002023-02-16T22:32:26.556+01:00Post Lucem 2<div style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhjIYvbgOKYGwXIniMXs7jpCTyqZK3kVWAZsofjTkhirdXkMwk9PCPPxRq3sXjb8dVd3X1gx1ujcPBdeWX6Gfaf-xqsK2W0uE5_zvvx2Df6A3dp_v_KeingIkGV8D_JRFe-nDil4obOK7zEWGu5HC1fPIdwmWmnBWzH58Wu0Px2SuR3nlB6fiOGptsvgw/s300/Post%20Lucem.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="169" data-original-width="300" height="169" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhjIYvbgOKYGwXIniMXs7jpCTyqZK3kVWAZsofjTkhirdXkMwk9PCPPxRq3sXjb8dVd3X1gx1ujcPBdeWX6Gfaf-xqsK2W0uE5_zvvx2Df6A3dp_v_KeingIkGV8D_JRFe-nDil4obOK7zEWGu5HC1fPIdwmWmnBWzH58Wu0Px2SuR3nlB6fiOGptsvgw/s1600/Post%20Lucem.jpg" width="300" /></a></div><div style="text-align: justify;">Cassiopeia McCall mezitím také ze školy a z hřiště zmizela. Ale proto, že byla zoufalá, a nevěděla, kam se obrátit. Hned, jak po výkřicích ‚Jacksone‘, ‚je snad mrtvý‘, ‚pomoc‘, ‚žije ale nehýbe se‘ a neustálém řvaní píšťalky zmizel největší dav, nemohla najít Stilese Stilinskiho. Ani jeho otec šerif, výjimečně v hledišti, ač jeho syn skoro nikdy neopustil střídačku, nevěděl, kam se poděl. Zkusila mu volat. Bez reakce. Jeho taška s oblečením pořád ležela v šatně. Jeho starý jeep pořád stál na parkovišti. Stiles nikde. Znovu mu zkusila volat a nic. Nikdy by ji přitom neignoroval, rozhodně ne ji. </div><span></span></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Kam si až pamatovala, byl to nejlepší kamarád jejího bratra. Jako dvojčata chodili dost dlouho všude spolu, tudíž se z něj rychle stal i její nejlepší kamarád. A potom… prostě jí na něm čím dál víc záleželo. Trávili spolu čas i bez Scotta. Pomáhala mu s úkoly… nu a on pomáhal jí. Pomáhala mu s průšvihy. Dostat se do nich i ven. I s otcem. Měla s ním trpělivost, poslouchala jeho šílené nápady a teorie o jejich městě, přetahovala se s ním o popcorn u televize, bránila ho, když se do něj opřel Jackson. Ne, že by snad ve školním potravním žebříčku stála výš než na nízké příčce Stilese a Scotta, jen to prostě z nějakého důvodu fungovalo. A nakonec to byl Stiles, kdo za ní přišel, když se jí to stalo. <span><a name='more'></a></span></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Jednou se hlasitě pohádala s matkou. Najednou ji začaly pálit oči, lupat jí v zádech, v desce stolu, kterou vzteky stiskla, nechala dlouhé hluboké rýhy, protože… měla místo prstů odporné rudé drápy. Naprosto ji to zděsilo. Utekla z domu do čarodějnického, kde se složila do kouta a snažila se přemoci paniku. Netušila, co se s ní děje. Nikdy dřív se to nestalo. Proč se z ní dere monstrum. Byla jen Cassie McCall, obyčejná Cassie, to jejího bratra kousl vlkodlak, jenže… to tehdy cítila, začala cítit spoustu věcí, které cítil Scott. Nemyslela si, že údajné spojení dvojčat má zacházet tak daleko. A tohle ani určitě nebyl vlkodlak. Bylo to horší. Složila se. Pak jí volal Stiles. Ona bezmyšlenkovitě hovor přijala, a jakmile poznal, v jakém je stavu, okamžitě k domu vyrazil. Dovnitř nešel, vždycky to odmítal. Nedokázal vysvětlit proč, prostě tam nehodlal vkročit. Ale vylákal Cassie ven. Pořád se třásla, snažila se popadnout dech, ani za nic mu nechtěla říct, co se stalo. Tváře se jí leskly slzami. Panikařila. </div><div style="text-align: justify;">Ani se neptal. Pochopil, že ho stejně neposlouchá, a že jestli bude ještě chvíli pokračovat, omdlí. Měl o ni strach. Musel zlomit hysterickou smyčku, do níž spadla. Objal ji. Pevně. Pak jí dal pusu.</div><div style="text-align: justify;">Jasně si vzpomínala, jak se v ten moment přestala třást. Překvapením. Skoro šokem. Skoro automaticky ho na to vzala kolem krku a políbila ho. Úplně poprvé. Rozhodně ne naposledy, jen asi už nikdy jindy necítila tak strašně silnou potřebu to udělat. To zase šokovalo Stilese, ale ji to úplně uklidnilo. A když ji potom odvezl k nim domů, cítila se v bezpečí, dokud ji alespoň držel za ruku. Ráno už jí bylo mnohem lépe, načež se začala u Stilinských cítit rozhodně bezpečněji a klidněji. Se Stilesem. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">A teď zmizel. Netušila, kam. Neozýval se ani Scottovi, jen Gerard Argent mu připomněl jejich dohodu. Musel v tom mít prsty. Musela to zastavit. Nesměla dovolit, aby se Stilesovi něco stalo. Je to jen… Stiles, nezaslouží si to! </div><div style="text-align: justify;">Z Argenta nedostane žádné informace, to je jasné, i kdyby to zkusila. Navíc také někam zmizel. Všichni ostatní se teď točili kolem Jacksona, sama poslala Scotta to vyřešit. Nezemřel, ale něco si na Argentův příkaz udělal. O Stilese se chtěla postarat sama. Ale jak? Jak ho má asi najít? Hej, nebylo by tam nějaký vnuknutí?! ...nebo čáry. Co tím může ztratit? Je zoufalá. Prakticky nemá jinou možnost. Jestli je to fakt čarodějka, ať čaruje.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: center;">***</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Vypadalo to, že jsme vykročily poměrně… špatnou nohou. Nečekala bych, že se tu hned ukážeš,“ podivila se Danielle nad první návštěvou jen pár minut po dokončení velkého větrného úklidu. Rozhodně si nemyslela, že přijdou. Nebo alespoň ne jen tak. Sama by to v jejich kůži neudělala. Cassie ani Scotta skoro neznala. V Beacon Hills žila jen do jejich sedmi, navíc ne nepřerušeně, a i tehdy je Melissa moc nenechala se s ní vídat. Vlastně téměř vůbec. Vždycky se zásadně snažila držet je od nadpřirozena dál. Nejspíš si ani nepamatovali, že existuje. A navíc byla Danny značně znechucená tím, jak se tu Argent znovu snažil vybudovat lovecké impérium na genocidních základech. Tím, jak se chlubil, že odsud vyhnal i čarodějky. Jako by to snad bylo tak jednoduché. Což možná dala na tribuně Melisse najevo až příliš a Cassiopeia a Scott si to nevyložili moc přátelsky. </div><div style="text-align: justify;">Cassiopeia měla ústa pevně stisknutá. Trochu vzteky, víc strachy. Měla vztek na všechno, co se děje, měla rozhodně vztek, že se tu jen tak ukáže nějaká teta, která má na sobě, jako by se nechumelilo, víc než jejich nezaplacené účty za elektriku, a která jí teď, jako by se nechumelilo, otevřela dveře obrovského panství, zatímco ona a Scott se dělili o směny na místní veterině, aby si udrželi alespoň jejich domek. Měla vztek, že její matka jim zjevně tajila takovou spoustu věcí. Ale především měla strach. </div><div style="text-align: justify;">„Stiles je pryč. Jako… Stiles Stilinski. Zmizel v tom chaosu na hřišti a nikdo ho nemůže najít, nebere telefony, není k sehnání a já prostě vím, že do něčeho spadnul a že potřebuje pomoct a nevím, kde ho najít, už nevím, co zkusit, jestli jsi fakt čarodějka, tak…!“ </div><div style="text-align: justify;">„To zní jako průšvih.“</div><div style="text-align: justify;">„Tak s tím musím něco udělat! Musí být způsob, jak ho sehnat!“ </div><div style="text-align: justify;">„Koho sehnat?“ </div><div style="text-align: justify;">Za Danielle se vynořil Matt a zvědavě se podíval na jemu neznámou dívku. Cassie se na něj podívala stejně. A zpátky na tetu.</div><div style="text-align: justify;">„To je Matt. A to je tvoje sestřenice Cassie. Pomůžeme jí najít kamaráda, hm?“</div><div style="text-align: justify;">Cass se znovu zamračila. Neměla tušení o žádném bratranci, akorát nebyla slepá, viděla na své tetě, že jednoho asi bude mít. Teď ani neměla v hlavě, kde jí jako o překot létaly obavy, co se může se Stilesem dít, a v srdci, jímž jí pulzoval strach, žádné místo, aby se tím zaobírala. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Zkusím jedno vyhledávací kouzlo. V kuchyni to bude nejlepší, je tam největší stůl a potřebujeme…“ Danny nedořekla. Cassie do kuchyně zahnula automaticky. </div><div style="text-align: justify;">„...občas jsem sem chodila, jakmile začaly všechny ty… věci. Nebylo těžký se dostat dovnitř a nahoře jsou nějaký knížky o nadpřirozenu,“ vysvětlila. Poprvé se sem vetřela, vloupala se dá možná říct, když doma začalo přituhovat kvůli hádkám a penězům. A potom, když se ze Scotta stal vlkodlak, občas sem zašla. Objevila tu knihy o… bytostech. Zdály se jako pěkně podivné pohádky, minimálně něco z nich ale muselo být skutečné. Co něco, všechno o vlkodlacích, očividně. Snažila se najít i nějakou zmínku o sobě. Neúspěšně. Hromady historie, hodně o centrální Americe, o divných rituálech, spisy o všech možných dlakodlacích, jaké si jde představit, nic o jejím problému. Také se dostala jen do jediné, napůl vybavené knihovny, z níž asi někdo dávno spoustu zajímavých věcí přestěhoval. Část polic zela prázdnotou, zbylé knihy neseřazené, na zdech zůstaly čtverce tmavší barvy, jak z nich někdo po velmi dlouhé době něco odstranil. Patrně poslední obyvatel, když se stěhoval. Všechny další místnosti kromě prázdných ložnic, byť působily sebezajímavěji a podle ní určitě schovávaly mnohem víc, zůstaly zamčené. Nepodařilo se jí vylomit, vypáčit ani vyháčkovat žádný zámek. A její matka nechtěla o domu svých rodičů ani promluvit. Opakovala, že jí ho nedali, nemá od něj klíče a oni tam nesmí, aby si na určitě shnilých podlahách a kdo ví čem neublížili. Jak ji mohlo napadnout, že je dům doopravdy čarodějnický? Skoro naopak začala prarodiče podezírat, jestli neměli něco společného s lovci, podobně jako Argentovi, a proto tu zůstalo tolik pohádkového bordelu. A proto matka mlčí. Čarodějnice? Kdo mohl tušit?</div><div style="text-align: justify;">„Takže jsi věděla o naší rodině.“</div><div style="text-align: justify;">„Ne moc. Spoustu dveří se mi nepovedlo otevřít a ty knížky byly akorát…“ pokrčila rameny,</div><div style="text-align: justify;">„Zatim se mi nepovedlo najít v tom systém nebo tak. Máma o tom nechtěla mluvit. Scotta tenhle dům zase vůbec nezajímal a Stiles sem nikdy nechtěl vkročit. Říkala jsem mu srab, když se sem bál.“ </div><div style="text-align: justify;">„Nemohl sem,“ opravila ji Danny. „Není náš příbuzný, nemůže sem vejít bez svolení pána domu.“</div><div style="text-align: justify;">„Nojo. Jenom ho teď sakra musím najít!“ </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Potřebuju něco, co mu patří, a nejlépe jeho DNA.“</div><div style="text-align: justify;">Cass trhla hlavou a strčila ruce do kapes. </div><div style="text-align: justify;">„Mám jeho bundu, od zápasu, ale DN… v ní asi...ou, fuj…“ z kapsy za růžek špičkou palce a ukazováčku vytáhla starý kapesník. </div><div style="text-align: justify;">„Rozhodně není můj.“</div><div style="text-align: justify;">„To bude stačit.“</div><div style="text-align: justify;">Danny se otočila. Dřív než mohla udělat cokoli dalšího, Matt jí vrazil do ruky složený papír. Rozložila ho a na kuchyňském stole se ocitla velká mapa Beacon Hills. Opravdu velká a detailní, ukazovala každou ulici, vyznačovala všechny parky a obory uvnitř hranic města, pojmenovala každou silnici. Alespoň nakolik mohla Cassie po rychlém pohledu říct, kdo ví, z jakého roku pochází. Nesla stopy mnoha složení a rozložení. </div><div style="text-align: justify;">„Takže jsi to tu prošmejdil i přes zákaz,“ usmála se Danny na syna.</div><div style="text-align: justify;">„Je jich hromada na polici vedle krbu. A na vyhledávací kouzlo musí být mapa,“ přikývl vědoucně.</div><div style="text-align: justify;">„Správně. Někde tu bude i zbytek.“</div><div style="text-align: justify;">Danny natáhla ruku, nadechla se, luskla prsty a zřetelně vyslovila „bronzová miska“. V příštím okamžiku jí do ruky skutečně přilétla malá, bronzová miska pokrytá geometrickými rytinami. Cassie otevřela pusu, ale Danny ji gestem umlčela. Převzala od ní kapesník, rovněž trochu štítivě, a vhodila ho do misky. Poté zavřela oči, natáhla nad misku dlaně a něco zašeptala. Cassie nepostřehla, co to bylo. Z misky okamžitě vyšlehl jasný plamen. Jestli Cassie dosud pochybovala o kouzlech a čarodějkách, i vedle reality vlkodlaků, kanim, toho, co se dělo s ní, teď už nemohla. Kapesník hořel rychle a bez kouře, až se najednou, jako se plamen náhle objevil, změnil v jasně červený, vyšlehl ještě jednou a zhasl. Když se podívala do misky, zbyl v ní… podivný tmavý sliz.</div><div style="text-align: justify;">„Krev vypadá o něco líp než… jiné tekutiny,“ ujistila ji Danny. Vzala misku a z výšky ten divný sliz, až příliš tekutý na pouhý popel z kapesníku, vysypala – či vylila na mapu. K ještě většímu překvapení Cassie tam nezůstal ležet, nerozcákal se po papíru, ani se do něj nevpil. Jakmile se ho dotkl, začal se… pohybovat? Jednotlivé kapky klouzaly po mapě. Nejprve zdánlivě úplně náhodně, sotva viditelně. Potom začaly putovat po nakreslených liniích jednotlivých ulic a souřadnic. Cestou se spojovaly ve větší a větší, setkávaly se na křižovatkách, slévaly v ukazatele hledaného života. Všechny se přibližovaly totožným směrem. Až se konečně slily v jediném bodě. </div><div style="text-align: justify;">Cassie si přečetla jméno ulice a prohlédla si okolní. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„To je dům Argentových… musím jít!“ </div><div style="text-align: justify;">„Počkej, chceš se tam… jen tak vloupat?“ Danny zastoupila Cassie cestu. </div><div style="text-align: justify;">„Nemůžu tam Stilese nechat! Víš, co je Argent zač?“ </div><div style="text-align: justify;">„Vím. Nevím, proč ho zajímá zrovna šerifův syn.“ </div><div style="text-align: justify;">„Protože přes něj chce manipulovat se Scottem! Tady…“ Cassie frustrovaně vydechla a podívala se na svou tetu. Nevěděla, nakolik jí může věřit, ani jí moc nechtěla věřit. Jenže v tuhle chvíli jí nejvíc ze všeho záleželo na Stilesovi. Pokud to pochopí, bude odsud snad moct vypadnout a pokusit se vytáhnout ho od Argentových. Bylo jí jedno, jak moc ji kdo podceňoval. Dokáže to. Musí.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Nadechla se a vysypala ze sebe v rychlém sledu všechno. Jak se sem nastěhovali Argentovi, Scott začal chodit s jejich dcerou Allison, jenže to jsou lovci vlkodlaků. A Scotta pokousal vlkodlak Peter Hale. Jo, už není v kómatu po tom velkým požáru v jejich domě, probral se z něj. Dokonce ani není mrtvej, přestože ho zabili, aby mu zabránili sesbírat co nejvíc vlčí moci vyvražděním zbytku jeho rodiny a smečky a skrz Scotta. Našel způsob, jak se proti takové možnosti pojistit a vrátit se zpátky. Není mimo, není mrtvej, je jenom neskutečně otravnej. Alespoň se mu povedlo zbavit svět lovkyně Kate Argent, ale to vlastně jenom všechno zhoršilo. Protože potom se právě přijel pomstít její psychopatický otec Gerard a objevil se nový problém. Hmm, existuje horší problém než Argent, zvláště když se nakonec spojil s Argentem! Její další spolužák, idiot Jackson Whitmore se nechal pokousat, ale nestal se vlkodlakem, místo toho se změnil na kanimu… ještěrkodlaka, když nevíš. Ano, není to odborný název, děkuji, ale to je teď úplně jedno, a má paralyzující jed. A co je nejhorší, úplně ho ovládl Gerard, udělal z něj svého nebezpečného poskoka a chce dokončit svou práci, vybít vlkodlaky v Beacon Hills. Scottovi namluvil, že ho nechá být, když mu s tím pomůže, a ona se obává, že mu na to může skočit, jak mu s Allison mozek spadnul do kalhot. Přitom je evidentní, že se hodlá mstít úplně na všech. Zvlášť když vlkodlaci dostali i matku Allison. Nebo to jsou ty nejdůležitější body. Teda kromě toho posledního, protože Scott nikdy mozek moc nepoužíval a ona nehodlá víc rozebírat jeho kalhoty, bohatě stačí, jak si je až otravně takových stavů vědoma. </div><div style="text-align: justify;">„A Scott je dost naivní, aby si myslel, že s ním může fakt uzavřít dohodu!“ </div><div style="text-align: justify;">„Proboha to ne, žádný dohody s Argentem, jenom ho vláká do pasti, to je přesně jeho styl!“ </div><div style="text-align: justify;">„No tak vidíš! A Stiles má teď být návnada!“ a s tím Cass vyběhla ven. Volání její tety, jak ho chce dostat ven a jestli to není návnada pro ni, ignorovala. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Mami, kdo je ten Scott?“</div><div style="text-align: justify;">„Bratr Cassie. Tvůj bratranec.“ </div><div style="text-align: justify;">„Vlkodlak?“ Mattův obličej se na chvilku rozzářil. Než se znovu zamračil. „A chytá ho… lovec? Je to ten, co-“</div><div style="text-align: justify;">„Neboj, sem se v žádném případě nedostane.“</div><div style="text-align: justify;">„A k nim?“</div><div style="text-align: justify;">„Běž nahoru a prohlédni si ložnici. Ta po Freddiem by se ti mohla líbit, věci už tam máš, takže ji najdeš. Já si něco zařídím.“ </div><div style="text-align: justify;">Neznala Argentův plán, neměla zrovna nastudované kanimy, ale napadlo ji, co by mohla udělat, ať je jakýkoli. Musel být důvod, proč měla tu vizi. Další než jen, aby o něm věděla. Nebyl to přece ani on, kdo ji do vize vtáhl. Byl to ten stříbrný záblesk a bílá místnost. Tentokrát mu z cesty falešné dohody rozhodně nepůjde. Argentové jsou šílenější než dřív. Gerard musí padnout. Pocítila ohromnou chuť osobně ho roztrhat. Vyrvat mu hrdlo a cítit jeho krev. Rudou, horkou krev. Haleové naprosto selhali. Čas převzít otěže.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Tentokrát se nesnažila po škole potají plížit. Hlavní vchod se před ní rozestoupil a ona rázně zamířila přímo k ředitelně. Škola se pořád topila ve tmě, nikdo v ní nejspíš nezůstal. Dveře ředitelny se otevřely se stejnou lehkostí. Pochopitelně je nemohlo chránit žádné zajištění proti magii. Lovci. Chátra. </div><div style="text-align: justify;">Zastavila se u psacího stolu. Obešla ho a ze zdi opatrně sundala meč. Argentovi ho mohli získat jen jediným způsobem. Teď za to zaplatí.</div><div style="text-align: justify;">Nepotřebovala moc. Vlastně jen pomocnou látku, nosič, co na sebe naváže kletbu. Opatrně položila meč na stůl. Vyhrnula si rukávy krátkého kabátku. Z kapsy vytáhla nožík s obsidiánovou čepelí schovanou v koženém krytu a s rukojetí pevně ovázanou tou samou kůží. Tuhle část neměla ráda. Jednak neměla ráda bolest, jednak obecně neměla ráda krvavou magii. Neměla by se provozovat. Čím složitější krvavé kouzlo, tím horší, natož kletby. Magie je přirozená. Proudí všude kolem, protíná zemi, vše, co z ní vzejde. Čarodějce stačí jen ji správně nasměrovat, koncentrovat a vyslat. Přirozené se samozřejmě nerovná snadné, jen… řádné. Krvavá magie se liší. Řád překrucuje. Namísto pouhého směrování váže nebo sama tvoří. Jenže magicky tvořit je nebezpečné, temné, návykové. Žádá si to naprostou kontrolu. Někdy oběť. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Polož to a odstup.“ </div><div style="text-align: justify;">Jakýsi muž v černém a pevných vysokých botách na ni mířil lesknoucí se pistolovou kuší. Jeden z Argentových pomocníků? Rychle zvažovala dvě možnosti. Položit meč, ustoupit, zabránit mu vystřelit a utéct. Nebo neutéct. Narovnala se.</div><div style="text-align: justify;">„Tohle si beru. A tu kuši ať si Argent vrazí, kam libo,“ řekla, široce otevřela oči a nadechla se. Muž před ní si všiml, jak jí nepřirozeně tmavnou. Stiskl spoušť. </div><div style="text-align: justify;">Vystřelená šipka se zarazila v půli cesty mezi mužem a jejím krkem. Chvilku visela ve vzduchu, kde na ni zmateně zíral, než se pomalu otočila. Minula jeho nataženou paži, doplula až k límci jeho černé bundy, téměř líně mu pronikla kůží. Vydal něco mezi výkřikem a zavrčením, pustil kuši na podlahu, obě ruce mu vystřelily ke krku, aby šipku zastavil, než se mu zavrtá do hrdla. Danny na to prudce zvedla dlaň, trhla s ní dopředu a šipka se zaryla skrz. Muž zachroptěl. Z úst i krku mu začala proudit krev. Zhroutil se na podlahu. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Danny se k němu sehnula. Do jeho smrti zbývalo posledních pár vteřin, z hrdla mu stále vycházelo chrčení, krev bublala kolem šipky. Na tom jí nezáleželo. Hodlal ji zabít. Jen obrana. Odplata. Jedno nebo druhé, obojí. V takové situaci je to stejné. Pak mu šipku s tichým „Děkuji“ prudce vytrhla. Následoval ještě větší proud bublavé krve. A konečně ticho. S heknutím se postavila na nohy. Podpatky a tělocvik v tomhle stavu rozhodně dohromady nefungují. Vrátila se ke stolu, zakrvácenou šipku položila vedle meče. Dívala se na ně, oči jí opět potemněly. Olízla si prsty umazané od krve. Ještě jednou si vyhrnula rukávy. </div><div style="text-align: justify;">Neznalému oku by připadalo, že jen stojí nad stolem. Kdo dokázal vnímat i další úroveň, všiml by si, že se kolem ní chvěje vzduch a kolem meče a zakrvácené šipky se tvoří temný, mlhavý závoj. Začala téměř neslyšně šeptat. Kapky krve ze šipky se vznesly, jako by je odsávala nějaká neviditelná síla, zatímco šipka bledla a mizela. Vlnící se závoj mlhy je pohltil a zčernal. Stal se z něj těžký, mazlavý mrak. Začal zase klesat, pomalu a neochotně, až zahalil lesk stříbrné čepele meče. A jakmile se jí dotkl, prasknul. Po celé čepeli se rozlila temně rudá, téměř černá tekutina. Danielle zesílila svůj šepot. Vzduch se ještě víc rozechvěl. Neochotně, protestoval. Až když stiskla jílec tak silně, až jí zbělely klouby, ucítila, jak se podvolil. Kletba prostoupila do čepele, která zase stříbrně zazářila a Danielle meč zvedla. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Tentokrát však musela zapadnout do vedlejší třídy dřív, než stihla projít chodbou zpátky. Někdo přicházel. </div><div style="text-align: justify;">„Dobrá, jste tu sám. To nic nedokazuje.“ </div><div style="text-align: justify;">To promluvil Scott. Blížil se z opačné strany a s ním ještě jeden pár nohou. Nemluvili zrovna potichu. Neočekávali obecenstvo.</div><div style="text-align: justify;">„Chápu. Nejsme si moc podobní. Dali bychom se nazvat nepřáteli. Ale teď máme jednoho společného, proto jsem tady a ne venku s mým otcem. Gerard se dostal Allison do hlavy. Pobláznil ji. Krmí ji svým fanatismem. Jeden by čekal, že to po smrti tety a matky odmítne, ale obávám se, že se k němu jen víc upne. Ztrácím ji, toho posledního, koho mám. A ty taky.“</div><div style="text-align: justify;">Takže to byl Chris Argent? Danny se dívala úzkou škvírou ve dveřích připravená zasáhnout, kdyby se tenhle lovec měl do Scotta pustit. Zněl docela upřímně. Možná si doopravdy uvědomoval šílenství svého otce, bál se o dceru, možná ho doopravdy chtěl opustit. Možná to byla další past.</div><div style="text-align: justify;">„Máte pravdu.“</div><div style="text-align: justify;">„Můžeš mi tedy věřit, že s tím pomůžu?“</div><div style="text-align: justify;">Scott se nadechl k odpovědi. Pak se zarazil, ohlédl k učebně, kde se Danny schovávala, a dopředu k ředitelně.</div><div style="text-align: justify;">„Co se děje? Co je tady?“ </div><div style="text-align: justify;">„Cítím krev.“ Slyšela Scotta odvětit a potom spěšný klapot podrážek. Zastavily se zhruba tam, kde už šlo zahlédnout mrtvého lovce. Pootevřela dveře trochu víc, aby je slyšela lépe. </div><div style="text-align: justify;">„To udělal… Gerard?“ Scottův hlas byl ale plný pochyb. Musel cítit i ji, ať ji poznal nebo ne.</div><div style="text-align: justify;">„Ne. Ale něco udělá. Ještě dnes.“</div><div style="text-align: justify;">„Pak ho musíme odstřihnout od jeho zbraní. Můžete pomoct Cassie najít a pustit Stilese.“ </div><div style="text-align: justify;">Argent zavrtěl hlavou. „Na to není čas a zatím je v nejmenším nebezpečí. Největší Gerardovou zbraní je kanima.“</div><div style="text-align: justify;">„Jackson je v nějakém… kómatu nebo transu, jak sám sebe zranil. Převezli jsme ho z nemocnice do toho skladu u nájezdu na dálnici, myslím, že bychom mohli zničit jeho spojení s Gerardem. Možná,“ dodal Scott popravdě. </div><div style="text-align: justify;">Neviděla to, ale Argent přikývl. „Pak nemůžeme ztrácet čas. Moje auto je rychlejší.“ </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: center;">***</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Zatímco Scott vyrazil s Chrisem Argentem, Cassie s nikým rozhodně nevyjednávala. Ve starém jeepu Stilese Stilinskiho vyrazila, po chvilce nadávání na neochotný motor, přímo k domu Argentových. Bylo jí jedno, co bude muset udělat. Nenechá ho tam sedět jako návnadu a nikoho nenechá mu ublížit. </div><div style="text-align: justify;">Asi při ní k tomu stálo štěstí. Když zastavila na příjezdové cestě, nestála kolem žádná další auta. V oknech ani nesvítila světla. Gerard nejspíš vyrazil za krví nebo kamkoli, kéž by do pekla. Hm, ve skutečnosti nejspíš za Scottem, psal jí, že převáží Jacksona. Rozhodně by jí to dalo víc času. Ten potřebuje, dům Argentových je velký a Stiles mohl být kdekoli. Ač tedy tušila, že nebude kdekoli. Zastav a chvilku přemýšlej. Kam bys zamkla vězně? Do garáže, do sklepa, určitě by mu nevystrojila ložnici. Jenže dovnitř se taky nikdy nepodívala, stejně ho bude muset prohledat.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Vstupní dveře nebyly zamčené. Vážně? Jsou tak neopatrní? Nebo ji to mělo varovat? Potom hala. Schody nahoru, ty ignorovala. Potřebovala spíš najít nějaké dolů. Kde? Mysli. Soustřeď se. Jestli je její teta čarodějka, jestli snad je její matka čarodějka, může to být i v ní. Něco rozhodně je v ní. Soustřeď se. Čáry máry, najdi Stilese! </div><div style="text-align: justify;">Nakonec jen udělala pár kroků náhodným směrem. Jedny dveře vypadaly, jako by mohly vést do provozních prostor. Natáhla ruku ke klice. V tu chvíli ucítila ostré štípnutí. Příšerně bolestivé brnění. Vykřikla, přepadla dopředu, takže se oběma rukama opřela do dveří, a sesula se na kolena. Vykřikla ještě jednou. Zesílilo to natolik, až skoro necítila prsty, a naopak měla pocit, že jí bouchne hlava. Pevně semkla oči. Měla před nimi jen rudo. Něco ji trefilo přímo do zad. Znovu se zapřela do dveří. Tentokrát se do nich zaryly dlouhé, mohutné drápy, vyrůstající z rudých prstů. Cass se obrátila na střelce za sebou. I jeho viděla za slabou rudou clonou.</div><div style="text-align: justify;">Ruka s taserem mu poklesla, stejně jako brada. Než si stačil uvědomit, co vidí, byla Cassie u něj. Dlaní zrudlou a zčernalou, jako by ji pokrývala spálená kůže, ho chytila pod krkem a přirazila ke zdi. Taser mu vypadl z ruky. Jestli je jediný hlídač v domě, Argent ji silně podcenil. Zabodla do něj zářivé rudooranžové oči, v nichž jí tančily plameny. Muž vyjekl. Začal se svíjet, rukama manicky mával kolem.</div><div style="text-align: justify;">„Kde je Stiles!“ prskla na něj Cassie. Nic z toho neplánovala. Nepřemýšlela nad tím, co dělá. Stalo se to samo. A byla si naprosto jistá, že jí řekne pravdu.</div><div style="text-align: justify;">„Ve sklepě. Ve sklepě, ve sklepě!“ zaúpěl muž. Snažil se jí vysmeknout, ale nedokázal odtrhnout pohled od dvou spalujících plamenů v její tváři. V obličeji se mu zračil naprostý děs. „Prosím! Ve sklepě!“ ukázal silně se třesoucí rukou na druhou chodbu. Cassie ho sjela pohledem, odhodila ho na zem silou, jako by neměla mít, a rozběhla se tam. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Tyhle dveře prostě vylomila. I tomu by se musela divit, kdyby měla čistou hlavu. Seběhla schody do chladného, kamenného prostoru, skoro se z nich skutálela. Zastavila se až pod nimi a rozhlédla se. Všechno zůstávalo pod narudlým nádechem. </div><div style="text-align: justify;">„Stilesi!“ </div><div style="text-align: justify;">U vzdálenější zdi sebou trhla skrčená hromádka. Stiles se vysoukal na nohy. Cass se k němu přihnala a popadla ho do náruče. Pevně se k němu přitiskla. Teprve teď ji rudá začala opouštět. </div><div style="text-align: justify;">„Jsi v pořádku? Udělali ti něco?“ nepustila ho, jen se trošku odtáhla a podívala se na něj svýma zelenýma očima.</div><div style="text-align: justify;">„Stilesi!“ zděsila se. Obličej měl plný šmouh, nos zlomený, prasklý ret. Maličko se usmál a z rozbitého rtu mu vytekla trocha krve. Bolel ho celý obličej, ale ulevilo se mu. Rád ji viděl. Nezáleželo mu na tom, v jakém stavu. </div><div style="text-align: justify;">„To nic není.“</div><div style="text-align: justify;">„Zbili tě!“ položila mu opatrně ruce, teď už normální a schované v rukávech jeho vlastní bundy, na tváře a palci mu opatrně stírala krvavé šmouhy. </div><div style="text-align: justify;">„Řek jsem jim, co si o nich myslím.“ </div><div style="text-align: justify;">„Ty nemůžeš být jednou zticha, žejo,“ vyčetla mu a políbila ho.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: center;">***</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Najít skladiště u sjezdu na dálnici chvíli zabralo, takže když konečně zaparkovala trochu mimo dohled, aby hned každý neslyšel její auto – to stejně velmi reálně hrozilo, pokud je tam minimálně její vlkodlačí synovec – očekávala už někoho uvnitř. Scotta a Chrise Argenta. Neodvažovala se moc přiblížit. Aby věděla, co se děje, zatočila několikrát rukou dokola. Vytvořil se vzdušný tunel, jímž k ní mohla doléhat ozvěna z pootevřených vrat. A skutečně, Scott zrovna vyčítavě protestoval, že přece měli Jacksona zachránit.</div><div style="text-align: justify;">„Přemýšlej o tom, Scotte! Teď ho ovládá Gerard, udělal si z Jacksona osobního hlídacího psa! Tohle všechno zařídil, aby Jackson ještě zesílil!“</div><div style="text-align: justify;">Eh? Tomu Danny úplně nerozuměla. Měli ho tu přece od Gerarda odtrhnout. Teď tvrdí, že když to zkusí, tak ho to posílí? Potom ho budou muset zabít. </div><div style="text-align: justify;">„Ne, to by neudělal,“ protestoval Chris Argent. „Jestli je Jackson pes, tak divočí a můj otec by nenechal zdivočelého psa naživu.“</div><div style="text-align: justify;">A pak znovu uslyšela ten nenáviděný hlas.</div><div style="text-align: justify;">„Jistě že ne. Cokoli tak nebezpečného, nekontrolovatelného, je lepší mrtvé.“ </div><div style="text-align: justify;">Na to k ní tunel zanesl jen nějaké nerozeznatelné hekání a hluk. Musela blíž, jestli tu nechtěla slepě stát jako sloup a nic neudělat. Pevněji sevřela meč, potichu se plížila ke zdi skladu. Alespoň měla dost rozumu, aby se v autě přezula do pevnějších bot s tlustou gumovou podrážkou. Jak jí kdysi dávno pořád opakoval táta. Když chceš jít lovit, nesmíš se ohlašovat dopředu. Nebo její abuelo, krev klouže, reliéfní guma je do ní nejlepší.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Vyhnula se otevřeným vratům. Nemohly být jediný vchod, celá budova byla zchátralá, opuštěná, některá okna vytlučená. A také ano, o kousek dál našla nákladní rampu do jiné části skladu oddělené silnou průchozí folií od prostoru, kam přivezli Jacksona. Jenže jí právě někdo zády proletěl. Rvali se. Rychle znovu vyklouzla ven, zpátky k hlavním vratům. Pokusila se alespoň zůstat co nejvíc ve stínu a zároveň mít nějaký přehled dění uvnitř. Zády k ní tam stál Gerard, proti němu Scott a někdo další. Na zemi onen… už vůbec ne komatózní Jackson. </div><div style="text-align: justify;">„Odvedls dobrou práci až do konce, Scotte. Jako starostlivý kamarád jsi vzal Jacksona k Derekovi, abys ho zachránil. Jen sis neuvědomil, že jsi tím také přivedl Dereka ke mně.“ </div><div style="text-align: justify;">A pak se za Gerardem mihl ještě někdo. Vystřelil. Šíp minul Scotta, trefil toho druhého kluka. Všichni se rozutekli. Danny sebou trhla a o krok ustoupila. Na tohle nebyla připravená. Rychle očima prošmejdila všechny kouty, pokud by odněkud měla letět další střela. Do toho se ozvala pistole. Chris Argent začal střílet po kanimě. Tedy na chvilku, než mu ta zrůdná ještěrka svým ocasem vyrazila zbraň a chystala se na něj skočit. Danny nevěřila, že to právě opravdu dělá, ale jakmile se kanima odrazila, vyslala proti ní proud energie a srazila ji stranou. Znovu se zády přitiskla ke stěně. Strhnul se naprostý chaos.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Gerard ustoupil, kanima se bleskově přetočila, odhodila Chrise někam mezi uskladněné palety. A všichni ostatní… byli vlkodlaci. Jistěže. Vůbec by jí to nemělo překvapovat. Kolem kanimy najednou zářily tři páry vlčích očí a Scott, Derek Hale i ten třetí vlkodlak se do ní pustili. Nedokázala pořádně na nikoho zamířit, byli příliš rychlí, ještěří ocas sebou mlátil do všech stran. Trvalo to jen pár vteřin. Než se znovu objevila ta dívka od Gerarda a vrazila jednomu z vlkodlaků nůž do zad. Jenže i ji popadla kanima pod krkem…? Danny uvažovala. Nezdálo se, že si někdo z nich stihl všimnout jejího rychlého zásahu, když se v ten moment kryli před střelbou. Buď ještě zariskuje a počká, nebo se prozradí. </div><div style="text-align: justify;">Proklouzla kolem stěny do stínu uvnitř. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Co to děláš?“ zeptala se ona dívka zmateně Gerarda.</div><div style="text-align: justify;">„Pro co sem přišel,“ prohlásil Scott s náhlým pochopením. </div><div style="text-align: justify;">„Potom to víš,“ potvrdil mu Gerard. </div><div style="text-align: justify;">Danny stiskla rty. Sfinga po ránu by byla srozumitelnější. </div><div style="text-align: justify;">„Bylo to před nemocnicí, že ano, když jsem vyhrožoval tvé matce. Věděl jsem, že se ti něco mihlo v očích. Vycítil jsi to, že?“ </div><div style="text-align: justify;">„Umírá,“ prohlásil ten třetí vlkodlak drápající se na nohy. Danny mu v duchu poděkovala, alespoň někdo se konečně může vymáčknout. Moment, umírá? Není na to trochu moc v ráži?</div><div style="text-align: justify;">„Už nějakou dobu. Věda bohužel ještě nenalezla lék na rakovinu. Ale nadpřirozeno ano.“ </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Ty bastarde,“ zamumlala neslyšně. Proto je v ráži. Nejde o žádnou kanimu ani lov, jen o sebestřednost. Přeměnu, na jakou je lidská nemoc krátká!</div><div style="text-align: justify;">„Zrůdo,“ přidal nahlas Chris. </div><div style="text-align: justify;">Dívka dosud v sevření kanimy vyjekla.</div><div style="text-align: justify;">„To zabiješ i ji?!“ přeskočil Chrisovi hlas a gestikuloval k dívce. Patrně té slavné Scottově slabině Allison. A patrně Gerard obelhal i ji. Ve skutečnosti nepotřeboval její pomoc s lovem Dereka, byla jen další návnada.</div><div style="text-align: justify;">„Když jde o přežití, zabil bych vlastního syna!“ </div><div style="text-align: justify;">Danny pevně stiskla rukojeť. Potřebovala se k němu dostat. Pokud by se jí povedlo vyřídit tu kanimu… jenže si nebyla jistá, co na ni působí, a neměla nic po ruce. Ani meč nemohla použít, dokud se nedostane k Gerardovi. Navíc, ne že by to s ním zrovna uměla. Postoupila o pár dalších kroků. </div><div style="text-align: justify;">„Scotte!“ vyzval Gerard jejího synovce. Moment, jeho? Viděla jeho zlaté oči, není to alfa, aby ho mohl kousnutím přeměnit a vyléčit. Ten se ale rozešel ke zraněnému Derekovi ležícímu na zemi. Přinutil ho vstát. </div><div style="text-align: justify;">„Scotte, nedělej to. Víš, že mě hned potom zabije. Aby se stal alfou,“ vrčel Derek.Měla by zasáhnout. Měla by to okamžitě zastavit. On mu vážně uvěřil? Přece nemůže být tak naivní, nemůže být přece… jako jeho matka? </div><div style="text-align: justify;">„Pravda. Ale myslím, že to on už ví, že, Scotte? Ví, že hlavní cenou je Allison. Udělá pro mě tuhle maličkost a můžou být spolu. Dostane zpátky i svou sestru, která podle mých informací právě teď čeká s panem Stilinskim v péči našich lovců, když se ho hrdinně vydala zachránit. Ty jsi ten jediný, kdo nezapadá, Dereku. A pro případ, že jsi to ještě nezjistil, s mladou láskou nejde soupeřit.“</div><div style="text-align: justify;">Gerard si sundal sako a Scott i přes další zoufalé protesty dotáhl Dereka až k němu. Scotte, ty zatracenej naivní pitomče! Psychopatický lovec s mocí alfy? Tohle budeš riskvoat? Chtěla vyrazit dopředu. Tohle nedovolí. Tohle nemůže! </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Někdo ji ale pevně stiskl paži a strhnul zpátky. Další vlkodlak s bledě modrýma očima. Doteď si žádného dalšího nevšimla! Protočila v dlani meč a ostří mu zastavila těsně u krku. Nechtěla plýtvat kletbu na něj, ale musela to nějak zarazit! O co zase jde tomuhle?!</div><div style="text-align: justify;">Stisk povolil skoro okamžitě. </div><div style="text-align: justify;">Pozdě.</div><div style="text-align: justify;">Gerard vykřikl bolestí. Na okamžik se zatvářil vítězoslavně, když se mu do paže zakously Derekovy zuby. </div><div style="text-align: justify;">Než mu z hlubokého kousance začala téct černá, hustá krev. </div><div style="text-align: justify;">„Co to…“ vyklouzlo vlkodlakovi vedle ní. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Co to je? Cos to udělal??“ </div><div style="text-align: justify;">Scott se sám tvářil překvapeně, ale postřehla v něm i uspokojení.</div><div style="text-align: justify;">„Všichni pořád říkali, že má Gerard vždycky plán. Taky jsem ho měl.“</div><div style="text-align: justify;">Gerard z kapsy roztřeseně vytáhl nějakou krabičku. Na zem vypadlo několik tobolek. Zbývající rozdrtil v dlani, z níž mu vyletěl popel.</div><div style="text-align: justify;">„Jasan!“ zařval frustrovaně. Scott vyměnil léky za popel jasanu. Proto kousnutí nefungovalo. Potom se zaklonil a vytryskl z něj proud stejné černé, otrávené krve, jako vytékal z jeho předloktí.</div><div style="text-align: justify;">Danny se mimovolně potěšeně usmála. Sklonila meč. </div><div style="text-align: justify;">Gerard se z posledních sil obrátil na kanimu.</div><div style="text-align: justify;">„Zab je! Zab je všechny!“ </div><div style="text-align: justify;">To už ale kanima vyplnit nestačila. Do vrat najednou vjela dvě ostrá světla, zařval motor a kanimu odhodil jeep. Řidič vykřikl „Trefil jsem ho?“ a z místa spolujezdce vyskočila Cassie. Nejdřív se chtěla rozběhnout ke Scottovi, potom se otočila ke kanimě. Jacksonovi. Rozmáchl se. A zarazil, když se jeho žluté plazí oči zadívaly do jejích, už zase matně červených. Něco v nich ho zaujalo. Spustil ruku. Vypadal… nejprve zmateně. Ale ani se nehnul. Něco v nich viděl a právě to poznal. Zelené šupiny mu začínaly mizet z tváře.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Danny však hledala Gerarda. Po nárazu auta odletěl stranou. Musel přežít. Všimla si černých rozmazaných šmouh na podlaze. Nespokojeně zamručela.</div><div style="text-align: justify;">Podívala se na onoho posledního vlkodlaka. Cass mluvila o Peterovi Haleovi. Pokud je tamto Derek, zbýval už jen on. Bedlivě sledoval Dereka a kanimu, těkal pohledem i k ní a jejímu meči. Zavrtěla hlavou. V žádném případě už nikomu nedovolí ji zastavit. Spěšně se vydala po černé stopě vedoucí ven z vrat. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Gerard se opíral o jedno z aut. Mělce dýchal, neúspěšně se pokusil vytáhnout na nohy. Danielle se nad něj postavila.</div><div style="text-align: justify;">„Ty.“ </div><div style="text-align: justify;">Jestli byl překvapený, že ji vidí, dobře to maskoval. Naopak se protivně zasmál.</div><div style="text-align: justify;">„A jen jsi tam stála a nic neudělala, jak se dalo čekat.“ </div><div style="text-align: justify;">Pokrčila rameny. „Scott měl všechno pod kontrolou. Stačilo se dívat.“ </div><div style="text-align: justify;">Gerard se znovu zapřel a snažil se vysunout po dveřích auta. Danny ho zastavila mečem. Gerard k němu sklonil pohled, sípavě se zasmál a rozkašlal. </div><div style="text-align: justify;">„Říkal jsem si, kdy seberete odvahu.“ </div><div style="text-align: justify;">„To je náš meč?“ ozvalo se za nimi. </div><div style="text-align: justify;">Gerard sjel pohledem z ostří na svého syna. </div><div style="text-align: justify;">„Další zoufalec. Náš meč. Vždycky jsi spolkl to, co bylo nejsnazší! Kdybych ti řekl, že patřil králi Artuši, věřil bys tomu, jen abys nemusel čelit realitě! Čekal bych pro smrt lepší obecenstvo než mizernou čarodějnici, co už přede mnou jednou utekla, a rodové zklamání,“ prsknul po nich. </div><div style="text-align: justify;">„Oh ne. Smrt by byla vhodná po všech ukradených životech, zničených rodinách, lžích,“ postoupila k němu ještě blíž. Hrot mu projel košilí a tlačil na hrudník. Chris automaticky sáhl k pasu pro zbraň a pokročil vpřed. Pak si to rozmyslel. </div><div style="text-align: justify;">„Oba ale víme, že to není smrtelné. Že by ses pokusil léčit jinak.“ Zakroutila hlavou. „Tohle léčit nepůjde.“ </div><div style="text-align: justify;">Zatlačila ještě trochu. Prořízla kůži. Ostří meče se zakalilo. Začalo… vylučovat temně rudou kouřící tekutinu. Jako by ronil všechnu krev, jakou ho kdy Gerard znečistil. „Každý pokus cítit se lépe bude bolestivější a horší než ten předchozí,“ ještě zatlačila, až se špička Gerardovi zaryla do hrudi, narazila na hrudní kost, sklouzla po ní a projela mezi žebry, „dokud to nebude dost.“ </div><div style="text-align: justify;">Gerard zaúpěl a napjal se. Celé ostří už bylo pokryté temnotou, jež po něm pomalu klouzala do jeho těla. Trvalo to nekonečně dlouho a Danielle neustoupila, dokud do lovce nestekla poslední kapička její kletby. Chris to sledoval se zděšením, znechucením, šokem, zmatením, to ho dnes přemáhalo celou noc, jenže se nemohl přinutit zasáhnout. Ne po tom, co byl jeho otec připravený zabít Allison a stát se i zvenčí monstrem, jakým byl dávno uvnitř.</div><div style="text-align: justify;">„A ještě něco,“ Danny vyškubla meč z rány, z níž se začalo kouřit. Sklonila se k přerývaně dýchajícímu Gerardovi. „Neutekla jsem před Gerardem Argentem. A ani nikdo jiný už nikdy utíkat nebude.“ </div>Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8397440593604378658.post-39740608776219445472023-02-11T15:32:00.001+01:002023-02-12T15:46:32.342+01:00Post Lucem 1<div style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjTgbWW78-MF6m2TRQWVdlSmLpdm8foWsu46XhbFVFhjt0ypoceIZt4iJKIENSQbN5zbqWblJKv6xdjhUDPiWCa8MI6pzvYmzx6MlHY1jecpUh39eDLIHWpP3t3wSq76gbgJ2Zbej3rayDIdhrQOGmwUFkdCDRStIHl0zZ9v5794tuMj6GEAiqKVnDn5g/s300/Post%20Lucem.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="169" data-original-width="300" height="169" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjTgbWW78-MF6m2TRQWVdlSmLpdm8foWsu46XhbFVFhjt0ypoceIZt4iJKIENSQbN5zbqWblJKv6xdjhUDPiWCa8MI6pzvYmzx6MlHY1jecpUh39eDLIHWpP3t3wSq76gbgJ2Zbej3rayDIdhrQOGmwUFkdCDRStIHl0zZ9v5794tuMj6GEAiqKVnDn5g/s1600/Post%20Lucem.jpg" width="300" /></a></div><div style="text-align: justify;">Danielle vystoupala po třech kamenných schodech na studenou kamennou terasu pokrytou suchými listy, větvičkami, zašlými stébly trávy, kusy starého ptačího hnízda a dalším dávným navátým nepořádkem, přešla ji a odemkla velké, tmavé vstupní dveře velkého, potemnělého domu. Nadechla se a překročila práh. Nebyla tu už skoro deset let a nepředpokládala, že se od té doby něco změnilo. Dům byl dobře zabezpečený před nevítanými návštěvami a žádné, jaké by se daly považovat za vítané, neměly zájem se ukázat ještě déle než deset let. I přesto, že zvenčí vypadal jako hotové panství postavené někým, kdo zjevně pohrdá snahou zapadnout do okolní architektury. Kdo neměl hluboko do kapsy a mohl si uprostřed Kalifornie pořídit goticky viktoriánskou excentricitu. Někým, kdo tu mohl snadno zapomenout něco ukradení hodného. Jenže nikdo si to neověřil. Dům vysílal docela nepříjemnou auru, nejspíš každého odradila. Nepůsobil vůbec přátelsky. S tmavou špičatou střechou, zašlou fasádou, velkými, zatemněnými okny za řadou sloupů a zábradlím. Tolik alespoň šlo vidět z příjezdové cesty. Zbytek zakrývaly vzrostlé stromy a zamčený plot, napůl tepaný, napůl živý, zabraňující proplížit se dozadu. Bylo snazší to vzdát ještě dřív, než se někdo dostal k terase. Však se mu tu také začalo přezdívat čarodějnický dům, když zůstal před deseti lety úplně prázdný.</div><span><a name='more'></a></span></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Nicméně skutečná velikost čarodějnického domu se ukázala teprve uvnitř. Velká vstupní hala se zbytečně vysokým stropem, obloukový průchod do potemnělého obývacího pokoje značícího jedno křídlo, na druhé straně do dlouho nepoužívané kuchyně u velké jídelny, kde stálo příliš židlí u příliš velkého stolu, značící druhé. Schodiště do patra se starými pokoji jejích rodičů, sourozenců a samozřejmě s tím jejím. S pracovnami. S padacími schody na půdu. Naproti vchodu salonek a vstup do zahrady obrostlé vysokými, statnými jasany, jeřáby a duby. Teď nepochybně zarostlé, určitě naprosto zdivočela, zatímco v prosklené zimní bude stejně mrtvo jako v domě. Hned u vchodu komora na zimní oblečení. Velká okna, všechna zakrytá před možnými zvědavci závěsy. Pod nohama koberec, jehož vzor ve tmě nešlo rozeznat. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Nepotřebovala ho ale vidět. Pamatovala si dobře všechno, každý kout. Včetně těch, které měla jako dítě zakázané, jako třeba sklep nebo otcovu pracovnu. Což se pochopitelně změnilo po jejích čtrnáctinách a po tom, co se mamá natrvalo odstěhovala a dům začal poslouchat ji. Byl tehdy plný světla, svíček, bujně rostoucích a kvetoucích květin. Měl být plný i dalších věcí. Ty všechny dávno zmizely, pokud nepočítala pár neodklizených květináčů v nichž poslední rostliny postupně umíraly a rozkládaly se, až z nich zbyla těžko identifikovatelná hromádka na vyschlé hlíně. Zbytek zakrýval prach a prostor vyplňoval zatuchlý, nehybný vzduch.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Fuuuj, smrdí to tu jako starý dřevo,“ ozval se za ní hlas malého chlapce s velkým batohem na zádech. </div><div style="text-align: justify;">„Je tu starý dřevo,“ odvětila Danielle Delgado. „Pojď sem.“ kývla k průchodu do levého křídla. Zkusila vypínač, elektřinu nechala znovu zapojit, ještě než dorazili. Ovšem v lustru buď nebyly žádné nebo funkční žárovky. Tak po paměti zamířila k velkému cihlovému krbu, dominantě jedné ze stěn obývacího pokoje. Ostře švihla rukou. Na několika velmi suchých polenech zbývajících v topeništi se okamžitě roztančily plameny. Potom lehce mávla proti další stěně, jako by jen tak mimochodem zaháněla mouchu, a z velkého zaprášeného okna se odhrnuly těžké zelené závěsy. Navzdory postupujícímu soumraku nabyl pokoj výraznějších obrysů a postupně se v něm rozlilo dostatečné světlo. </div><div style="text-align: justify;">Malý Matthew zakašlal, sesul se i s batohem na napěchovanou pohovku, zakašlal znovu, jak se z ní zvedl obláček prachu, sjel na podlahu a po čtyřech dolezl k hořícímu krbu, aby dal jasně najevo, jak příšerně ho zmohlo podstupovat tak namáhavou záležitost, jako sedět několik hodin v autě. </div><div style="text-align: justify;">„Tak tady se mi teda nelíbí.“</div><div style="text-align: justify;">„Taky se tu musí nejdřív uklidit, a rozhodně ne tak, že budeš vytírat podlahu kolenama. Vybavit, možná… vyměnit některé věci. Bude to tu mnohem hezčí.“ </div><div style="text-align: justify;">Danielle přejela prstem po nejbližší polici. V prachu zůstala zřetelná tmavá šmouha. Rozhlédla se očima lépe přivyklýma příšeří. Okamžitě si uvědomila, že je to pravda. Tohle všechno si pamatovala ze svého dětství, tohle všechno bylo její dětství. Ale bez ohledu na prach, pavučiny, chybějící dekorace a vybledlé barvy to prostě není ono. Zatuchlý vzduch se dá vyvětrat. Pach minulosti, falešné nostalgie, opuštění… to je ono, opuštění. Takový pach se nevyvětrá. Bude tu hodně práce. Až na ni přijde čas. </div><div style="text-align: justify;">„Zatím tu musíš takhle vydržet, než to vyřídím s tetou Melissou.“</div><div style="text-align: justify;">„Hmm. Teta nebude ráda, že se sem stěhujeme,“ poznamenal Matt. Bylo mu skoro deset a jako správného drsného desetiletého chlapa ho drby a řeči dospělých zásadně vůbec nezajímaly. Přesto nějak vždycky slyšel všechno, o čem se kdo náhodou zmínil. </div><div style="text-align: justify;">„To jsi pochytil od abuely?“ ušklíbla se. „Nebude. Ale je to tak lepší.“</div><div style="text-align: justify;">„Taky jsme u abuely mohli zůstat.“</div><div style="text-align: justify;">„O tom jsme mluvili, zlato. Tady je můj domov, je to naše místo. Moc dlouho jsme na něj nedávali pozor a teta Melissa to za nás dělat nebude. Musíme to tu dát do pořádku.“</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Alespoň to byl plán. Museli se odstěhovat z Mystic Falls a kam jinam než do starého domu Delgadových. Po deseti letech všechno, kvůli čemu ho opustila, dávno musel odvát čas. Celé město se změnilo. I ona se změnila. Viděla a zkusila toho dost. I mamá jí připomněla čas vrátit se k odkazu její rodiny, ten přece opustit nehodlala. V rozhodnutí ji jen utvrdilo, když Melissa nečekaně zavolala kvůli malé pomoci.</div><div style="text-align: justify;">„Takže tu fakt musíme bydlet i se ségrou?“ zeptal se pro jistotu naposledy. Byl zvyklý cestovat. Se svou matkou projel několik států, cestovali celý jeho život. Poslední dva roky strávili v Mystic Falls. Tam se mu docela líbilo. A u abuely to bylo jako u Santovy sarkastické sestřenice. Sice všichni věděli, že není žádný čaroděj a správný Delgado je akorát čaroděj, ale na abueliných obrovských pozemcích, kde se nikdy nikdo nedokázal vyznat, protože si dělaly, co chtěly, to bylo dobrodružné, v haciendě nikdy nechyběla hromada jídla, vždycky dostal, co chtěl, a abuela byla srandovní. Zatímco v Beacon Hills nikdy nebyl. Matka se odsud odstěhovala ještě než se narodil a žila tu už jen jeho teta Melissa se svou rodinou. Ty ale taky nikdy neviděl a od abuely slyšel, že je teta Melissa pěkné zklamání, které nechce s nikým nic mít. A pak navíc zjistil, že se mu narodí sourozenec, že se musí přestěhovat a místo do Mexika pojedou zrovna sem. Prostě mizérie. S domem jako ze starého nudného filmu. Ani televize tu nebyla. </div><div style="text-align: justify;">„Jak si vůbec jsi jistý, že to bude holka? Je to ještě dost daleko.“ </div><div style="text-align: justify;">„Prooostě jsem,“ na to Matt vstal a objal matku kolem pasu. Nechtělo se mu do Beacon Hills, ovšem ani nechtěl, aby byla zklamaná z jeho zklamání. Nepřišlo mu ani, že má nějak velké břicho, bylo jen trošku větší než dřív. Nebyl si ani úplně stoprocentně jistý, jak tam to dítě vzniklo. Jen zkrátka věděl, že to je holka. Cítil to. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Ve chvíli, kdy se kolem Danny sevřely Mattovy ruce, něco ucítila i ona. Okamžik jí zrak a potom celá hlava podivně pluly náhle příliš řídkým vzduchem. Jako by se ocitla mimo své tělo. V jednom z neosvětlených koutů matně zahlédla stříbrný záblesk. Jen to už nebyl tmavý kout pod schodištěm. Bíle dlážděná místnost se zdmi plnými zarámovaných papírů. Nad nimi visel stříbrný… znovu záblesk. Světlo odražené od široké čepele. Světlo z otevíraných dveří. Někdo do místnosti vcházel. Starý, téměř plešatý muž se zlým pohledem a nepříjemně spokojeným výrazem. Měla dojem, že mu kolem nohou něco švihlo, něco zeleného jako… ocas ještěra? </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Zmizelo to. Potřásla hlavou a zlehka položila Mattovi ruce na ramena. Tenhle divný trans už jednou zažila, alespoň si to myslela. Nedávno. Jenže tehdy nedokázala poznat, na co se vlastně dívá. Zůstal v ní jen pocit nebezpečí. Teď jasně viděla místnost a tvář. V první vteřině ji napadlo popadnout tužku a nakreslit ji. Eh, zbytečné. Poznávala ji. Nepotřebovala tužku ani žádný rušivý pocit nebezpečí, tvář Gerarda Argenta mluvila sama za sebe. Gerard Argent byl nebezpečí. A tady? Byla to jeho pracovna? V Beacon Hills? Na zdi tam visel… měl přece taky dávno zmizet! Výborně, utekli z deště pod okap.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Je ti něco?“ zeptal se Matt starostlivě, když se matka na jeho vkus podivně nehýbala, zírala do nikam a nic neříkala.</div><div style="text-align: justify;">„Ne,“ usmála se na něj. „Musím to vyřídit s Melissou. Než se vrátím, zůstaneš tady, přímo u krbu. Máš svůj telefon, pití i svačinu máš v batohu. Jedna koupelna je hned za kuchyní,“ Danielle znovu máchla rukou do vzduchu a oba slyšeli, jak se v protější místnosti roztahují další závěsy. „Nic jiného tu neprozkoumávej, nic nezapínej. Víš, co umí dům abuely, tenhle je stejný. Nebude to trvat dlouho. Jsi přece dost zodpovědný kluk, abych to tu nemusela uzavírat popelem?“ podívala se mu zpříma do očí. Pravděpodobně by na něj taková hranice ještě nefungovala se stoprocentní jistotou, na to byl moc malý. Ale nechtěla, aby ho napadlo jít ven. Uvnitř bylo bezpečno. Dům ho nepustí nikam, kde jsou uložené jakékoli artefakty nebo stále aktivní předměty, tahle kouzla na něj seslali dávno předtím, než ho převzala mamá, a ona a po ní i Danny je jen posilovaly. Venku to mohlo být horší. Zvlášť, jestli je ve městě vážně Argent. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: center;">***</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Když nasedla do auta a vztekle dupla do podlahy, zjistila, že jí Melissa stihla poslat už několik zpráv, kde zatraceně je, měla se s ní už sejít, a najde ji na školním zápase nebo v jejím domě, pokud Danielle dorazí až po zápase. Na to Danielle dupla ještě jednou. Věděla, co po ní její sestra chce, na to ji nepotřebovala tahat na zápas. Kvůli tomu požadavku se už stihly pohádat po telefonu a Danielle už prošla záchvatem nadávání. Melissa nesnášela magii a nadpřirozeno, tvářila se, jak takové věci neexistují. Dokud jí neteklo do bot a nepotřebovala je využít, tehdy si vzpomněla na mladší sestru. Protože ta se nikdy nehodlala jejich původu a covenu zřeknout, magie pro ni byla esenciální součástí života. Pochopitelně se jí nelíbilo, co její sestra chce. Po vzteku to v ní vyvolalo akorát obavy. Na druhou stranu jí nic neslíbila, chtěla sama zhodnotit situaci, která se podle Melissy vymykala z rukou. ...očividně? Ale rozjela se, cestu k místní střední škole také znala víc než dobře, a předpisy nebo ne, snažila se na mobilu zjistit, jaké spojení najde google k nynějšímu Beacon Hills a Argentovým. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Výsledek ji vůbec nepotěšil. Krátká zpráva o pohřbu Kate Argent – to by ji ještě i potěšit mohlo. Jmenování nového ředitele beaconhillské střední školy, jejího otce Gerarda Argenta. Do háje. Mohla to být místnost z její vize? Pokud to byla skutečně vize a ne halucinace nebo něco podobného? Nemívala halucinace. ...také nemívala vize. Kromě té první před pár týdny. Nu, když už je tady, může si to ověřit. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">U školy nešlo přehlédnout, že ač dlouho po vyučování, na lacrossové hřiště vzadu se soustředí velký ruch. Do postupující tmy zářily reflektory, hlučel tam dav. Nějaké povzbuzování, píšťalka, zápas byl nejspíš v plném proudu. Doufala, že bude mít štěstí a nezbývají poslední minuty. </div><div style="text-align: justify;">Vešla do potemnělé školní budovy. Působila prázdně, na někoho mohla narazit snad leda v šatnách, kam neměla důvod chodit. Dávala bedlivý pozor, jestli se někde nesvítí, nebo jestli odněkud nezní kroky. Nevšimla si ničeho. Štěstí při ní rozhodně stálo v tom, že školu patrně nikdo celé dekády od jejího studia nepřestavěl. Chodby vedly pořád stejnými směry, schodiště byla na stejných místech, cedule ukazovaly ke stejným únikovým východům. Tudíž ředitelna bude pořád v patře.</div><div style="text-align: justify;">Opatrně vyšla nahoru. Naštěstí měla boty s plnými, těžkými klínky, takže neklapaly nepřeslechnutelnou ozvěnou. Kancelář poradce. Další třída. Roh… těsně, než zabočila k ředitelně, zaslechla hlasy. Přitiskla se ke zdi, snažila se dýchat co nejtišeji. Ohlédla se zpátky přes rameno. Pokud by se blížili k ní, stihla by to do nejbližších dveří? Musela by. Udělat se neviditelnou vážně neumí, pokud je to vůbec možné.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Ne, ještě se bude chvíli dusit, než konečně Halea se smečkou přivede. Ten kluk si pořád myslí, že nás může nějak obehrát. Ale přivede ho.“</div><div style="text-align: justify;">„Možná na něco přišel,“ odvětil druhý hlas. </div><div style="text-align: justify;">Danielle ho neznala, nicméně ten první mohl patřit jen jednomu člověku. Navíc kdo jiný by sháněl smečku Halea. Ještě pořád.</div><div style="text-align: justify;">„Samozřejmě, přišel na našeho šupinatého přítele. Plán pokračuje a tahle čistka musí být kompletní. Když se pokusí o podraz, další na řadě je čarodějnice McCallová. Jeho sestra a ten šerifův trouba. Ty si rozhodně vychutnám, ať konečně vyženeme i čarodějnice. Buďte připravení. McCall jako poslední, nikdo se ho nedotkne, dokud nepřitáhne Dereka Haela,“ zavrčel ještě a několik párů nohou oddupalo na opačný konec chodby a pryč. Nejspíš k východu na pozemky. </div><div style="text-align: justify;">Samozřejmě, že se Argent vrátil pro tohle. Dokončit práci, kterou tehdy začali, ulovit poslední vlkodlaky v Beacon Hills, teď chce… i zlikvidovat poslední čarodějnice. Ale pokud mluvil o McCallovi, musel myslet Scotta. Co má s vlkodlačí smečkou Haleů společného zrovna její neduživý synovec? Nebo s čarodějnicemi, když na to přijde? Čarodějové se skoro nerodí a od doby abuela se neobjevil jediný nadaný Delgado. Tak proč Scott dokonce zněl jako ústřední část Argentova plánu? Jak by to zatraceně mělo dávat nějaký smysl? Do jakého bordelu se tu Melissa dostala? Tvrdit, že se to vymyká z rukou, je nejspíš pořádné podcenění situace. Potřebuje vědět víc, potřebuje-</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Zarazila se uprostřed kroku ve dveřích nyní prázdné ředitelny. Stříbrný záblesk se objevil znovu. Najednou ji přepadla úzkost. Sevřely se jí vnitřnosti, zároveň jako by žádné neměla. Chytila se za břicho. Další krok byl nesmírně těžký. Obávala se, že pokud ho udělá, pozvrací se nebo omdlí. Chviličku jí byla zima i horko zároveň. Byl tam. Dlouhý stříbrný meč s velmi širokou křížovou záštitou, s kůží pobitým trnem, zdobnou stříbrnou hruškou. Jílec zdánlivě ve tvaru zdobného zaobleného kříže, ale jen pro toho, kdo nevěděl, co znamená. Ona věděla. Detailně ho znala, než se ztratil. Tedy… ne, neztratil se. Má ho přímo před sebou! Znesvěcený maniakální genocidou nadpřirozena!</div><div style="text-align: justify;">„Hajzle. Ty zkurvená svině…“</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: center;">***</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Konečně!“ přivítala ji Melissa ne zrovna přátelsky, jakmile si Danielle všimla, kde na tribuně její sestra nervózně poskakuje, snaží si zahřát ruce a netrpělivě se rozhlíží. „Kde jsi tak dlouho? Máme čím dál míň času. A…“ Melissa zavrtěla hlavou, „proč jdeš na školní zápas v… tomhle?“ sjela ji rychlým pohledem od hlavy k patě. Nevypadaly moc jako sestry. Melissa se víc podobala jejich abuelovi s černými kudrnatými vlasy, opálenou kůží, velkýma tmavýma očima, zatímco bledá Danielle s rudohnědými vlasy a zelenýma očima připomínala víc jejich otce a možná i abuelu. Tu si měl abuelo přivést z Evropy, akorát nikdy ji neviděly. Bylo to dávno. K tomu Melissa zapadala mezi ostatní diváky lacrossu džínami, svetrem a teniskami, zatímco Danny se rozhodla vrátit do města plně ve svém stylu. Tedy v černých šatech ke kolenům, s čtvercovým výstřihem a skládanou sukní šitých na míru, a s kotníkovými botami na klínku. Melissu by nepřekvapilo, kdyby o jejich značce slyšela a nemohla si ji dovolit ani náhodou. Kolem krku navíc měla na stříbrném řetízku výrazný štítový uzel. Poměrně nepřehlédnutelné. Melissa si jen oddychla, že ji nenapadlo vzít si ještě černý klobouk. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Nejsou třeba důležitější věci? Cos mi neřekla? Jako kdo je teď ředitel a jak chce vybít všechny Haley a Delgady co tu zbyli!“ odvětila Danny stejným tónem, zatímco ji Melissa postrkovala na kraj tribuny, dál od nezasvěcených uší. Navzdory tomu, že Melissa nechtěla mít s magií nic společného, spolu dřív normálně vycházely. Ale co si vzala protivného, nudného a zoufalého agenta McCalla, skončilo to. Začala před ním zběsile tajit pravdu o své rodině, naopak před svou rodinou štítila jejich děti, a už nepomohl ani rozvod. Takže Danny nepřekvapoval její chlad. Víc tušený rozsah skutečného problému a hlavně uvědomění, jak zoufale naivní řešení ve světle takového problému po ní sestra požaduje. </div><div style="text-align: justify;">„Objevil se nedávno a nevšímal si nás. Dokud nezačal využívat Scotta, aby se dostal k Haleům. A někde si sehnal naprosto odpornou ještěrku, posílá ji zabíjet lidi, vloupal se nám s ní do domu! Scott i Cassie musí dostat ten lektvar a vypadnout z jeho rovnice!“ </div><div style="text-align: justify;">„Víš, co si o tom tvém lektvaru myslím. Nenuť mě to opakovat.“</div><div style="text-align: justify;">„Bylo to pro jejich dobro, nemáš žádný právo soudit, vůbec nevíš, co se dělo. A děje teď, Scott se z toho musí vyvléknout a Cass se vůbec nesmí zaplést.“</div><div style="text-align: justify;">„Mel, poslouchej se vůbec! Vnímáš realitu? Copak ho teď uspokojí blokátor? Chce tu vyřídit všechny napořád! A víš, co má v ředitelně??“ Danny ji popadla za paži a otočila čelem přímo k sobě. „Tátův meč! Jak moc naivní ještě můžem být?“ </div><div style="text-align: justify;">„Táta přece…“ </div><div style="text-align: justify;">Melissa obrátila hlavu dolů k lavičce u hřiště, kde zrovna nějaký hráč srazil k zemi dalšího. Za náhradníky a řvoucím rozcuchaným trenérem seděl starý muž s čepicí na hlavě. Stiskla ruku v pěst. Danny si nepamatovala, kdy naposledy provedla nějaké kouzlo, vlastně si pamatovala jen jeden incident před mnoha lety. Nejspíš ani teď to nedělala úmyslně. Ale cítila, jak její sestrou projela zesílená energie. </div><div style="text-align: justify;">„Tak konečně vysyp, co se tu děje,“ otočila ji Danny zpátky čelem k sobě.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: center;">***</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Gerard Argent se mezitím se zaujetím dál díval na hru. Scott McCall seděl hned pod ním mezi náhradníky. Původně měl být na hřišti, jenže Argent mu jako ředitel hru zakázal. Víceméně jako provokaci, protože pořád nesplnil zadaný úkol. Přivést mu vlkodlaka Dereka Halea a jeho smečku výměnou za klid od lovců a žádné námitky proti vztahu s jeho vnučkou Allison. Scott s tím souhlasil, víceméně musel. Od chvíle, kdy Argent našel způsob, jak k sobě připoutat nestabilního Jacksona Whitmorea měnícího se na nebezpečnou kanimu, a začal vyhrožovat jeho nejbližším včetně jeho matky, neměl jinou možnost. Souhlasit a pokusit se o nenápadnější sabotáž. Do té doby měla být minimálně jeho matka mimo hru. Na rozdíl od takového Isaaca Laheyho z Derekovy smečky. Toho nedokázali vyřadit z dnešního zápasu a zůstal Argentovi doslova přímo pod nosem. Jenže teď několikrát slabě zaslechl své jméno, a když se rozhlédl po divácích, všiml si ženy dohadující se s jeho matkou. Svírala její paži, vůbec sem nezapadala a matka se tvářila trochu vystrašeně. Nesměl Argenta nechat zvyšovat sázky. Zvedl se.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Mami?“ </div><div style="text-align: justify;">„Scotte, nemáš být dole?“ Melissa se okamžitě Danny vyškubla a obrátila se na svého syna. </div><div style="text-align: justify;">„Všechno… v pohodě?“ zeptal se jí a těkal pohledem z jedné na druhou. Melissa na okamžik zavřela oči, než mu odpověděla.</div><div style="text-align: justify;">„Vzpomínáš si na svou tetu Danielle?“ </div><div style="text-align: justify;">Scott se maličko zamračil. Tak to… nebyla další Argentová? Teta Danielle? Měl takovou tetu, ale… vlastně si na ni nevzpomínal. Danny se na něj však usmála, jako by se viděli naposledy včera.</div><div style="text-align: justify;">„Takže Scott. Nějaký moc dospělý. A hraješ? Myslela jsem, že ti to zdraví nedovoluje, alespoň tak to bývalo.“ </div><div style="text-align: justify;">„Jo, výrazně se to zlepšilo, ale jsem dneska na střídačce. Ehm… nevěděl jsem, že máš přijet do Beacon Hills. Po… letech?“ dostal ze sebe. Zarazilo ho to. Jeho matka o své sestře vůbec nemluvila. Nebo o svých rodičích. Její příbuzní měli žít dole za hranicemi, nejsou s nimi v kontaktu, není, co víc říct. Jejími slovy. A teď se tu najednou objeví? Teď?</div><div style="text-align: justify;">Danny přikývla. „Nejvyšší čas ta léta dohnat.“ </div><div style="text-align: justify;">„Tak… vítej,“ Scott se zdvořile usmál a nabídl jí ruku. Nezdálo se mu to. Stejně jako ten sladký tón poté, co ji jasně viděl hádat se s jeho matkou. A jakmile mu ruku stiskla, podivné podezření v něm ještě zesílilo, něco nebylo… normální.</div><div style="text-align: justify;">Danny si toho také všimla. Místo, aby Scotta pustila, o krůček se k němu přiblížila. Zadívala se mu zpříma do očí. On najednou viděl černý lesk. Na ni za jeho výraznou hnědou zděděnou po matce zasvítila zlatá. </div><div style="text-align: justify;">V obličeji se jí rychle vystřídalo několik výrazů. Překvapení, radost, úsměv, lehké zamračení, trocha neřízené vlny síly. To se Danny také ještě nedávno nestávalo. Většinou se plně ovládala. Scott její ruku okamžitě pustil. Podívala se na Melissu, na něj a zpátky na Melissu.</div><div style="text-align: justify;">„Vlkodlak. A tys to nechala zajít až sem?“ </div><div style="text-align: justify;">„Nevěděla jsem to.“</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">„Ouuu, o co tu jde?“ ozval se za Scottem další hráč a dívka vedle něj vzala Scotta za rameno.</div><div style="text-align: justify;">Danny je ignorovala. Tohle už bylo příliš. Plácla se dlaní do čela. „Utekl ti vlkodlak. U tebe doma. Nechala jsi tu v klidu rozlézt lovce. Vybrat si cíle. Myslíš, že teď to spraví jeden lektvar. Vážně?! S tímhle už se nic dělat nedá, zkoušíš zastavit letící sekyru lepší manikúrou! Jestli chceš pomoc, zapomeň na lektvar.“</div><div style="text-align: justify;">„O pomoc se nikdo přece neprosil,“ vecpala se ta dívka vedle Melissy. Byla stejně zmatená jako Scott, na druhou stranu na rozdíl od něj matku vinila z mnoha problémů, jakým teď čelili. Což neznamená, že může kdokoli další. </div><div style="text-align: justify;">„Cass, běžte všichni zpátky dolů, já si to s vaší tetou vyřídím. Protože udělá, o co jsem jí žádala, a může zase klidně zmizet, víc po ní nikdo nechce.“ Melissa na důraz svých slov ostře švihla rukou. Myslela to vážně. Jenže Danny taky.</div><div style="text-align: justify;">„Vrátili jsme se do našeho domu,“ odhalila konečně své sestře tu největší novinku. Podle očekávání to Melissu vůbec nepotěšilo.</div><div style="text-align: justify;">„Jako dlouhodobě? Doteď ti bylo Beacon Hills volný!“ </div><div style="text-align: justify;">„Moment, teta? Z čarodějnického domu?“ přerušila ji znovu Cass. Teď trochu lépe rozuměla. O to méně se jí to zamlouvalo. Zejména všechny řeči o pomoci a lektvaru. </div><div style="text-align: justify;">„Jistě, perfektní, bezchybná čarodějka, co nám teď říká, jak jsme k ničemu!“ prskla Melissa. </div><div style="text-align: justify;">„Volala jsi mě sem!“</div><div style="text-align: justify;">„Ne, aby ses sem stěhovala!“ </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Dannyinu odpověď přehlušilo náhlé bučení a pískání. Všichni se podívali do hřiště, kde se k zemi sesunul jeden z hráčů. Trenér píšťalkou rozháněl rozrůstající se hlouček a Gerard se zvedl ze svého místa. Kývl na někoho u kraje hřiště. Zatímco někdo další zařval, že má Isaac asi záchvat a nemůže se hýbat. </div><div style="text-align: justify;">„Isaac! Jackson ho dostal, za tím je Argent!“ Scott se okamžitě začal prodírat lidmi zpátky ke hřišti. Stilinski, podle jména na dresu, se chvilku zmateně rozhlížel mezi scénou na hřišti a scénou před sebou, než se rozběhl za ním. Ignoroval při tom Cassiino zvolání, ať počká. Cass tedy jen vrhla poslední podezřívavý, nedůvěřivý pohled na svou údajnou tetu a pustila se za ním.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Melissa toho využila, aby znovu uhodila na svou sestru.</div><div style="text-align: justify;">„Ten lektvar připravíš.“</div><div style="text-align: justify;">„Je to vlkodlak. To už nezměníš, nejde to zablokovat!“</div><div style="text-align: justify;">„Šlo to zablokovat, když se narodili, půjde to i teď.“</div><div style="text-align: justify;">„Nevím, cos jim vlastně nalila, když se narodili, nebo co přesně jsi blokovala, dost mě děsí, že jsi někde sehnala kdo ví jakej blokátor a nalila to batolatům, ale to už je jedno. Tohle je rozdíl! Nemůžeš zvrátit přerod těla!“ </div><div style="text-align: justify;">Čarodějka je v podstatě vodič magické energie, který ji pak dokáže vyslat dál. Na rozdíl od lidí může využít magické proudění všude kolem ní – a podobně jako vodič jde uzemnit. Prakticky dvěma způsoby, mechanickým nebo magickým blokátorem. Mechanický je jen vnější překážka, magický je velmi nespolehlivý a jestli ho tehdy připravovala Melissa sama, aby zabránila rozvoji jakýchkoli nadpřirozených vloh svých dětí, Danny se jen ulevilo, že jim rovnou neuzemnila duši nebo neuškvařila mozek. Už její přiznání v telefonu před pár dny byl šok. Když se dvojčata narodila, studovala Danny na univerzitě a Melissa se snažila nadpřirozeno ze svého života odstavit. Nemohla tedy vědět, co se tehdy dělo. Spokojila se jen s jejich existencí, Scottem jako obyčejným klukem a Cassie jako děvčetem, na němž nikdo nepozoruje nic zvláštního. Realita byla asi jiná. Teď přitom lektvar vyprchal a Melissa chtěla nový, silnější. Ovšem dlačí transformace, trvalé fyzické změny k jinému druhu, na to neexistuje uzemnění. Je to stav, něco, čím zkrátka… je. </div><div style="text-align: justify;">„Něco vymyslíš,“ smetla Melissa rázně všechny její námitky. Když chtěla, dokázala být až nesmyslně tvrdohlavá. Ony obě. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Potom si všimly, že se Scott vrátil ke hřišti. Čehokoli se se zraněným spoluhráčem ze strany Argenta báli, se zjevně nestalo, ať už mu ten Jackson udělal cokoli, a zápas pokračoval. Ani se nedivila. Gerard Argent býval důmyslnější, brutálnější, když si chtěl hrát. Přetnout zábavu spolu s krkem hned na začátku nebyl jeho styl. Zažila to.</div><div style="text-align: justify;">„Neexistuje nic proti lykantropii. Kromě „léku“ lovců,“ utrousila Danny ostře. </div><div style="text-align: justify;">„Cassie není vlkodlak. Připravíš to pro ni. Zklidní to pak oba.“ </div><div style="text-align: justify;">„Jsi neuvěřitelná. Normálně experimentuješ na vlastních dětech. Spoléháš na nefunkční dojmy.“</div><div style="text-align: justify;">„Já experimentuju s dětmi,“ poznamenala sarkasticky Melissa a kývla k pasu Danny. </div><div style="text-align: justify;">„Tohle otvírat nechceš,“ odvětila jí Danny a ještě chvíli se úkosem dohadovaly s očima upřenýma na hru, ale oběma bylo jasné, že to nikam nepovede. Ani jedna neustoupí. Možná by se dohadovaly až do odpískání konce. Kdyby se znovu nestrhl křik.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Tentokrát horší, než když k zemi padl ten Isaac. Všichni sledovali, jak se hráč se jménem Whitmore na zádech popadl za hruď a prostě se složil. Melissa zmlkla uprostřed slova. Nějaká dívka zaječela. </div><div style="text-align: justify;">„Panebože. Zmiz odsud.“ </div><div style="text-align: justify;">Melissa se rozběhla ke hřišti, instinkt zdravotníka v ní v tu chvíli zvítězil. Jenže stačilo jen pár okamžiků, než všichni hráči, kteří se shromáždili kolem ní a padlého spolužáka, udělali spěšně krok vzad, někdo zaječel znovu a lavicemi se začalo jako vlna šířit sdělení, že je snad mrtvý. Vlna, která strhla všechny.</div><div style="text-align: justify;">Diváci rychle slézali z tribun, většina, hlavně mladších, utíkala pryč. Školní trenér zběsile pískal a odháněl zbývající zvědavce. To rozvířilo chaos. Přítomní rodiče se překřikovali ve snaze zjistit, o co jde, a odvést své děti a známé pryč. Několik postav se rozběhlo i ke škole, několik dalších někoho vedly ze hřiště. A Matt jí napsal, že slyšel vytí. Vlčí vytí. Odpověděla mu, že nikdo se nedokáže dostat k domu a nějací vlkodlaci jsou na zápase ve městě, ale i tak pospíchala k autu. Ještě aby se někdo z Gerardova kolotoče motal kolem nich!</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Byla si nicméně naprosto jistá, že tahle noc ještě nekončí. Ani zdaleka. Před domem proto z kufru auta konečně vytáhla dva kufry na kolečkách a jednu obrovskou tašku. Zatím jen nejdůležitější věci. Zbytek, méně náchylný k poškození, měli přivézt až stěhováci. Nebrali s sebou sice žádný nábytek, ovšem stejně se jim povedlo za ty roky nashromáždit dost, čeho se Danny nechtěla vzdát. A ztratit meč. Hm, zatřásla hlavou. Zavolala na Matta, aby se chopil jednoho z pojízdných kufrů, a sama trochu namáhavě poslala příliš těžkou tašku vzduchem. Čím těžší předmět, tím složitější udržet ho ve vzduchu a ve správném směru. I teď se skoro netrefila do dveří. V hale, kde mezitím Matt rozsvítil velký mnohoramenný lustr, si potom stoupla přímo doprostřed pod schodiště.</div><div style="text-align: justify;">„Už je to vyřízený?“ </div><div style="text-align: justify;">„Ještě ne úplně. Pojď sem ke mně a zavři oči a pusu. Trochu to tu vyčistíme.“ </div><div style="text-align: justify;">Matt pustil kufr a přitočil se k matce. S matným tušením, co bude následovat, si přetáhl límec trička přes obličej. Danny rozpřáhla ruce, dlaně vytočila směrem ven. Všechna okna se rozletěla dokořán. Uvnitř domu se roztočil svištivý vír. Přímo vichřice. Chvilku nebylo slyšet nic než hučení a jekot větru. Ani jednomu se ale kupodivu nepohnul jediný vlásek na hlavě, oproti obyčejnému větru jim nic netahalo za oblečení. A když Danny stočila dlaně dovnitř, vítr okamžitě ustal, okna se s prásknutím pozavírala. Zdálo se, že to nebyli jen oni, co se nepohnulo. Všechno stálo na svém místě, nic nezůstalo zpřeházené, zpřelámané ani povalené. Nábytek, podlahy, i stěny se jen leskly, jak už na nich neulpívalo jediné smítko prachu, ze stropu, lustru, svícnů i závěsů zmizely všechny pavučiny, všechny barvy zářily mnohem sytěji. Jen pořád celkem zašle. Také se rozsvítily všechny lampy a všechny mosazné, stříbrné a zlaté doplňky odrazily světlo do všech stran. Musela mrknout, aby v tu chvíli kolem neviděla jen samé meče, a zahnala vzpomínku na vizi. Zmizely plesnivé květináče, knihy, sošky, další předměty vytahané bez ladu a skladu se seřadily na policích a ve vitrínách. Ozvalo se i hučení lednice a vodovodních trubek. A Matt si všiml, že oba kufry i taška jsou otevřené a prázdné, jejich věci se musely přesunout, kam patří. Kdyby na takové věci, na kouzla prováděná úplně mimochodem, nebyl zvyklý, musel by hádat, jak se dostal do úplně jiného domu.</div><div style="text-align: justify;">„To je lepší,“ uznal.</div><div style="text-align: justify;">„Jo? A jak dlouho to zůstane? Ve tvém novém pokoji třeba?“ </div><div style="text-align: justify;">Matt se zašklebil. </div><div style="text-align: justify;">Pořád tu ale budou muset nastat změny, to jí bylo jasné. Vyměnit spoustu věcí, nové nátěry, některý nábytek už vůbec nevypadal dobře. Vrátit zpátky vybavení, knihovny, obrazy a artefakty, uložené do sklepa. Před očima se jí promítl gobelín v knihovně. Velké kamenné slunce s kruhovým letopočtem nad východním oknem. Meč v otcově pracovně. Zatřásla hlavou. Od chvíle, kdy ho viděla u Argenta, se nemohla té myšlenky zbavit. Zloděj. Vrah. To on vytrvale ničil její rodinu, teď měla důkaz. Včetně jeho vlastních slov, jak to chce dokončit. Zopakováním minulosti, tentokrát s jejím vlkodlačím synovcem. Nenechá ho.</div>Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8397440593604378658.post-24796014037075432172023-02-10T13:35:00.015+01:002023-10-16T18:05:08.462+02:00Post Lucem<div style="text-align: justify;">Rozhodla jsem se ukončit rozepsanou fanfikci Instinkty ze světa Teen Wolf a kompletně ji přepracovat v sérii Post Lucem, neboli Po setmění. Víceméně v ní zůstávají stejné postavy včetně přidaných, ale víc do hloubky jsem propracovala a změnila pozadí, stav a původ, zkrátka "lore", a pokusila se lépe a pochopitelněji ho propojit malými náznaky s dalšími fandomy. Navíc se pořád snažím vylepšit své psaní, rozplánovala jsem si jednotlivé etapy jinak, než se zdálo původně, a Instinkty už mi nevyhovovaly. Začátek tedy koresponduje s dějem seriálu, alespoň co se týče zápletek, a vynechává první dvě řady, které je asi nutné pro pochopení fanfikce znát <i>(protože je to fanfikce)</i>, ovšem zasáhne do něj víc postav novým způsobem, a brzy se začne úplně odlišovat. Až se ukáže, že svět je mnohem větší než jen Beacon Hills. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjTgbWW78-MF6m2TRQWVdlSmLpdm8foWsu46XhbFVFhjt0ypoceIZt4iJKIENSQbN5zbqWblJKv6xdjhUDPiWCa8MI6pzvYmzx6MlHY1jecpUh39eDLIHWpP3t3wSq76gbgJ2Zbej3rayDIdhrQOGmwUFkdCDRStIHl0zZ9v5794tuMj6GEAiqKVnDn5g/s300/Post%20Lucem.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="169" data-original-width="300" height="169" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjTgbWW78-MF6m2TRQWVdlSmLpdm8foWsu46XhbFVFhjt0ypoceIZt4iJKIENSQbN5zbqWblJKv6xdjhUDPiWCa8MI6pzvYmzx6MlHY1jecpUh39eDLIHWpP3t3wSq76gbgJ2Zbej3rayDIdhrQOGmwUFkdCDRStIHl0zZ9v5794tuMj6GEAiqKVnDn5g/s1600/Post%20Lucem.jpg" width="300" /></a></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><i>Jak to bylo se Scottem McCallem a jeho smečkou odvyprávěl seriál Teen Wolf celkem detailně. Ale co když jeho rodina nebyla jen rozvedená matka - člověk. Co když existují další příbuzní a všichni kolem něj mají nějaké tajemství a mnohem větší moc? Co když se v Beacon Hills kromě známých nadpřirozených problémů a jeho vlastního dospívání začnou objevovat i mnohem závažnější věci sahající dál, než si dokázal představit? Co když post lucem neznamená jen po setmění? </i></div><div><br /></div><div>Povídka započatá v roce 2023.</div><div><br /></div><div>Předehra:</div><div><ul style="text-align: left;"><li><a href="https://ann-taylor-story.blogspot.com/2023/02/post-lucem-1.html">Kapitola 1</a></li><li><a href="https://ann-taylor-story.blogspot.com/2023/02/post-lucem-2.html">Kapitola 2</a></li><li><a href="https://ann-taylor-story.blogspot.com/2023/02/post-lucem-3.html">Kapitola 3</a></li></ul><div>Alfa:</div><ul style="text-align: left;"><li><a href="https://ann-taylor-story.blogspot.com/2023/03/post-lucem-4.html">Kapitola 4</a></li><li><a href="https://ann-taylor-story.blogspot.com/2023/03/post-lucem-5.html">Kapitola 5</a></li><li><a href="https://ann-taylor-story.blogspot.com/2023/03/post-lucem-6.html">Kapitola 6</a></li><li><a href="https://ann-taylor-story.blogspot.com/2023/03/post-lucem-7.html">Kapitola 7</a></li><li><a href="https://ann-taylor-story.blogspot.com/2023/04/post-lucem-8.html">Kapitola 8</a></li><li><a href="https://ann-taylor-story.blogspot.com/2023/05/post-lucem-9.html">Kapitola 9</a></li><li><a href="https://ann-taylor-story.blogspot.com/2023/07/post-lucem-10.html">Kapitola 10</a></li><li><a href="https://ann-taylor-story.blogspot.com/2023/10/post-lucem-11.html">Kapitola 11</a></li><li>Kapitola 12</li><li>Kapitola 13</li></ul></div>Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8397440593604378658.post-91195195692646094982020-12-30T16:46:00.005+01:002023-02-12T09:16:15.708+01:00El Diablo (2020)<p style="text-align: justify;"><i>Poznámka: Tento výňatek z příběhu datovaného na přelomu středověku a novověku mluví o dědečkovi Melissy a Danielle Delgado z fanfikce Instinkty během jeho pobytu v Evropě a naznačuje, co byl zač, že v jejich rodě je díky silné magii typická značná dlouhověkost, a že jsem se rozhodla v tomto universu primárně Teen Wolf propojit většinu fantasy seriálů, které jsem sledovala. Je to tedy součást "mého kánonu", ale nic, co by zatím pro děj bylo natolik důležité, abych to musela vysvětlovat ve fanfikci samotné.<span></span></i></p><a name='more'></a><p></p><p></p><p style="text-align: justify;">A pak, když všechny velk<span lang="en-US">é</span><span lang="cs-CZ">
př</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">šery
lezouc</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ"> z
</span><span lang="cs-CZ">páchnoucích</span><span lang="cs-CZ">
hlubin, </span><span lang="cs-CZ">takových, </span><span lang="cs-CZ">o
nichž slušn</span><span lang="en-US">ý</span><span lang="cs-CZ">
člověk vlastně nevěděl, kam vedou, zmizely, a když magie př</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">liš
zkřehla, </span><span lang="cs-CZ">musela se začít schovávat a
mágové bojovat o její přežití,</span><span lang="cs-CZ"> to byl
skutečn</span><span lang="en-US">ý</span><span lang="cs-CZ"> konec
Zakl</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">načů. </span>
</p>
<p style="text-align: justify;"><span lang="cs-CZ">Zakl</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">nači
jde vz</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">t pr</span><span lang="en-US">á</span><span lang="cs-CZ">ci,
jde mu zak</span><span lang="en-US">á</span><span lang="cs-CZ">zat
podřez</span><span lang="en-US">á</span><span lang="cs-CZ">vat krky
besti</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">m a
prod</span><span lang="en-US">á</span><span lang="cs-CZ">vat za
zlato svůj meč, ale t</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">m
ho nikdo nevymaže ze světa. A i když magie ustoup</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">
do pozad</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">, st</span><span lang="en-US">á</span><span lang="cs-CZ">le
v něm zůstane jed</span><span lang="cs-CZ">en druh moci.</span><span lang="cs-CZ">
T</span><span lang="cs-CZ">é</span><span lang="cs-CZ">, kter</span><span lang="en-US">é</span><span lang="cs-CZ">
se nikdo nechce vzd</span><span lang="en-US">á</span><span lang="cs-CZ">t
</span><span lang="cs-CZ">a</span><span lang="cs-CZ"> </span><span lang="cs-CZ">o
kterou se hrají krvavé hry, po nichž poražený končí na
popravišti. </span><span lang="cs-CZ">Magie k n</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">
nebyla potřeba, dokonce se daly naj</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">t
oblasti, kde nikdo ani nevěřil, že </span><span lang="cs-CZ">existovala</span><span lang="cs-CZ">.
Ať už proto, že nikdy neviděl kouzlo, nebo proto, že mu to
nak</span><span lang="en-US">á</span><span lang="cs-CZ">zala c</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">rkev.
</span><span lang="cs-CZ">T</span><span lang="cs-CZ">a obzvl</span><span lang="en-US">á</span><span lang="cs-CZ">šť
se on</span><span lang="en-US">é</span><span lang="cs-CZ"> moci
nechtěla vzd</span><span lang="en-US">á</span><span lang="cs-CZ">t.
Naopak </span><span lang="cs-CZ">snažila se</span><span lang="cs-CZ">
do rukou popadnout všechny řemeny obepínající svět a svou moc
</span><span lang="cs-CZ">rozšiřovala. </span><span lang="cs-CZ">J</span><span lang="cs-CZ">ej</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">
boj s magi</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ"> byl
ne</span><span lang="en-US">ú</span><span lang="cs-CZ">prosn</span><span lang="en-US">ý</span><span lang="cs-CZ">.
Nezaj</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">mala se
přitom o bažinn</span><span lang="en-US">é</span><span lang="cs-CZ">
pavouky nebo kikimory, zaj</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">mala
se o n</span><span lang="en-US">á</span><span lang="cs-CZ">s. A když
ž</span><span lang="en-US">á</span><span lang="cs-CZ">dn</span><span lang="en-US">ý</span><span lang="cs-CZ">
z</span><span lang="en-US">á</span><span lang="cs-CZ">kaz doopravdy
nemohl zabr</span><span lang="en-US">á</span><span lang="cs-CZ">nit
tomu, aby se Zakl</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">nač,
když už neměl </span><span lang="cs-CZ">baziliška k rozpárání</span><span lang="cs-CZ">,
nenechal najmout </span><span lang="cs-CZ">pochybnými pány </span><span lang="cs-CZ">na
zab</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">jen</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">
lid</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">, nemohl
zabr</span><span lang="en-US">á</span><span lang="cs-CZ">nit ani
tomu, aby ho c</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">rkev
najala na zab</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">jen</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">
čarodějů a čarodějek. </span>
</p>
<p style="text-align: justify;"><span lang="cs-CZ">A tak bylo jasn</span><span lang="en-US">é</span><span lang="cs-CZ">,
že rozpustit ř</span><span lang="en-US">á</span><span lang="cs-CZ">d
a skoncovat s povol</span><span lang="en-US">á</span><span lang="cs-CZ">n</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">m
magick</span><span lang="en-US">ý</span><span lang="cs-CZ">ch lovců
nestač</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">. Jenže
kdo může lovit lovce?</span></p>
<p style="text-align: justify;"><span lang="cs-CZ">Našli se tac</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">.</span></p>
<p style="text-align: justify;"><span lang="cs-CZ">Přišlo jich několik. Těch, kteř</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">
se b</span><span lang="en-US">á</span><span lang="cs-CZ">li o svou
budoucnost, těch, kteř</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">
Zakl</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">nače nikdy
neměli v l</span><span lang="en-US">á</span><span lang="cs-CZ">sce,
těch, kteř</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">
zkr</span><span lang="en-US">á</span><span lang="cs-CZ">tka chtěli
prol</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">t krev.
Byli velc</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">,
mal</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">, siln</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">,
mazan</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">, vydrželi
dlouho nebo kr</span><span lang="en-US">á</span><span lang="cs-CZ">tce.
Mnoho z nich nestačilo a padli před nejzkušenějš</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">mi
z d</span><span lang="en-US">á</span><span lang="cs-CZ">vno ztracen</span><span lang="en-US">é</span><span lang="cs-CZ">
Kaer Morhen. Někteř</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">
uspěli. Ve sv</span><span lang="en-US">ý</span><span lang="cs-CZ">ch
boj</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">ch na život
a na smrt. Na život zakl</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">nadel
a smrt Zakl</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">načů.</span></p>
<p style="text-align: justify;"><span lang="cs-CZ">A pak tam byl on. Vyslyšel vol</span><span lang="en-US">á</span><span lang="cs-CZ">n</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">
sv</span><span lang="en-US">é</span><span lang="cs-CZ">ho cechu. Pr</span><span lang="en-US">ý</span><span lang="cs-CZ">
přišel z Pyrenej</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">,
ale někteř</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">
ř</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">kaj</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">,
že rovnou z nov</span><span lang="en-US">é</span><span lang="cs-CZ">ho
světa za velkou vodou. Z m</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">sta,
kter</span><span lang="en-US">é</span><span lang="cs-CZ"> snad ani
nem</span><span lang="en-US">á</span><span lang="cs-CZ"> jm</span><span lang="en-US">é</span><span lang="cs-CZ">no.
Stejně jako on. Pr</span><span lang="en-US">ý</span><span lang="cs-CZ">
stanul proti posledn</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">mu
Zakl</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">nači a
zůstal zn</span><span lang="en-US">á</span><span lang="cs-CZ">m jen
jako </span><span lang="cs-CZ">z</span><span lang="cs-CZ">k</span><span lang="en-US">á</span><span lang="cs-CZ">za.
</span><span lang="cs-CZ">Démon. Diablo v jeho vlastním jazyce.</span><span lang="cs-CZ">
Tedy možn</span><span lang="en-US">á</span><span lang="cs-CZ"> mu
matka kdysi dala </span><span lang="cs-CZ">i </span><span lang="cs-CZ">nějak</span><span lang="en-US">é</span><span lang="cs-CZ">
obyčejn</span><span lang="en-US">é</span><span lang="cs-CZ"> jm</span><span lang="en-US">é</span><span lang="cs-CZ">no,
jak to matky děl</span><span lang="en-US">á</span><span lang="cs-CZ">vaj</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">,
ale jestli ho prozradil, nikdy ne sv</span><span lang="en-US">é</span><span lang="cs-CZ">mu
cechu. Snad ho někdy zašeptal sv</span><span lang="en-US">é</span><span lang="cs-CZ">
kořisti, těsně předt</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">m,
než j</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ"> z oč</span><span lang="en-US">í</span><span lang="cs-CZ">
vyprchal život, aby </span><span lang="cs-CZ">mohla jeho varování
odnést do podsvětí</span><span lang="cs-CZ">. Snad byl raději
bezejmenn</span><span lang="en-US">ý</span><span lang="cs-CZ">m
děsem, jenž měl mlhou mezi </span><span lang="en-US">ú</span><span lang="cs-CZ">svitem
a snem m</span><span lang="en-US">á</span><span lang="cs-CZ">chnout
čepel</span><span lang="en-US">í </span><span lang="en-US">a
</span><span lang="en-US">za</span><span lang="en-US">nechat </span><span lang="en-US">za
sebou </span><span lang="en-US">jen kalně rudou</span><span lang="cs-CZ">
stopu na prašné cestě. Pokud jste ji raději nenásledovali</span><span lang="cs-CZ">.
</span><span lang="cs-CZ">Jen ne</span><span lang="cs-CZ"> tím
krátkým zahnutým nož</span><span lang="cs-CZ">ík</span><span lang="cs-CZ">em,
</span><span lang="cs-CZ">jímž</span><span lang="cs-CZ"> d</span><span lang="cs-CZ">ělával
</span><span lang="cs-CZ">z</span><span lang="cs-CZ"> vlkodlak</span><span lang="cs-CZ">ů</span><span lang="cs-CZ">
kožešinu. </span><span lang="cs-CZ">J</span><span lang="cs-CZ">eho
oblíbeným párem dýk. Dlouhých a štíhlých. Jako b</span><span lang="cs-CZ">ýva</span><span lang="cs-CZ">l
on sám. Proto mu tak </span><span lang="cs-CZ">nakonec </span><span lang="cs-CZ">začali
říkat. Delgado.</span></p><p></p>Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8397440593604378658.post-19566924370293606632020-05-24T08:11:00.000+02:002020-05-24T08:11:04.137+02:00Jedle (2020)<div style="text-align: center;">
Vlak dělá divný zvuky. </div>
<div style="text-align: center;">
V dáli mávaj mladý buky. </div>
<div style="text-align: center;">
A vedle nich jedle.</div>
<div style="text-align: center;">
Neprojedem vedle.</div>
<div style="text-align: center;">
Jen skrz.</div>
Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8397440593604378658.post-90196694729713749152020-05-23T11:01:00.000+02:002020-05-23T11:01:29.850+02:00Generační pláč (2020)<div style="text-align: center;">
Zabít ty spratky! </div>
<div style="text-align: center;">
Dostat svět zpátky! </div>
<div style="text-align: center;">
Kde byl,</div>
<div style="text-align: center;">
když jsem spratek byla já. </div>
Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8397440593604378658.post-52074155073305522832020-05-22T15:18:00.001+02:002020-05-22T17:17:47.284+02:00Tři odpoledne (2020)<div style="text-align: center;">
Zazvonil zvon. </div>
<div style="text-align: center;">
Už neplatí bon.</div>
<div style="text-align: center;">
Na komunisty hon</div>
<div style="text-align: center;">
nikdy nebyl.</div>
<div style="text-align: center;">
Bohužel.</div>
Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8397440593604378658.post-5516344605622581712020-01-03T10:25:00.003+01:002023-02-11T19:36:50.645+01:00Instinkty 7<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhH2RCdlBswfed-HJwS0gORP2ySi8YkiECFMUHikddEA2gBUOw9COp3oHLCe3r5xiYlEoyNJ8ZMmzw823DzZ_pJNk0mHdgvHTwIfBcxg11G7KKzBPyKkw_jXMJis6aMzfwNSfutQfpvwS1Y/s1600/ikona.png" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="251" data-original-width="320" height="156" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhH2RCdlBswfed-HJwS0gORP2ySi8YkiECFMUHikddEA2gBUOw9COp3oHLCe3r5xiYlEoyNJ8ZMmzw823DzZ_pJNk0mHdgvHTwIfBcxg11G7KKzBPyKkw_jXMJis6aMzfwNSfutQfpvwS1Y/s200/ikona.png" width="200" /></a></div>
Zbytek noci u McCallových byl naprosto klidný. Jenna pro změnu zůstala spát na gauči a Scott s Isaacem hlídali Melissu v patře. Nikdo se ji ovšem napadnout nepokusil, a když se ráno chystala do práce, poslala všechny tři nekompromisně do školy. Uvnitř nemocnice bude přece obklopená dostatkem lidí, aby se jí nemohlo nic stát.<br />
<br />
Nicméně ve škole vládla o něco pochmurnější nálada. Sotva tam dorazili, Isaac s Jennou v jejím autě a Scott na své motorce, Isaac se setkal s Boydem a zase se rychle vypařili bez omluvy. Nebo se možná stihli omluvit, zatímco Jenna musela okamžitě zmizet na záchod, kde se snažila ustát další záchvat. Takže i doktorka Hilyardová. Vážně nehodlala snižovat utrpení všech obětí a vůbec fakt, že ti lidé zemřeli, ale tohle ji už přivádělo k šílenství. Nejen poslouchat ten zvuk, to skřípavé narušení přirozeného magického toku, a vědět, že někdo někde umírá, už jen ten zvuk samotný. Nebyl to vlastně ani zvuk. Včera se snažila popsat Isaacovi, že zakrývat uši nepomůže. Zkoušel to. Vypadal vážně starostlivě. Jenže nemohl vůbec nic dělat, nešlo o to, co slyšela, bylo to v její hlavě. Nebo spíš v jejím těle. Cítila to přes vlastní magické napojení na zbytek světa a její mozek tyhle negativní vjemy a vibrace transformoval právě na šum a podivnou melodii, která se v ní rozléhala děsivě skřípavě. A všichni si navíc uvědomili, že ani pan Harris se už nevrátí a je doopravdy mrtvý, protože hodina chemie začala tím, že do třídy vkráčela Jennifer Blakeová, profesorka literatury. Jenna ji neměla moc ráda. Netušila, kdo učil literaturu před ní. Nastoupila s novým školním rokem stejně jako ona. Většině studentů nebyla sama o sobě nesympatická. Nebyla zbytečně přísná, vyžadovala při svých hodinách klid, ale daly se vydržet, svému předmětu očividně rozuměla. Ani to nebyla stereotypní knihovnice. Nenosila tlusté brýle a šedivé svetry, naopak měla ráda sukně a podpatky. Jen Jenně se příliš nezamlouvala. Něco na ní. A její parfém. Byl cítit hrozně divně a kdykoli se k ní dostala příliš blízko, dráždil její nos. Nikdy však neslyšela stěžovat si ostatní.<br />
Ovšem ať to s ní bylo jakkoli, chemii Jennifer Blakeová nerozuměla, a proto Jenně tahle hodina přišla jako naprostá ztráta času. Snažila se jim rozdat nějakou práci, kterou ve stole ještě nechal pan Harris, ale nakonec se hodina stejně zvrhla v opakování literatury. Jennu to nebavilo. Nechtěla se věnovat literatuře, hodlala studovat… vlastně si tím ještě nebyla jistá, ale chemie se jí zdála rozhodně užitečnější. Navíc stačilo jen několik málo prvních dní ke zjištění, že je v ní vážně dobrá. Vedla si v ní stejně jako Lydia Martinová, živý důkaz toho, jak předsudky o hloupých Barbie neplatí, a to i přesto, že její školní docházka v New Orleans trpěla nedostatkem rodičovského dohledu. Rozhodně si v ní vedla lépe než Scott, který nevydržel dávat pozor ani při suplování. A nakonec se dopustil nejhoršího možné prohřešku v hodinách slečny Blakeové, těsně před koncem mu nahlas zazvonil telefon.<br />
<br />
<a name='more'></a><br />
Vyběhl proto ze třídy, což mu Blakeová výjimečně dovolila, nejspíš sama ráda, že má hodinu cizího předmětu téměř za sebou, a o minutu později za ním vyšli i Stiles a Jenna.<br />
„Musíme hned na veterinu. Zavolej tvému tátovi. To byl Deaton, je si jistý, že je další na řadě.“<br />
„Cože? Jak to může vědět?“ zarazila se Jenna.<br />
„Nevím, je to taky druid, asi to pozná, ví to. Hned teď, nemáme čas!“ naléhal na ně Scott a Stiles vytáhl svůj telefon. V téhle situaci uznal, že raději přehánět než litovat. O doktora Deatona přijít nemohli.<br />
„Jedeme, tvůj jeep, máme stejně volno,“ Scott ani nečekal, než se Stiles se šerifem spojí, a vyrazil chodbou pryč.<br />
„Počkej! Já teď mám fyzikální chemii!“ Jenna ve snaze zaměstnat svou hlavu po příjezdu do Beacon Hills čímkoli jiným než Paulem Halem a svou rodinou při zápisu zaplnila svůj rozvrh i několika volitelnými předměty a měla ho tak o něco nabitější než její bratr. Opět takovými, co se jí zdály zajímavé a užitečné. Jen upřímně doufala, že teď se objeví skutečný učitel a ne slečna Blakeová.<br />
„Sejdeme se tu potom!“ zakřičel na ni jen Scott a se Stilesem v patách pokračoval ven. Jenna chvilku zůstala stát, než se vrátila do učebny. Její další hodina měla probíhat v té samé.<br />
<br />
Doktor Deaton jako další oběť? Jako další léčitel? Asi proč ne. Byl to veterinář a nikdo neříkal, že ti léčitelé musí léčit jen lidi. Navíc neléčil jen zvířata. Býval to i emisar smečky Haleů. Nebo spíš klanu Haleů. Nevěděla, kolik lidí mimo jejich rodinu o něm tohle tuší. Většina těch, kdo nepatřili k žádné smečce, ani nevěděli o existenci emisarů jako takových. Někdy ani většina smečky nevěděla, kdo patří k nim. Kdo je jejich rádce s úkolem usměrňovat jejich moc. Jenna asi taky neměla toho od Haleů znát. Paul jí o něm ale řekl. Paul jí většinou nakonec řekl o všem. Nebyl zrovna ukecaný, uměl držet tajemství, v těchto ohledech byl dobrá alfa, ale před ní nedokázal mít pusu zavřenou ani když chtěl. Prostě z něj leccos vypáčila. A že jeho matka spolupracovala s beaconhillským veterinářem věděl proto, že jí jednou pomáhal s jeho ošetřením. Výjimečně. Většinou prý pomoc nepotřebovala. Prý to byla alfa, na kterou se naopak obracely i ostatní alfy. Velmi silná, velmi chytrá, velmi hezká, velmi rozumná. Alespoň podle Paula a jeho dětských vzpomínek. Než ji pozřel oheň a než nakonec její moc přešla do jejího nejmladšího syna, který si s ní zdaleka neuměl poradit tak dobře. Hodně začal spoléhat na Jennu. Tak moc, že se s ní o tu moc podělil. Nebyl jako Talia Hale, nedokázal na to být sám. A pak zůstala všechna jen jí. Jenže nikdo by na to neměl být sám.<br />
<br />
Po poslední hodině Jenna přecházela sem tam po chodbě a nakonec se usadila v prázdné třídě. Dostala zprávu od Scotta, že je na cestě, a pak další od Isaaca, že se u Dereka setkají s alfami, na něž připravili past. Sice jí neřekl jakou, ale i tak měla z nějakého důvodu pochyby. Kdy naposledy tu věci probíhaly hladce? Dobré znamení alespoň bylo, že i pokud Deaton opravdu zmizel, zatím byl ještě naživu. Nebo minimálně nezemřel rukou daracha. Doufala, že to tak zůstane. Potřebovala si s ním promluvit. O minulosti, Haleových, Paulovi a hlavně sobě. Jednou. Ale co nejdřív. Mohla zatím o všem mluvit se svou tetou, jenže ať ta se vyznala v čemkoli, pořád nebyla vlkodlak. Pořád nebyla emisar. A v tomhle jí nemohla poradit lépe než Deaton. Měla to udělat dřív, třeba teď už nebude mít příležitost, jenže přiznat mu, co se stalo, působilo jen o vlas snáze než mluvit o tom třeba rovnou s Derekem.<br />
<br />
Škola byla prakticky prázdná. Vytáhla mobil, aby Scottovi napsala, kde tak dlouho vězí. Žádná odpověď. Zvedla se a došla ke dveřím učebny. Venku nikdo nepobíhal, neslyšela hlasy, neslyšela už ani zbytky obvyklého chaosu po konci vyučování. Ani nic jiného. Vrátila se zpátky a ještě se podívala z okna. Ani venku nikdo nezůstal, jen nějaký opozdilý student nasedal do svého auta. A taky stál na parkovišti Stilesův jeep! Museli se už vrátit! Znovu vyběhla ven. Tentokrát uslyšela akorát hlasy a slabé ťukání z otevřených dveří hudební třídy na konci chodby.<br />
Jedním z nich byl její bratr. Druhým…<br />
<br />
„-má něco společného se zmizením Deatona? Víš co? Jestli se ti podaří sebrat mou hůl, řeknu ti, kde přesně je. Co ty na to?“<br />
Moment, tohle… byl Deucalion? Ale ten přece Deatona neunesl, v tom už měli jasno, jak by mohl vědět, kde ho najít? Zkouší Scotta testovat? Hraje si s ním? Jenna udělala pár velice tichých kroků k učebně hudby. Měla za to, že si jí stejně všimne nebo už všiml. Ucítí ji, uslyší její srdce. Ale musela. Poslouchala Scottovo slabé zavrčení, vzteklou poznámku, že jestli Deatonovi ublížil, nenechá mu to projít, a několik ran. Scott zjevně jeho nabídku přijal a pokusil se… co, porazit ho? Hm, nechtěla ho podceňovat, jen… Deucalion ho nejspíš jen provokuje. Na takový ring ještě vůbec nebyl připravený.<br />
Potichu se plížila podél zdi.<br />
„Působivé.“ Zaslechla, i když podle pobaveného tónu se Scott nejspíš vůbec nedostal blízko k tomu, aby Deucalionovi hůl sebral. Samozřejmě. Už stála skoro ve dveřích. „Ale já nejsem ten, kdo podřezává nevinné, modlí se ke starým bohům nebo… sbírá bylinky, nebo co že mají druidi dělat. Deatonovi jsme nic neudělali. Co ale jsem, je člen smečky, která chce mrtvého Dereka. Kali zejména. Teď jsi neuspěl, takže před sebou máš obtížnou volbu. Vypadá to, že dnes někdo zemře. Derek nebo Deaton, je to na tobě.“<br />
Takže ho vážně chtěl vyprovokovat. Donutit k nějaké hlouposti.<br />
Jenna skočila dovnitř. Měla sotva zlomek vteřiny na to místnost přehlédnout a zjistit, kde Scott a Deucalion stojí, a v druhém okamžiku už v ruce držela bílou hůl. Nepřemýšlela o tom. Neplánovala. Prostě vyrazila, zatímco on stál nad Scottem s krátkým nožem, s nímž před pár dny pořezal Ethana a Aidana.<br />
„Co takhle ani jeden? Nemusí si vybírat, když má smečku. Nebo rodinu.“<br />
Deucalion ale nevypadal zase tak překvapeně. Mohl ji slyšet přicházet? Jistě, že mohl. Ale mohl by ji nechat ho porazit? O tom pochybovala. Možná byl vážně jen příliš rozptýlený Scottem. Vždycky jí šlo nejlépe zaútočit, když byli ostatní rozptýlení a nečekali ji. Když ji podceňovali. Rozhodně se k ní ale obrátil a hůl si od ní zase vzal zpátky. Nebránila se.<br />
„Pokud pro jednou ta rodina půjde s proudem.“<br />
<br />
Jenna a Scott ho sledovali odcházet a nevěděli, co měla jeho poslední poznámka znamenat. Jenně problesklo hlavou, že kdyby na něj teď oba dva skočili najednou, možná by ho mohli porazit. Možná. Na druhou stranu uprostřed dne ve školní třídě? Buď by ho stejně museli nechat zase jít, nebo by ho tam museli zabít. Ani jedna z možností v téhle situaci nebyla zrovna dobrý nápad. Dokázala si představit ty titulky. Šílená dvojčata zavraždila bezbranného slepce. A horší. To mu muselo taky dojít. Možná ho nakonec vůbec nepřekvapila, když byl rozptýlený. Vzpomněla si na jejich první letmé setkání, zase tady ve škole. Co to tehdy říkal? Moment, byl to vážně Scott, koho teď testoval?<br />
„Chápeš to?“<br />
„Ne. A nevěřím ani, že o Deatonovi něco ví.“<br />
„Takže opravdu zmizel?“ ujistila se Jenna.<br />
„Přijeli jsme na veterinu pozdě. Stiles se teď snaží na něco přijít s Lydií, myslí si, že by mohla něco vycítit, nemáme moc času.“<br />
Pak Scottovi zapípal mobil.<br />
„A Allison našla něco v otcových záznamech… dobře, najdi Stilese, já pojedu za ní.“<br />
„Ne, myslím, že pojedu na veterinu.“<br />
„Prohledal to tam šerif a nic nenašel. Stejně to byl magický únos, nevím, jestli se… po takovém dají najít stopy.“<br />
„Nikdy nevíš. Stiles sice objevil pár jmen, co po nás chtěla Danny, ale všichni jsou mrtví a nepoznáme z nich, jestli jsou mezi nimi emisaři. Jestli je chceme spojit se smečkami a druidy, třeba tam na něco přijdu,“ oponovala mu. Co že je emisar, vysvětlila všem třem předchozího večera a teorie její tety se jí vůbec nezdála nepravděpodobná. Jen je zatím pořád neposouvala ke konkrétnímu člověku. Nebo… darachovi.<br />
„Čekáš, že Deaton, jestli tyhle informace vůbec má, si je schovává zrovna na veterině?“<br />
„Nevím,“ pokrčila rameny, „prostě to risknu. Jedu na instinkty, zkus to taky někdy. Zatraceně, máš svého vlka.“<br />
<br />
<br />
„Lynx! Kde je ta kočka?“ Danielle neměla čas ani náladu na hledání jejího mainského obra všude po domě. Sotva se vrátila z Eichenova domu, kde jí doktor Fenris vyměnil zbytek dnešní služby, a po včerejším nočním zážitku hodlala podniknout další kroky. Samozřejmě bylo celé utajené křídlo na nohou kvůli Jenkinsově vraždě. Doktor Fenris nařídil najet na zvláštní režim, dokud nerozhodne, že neměla vliv na nikoho z pacientů, nebo že za ní nikdo z nich nestál, což prakticky znamenalo všechny zamknout v celách a pokojích, a k tomu stačilo minimum personálu. Navíc měla podezření, že jí úplně nedůvěřuje, a fakt, že Jenkinsem sdíleli kancelář, tomu nijak nepřidal. Prostě se jí na zbytek dneška raději zbavil.<br />
Lynx přitom nebyla ve svém pelechu, ani na opěrce gauče, kam se ostatně zatím těžko vyškrábávala. Pořád musela nosit velký zdravotní límec, takže nemohla ani nikam zalézt. Ráno ji našla napůl zalezlou za knihovnou, a kdyby jí límec dosud nebránil, asi by se za ní schovala celá. Tušila proč. Možná se v noci vážně něco dělo, něco, co vyděsilo i kočku. I takovou, která vypadá jako převtělený satan. Nebo to jí alespoň řekla její mamá, když ji jednou navštívila. Uhlově černá, dlouhosrstá, obrovská, s pronikavýma očima a hřívou jako lví. I když mamá to tehdy řekla pochvalně. Vždycky to byla excentrická čarodějka. Teď ale byla Lynx pryč a nereagovala ani na volání a servírování tuňákové konzervy. Drahé konzervy. Však byla… zkrátka rozmazlená. Když se rozhodla vyrazit ven, s chutí se pustila do kdejakého vrabce, krev, peří, střeva. Pravá šelma. Když ovšem nebyla doma sama, rozhodla se vždy hrát na palácovou dámu, odmítla se dotknout byť jen průměrného kočičího žrádla, klidně hladověla a pronásledovala Danny na každém kroku, dokud jí nedala něco, co zrovna hodlala vzít na milost. Tvářila se přitom, jako by ji proklínala k věčným plamenům. Ale po jídle jí klidně spokojeně zahřívala klín a nechala se drbat za ušima. Teď ji dobrý tuňák nezajímal.<br />
<br />
Danny ji našla teprve, když vyběhla do ložnice, aby se převlékla. Lynx seděla na podlaze, převalovala huňatý ocas ze strany na stranu a upřeně civěla na okno. Podrážděně zavrčela.<br />
„Co tam zase máš?“ Danny si ale za oknem ničeho nevšimla a Lynx ji ignorovala. Dál seděla jako na čekané, jako by měla vyhlídnutou kořist. Zdánlivě neviditelnou, přesto z ní nespouštěla oči. Nereagovala.<br />
Nakonec Danny okno otevřela, snad aby upřený kočičí pohled rozptýlila, a dovnitř napůl vletěla a napůl vpadla velká můra. Chvíli se třepala ve vzduchu. Snažila se vzlétnout, nabrat výšku a uniknout zpátky ven, než po ní Lynx skočila a límec nelímec, popadla ji do zubů. Její přistání sice bylo neohrabané kvůli sešívané tlapce, takže zaprskala bolestí, ale můru nepustila. Začala ji žrát.<br />
Danny pozorovala nechutnou scénu před sebou, kdy z Lynxiny černé tlamy s dlouhými vousy trčela obrovská hmyzí křídla a kousek chlupatého těla. Neměla ráda hmyz. Hlavně velký okřídlený hmyz. Mimoto, můry byly ještě něco… víc. Lynx jí konečně opětovala pohled, skoro jako by věděla, na co myslí, zatímco svými ostrými zuby drtila hlavu a tlusté můří tělo.<br />
Pak se ozvala známá skladba od The Who.<br />
<br />
„Haló?“<br />
Danny neměla o nic větší náladu vybavovat se po telefonu než chytat kočku. Zvláště teď.<br />
„Doktorka Delgado? Tady Elena García, Aurořina učitelka.“<br />
Ale ne. Ještě další průšvih? Napadlo ji hned. Aurora nebyla problémové dítě. Ani ničím nebezpečná. Ještě příliš malá, než aby věděli, jak se vůbec jednou projeví. Někdy se bála, když volali ze školky, že řeknou, jak někoho vážně pokousala. Byl to nesmysl. Neměla zatím upíří zuby, pokud je vůbec kdy měla mít, neměl takovou tendenci a vždycky nakonec jen prosili o příspěvek na pastelky nebo podobnou prkotinu. Jen občas podivně mluvila, ale to mohli ostatní pořád přičítat jejímu věku. Malé děti říkají podivné věci a nemají úplně jasno v pojmech jako včera nebo napřesrok. Nebo jim to alespoň mohla napovídat. Kdo se bude hádat s psychiatrem o psychice?<br />
„Ano? Stalo se něco?“<br />
„Zrovna ne, ale Aurora už vystrašila několik dětí povídačkami, jak jste v noci měli doma roztrhané krvelačné strašidlo. Vážně živými a velmi nevhodnými povídačkami. Ostatním dětem se to vůbec nelíbí. Upřímně, ani mně ne. To, co říká, rozhodně není vhodné pro dítě jejího věku, obávám se, že někteří její spolužáci dnes nebudou chtít jít spát. Nevím, v jakém filmu to viděla, ale určitě nebyl přiměřený.“<br />
Ne. A ani to nebyl film. Jen Danny netušila, jak to vůbec mohla taky vidět. Jak… darach přece nebyl v jejich domě. Nebyl tam doopravdy. Nebo ano? Určitě ne uvnitř…?<br />
„Určitě vím… neviděla žádný takový film. Nejspíš si to vymyslela, znáte její představivost. Včera se tu vůbec nic nedělo a ona si ráda vymýšlí.“<br />
„Jste si jistá, že bylo všechno v pořádku?“<br />
Danny rychle přemýšlela, čím se učitelky zbavit. Nepochybně nebylo, jestli Aurora viděla daracha, ale sotva jí to může vykládat. Oh, naprosto, jen se mi na okno pověsila příšera, co tu posledních pár dní vraždí ctihodné občany, nic znepokojujícího!<br />
„Možná… pomáhala jsem policii s jedním aktuálním případem, přijeli kvůli tomu k nám domů ještě v noci. Mohla se probudit a vystrašilo ji to. Mrzí mě, že děsí ostatní děti.“<br />
„Požádala jsem ji, ať už o tom nemluví,“ rozhodla se nakonec Elena García dále se nevyptávat, i když nezněla úplně přesvědčeně. „Ale promluvte si o tom s ní prosím doma.“<br />
„Jistě. Omluvte mě, volají mě k pacientovi.“<br />
A s tím zavěsila. Sice ji nevolali k pacientovi, jindy by k tomu už byla velmi otrávená, ale vysvobozující zvonek se ozval. Od venkovní branky. Danny vyšla an terasu.<br />
<br />
„Doktorka Morellová?“ oslovila Danny příchozí, kterou zběžně znala z Eichenova domu. Tedy v jejím případě z veřejně známé části pro obyčejné lidi, kde pracovala jako terapeut, ale rozhodně ne natolik, aby ji jen tak přišla navštívit. Většina zaměstnanců utajeného křídla se zrovna nesbližovala s ostatními. Bylo lepší, když ostatní o utajeném křídle moc nevěděli. Navíc vypadala velmi rozrušeně a vystrašeně.<br />
„Vím, že jdu bez ohlášení a to zrovna sem, ale potřebuju pomoc. Rychle.“<br />
Danny čekala, jak bude pokračovat. Dosud se nerozhodla, zda ji nechat vejít dál. Nebyla zrovna vhodná doba k důvěře v kohokoli a tohle mělo do zdvořilostní návštěvy zjevně daleko. Osobou i načasováním.<br />
„Můj bratr, Alan Deaton, zmizel. Ne, byl unesen, jako další oběť. Nemá moc času. Vím, že ho znáte. Vím, že ho nenecháte umřít.“<br />
„On je další? Kdy?“ Takže ne Melissa. Ani ona, ať už to v noci byl pokus o její únos nebo cokoli jiného. Léčitel, o němž původně nepřemýšleli.<br />
„Dnes, není to moc dlouho. Scott ho hledá taky, řekla jsem mu, ať zkusí využít Lydii Martinovou, dokáže ho vycítit nadpřirozeno, ale je v tom nová. Nemůžu spoléhat jen na ně. A policie ho nenajde nikdy. Vy ale...“<br />
„Byl to on, kdo Vám řekl, že bych to dokázala, nebo někdo jiný?“<br />
Danielle napadlo, jestli jí o ní Deaton vykládal a upozornil ji na její nadání, nebo Morellová jde v emisarských stopách svého bratra. A jestli náhodou není nová emisarka nové smečky. Což druhá žena potvrdila, když pochopila, kam Danny míří.<br />
„Tohle není služba pro ně, neví, že tu jsem. Chci ho zachránit.“<br />
Danny se na ni okamžik dívala. Byla zoufalá. Chtěla pomoct svému bratrovi. A taky dělala mnohem, mnohem horší věci v mnohem, mnohem horších službách. Ovšem měla pravdu. Tohle nebyla otázka dobra a zla. Zavrhla i, že ji nejdřív přinutí odpovědět na spoustu otázek, jež ji hned napadly, jako koho a proč ji pořád Deucalion posílá špehovat. Teď nebyla vhodná chvíle. Nadpřirozená komunita žádala pomoc.<br />
<br />
<br />
Jenna zatím odjela do ordinace doktora Deatona. Vchod zůstal zapečetěný policejní páskou, alespoň ten hlavní, ale ona našla ještě zadní vchod. Ani nebyl zamčený. Policie ho musela přehlédnout. Šerif Stilinski musel být naprosto zahlcený a ztracený a v čím zoufalejší situaci, tím víc detailů mu mohlo uniknout. Akorát, že ona si nepřipadala o mnoho lépe. Stiles na popud Danny našel ve starých policejních záznamech, že se v Beacon Hills vyšetřovala vražda člena Ennisovy smečky – tedy samozřejmě v nich nevyčetl doslova to, ale někdo tu zavraždil Ennisovu betu. Čímž to nekončilo, jen všechna jména, která se mu povedla s tím obdobím spojit, vedla k mrtvým. Darach musel být ještě někdo jiný. Nejspíš ne od Ennise. Pořád byli na začátku.<br />
Když pak vešla do prázdné ordinace, potichu našlapovala po kachličkách a rozhlížela se kolem. Nevěděla, co přesně hledá. Ani tu dřív nebyla. Jen jednou vepředu u recepce, ještě v době, kdy nikdo nevěděl, jak hluboko do nadpřirozena se potopila. Snažila se i cokoli zaslechnout, ale kromě nepravidelného klepání neslyšela nic a i o něm si ověřila, že je to jen znuděná korela v kleci s malým plechovým zrcátkem. Pomalu došla až do Deatonovy pracovny a posadila se na jeho židli. Znovu se rozhlédla. Pohledem postupně přejížděla po celé místnosti, po oknech, po stropě, po podlaze… všimla si, že na ní něco leží. A když k tomu došla, našla mrtvou velikou můru. Botou ji odkopla stranou, létající hmyz zrovna neměla v lásce, a posadila se zpátky. Nic podezřelého. Vlastně to ani nečekala. Něco ji sem táhlo, ale muselo jít o jiný důvod.<br />
Pak už nemeškala a prostě začala jeden po druhém otevírat šuplata v Deatonově stole. Asi by se mu to nelíbilo. Hodně nelíbilo. Spoléhal ale na jejího bratra a ona mu slíbila pomoc. Navíc, chtěl snad přežít, ne? Co je proti tomu drobná ztráta soukromí.<br />
Hlavně v nich zprvu ani nic soukromého nenašla. Prázdné formuláře, kancelářské potřeby, nějaké faktury, to ji nezajímalo. V dalším pak hromada návodů, záručních listů a manuálů k různému vybavení. Když se rozhlédla po policích kolem, odborné knihy, anatomické atlasy, spousta šanonů s pracovními záznamy. Počítač neměl, nejspíš používal jen laptop. Ten buď dnes vůbec nepřivezl, nebo si ho vzal šerif. Opřela se do židle, natáhla nohy a pokusila se znovu dát na instinkt. Na něco jí přece oči musí padnout, byla tu z nějakého důvodu. Místo toho ale jen vzadu za stolem do něčeho měkkého kopla. Když se sehnula, zjistila, že tam má Deaton náhradní boty. Taky ne moc užitečné. Znát jeho číslo je jí zcela na nic. Rukama se opřela o kolena a čelo si položila na masivní desku stolu. Notak, kde by mohl schovávat cokoli o nadpřirozenu? O vlkodlacích? O druidech?<br />
<br />
Pak se najednou ozval z místnosti s klecemi břinkot. Jennu polekal tak, že skoro nadskočila a praštila se rukama zespoda o stůl. Ten přitom nadskočil taky. Tedy… ne celý stůl, jen kousek desky? Nejdřív se rychle vrátila zjistit, co se stalo. Nic podezřelého, kromě náhle zaražené korely. Zjevně utrhla zrcátko, s nímž si původně hrála. Pak se vrátila ke stolu, znovu se sehnula a podívala se na desku zespodu. Na první pohled a ve stínu vypadala obyčejně, ale pak si všimla tenkých rýh. A když na to místo znovu zatlačila, mírně se pohnula i přední hrana. Musela tam být skrytá zásuvka, jenže se nechtěla otevřít. Něco ji blokovalo. To musí být ono. Pokud ji Deaton nemá jako vážně hloupě vymyšlený trezor, budou tam informace, ke kterým by se nikdo jiný neměl dostat.<br />
Začala proto stůl prohledávat blíž, až konečně na zadní hraně našla nenápadně umístěný zámek. Samozřejmě bez klíče.<br />
Teď to nemohla vzdát. Zavřela oči a pokusila se vzpomínat. Grimoár její tety si už prohlížela několikrát, četla o spoustě kouzel, jen nikdy žádné nezkoušela sama, kromě tehdy s ní za městem, a to se spíš nechala vézt na vlně tetiných schopností. Ani si nepamatovala, jaká slova platí pro kouzlo na odemykání. Mohla by to zvládnout bez nich? Danny říkala, že k jednoduchým kouzlům vůbec nejsou potřeba. …pokud je někdo dost zkušený. Jenna nebyla. Ke své frustraci zjistila, že vlastně vůbec neví, jak v sobě úmyslně shromáždit magii a udělat z ní poslušného sluhu. Proto udělala druhou možnou věc, kterou dělala vždycky, když něco nešlo po dobrém. Prostě zespodu do desky praštila znovu, mnohem větší, nelidštější silou, a druhou rukou přitom trhla za uvolněnou hranu. Zásuvka sice neochotně a s praskáním, ale přece vyjela ven.<br />
<br />
<br />
Danny kývnutím pozvala Marin Morellovou do domu a zavedla ji do kuchyně propojené s obývacím pokojem do jedné velké místnosti. Nehodlala jí vzít až do své pracovny. Kromě její rodiny tam nesměl nikdo. Ohledně nadpřirozených bytostí jí od malička vštěpovali, že důvěra se musí vysloužit, a většině ostatních lidí by sotva vysvětlila, že je to jen zvláštní zimní zahrada. Bylo jednodušší je tam nepouštět. Tedy až na toho opraváře ventilace, s nímž se loni měsíc hádala, než ho donutila sehnat potřebnou součástku a opravit jí porouchaný filtr, ale i toho nechala zapomenout, co vlastně viděl. Zaplatila mu, jen si dodnes myslí, že jí dával dohromady kuchyňskou digestoř.<br />
Na druhou stranu, Morellová nevypadala jako by ji zajímalo, kde vůbec je. Pořád na ni jen naléhala, aby jejího bratra zkusila najít.<br />
„Máte něco, co patří přímo jemu a nikdo jiný to nepoužívá?“<br />
Morellová ze své kabelky vytáhla koženou pánskou rukavici. Byla hezká a vypadala zachovale. Kvalitně. Jestli to Deaton přežije, nejspíš bude nadávat. Vážně ale byla připravená. Možná by si měla později dát dohromady, co všechno o jejích schopnostech si Deucalion mohl pamatovat a prozradit ostatním. Od doby jejich ne tak úplně rozchodu se naučila ještě víc, ale ani tehdy nepatřila mezi začátečníky.<br />
<br />
Pak Danny z jedné police sundala měděnou misku a rukavici do ní položila. Ze zásuvky v knihovně vytáhla velkou mapu Beacon Hills, kterou rozložila na stole. Byla dost detailní, aby se v ní dala zřetelně rozeznat každá ulice. Nakonec krátký nožík. Potom umístila dlaně nad misku.<br />
Po chvilce v ní vzplál oheň. Jen tak. Sám od sebe. Na první pohled obyčejný. Teprve při větším soustředění se začal zdát příliš červený a jasný. I rukavice začala příliš rychle a podezřele bez zápachu hořet. Tak, jak by to normálně nefungovalo. První část vyhledávacího kouzla.<br />
„Ruku.“<br />
Morellová zaváhala, ale nakonec ji Danny podala. Ta vzala její dlaň do své a rychle a hluboce řízla, takže se do plamenů začala okamžitě řinout krev. Pak Morellovou pustila. Plameny ještě o něco ztmavly a zesílily, než po několika vteřinách uhasly a v misce zbyla pouze trocha šarlatovočerné tekutiny. Ani ta nevypadala na obyčejný popel.<br />
Danny misku zvedla, zavřela oči a po chvilce soustředění vylila její obsah z výšky na rozprostřenou mapu.<br />
<br />
Kapky krve smíchané s popelem dopadaly po celé mapě a chvíli zůstaly na místě. Nevsakovaly se však do tuhého a mockrát přeloženého papíru, jak by se dalo čekat, ani nestekly podél rýh. Morellová si za okamžik všimla, že se pohybují jinak. Nejdřív sotva viditelně, nesměle, nejistě a zdánlivě bezcílně. Pak začaly putovat po nakreslených liniích jednotlivých ulic a souřadnic, cestou se spojovaly ve větší a větší kapky, nebo spíš ukazatele krve a života, který hledaly, až všechny zamířily ke stejnému bodu.<br />
Samozřejmě.<br />
„Počkejte na mě před domem. Nemusí tam být sám. O mně Vám možná Deucalion řekl dost, ale o darachovi sotva.“<br />
Danny popadla klíče od auta a Morellová s ní vyšla před dům.<br />
„Já… omlouvám se za to, že jsem mu o vás dala informace.“<br />
Danny otevřela dveře svého mitsubishi a podívala se na ni. Jistě, že dala. A on pak jí. Čím se nechala zlákat ona? Byly asi stejně staré. Morellová možná jen o trošku mladší. Ale některým věcem stejně nerozuměla.<br />
„Vy vážně pořád nevíte, do čeho jste se dostala...“<br />
<br />
<br />
Když na veterinu přijeli Scott, Allison, Stiles, Lydia a dokonce i Cora Hale, našli tam Jennu sklánět se nad rozloženou mapou. Tu objevila v Deatonově původně zamčeném stole spolu s několika ručně psanými poznámkami, váčkem s něčím, co na pohled i po čichu musel být popel horského jasanu, a stříbrným nožíkem. Ten nechala v zásuvce, nepotřebovali ho a nosit mezi vlkodlaky stříbrné zbraně není bezpečné. I podle její vlastní zkušenosti. Ač to udělala jen dvakrát.<br />
Doteď si pamatovala tu rukojeť. Akorát to byla dýka, ne nůž. Pamatovala si ji, jako by se jí pořád dotýkala. Byly na ní dvě runy. Dole pod nimi slunce. Předtím ho měla za vycházející. Tehdy, když se čepel té dýky zakousla do její a pak Paulovy dlaně a měla je zavést… no, rozhodně jinam než sem. Teď to slunce zapadlo. Když ji do něj bodla.<br />
Ne, ne do něj, nebyl to on, už to dávno nebyl on. Pořád častější výbuchy vzteku, drápy tam, kde původně stačilo slovo. Kolikrát jí prozradil, jak cítí, že se mu všechno vymyká z rukou. I ona to cítila. Zlobu, podráždění, touhu zaútočit, touhu se rozběhnout a nezastavit, utéct všemu, co ho otravovalo. Potom i zanořit zuby do masa každého, kdo se mu odvážil odporovat. Strach. Z toho, že se ztrácí. Byl to i její strach. A pak, když doopravdy zmizel, když ho sotva odtrhla od jedné z bet, kterou skoro zabil, bolest. Jeho. Její. Možná ji to nakonec nechal udělat. Žít s pocitem nože, který jí zajíždí do srdce.<br />
Ta dýka taky zůstala tam, na východě, a ona už ji nikdy nechtěla vidět. Stačilo, že ji měla i tak pořád před sebou. Stejně jako rudé ruce a bezvládné tělo. Byl na to moc mladý, vzal všechno příliš rychle. Ona se svezla s ním. Scott nevěděl, jaké to je u někoho blízkého. Nepřála mu, aby to zjistil.<br />
<br />
Rozložila proto mapu, do níž Deaton něco zakresloval, a začala zkoumat, o co jde. Vedle ní vytáhla i blok s poznámkami, kde na prvním listu stála jediná – nemeton – hlavní rozcestí.<br />
Nemeton? Ten pojem neznala. Ale na mapě si všimla několika slabě zakroužkovaných míst. Jen to nebyla rozcestí, ani místa, jež by jí cokoli napovídala. Většina z nich byla v lese, kde mapa ani neukazovala cesty. Měla pocit, že jí něco chybí, nějaký klíč nebo ještě další dokument, jenže nic víc nenašla. Jestli takový existoval, Deaton ho mohl mít doma nebo třeba taky jen v hlavě.<br />
<br />
Víc pochopila, až když se objevili ostatní.<br />
„Tak to vypadá, že jdeme správným směrem,“ poznamenala Lydia poté, co si všimla rozložené mapy.<br />
„Možná. Jestli vám neříká něco slovo nemeton nebo nemáte nějakou legendu, tahle mapa asi nebude moc nápomocná.“<br />
„Ne, ale vlastní mapu. Vlastně jsme byli u Dannyho v nemocnici a v jeho věcech bylo zadání k referátu o tellurických proudech. A tahle kopie mapy.“<br />
Stiles se chvíli přehraboval v batohu, než vytáhl druhou.<br />
„Akorát, že se k tomu referátu nikdy nedostal. Nakonec mu to nedoporučili. Víš kdo? Pan Harris.“<br />
Což nemuselo znamenat vůbec nic, nebo také všechno, když pan Harris byl jednou z darachových obětí. Ale pak Jenně došlo ještě víc.<br />
„Proudy? To… Scotte, o tom přece mluvil Deucalion! Že máme jít s proudem! Ukaž. Kudy vedou ty proudy?“<br />
Stiles tedy nakonec mapu rozložil vedle Deatonovy. A tehdy se přidala Allison.<br />
„To možná není všechno. My jsme našli tuhle mapu v tátově stole. Jsou na ní zakroužkovaná místa, kde se našla těla obětí daracha, ale je jich víc než zatím mrtvých. Myslím, že nějak zkoušel odhadnout, kde budou další.“<br />
„Dejte ji sem. Položte je k sobě.“<br />
Jenna sbalila svou nalezenou mapu a rozložila ji na podlaze, kde se k ní ostatní přidali. Cora pak po jediném pohledu začala ukazovat na to, čeho si pomalu všímali. Zakroužkovaná místa, ať už Deatonem nebo Argentem, odpovídala místům, kudy vedly tellurické proudy podle Dannyho zdrojů.<br />
„Co kdybychom je zkusili dát přes sebe?“ navrhla nakonec.<br />
Udělali to. Místa označená Argentem se neshodovala s místy, jež si poznačil Deaton. Ať už měl nemeton znamenat cokoli, netýkalo se to Argentových domněnek, nebylo to místo, kde očekával další vraždy. Každý z nich hledal něco jiného. Přesto ale skutečně všechny protínaly nejsilnější linie vytištěné na třetí mapě.<br />
„Hele, ty velké proudy jdou přes náš dům. A Dannyin dům,“ poznamenal Scott.<br />
„Samozřejmě. Jsou to domy čarodějek, ne? Dá se předpokládat, že je využívají. Tellurické proudy mají podle mytologie být energetické proudy, které zesilují magickou moc. Keltové na nich stavěli menhiry, jako takové starověké energetické vysílače.“<br />
„Tady žádné menhiry nejsou. Musíme hledat něco jiného,“ přerušila Lydii Jenna. Ani jejich dům, ani Dannyin dům ani žádný vysílač nebo jiná zvláštní přírodní památka nebyly blízko zakroužkovaných oblastí. Taky jen velmi nepravděpodobně souvisely s darachem. Zato, když prstem přejížděla po nejsilnějších liniích, našla jiné. A pak se k její ruce přidala Stilesova. Objevil to také. Měli se držet proudů. Proto byl Deucalion ve škole. Testoval Scotta, testoval ji, ale zároveň jim chtěl napovědět. Neměl s únosem nic společného, ovšem možná je ta teorie o mstícím se emisarovi správná a on to ví. Proto je poslal sem. Možná má sám nahnáno.<br />
„To je ono… vidíte to? Je v tom vzorec. Od první oběti k té poslední, a když budeme pokračovat dál, tak...“ jeho i Jennin prst se zabodl do stejného místa. „Deaton je tady.“<br />
Stiles a Jenna shodně ukazovali na banku. Vyznačenou Chrisem Argentem. Stojící na silném magickém proudu. Kde Coru a Boyda několik týdnů připravovali o rozum.<br />
<br />
„Jedeme,“ zvedl se jako první Scott, ale potom se Cora podívala na mobil a zaklela.<br />
„Kurva. Musím za Derekem. Boyd píše, plán selhal. Nenechám alfy, aby ho zabily!“<br />
Jenna se podívala na svého bratra. S tímhle… měl Deucalion taky pravdu?<br />
„Dobře, jeďte za ním. Já najdu Deatona.“<br />
Jenna otevřela pusu, aby mu řekla, že ho nenechá samotného vběhnout darachovi do náruče, ale Scott ji přerušil.<br />
„Sama jsi to prohlásila. Nebudu si vybírat. Pomozte mu. Nenecháme umřít ani jednoho.“<br />
<br />
<br />
Danny prudce zastavila před starou bankou. Vedle ní stálo ještě další, ale neslyšela nic zevnitř ani z okolí. I když se nezdržovala posloucháním. Nebo třeba zamykáním. Sotva vystoupila, vběhla do potemnělé, prázdné budovy, v níž se každý její krok dutě rozléhal.<br />
<br />
„Do háje který pojistky jsou vaše?!“ Stiles a Lydia dorazili jako první, ale jak brzy zjistil i zbytek, nemohli se dostat do Derekova bytu. V celé budově nešel proud, což byl důvod, proč selhal plán, jak porazit alfy. Podle Cory chtěli zatopit podlahu a pustit do ní elektřinu, jenže… jak jinak. Jenna nebyla překvapená. Mohli ještě stihnout něco udělat? Stiles se snažil najít ten správný vypínač a všichni jen doufali, že nikdo nikde nepřeřezal žádný kabel.<br />
<br />
Uvnitř banky bylo zprvu také ticho, kromě jejích kroků a dechu. Danny si neuvědomovala, jak jsou ty prázdné prostory obrovské, a ani nevěděla, kde vlastně hledat. Ale ani nad tím nepřemýšlela a mířila dál jednou dlouhou chodbou. Nejspíš ji vedly instinkty. Měla pocit, že už není moc času. Deaton pořád ještě žil. Jenže poslední minuty odtikávaly.<br />
Pak konečně zaslechla další kroky a šramot odněkud před ní. A pak, když zahnula doleva, spatřila postavu v uniformě vcházet do jedněch z mnoha dveří.<br />
<br />
S Cořinou pomocí Stiles nakonec přehodil správný vypínač a na chodbě se rozsvítila světla. Tím se odblokovaly i zámky a oni mohli vyrazit nahoru. Jenna upřímně doufala, že nejdou pozdě. Že se alfám nepodařilo Dereka zabít.<br />
Ještě tu nikdy nebyla, tak jen běžela za ostatními po schodech a chodbou, dokud se nedostali k obrovským posuvným dveřím, které Cora prudce otevřela.<br />
Ať nejdou pozdě. Ať není mrtvý. Jestli tam musí ležet někdo mrtvý, ať je to šílená alfa.<br />
<br />
Ve chvíli, kdy dobíhala k otevřeným dveřím, uslyšela z bezprostřední blízkosti výstřel, který se prázdnými prostorami nepříjemně rozléhal a na chvíli ji ohlušil. Poslední tři metry najednou působily jako prodírat se akváriem zavřeným ze všech stran, zatímco svět se ohromnou rychlostí odehrává venku. Nemohla si dovolit zastavit, před ní mohlo čekat cokoli. Ale když se konečně opřela o rám dveří, zpoza šerifa stojícího zády k ní s vytasenou zbraní, si všimla těla dosedajícího na podlahu. I v tom kratičkém zlomku vteřiny si uvědomila, že v něm stále tepe život. Našli ho včas.<br />
<br />
Cora vtrhla do bytu a čvachtavě se rozběhla k postavě klečící na zemi. Všude na podlaze stála voda, světla uvnitř nesvítila a alfy byly dávno pryč. Necítila je tu, necítila tu boj, ani vztek. Ale cítila něco jiného. Smrt, jež se kolem ní prohnala ven s čerstvým úlovkem. Přišli pozdě.Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8397440593604378658.post-9697902473951671542019-11-02T10:23:00.001+01:002023-02-11T19:36:57.855+01:00Instinkty 6<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhH2RCdlBswfed-HJwS0gORP2ySi8YkiECFMUHikddEA2gBUOw9COp3oHLCe3r5xiYlEoyNJ8ZMmzw823DzZ_pJNk0mHdgvHTwIfBcxg11G7KKzBPyKkw_jXMJis6aMzfwNSfutQfpvwS1Y/s1600/ikona.png" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="251" data-original-width="320" height="156" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhH2RCdlBswfed-HJwS0gORP2ySi8YkiECFMUHikddEA2gBUOw9COp3oHLCe3r5xiYlEoyNJ8ZMmzw823DzZ_pJNk0mHdgvHTwIfBcxg11G7KKzBPyKkw_jXMJis6aMzfwNSfutQfpvwS1Y/s200/ikona.png" width="200" /></a></div>
Melissa McCallová se dnešní večer vůbec necítila na práci. Sotva jí v hlavě dozněl ten šílený zvuk, jenž byl zlý sám o sobě, natož, když věděla, že znamená něčí vraždu, aniž by mohla zasáhnout, protože netušila kde a čí a policie by ji poslala domů jako šílené médium, strhla se doslova lavina. Došlo ke hromadné nehodě, do nemocnice přiváželi jednoho zraněného za druhým, personál se mohl zbláznit a doktorka Hilyardová nedorazila, ač měla pohotovost. Melissa se jen děsila, že ví, proč nedorazila, ale opět s tím nemohla ven. Jen by vypadala jako cvok a potom jako podezřelá, až ji najdou. Na náladě jí jen drobně přidal Scott, který jí uprostřed všeho chaosu přinesl pozdní večeři, a pak Hilyardová samotná, když volala, že trčí v zácpě způsobené právě nehodou. Úplně se jí ale ulevit nemohlo. Někdo zemřel určitě. Jen doufala, že této noci bude jediný. Vůbec nevěděla, kam dřív skočit. Každý nově příchozí vyžadoval okamžitou pozornost s rozbitou hlavou, střepy zaraženými všude do těla, polámanými kostmi, roztrhanými končetinami v lepším a břichem v horším případě. A do toho najednou do dveří vtrhli dva mladí kluci, jeden bílý a napůl v mdlobách, druhý v panice a křičící, ať jim někdo hned pomůže.<br />
<br />
<a name='more'></a><br />
Scott okamžitě vystartoval ze židle, kde seděl vedle ne tak těžce zraněné ženy čekající na ošetření. Jakmile si všiml, že Ethan táhne jeho spolužáka Dannyho, který vypadal na zhroucení, zabublal v něm vztek. Nepochyboval, že je to právě Ethanova práce. Nepochyboval, že by toho byl schopný. Alfa dvojče, které už předvedlo víc než dost. Scottova matka k nim ale okamžitě přiskočila.<br />
„Říkal, že ho bolí na hrudi a nemůže pořádně dýchat,“ vysvětloval Ethan, „ale… je to pořád horší.“<br />
„To nevypadá dobře.“ Melissa rychle prohlédla Dannyho krk, poslechla si jeho dech a pak mu opatrně sáhla na hruď. „Posunul se mu hrtan, hrudní koš má strašně napjatý, vypadá to na tenzní pneumotorax.“<br />
A pak, sotva od něj Melissa stačila ustoupit, začal Danny zvracet. Hutnou černou hmotu plnou bílých bobulek. Jmelí.<br />
Danny potřeboval okamžitý lékařský zákrok. Šlo mu o život. Otrava zjevně nepochybně ale i horší zranění. Jenomže všichni přítomní lékaři měli plné ruce své práce, doktorka Hilyardová zůstávala stále v nedohlednu a nikdo neměl ani tolik času, aby dalšímu nemocnému a Melisse věnoval pohled. Melissa proto všechny tři zatáhla do jednoho z pokojů. Všimla si, že Dannymu kolabují plíce, proto nemůže dýchat. Uniká z nich vzduch a tlak, který se tak tvoří, brzy přemůže i jeho srdce a není moc, co může udělat. Ale ani ho nemohla nechat jen tak zemřít. Nebyl čas víc přemýšlet. Oběma chlapcům rozdala potřebné nástroje a sama pak bodla Dannyho do hrudi velkou injekcí, kterou začal z jeho hrudníku unikat hromadící se vzduch.<br />
„To stačí? To mu pomůže?“ díval se na ni Ethan se značnými obavami. Nepůsobil provinile. Spíš upřímně vyděšeně.<br />
„Prozatím. Potřebuje lékaře, ale mělo by to trochu pomoct, než se k němu některý dostane. Tlak povolil, takže mu nezkolabují orgány. Ale musí ho dát dohromady.“<br />
„Mami, to bylo úžasný.“<br />
„Nic zvláštního. Ale teď mě tu oba nechte, připravím ho na řádné ošetření a v tomhle stavu potřebuje absolutní klid. Můžete to zkusit ráno,“ vyprovodila oba vlkodlaky nekompromisně ze dveří. A ti, jakmile se ocitli na chodbě, po sobě začali z očí metat blesky. Dokud Ethan neprolomil napětí.<br />
„Hele, nebyl jsem to já, nic jsem mu neudělal. Nevím, co se stalo. A to jmelí… tomu nerozumím.“<br />
„Náhodou, když byl s tebou? Od prvního dne ses ty přilepil na Dannyho a tvůj bratr na Lydii a mám vám věřit, že za tím nebyl vedlejší úmysl?“<br />
„To s tím nemá… měli jsme zjistit, přes koho ve tvém okolí se k tobě můžeme dostat. Ale už víme, že Danny to není, jsme teď… přátelé.“<br />
Scott spolkl všechny napůl zformované poznámky o tom, jak Danny nemá tušení, koho považuje za přítele. Neměl ani tušení o existenci vlkodlaků. „Lydii necháte taky na pokoji.“<br />
„Aiden jí nehodlá ublížit.“<br />
„A Deucalion?“<br />
„Je jen… pojistka.“<br />
Pak se Ethan rozhlédl po chodbě. „S ní bych si hlavu nedělal. Radši se starej o vaši rodinu.“ A s tím rychle odešel. Jako člen smečky alf měl stejný cíl jako Deucalion. Jen díky němu byl alfou a konečně měl nějaký život. Neznamenalo to však, že souhlasil úplně se vším. Kdysi nebýval vrah, neroznášel strach, neměl nálepku maniaka a nebyl si jistý, zda se mu ta role teď zamlouvá.<br />
<br />
Scott pak vyrazil ven sám. Už se smířil s tím, že je vedle Dereka v ohrožení i on, ale jeho rodina? Jestli ho Deucalion hodlal přimět stát se alfou a přidat se k nim vyhrožováním jeho rodině… a nebo to nebyla výhružka? Co Jenna předvedla s dvojčaty… pořád ani nevěděl, jestli teta Danny ví víc, než jim říká.<br />
U východu z nemocnice potkal šerifa Stilinskiho. Stál u recepce s dotazem na doktorku Hilyardovou, protože právě našli její opuštěné auto. Scott přitom jasně slyšel, jak Hilyardové několikrát volali, zatímco měla být na cestě sem, ale nedorazila ani tehdy, kdy slíbila, a pak už se jí nikdo dovolat nedokázal. Okamžitě proto zavolal Jenně a vyrazil ke Stilesovi.<br />
<br />
Jenna s Isaacem dorazili ke Stilinským jako poslední. Pro dnešní noc měla být Jenna doma a poslouchala Isaacovo líčení o hororové cestě na zápas. Jak se totiž ukázalo, darach naplnil trenérovu píšťalku omějem, který u vlkodlaků vyvolával těžké halucinace, a jelikož trenér píšťalku moc rád používá kdykoli může, všichni se během noci v jednom motelu po cestě pokusili pod jeho vlivem o sebevraždu. Jenna si v tu chvíli nebyla jistá, zda tam raději neměla být, nebo zda by i ona začala vyvádět šílené věci a zda chytit Petera Halea pod krkem nebylo ten den bezpečnější. Což mu také na oplátku řekla, načež Isaac zkonstatoval, že vždycky přijde o nejlepší. Pak s jeho pomocí pochopila, proč ji Peter vůbec otravoval. Měl za to, že alfy zabily Dereka, když po rvačce mezi nimi a jeho smečkou vážně zraněný zmizel, tak si usmyslel, že o tom Danielle něco ví. Nepochodil, naštěstí však Derek nebyl po smrti. Přerušila je ale jiná smrt, která jí opět rezonovala v hlavě. A nedlouho poté telefon od jejího bratra.<br />
<br />
Ten už na ni čekal u Stilese spolu se Stilesem a jeho vylepšenou nástěnkou obsahující všechny informace o alfách a darachovi, jaké měli k dispozici. Také už mu stačil shrnout, co se stalo v nemocnici.<br />
„Ha, byli jsme na dobré stopě, já to věděl. Metaforický jed. Dannyho se darach pokoušel očarovat.“<br />
„Když u toho byl Ethan a minimální šance, že si nikdo nevšimne?“ oponoval Stilesovi Scott. Ethan netušil, co se Dannymu stalo. Jestli v tom neměl prsty, tohle bylo upřímné.<br />
„Našli jsme, že je možné jmelím do těla místo jedu vpouštět magii. Třeba to byla příprava Dannyho jako další oběti. A jenom to nezabralo, protože mu Ethan pomohl nebo pro něco jiného.“<br />
„Minimálně víme, že dnes v noci ten darach zase vraždil, takže proč ne, očividně je na lovu,“ pokrčil Isaac rameny.<br />
„Jo, ta doktorka z nemocnice.“<br />
„Počkej, Scott mi říkal, že byla naživu ještě asi dvacet minut předtím, než mi volal,“ namítla Jenna. „A ten kdo zemřel, zemřel dřív.“<br />
Isaac přikývl na souhlas. Pokud doktorku unesl darach, ještě možná zůstávala naživu.<br />
„Takže je tu neznámá oběť, nepovedený pokus s Dannym a pohřešovaná doktorka. Musíme se smířit s tím, že nemáme tušení, kam se poděla a asi ji nenajdeme. Přesto. Co je spojuje?“ navázal na Jennu Isaac. Ale tam skončili. Nikdo nevěděl, kdo byl první oběť, nikdo nevěděl nic o oné lékařce a nikoho nenapadlo, co by s ní mohl mít společného Danny.<br />
„Deaton říkal… jsou různé skupiny obětí. Panny, to už tu bylo, bojovníci… mluvil i o léčitelích!“ vzpomněl si Stiles. „Doktorka rozhodně je léčitel.“<br />
„Jo, ale Danny asi těžko,“ namítl okamžitě Scott.<br />
„Danny… ale taky neumřel, ne? A nikdo ho neškrtil, ani se ho nepokusil podříznout… co když Ethan kecá a udělal mu to on?“<br />
„Nemyslím si. V tomhle nelhal. A proč by mu dával jmelí? Danny není takový blbec, aby ho tolik snědl.“<br />
„Možná bychom neměli vycházet z domněnky, že darach očarovává jenom svoje oběti. Možná se Danny dostal k něčemu, k čemu neměl, takže se ho pokusili zbavit?“ navrhla Jenna. „A v plánu je úplně jiná oběť.“<br />
Na chvíli se mezi nimi rozprostřelo ticho.<br />
„Danny...“<br />
„Stilesi, teorie Jenny se mi zdá pravděpodobnější,“ zkusil to znovu Scott. Danny nebyl léčitel. Neplánoval jít na medicínu. Nikdy nepracoval v nemocnici. Pokud Scott věděl, dokonce se ani nikdy nestaral o nemocnou babičku. Dobrá, to sice nevěděl, ale vsadil by si na to. Ale Stiles ho přerušil.<br />
„Ne, myslím Danny. A Melissa. To jsou přece taky léčitelé!“<br />
<br />
Pak zaprskala vysílačka na Stilesově psacím stole a ozval se v ní hlas dispečerky.<br />
„Ty pořád odposloucháváš šerifa?“<br />
„Napadá tě snad méně vhodná chvíle, kdy ho neodposlouchávat, než teď?“ Stiles pak na všechny mával, ať jsou zticha, a zvýšil hlasitost. Dispečerka hlásila šerifovi nález těla a Stilesův otec ji ujišťoval, že okamžitě vyráží na místo.<br />
„Místo činu zajištěné, přeposílám fotky. Nenašla se žádná identifikace. Strážník hlásil pouze mobilní telefon. Poslední dnešní hovory na stejné číslo.“<br />
„Totožnost? Osobně to prověřím, jsem na cestě z nemocnice.“<br />
Šerifa zjevně napadlo totéž, co čtveřici špehů. Ať už volal komukoli, dotyčný ho musel znát. I bez dokladů by ho tak mohli okamžitě identifikovat. Musela to být dnešní první darachova oběť.<br />
„Danielle Delgado. Posílám adresu.“<br />
Což nebylo třeba. Všichni tu adresu znali.<br />
<br />
<br />
„Šerife? Doufám, že si nejdete pro další večeři takhle pozdě?“ Danielle otevřela dveře zachumlaná jen ve svém županu a trochu ji zarazilo, když před nimi uviděla muže v uniformě. Ne docela. Jednak znala šerifa Stilinskyho, byly časy, kdy hlídávala jeho syna a Scotta, a jednak věděla, že někdo zemřel. Jen, když teď přišel za ní, obávala se, kdo.<br />
„Kéž bych sem šel na večeři,“ odpověděl jí šerif a ihned se zarazil. Nevyznělo to úplně, jak měl v úmyslu. „Tedy… vzhledem k tomu, na co se vás musím zeptat.“<br />
„Děje se něco? Pojďte dál,“ Danielle se rozhodla jeho rozpaky ignorovat, ustoupila ze dveří a nechala ho vejít. Tudíž mu uvnitř nepřišlo nic zvláštní a neměl chuť zase rychle vyrazit ven. Zůstali stát v hale u schodiště, kde Danny rozsvítila lampu. Šerif vytáhl svůj služební telefon a ukázal jí čerstvou fotku.<br />
„Poznáváte ho?“<br />
Muž na ní měl zavřené oči, ruce spoutané provazem nad hlavou a téměř se nedotýkal nohama země. Žádná rána na krku, žádné stopy škrcení, přesto byl podle policejní pásky a podle toho, že se k němu nehrnul žádný záchranář, mrtvý.<br />
„Trevor? Tedy… doktor Jenkins? Ano, kdy se...“ ale ptát se nemusela. Dnes večer. Dnešní záchvat, dnešní skřípot, když darach znovu odklonil přirozené magické proudy a vpustil do nich zlo.<br />
„Našli jsme ho dnes večer. Jak jste ho znala?“<br />
„Můj kolega z Eichenova domu. Máme společnou kancelář, tedy… očividně… jsme měli.“<br />
„Znali jste se dobře?“<br />
„Nijak zvlášť, kolegové… nevídali jsme se mimo práci. Ale to je tam běžné, zaměstnanci si tak snaží udržet čistou hlavu.“<br />
Šerif přikývl, i když tomu, jak to chodí v jejich utajeném křídle, nepochybně vůbec nerozuměl. Většina lidí se tam ale nechtěla se svými kolegy vídat ve volném čase. Každý zaměstnanec nutně potřeboval vypnout kdykoli mohl a soustředit se na svůj normální život. Práce v psychiatrickém ústavu je těžká, když se k tomu přidají nelidské bytosti, je to dvojnásobný nápor. Potřebovali nepřipomínat si nic, co je za bezpečnostním obložením a neveřejnými vstupy. Naopak venku předstírat, že vůbec nic. Trávit čas s kolegy by nevyhnutelně znamenalo nakonec si odnášet práci s sebou ven z areálu, zabředávat do ní hlouběji a nakonec se zhroutit. Takže i když samozřejmě nikdo nikomu nezakazoval přátelit se s kýmkoli, většina to zkrátka nedělala.<br />
„Kdy jste ho viděla naposledy?“<br />
„Před dvěma… vlastně třemi dny. Měl jet za otcem. Prý je nemocný, už si nepamatuju s čím. Měl se vrátit v pondělí. Nemáme dost lidí, delší dovolenou by nedostal.“<br />
„Měl nějaké problémy?“<br />
„Kromě toho nemocného otce? O ničem nevím. Psychicky byl v pořádku, alespoň natolik, aby to stačilo primáři. Ani se o ničem nezmiňoval. Měl přítelkyni… váhal, jestli mají jejich vztah posunout a vzít se...“ odpověděla Danny zamyšleně. Nesnažila se ovšem vzpomenout na Trevorovy možné problémy. Nebyly relevantní. Přemýšlela spíš, jestli ho darach napadl hned po návratu, jestli ho měl vyhlédnutého. Nebo z města vůbec neodjel? Lhal snad o otci? A proč ho zabili jiným způsobem než ostatní? Jestli takhle visel za ruce, nebyla to rychlá smrt, nejdřív bolest v rukách, ramenou a hrudi. Srdce selhávající v pumpování krve až do dlaní. Obrovský nápor na ramenní klouby, jak mu ubývalo sil. Jejich pohmoždění. Často vykloubení. Ještě větší tlak na dýchací soustavu. Ještě větší nápor na srdce. Pak ztráta citu. Nakonec udušení. Nebyla to aktivní vražda, darach ho prostě nechal zemřít vlastním, brutálně pomalým tempem. Nebyla to trojitá smrt.<br />
„Promiňte, na… co jste se ptal?“<br />
„Kdy jste s ním naposledy mluvila,“ zopakoval šerif svou otázku, kvůli níž vlastně přijel.<br />
„Ten den, co mu začala dovolená. Volal mi kvůli pracovním záležitostem. Ale ani tehdy se o ničem nezmínil.“<br />
„A dnes večer?“<br />
„Pardon?“<br />
„Mluvila jste s ním dnes večer?“<br />
Danny se zamračila. Až doteď směr šerifových otázek chápala, ale tahle jí nedávala smysl.<br />
„Myslela jsem, že je pryč, ne, neměla jsem důvod. Ani on.“<br />
„Podle záznamů v jeho telefonu se vám snažil dovolat. Dnes.“<br />
Teď se Danny na šerifa podívala s nefalšovaným překvapením. „Co? Ale...“ automaticky si sáhla do kapsy županu, kde mobil samozřejmě nenašla. „O tom nic… moment.“ Ze stolku u dveří popadla kabelku a prošátrala ji, potom kabát na věšáku, nakonec přelétla pohledem kuchyni. S dalším moment vyběhla i nahoru do koupelny a nakoukla na prádelník v ložnici.<br />
„Nemůžu najít svůj mobil… tohle zní trochu hloupě, ale nemohl byste mi zkusit zavolat? Netuším, kam jsem ho položila.“<br />
Když šerif vytočil její číslo, oba chvíli poslouchali. Slabá vyzváněcí melodie se ozvala zvenku přes otevřené vstupní dveře. Danny naštěstí měla už víc než deset let jako vyzvánění nastavenou rockovou písničku od The Who, jež právě tlumeně vyřvávala do ticha noci. Ukázalo se, že z jejího auta.<br />
„Musel mi vypadnout z kapsy po cestě domů a nechala jsem ho tam. Ano… je tu… zmeškaný hovor od doktora Jenkinse. Do háje! Jestli se snažil zavolat pomoc a já mohla něco udělat…!“<br />
„Nebo by to dopadlo ještě hůř. To si nevyčítejte. Jen… měl důvod volat o pomoc zrovna vám?“<br />
Pokrčila rameny. Tušila, že ano. „Třeba mě vytočil jako posledního volaného.“<br />
„Děkuji vám za pomoc a mrzí mě to. Vážně.“<br />
Danielle kývla. Ve chvíli, kdy se na příjezdové cestě za jejím mitsubishi objevila světla dalšího auta. Jeepu.<br />
„Stilesi! Přerazím ho, určitě zase poslouchal policejní frekvenci!“<br />
„A to vás překvapuje?“<br />
„Vlastně mě překvapí, až toho nechá,“ uznal šerif.<br />
<br />
„Ou, ahoj tati. My jsme tady úplně náhodou, vezu sem Scotta, víš?“ Stiles vyskočil z auta a nevinně na svého otce zamrkal. Když ho osvítil ještě jeden pár světel. Šerif se naklonil, aby viděl, kdo dorazil dál, a z místa řidiče stříbrného Camara spatřil vystupovat Jennu.<br />
„Úplně náhodou. Celý váš vyšetřovací sbor, jasně. Domů.“<br />
„Žádný strach, jenom tady dám všem pusu na dobrou noc a budu v peřinách dřív, než ti skončí služba, můžeš úplně klidně jet. Teda… jestli už je vyřešeno všechno, co tady vy dva řešíte, protože vážně absolutně netuším, co můžete řešit.“<br />
Šerif v tu chvíli vypadal velice unaveně.<br />
„Jestli tě najdu kdekoli jinde kromě v posteli a ráno nebudeš připravený do školy-“<br />
„Sešleš na mě síru pekelnou a domácí vězení, beru na vědomí.“<br />
A pak, sotva šerif poraženě odjel a upřímně doufal, že jeho syn bude mít dnes v noci rozum, se Stiles obrátil na Danny.<br />
„Takže? Vyřadil jsem tě ze seznamu podezřelých moc rychle? Proto tady byl?“<br />
Scott odmítl uvěřit, že jde o víc než náhodu, Jenna mu zase přípomínala, jak sám viděl Danny hroutit se, zatímco darach kdo ví kde vraždil. Isaac pak navrhl, aby si o tom prostě zkusili promluvit.<br />
„Když už musíš špehovat svého otce, dělej to alespoň pořádně. Všichni dovnitř.“<br />
<br />
„Tak o co šlo?“ obrátil se na ni Stiles, jakmile za posledním z nich zapadly dveře. Danny se nejdřív podívala nahoru po schodech, jestli se Matt nebo Aurora neprobudili a nejsou zvědaví, a pak všechny zahnala do obýváku. Jenna, Scott ani Stiles tu nebyli poprvé, ale Isaac se zvědavě rozhlížel. Interiér vypadal úplně obyčejně. Gauč, stolek ze světlého dřeva, dvě křesla, knihovna barvou ladící se stolkem u jedné zdi, okno s okenním sedátkem na druhé, spousta rostlin. Všiml si, že tu není žádná televize, místo ní zdi naproti gauči vévodil velký obraz. Na zemi ležela žlutá kostka lega. A z kouta na něj hleděly kočičí oči lemované obrovským veterinárním límcem. Velká kočka uvelebená ve svém pelechu v rohu. Až na ni velmi… nečarodějnické.<br />
„Poslední oběť je můj kolega. Potřebovali ho identifikovat. Proto tady šerif byl. Snažil se mi před smrtí dovolat. Jenže já nechala telefon v autě. Možná už byl v průšvihu, když jsem… to je jedno. Snažil se sehnat pomoc a… neuspěl. Neslyšela jsem ho.“<br />
„Proč volal tobě?“<br />
„Jestli se kolem něj začalo dít něco nadpřirozeného kvůli darachovi, věděl, že je to skutečné. A věděl, co jsem. Asi… doufal, že můžu něco udělat.“<br />
„Takže jsou to vážně léčitelé. Další trojice. Už jsou dva. Zmizela ještě doktorka z nemocnice. A psychiatr je pro daracha taky léčitel. Jsi v nebezpečí, ty i Melissa,“ zkonstatoval Stiles.<br />
Léčitelé. Třetí trojice obětí. S novým způsobem smrti z nějakého důvodu. Melissa skutečně mohla být cíl.<br />
„Pak na ni musíte dohlédnout. Nespouštět ji z očí.“<br />
„O to se postaráme,“ přikývl Scott. „My tři budeme spát u nás doma. Pokud nic jiného, třeba tolik lidí daracha odradí,“ ukázal na sebe, svou sestru a Isaaca.<br />
„Dobře. Já budu sledovat tenhle dům. ...ne, Stilesi, ty jedeš domů,“ nenechala Stilese skočit jí do řeči, když si všimla, že zvedá ruku.<br />
„Ale někdo by to měl hlídat i tady!“ protestoval. „Darach má důvod tu zaútočit.“<br />
„A já mám tři důvody, proč ne ty. Za prvé, se vší úctou ke tvé odvaze, nadpřirozenému útoku se ubráním líp. Melissa ale ne. Za druhé, darach provádí rituál, nechce vraždit pro zábavu nebo dokonce bojovat, takže spíš půjde po jednodušší oběti. Kde nebude čekat vzdor. A za třetí, slíbil jsi to šerifovi. Vážně, nepřidělávej mu další starosti o tvoje bezpečí, když se mu hroutí město.“<br />
Stiles se v tu chvíli zatvářil trochu zahanbeně. Přidělávat otci starosti bylo to poslední, co chtěl. Dohánělo ho k šílenství, jak ho vidí tápat a nemůže mu nijak pomoct. Nikdy by mu nevěřil, a kdyby náhodou ano, přece nemůže do hlášení napsat ‚byl to druid‘ a vybavit své podřízené stříbrnými kulkami.<br />
„To zní rozumně. Ty to necítíš, ale všechno tady… brní, když se na to soustředíš. Kouzelně, hádám,“ Isaac se znovu rozhlédl kolem. Nejprve to necítil. Čím déle ale uvnitř zůstal, tím víc to vnímal. Danny přikývla.<br />
„Když na to nejsi zvyklý, můžeš to cítit. Magie je tu hodně. Neboj, neublíží ti to, to jen reagují tvé citlivější smysly. Ale… stejně potřebuju, abys pro mě zkusil něco udělat, Stilesi.“<br />
Stiles se zamračil.<br />
„Potřebuju najít jména vyvražděných smeček alf a vůbec jakákoli jména s tím spojená. Možná nic neseženeš, ale za pokus to stojí.“<br />
„Proč?“ divila se i Jenna.<br />
„Šli jsme na to špatně. Nikdy jsme neměli hledat zmínky přímo o darachovi. Jednak duridi nenechávali písemné záznamy, jednak nás to nikdy nemohlo nikam dovést. Měli jsme hledat širší spojitosti se sestoupením do temnoty. Došlo mi, že kdybych třeba já chtěla provozovat černou magii a podobné rituály, musela bych se zaprodat zlu. Což podle Deatona prakticky udělal darach, akorát, to není čarodějka, ale druid. Druid, který se zaprodal… a který by mohl být ve městě nový, změněný a chtít pomstu, jak jsme si mysleli. Zrovna teď. Když druidové jsou tak často emisaři vlkodlaků.“<br />
„Ty si myslíš, že darach býval emisar někoho z nich?“<br />
Myslela si to. Deucalionův emisar byl mrtvý, tím si byla jistá. A teď se smečkou nezůstal ani žádný z ostatních, měli novou, nezkušenou emisarku, jak jí potvrdil, a chtěli ji. Mohlo to tak být. Ostatně pokud by se ona chtěla pomstít smečce alf, bez vlastního vlka, potřebovala by sama nashromáždit nemalou sílu nějak jinak.<br />
„Možná. Je to jen výstřel do tmy. Jenže když je tma všude kolem, mohl by něco zasáhnout.“<br />
<br />
Danielle pochybovala, že by tu darach zaútočil. Možná by se mu nakonec neubránila, ovšem po městě měl mezi léčiteli nepochybně jednodušší výběr. Přesto ale před spaním zkontrolovala všechny známky, u dveří pro jistotu rozsypala popel jasanu a po celé ploše domu rozprostřela dočasné kouzlo, které v něm každý krok nechá v její hlavě zadunět jak výstřel. Měla v úmyslu spát jen co nejkratší dobu. Nemohla si dovolit nespat vůbec, tak jen pár nezbytných hodin. Jenže nakonec hluboce usnula a probralo jí až prudké škubnutí.<br />
Tedy asi.<br />
Musela mít otevřené oči. Byla pořád noc. Viděla tmu, v níž se rýsoval stolek pod oknem proti její posteli, a okno samotné. Za nímž nebylo nic než černo. A… oči. Dvě slabě zářící oči a matný, podivně rozmazaný a potrhaný obrys kolem nich. Chtěla se pohnout. Jenže nemohla. Nemohla otočit hlavu, nemohla natáhnout ruku, nemohla se posadit. Jako by byla přilepená. Nebo jako by ji k posteli tlačila tunová deska. Zoufale se snažila přimět své tělo k poslušnosti. Nic. Dokázala pouze zírat na podivnou tvář netvora vznášející se za jejím oknem. Srdce jí zběsile bušilo. Cítila od něj nebezpečí. Hrozbu. Chtěla zakřičet. Jenže nedokázala ani mrknout!<br />
Dost, přemýšlej. Přemýšlej! Tohle není normální. Jsi vzhůru? Jsi vážně vzhůru? Ale nemůžeš se hýbat? Znáš to. Víš, co to je. Spánková paralýza. Nic víc. Určitě. Mozek máš vzhůru, jen tělo ti spí. A ta věc za oknem… je skutečná? Je to napůl jen sen? Zírala jí do podivných nelidských očí a snažila se sama sebe přesvědčit, že ve skutečnosti nic nevidí. Že tam není nic kromě tmy čekající na úsvit. Nebo ne?<br />
Zdálo se jí, že se ten obličej přibližuje. Zvětšuje a pomalu vyplňuje celé okno. Že se lepí ke sklu. Jako by pokoj ještě víc potemněl. Jako by se od něj natahovaly ještě černější stíny. Měla pocit, že jím každou chvíli prostoupí. Zaslechla slabé šustění.<br />
Pak zamrkala. Zlomila tu děsivou paralýzu, jež ji nenechávala bránit se proti upřenému pohledu vpíjejícímu se jí do hlavy, a najednou mohla vyskočit na nohy.<br />
Rozběhla se k oknu.<br />
Obličej byl pryč. Otevřela ho a vyhlédla ven. Okolí za domem bylo klidné, tiché a nikde se nic nehýbalo. Nikde žádný netvor. Nikde žádný darach. Byl to sen. Zase okno zavřela a vyběhla z ložnice pryč. Můry zvenčí na skle si nevšímala.<br />
<br />
Poslouchala zvuky domu. Snažila se přes bušení vlastního srdce cokoli zaslechnout. Byl uvnitř někdo? Probudil jí její kouzelný alarm? Nebo se jí to celé jen zdálo? I dům se zdál tichý. Dokonce ani Lynx neprotestovala a nejspíš spala. Musel to být sen.<br />
Opatrně otevřela dveře do Mattova pokoje. Rozvaloval se na posteli a klidně oddechoval. Přes okno měl zatažené závěsy. Když za ně Danielle nakoukla, neviděla nic než potemnělý klid jejich ulice. Stejně jako u Aurory.<br />
Pak znovu vyšla na chodbu a vyhlédla před dům oknem nad příjezdovou cestou. Tím, k němuž přes ulici dosahovalo světlo pouliční lampy. Na jejich pozemku nikdo nebyl. Chystala se zase otočit, když jí pohled padl na místo, kde si před několika dny všimla hlídkovat Deucalionova vlkodlaka Ennise. Mělo by být prázdné. Ennis je mrtvý. Prý zemřel při střetu smeček ve starém obchoďáku. Ale někdo tam stál.Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8397440593604378658.post-47763206452032901462019-10-22T18:44:00.005+02:002023-02-11T19:37:02.431+01:00Instinkty 5<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhH2RCdlBswfed-HJwS0gORP2ySi8YkiECFMUHikddEA2gBUOw9COp3oHLCe3r5xiYlEoyNJ8ZMmzw823DzZ_pJNk0mHdgvHTwIfBcxg11G7KKzBPyKkw_jXMJis6aMzfwNSfutQfpvwS1Y/s1600/ikona.png" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="251" data-original-width="320" height="156" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhH2RCdlBswfed-HJwS0gORP2ySi8YkiECFMUHikddEA2gBUOw9COp3oHLCe3r5xiYlEoyNJ8ZMmzw823DzZ_pJNk0mHdgvHTwIfBcxg11G7KKzBPyKkw_jXMJis6aMzfwNSfutQfpvwS1Y/s200/ikona.png" width="200" /></a></div>
„Scotte! Kdo to je? Nebo víš co? Je mi jedno, kdo to je, zabiju ho tak jako tak!“ spustila Jenna, zatímco sbíhala ze schodů. Vážně někdo musel otravovat tak pozdě večer, když se snažila usnout dřív, než Scott zaleze do postele a začne chrápat, a jejich matka byla ještě pořád v práci, takže museli jít otevírat a vyřizovat dotyčného otravu sami?<br />
Pak si ale všimla, kdo stojí ve dveřích.<br />
Isaac měl svěšená ramena, v rukách žmoulal rukáv svetru a tvářil se nejistě, čímž se snažil zabránit tomu, aby se tvářil nešťastně. Zůstala zaraženě stát jen v prádle a dlouhém triku v půlce schodiště.<br />
„Derek ho vyhodil z bytu,“ oznámil jí Scott trochu vyčítavě.<br />
„To je jedno. Já půjdu jinam,“ zamumlal Isaac a vyhýbal se jejímu pohledu ještě důkladněji než Scottovu.<br />
„Kam? Copak máš kam?“<br />
„Něco najdu, nech to být.“<br />
Isaac začal couvat ze dveří. Nevypadal jako vlkodlak. Nevypadl jako beta. Spíš jako kluk, který dostal pár facek, protože zapomněl, že je přítěž. A Jenně připadalo, že do té role vklouzl snadno. Jako by ji velmi dobře znal. Okamžitě se za svůj výbuch zastyděla. Když už zvoní zrovna tady, určitě nemá kam jinam jít. A ona ho nemohla poslat do parku na lavičku. Když nemá alfa rozum, musí se o betu postarat někdo jiný. Byla zvyklá, že to v Paulově smečce dělala ona. Buď to, nebo sjela Paula jako zlobivé štěně. Alfa má odpovědnost a alespoň v určitých záležitostech si to musel uvědomit.<br />
„Ne, počkej. Nemyslela jsem to vážně.“<br />
Sešla několik posledních schodů a připojila se k nim.<br />
„Pojď. Co se stalo?<br />
<br />
<a name='more'></a><br />
Všichni tři se usadili v kuchyni. Isaac zarýval pohled do stolu a neměl se k mluvení. Podle Jenny ho tak nezřídil Derek. Do téhle vystrašené formy ho někdo natloukl už dávno. Takhle účinně to umí rodiče.<br />
„Scotte, uvař mu čaj. Nebo kafe. Nebo co chceš. Co on chce, ne ty, brácha,“ rozkázala pak. „A ty mluv. Proč to udělal?“<br />
Scott se bez přemýšlení zvedl a zapnul rychlovarnou konvici.<br />
„Prostě… řekl, že už to nefunguje. Že s Corou se tam nevejdeme a je toho moc.“<br />
„Co? Jeho byt je jak náš barák!“ podivil se Scott. Byl si jistý, že tři lidé by se tam pohodlně vešli. Isaac nebyl náročný. Doma mu nikdy nedovolil mít požadavky.<br />
„Ptal jsem se ho, co jsem udělal. Chtěl jsem, ať mi to vysvětlí, ale jenom po mně hodil sklenici. Přinutil mě poslechnout. Fakt se choval jako ještě větší blbec než normálně. Tak jsem šel. Doufal jsem, že...“<br />
„Jasně, že tu můžeš zůstat, když nemáš kam jít,“ zareagovala Jenna dřív než její bratr. Neměli moc místa a s tím nedokázala nic udělat. Přispívat na jídlo případně i pro něj však neměla problém. Isaac i proti své vůli vypadal, že se mu okamžitě ulevilo.<br />
„Díky. Já… to nechápu.“<br />
„Víš, možná… Haleové sice umí být šílení, ale nemyslím si, že by to udělal jen tak. Nejsou šílení… takhle. S Danny nám došlo, že po něm Deucalion mohl chtít, aby zabil své bety a přidal se k nim. On to taky udělal. Třeba… to tak má za bezpečnější,“ navrhla Jenna.<br />
„Někdo s nimi už musí něco udělat. Ale když jsou tak zatraceně silní… jak jsi dneska dostala dvojčata od sebe?“<br />
„Jak jsem řekla Scottovi. Žila jsem se smečkou. S vlkodlaky to umím.“<br />
Jenna pokrčila rameny. Nebyla to celá pravda, ale mohla by stačit. „A pak… nešli po mně a on se tam objevil v tu samou chvíli. Chtěli vás. Tebe, když sis začal. Musíš si teď dávat pozor.“<br />
Pak se zvedla.<br />
„A někdo taky musí spát na gauči. Nemáme dost postelí a já se mojí nevzdávám.“<br />
„Gauč bohatě stačí...“ ozval se Isaac. Ale Jenna se rozhodla chopit příležitosti. Isaac třeba nechrápe. A jestli jo, nemůže to být horší.<br />
„No to teda ne. Nehodí se, aby host dostal gauč, že, Scotte? Budeš hlídat tady v přízemí.“<br />
Pak rychle vyběhla nahoru a hodila svému bratrovi přes zábradlí polštář a peřinu. Scott se nezmohl na slovo. Asi by si měl připadat zrazeně, že jeho sestra si radši do pokoje nastěhuje cizího vlkodlaka než jeho. Jako by snad chrápal nebo co!<br />
<br />
Ovšem Jenna nepřemýšlela nad tím, jak moc je Isaac cizí. Vlastně moc nemyslela vůbec. Hlavně proto, že když konečně ulehla do postele, se pár vteřin znovu snažila tentokrát i před Isaacem skrýt další nepříjemné skřípění v hlavě. Buď se jí to povedlo, nebo se Isaac neodvážil zeptat, proč je najednou napjatá a tak zběsile dýchá. Jistě, Derek, dvojčata a smečka byl problém. Byly to alfy. Ačkoli dosud nikoho nezabily, každý říkal, že vražedné. Ale pak ještě něco, co vraždilo doopravdy. Rituálně. Po druidsku, jak objevili Stiles a ostatní. A co právě zabilo pana Harrise.<br />
<br />
<br />
Následné ráno bylo podle očekávání chaotické a Jenna si všimla, že Isaacovi zase stouplo sebevědomí. Měl kde spát, měl co jíst, nikdo na něj neřval a jestli byl dřív zvyklý na svěšená ramena a bytí rohožkou, určitě to pro něj znamenalo dost. Tudíž se mu do očí znovu vrátil lesk. A domů poslední McCall.<br />
Konkrétně Melissa, jíž se Jenna ocitla tváří v tvář, když vyšla z pokoje a Isaac chvilku po ní.<br />
„...proč spí Scott na gauči a vy dva nahoře spolu?“<br />
„Každý jsme spali na vlastní posteli, jenom ve stejném pokoji,“ protočila Jenna oči.<br />
„A proč jste spali každý na vlastní posteli ve stejném pokoji?“<br />
„...takže jsme měli spát spolu?“ zeptala se Jenna matky. Právě tehdy si všimla, že Isaac už není na zhroucení, ale docela dobře se baví. A samozřejmě se přihnal i Scott, aby okamžitě vysvětlil, co se děje. Melissa ale po noční službě rozhodně nic víc slyšet nepotřebovala.<br />
„Víte co, já už se neptám. Jenom mi řekněte, jestli se zase hodlá objevit někdo se šípy nebo drápy, a ty zkus nebýt těhotná,“ a zavřela za sebou dveře vlastní ložnice. Potřebovala si jen dát sprchu a potom se po dlouhém pracovním dni prospat.<br />
Scott se ze dveří, jež se zavřely za jeho matkou, podíval na Jennu a Isaaca.<br />
„Co, máš taky nějaký komentář? My víme co děláme,“ Jenna poplácala Isaaca po rameni a rozběhla se ke koupelně dřív, než jí ji někdo z těch dvou zabere první. Nebyla si úplně jistá, co do ní vjelo. Po tom, co se stalo s Paulem, strávila několik týdnů zavřená před světem a v tu chvíli měla za to že se teprve na konci puberty naprosto vyřídila pro zbytek života. Chtěla na něj zapomenout, zkoušela to, ale potom se na veškerá předsevzetí vykašlala. Bylo jí jasné, že v Beacon Hills na něj jako na Halea zapomene těžko, a další instinkt tak byl všechno raději potlačit. Byl možná právě tohle výsledek? Fáze, kdy to vypadá, že potlačování funguje, a ona se ji snaží tak moc udržet, že flirtuje s jinými? Možná. Rozhodně také nestála o lítost. Tvářit se depresivně by přitom nic jiného než lítost nepřineslo. A samozřejmě netrvalo dlouho, aby po jejím příjezdu zase začala téct krev a skřípat drápy, zatímco ona se ocitne příliš blízko centra dění už jen proto, že v něm byl její bratr, takže měla dost jiných myšlenek než jen utápění se v New Orleans.<br />
Přes dveře koupelny jen zaslechla, jak Scott říká Isaacovi, ať nechá jeho sestru na pokoji, protože si teď vůbec nezaslouží problémy s vlkodlakem nebo vůbec kýmkoli. To od něj bylo… bratrské? Jen si myslela, že horší problémy jí Isaac sotva přinese. I pokud ho dnes odveze do školy, kde… bude sledovat, jak i ostatní zjistí, co se stalo s jejich učitelem.<br />
<br />
<br />
Danny také měla dost své práce. Zbytek předchozího dne se chtěla snažit zjistit víc o tom záhadném darachovi, ale o druidech mnoho poznámek neměla a navíc se do nich ani nepustila. Jako vždy se nejdřív pokoušela srovnat, co se vlastně děje, vytáhnout zásadní body, najít vzor a směr a až potom důkazy. Občas tak pracovala trochu jako šerifův syn, ale vyhovovalo jí to. Hlavně se stejně nemohla pořádně soustředit. Byla si jistá, že ji poznal. Dokonce ji možná mohl vidět. Netušila, zda se jeho stav nějak výrazně změnil, ale sama mu tehdy pomohla zachránit částečně alespoň jeho vlčí zrak. To bylo naposledy, kdy se mu pokusila pomoct. Naposledy, kdy mohla. Kdyby věděla, co udělá potom… kdyby bylo na nic. Pomohla mu, on dal dohromady šílenou smečku alf, vrátil se a hledá víc. Nebezpečně blízko Scotta a Jenny.<br />
<br />
Dnes jí o moc víc prostoru nedávaly zase povinnosti. Odpoledne si měla vyzvednout z veteriny kočku, ale do té doby ji čekalo několik pacientů v Eichenově domě. Třeba jako Lori. Docela nešťastný případ. Devětadvacetiletá žena mentálně zaseklá asi v osmi letech a některé její záchvaty ji posílaly ještě hlouběji. Nestalo se tak kvůli ničemu souvisejícímu s její identitou. Zkrátka vývojová vada, jakých se po světě najdou miliony. Mohla by být docela šťastná v nějakém pěkném ústavu. Její rodina by si ho mohla dovolit. Jenomže při svých záchvatech vzteku nedokázala na uzdě udržet svou nadpřirozenou stránku, s níž se narodila, tak skončila v Eichenově domě. Který má do pěkného ústavu daleko a Danny to od začátku vadilo, jenže co s tím mohla dělat. Vždycky byli rádi, když získali dlouhodobého zaměstnance nebo pár tisíc z rozpočtu. Nemohli se spoléhat na příspěvky od rodin pacientů, ty by nikdy nepokryly všechny nezbytné výdaje. Natož ty zbytné. Mnoho z nich ani žádnou rodinu nemělo, nebo se jich vzdala kvůli jejich postižení, kvůli zločinům, jež je tam dostaly,… nebo i hůř. Loriina rodina přispěla. Na začátku. Aby ústav v tichosti předstíral, že s nimi nemá nic společného.<br />
<br />
Pokud ale Lori nechytla tantrum, byla naprosto neškodnou… fyzicky ženou, psychicky dívkou, která sice mohla opouštět svůj pokoj a trávit čas ve společenské místnosti spolu s ostatními schopnými občas si oddechnout od svých čtyř stěn v kolektivu, ale raději zůstávala uvnitř. Nutno říct, že takových pacientů momentálně stejně v Eichenově domě nezůstávalo moc. Lori, Jason, pan Morris, když se choval slušně, a Meredith. Ostatní vrazi pod zámkem, nebo… zvířata. Není důvod našlapovat kolem toho po špičkách. Danny si jen nemyslela, že chovat se k nim jen jako ke zvířatům a nechat je žít v téměř zvířecích podmínkách bylo správné. Však proč by se měl kdokoli pokusit změnit, pokud ho všichni kolem mají za zvíře?<br />
<br />
„Co to skládáš, Lori?“<br />
Byla to jen běžná kontrola. Pokud mohla, raději mluvila s těmi, kdo se s ní setkali dobrovolně, v jejich pokojích. V jejich prostředí. Kde se cítili bezpečněji než v její kanceláři.<br />
„Vlaštovku,“ odpověděla jí… dívka. I když tak vůbec nevypadala, stačilo, aby promluvila, a každý hned poznal dítě uvnitř.<br />
„Jak ti to jde?“<br />
Lori chvíli neodpovídala. Pokud jí cokoli nešlo, začala se obvykle vztekat až k dalšímu neovladatelnému záchvatu.<br />
„Vím, co se stalo s panem Hayesem. Slyšela jsem ho.“<br />
„Oh. Vážně? Nebo jsi slyšela o tom mluvit ostatní?“<br />
Lori mohla jen sotva zaslechnout Hayesovu rvačku sám se sebou přes všechno bezpečnostní obložení pokojů a vzdálenost mezi nimi. Naopak ale tahle událost určitě posloužila pro mnoho drbů mezi personálem i pacienty.<br />
„No jo. Vy vždycky vidíte, když neříkám pravdu, že jo? Stejně ale vidím, co si myslíte.“<br />
„Tak to mě zajímá, Lori. Netušila jsem, že umíš číst myšlenky.“<br />
„Všichni si myslíte, že jsem cvok.“<br />
Takže znovu. Jako tak často i u mnoha jiných. Chvíle přesvědčování, že si nesmí říkat cvok, jen potřebuje pomoc, pracovat na sobě, soustředit se. Nebo ti, jež spáchali všechny ty zločiny, přiznat si, co se stalo a proč. Odpovědět ano by znamenalo konec rozhovoru. Většinou navždy. A potom se z ní snažit dostat, jak se dnes cítí, jestli ji něco rozčílilo, jestli má co potřebuje a posunout se dál. Nebývaly to moc dlouhé debaty. Vždycky jen čekala, než jí Lori odvypráví ty samé drobnosti aktuálního dne. Nepotřebovala terapii, potřebovala by dospět, což se nikdy nestane.<br />
„A myslíte si, že jsem hezká?“<br />
Danny otázka chytila nepřipravenou. Tohle Lori nikdy nezajímalo. Většinou chtěla voskovky nebo hračky. Měla ráda jednoduché hlavolamy. Ač byla hezká dívka. Pokud by se pořádně učesala. Nebo dokud se jí někdo nepodíval do očí.<br />
„Myslím, že bys byla ještě hezčí, kdyby sis přestala malovat po rukou.“<br />
„On si myslí, že jsem hezká. Líbí se mu se na mě dívat.“<br />
„Hm… Kdo se na tebe dívá?“<br />
Tohle se jí už rozhodně nelíbilo. Všichni zdejší zaměstnanci byli důkladně připraveni na práci s nadpřirozenými bytostmi stejně jako s psychicky nemocnými. Zejména jejich zřízenci zrovna nejsou lidé, s nimiž by se ráda setkávala mimo tuhle budovu, ani hlavní lékař nebyl její oblíbenec, jenže oni potřebovali trochu jinou sortu zaměstnanců než obvyklý ústav. Však jejich nepříjemná stránka často spíš směřovala k tomu, že pro pacienty neměli žádné pochopení, že je občas nenáviděli, že odmítli udělat víc než své základní povinnosti. Ne že by si jich všímali nad jejich rámec. Takže kdo? Mohl by to být Jason? Dostal se do puberty. Mohlo by být třeba zarazit mu vycházky?<br />
„Pan Schrader. Má mě rád.“<br />
„Kdy se na tebe díval? Kde?“<br />
Ale Lori už nic konkrétního neodpověděla. Pokračovala v překládání papíru a opakovala, že ji má rád.<br />
„Kdyby se na tebe zase díval, chci, abys mi to řekla, ano?“<br />
Schrader? Ten zřízenec? Měla za to, že jsou pro něj pacienti spíš podřadný póvl a že někdo selhal, když ho učil o mytí vlasů. Nerada s ním mluvila. Určitě nebyl ženatý a zda má přítelkyni Danny nevěděla. Společensky rozhodně nezářil. Mohl začít zneužívat své pozice a kompenzovat si to?<br />
<br />
Když však s Loriiným tvrzením došla za doktorem Fenrisem, podle nařízení nahlásit cokoli vybočujícího z normálu, dočkalo se jí ne tak překvapivé odpovědi.<br />
„To je to přerostlé dítě, že. Stěžoval si ještě někdo? Nachytala jste ho někdy při něčem? Máme něco důvěryhodnějšího než někoho, kdo si nedokáže realisticky přebrat, co se děje?“<br />
„Ne, doktore, jen jsem považovala za nutné to nahlásit.“<br />
„Tak jste to nahlásila. Nečekáte doufám, že vyhodím zřízence na základě vágní zmínky dítěte s velkou fantazií? Přijďte, až budete mít něco konkrétního. Neříkám, že Schrader vyvolává na pohled důvěru, ale to ani Lori. Naposledy se vztekala, když v knihovně nenašla knížku, kterou četla stokrát, a která vůbec neexistuje. Řekněte mi radši, co jste zjistila o Hayesových motivech.“<br />
Danny nečekala okamžitý trest pro Schradera. Nebo opatření. Vlastně tu zřízencům procházelo docela hodně, protože nikdy nemohli sehnat nové. Ani nečekala, že by Lori ihned uvěřil. Nebyla hloupá. Věděla, co si dokáží děti, ať už v jakémkoli těle, vymyslet. Nebo zvláštně vyložit. Ignorovat to ale nehodlala.<br />
„Vlkodlak ve městě,“ odpověděla vágně, ale v podstatě pravdivě. I když si už nebyla úplně jistá, zda zvířata tak pobláznil náhlý příliv síly několika alf, nebo v tom měl prsty i onen darach. „Podle všeho silná alfa.“<br />
„Tohle město je zatracená Mekka vlkodlaků.“<br />
„Nemělo by se to opakovat. Nepokračují žádné útoky zvířat, zdá se, že si všichni zvykli. A Hayes byl citlivý na podněty.“<br />
Fenris přikývl.<br />
„Dám vám jednu radu. Sice nevím, co žene zrovna… váš druh,“ neodpustil si jako vždy poznámku na její čarodějnictví, „ale jestli po všem vždycky skočíte tak vážně, nakonec se zblázníte sama. A to jsou čisté zkušenosti.“<br />
<br />
Tuhle radu znala velmi dobře od první chvíle. Zapomeňte na pomáhání komukoli, pokud jste v koncích sami. A věřila, že ji myslel upřímně. Nemuseli se mít rádi, ovšem každý schopný zaměstnanec byl pro Fenrise důležitý. Jenom se jí zdálo, že se jí někdy řídí až moc. Podle jejího názoru se víc klonil k bachaři než k lékaři. Navíc tu bylo mnohem víc než jen mrtvý Hayes a Lori.<br />
Cestou domů například vyzvedla Lynx od doktora Deatona. Kočka se tvářila poněkud nerudně a vůbec se jí nelíbil límec kolem hlavy, který jí měl zabránit vytrhat si stehy z packy. Na tu se ještě nějakou dobu nebude moci postavit a to ji nečinilo o nic spokojenější. Ani Danny, pokud to znamenalo nutnost tohohle přerostlého mainského tygra všude nosit. Navíc se s límcem nevešla do přepravky, a tak se usadila rovnou na sedadle spolujezdce a zamračeně se rozhlížela po městě, dokud nedojely nejprve do školy pro Matta – Danielle ho stále odmítala nechat venku samotného, do jeslí pro Auroru a pak před Daniellin dům. Tam si stejně jako její panička všimla dvou postav posedávajících na schodech před terasou. Jenna. A pro jednou to nebyl Scott. Jen druhá půlka jejich sotva kdy rozlučného dua.<br />
<br />
„Co vy dva tady?“<br />
„Nemohli jsme se dostat dovnitř. Teda jako mohli jsme se dostat dovnitř, myslím aspoň na lavici na terase, nesnažili jsme se tam vloupat samozřejmě, ale mně se tam nechtělo zrovna moc zůstat, a Jenna říkala, že je to zvláštní bezpečnostní opatření. Asi to nejujetější, co jsem kdy viděl. Cítil. Něco. Jé, ten tygr už je doma? Vypadá jako martini. Tygrini.“<br />
Stiles vstal a díval se, jak Danny z auta vytahuje Lynx. Zkusil ji i pohladit, ale Lynx na něj zasyčela, jako by přesně pochopila, že ji urazil.<br />
„A proč jste se chtěli dostat dovnitř?“<br />
„Chceme zjistit co půjde o darachovi.“<br />
Danny z auta pustila i děti, jež se okamžitě rozběhly k domovním dveřím, a rozhlédla se po ulici. Na místě, kde v noci hádala keř nebo postavu, neviděla nic. Dnes odpoledne ji nikdo nesledoval?<br />
<br />
„Dobrý nápad. Ještě jsem sama neměla čas si nic ověřovat. Mimochodem ten profesor-“<br />
„Už jsem mu to říkala. Je hrozně… je to netaktní, ale je hrozně otravný, že to pokaždý slyším. Horší než migréna.“<br />
„Je to otravný,“ souhlasila Danny s Jennou a vpustila oba do domu. Tentokrát se Stiles necítil stísněně a neustále připravený k útěku. Vstoupil s jejím svolením, a tak na něj její bezpečnostní kouzlo nefungovalo. Oba se usadili v kuchyni, Lynx na její právoplatné opěrce u gauče, Danny z trezoru v pracovně vytáhla bestiář i grimoár a s žuchnutím je před ně položila na stůl.<br />
„Wow. Tohle jsem ještě nikdy neviděl, to je kniha kouzel, encyklopedie magie nebo JAU!“<br />
Stiles se natáhl po grimoáru, ale když ho chtěl otevřít, ucítil na prstech prudkou bolest a okamžitě ho zase pustil.<br />
„...tys říkala Derekovi pravdu!“<br />
„Jasně. Říkala jsem, že vás to spálí. Ruku pod vodu.“<br />
Jenna jen protočila oči a grimoár otevřela sama. U ní žádný problém nenastal.<br />
„Takže jí mám jenom koukat přes rameno, když se toho může dotknout jenom tvoje rodina?“ protestoval Stiles. Takhle si hledání nepředstavoval. Takhle to neuměl. Potřeboval freneticky listovat knihami nebo webovými stránkami, dokud ho něco netrkne.<br />
„Grimoáru ani to ne. Jenom pokrevně spřízněné ženy. Tahle kletba se k němu váže od začátku, uvalila ji první autorka. To aby se nedostal do rukou jiným než našim čarodějkám. Vždycky ho dědí dcery.“<br />
„Moment, ale co kdybys dceru neměla?“ zeptal se Stiles, zatímco si chladil prsty pod proudem studené vody z kohoutku.<br />
„Tak zůstane Melisse a Jenně.“<br />
„Co kdyby Melissa dceru neměla?“<br />
„Nějaké sestřenici nebo jiné příbuzné. Máme za hranicemi strýce a mamá má sestřenice.“<br />
„A co kdyby nikdo ve vaší rodině neměl dceru?“<br />
„Stilesi, proč vždycky vymýšlíš ty nejkomplikovanější scénáře?“<br />
Stiles pokrčil rameny a nechal Danny, ať z lékárničky vyndá mast na spáleniny.<br />
„Pak se dá provést rituál pokrevního spříznění a předali bychom ho jiné čarodějce, když tě to tak moc zajímá. Můžeš se pustit do toho druhého, ten ti neublíží, je přímo můj. Kolik mám udělat k večeři chilaquiles?“<br />
Jenna zamumlala, že ona si radši objedná pizzu, ale Stiles okamžitě zavětřil a na spálenou ruku zapomněl.<br />
„To jako přímo domácí… hm… mexický… jídlo? Jako domácí domácí?“<br />
„Ne, jako to co sem spadlo z Marsu. Chceš zůstat na večeři? Dávám jen hodně málo chilli a přidávám zeleninu.“<br />
„Kde všichni berete čas se učit vařit? To bych potřeboval taky. Mexickou kuchyni třeba. Aby táta pořád nejedl to samý, hlavně fast food nebo mražený zbytky. Měl by mít pravidelný příjem energie, když je šerif. Dokud je šerif. Pokud nenajdeme něco k darachovi a nezjistíme, kdo to je, tak by taky dlouho být nemusel. To nemůžu dovolit. Ovšem jíst by musel samozřejmě i potom.“<br />
Od smrti Stilesovy matky to bylo s údržbou domácnosti Stilinských komplikované, a zvláště v době, kdy se šerif Stilinsky konečně rozhodl věnovat se raději svému synovi než flašce, se Stiles snažil o svého otce postarat. Jeho kuchařské umění ovšem nedosahovalo stejného rozsahu jako jeho detektivní práce v nadpřirozeném světě.<br />
„Takže to beru jako hodně, aby zbylo i na šerifa.“<br />
A s tím ho poslala zpátky k Jenně, aby ji frustrovaně popoháněl k rychlejšímu otáčení stránek grimoáru. Pak mu ovšem cinknul telefon.<br />
<br />
„Ehm… Scott se právě setkal s tím Deucalionem, když byl za Allison,“ ohlásil Stiles do prostoru a Jenna se podívala na Danny. „Sakra, alfy bydlí nad Argentovými? To určitě nebude náhoda, neříkej mi, že neví, kdo Argentovi jsou! Ale… je prý v pořádku. Sakra. Proč se tohle město muselo úplně zbláznit?“<br />
Nikomu z nich se tahle novinka nelíbila. A to jim Scott samozřejmě neřekl to nejdůležitější. Že Derekova smečka a Cora plánují útok… a on sám se chce s Deucalionem setkat ještě jednou, aby se pokusil jejich rozpory ukončit. Natož aby věděli, jak špatně to celé skončí.<br />
<br />
Proto Stiles s Jennou strávili nad grimoárem a pak večeří docela dlouhou dobu. Kupodivu se nepohádali, a i když Jenna musela Stilese několikrát brzdit v jeho divokých teoriích, zvládli spolupracovat. Jen ještě, kdyby byl i výsledek tak příjemný.<br />
„Takže jsme dohledali, že jmelí se nemusí nutně používat jako jed.“<br />
„Dává to smysl, nemyslíš? Když prochází tvým systémem, tak tě doslova otravuje. Ale když ho použiješ pro kouzelný rituál, místo jedu vypouští magii. Temnou magii v tomhle případě.“<br />
Jenně to smysl rozhodně dávalo. Rostliny k magii patří.<br />
„Takže se místo doslovného jedu používá jako metaforický jed. Ale zabije tě stejně. Pokud tě dřív nepodřízne cvok, co ti ho podstrčil. Nezdá se mi to jako velkej rozdíl. Aspoň ale víme, že i když jsme našli vysvětlení ke jmelí a i zmínky o lidských obětech, v grimoáru není nic, co by je spojovalo. Žádné přímo druidské návody. Upřímně, kdybych tě neviděl hroutit se přímo přede mnou, když ty vraždy někdo prováděl kdo ví kde, byla bys jinak mezi mými prvními podezřelými. Bez urážky, jen logická úvaha.“<br />
„Já to celkem chápu,“ pokrčila Danny rameny nad Stilesovým přiznáním. „Uměla bych nějaký takový rituál provést. Tedy kdybych se rozhodla přejít na temnou stranu. Ale musel by za to stát.“<br />
„Tomuhle… nedruidovi za to očividně stojí. Jenže jak zjistíme, kdo to je, když nevíme, za co? Když obětuješ lidi, nebo když je kdykoli někdo obětoval, tak je obětoval někomu nebo něčemu a výměnou za něco. Za sílu? Ale sílu k čemu? Grrr tohle je frustrující! Nemůžeme prostě nahodit nějakej… kouzlolokátor?“<br />
Danny se zasmála. „Kéž by byla magie tak jednoduchá. Kouzlem můžu něco najít, jen když vím, co hledám. A za dalších podmínek. Prozatím pořád zůstává u našeho závěru s Deatonem. Je to buďto někdo nový, a že poslední dobou do města přijelo až nepříjemně moc kandidátů, a nebo někdo, kdo se nedávno zásadně proměnil, a takových tu taky není málo. V neposlední řadě někdo, kdo potřebuje ublížit nebo se mstít, což… je dohromady zatím celá nadpřirozená komunita Beacon Hills.“<br />
Stiles si povzdechl.<br />
„Nemáš barevný papíry a nějakou desku?“<br />
<br />
Stiles potom zmizel i se svou improvizovanou nástěnkou, ale Jenna zůstala přes noc. Další den jeli hráči lakrosu na meziměstský zápas, a protože v týmu hráli jak Scott tak Isaac, Jenna neměla náladu poslouchat jejich plány a strategie hry. Navíc absolutně odmítala v sobotu vstávat brzy jen proto, že oni hned ráno odjížděli. Netušila, v jakém byli stavu. Netušila, co se stalo v opuštěném nákupním centru nedaleko, kde se střetly smečky.<br />
<br />
Raději souhlasila, že dopoledne pohlídá Matta a Auroru, zatímco Danny potřebovala zaskočit do Eichenova domu a vyřídit pár záležitostí. Nebylo to nic těžkého. Matt se stále zapovězeným chozením ven bez doprovodu, což považoval za neskutečnou křivdu, když vůbec nic neprovedl, se znovu nechal uplatit počítačem. Není to pro něj nejlepší aktivita, zato nejsnazší. Navíc, vlkodlak si těžko zkazí oči zíráním do monitoru. Aurora se zase vrhla do svého koutku s domkem pro panenky a malým dětským stolečkem. Jenna si všimla, že nad ním visí jakýsi druh orchidejí a vzhledem k tomu, jak neochotně Aurora své oblíbené místo opouštěla, napadlo ji, jestli na ni nemají nějaký vliv. A jestli to Danny neudělala schválně. Jenna samotná se rozhodla pokračovat v průzkumu o všech možných kouzlech a nadpřirozených událostech, a zcela se do nich ponořila, dokud jí Aurora nepřišla ukázat svůj obrázek.<br />
„No moc hezký. Kdo to je?“ zeptala se, protože několik postav z klacíků, divokými vlasy a obrovskýma očima neměla šanci identifikovat. Akorát tušila, když dvěma největším Aurora přisoudila rudou čmáranici a černý chomáč vlny, což zdálky odpovídalo její matce a tetě.<br />
„My. Mami, teta,“ potvrdila její domněnky, „já, Matty,“ ukázala na dvě nejmenší postavičky, jednu s černýma a jednu se zelenýma očima, „ty,“ postavička, která vypadala, jako by ji Aurora malovala nadvakrát přes sebe, protože neměla gumu, „a Scotty,“ a zakončila to postavičkou s velkýma rudýma očima. Jenna se na obrázek chvíli dívala. Ne že by dětské kresby byly realistickým uměním, ale na tomhle rozhodně něco nehrálo.<br />
„Ten se ti povedl. Akorát Scott má tmavé oči. Někdy zlaté,“ připustila ještě.<br />
„Já vím co má za oči.“<br />
„Jo, jako teta Melissa.“<br />
„Scotty má červené!“ Aurora se zamračila.<br />
„Ty jsi je viděla?“<br />
„Jo! Má červené!“<br />
„Dobře, tak červené. Tak co kdybys teď namalovala ještě jeden a pak oba vystavíme na lednici?“ Jenna se s ní nehodlala hádat. Děti si někdy určitě uměly usmyslet že je tráva fialová a hádat se o to až k slzám. Na trávníku. Ovšem Scott a rudé oči? To znělo příliš… specificky. Scott… a alfa? Měla jen hodně podivnou fantazii, nebo… se to mohlo stát?<br />
Pak jí ale do úvah skočil i její druhý svěřenec. V náručí nesl pořád stejně naštvaně se tvářící Lynx. Byl div, že ji vůbec udržel.<br />
„Ehm… na příjezdový cestě někdo stojí a Lynx se začala zběsile drápat po dveřích. Ještě nemá moc chodit. A není to ten Scottův praštěnej kamarád, co tu byl včera. Někdo dospělej.“<br />
V tu chvíli Jennu napadly jen dva scénáře. Ani jeden se jí pranic nezamlouval.<br />
<br />
<br />
Danny opravdu původně jela do Eichenova domu. Udělat rychlou inventuru své kanceláře. Kolega, s nímž ji sdílela, před dvěma dny odjel za nemocným otcem, a doktor Fenris striktně trval na tom, aby každý k pevnému datu vždy odevzdával žádosti o doplnění kancelářských i zdravotnických pomůcek, které měl každý z doktorů u sebe. Danny na to předchozí den zapomněla a vážně se jí nechtělo improvizovat až do dalšího měsíce. Potom ale vyrazila dál. Z důvodu, jímž si nebyla úplně jistá. Ani nad ním nemohla dlouho dumat. Měla jen dvě možnosti. Váhat nebo jednat. Přemýšlet, dokud to nevzdá, nebo bezhlavě jít. Tak to bylo vždycky.<br />
<br />
Zaparkovala a zkusila vejít do patrového domu, jehož adresu vyloudila od Jenny. Ta ji naštěstí znala, vyzvídat od Scotta se nechtěla pokoušet. Vchod byl ale zamčený. Svítila na ni chromovaná klávesnice na zdi vedle dveří. Potřebovala vstupní kód. Zaklela. Pak se podívala na zvonky, pečlivě se vyhnula zvonku označenému Argent a zvolila si jakousi paní Petersonovou. Snad je doma. Potřebovala, aby sešla dolů. Přes intekrom ji rozhodně nepřesvědčí, ať jí prozradí správný kód.<br />
„Ano, prosím, kdo je to?“ ozval se postarší hlas. Tím lépe, pomyslela si Danny.<br />
„Pardon, nerada ruším, ale našla jsem tu před vaším domem válet dopis na jméno Chris Argent. Nevidím tu nikde schránku a od Argentových nikdo neodpovídá, nemohla byste ho vyzvednout a nechat jim ho alespoň někde uvnitř? Má razítko policejní stanice, vypadá důležitě.“<br />
Danny nasadila naivní, starostlivý, velmi ženský hlas, a rychle si vymyslela scénář, který starou paní Petersonovou snadno zaujme.<br />
„Hned budu dole, drahá.“<br />
A jakmile došla dolů a otevřela dveře, Danny, svírající místo dopisu hrst jemného prášku, foukla. Ve chvíli, kdy prášek dopadl paní Petersonové do očí, stará žena zavrávorala, začala se hroutit a Danny jí pomohla usadit se na podlahu. Teď už nepotřebovala, aby si cokoli pamatovala. Což nebude, jakmile se za pár minut probudí. Tenhle trik používala na koleji na recepční a ochranku kampusu tak často, že by ho zvládla připravit i se zavázanýma očima. Nastoupila pak do výtahu a vyjela do posledního patra. Jejich zvonek nebyl nijak označený, stejně jako dveře. Ale celé patro zabíral jen jediný byt. Právě k němu zamířila. Na rozdíl od vchodových dveří bylo odemčeno.<br />
<br />
<br />
„Aha, Jenna McCallová, že? Nebo když budeme důslední, Haleová.“<br />
Dotyčný muž na příjezdové cestě vypadal podrážděně, když se ve dveřích objevila Jenna. Nepochybně nechtěl mluvit nebo cokoli jiného s ní. Ale z jeho reakce pochopila, kdo to je. Legálně se Haleová nejmenovala, nebyli tehdy plnoletí a neměli zájem prosit soud, ať jim dovolí svatbu. Navíc by to určitě nedovolil její otec. Ale pro smečku a pro zbytek komunity to nebylo potřeba, když se spojili jinak. Vnímali ji tak. Tehdy a tam. V Beacon Hills to téměř nikdo nevěděl.<br />
„Když budeme důslední. Ne že by na tom už záleželo. Nebo to má být rodinná návštěva? Peter Hale, že?“ Paul jí o něm pár věcí řekl. Nepochybovala, že Derek zase jemu o ní.<br />
„Musím uznat, žes svým vrcholným kouskem do rodiny docela zapadla. Sice si mohl vybrat líp, ale pořád je v závěsu za Derekovým výběrem. Chci mluvit s tvou tetou.“<br />
„Aha?“ Jenna mu to nehodlala ulehčit. Jednak věděla, že si její tetu zrovna neoblíbil, když mu bodla oměj, a jednak ji právě urazil, když ji přirovnal ke Kate Argent. I o ní a Derekovi jí Paul řekl. Peter proto vyrazil zpět ke schodům na terasu, kde se frustrovaně zastavil.<br />
„Můžeš zrušit tenhle nesmysl a zavolat ji sem?“<br />
Jenna také došla až ke schodům, takže stála jen kousek nad ním. Ale dělilo je ochranné kouzlo. To ho hodně rozčilovalo. Objevilo se něco, co nemohl překonat.<br />
„Já to kouzlo nevypustila, takže ho nemůžu zrušit.“<br />
„Tak kde sakra je?“ zavrčel už natolik naštvaně, že to na moment znělo téměř nelidsky, a praštil rukou do neviditelné bariéry. Ne, byl rozzuřený kvůli něčemu dalšímu. Vypadalo to vážně. Ne jako bezpečná návštěva. Oba také slyšeli, jak se za Jennou otevřely dveře a ven vyšla Aurora.<br />
„Pryč. A ty jdi taky.“<br />
Peter se ale podíval na Auroru zvědavě vykukující zpoza Jenny.<br />
„Když to neví ona, co kdybys mi ty prozradila, kde máš maminku?“<br />
„Řekla jsem jdi!“ Jenna zavrčela taky. Nelidsky. A Peter bezděčně udělal pár kroků vzad, než se na ni překvapeně podíval elektricky modrýma vlkodlačíma očima.<br />
„Ty...“<br />
Nemohl uvěřit tomu, co najednou vidí. Ani se mu to nelíbilo. Na tohle neměla právo! Zastavil se a tentokrát byl jeho vztek víc než jen frustrace. Pořád nebyl při plné síle, i tak ale vytasil drápy. Zkoušela proti němu použít to, co jim ukradla? Co ukradla jemu?!<br />
<br />
<br />
„Něco bych ti nabídl, ale… kuchyně mi teď dělá trochu problémy,“ ozvalo se proti Danielle, když vešla do odemčeného bytu. Vlastně nevěděla, co a hlavně koho čekat, a kdyby se nad tím víc zamyslela, nadávala by si za neopatrnost. Tenhle hlas ovšem znala. Kdysi. Teď pro ni znamenal stejné neznámo jako pro všechny.<br />
„Věděl jsi, že jsem tady.“<br />
Deucalion pouze kývl. Stál v nemalé hale opřený o bílou hůl.<br />
„Nechal jsi mě sledovat.“<br />
„Všimla sis?“<br />
Teď kývla Danielle. Nehodlala zmiňovat, jak to jako první věděla Aurora.<br />
„Pak Ennis neodvedl moc dobrou práci. Zajímalo mě, jestli jsi zůstala ve městě.“<br />
Pomalu se k ní blížil. Věděl přesně, kde stojí, vůbec nepotřeboval svou hůl. Danny se ale nepohnula. Nepřišla sem, aby hned zase utekla. Přišla, aby... Chtěla jen něco udělat. Cokoli. Nečekat jako Melissa, až se věci vyřeší nebo zhroutí. Vyhrožovat? Varovat? Nahlas by to znělo směšně. Tváří v tvář zase nepravděpodobně. Přesvědčit se?<br />
„A pořád tak odvážná? Už dlouho jsem neslyšel něčí srdce bít tak klidně a beze strachu.“<br />
„Měla bych se snad bát? Tebe? Nebo ostatních?“ mimoděk rychle přehlédla halu. Nikdo jiný v ní nestál. Rozum by jí měl strach napovídat. Ať už jí mohl ublížit nebo ne. Zbytku smečky rozhodně nic nebránilo.<br />
„Náhodou jsi mě zastihla doma samotného. S ostatními má právě práci naše emisarka.“<br />
„Takže jste si našli i emisara. Někdo dost šílený a nebo jen neměla jinou možnost?“<br />
Deucalion pokrčil rameny. „Nebyl to velký výběr, bereme, co se nabízí. S tebou by se nemohla rovnat.“<br />
„Jsem čarodějka, to víš. Nikdo se s tím nemůže rovnat.“ Ale čarodějka také nebyla emisar. To věděl stejně dobře. Takže proto jí sem dovolil přijít? Ty odemčené dveře určitě nebyly náhoda, věděl, že je to ona. Chtěl ji tu.<br />
„Každý může mít roli, jakou si zvolí. Následovat pravidla jen proto, že platila dlouho, není k ničemu. Stejně jako následovat alfu, která není k ničemu. Nenapadlo tě to?“<br />
Danny… o tom byla přesvědčená. Od chvíle, kdy zabil svou smečku, od chvíle, kdy začali bláznit upíři, kdy si řekla, že nezáleží, jakou nálepku bude mít. Svět byl mnohem větší než její rodina a coven, větší než zvyky. Ano, bylo na čase ho vzít na vědomí. Možností jak, existovala spousta.<br />
„Tvoje schopnosti s naší smečkou by zajistily velkou moc.“<br />
V tom měl pravdu. Čím silnější smečka, tím víc moci se dostalo i na emisara. Pokud se jí chopil. Nebo pokud mu v tom nedokázali zabránit.<br />
„Nabízíš mi místo, které jsem nevzala ani před lety. Teď i prodat se temnotě. Kvůli moci.“<br />
„To je poněkud nadnesené. Nazval bych to osvobozením.“<br />
„Ne pro mě. Musela bych to udělat.“ Vzdát se vlastních zásad, vzdát se světla, vzdát se svědomí. Nic by ji potom nedrželo od používání těch nejhorších kouzel. Od monstrozity. Už ne čarodějka, skoro démon. Neměla by hranice. Společně by neměli hranice.<br />
„Všichni jsme museli učinit oběti.“<br />
Byl to skoro konverzační tón. Skoro lehce zvědavý. Jako by mu na tom nezáleželo, jako by to nic neznamenalo.<br />
„To má být vážná nabídka? Víš, že to neudělám.“<br />
Deucalion naklonil hlavu. Přes jeho brýle neviděla, zda se na ni dívá vlčíma očima, nebo jen ví, že je tam.<br />
„Dřív jsi chtěla moc. Naučit se co nejvíc. Dokázat co nejvíc.“<br />
„Změnila jsem se. Oba jsme se změnili. Proč ses vůbec vrátil? Derek Hale? Jsou i mnohem silnější alfy.“ Derekova malá smečka ho rozhodně nedostávala na vrchol.<br />
„Řekněme, že v tomhle městě cítím potenciál. Tvoje rodina například ho vždycky měla hodně.“<br />
Pak se usmál, vztáhl ruku a jemně ji přiměl podívat se mu do očí za brýlemi. Ani tehdy se nebála. Dokonce jí neprojel v minulosti tolik známý záchvěv. Nebo ho spíš spolkla propast mezi nimi, kterou jeho slova jen prohloubila.<br />
„Tedy tvoje...“<br />
<br />
<br />
Jenna z něj vůbec nespouštěla oči, jež pro něj dostaly jasně rudý nádech, a vlastní rukou, kolem níž si všiml mihotání obrysů vlčích drápů, odrazila tu jeho. Dřív, než stačil zaútočit znovu, ho chytila pod krkem stejně jako dvojčata. Cítil z ní víc než jen hrubou sílu.<br />
„Tohle nepatřilo ani jemu! A tys to nemohla jen tak ukrást a převzít!“<br />
„V tom se pleteš. Síla nečeká. Nebyl nejstarší, ale postavil smečku. Velkou. S každou betou silnější. Moc alfy Haleů byla jeho. A my se spojili. Jedna duše. Víš, co to znamená. Co cítí on, cítím já. Co mám já, má on. Nic jsem mu neukradla. Ani ne tak, jako ty Lauře. Alfa ve mně je pořád on. A každý další Hale před ním. Vyřídím, žes tu byl.“<br />
S tím šokovaného Petera pustila na zem a zamířila zpět do domu.<br />
<br />
<br />
Danielle ho popadla za zápěstí ruky, kterou ji držel. Rozlil se v ní chlad. Co cítil on? Neměla tušení. Začala pochybovat, že může cítit cokoli. Zabil své vlastní bety. Zabíjel dál. A jestli snad mohl chtít vzít i Mattovu sílu, když smečka byla jako rodina a rodina tak pro vlkodlaka jako smečka… je ještě malý, žádnou sílu nemá… má potenciál? Proto to mělo zůstat tajemstvím. Jí nemohl ublížit. Jejich spojení bylo příliš silné, ani teď by jí nemohl zarýt drápy do kůže, proto se nepotřebovala bát. Tuhle linii nedokázali překročit ani jako alfa alf a ona jako čarodějka na jakéhokoli straně. Jenže jen tuhle, jen mezi nimi. A jestli hodlá vyhrožovat jinou...<br />
„Dotkneš se ho… ty nebo tví vlkodlaci… jeho, Scotta nebo Jenny, a já najdu způsob, jak to spojení zlomit. A s ním tvůj vaz.“Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8397440593604378658.post-45444188797904357962019-10-16T21:34:00.002+02:002023-02-11T19:37:08.153+01:00Instinkty 4<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhH2RCdlBswfed-HJwS0gORP2ySi8YkiECFMUHikddEA2gBUOw9COp3oHLCe3r5xiYlEoyNJ8ZMmzw823DzZ_pJNk0mHdgvHTwIfBcxg11G7KKzBPyKkw_jXMJis6aMzfwNSfutQfpvwS1Y/s1600/ikona.png" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="251" data-original-width="320" height="156" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhH2RCdlBswfed-HJwS0gORP2ySi8YkiECFMUHikddEA2gBUOw9COp3oHLCe3r5xiYlEoyNJ8ZMmzw823DzZ_pJNk0mHdgvHTwIfBcxg11G7KKzBPyKkw_jXMJis6aMzfwNSfutQfpvwS1Y/s200/ikona.png" width="200" /></a></div>
Danielle konečně zahnala Matta do postele. Nechal se přesvědčit, že nevystrčí nos z domu, když může být celý večer na počítači, a pak se mu od něj nechtělo odlepit. A ještě větší práci měla dnes s uložením Aurory, protože ta od chvíle, kdy odešla Jenna, trvala na tom, že se někdo dívá. Danny netušila, kdo by měl, a věděla, že z ní nic dalšího nedostane. Aurora občas jen tak mimochodem pronesla něco podivného, něco, co znělo nebezpečně jako předtucha, ale ani nevěděla, že to říká. Kdykoli se jí pokusila doptat, prohlásila, že ji to jen tak napadlo a zase na to zapomněla. Dobrý pocit to v ní ale nevyvolávalo, a když konečně zhasla v obou dětských pokojích, stoupla si k potemnělému oknu nad příjezdovou cestou. Mohl by je někdo sledovat? Pokusila se prohlédnout houstnoucí tmou… a zdálo se jí, že na protějším chodníku zahlédla velkou postavu. Snažila se na to místo zaostřit a rozhodnout se, jestli je to člověk nebo třeba jen křoví.<br />
Ale pak uslyšela příšerný táhlý skřípot.<br />
Chytila se za hlavu, pevně zavřela oči a opřela se o stěnu vedle okna.<br />
<br />
<a name='more'></a><br />
<br />
Ve stejnou chvíli náhlá bolest hlavy doprovázená dunivým skřípotem donutila Melissu zhroutit se do židle na sesterně.<br />
<br />
<br />
Jenna a Allison stály opřené o svá auta na vyhlídce nad městem. Derek a Scott běželi do lesa najít řádící vlkodlaky a ony zrovna nebyly v situaci, kdy by se jim podle nich měly plést do cesty. A nejen proto, že ti dva vlkodlaci by byli schopni útočit na kohokoli bez rozdílu.<br />
V obou rezonoval krátký, ale zdrcující rozhovor.<br />
Když ten šílený křik, skřípot nebo co to bylo konečně utichl, Jenna zjistila, že sedí na zemi opřená o zeď a všichni stojí v půlkruhu kolem ní. Vypadali, jako by to nikdo z nich neslyšel. A tvrdili, že neslyšel. Ale tahle starost jim vydržela jen do chvíle, než vyšli z banky ven. Tam si totiž Derek všiml Jennina auta a zatímco Scott se zaraženě ptal, kde k němu přišla, jen pohledem jí jasně dával najevo, že na něj nemá právo. A pak, než sebrala dost kuráže, aby mu konečně něco řekla, zatímco ignorovala Scottovy otázky, se znovu rozhořela hádka s Allison, při které jí Scott přiznal, co že se před několika měsíci, než Allison odjela z města, doopravdy stalo s její matkou. Že ji Derek pokousal, když se Scotta pokusila zabít, a Allison to tajil.<br />
<br />
„Teď už aspoň taky víš všechno,“ prolomila nakonec Allison ticho, které mezi nimi dlouhé minuty vládlo. Cítila, že musí něco říct.<br />
„Nepřekvapuje mě, že ti to tajil.“<br />
„Nebo že mě Derek nemůže vystát.“<br />
Jenna se nevesele ušklíbla.<br />
„Klid. Mě nenávidí víc než tebe.“<br />
Allison překvapeně zamrkala.<br />
Jenna se nadechla. Potřebovala o tom s někým mluvit. S kýmkoli. Konečně to ze sebe dostat, ospravedlnit někomu, co udělala, co musela udělat. Allison by ji přitom nemusela soudit, ona neznala ani ji, ani nikoho dalšího z její minulosti. Pak poklepala na kapotu svého Camara.<br />
„Je Paula Halea. Derekova bratra. Proto se tvářil tak naštvaně, když ho viděl. Já ho… mám po něm všechny jeho věci.“<br />
Allison očividně nechápala, kam tím míří. Jenna by jí ale i tak řekla všechno. Když už začala, nemohla přestat.<br />
„Seznámili jsme se v New Yorku, když se tam se mnou táta odstěhoval. Žil tam, stal se alfou, měl vlastní smečku. Přes něj jsem poznala všechno, co vím o nadpřirozenu. A pak jsem s nimi utekla do New Orleans. Byli jsme do sebe úplně zbláznění a udělali jsme pár věcí, co jsme asi dělat neměli, rozhodně ne v tomhle věku. Jenomže jsme si mysleli, že je přece úplně přirozené spojit se navždycky, myslím… ne jako při svatbě, kdy máš ve slibech ty kecy jako jedno tělo jedna duše, doslova. Jenže on pak začal… propadat šílenství, násilí, zabíjení a… skoro zmizel, zůstal jenom vlk a nikdo ho nedokázal přivést zpátky. Nešlo to udělat jinak, dřív nebo později by to stejně udělal někdo jiný, aby se dostal na jeho místo a… já sakra věděla, že Paul by chtěl, abych to byla já!“ vybuchla najedou. „Někdo ho zabít musel a musela jsem to být já!“<br />
„Oh… to… je mi líto.“<br />
Jenna zavrtěla hlavou. „Nemusí. Prostě… se to stalo. A… pak na mě přešlo jeho auto, jeho peníze… jenže jsem nemohla zůstat s jeho smečkou. Ani se vrátit k tátovi. Tak jsem si řekla, že se vrátím sem. Takže… aspoň vidíš, proč mě nenávidí. Smečka mu to řekla, že je Paul mrtvý a proč.“<br />
„A teď se mu ze stejného důvodu rozpadá vlastní smečka.“<br />
„Víš co, měly bychom něco udělat. Nenechat to… stát se znovu.“<br />
Podívala se na Jennu. Pochopila, co myslí.<br />
<br />
Allison otevřela kufr svého auta, tašku uloženou v něm a kývla na Jennu, ať se k ní přidá.<br />
„Fajn, takže s čím můžu počítat u tebe?“<br />
Jenna se podívala na obsah tašky. To nepříjemné napětí doprovázející čekání a nicnedělání bylo pryč. Vztek a smutek taky. Měly nějaký cíl, důležitý cíl.<br />
„Jsem schopná je sejmout i beze zbraně, když bude třeba. Jenom je nalákat.“<br />
Allison skepticky zamručela.<br />
„Hej, nikdo jste se mě nikdy nezeptal, co jsem zač. Můj bratr je vlkodlak a ostatní v rodině čarodějky, pár triků taky umím.“<br />
„Jak myslíš. Nastražíme tu past, přilákáme je, ty je dostaneš na správné místo a můžeme je tu držet do rána.“<br />
„Máš všechno, co budeme potřebovat?“<br />
Allison popadla onu tašku a hodila ji Jenně.<br />
„Jdeme na to.“<br />
<br />
Připravit past jim netrvalo dlouho. Jenna zjistila, že ji kupodivu baví spolupracovat s Allison, a že se jí docela dost ulevilo po jejím přiznání. Zvlášť, když měla Allison dostatek taktu, aby se k němu alespoň prozatím nevracela. Pak se akorát krátce dohadovaly, která z nich proběhne pár set metrů zpátky do lesa a nechá krvavé stopy, které můžou vlkodlaci snadno sledovat a které je nepochybně přilákají, a když i to bylo hotovo, obě si vzaly brýle pro noční vidění, taktéž z Allisoniny výbavy, a čekaly.<br />
Čekaly.<br />
Čekaly.<br />
Žádný vlkodlak zjevně o Allisoninu krev nejevil nejmenší zájem.<br />
<br />
A pak pochopily proč. Všimly si, že dole u města, kam měly perfektní výhled, se řítí dvě postavy přímo opačným směrem. Obě zaklely a ihned naskočily zpátky do aut.<br />
<br />
Nebyla to dlouhá cesta a jakmile se přiblížily ke škole, Allison překvapeně prozradila Jenně, že jim musí pomáhat její otec, protože si všimla několika ultrazvukových vysílačů vedoucích do budovy. Ty přitom lovci používali běžně. Jenže si také brzy všimly, že oba vlkodlaci do ní nevstoupili, ale vylezli na střechu. Musely je nějak donutit vejít dovnitř, kde, jak viděly, čekali ostatní. Allison proto popadla toulec se šípy. Jenna ale kriticky přehlédla scénu kolem.<br />
„Vezmi to odsud, já z druhý strany. Ale počkej na vhodnou chvíli!“<br />
Jenna nechala Allison na parkovišti a odběhla podél školní zdi. Potřebovaly je donutit vlézt do budovy a zároveň jim zabránit utéct pryč. Proto nakonec vyšplhala na vrcholek zdi. Narovnala se a bez dalšího čekání ze sebe vyrazila něco mezi rozkazovačným zavrčením a zavytím. Její podoba se přitom nijak nezměnila, alespoň ne pro nikoho, kdo se díval lidskýma očima. Že tohle dokáže udělat, zjistila Jenna v New Orleans. Když se tam přestěhovali s Paulovou smečkou, když se rozhodli, že svoje životy navždy propojí. Zjistila, že to znamená nejen psychickou stránku. A Paul byl alfa. Silná alfa. Po tom požáru a poté, co dal dohromady svou smečku, byl alfa Haleů. To vždycky znamenalo velkou moc děděnou po desítky let.<br />
Jeden z těch vlkodlaků byl přitom taky Hale. Cora. Derekova a Paulova sestra. Nemohla ji nevyslyšet.<br />
Allison mezitím vylezla na střechu školního autobusu, a když si všimla, že se oba vlkodlaci zmateně blíží směrem k ní, vypálila své světelné šípy. Pod takovým útokem z obou stran rychle seskočili ze střechy dolů a rozeběhli se schovat do budovy.<br />
<br />
<br />
„O čem jsi chtěla tak strašně nutně mluvit?“ zeptala se Danielle své sestry. Do nemocnice se za ní rozjela jen proto, že zněla tak naléhavě. Vůbec se jí nechtělo nechávat zrovna dnes v noci děti doma samotné. Sice by tam neměl být schopný vejít nikdo nebezpečný a ona měla dojem, že ona postava, pokud to byla postava, zamířila pryč, když nastartovala své mitsubishi, ale moc ji to neuklidňovalo. Něco se rozhodně dělo.<br />
„Přivezli sem muže, zavražděného dnes v noci, a to dost divným způsobem. Ukážu ti ho, ale ještě chci, aby ho viděl i Stiles, protože v tom stejně vrtá. Ale to není všechno.“<br />
„Slyšelas to taky, co?“ zeptala se své sestry rovnou. Nebylo těžké si domyslet, že s tím ten mrtvý asi bude mít něco společného, zvlášť, když ten zvuk, co ji na pár vteřin omráčil, rozhodně nebyl přirozený. A Melissa mohla předstírat co chtěla, ale pořád byla čarodějka, zůstávalo to v ní.<br />
„Namluvila jsem ostatním, že to byla jenom náhlá bolest hlavy z dehydratace, protože to nikdo jiný neslyšel, ale nebylo to normální.“<br />
Danielle přikývla. Věděla, že nebylo. Jen zatím nevěděla, co to způsobilo.<br />
„Někdo musel nabourat přirozený řád něčím hodně temným. Něčím, co přesahuje rámec „normálních“ temných věcí,“ Danny naznačila uvozovky, když hledala správná slova. I když to pořád byl jen její odhad.<br />
„To mi povídejte, člověk si sotva zvykne na jedno a přiřítí se něco novýho.“<br />
„Nevýhoda bytí člověkem, Stilesi.“<br />
„...díky. Takový povzbuzení vždycky ohromně potěší. Cos mi chtěla ukázat?“<br />
<br />
Melissa na oba kývla a rychle je zavedla do márnice. Dávala přitom pozor, aby je cestou nikdo neviděl, i když to nebylo uprostřed noci moc těžké. Mrtví noční nonstop služby nepotřebovali.<br />
„Oběť, kterou jste našli u bazénu,“ prohlásila pak, když se zastavila u těla přikrytého prostěradlem.<br />
„Vy?“ podivila se Danielle.<br />
„Vlastně Lydia. Jako… Lydia Martinová. Pak mi zavolala. Neví, jak se tam dostala nebo co ji tam přilákalo, ale prostě tam najednou dorazila a našla ho. Což jí pochopitelně dost děsí, protože naposledy se takhle ocitala na místech, když ji Peter nutil, aby ho oživila. Na druhou stranu ale nezní moc pravděpodobně, že by ji Peter tahal k tomuhle tělu, a ni se mi nezdá, že by ji z ničeho nic tenhle chtěl donutit, ať ho oživí, takže nějak nevíme, co si myslet.“<br />
„Možná bych mohla najít vysvětlení, kdyby měla zájem, ale teď k tomu tělu. Říkala jsi, že ho zavraždili divným způsobem.“<br />
Melissa z mrtvoly stáhla prostěradlo a přikývla.<br />
„Jak je vidět na první pohled, někdo ho podřízl a zároveň škrtil. K tomu mu ale ještě uštědřil pořádnou ránu do hlavy. Všechny tři způsoby smrtelné samy o sobě. Proto je to divný. Zabili by ho v každém případě, tak proč? Navíc to pořád není všechno.“<br />
„Ještě čtvrtý způsob? To už by bylo extrémně nadbytečný,“ podivil se Stiles.<br />
„Ne. Ale není to jediná taková oběť. Dnes přivezli ještě dívku s úplně stejnými zraněními,“ vysvětlila jim a z boxu vytáhla další tělo. Když odkryla jeho obličej, Stiles zalapal po dechu.<br />
„Proboha, ty ji znáš… to jsem netušila...“ okamžitě ji zase chtěla zakrýt, ale Stiles ji zadržel.<br />
„Heather byla pohřešovaná od včerejšího večera...“<br />
„Tehdy podle všeho zemřela.“<br />
Stiles se s těžko čitelným výrazem díval do tváře mrtvé dívky a Melissa zvedla pohled k Danielle. Obě dvě napadlo totéž. Jestli ten ochromující zvuk souvisel se smrtí muže ležícího vedle a ta dívka zemřela už včera, proč tehdy neslyšely nic?<br />
<br />
<br />
Když oba vlkodlaci vběhli do školy a zavřely se za nimi dveře, Jenna oběhla budovu zpátky k hlavnímu vchodu a k Allison, která slezla ze střechy autobusu. Tentokrát s ní už ale čekat nehodlala. Bez dalšího rozmýšlení se vrhla dovnitř za ostatními.<br />
Zjistit, kam jít, bylo jednoduché. Stačilo jen poslouchat vrčení. Neměla sice tak citlivý sluch jako její bratr, ale rozpoznat vlkodlaka pro ni už byla hračka. Ihned proto seběhla dolů do sklepa školy a pak ke kotelně. Zrovna ve chvíli, kdy Derek vešel do dveří, které za nimi Scott a nějaký muž, jehož Jenna neznala, pevně zavřeli a drželi zabarikádované. Kde nepochybně byli i oni dva vlkodlaci.<br />
„Zbláznil se? Proč tam šel?!“<br />
„Někdo tam s nimi zůstal!“ odpověděl jí Scott a nebýt toho, že se soustředil na zvuky uvnitř, okamžitě by k otázkám, kde vzala své auto, přidal otázky, co tam dělá.<br />
„Sakra, pust mě tam!“ byla přesvědčená, že by je mohla zneškodnit, ale to samozřejmě její bratr netušil. Ani ten muž.<br />
„V žádném případě, jsou naprosto mimo veškerou kontrolu, roztrhají tě na cáry!“ oponoval jí proto.<br />
„Heleďte sice nevím kdo jste, ale právě proto tam Derek nemůže zůstat sám!“<br />
„Jak ty ho vůbec znáš?“ vložil se do toho Scott.<br />
„Dlouhý příběh.“<br />
„Jo, to asi i ten s jeho sestrou a betou tam uvnitř, řekl bych, že si s nimi poradí líp než ty. Ty dveře se neotevřou, dokud nevyjde slunce.“<br />
Jenna mu chtěla něco odpovědět a také uvažovala, jestli ty dveře prostě nevyrazit i přes jejich protesty. Nechtěla svému bratrovi ukazovat, co všechno dokáže, protože s ním nechtěla rozebírat svůj život a už vůbec ne mu přiznat, co se stalo s Paulem. Ale dřív, než se rozhodla pro jednu možnost, znovu zaslechla to divné skřípání, které jí brzy přemohlo všechny ostatní smysly.<br />
<br />
<br />
Potřetí ji ten samý nepříjemný zvuk poslal do kolen, když se po rychlé sprše, kterou se u své tety snažila smýt noc beze spánku, chystala vyrazit zpátky do školy, tentokrát jako vzorná studentka. A jak si všimla, nejen ji.<br />
<br />
<br />
„Takže to jsou už tři mrtví a jeden pohřešovaný.“<br />
„Pravděpodobně. Díval jsem se všude. Jako by prostě odešel. Nechal tam auto, nechal tam psa,“ shrnul Scott poslední případ, o němž se se Stilesem bavil. Muž, kterého našla včera Lydia u bazénu, Heather, ta dívka Emily, která předchozí večer stanovala v lese. Scott byl nejdřív přesvědčený, že pachateli byli Boyd a Cora, vlkodlaci, jež včera Allison vypustila z banky, ale podle Stilese zranění na obětech vůbec nevypadala jako práce vlkodlaků. Naopak trval na nějakém šíleném rituálu, protože jak zjistil, mrtvý muž nosil prsten znamenající jeho slib neoddávat se sexu až do svatby, Heather mu sama přiznala, že ještě s nikým nespala, a o Emily totéž potvrdila její přítelkyně, kterou hned po jejím zmizení vyslýchala policie. A Scott musel nakonec uznat, že spolu s Heather a všemi ostatními okolnostmi to časově s Boydem a Corou nesouhlasilo. A už vůbec by do rovnice nezapadal majitel psa, jenž se dnes ráno ztratil na parkovišti u veteriny.<br />
„A mohl… být panic? Vypadal jako panic?“<br />
Scott protočil oči.<br />
„Ne, rozhodně ne. Deaton mě nutí mít sex se všemi klienty, nové nařízení. Ne, fakt nevím, jestli byl panic,“ dodal pak, když viděl Stilesův výraz. Dneska jeho vtipy moc neoceňoval.<br />
„A proč o něm navíc mluvíš, jako by už byl mrtvý? Jenom se ztratil.“<br />
„Jo, pohřešovaný a předpokládá se, že mrtvý, protože byl pravděpodobně panic, Scotte. A víš kdo další je? Já! A víš co to znamená? To znamená, že moje nedostatečné sexuální zkušenosti mě doslova ohrožují na životě! Potřebuju se s někým vyspat. Hned teď. Někdo se mnou musí mít sex, to jako dneska, jako právě teď!“<br />
Jenna kolem nich jen prošla a předstírala, že se jich ani Stilesova trapného výbuchu nevšímá. Sice ji překvapilo, že si její bratr umí dělat legraci sám ze sebe, ale kromě toho ji také včera v noci hodně naštval, protože věděla, že se mohla o toho Boyda a zvláště Coru Haleovou postarat sama a nemusela je nechat roztrhat Dereka na cáry, jak vhodně poznamenal otec Allison. Jenže jí to samozřejmě nevěřili. A nejspíš by jí ani nevěřili, kdyby jim teď řekla, že ten klient je stoprocentně mrtvý taky. Jak totiž zjistila od své tety, ty záchvaty s podivnými zvuky v hlavě se ozvaly vždycky během posledních dvou vražd a dneska ráno se ozvaly zhruba v době, kdy podle nich zmizel. Jenže k tomu neměly žádný důkaz a pořád ani nevěděly, proč to slyší. Navíc Danny vypadala něčím rozrušená a Jenna musela do školy, neměly čas podívat se na to blíž. Kdyby nepřišla ani dneska, nepochybně by už zavolali její matce. A ona se s ní nepotřebovala znovu pohádat.<br />
<br />
Nepotřebovala také dnešní hodinu tělocviku, na které trenér Finstock oznámil přespolní běh.<br />
„Myslím, že bych dneska měla cvičení radši vynechat, ráno jsem měla záchvat migrény,“ zkusila mu proto oznámit.<br />
„McCallová, já vim, že jste tu nová, ale pro Vaši informaci jsem už slyšel horu lepších výmluv. Takže nazout boty a připravit se na start bez dalších nejapných keců. A to platí i pro tebe, Lahey! Fajn, že jsi zpátky, smůla, že jdeš pozdě. Zvláště pro hráče lakrosu je tohle povinný, nehodlám mít v týmu bandu tlusťochů!“<br />
„Ježiši to je idiot...“ zamručela Jenna a Isaac se na ni ušklíbl. Byl vlastně jediný, kdo ji včera nenaštval. Po tom záchvatu jí pomohl na čerstvý vzduch, zatímco Scott zůstal hlídat dveře kotelny, a nijak nedával najevo, že podceňuje její schopnosti.<br />
„Tos ho neviděla v nejlepším.“<br />
„Vás taky ne. Jak je na tom Derek?“<br />
„Teď už v pohodě.“<br />
Isaac původně chtěl dodat ještě něco dalšího, ale pak se mezi něj a Jennu na startovní čáře nacpaly dva obrovské stíny. A když trenér odpískal start, vystřelily víc než jen profesionální rychlostí. Isaac, kterému ve chvíli, kdy se objevili, úsměv ihned spadl, vyrazil za nimi. Po pár vteřinách i Scott. Jenna rozhodně neměla v úmyslu ani se snažit je dohnat. Jen v duchu nadávala na mužské a zvláště vlkodlačí ego. Ti dva vepředu byli nepochybně taky vlkodlaci, protože jinak by museli mít pár zlatých z olympiády, a z nějakého důvodu to Isaacovi a Scottovi silně vadilo.<br />
<br />
I když možná nakonec nebylo tak těžké ten důvod zjistit. Sice byla v poslední skupině těch, kteří se rozhodli naprosto ignorovat trenéra a sotva se ploužit, ale i ona nakonec uslyšela odněkud zepředu křik, jenž ji donutil přidat na tempu. Ne, že by nemohla běhat rychle, běh jen nepatřil mezi její oblíbené činnosti.<br />
Jakmile pak doběhla k rostoucímu hloučku studentů, uviděla, že všichni civí na mrtvé mužské tělo přivázané u stromu s dlouhou krvavou ránou na krku. Nemusela ani slyšet Scotta, aby si byla jistá, že je to onen pohřešovaný z dnešního rána.<br />
<br />
Trenér je okamžitě začal odhánět, i když ne moc úspěšně, a někdo volal policii. Někdo další pak dotyčného poznal a začal zoufale volat jeho jméno – Kyle. Jenna si toho nevšímala. Pozorovala tu ránu, která dávala jasně najevo, že ho někdo podřízl. Ale nejen to. Nad ní byla jasně viditelná stopa po něčem tenkém, co se mu zarývalo do krku a zároveň ho škrtilo.<br />
„Viděls, jak se na něj dívala dvojčata?“ slyšela pak říkat Isaaca.<br />
„Jo, jako by netušila, co se stalo?“<br />
„Ne, ne, moc dobře to ví.“<br />
„Vždyť ho škrtili a vůbec, to jsem jedinej, komu tyhle vraždy nepřipadají vlkodlačí?“ oponoval mu Stiles. Jenna musela v duchu souhlasit.<br />
„Takže si myslíš, že je to náhoda, že se ukážou a lidi začnou umírat?“ trval si na svém Isaac.<br />
„Ne, ale nepřijde mi, že to dělají oni. Scotte, co myslíš ty?“<br />
„Já nevím,“ přiznal Scott.<br />
„Nevíš?“<br />
„No… něco na tom, co říká Isaac, je. Jako vážně? Lidské oběti?“ Scott už ráno dal Stilesovi za pravdu, že to nevypadá na řádění vlkodlaků, ale jeho teorie o rituálech mu přišla nepravděpodobná.<br />
„Scotte… tvoje oči žlutě svítí, na tvářích ti rostou chlupy a všechno to najednou zmizí když chceš, a kdybych tě teď bodnul, tak se kouzelně zahojíš, ale pořád máš problém s existencí lidských obětí?“<br />
„Na… tom taky něco je.“<br />
„Mně je to fuk. Zabili ho. I tu dívku, která mě zachránila. Zabiju je za to,“ prohlásil tvrdě Isaac.<br />
<br />
Protože zabít dva silné vlkodlaky najednou je tak moc jednoduché, pomyslela si Jenna. Celkem ho chápala, ale v tomhle byla na Stilesově straně. Tedy ne že by jim to hodlala říct, dokud o tom nezjistí víc. Jen měla pochybnosti, že to Isaac jen tak zvládne. Už ho vyřídili jednou. Jak těžké to pro ně bude podruhé?<br />
Navíc jeho první pokus dopadl katastrofálně. Během jedné z dalších hodin totiž celou třídu vyhnal na chodbu jekot a oni našli ležet na zemi jedno z ošklivě zmlácených dvojčat, zatímco to druhé tvrdilo, že mu to udělal Isaac. Který si za to vysloužil zůstat po škole. Takhle to rozhodně nebude fungovat. Isaaca to rozzuřilo. Hodně rozzuřilo. Zvlášť, když se mu oba vysmívali do obličeje.<br />
Jenna si všimla, že mu v očích prosvítá zlatá. Že se přestává ovládat. Zatímco se tedy uklidňoval rozruch kolem a přihlížející se vytráceli, rychle ho chytila za ruku.<br />
„Klid. Podívej se na mě. Pomalu dýchej. Udrž to uvnitř. Nenech to ovládnout tě. Nenech je dostat z tebe, co chtějí.“<br />
Cítila, že ji Isaac taky popadl za ruku, a to dost silně.<br />
Chvíli trvalo, než se uklidnil. Ovšem nakonec uklidnil.<br />
„Díky, to…“ pak si ale uvědomil, že jí drtí ruku.<br />
„Sakra, promiň, to jsem nechtěl...“<br />
„To nic, hlavně, že ses udržel.“<br />
„Co jsi tu sakra dělal?“ připojil se k nim Scott.<br />
„Nic. Udělali to schválně a hodili to na mě. Chtěli mě vyprovokovat.“<br />
„Očividně vás chtějí naštvat a zkompromitovat.“<br />
„Pak zkompromitujeme my je.“<br />
<br />
Na začátku hodiny literatury pak uvedli jejich plán do pohybu.<br />
Scott začal ze svého batohu tak, aby na něj Aiden i Ethan dobře viděli, vytahovat součástky jedné z jejich motorek. V tu samou chvíli se z chodby ozval řev motoru. Isaac projel chodbou na druhé z jejich motorek, když mu Jenna o přestávce ukázala, jak ji nastartovat bez klíčů. Ne že by byla vyloženě pyšná na tohle svoje umění odkoukané od jedné Paulových bet, ale očividně se občas hodilo.<br />
Dvojčata samozřejmě okamžitě vystřelila na chodbu… což profesorka Blakeová ocenila tím, že je taktéž nechala po škole.<br />
<br />
<br />
Stiles se zatím tomuhle divadlu vyhnul. Jako vždy si totiž nemohl pomoct, aby se mnohem radši než tvrdnout ve škole nepokoušel zjistit víc o probíhajícím vyšetřování všech vražd, načež ho také jako velmi často načapal jeho otec a jako ještě častěji mu důrazně doporučil, aby do všeho přestal strkat nos. Navíc, když jde zjevně o sériového vraha, kvůli kterému do města přijede FBI.<br />
Stilesovi se to vůbec nelíbilo. Nemyslel si, že by FBI byla výrazně úspěšnější v pátrání po pachateli než jeho otec, když to nepochybně bylo něco nadpřirozeného, ale to je určitě nezastaví v konstatování, že je jeho otec neschopný. Potřeboval ho nějak postrčit, ale nevěděl jak. Navíc ani nevěděl, kam přesně. Protože zjistil, že zatímco první tři oběti byly panny a panic, Kyle se svou přítelkyní rozhodně vedl bohatý intimní život, takže s nimi zdánlivě neměl nic společného. A napadlo ho, že ani neměl mít, že jde o trojice obětí se společnými znaky. Jenže s jedinou obětí z druhé trojice netušil, jaký bude ten další znak.<br />
Nakonec proto vyrazil za doktorem Deatonem jako za další možností, kde získat nějaké informace, a ke svému překvapení tam našel i tu poslední možnost, Danny.<br />
„Ou, dobrej, nevěděl jsem, že je tu návštěva.“<br />
„Konzultace,“ odpověděl mu Deaton. „Ale ty jsi tu nějak brzo.“<br />
„Jo, mám volnou hodinu. A zrovna jsem byl na cestě za tátou, má dost práce, jako… asi víte, že se tu zase vraždí lidi, takže je jeho práce to jaksi řešit.“<br />
„To jsem pochopil z titulu šerifa.“<br />
„Jo, no, ale… je to teď pro něj dost těžký, když nemá část informací. A my víme, že nemá asi tak půlku, že? Tak jsem přemýšlel a napadl mě někdo, kdo má vždycky hodně informací a vždycky vypadá, že ví víc než většina. Což jste náhodou vy dva.“<br />
„Máš nás. Chodíme kolem a vraždíme. Z nudy,“ poznamenala Danny. „Ale ne, náhodou jsme právě o tom mluvili. O tom, že ty vraždy nejsou nic přirozeného, máš pravdu, šerif na to těžko přijde sám.“<br />
„Takže víte, kdo to dělá?“ zeptal se Stiles s nadějí.<br />
„Ne. Ale tušíme co. Všechny symboly a věci kolem těch vražd, směřuje to ke starým keltským druidům. A každý, kdo kdy studoval lidské obětiny, musel narazit na spojení s druidy. Zvláště tyhle. Slyšel jsi někdy o muži z Lindow? Dva tisíce let staré tělo nalezené v Anglii, uškrcený, podříznuté hrdlo a proražená hlava. Trojitá smrt. A v jeho žaludku také našli pyl. Hádej které oblíbené rostliny druidů. Jmelí.“<br />
„...což už všechno víš, že?“ poznamenala Danny, když si všimla Stilesova nepřekvapeného výrazu.<br />
„Proč jste nám tohle neřekl dřív?“<br />
„Možná proto, že posledních deset let jsem se pořád snažil něco popírat, něco si nalhávat… na to si rychle zvykneš,“ řekl Deaton.<br />
Danny se zamračila. Podobně jako u své sestry, i u doktora Deatona se divila, že se snažil svou nadpřirozenou stránku tak silně potlačovat. Nikdy nedokázala pochopit nikoho, kdo to dělal. Nedokázala si představit život bez magie. Úmyslně.<br />
„Fajn, takže je to… druid?“<br />
„Ne. Někdo, kdo kopíruje staletí staré praktiky lidí, kteří měli vědět, že to není správné. Víš, co v keltštině znamená slovo druid?“<br />
„Ne.“<br />
„Moudrý dub. Duridové měli blízko k přírodě. Věřili, že ji mají udržovat v rovnováze. Byli to myslitelé a učenci, ne sérioví vrazi.“<br />
„No, tenhle je,“ poznamenal Stiles.<br />
<br />
Než mu ale Deaton stačil odpovědět, ozvala se Danny.<br />
„Ne, zase, už zase...“ chytila se za hlavu a snažila se přemoct ten příšerný zvuk, který slyšela už počtvrté.<br />
Stiles i Deaton na ni jen zírali. Deaton věděl, že s tím nejde nic udělat. Právě kvůli tomu za ním totiž přišla. Podivný zvuk a ochromující bolest hlavy ozývající se vždy, když dojde k jedné z rituálních vražd kromě té první. Shodli se, že ta první sama o sobě ještě neznamenala vzorec a nemohla spustit cokoli, o co se onen vrah snaží, ale všechny ostatní v návaznosti na ni už znamenaly to, co právě Stilesovi naznačil. Porušení rovnováhy přírodní magie, což Danny cítila proto, že se narodila jako čarodějka. Proto to cítila i Melissa a Jenna. Porušení té samé magie, která jim kolovala v žilách.<br />
<br />
Do toho zazvonil Stilesovi telefon. Jeho spolužačka Lydia mu oznámila, že právě zmizel učitel hudby.<br />
<br />
<br />
Scott se rozhodl pro jistotu počkat na Isaaca, dokud ho nepustí domů z jeho trestu. Pro případ, že by si to s ním dvojčata rozhodla vyřídit hned, jak budou z učitelského dohledu. Nějakou dobu bloumal po téměř prázdné škole a nakonec zůstal sedět na schodech do patra. Asi po půl hodině si k němu přisedla Jenna.<br />
„Co tu ještě děláš?“<br />
„Nechce se mi jít domů.“<br />
Což byla poloviční pravda. Původně se chystala jít domů, ale znovu se ozval ten zvuk. Znovu ji přemohlo to skřípění. Znovu pochopila, že něco právě vraždí. A nemohla s tím nic udělat, protože nevěděla co, kde ani proč.<br />
„Možná by sis prostě měla říct Danny o klíče. Stejně tam jsi víc než doma.“<br />
„Představ si, kdybys najednou ty přijel za tátou. Dobře,“ zvedla ruce, když chtěl Scott protestovat, „to by bylo horší, ale o to nejde. Není zrovna jednoduchý být doma po všech těch letech.“<br />
„Přijela jsi sem dobrovolně, ne? V autě, který je dražší než půlka vybavení našeho domu...“<br />
„Vážně tě tak žere moje auto?“<br />
„To, že znáš Dereka, že je nejspíš milion dalších věcí, co jsi neřekla?“<br />
Jenna si povzdechla.<br />
„Jestli to chceš tak moc vědět, tak jo, znám Dereka. Trochu. Víc jsem znala jeho bratra.“<br />
„On má bratra?“<br />
„Ne asi. Měl. Já jsem s ním… to auto bylo jeho. Naše. Byl alfa. S jeho smečkou jsem mohla utéct od táty. Víš, fakt nemáš tušení, jakýs měl štěstí, že si máma nechala zrovna tebe. Přestěhovali jsme se do New Orleans. Já se tam dozvěděla spoustu věcí o vlkodlacích, o Halech, o magii… pomáhala jsem mu s jeho betami. Než umřel.“<br />
„To… je mi líto.“<br />
Jenna zavrtěla hlavou.<br />
„To je to, co alfy dělají, ne? Umírají. To je… nech to být. Aspoň jsi mě taky překvapil. Když jsem tě viděla naposledy, byl jsi nemocný dítě, co mi nikdy nestačilo. Teď jsi velkej vlkodlak,“ poplácala ho po koleni a vstala. Na vrcholku schodiště se objevil Isaac.<br />
<br />
<br />
Všichni tři vyrazili do školy hned, jak ten nepříjemný pocit Danielle přešel. Nebylo už pro ně pochyb, že je mrtvý, ale jestli zmizel přímo ze školy a to teď, mohli po jeho únosci a vrahovi najít nějaké stopy. Připojili se proto v hudební třídě k Lydii, která jim pustila nahrávku z jeho mobilu zapomenutého na piánu. Právě z ní usoudila, že jen tak neodešel domů.<br />
„To je slabší a ne tak nepříjemná verze toho, co jsme slyšely pokaždé,“ potvrdila jim pak Danny.<br />
„Můžeme dostat kopii?“ zeptal se Deaton.<br />
„Moment, doktore, jestli vás něco napadá, pomohlo by nám to vědět,“ ozval se Stiles.<br />
„No, v temné části druidské mytologie má každá skupina lidských obětí svůj účel. Vlastní typ síly. Skupiny jsou to různé, panny, léčitelé, myslitelé, válečníci...“<br />
„Moment, moment, moment,“ přerušil ho Stiles. „Mohli by být válečníci i vojáci?“<br />
„Rozhodně.“<br />
„Kyle byl v ozbrojených rezervách s Boydem. To je ono, ten ten vzorec.“<br />
„A kde je Boyd?“ zeptala se Danny.<br />
„Nejspíš už doma? Zkusím mu zavolat.“<br />
„Lydie? Děje se něco?“ obrátil se Deaton na zamyšleně se tvářící studentku. Ta jim ukázala telefon, v němž byla fotka učitele hudby v uniformě.<br />
„A… napadl mě někdo jiný spojený s armádou.“<br />
„Kdo?“<br />
<br />
Následovali Lydii do učebny profesora Harrise, která byla přirozeně prázdná.<br />
„Mohl už odejít domů.“<br />
„A rozhodně není mrtvý. Nic jsem neslyšela.“<br />
„Nemyslím, že by odešel bez tohohle,“ Lydia ukázala na stůl, kde byly poházené testy. Jeden z nich zvedla.<br />
„Oznámkoval ho R? A tenhle H?“<br />
Rychle prošli všechny testy, ale jen šest z nich bylo oznámkováno. R, H, D, C a dvě A.<br />
<br />
„Stilesi, víš jak jsem ti říkal, že druid je galské slovo pro moudrý dub?“<br />
„Jo?“<br />
„Když si druid zvolil špatnou cestu, říkávalo se, že z moudrého dubu se stal temný dub. Je pro to taky keltské slovo. Darach.“<br />
<br />
<br />
„Můžem vyrazit?“ postavil se i Scott a společně vykročili k východu.<br />
Jenže pak se na vrcholku schodiště objevili i Aiden s Ethanem a jakmile viděli Isaaca, zatvářili se znovu vysoce naštvaně, seběhli dolů a okamžitě se proměnili do své vlkodlačí podoby. Jenna tak poznala, že jsou oba alfy. Isaaca to ale nezarazilo, spíš naopak. Okamžitě se rozběhl zpátky proti nim.<br />
„Isaacu ne!“<br />
Jenna věděla, že proti nim nemá Isaac šanci. A sotva mrkla, poprvé uviděla i vlkodlačí podobu svého bratra. Sice nechtěl na dvojčata útočit, ale nemohl v tom nechat Isaaca samotného. Jenomže dvojčata pak udělala něco, co nečekala. Netušila, že je to vůbec možné. Stoupla si k sobě a nějak… srostla do jednoho obrovského a dost ošklivého vlkodlaka. Ošklivého, obrovského a silného. Isaaca odhodil jednou rychlou ranou, Scotta chytil pod krkem a bez viditelné námahy ho zvedl ze země. Jenna chvíli těkala pohledem z jednoho na druhého a pak se rychle postavila doprostřed chodby.<br />
„Hej! Zkus to na někoho silnějšího!“<br />
Vlkodlak, co býval Aidenem a Ethanem, praštil se Scottem o zeď a otočil se čelem k Jenně. Ta neváhala. Jakmile měla volnou cestu, rozběhla se proti němu… nim, zavrčela a instinktivně je vzala oběma rukama za krk. Neměla šanci je zvednout ze země, už proto, že byli o víc než půl metru vyšší než ona, ale ani se o to nesnažila. Zavrčela znovu a, nebyla si jistá, zda vlastní silou nebo proto, že se podvolili, je od sebe doslova odtrhla.<br />
<br />
„Jestli tohle není zajímavý obrat.“<br />
<br />
Někdo další se ozval z druhé strany.<br />
Jenna se otočila a spatřila muže s černými brýlemi a bílou holí. Neznala ho, ale podle tohoto vybavení by neměl vidět, co se tu právě stalo. Jenže se tvářil, jako by viděl. A jako by se mu to zamlouvalo.<br />
Jenna zalétla pohledem ke Scottovi a Isaacovi. Isaac se sotva dokázal zvednout ze země, kam ho znovu srazilo jedno z dvojčat, když je tak násilně rozervala a oni sebou praštili na zem, a Scott se vzpamatovával z velmi silné rány do hlavy. Ten muž přitom s naprostou jistotou kráčel k ní.<br />
Pak ji ale bez zastavení obešel a mířil dál. Přímo k dvojčatům, jež se ještě úplně neproměnila zpátky. Z hole přitom vytáhl krátký nůž, kterým po nich dvakrát s velkou jistotou švihl. Jenna měla pocit, že musí nějakým způsobem vidět. Jinak by se jim na tvářích neotevřela tak přesná tenká rána.<br />
<br />
Když se otáčel k odchodu, z jedné ze tříd vyšel Stiles a Danny. Za nimi pak Lydia a někdo, koho Jenna také neznala.<br />
<br />
Slyšel je, ale nevypadal, že ho to zajímá. Dokud je neucítil. Rozhodně… něco ucítil. Otočil k nim hlavu.<br />
<br />
Danielle nevěděla, jestli ji může vidět, ale věděla, že ji poznal. Ostatní si tím sice nemohli být jisti, ovšem ona nepochybovala, že jestli se dívá, dívá se přímo na ni. Ani se nepohnula. Co si myslí? Cítí něco? Může vůbec ještě něco cítit? Nebo by s ní jen nejradši udělal to, co s ostatními, kdyby mohl?<br />
<br />
A pak… prostě odešel.<br />
<br />
<br />
Aby všech překvapení nebylo málo, když už se večer Jenna chystala ke spánku, pro jednou doma, i když to znamenalo snést pobyt ve společném pokoji spolu se Scottem, někdo zazvonil.<br />
Isaac.<br />
Derek, jeho vlastní alfa, ho vyhodil z bytu a on neměl kam jít.Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8397440593604378658.post-88283737822619820482019-10-11T19:33:00.001+02:002023-02-11T19:37:13.372+01:00Instinkty 3<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhH2RCdlBswfed-HJwS0gORP2ySi8YkiECFMUHikddEA2gBUOw9COp3oHLCe3r5xiYlEoyNJ8ZMmzw823DzZ_pJNk0mHdgvHTwIfBcxg11G7KKzBPyKkw_jXMJis6aMzfwNSfutQfpvwS1Y/s1600/ikona.png" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="251" data-original-width="320" height="156" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhH2RCdlBswfed-HJwS0gORP2ySi8YkiECFMUHikddEA2gBUOw9COp3oHLCe3r5xiYlEoyNJ8ZMmzw823DzZ_pJNk0mHdgvHTwIfBcxg11G7KKzBPyKkw_jXMJis6aMzfwNSfutQfpvwS1Y/s200/ikona.png" width="200" /></a></div>
„Díky, žes přijela. Hezký auto.“<br />
Danny odstoupila od svého auta, když k silnici před velkou cedulí Vítejte v Beacon Hills dorazilo další. Vedle černého stabilního mitsubishi outlanderu, kam se pohodlně vešla dětská sedačka, sedák a všechno potřebné na přežití „už tam budem“ jízdy, zastavil stříbrný chevrolet camaro. Jenna ho neparkovala doma. Nebyla ještě připravená na otázku, kde na něj vzala peníze. Odpověď od otce by asi sotva prošla.<br />
„Ještě jsem tě neviděla provádět žádné kouzlo, nemohla jsem si to nechat ujít. Jenom se mi zdá, že je na to asi pozdě.“<br />
„Já vím. Už mi řekli, kdo sem dorazil, ale lepší pozdě než nikdy. Budu minimálně vědět, pokud by mělo přijít ještě něco horšího.“<br />
„Dobře, tak co chceš, abych udělala? Šla bych na to rychle, nelíbí se mi, jak jsme tu na ráně.“<br />
„Nevím, jestli to u tebe bude úplně fungovat, ale narodila ses mezi čarodějky, za pokus to stojí. Stoupni si vedle mě a představuj si hranice města. Představuj si, jak po nich přejíždíš, kousek po kousku. Jak po nich postupně roztahuješ oponu. A opakuj po mně.“<br />
Danielle udělala pár kroků vpřed k ceduli oznamující hranice Beacon Hills. Jenna udělala to samé. Pak otočila ruce spuštěné podél těla dlaněmi ven.<br />
„Revelare, revelabit, vigilate.“<br />
Jenna pokrčila rameny a přidala se k ní. Tohle nebyl ten druh magie, jaký kdy sama použila. Jestli to ale funguje...<br />
„Revelare, revelabit, vigilate.“<br />
Po chvíli si Jenna všimla, že ji brní konečky prstů. Vzduch přímo před nimi se na okamžik rozčeřil. Jako by byl spíš voda, do níž někdo hodil kámen, který vyslal nejdřív malé a potom větší a větší kruhy dál po neviditelné hladině do obou stran.<br />
„Revelare, revelabit, vigilate.“<br />
<a name='more'></a><br />
„Tyjo, tohle bylo jak z Harryho Pottera.“<br />
Danny se usmála a obrátila se zpět k autům. „Ona ta slova nejsou zase tak důležitá. Jen když je to hodně složitá věc jako tohle, pomáhají se soustředit. Vlastně to není ve své podstatě víc než skandování. Skandováním, nápěvem, tím vším se můžeš uvést do transu. Tohle je podobné, prostě se vyslovováním slov přiměješ soustředit na to, co mají znamenat, a tak na kouzlo samotné, a pokud to funguje tak trochu jako sebehypnóza, uvolní to vědomá stavidla. Proto většinou není třeba říkat nic, když jsi trochu zkušená. Ve slovech to není. Scott by je mohl opakovat celý den a nepohnul by pírkem.“<br />
„Ale znělo to latinsky. Jako v Harrym Potterovi.“<br />
„Hromada kouzel pochází z Evropy. Záleží, od koho se dochovala. Kdo kdysi používal latinu, nechal nám latinské formulky. Grimoár mám plný i odkazů ze střední Ameriky. A hej, Harry Potter je super.“<br />
Jenna se taky usmála. Nedokázala si představit, že by tohle prováděla se svou matkou, i kdyby její matka magii neodmítala. Tohle bylo jednodušší. Danny byla pořád rodina, ale nechovala se tak, ne autoritativně, a hlavně… nemusela překonávat žádné pocity spojené s pěkně mizernou dohodou o péči.<br />
„Nemůžou si toho všimnout?“<br />
Chápala, že kolem města právě nastavily jakýsi nášlapný alarm, který měl Danny upozornit, kdykoli do něj vstoupí někdo nadpřirozený. Problém jen byl, že hromada jich už byla uvnitř.<br />
„Ne, město to nijak neovlivnilo, nikdo uvnitř to kouzlo neucítí. Rozběhlo se jen přesně po hranici, takže by změnu zaznamenal jen ten, kdo by na ní zrovna stál. Nikdo by si toho od teď neměl všimnout ani tehdy, když projde. Měla jsem to udělat už dávno. Nečekala jsem, že se sem začnou sjíždět ve velkém. Smečka alf...“<br />
„Jak to vůbec funguje? Znám jenom normální smečku. Maximálně alfapár.“<br />
Danny pokrčila rameny.<br />
„Asi v tom hraje roli vyvraždění tvojí smečky. A spousta nenávisti.“<br />
<br />
„Danny, ty někoho z nich znáš, viď?“ zeptala se Jenna po chvíli ticha.<br />
„Teď už ne. I kdyby, nesejde na tom, o té smečce nevím nic. Jenom, že se musí zastavit, ať jim jde o cokoli. Pojedeme radši zpátky. Kde jsi vůbec vzala tohle auto?“<br />
Teď se ošila Jenna.<br />
„Ta… smečka v New Orleans. Její alfa… hodně zdědil. A pak...“ Jenna pokrčila rameny a nasedla do svého camara. Danny si pomyslela, že ať už jí ho dal nebo ho od něj získala jakkoli, mamá by určitě byla pyšná. Podle ní se přesně tak má muž starat. Jenže Jenna nezněla nadšeně.<br />
<br />
Úroveň jejího nadšení se přitom nijak nezměnila ani později. Když totiž dorazila domů, našla tam SS jednotku, tedy Stilese, jenž Scotta zrovna vehementně přesvědčoval, aby s ním, když je Isaac v pořádku, vyrazil na narozeninovou oslavu. Jenna vešla do pokoje zrovna ve chvíli, kdy mu říkal, že Heather je jeho kamarádka z dětství, a tak dává smysl, aby na její oslavě byl. Bude tam mít určitě spoustu kamarádek, kterým je oba představí, takže mohou zapomenout na Lydii a Allison. Udělala pak tu chybu, že se nahlas podivila, jak nevěděla o jeho chození s Lydií. Protože s ní sice nechodil, ale chopil se příležitosti a začal přesvědčovat i ji. V domnění, že když bude souhlasit ona, Scott nebude mít jinou možnost. Tak v náhlém pominutí smyslů a pod neutuchající lavinou doprošování kývla.<br />
<br />
„Řekni mi ještě jednou, proč jsem s tím vůbec souhlasila?“ zeptala se Jenna Scotta, když dorazili k domu Heather. Vůbec ji neznala, stejně jako Scott, a ona zmíněná Heather se hned ve dveřích pověsila na Stilese a odtáhla ho vybrat víno do sklepa. Scott se tvářil, jako by před ním právě přistáli mimozemšťani. Stiles nebyl někdo, o koho by se holky přetrhly. Možná to s tím zapomenutím svého pobláznění Lydií Martinovou myslel vážně.<br />
„Abych tu znal aspoň někoho přesně pro podobný případ původně s pravděpodobností jedna ku milionu. Tak… třeba tu alespoň budou mít něco k pití.“<br />
„Dovol mi připomenout, že ty se neopiješ.“<br />
„Pak bychom možná měli jít domů. Stejně to byl blbej nápad,“ poznamenal Scott, protože přesně takový pocit měl. Na rozdíl od Stilese s Allison Argentovou prošel poměrně bouřlivým, byť krátkým vztahem, zakončeným nevyhnutelným střetem s její loveckou rodinou. Potom odjela do Francie a od svého návratu prohlašovala, že ona ani její otec už nechtějí mít s lovem nadpřirozených bytostí nic společného, což dělalo všechno ještě složitějším. Snadněji by na ni zapomněl, pokud by byla nepřítel. Jenna celou tuhle historii neznala, ale co se týkalo jí, už vůbec neměla náladu na zapomínání na předchozí vztahy. Její vztah s Paulem v New Orleans dopadl naprosto katastrofálně a v mnohém Scotta a Allison ještě překonal. Navíc banda patnáctiletých kluků, co se poprvé přišli nalít, alespoň takovou viděla od dveří, nepůsobila zrovna přitažlivě.<br />
Oba se proto nakonec otočili zpět ke dveřím, kterými ale najednou prošly Lydia a Allison.<br />
<br />
„Co tu děláte?“<br />
Scott v tu chvíli vypadal, jako by na vteřinu zpanikařil.<br />
„Hledáme tě.“<br />
„A jak jste věděly, že jsem tady?“<br />
„Scotte, v Beacon Hills neexistuje party, o které bych nevěděla. Ahoj,“ Lydia se obrátila i k Jenně, když si všimla její přítomnosti.<br />
„Ahoj,“ Allison nepůsobila tak sebevědomě a vyhýbala se Scottovu pohledu. Raději se rozhlížela všude kolem, ač se nejspíš nedívala na nic konkrétního.<br />
„Můžeš jít ven? V tomhle randálu se neuslyšíme. Vážně, příšerný hudební vkus.“<br />
Lydia pak Scotta téměř vytáhla ven a Jenna a Allison je následovaly.<br />
„Tak o co jde?“<br />
Na jeho otázku si obě vyhrnuly rukáv bundy. Na předloktích se jim skvěla téměř totožná modřina a zjevně to byla přesně věc, jakou jim chtěly ukázat.<br />
„Modřina,“ poznamenala Jenna.<br />
„Ohromující postřeh.“<br />
„Objevila se po tom, co nás za ruce chytila ta dívka, co přijela s Isaacem. Ptala se po tobě, Scotte. Tušíš, co to může znamenat? Co je to za znak?“ zeptala se Allison.<br />
„Ne, vypadá to… prostě jako modřina. Jsi si jistá, že je to nějaký znak?“<br />
„Obě vypadají stejně a ano, připadá mi tak.“<br />
Scott si dál prohlížel jejich ruce, ale tak jistý jako Allison si nebyl. Jestli se dívka, která zachránila Isaaca, ptala po něm, nejspíš to bylo něco důležitého, jenže nikdo, ani v nemocnici nevěděl, kdo je, a ona zmizela. S tím nemohl udělat nic. A tohle mu ani nic nenapovídalo.<br />
„Víš, myslím, že bys mohla mít pravdu.“<br />
Všichni se podívali na Jennu.<br />
„Mohl by v tom být nějaký vzor. A rozhodně bych teď nezahazovala možnost, že to něco znamená. Taky mi to nic neříká, ale nejsem symbolog.“<br />
S velkou dávkou skepticismu by mohla říct, že jsou to jen otisky prstů, ale po tom, co se tu za poslední dva dny stalo, po tom, jak nahnáno viděla mít Danny, a po tom, co zjistila o smečce alf, nehodlala spoléhat na obyčejné náhody. Máloco jsou skutečné náhody.<br />
„Díky,“ Allison se na Jennu s úlevou usmála. Konečně jí někdo věřil a nemyslel si, že jen přehání.<br />
„Vlastně by stálo za to to hned prozkoumat. Vážně. Děsná hudba je poslední z problémů téhle oslavy, a když se tvůj kamarád někde plazí po oslavenkyni, tak jsem si ten váš doprovod rozmyslela.“<br />
<br />
Jenže Jenna žádnou odpověď na jakoukoli otázku kolem záhadné modřiny nenašla. Možná jí maličko pozvedlo náladu, když se jí v noci ozvala Allison. Sice jen, aby si potvrdily, že ani jedna stále není moudřejší, ale jejich přesvědčení trochu prolomilo ledy a Jenna poprvé pocítila, že se s někým ze svých spolužáků opravdu chce bavit. Byť šlo o ex jejího bratra.<br />
<br />
A stejný výsledek si potvrdily i další den ráno ve škole. Žádný známý znak, který by připomínal Allisoninu modřinu, nenašly ani na internetu, ani v rodinných záznamech Argentů. Lydia navíc stále jejich domněnky nesdílela. Dohadovaly se, zda hledání vzdát, nebo se pokusit najít nové zdroje, když je vyrušil Scott. Nebo spíš Scottstiles. A s nimi Derek Hale. Další zdroj?<br />
„Ahoj. Řekl jsem Derekovi o těch vašich modřinách a že by mohly něco znamenat. Souhlasil, že se na ně podívá.“<br />
Lydia jen teatrálně protočila oči a Allison si nervozně zastrčila vlasy za ucho. Jenna si stoupla o krok stranou, blíž ke Scottovi. Vážně? Přivést sem Halea? Mohl ji alespoň varovat.<br />
„Hm?“<br />
Allison mu tedy zdráhavě ukázala své předloktí. Podobně jako se Scottem mezi ním a Argentovými nepanovaly dobré vztahy, vzhledem k minulosti prakticky nenávist. Nebylo divu. Přímo z něj vyzařovalo, jak tam nechce být, a posléze otrávenost, jak to byla zjevně zbytečná cesta.<br />
„Ne, nic tam nevidím.“<br />
„Říkala jsem to. Zjevně je to příklad paraidolie, když někteří vidí tvary tam, kde nejsou, jako třeba v mracích,“ přikývla Lydia.<br />
„Tos mě sem vytáhnul jen kvůli tomu? Podívat se na paraidolii?“ zavrčel Derek na Scotta.<br />
„Ty modřiny mají od Isaacovy zachránkyně. Mohlo to mít význam. Snaží se pomoct.“<br />
„Pomoct,“ zopakoval Derek. „Ona,“ ukázal na Lydii, „mě jenom využila k oživení mého psychopatického strýce. Ona do mě byla připravená nasázet třicet šípů,“ kývl k Allison. „A ona...“ podíval se na Jennu. Ta sklopila pohled. Takže ji nenávidí. Pochopitelně.<br />
„Hele, ani jedna nemá nic společného s žádnou smrtí, takže jim není zase tolik co vyčítat,“ přerušil ho Stiles.<br />
„Ona ano,“ Derek znovu kývl k Jenně, otočil se a vyrazil pryč.<br />
<br />
Než se jí někdo mohl zeptat, co to znamenalo, vyrazila i Jenna. Derek ji ale nenechal, aby ho dohnala, a tak prostě zamířila od školy pryč. Přesně pro tohle se nesnažila s Derekem setkat. Musela to udělat. Nebyl to žádný pitomý sadistický rozmar, kdyby našla jinou cestu, nikdy to tak nedopadne. Jenže to on nejspíš nepochopí. A proč by taky sakra měl?<br />
<br />
<br />
„Tvoje sestra bude mít průšvih. Co to mělo znamenat?“ zeptal se Stiles Scotta, když se Jenna po ranním výbuchu nevrátila na žádnou z hodin a neukázala se ani na tělocviku.<br />
„Nevím. Netušil jsem ani, že Dereka zná. Nebo co mají společného.“<br />
„A s jakou smrtí. Tvářil se, jako by ji chtěl zakousnout. Myslíš, že by v tom mohla jet? Ostatně se tu ukázala nedávno, co?“<br />
„Stilesi...“ Scott se opřel o lokty uprostřed cviku a podíval se na kamaráda. Oceňoval jeho zapálení. Místy už ovšem hraničilo s paranoiou. Jeho sestra rozhodně žádný alfa zabiják není.<br />
„Dobře, dobře, ale když už jsme u toho, ta alfa smečka.“<br />
„Hm?“<br />
„Podle Dereka stojí oni za zmizením Boyda a Ericy. A já mám dotaz. Smečka alf,“ zdůraznil. „Na co potřebujou dvě bety?“<br />
„Možná jim nejde o ně?“ navrhl Scott.<br />
„Přesně. Myslím, že chtějí Dereka donutit, aby se k nim přidal. Dávalo by to smysl.“<br />
„Asi. I když je to dost zvláštní přístup.“<br />
„Kdo taky říká, že tomu rozumí? Teda možná kromě tvojí tety. Myslíš, že ví víc, než řekla, jako myslí Peter? Dost ho vytočila. Ale bylo to fakt hustý, je drsná.“<br />
Scott dokončil sadu sedů lehů a položil se do trávy na hřišti na záda. Chvíli přemýšlel, než odpověděl. Přehrával si v paměti scénu, kdy podávali léky Isaacovi a mluvili o smečce.<br />
„Já… nevím. Nejdřív říkala, že neví, proč tu blázní zvířata. Znělo to upřímně. Jenže… Peter má pravdu, zpanikařila, až když zmínili jejich vůdce. Toho Deucaliona.“<br />
<br />
Kolem hřiště v tu chvíli prošli noví studenti – dvojčata Aiden a Ethan. Scottovi připadalo, že je určitě slyšeli, vlastně že je poslouchali. Něco mu na nich rozhodně bylo podezřelé. Ale dřív, než se stihl pořádně soustředit, ozvala se píšťalka trenéra Finstocka a na hřiště vkráčel šerif Stilinski.<br />
<br />
Stiles si do té doby myslel, že se na něj Heather prostě vykašlala jako všechny ostatní dívky v jeho životě. Že si to rozmyslela a utekla ze sklepa, než se za ní vrátil poté, co zběsile hledal v její koupelně ochranu. Včera večer proto ještě strávil chvíli bloumáním po domě mezi rozjetými puberťáky, než ho to přestalo bavit a vrátil se domů. Jenže podle jeho otce zmizela nejen ze sklepa, ale někdy během oslavy úplně bez povšimnutí, a Stiles začal panikařit. Okamžitě byl přesvědčený, že to rozhodně není náhoda, určitě v tom mají prsty ty alfy. I když netušil jak nebo proč. Scott už také musel uznat, že se děje příliš mnoho věcí, aby to byla náhoda, a bylo mu jasné, že jestli se mají k něčemu dostat, potřebují Isaacovy vzpomínky. Musí je z něj dostat. A když se to nepodařilo Haleovým, podlehl Stilesovu hysterickému naléhání a pokusil se sehnat pomoc opět u Danny. Ta si ovšem nebyla jistá, zda zná nějaký rychlejší způsob než klasickou terapii, a raději ho poslala za doktorem Deatonem. On už se s tím třeba někdy setkal.<br />
<br />
<br />
Derek vysypal poslední pytel ledu do plechové vany, u níž stál připravený Isaac. Sám by rád zjistil, co se s ním vlastně stalo a co viděl, a když nezabralo nic jiného, souhlasil s tímhle divokým nápadem veterináře a emisara Deatona.<br />
„To by mělo stačit,“ zhodnotil Deaton šerpařskou práci Dereka, Scotta a Stilese. „Tohle by mělo být dost na snížení teploty a tepu až k hranici přežití. Jestli všechno vyjde jak by mělo, Isaacovo tělo se napůl přemění, dostane se do transu a otevře se tak přístup do jeho podvědomí.“<br />
„Wow, to mě nikdy nenapadlo zkoušet. Zní to dost šíleně, aby to dávalo smysl.“<br />
Dveře zadní ordinace se otevřely a k ostatním se přidala i Danielle.<br />
„Co tady dělá?“ obrátil se Derek na Deatona.<br />
„Zavolal jsem ji pro všechny případy.“<br />
„Nevím, proč bychom jí měli věřit.“<br />
„Třeba proto, že tu díky mně Isaac vůbec stojí?“<br />
Derek se na Danielle zamračeně podíval, ale ona mu pohled pevně opětovala. Jestli chtěl být dětinský, uměla to taky. Nehodlal snad bránit zrovna svého strýce.<br />
„Je tu nějaký problém?“ Deaton se díval z jednoho na druhého.<br />
„Mohl by,“ zavrčel Derek. „Máš tu pořád tu věc, s kterou jsi bodla Petera?“<br />
„Připravenou k použití. Jak dopadl?“<br />
Isaac se ušklíbl. „Mrzí mě, že jsem o to přišel.“<br />
„Ehm, dobrý, uklidníme se, jo? Stejně jenom udělala, co jsme chtěli udělat úplně všichni, takže můžeme se teď soustředit na Isaaca? Co víme, tak Peter už zkoušel z Isaaca vzpomínky dostat, ale povedlo se jim najít jenom pár záblesků Boyda a zaslechnout Deucaliona říkat, že budou při úplňku mrtví. Což je jaksi dnes v noci,“ shrnul Stiles dosavadní poznatky pro všechny. Scott přitom poslouchal, jak jeho teta zareaguje teď. Žádný další nával strachu u ní nezaznamenal. Buďto se včera pletli, nebo už ji žádné novinky nepřekvapují. Stiles trval na tom, aby se jí zeptal. A Peter na tom, aby to z ní vypáčil. Trochu ho to pobavilo. Viditelně ho přešla chuť cokoli z ní páčit sám. Na druhou stranu nechtěl a uklidňoval se, že pokud by něco zásadního věděla, určitě by jim to řekla. Je to jeho teta. Nemůže být na straně maniaků.<br />
<br />
„Doufejme, že si Isaac vzpomene, kde jsou. Vlez dovnitř. Budu potřebovat, ať ho vy tři držíte. Ten chlad ho nejdřív vyprovokuje a jeho instinkty mu budou velet vyskočit ven. Musíte ho udržet v ledu. Pro případ, že by se včas sám neprobral, budeme muset využít jeho otevřeného podvědomí a vstoupit do něj. Pokud s tím souhlasíš,“ obrátil se Deaton na Isaaca.<br />
„Co to znamená?“<br />
„Musela bych se napojit na tvůj trans a viděla bych to, co ty.“<br />
„Ale jen v případě, že si nevzpomeneš sám. Proto jsem doktorku zavolal.“<br />
„Fajn. Cokoli,“ Isaac vydechl a vlezl do ledové vany.<br />
Jak doktor Deaton předpokládal, jakmile se položil do vody a mezi kostky ledu a chlad se mu zakousl do kůže, rozzářily se mu oči a instinktivně se začal vzpírat. Derek, Scott a i Stiles ho okamžitě zatlačili zpátky a nutili ho ležet v ledovém pekle, dokud sebou nepřestal škubat a neutichlo jeho vrčení. Pak odstoupili. Sledovali Isaaca ponořeného ve vaně se zavřenýma očima a oba vlkodlaci poslouchali, jak se mu zpomaluje tep. Nakonec byla prodleva mezi jednotlivými údery jeho srdce tak dlouhá, až se zdálo, že ten další už nemá nastat.<br />
Derek nervozně podupával a sledoval svou betu, obávaje se nejhoršího. Scott každých pět vteřin zalétl pohledem na hodiny a Stiles si okusoval nehet na palci. Čas ubíhal hrozně pomalu, ale vlastně taky hrozně rychle.<br />
„Neměl by se už vrátit nebo tak něco?“<br />
Deaton pár vteřin mlčel. Pak také mrkl na hodinky a kývl na Danielle.<br />
Ta si stoupla za vanu k Isaacově hlavě a chystala se na vlastní nepříjemný zážitek – ponořit ruce do ledové vody, aby se mohla dotknout jeho čela, když se Isaac prudce posadil.<br />
Úleva v místnosti byla hmatatelná. Derek a Scott ho okamžitě vytáhli z vany a Deaton mu podal tlustou deku.<br />
<br />
„Viděl jsem je. Oba. Boyd je s někým v tom… v… První národní. Tady v trezoru. A taky… taky...“ zvedl pohled k Derekovi, „...viděl jsem Ericu. Její tělo.“<br />
„Cože?! To nedává… Erica přece nemůže být mrtvá!“ Derek začal přecházet sem tam po ordinaci. Isaac ho sledoval, ale neopravil se.<br />
„Viděl jsem ji.“<br />
„Říkali jste, že Deucalion vyhrožoval smrtí až dneska v noci, tak proč by byla mrtvá? A kdo by tam pak byl s Boydem?“<br />
„Možná ta holka, co tě zachránila?“<br />
„Ne. Ta není jako my a kdokoli další v trezoru.“<br />
„Třeba je smečka alf nechává o úplňku bojovat. Víte co, jako zvířecí zápasy,“ navrhl Stiles.<br />
„Nejde vyloučit, že by to někoho napadlo, ale nezdá se to moc pravděpodobné vzhledem ke všemu ostatnímu,“ zavrtěl hlavou Deaton. Nebyl jediný, komu to – opět – přišlo přitažené za vlasy.<br />
„Dobře, byl to jenom návrh. Protože kdyby chtěli třeba donutit Dereka, aby se k nim přidal, tak smrt Ericy nedává moc smysl.“<br />
„Dává nebo ne, musíme je dostat ven. Boyda a toho druhého. Potom můžeme zjistit, o co jim šlo. Máme jen pár hodin. V pět v mém bytě.“<br />
<br />
Danielle vyrazila okamžitě domů. Věděla, že pro ni pozvání neplatí, a bála se, aby byl Scott v pořádku. Jenže se nikdy nenechá odradit a pro jeho bezpečí nemohla nic víc udělat. Hodlala ale udělat pro své, když měla konečně volný den. Vyzvedla Auroru z jeslí a zaparkovala u svého domu, kam měl pozdě odpoledne dorazit i Matthew z kroužku plavání, odkud ho měl přivézt jeho trenér, který jako otec jednoho ze sportovců každý týden rozvážel skupinku ze tří okolních ulic.<br />
Nejdřív, už před lety, měla v plánu použít klasická opatření zabraňující vstupu nežádoucím nadpřirozeným bytostem. Vzhledem k Mattovi a dost možná i Auroře by to ale nakonec komplikovalo každodenní život, a tak si vybrala modifikaci kouzel použitých na její vybavení a grimoár – nemohl bez jejího svolení projít nikdo, kdo nebyl její krve. Tedy nikdo nadpřirozený. U obyčejných lidí kouzlo nezabránilo vstupu úplně, jen u nich vyvolalo tak nepříjemné pocity, že raději zase rychle odešli. Proto ji nepřekvapilo, že na terase našla sedět svou neteř, jež byla imunní.<br />
<br />
„Ahoj. Než se zeptáš, jo, mohla bych tu dneska zase přespat?“<br />
„Neříkej, že ses zase pohádala s mámou.“<br />
Nebylo by to poprvé. S Melissou se hádala nebo alespoň vedla tichou domácnost často a pokaždé pak utekla přespat ke své tetě. Navíc tomu přispíval i fakt, že McCallovi neměli volnou ložnici, zatímco Danny ji udělala z uvolněné staré pracovny.<br />
„Ne, jenom…“ nejdřív chtěla rovnou přiznat, že byla za školou, ale pak si to rozmyslela. „Chtěla bych se podívat do tvojí sbírky. Snažím se s Allison Argentovou něco najít, ale pořád se nám to nedaří.“<br />
„Takže jsi vzala na milost ze všech spolužáků zrovna Allison Argentovou?“<br />
Jenna pokrčila rameny. „Nějak to vyplynulo. Začaly jsme se bavit o té věci, kterou hledáme, a pak jsem se s ní ráno sešla, než dorazila Lydia Martinová, ona mi řekla, že už není žádný lovec a já naprosto jistě vím, že říkala pravdu.“<br />
„Dobře.“ To bylo dobře. Potřebovala přátele. „A co že to hledáte?“<br />
„Jeden symbol. Pokud to je symbol. Myslíme si to.“<br />
„Tak vezmi Auroru a zavrtáme se v pracovně.“<br />
<br />
Daniellina „nová pracovna“ nebyla přímo v domě. Byla to přistavěná zimní zahrada, kde pěstovala ohromné množství rostlin, květin a bylin, se zděným pracovním koutem odděleným uzavíratelnou stěnou z plexiskla, s velmi moderním kuchyňským krbem, ocelovým stolem a odvětráváním. Jenně připadalo, že do tohoto místa musela investovat skoro polovinu hodnoty domu.<br />
Aurora se okamžitě rozběhla do kouta s malou fontánkou, u níž měla roztahaný dům pro panenky. Jenna nebyla uvnitř poprvé, ale dosud vždy vstoupila jen na pár vteřin, aby dala Danny vědět, že má návštěvu. Teď vešla spolu s ní a usadila se do proutěného křesla, ke kterému jí Danny pokynula. Sledovala přitom, jak z trezoru pod pracovním stolem vytahuje starou, hodně tlustou knihu v kožené vazbě, a pak další, podobnou, ale novější.<br />
„Na. Můžeš se do nich podívat. Nevím, jak moc ti pomůžou, symboly hledej spíš v grimoáru, ale ani tam toho nebude moc. Jestli chceš něco k pití, dojdi si dovnitř.“<br />
Pak rychlým mávnutím ruky zapálila oheň v krbu a z elektrické konvice nalila vodu do závěsného kotlíku. Už minule Jenně vysvětlila, že by sice teoreticky mohla použít prostý hrnec a sporák, ale současné elektrospotřebiče umožňovaly jen omezenou kontrolu a hlavně hrozila porucha vždy, když kolem nich vypustila magickou moc. Jenna během listování jejím bestiářem pak chvílemi sledovala, jak Danny drtí, krájí, otrhává a svařuje přísady, které se válely všude kolem, a připadalo jí hrozně zvláštní, když je přesně odměřovala na nerezové digitální váze a v plastové odměrce. Taková kombinace pohádkově starého a spotřebně moderního byla zkrátka nezvyklá.<br />
„Co připravuješ?“<br />
„Vlkodlačí uspávačku. Kdybych jenom svařila oměj, musel by to být prakticky jed, aby zabral.“<br />
„Na alfy?“<br />
„Na cokoli. Rozhodně něco chystají. Isaac si vzpomněl, že v trezoru První národní drží bety Dereka Halea a že by dnes v noci měly zemřít. A dnes v noci je úplněk.“<br />
„Takže předpokládám, že on a můj bratr vyrazili na záchranu.“<br />
Jenna zavřela bestiář a otevřela grimoár. Našla hromadu věcí, které by si ráda pročetla víc. Jen později. Čas se očividně krátil. Ten znak by mohl hrát nějakou roli. Ačkoli neměla zvláštní důvod to předpokládat, ten pocit se jí nechtěl pustit.<br />
<br />
„Mami, proč tu ještě není Lynx!“ ozvalo se asi po dvou hodinách zevnitř domu spolu s prásknutím dveří. Danny okamžitě sáhla po utěrce a desinfekci na ruce.<br />
„Před chvílí jsem ji viděla. Bude v pořádku, ale ještě se potřebuje zotavit po operaci u pana doktora,“ odpověděla Mattovi, jenž se přihnal do zahrady ještě s batohem na zádech, ale zastavil se těsně před pracovním koutem. I přes zapnuté odvětrávání mu vůbec nevonělo, co se tam připravovalo.<br />
„Aha. Tak já jdu ven.“<br />
„Moment, pane,“ Danny ho popadla za poutko batohu. „Za prvé, nejdřív úkoly. A za druhé, bude lepší, když alespoň dneska zůstaneš doma.“<br />
„Ale prooooč?“<br />
„Matte, tohle je… jedna z těch tajných věcí, o kterých všichni neví-“<br />
„Jako že jáá budu vlkodlak...“ přerušil Matt svou matku netrpělivě. Tenhle rozhovor vedli už mockrát. Neustále mu opakovala, o čem nesmí s ostatními mluvit, a on tomu rozuměl. Nebavilo ho pořád to poslouchat.<br />
„Ano. Akorát, že teď se ve městě objevil nějaký jiný a hodně nebezpečný, a jako Lynx blázní i další zvířata. Takže chci, ať zůstaneš doma. Rozumíš? Stejně určitě nikdo nepustí ven ani ostatní děti. … Po úkolech dneska počítač až do večerky?“ dodala ještě, aby ho přesvědčila. S tím Matt souhlasil a zase odběhl do domu.<br />
„Myslíš, že by měli zájem zaútočit zrovna na něj?“ zeptala se skepticky Jenna. Byl jen dítě, ještě se ani jednou nepřeměnil, neměl by pro ně být zajímavější než jakýkoli jiný náhodný kluk.<br />
Danny se zaposlouchala do zvuku Mattových kroků na schodech a ohlédla se na Auroru. Pak ztišila hlas.<br />
„On… Je to jeho otec.“<br />
<br />
„Ehm… a… předpokládám, že to nikdo neví?“ Jenna se nemusela snažit skrývat překvapení, tak velké zase po včerejším zabezpečování města nebylo. Přiznala jí, že někoho z té smečky znala. O otcích svých dětí nikdy nemluvila. Dávalo to smysl. Měly to asi v rodině.<br />
„Ne. A já o nich vážně nic nevím, to je pravda. Tehdy… to byl někdo úplně jiný, než se objevil Argent. Teď už ho neznám. Unášet, vyvražďovat smečky, Stiles si myslí, že se snaží i rekrutovat Dereka.“<br />
„Rekrutovat tím, že mu zabije smečku?“ Jenna takovou možnost hned zavrhla, stejně jako nakonec Stiles. Používat rukojmí bylo vždycky ošemetné, ale zabít je přece naprosto popíralo jejich smysl.<br />
„Důvod pro jejich zavření do trezoru mít musel.“<br />
„No tak se podíváme, co to je za trezor,“ Jenna vytáhla telefon a začala vyhledávat informace o První národní.<br />
„Nepochybně odolá několika měsícům vlkodlačího zoufalství. Takže extrémně odolný.“<br />
„Podle jejich stránek byl trezor stejně jako banka navržený rozdílně od jiných státních úředních budov a s mnohem větším rozpočtem. Asi se chtěli vytáhnout. Jo, tady. Centrální trezor z hecatolitu, velmi cenného drahého kamene, známého jinak jako měsíční kámen. A měsíční kámen tipuju...“<br />
„...působí na vlkodlaky, ano. Je to jeden z přirozených blokátorů, pohlcuje měsíční světlo. Takže pokud jsou v místnosti z měsíčního kamene, nemůžou se přeměnit, ani kdyby úplně zdivočeli. Což se za dostatečnou dobu stane,“ dořekla Danny. Takové vězení je muselo neskutečně mučit. I to muselo mít svůj důvod.<br />
„Takže oni tam drží Derekovy bety proto, aby je připravili o rozum a bránili jim v přeměně, to vše do dneška, a dneska je úplněk.“<br />
„Pokud je dostanou ven, přemění se okamžitě. A nebude to vůbec hezký.“<br />
„Ale pokud je nedostanou… ven...“<br />
Jenna se zamračila, shodila vyhledávač a vrátila se na fotku Allisoniny modřiny.<br />
„Říkalas, že ty alfy vyvraždily svou smečku.“<br />
„Chtějí, ať je Derek zabije!“ řekly obě najednou.<br />
<br />
Jenně se pak rozšířily oči poznáním znovu, když si konečně uvědomila, co ta modřina připomíná. Žádný symbol. Znak První národní. Měly to před očima celou dobu.<br />
„Do háje. Musím jít!“<br />
„Hej, počkej, nechceš za nimi, že ne!“<br />
Ale Jenna jen popadla mobil a klíče od auta a vystřelila ven. Na Danny se ani neohlédla.<br />
„Neboj, mamiii, ona to nestihne.“<br />
<br />
<br />
Když Jenna nasedala do auta, obávala se, že i Allison by mohlo dojít, co symbol znamená. Potřebovala se k bance dostat co nejrychleji a zastavit ji, pokud má pravdu. Ideálně zastavit i Dereka a Scotta. Donutit je vytáhnout je ven až ráno. Její bratr totiž samozřejmě nebral telefon.<br />
Jenže se ukázalo, že měla Aurora pravdu.<br />
Když dorazila k bance, zahlédla jen dvě postavy mizet v dálce obrovskou rychlostí. A když vystoupila z auta a rozběhla se dovnitř, brzy zaslechla rozčilené hlasy. Ke své úlevě i svého bratra. A nepřekvapivě i Allison. Nepletla se v ní.<br />
„Proč jsi to udělala, proč jsi sakra porušila tu hranici!“<br />
„Zachránila nás,“ slyšela protestovat Scotta. Jejich hlasy se prázdnými kamennými prostorami hlasitě nesly.<br />
„Zachránila. A vypustila dvě vražedné bestie!“<br />
Jenna už se chystala rozběhnout a vložit se do jejich začínající hádky, chtěla znát vysvětlení a hlavně je chytit dřív, než někomu ublíží.<br />
Ale pak se jí v hlavě rozezněl příšerný skřípot.Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8397440593604378658.post-50943624274509129742019-10-05T11:18:00.001+02:002023-02-11T19:37:19.220+01:00Instinkty 2<br />
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgyBGn75fP_VnTuXOC9zLUf2FeqvgPTG2O6Fz_s9Pj2ogjYIwj-niFD0JQ8VbLLdbHor94HgZRCj3JIiS88Twf7BM5jtH75NHfAFUr74qyH5FQtiTU621sqHhDAlea871hqbDbvUuf5ip3H/s1600/ikona.png" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="251" data-original-width="320" height="156" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgyBGn75fP_VnTuXOC9zLUf2FeqvgPTG2O6Fz_s9Pj2ogjYIwj-niFD0JQ8VbLLdbHor94HgZRCj3JIiS88Twf7BM5jtH75NHfAFUr74qyH5FQtiTU621sqHhDAlea871hqbDbvUuf5ip3H/s200/ikona.png" width="200" /></a></div>
Danielle měla dlouho pochyby, jestli byl vážně dobrý nápad
vracet se do Beacon Hills. Původně to tak znělo. Chtěla se
vrátit. Chtěla klid. Jenže… Melissin přístup, kdy odmítala
Scottovi prozradit cokoli o existenci jiného než obyčejného
světa, a pak si nevšimla, že ho Scott zažívá na vlastní kůži,
vyústil v to, že se se svou přeměnou ve vlkodlaka rval sám. Tedy
spolu se Stilesem Stilinskim, což nebyla zase taková pomoc.
Danielle se vší péčí o Matta a Auroru a prací v Eichenově
domě, kam do utajeného křídla nastoupil nový vedoucí lékař,
ne zrovna nadšený jejím „stavem“ a jejími názory, neměla
moc času starat se o cokoli dalšího. Než zjistila, co se
rozjíždí, než se rozhodla porušit slib daný Melisse o svém
mlčení, všude kolem ní znovu začali pobíhat lovci, Haleové,
kanima, zamilovaní puberťáci, mrtví, oživení… zkrátka
zjistila, že jestli to s ochranou těch, kdo ji potřebují, myslí
vážně, musí mít oči ještě víc otevřené.<br />
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
</div>
<a name='more'></a><br />
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Alespoň, že
Scottova sestra Jenna, přijela až po nejhorších událostech. I ji
se Melissa a Scott snažili do ničeho ji nezatáhnout, k Daniellině
frustraci jí nic neprozrazovat, aniž by věděli, že se do
nadpřirozena zatáhla sama, když její schopnosti vůbec nevymizely
tak, jak Melissa doufala, a to byl jeden důvod, proč se rozhodla
utéct od otce. Tvrdila. Navíc její desetileté odloučení od
poloviny rodiny znamenalo značné odcizení a vůbec nebyla nadšená
ani zahájením nového školního roku na beaconhillské střední.
S novými přáteli na tom byla negativně. Danielle se o tom znovu
pohádala s Melissou. Měla totiž radost, že Rafaela McCalla odkopl
i poslední člen její rodiny, a Jenně připadalo jednodušší
mluvit s ní než s vlastní matkou, která se jí podle jejích slov
jednoduše vzdala, když byla ještě dítě. Tak Danielle zjistila,
že Jenna moc dobře ví, kdo je Scott, odkud pochází ona sama, že
existují vlkodlaci a magie. Trvala proto na tom, aby se Melissa
vykašlala na všechna tajemství a začala se svými dětmi konečně
jednat otevřeně, sama přece viděla, co se děje, když všichni
tápou, zatímco Melissa trvala na tom, což Danielle přišlo
pokrytecké a účelové, že je ve všem vlastně pořád nová a,
což byla pravda, nemůže Jennu nutit hledat si k ní cestu násilím.</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Co se ale týkalo
Danielle, dala Jenně možnost kdykoli za ní přijít, kdykoli se
naučit cokoli chce, stejně jako Scottovi, když ten pochopil, že
má s vlkodlaky víc zkušeností než on a jen tak něco ji
nezaskočí. Pokud ji dřív nespolknou věčné dlouhé služby v
Eichenově domě, kde už zase nastal kritický nedostatek
zaměstnanců. Proto i dnes brzy ráno musela do práce i přes
včerejší službu až do večera. Tedy nutnost vyexpedovat Matta do
školy, Auroru do jeslí, obojí zatím dostatečně bezpečná
volba, ani jeden zatím neprojevoval žádné nebezpečné sklony,
vrátit se domů pro věci a vyrazit do práce. Tak snadné by to
bylo. Kdyby se znovu nepotvrdilo, jak stav míru nemůže existovat,
pokud neexistuje stav války.
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Oči otevřené.</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Dobré ráno,
doktorko.“</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Doktore Deatone,
jste tady, uf. Lynx potřebuje okamžitě pomoc.“</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Danielle vrazila do
ordinace zvěrolékaře Deatona a postavila mu na stůl těžkou
přepravku se svou obrovskou mainskou mývalí kočkou. Pojmenovala
ji Lynx podle mýtické divoké kočky údajně střežící
tajemství – nebo naopak odhalující, záleží, jaké kultury se
zeptáte. A jaké kočky. Tahle Lynx totiž rozhodně nic
neodhalovala. Deaton s ní byl už dávno dobře seznámený,
poskytoval jí péči od chvíle, kdy si ji Danielle pořídila.
Obvykle to bývala velice líná ohromná koule chlupů, neskutečně
vybíravá královna, kterou k akci vydráždilo jen, když se někdo
opovážil dotknout její oblíbené opěrky u gauče nebo když se
jí znelíbila nová ozdoba na poličce, protože je to přece kočka,
tedy je přece celý dům její. Jinak nehnula brvou, ani když se
Aurora rozhodla ožužlat jí ocas, však i Aurora byla její. Tedy
až do dnešního rána.
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Co se stalo?“</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Danielle otevřela
dvířka přepravky a s Deatonovou pomocí vytáhla Lynx ven. Na
první pohled bylo znát, že má chlupy slepené zasychající krví
a že se vůbec nehýbe. Působila spíš jako pěkně odrbaná a
zmačkaná kožešina.
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Zbláznila se,
nevím, je celá potrhaná, jak kdyby se porvala, jenže byla zavřená
sama doma!“
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Deaton, zkušený
zvěrolékař, u něhož pracoval i Daniellyn synovec Scott, a jak
Danielle věděla, kdysi i emisar vlkodlačí smečky, se podíval
nejprve na kočku a pak na Danielle.
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Něco ji
vyprovokovalo?“</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Ne, pokud vím.
Ani žádná magie, je na ni u nás doma zvyklá roky.“</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Takže u Vás
taky. Podívám se na ni, máte moment?“
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Danielle přikývla.
Samozřejmě, že měla chvíli na to pomoct mu zjistit, jaká
všechna zranění Lynx má.
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Většina z nich
byla jen povrchová, nejhůř dopadla její tlapka. Nebyl-li u ní
žádný útočník, sama se prokousala až na kost. Což ji ale na
druhou stranu zachránilo - ztratila příliš krve a kvůli svému
línému povalování a mizerné kondičce nebyla zvyklá na takový
příliv adrenalinu, který ji ovládl a donutil tohle udělat, tudíž
rychle odpadla. Dřív, než si mohla způsobit ještě horší
zranění.
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Co jste myslel
tím, že u mě taky?“ zeptala se, když byla Lynx bezpečně
upevněná na operačním stole a Deaton si připravoval potřebné
nástroje.
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Běžte se
podívat dozadu,“ kývl ke dveřím, za nimiž se normálně
zotavovala zvířata po lékařských zákrocích, zatímco si
navlékl čisté rukavice a rychle připravoval infuzi. Také věděl,
co je Danielle zač, a byl rád, že má po ruce někoho, s kým
konzultovat ne zrovna běžné problémy. Sice jako druid a emisar
fungoval déle než ona jako čarodějka a psychiatr, nejspíš měl
víc praktických zkušeností, ale bylo by bláhové nevyužít
čarodějky s vlastní nemalou sbírkou teorie.
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Danielle tedy
otevřela dveře, ke kterým jí pokynul, a po dvou krocích se
šokovaně zastavila.
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Panebože...“</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Všechny klece
lemující stěny byly... tiché. Plné slepence krve a chlupů
podobných Lynx. Žádná z koček v nich ovšem nepřežila.
Danielle okamžitě vycouvala ven.</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„To taky… ony
samy?“
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Něco je muselo
naprosto pobláznit. Nějaký velký příval, který cítila jen
zvířata. Nebo… jste si všimla něčeho zvláštního?“</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Danielle musela
zakroutit hlavou.
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Tohle udělá
zvíře, když je k smrti vyděšené. Doslova k smrti. Radši spáchá
sebevraždu, protože se bojí toho, co cítí, nebo začne útočit
samo na sebe, když nemůže utéct, ale v takovém měřítku…
Něco se muselo v Beacon Hills objevit. Měla jste štěstí, Lynx to
podle mě přežije, i když ji čeká operace, není na tom tak
vážně. S tou už nás tu můžete nechat, každou chvíli by měla
dorazit sestra, zvládneme ji. O tlapku nepřijde. Ale udělejte pro
mě něco.“</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Samozřejmě.
Jestli to mohla cítit i u nás, když můj dům je zapečetěný
proti-“ ale než Danielle dořekla, rozezvonil se jí telefon. Její
sestra.</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Melisso, promiň,
ale teď nemám vůbec čas, vezla jsem kočku na veterinu a musím
do… počkej, zpomal, cože? … A jak ti mám asi pomoct dostat z
nemocnice vl… samozřejmě, že nebude potřebovat operaci, je to
vlkodlak! Mohla bys… pak sežeň jeho, když je to jeho vlkodlak!
Mel… ne, nevím, co s tím, jsem psychiatr, ne chirurg! A-promiň,
mám druhý telefon, jo, zkus to!“
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Danielle frustrovaně
zavěsila hovor se svou sestrou, a podívala se, kdo se jí snažil
dovolat dál. Což bylo ještě o něco nepříjemnější než
prosba o pomoc s propašováním vlkodlaka z nemocnice dřív, než
mu chirurg bude chtít zašít neexistující ránu a než ho přijde
dodělat ten, kdo mu tu neexistující ránu způsobil.
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Dobré ráno,
doktore Fenrisi, vím, že jdu pozdě, už jsem na cestě, jen-“</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Výmluvy si
nechte na potom, máme tu pohotovost, Hayes spáchal sebevraždu,
pokusil si vyrvat srdce, čekám Vás tu do dvaceti minut!“ a s tím
zavěsil.</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
V tu chvíli si byla
Danielle jistá, že ať to „něco“, co se objevilo v Beacon
Hills, bylo cokoli, nechce se s tím setkat. Zvířata páchající
sebevraždu, pacienti páchající sebevraždu a vlkodlak Isaac Lahey
převezený do nemocnice s nějakou těžce zraněnou dívkou,
sebevraždu snad nespáchá? To skoro znělo jako erupce síly, jenže
kde měl být zdroj?</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Zjistím, co
můžu.“</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Když potom konečně
dorazila k Eichenovu domu, zaparkovala na svém obvyklém místě,
nahlásila svůj příchod, rychle proběhla několika bezpečnostními
dveřmi, přes které měla jako zaměstnanec utajeného křídla
přístup, dorazila do kanceláře sdílené s jedním kolegou a
převlékla se. Věděla, že by si měla dát sprchu, protože na ní
musel ulpět pach Lynx a její krve, což by se nemuselo některým
pacientům zamlouvat, ovšem další zdržení by se určitě
nezamlouvalo doktoru Fenrisovi. Chtěla proto okamžitě zamířit k
Hayesově cele dřív, než jí bude znovu volat a ona ho ještě víc
naštve. Ale pak se ještě vrátila ke svému stolu a vytáhla z něj
injekční pero. To nebylo běžnou součástí její výbavy. Sama
si připravila roztok z oměje a blínu uvnitř, dostatečně silný,
aby dokázal zpomalit útok zdivočelé bytosti, ale ne tak sytý,
aby ji otrávil. Nosila ho v kapse svého pláště na začátku
praxe, než ho odložila do šuplete, když ho vlastně nikdy
nepotřebovala, a nikdy se necítila natolik nervozní, aby ho znovu
vytáhla. Jenže teď se zjevně děje něco, co se dokáže
proplížit až za všechny bezpečnostní zámky i jasanové
obložení. Malá pojistka navíc ničemu neuškodí.</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Konečně jste
tady,“ uvítal jí doktor Fenris, když se k němu a několika
zřízencům připojila u otevřených dveří cely. Byla z ní cítit
krev. Hayes stále ležel uvnitř.
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Promiňte,
spěchala jsem, jak to šlo. Musela jsem ještě na veterinu. A,“
dodala rychle, když viděla, že Fenris ji chce znovu kárat s tím,
jak ho nezajímají její důvody, „myslím, že to s tím
souvisí.“
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„No tak to tedy
mluvte. Stejně jsem od Vás chtěl hlášení ohledně Hayesova
chování v posledních dnech, taky jste byla poslední doktor, kdo
ho včera kontroloval. Noční služba do jeho cely vůbec nepřišla.“</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Jeho chování
bylo v posledních dnech úplně stejné jako ve dnech předtím,
žádná změna. Ani v něm, ani v medikaci, ani v jídle.“</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Dvaatřicetiletý
Hayes byl před třemi lety napaden wendigem, jímž se sám stal.
Jako vždy, když následkem není rovnou smrt. Od té doby nebyl
schopný udržet se na uzdě při sebemenším podráždění. Do
Eichenova domu se dostal poté, co krátce po přeměně napadl svou
manželku a ve vazbě téměř zabil dalšího zadrženého. Neměl
ani zájem pokusit se naučit ovládat. Před svou přeměnou byl
cholerik, ale vesměs dobrý člověk, a to, co ho wendigo donutilo
udělat, ho postrčilo přes okraj. Přesvědčil sám sebe, že
patří do svěrací kazajky. Ale nikdy nepřemýšlel o sebevraždě.
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„To si ještě
ověříme, musíme nechat udělat rozbor krve a obsahu žaludku. A
taky jsem poslal zřízence pro záznamy z kamer od včerejšího
večera.“
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Což jim neprozradí
nic víc, než zda se někdo nepovolaný netoulal na chodbách,
protože to je jediné místo, kde si mohou kamery dovolit. Danielle
navíc tušila, že netoulal.</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„A teď mluvte,
jak s tím má souviset Vaše návštěva veterináře?“</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Můžu se na něj
nejdřív podívat?“
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Než odpověděla,
procpala se Danielle do cely. Postel v ní byla rozházená, na místě
zůstala jen díky nohám zapuštěným do podlahy. Zdi ale nesly
stopy drápů a vyjímaly se na nich tmavnoucí krvavé šmouhy.
Hayes ležel v rohu místnosti, jeho oblečení bylo také celé
krvavé a potrhané, ruce měl plné šrámů a hruď na cáry. Jedna
jeho ruka přitom zůstala doslova zavrtaná uvnitř a přes žebra
svírala jeho srdce. Zuby měl vyceněné, jako by si až do poslední
chvíle neuvědomoval, že nebojuje s nepřítelem, jen sám se
sebou, a oči široce otevřené. Byl to příšerný pohled.
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Očividně si to
udělal sám, má za nehty krev a maso. Zranění odpovídají drápům
wendiga. Škrábance na zdech taky. Zámky tu navíc nebyly porušené,
takže se sem fyzicky nedostalo nic, co by to udělalo za něj – a
vůbec, tu ruku do sebe očividně vrazil sám. Co pro všechno na
světě někoho donutí k tomuhle? Nikdy jsem tohle neviděl, moje
první myšlenka byla, že mu někdo podal drogy.“</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Obávám se, že
ne, doktore. Ráno jsem našla svou kočku v podobném stavu. Pustila
se sama do sebe. Přežila to, takže jsem ji odvezla na veterinu, a
tam se ukázalo, že to nebyla jen ona. Něco tu pobláznilo zvířata
úplně stejně jako Hayese.“</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Doktor Fenris
Danielle chvíli studoval. Mnohem víc by se mu líbilo, kdyby to
prostě byla sabotáž. Vražda. Ne další nadpřirozené
bláznovství, s nímž se bude muset potýkat. Dobře věděl, co
nadpřirozené bytosti dokážou, a denně měl před sebou, kam to
může vést. Neměl to rád.</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Víte, co?“</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Ne. Hodlám to
zjistit.“</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Dobře. Vy
odvezte pana Hayese,“ rozkázal zřízencům. Vzorky pro rozbor v
laboratoři už stihl sám odebrat dřív, než Danielle dorazila.
„Neřekl bych, že jeho žena o něm chce ještě někdy slyšet,
ale stejně ji musím kontaktovat. Vy se postarejte o zvýšený
dohled nad všemi pacienty. Ať připraví dost sedativ, kdyby se to
mělo opakovat. A jestli má Vaše kvalifikace k něčemu být, tak
zjistěte, co tu zatraceně řádí. Nehodlám testovat, jestli
zvládneme obléhání zevnitř.“
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Danielle tedy
udělala, jak řekl. O činu pana Hayese se informace roznesly
rychle, takže nebylo třeba nikoho zvlášť pobízet, aby zvýšil
ostražitost. S druhou částí úkolu však nebyla úspěšná.
Samozřejmě, že od rozhovoru s Deatonem věděla, co obecně tohle
šílenství způsobilo, ale jak měla zjistit, co nebo kdo
konkrétně? Jestliže do Beacon Hills dorazila nějaká síla nebo
někdo neobvykle mocný, měla snad klepat na dveře dům od domu a
vyptávat se na nové sousedy a zdivočelé mazlíčky? Ani veškeré
dostupné záznamy o wendigu jí nebyly k ničemu, když Hayes nebyl
jediný ovlivněný. Zbývala jí poslední možnost. Uvést do praxe
potřebu táhnout s Melissou, Jennou, Scottem a jeho prapodivnou
smečkou za jeden provaz a zjistit, čeho si všimli oni. Jakmile
bude mít po službě a oni po škole.</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Neměla tušení, že
budou mít odpovědi ještě dřív.
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Dívka, kterou
přivezli s Isaacem Laheymy do nemocnice, zmizela, a Melissa nakonec
na pomoc sehnala Scotta i Dereka Halea, alfu Isaacovy smečky.
Protože se rozpoutal další sebevražedný zvířecí útok, když
se proti baeconhillské střední rozlétlo hejno vran, vyučování
skončilo mnohem dřív. A právě pak v nemocnici se Scott a Derek
setkali s něčím novým, co by rozhodně mohlo být vysvětlením
alespoň části všech podivností. Se dvěma alfami, dvojčaty,
které si pro Isaaca přišly. A když se jim Scott a potom Derek
postavili, spojily se do jednoho obrovského vlkodlaka. Scottovi v tu
chvíli hlavou prolétlo, jak je rád, že jeho vlastní dvojče
vlkodlak není.
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Bylo tedy jasné, že
je Isaac něčím cílem, a i když se jim ho podařilo zachránit a
odvézt z nemocnice, a i když se zahojila jeho vážná zranění,
kvůli kterým se v ní původně ocitl, stále se nedokázal vyléčit
a hlavně probrat. Dovezli ho proto spolu se Stilesem Stilinskim až
ke starému domu Haleových, kde podle Dereka schovávali něco, co
mu pomůže. Teoreticky. Prakticky se nestalo nic.
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Mmm, jo, tak to
mu očividně hodně pomohlo,“ konstatoval Stiles, když se Isaac
stále ani nepohnul. Byl nervozní. Velkou část noci a celé ráno
hledal informace o podivném chování divokých zvířat, protože
den předtím se přímo proti autu jeho spolužačky Lydie sám od
sebe rozběhl jelen, a vraní nálet ho jen utvrdil v tom, že se jim
věci opět vymykají z rukou.</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Kdo ví, co mu ty
alfy v nemocnici píchli. Potřebuje to dostat ze systému. Potřebuje
čas.“</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„A máme vůbec
čas? Celý město začíná bláznit a nějaká transformer alfa se
pokouší zabít Isaaca, to nezní jako dost času.“
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Dereka začínalo
Stilesovo rýpání iritovat.
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Dělám, co
můžu.“</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Tak co zavolat
někoho, kdo tomu rozumí? Kdo by mohl mít vysvětlení o cvokatění?
A kdo by mu mohl pročistit systém?“ zeptal se s úmyslným
důrazem na poslední slova.</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Vysvětlení, co
je se zvířaty, není tak komplikované,“ vložil se do hovoru i
Peter Hale. Momentálně stál víc na straně ‚spolupráce s
rodinou‘ namísto ‚zabít kohokoli v cestě‘, a ve městě
zůstával se svým synovcem. Neměl moc jiných možností. Řady
jeho rodiny opět o něco prořídly.</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„A navíc ji do
toho nebudu tahat,“ ozval se i Scott.</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Zatím mu nic
nepomohlo. Danny říkala, že se máme ozvat kdykoli bude nějaký
nadpřirozený problém a knockoutovaný vlkodlak, sebevražedné
útoky z lesa a morfující alfa je něco, co nevím jak ty, ale já
bych to nazval nadpřirozeným problémem!“</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Teta Danny to
říkala mně, že já se mám ozvat, když budu mít problém.“</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Z obecné
podstaty nadpřirozeného problému zhruba v tomhle okrese vyplývá,
že je to i tvůj problém.“</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Proč bychom sem
měli tahat jeho tetu?“ zeptal se Peter.
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Medicína byla
Isaacovi zjevně k ničemu a Derekův pokus má úplně ohromující
výsledky, takže potřebujeme někoho, kdo rozumí vlkodlakům a
věcem, na který nefunguje věda. Navíc naprosto upřímně, věřím
jí mnohem víc než vám oběma dohromady.“</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Jenom proto, že
když nás hlídala jako malý, předstírala, že neví, že to ty
jí vyjídáš ledničku,“ zamumlal Scott. Chápal Stilesovy
argumenty, ale nebyl si jistý, koho může do tohoto „nadpřirozeného
problému“ zatáhnout. Ať už šlo o cokoli, nebylo pochyb, že je
to nebezpečné. Že tu jde o životy. Danny přitom byla čarodějka,
ne vlkodlak, co se umí ohánět drápy.</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Vidíš? Je
velkorysá a milá. Prostě jí zavolám. Kdybychom o ní věděli od
začátku, tak za tebou tehdy nelítám po lese s řetězy. Poučení.
Vyzkoušej všechno. Dej sem mobil, nemám na ni číslo.“
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Stiles ve
skutečnosti neměl jistotu, že jim Danny pomůže. To s ledničkou
byla pravda. A že jí měli důvěřovat od začátku byla taky
pravda. Naprosto zíral, když se dozvěděl, že je čarodějka a že
se vším, co bolestivě objevoval, už několik let normálně
pracuje. Znal ji… věky, od chvíle, kdy se spřátelil se Scottem,
ale tohohle si nikdy nevšiml. Takže ji naprosto zahltil otázkami a
velmi rychle začal počítat s tím, že se hranice nemožného
výrazně posunula. Jen neměl tušení, jak daleko její schopnosti
sahají. Pravda ovšem byla i to, že by ji tu měl mnohem radši než
Dereka a Petera, jim naopak plně nemohl důvěřovat vůbec, ne po
všem, co se stalo od pokousání Scotta. Navíc Isaac se opravdu
neprobíral. Jeho nejhorší zranění se zahojila sama, se zbytkem
se nedělo nic. Potřeboval pomoc.
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Danielle nebyla
zrovna nadšená možností jet do starého domu Haleových. Jeho
osud, nebo spíš onen nezapomenutelný masakr, pro ni byl navždy
spojen s důvodem jejího posledního útěku z Beacon Hills. A co se
týče Petera Halea, i kdyby o něm nevěděla nic jiného, už jeho
násilná přeměna Scotta ve vlkodlaka stačila na nepřátelství.
A ona věděla víc. O jeho vraždění třeba. Na druhou stranu,
potřebovala zjistit, co se děje. Dřív, než se někdo rozhodne
následovat Hayese. A nezapomněla ani, co si slíbila. Isaac
potřeboval vyléčit z následků útoku alfy. Nadpřirozená
komunita v tomto městě žádala ochranu.
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Když dorazila do
domu Haleových, našla tam, co Stiles popisoval. Jeho a Scotta,
Isaaca Laheyho v bezvědomí, nedůvěřivě se tvářícího Dereka
Halea a Petera Halea, který nedůvěru rovnou vyjádřil nahlas.</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Cítím něco
elektrického, krev a kočku. To má Isaaca vyléčit?“</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Vlastně něco
elektrického, krev, kočku, smrt a wendigo, vypadá to, že jsme
dnes všichni měli trochu napilno. Tak co se nezdržovat, hm?
Scotte, pojď mi pomoct, Stiles říkal, že nevíte, co mu píchli,
ale zkusíme ho donutit to zpracovat nebo vyloučit, podej mi co ti
řeknu z mojí tašky.“</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Danielle se pokusila
Petera ignorovat. Nevěděla, co elektrického z ní mohl cítit,
dost možná magii v jejích žilách, ale tak jako tak nepotřebovala
jeho svolení. Jestli se mu měla nezamlouvat, tak ať, nebyla tu
kvůli němu. Pokud si vzpomínala, viděli se teď poprvé, dosud se
neznali, ona jen prolétla část jeho spisu z doby hospitalizace, ač
se k němu původně dostat neměla – chtěla udržet přehled o
vlastním městě. A u toho klidně mohlo zůstat.
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Co se stalo s
kočkou? To jako Lynx?“
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Počkej, počkej,
kočka je kočka, ale co je sakra wendigo?“ skočil Scottovi do
řeči Stiles.</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Danielle si
povzdechla a sklonila se nad Isaacem. Podívala se mu do očí,
prohlédla jeho žíly a pak mu vyhrnula rukáv. Haleovi ji bedlivě
sledovali. Derek byl připravený zakročit, kdykoli by se mu
nelíbilo, co dělá.
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Scotte, potřebuju
injekci pro nitrožilní podání léků a pak najdi ampulky s čirým
a zeleným roztokem v koženém pouzdře. A ne, ne ty, prosím,“
zarazila Danille Dereka, když se chystal Scotta odstrčit a chopit
se její tašky sám. Nejspíš aby si ověřil, co mu chce podat.
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Je zapečetěná
proti všem, kdo nejsou mí pokrevní příbuzní, ostatní popálí.
Klid. Nevypadá otráveně, kdyby ho to mělo rovnou zabít, už by
se stalo. Myslím, že potřebuje trochu nakopnout a probere se sám.
Není to nic nebezpečného.“
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Derek tedy stáhl
svou ruku, i když ho nepřesvědčila úplně.</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„A jo, Lynx
postihlo tohle sebevražedné cosi také, ale přežila. A wendigo je
kanibalský duch, který ovládne toho, koho zraní jiné wendigo.
Ráno našli jedno, které se v návalu paniky a strachu zabilo
stejně jako ta zvířata, Stilesi. Pořád nevíme proč.“</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Proboha,
samozřejmě že je to kvůli nově příchozím s nepříjemně
velkou mocí,“ poznamenal Peter.</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„V nemocnici šly
po Isaacovi rovnou dvě alfy, dvojčata. Nestačil bych na ně.“</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Takový nával
děsu vyžaduje víc než jen dvojčata, Scotte, zvlášť když to
bylo cítit i přes všechna naše zabezpečení,“ prohlásila
Danielle a do injekce naměřila tekutinu z obou lahviček, které jí
Scott podal. Pak ji vpíchla Isaacovi do předloktí.
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Taky je toho víc.
Isaac s Peterem se už delší dobu snažili najít naše
pohřešované bety a vypadá to, že to s nimi má něco společného.
Objevili se tady. Je to celá smečka alf. Každý z nich je hrozně
silný a dohromady jsou skoro neporazitelní. Navíc o nich nikdo
doopravdy nic neví, jen že je vede nějaký Deucalion.“</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Danielle po
Derekových slovech upustila nyní prázdnou injekci na zem. Rychle
ji zase sebrala, ale jak jí najednou vynechalo srdce, než se
rozbušilo o poznání rychleji, zakrýt nedokázala.
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Deucalion.</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Předtím používal
jiné jméno, tohle znala jen jako jeho přezdívku.</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Vede smečku, která
se pokusila zabít Isaaca.</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Smečku, které se
děsí zvířata v širokém okolí.</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Deucalion.
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Před kterým sama
neutekla jen proto, že z města odjel on.
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Před kterým tají
dítě.</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Je zpátky.
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
A ona o tom neměla
nejmenší tušení.</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„V pořádku?“
zeptal se jí Scott. Neušlo mu, jak se její srdce najednou
rozběhlo. A dokázal i poznat, že je to strach. Danielle zakroutila
hlavou.</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Smečka plná
alf? Sakra. To nezní zrovna v pořádku. Budu muset vylepšit pár
svých triků a vůbec, musím jít, pořád máme pohotovost, Isaac
bude v pořádku, nanejvýš pár minut. Už lépe dýchá.“</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Pak se zvedla a
popadla svou tašku s dovezeným vybavením.
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Moment. Co o něm
sakra ty víš?!“ zavrčel na ni Peter. Nenechal se obelhat, všiml
si, že reagovala až na jeho jméno. A když Danielle udělala krok
směrem ke dveřím, ucítila, jak ji silně popadl za paži.</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Nehodlala nic
vysvětlovat. Rozhodně ne jemu. Druhou rukou proto bleskově zajela
do kapsy a vytáhla z ní pero, které už do stolu ve své kanceláři
zpět neodložila. Jednala instinktivně. Nejdřív útok, pak
otázky. Ty nemáš drápy, zuby, ocas nebo silnou kůži, bodní
první, rychle a jistě. Její matka v tom měla jasno a opakovala jí
to od malička. A v Eichenově domě to bylo pravidlo číslo jedna.
Bezpečnost personálu na prvním místě. Zneškodni ho a pak se
ptej, co s ním je. Někteří zřízenci to pravidlo milovali. Bez
rozmýšlení proto zabodla pero Peterovi do ruky, takže ji zase
okamžitě pustil a bolestí zavrčel ještě víc. V další
vteřině, když se mu její speciální roztok dostal do oběhu, se
zapřel o stůl, jak mu látka přemohla smysly a rozpálila se v
celém jeho těle, a pak se mu podlomila kolena.
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
„Nikdy znovu tohle
nezkoušej!“
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
V tu chvíli proti
ní vyrazil Derek, ale Scott se postavil mezi ně. Naštěstí, než
stačili vytasit drápy, se z místa, kde dosud v bezvědomí ležel
Isaac, ozvalo slabé „Kruci“. Danielle využila toho, že se
pozornost všech přesunula k němu a že Peterovi bude chvíli
trvat, než se vzpamatuje, a rychle zamířila ke svému autu.</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Deucalion. Zpět ve
městě. Patrně ještě nebezpečnější než dřív.</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Na tohle bude třeba
víc než jen sedativa.</div>
Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8397440593604378658.post-64791403099840619242019-10-04T13:30:00.001+02:002023-02-11T19:37:24.423+01:00Instinkty 1<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgyBGn75fP_VnTuXOC9zLUf2FeqvgPTG2O6Fz_s9Pj2ogjYIwj-niFD0JQ8VbLLdbHor94HgZRCj3JIiS88Twf7BM5jtH75NHfAFUr74qyH5FQtiTU621sqHhDAlea871hqbDbvUuf5ip3H/s1600/ikona.png" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="251" data-original-width="320" height="156" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgyBGn75fP_VnTuXOC9zLUf2FeqvgPTG2O6Fz_s9Pj2ogjYIwj-niFD0JQ8VbLLdbHor94HgZRCj3JIiS88Twf7BM5jtH75NHfAFUr74qyH5FQtiTU621sqHhDAlea871hqbDbvUuf5ip3H/s200/ikona.png" width="200" /></a></div>
Beacon Hills nikdy nebylo normální město. Spousta obyvatel by na tom sice trvala a velmi by se divila, kdyby se jich někdo zeptal, kde najít nejbližší smečku, nebo kudy k blázinci pro monstra, ale vždycky tam byli. Jako třeba rodina McCallových. I když se ne vždy jmenovali McCallovi. Rozhodně ne v době, kdy se ve městě usadila mexická čarodějka se svým americkým manželem a dcerou Melissou. Potom měla ještě jednu, Danielle, a když si ty našly své místo ve světě a její manžel pod zemí, odjela si užít důchodu zpět do Mexika, kde nechala se svým bratrem, šerifem, který z Mexika nikdy neodešel, zvelebit starou haciendu po předcích. Magickou štafetu po ní měly převzít její dcery. Střežit magii, střežit vědomosti, udržovat jejich rodinný coven naživu. Malý, avšak po letech předávání síly předků mocný. Alespoň pro toho, kdo se té síly nebál chopit. A jak začala prohlašovat po smrti manžela, okouzlit někoho bohatého, protože k čemu jinému jsou muži než k penězům. Ovšem, že jejich otce svého času milovala a pak měla ráda. Jen byla toho názoru, že bohatý je vždycky lepší než chudák.<br />
<br />
<a name='more'></a><br />
Pouze Melissa takovou roli od malička odmítala. Snad ani ne bohatého manžela, ať už takového našla nebo ne. Tedy, nenašla, ani by však nebyla proti. Tu nadpřirozenou. O utajovaný nadpřirozený svět neměla velký zájem a pak, z důvodu, který nikdy své sestře neprozradila, odmítla magii praktikovat úplně. Zato Danielle skočila po rodinném dědictví a slíbila si, že se dostane ještě dál, než všechny generace, jejichž rukama prošel starý grimoár zapečetěný pro všechny kromě ženy její krve a jenž nyní držela ona. Magii si zamilovala. V přípravě „lektvarů“ a směsí, které díky jejímu zděděnému nadání dokázaly mnohem víc, než by si běžný člověk mohl představit, protože ten by z nich dokázal uvařit maximálně čaj, byl úplně jiný druh zacházení s tělem, než k jakému se rozhodla Melissa při studiu zdravotnické školy. Ale co objevovala ještě radši, byla opravdová kouzla. Vyvolávat přírodní síly, ovládat energii a pohrávat si s krví nedokáže hned každý, ani když se narodil s vhodnými předpoklady. A bez platby nikdo, kdo se narodil bez nich. Navíc nikdy nechápala sestřinu snahu zůstat stranou od všeho zvláštního, co se v Beacon Hills dělo. Proč se uzavřela před existencí netvorů. Proč nikdy nikomu do očí nefoukla mlžný prach. Proč předstírala, že necítí telurické proudy táhnoucí se jako žíly zemí pod jejich nohama. Nebo proč si vzala nemožného Rafaela McCalla.<br />
<br />
Danielle tehdy na rozdíl od Melissy na nějakou dobu opustila Kalifornii. Pravda, cesta na východní pobřeží nebyla tak docela vedená snahou objevit nové město, ani prozkoumat další neveřejné kouty světa, jako spíš naprosto obyčejnou, vystudovat univerzitu. Že tam našla komunitu upírů, bylo jen příjemné zpestření. Ale když se pak vrátila domů, jako čerstvý psychiatr, objevila po Melissině boku snaživého agenta vymáhajícího zákon. Danielle přišel zatraceně neatraktivní, zatraceně nezábavný, zatraceně úzkoprsý a tak zatraceně nezajímavý, a nebylo to jen tím, že sama se na východě zabavila s upírem s prakticky úplně opačnými kvalitami. Věděla ovšem, že nemá smysl cokoli z toho Melisse říkat. Obě byly tvrdohlavé. Obě odmítaly od té druhé přijímat rady do vztahů. A vůbec, Melissa byla dospělá, starší, schopná posoudit sama, co dělá. Raději se dál zaměřovala na svou kariéru, pro kterou se rozhodla už na začátku studia. Opět to bylo něco, o čem ne každý věděl. Tedy každý ve městě znal neblaze proslulý Eichenův dům, psychiatrický ústav zastrčený na okraji Beacon Hills. Jen téměř nikdo netušil o existenci jeho utajeného křídla, kde se neléčili běžní schizofrenici, psychopati či jen lidé příliš nebezpeční pro sebe či druhé, aby se volně potulovali společností, ale nadpřirozené bytosti příliš nebezpečné nebo příliš málo ovládající samy sebe. Danielle to místo fascinovalo. Považovala ho za ohromný zdroj informací a za ideální příležitost, jak skloubit „přirozeno“ s „nadpřirozenem“. Nebylo vůbec těžké se tam dostat. Už z podstaty mělo toto křídlo věčně nedostatek zaměstnanců, nebylo úplně možné vydat inzerát a nebylo to ani úplně bezpečné, když všichni tam byli prostě lidé. Proto se Danielle neděsila, naopak. Jak se o sebe postarat se učila od malička. Možná neuměla moc bojovat… vůbec, ale znala ochranná kouzla, co čekat od zdivočelých bestií měla detailně popsáno ve své rozrůstající se sbírce přesahující její původní zděděný grimoár, a co na koho platí, byla připravená v případě nutnosti ověřit v praxi. Do té doby to nikdy vážně použít nemusela a jako mnoho těch, kdo si jsou jisti svými schopnostmi, neměla důvod kolísat v sebedůvěře. Navíc ji to zase spojovalo s Melissou. I když byly čím dál rozdílnější, i když Melissa se úplně vzdala toho, do čeho se Danielle zcela ponořila. Obě se rozhodly pečovat o jiné a připravit tak budoucnost, jakou v nejmenším nečekaly.<br />
<br />
Jeden z oněch zásadních rozdílů se objevil záhy. Melissa otěhotněla a porodila dvojčata. Která měla něco z ní a vůbec nic ze svého otce. A tím to jenom začalo. Ne hned, malý Scott byl nejdřív jen obyčejné astmatické dítě a Danielle čekala, že malá Jenna se během let projeví jako další čarodějka. Nejspíš to čekala i Melissa, děvčata z jejich rodu se tak rodila už po generace, alespoň část z nich, nikdy chlapci. Nebylo vyloučené, aby se objevil čaroděj, jen se to nedělo v jejich rodině. A ještě víc pravděpodobně čekala, že její nadání dokáže uhasit, stejně jako dokázala vlastní. Ač by takové očekávání nahlas nepřiznala. Nikdy Rafaelovi neprozradila tohle malé rodinné tajemství a donutila svou sestru slíbit, aby o tom nemluvila ani ona. Ani s ním, ani s jejími dětmi. Nejspíš doufala, že to nikdy nevyjde najevo. Jednodušší lidský život, tvrdila.<br />
<br />
Jenna se ani jako čarodějka neprojevovala. Ne tedy alespoň tak, jak by měla, jak se to vždycky děje. Nakonec sice Melissiny naděje podupala, protože se kolem ní občas začaly dít… jiné drobnosti, jen… si nikdo nebyl úplně jistý, co znamenají. Nebo kde se to v ní vzalo, když před sebou měla jen čarodějky a ubohou nápodobu lidské bytosti ve formě otce bez jakéhokoli nadání. Pokud to tedy nebylo ještě jinak a její otec ve skutečnosti nebyl velice nadaný. Danielle to někdy napadlo. Hlavně, když sama sebe přesvědčovala, že její sestra nemůže mít tak špatný vkus. Samozřejmě, v případě Melissy se nedalo očekávat, že by takovou černou kaňku, či spíš černou díru podvádění ve svém charakteru, přiznala.<br />
<br />
Ačkoli Rafael byl možná černá díra sám. Černá díra velikosti slunce, která se k úlevě Danielle a nakonec i Melissy z Beacon Hills odstěhovala. To poté, co v opilosti shodil Scotta ze schodů, přestože ten si ve svých letech sotva uvědomoval, co se děje, a vůbec nijak ho nevyprovokoval. Danielle si nepamatovala, že by Melissa kdy vyváděla tak moc, jako v tu noc. Kdy by se nechala unést natolik, aby mu uštědřila skutečnou, nadpřirozenou facku. V jeho stavu si naštěstí nevšiml neobvyklé síly nebo ničeho neobvyklého, tedy kromě toho, že ho jeho žena vyhodila z domu, ale její hněv byl nezastavitelný. Byla za to ráda. Rafael podle jejího názoru potřeboval ze schodů shodit sám, a když ho Melissa konečně vyhodila, dala mu i ona jasně najevo, aby se už neukazoval. Nic nestojí za utrpení s alkoholikem. Bohužel Rafael vytáhl poslední kartu a víceméně Melissu donutil k dohodě o dětech. Scott tak zůstal s matkou a Jennu si on odvezl do vlastní péče, takže se vyhnula právní bitvě, při níž by využil své známosti. Melissa se pořád příliš děsila říct mu pravdu a přesvědčila se, že by Jenna mohla bez podpory náznaky magické moci zcela ztratit. Někdy se to stává. Scott ji navíc potřeboval, měl zdravotní problémy, s nimiž Rafaelovi nemohla věřit. Možná to tak mělo vyjít a možná si tehdy i slíbili nějaké návštěvy a kontakt, ale... tohle byla jen první z katastrof uvádějící do pohybu věci, které nikdo nečekal. Než se totiž Jenna znovu vrátila domů, uběhlo dlouhých deset let.<br />
<br />
Během té doby Danielle svou sestru dohnala kromě práce ve zdravotnictví i v osobním životě. To když se stala druhá katastrofa.<br />
<br />
Melissa se rozhodla vyrovnat s krachem rodiny tím, že se urputně zapřela do normálního života a vychovávala Scotta. Z něhož nemělo vyrůst nic než obyčejný kluk. Danielle se seznámila s místní alfou. Z čehož nemělo vyrůst nic zvláštního. Hloupá láska na první pohled je jen součást pohádek a tohle rozhodně nebyla pohádka. Co se mezi nimi odehrálo, co je tak najednou spojilo, však vycházelo ze zcela nepohádkových a zcela neovladatelných vlčích instinktů. A stejných divokých instinktů u ní. A nakonec ji vystřelilo na metu, kde už čekala Melissa.<br />
<br />
Nikdy se nestala členem Deucalionovy vlkodlačí smečky. Mnohem víc se jí líbila role pozorovatele a rádce. Věděla, že není emisar, to nebyla úloha pro čarodějky, ty se staraly o své rodiny a coveny, a jen pokud se nezaprodaly temnotě, pomáhaly chránit nadpřirozenou komunitu. Což přesně dělala v Eichenově domě a proto stále studovala nadpřirozeno. Ale ráda se vytáhla, kdykoli mohla, a využila každé příležitosti k rozšíření své sbírky záznamů. K rozšíření grimoáru, k využití své moci a k tomu, aby pochopila, jak nadpřirozený svět funguje. Částečně doufala, že by mohla přijít na způsob, jak k něčemu opravdu přispět, protože práce v Eichenově domě ji velice rychle zklamala. Víc než ústav, alespoň v tajném křídle, to bylo vězení napěchované všemi prostředky, jež měly udržet nekontrolovatelné bytosti v cele a ideálně na ně nechat zapomenout. Nemohla říct, že by jí tolik záleželo na konkrétních pacientech a jejich osudech, i když ji poměry v ústavu vysoce neuspokojovaly, ostatně, někteří skutečně zběsile vraždili, nedokázali žít mezi lidmi, nebo se přeměnit zpátky ze své divé podoby. Ale vždycky v ní hlodala i myšlenka, že ona sama je čarodějka, ne člověk jako ostatní lékaři a zřízenci, a pokud by se jí někdy něco vymklo z rukou, mohla by skončit stejně. Za sklem a zdí napěchovanou čistým železem poutajícím čarodějky, na rozdíl od jiných druhů, u kterých fungoval jasan, oměj, blín a podobné, odklizená stranou, bez naděje na opravdovou pomoc. Takového osudu se děsila. Musela se mu vyhnout. Naprosto ovládnout, co je v ní. Být ta, která ví. Která rozumí. Která dokáže.<br />
<br />
A taky byla bezhlavě zamilovaná, pohlcená jejím spojením s Deucalionem, a dělalo jí dobře být partnerkou mocné alfy. Téhle alfy. V jistém úhlu pohledu to něco znamenalo. Ne lidsky, jen si to poměrně lidsky užívala. Oba. Nějakou dobu.<br />
<br />
Než se stala ta věc. Gerard Argent. Lovec. Ubohá nápodoba člověka z docela jiného důvodu než zoufalec agent McCall. Mohl Deucaliona zabít jako většinu jeho zrazené smečky, ale místo toho ho jen oslepil. A naprosto připravil o rozum. Zbytek smečky zavraždil Deucalion sám, a kdyby pak neodjel z města bez jediné další myšlenky na Danielle, utekla by. Nemyslela si, že by ji zabil také. Jejich vztah, založený mimo lidské limity, mu nedovoloval jí doopravdy ublížit, bez ohledu na to, jak moc by chtěl. Ani ona by ho nemohla zabít, i kdyby jí měl vyrvat hrdlo. Nejdřív to jen cítila a pak zjistila, co to je. Pravé vlkodlačí partnerství. Spousta emocí, pokud vyjde, spousta problémů, pokud ne. A v obou případech nikdy neskončí, nikdy už nebude jiné tak silné a pořád bude chránit oba dva. Nutit je nenechat dojít k žádné újmě… především jednoho od druhého. Jenže si nebyla jistá, co by na všem změnilo její těhotenství.<br />
<br />
Pojmenovala ho Matthew a Deucalion o něm nevěděl. Prostě zmizel. Těhotenství to nebylo tak jednoduché. Bylo to dítě velmi mocných předků, mělo na ni značný efekt a někdy se stalo, že Danielle do stolu náhle zaryla drápy, nebo jí zcela nečarodějnicky zasvítily oči. Po porodu zmizelo i tohle. Naštěstí do dalších příznaků skutečnosti, že Matthew vyroste ve vlkodlaka, a do jeho přeměny, zbývalo pár let. Byla připravená zvládnout to sama. Bez otce. Musela, stal se z něj nebezpečný zabiják a čím dál od svého syna byl, tím lépe. Rozhodně to tak bylo lepší. S dalším a ještě „proslulejším“ zásahem lovecké rodiny Argentů, při kterém lehl popelem dům další smečky, Haleových se všemi Haleovými kromě čtyř dětí a jejich strýce, určitě. Beacon Hills ovládli lovci.<br />
<br />
Tehdy odešla znovu, pod záminkou dočasné zvláštní praxe mimo město, i s Mattem. Melissa mohla předstírat, že se jí nic z toho netýká, vlastně ani netýkalo, a byla i se Scottem v bezpečí. Danielle se tak bezpečně necítila, ne s malým rozeným vlkodlakem. Nebo jen potřebovala na chvíli utéct. Do Mexika za matkou a potom znovu na východní pobřeží. Rozhodla se, že neexistuje důvod, proč se pokusit jakkoli řídit starými pravidly. Bylo zjevné, k čemu ta vedla. Emisar, psychiatr, čarodějka, jakkoli ji bude kdo chtít pojmenovat, hodlala zabránit tomu, aby se něco podobného opakovalo. Zvláště u Matta. Nehledat už jenom informace pro své vlastní uspokojení a pro zajištění, aby se z ní samotné nestal blázen, ale pro opravdovou pomoc, kdykoli bude potřeba. Nejen s divokými bestiemi, i lovci. Kromě svého rostoucího grimoáru tak vytáhla konkurenci i pro lovecké bestiáře. A mít k tomu k ruce několikasetleté odborníky, staré známé z dob studií, se hodilo.<br />
<br />
Tehdy přišla i řada na Auroru. Ne, nebyla to další hluboká smršť, nebyl to ani pořádný vztah. Vzpomínka na minulost možná. Ani on o Auroře nevěděl. Danielle vlastně nechtěla, aby ano, zvláště ne, když… měla jen smůlu, nebo bylo jejím osudem motat se kolem maniaků? On nikdy o rozum nepřišel, ale o sebeovládání ano. Nestalo se to prý poprvé, tahle část Států měla dost vlastních problémů a potyček mezi rodinami a starými nepřáteli a zrada mezi nimi také nebyla neznámé slovo. Upíři k tomu mají vlastní hrozby, jež je donutí zdivočet. Jenže ani teď Danielle nehodlala čekat, jestli je překoná nebo ji zatáhne do krvavého šílenství. Natož jejich nenarozenou dceru. Alespoň ani neměl důvod domnívat se, že by ta mohla existovat. Mít dítě pro upíry není vůbec typické, skoro nemožné. Čarodějky budou nejspíš výjimka. Nová kapitola do její sbírky.<br />
<br />
A doufala, že nová kapitola Beacon Hills, odkud během posledních let jejího cestování v mýtech mezi upíry, culebrami, jaguáry, Mexikem, New Orleans, New Yorkem a centrální Virginií, zmizeli Argentové, přeživší Halové a kromě stálých pacientů v tajném křídle celý nadpřirozený chaos. Slib pro nový začátek. Pro bezpečí. Melissa jí potvrdila, že se tam dlouho vůbec nic nestalo a všechno se vrátilo do normálu. Proto se tam vrátila i ona. Měla Beacon Hills ráda a tohle měla být nová kapitola… která jí po kostrbatém úvodu dovolí rozjet skutečný příběh, jehož námět našla už během studia a nehodlala ho opustit.<br />
<br />
A sotva si vybalila, Scotta pokousal vlkodlak, Peter Hale se probudil z kómatu, byl zabit a oživen, přistěhoval se Chris Argent, vrátila se Jenna a zkrátka celá třetí katastrofa.Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8397440593604378658.post-3635610534809277252019-10-03T13:29:00.004+02:002023-02-11T19:37:33.308+01:00Instinkty<div style="text-align: justify;">
Seriál Teen Wolf skončil, už je to nějaký rok, ale mně se docela hodně líbil. Hlavně se mi ale líbilo to, co zrovna neprozkoumal z důvodu, že to byl TEEN Wolf, tedy "dospělý svět", Eichenův dům, vedlejší postavy jako Deatona, Petera, trochu i samotnou Melissu, a protože mě chytla múza, rozhodla jsem se přetvořit si ho ve vlastní verzi. Navíc je velice tvárný i v tom, že součástí jeho universa bez jakýchkoli změn můžou být další seriály a náznaky toho uvidíte - konkrétně The Vampire Diaries, hodí se tam i Lucifer, Midnight, Texas, klidně by se tam dal zakomponovat i Grimm, a víte co, Preacher by fungoval taky. Z 95 % to však bude "klasický" Teen Wolf z "neteen" pohledu.</div>
<div>
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj7goDl32A6PKrzFdbGSzL5tYdUbIGmsDA3_PyKApIgRbLFS2bDIF80B7c7obTgsbZAtrx5uR-YmYJ6jb0cvr5UA1t4gOsofrqPz__vD8WLzgP_S9zxGG1EDWRpF5yPdxestnC31W3x2_dr/s1600/ikona.png" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="251" data-original-width="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj7goDl32A6PKrzFdbGSzL5tYdUbIGmsDA3_PyKApIgRbLFS2bDIF80B7c7obTgsbZAtrx5uR-YmYJ6jb0cvr5UA1t4gOsofrqPz__vD8WLzgP_S9zxGG1EDWRpF5yPdxestnC31W3x2_dr/s1600/ikona.png" /></a></div>
<div>
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Jak to bylo se Scottem McCallem a jeho smečkou odvyprávěl seriál celkem detailně. Ale co když jeho rodina nebyla jen rozvedená matka - člověk, ale co když kolem sebe měl pár čarodějnic, které se v nadpřirozeném světě vyznaly mnohem víc než on? Jak pak může jejich přítomnost všechno ovlivnit a hlavně, co bude jejich vlastní osud? Zvláště osud jeho tety Danielle, která si nemůže pomoct a vždycky ji její instinkty dovedou do cesty nějakému maniakovi s tesáky.</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i><br /></i></div>
<div style="text-align: justify;">
Povídka započatá v roce 2019. Od jejího pokračování jsem ale nakonec upustila. Sestavila jsem výrazné změny ve světě i postavách a dotvořila podrobnosti, v jakých jsem neměla jasno. To vše znamenalo nutnost kompletního přepracování, jež se bude týkat stejného období, a tak nemá smysl psát dvě verze stejných událostí s prakticky stejnými postavami. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<ul>
<li><a href="http://ann-taylor-story.blogspot.com/2019/10/instinkty-1.html">Kapitola 1</a></li>
<li><a href="http://ann-taylor-story.blogspot.com/2019/10/instinkty-2.html">Kapitola 2</a></li>
<li><a href="http://ann-taylor-story.blogspot.com/2019/10/instinkty-3.html">Kapitola 3</a></li>
<li><a href="http://ann-taylor-story.blogspot.com/2019/10/instinkty-4.html">Kapitola 4</a></li>
<li><a href="http://ann-taylor-story.blogspot.com/2019/10/instinkty-5.html">Kapitola 5</a></li>
<li><a href="http://ann-taylor-story.blogspot.com/2019/11/instinkty-6.html">Kapitola 6</a></li>
<li><a href="http://ann-taylor-story.blogspot.com/2020/01/instinkty-7.html">Kapitola 7</a></li>
</ul>
</div>
Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8397440593604378658.post-68253190306304630982019-09-16T12:05:00.000+02:002019-09-16T12:05:25.339+02:00In cauda venenum 7<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjXkBhyZ7m2AeEAJgQHC8r1S5w0uWk21oR45naJ-hf8cpRbyZHljpEE_IGTQ3oikqUZ0h2lM21ejoUPRQyg8LWsQWPe7iIUpO-9gfndUPF4bYKX_NmdL7x2JZqyQHcLkQya6vH2EXyBJPYT/s1600/pov%25C3%25ADdka.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="200" data-original-width="333" height="120" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjXkBhyZ7m2AeEAJgQHC8r1S5w0uWk21oR45naJ-hf8cpRbyZHljpEE_IGTQ3oikqUZ0h2lM21ejoUPRQyg8LWsQWPe7iIUpO-9gfndUPF4bYKX_NmdL7x2JZqyQHcLkQya6vH2EXyBJPYT/s200/pov%25C3%25ADdka.jpg" width="200" /></a></div>
Detektiv Jeanette Croftová seděla ve služebním autě a snažila se prorazit ranní dopravní špičkou do cíle. Když si včera clewistonská policie vzpomněla, že je žádala o spolupráci, a paní Irma Saubersová sice možná zlomila nad svým synem hůl natolik, že mu odmítla posílat peníze, ale přehled o něm si stále udržovala, získala konečně miamskou adresu Martina Sauberse. Nebo ji zlomila a Martin jen nevzdal svou snahu a žádal od matky pomoc dál? Na tom nezáleželo. Pokud to nakonec není jen stará informace a Jeanette na místě nenajde jen nekonfliktní postarší pár nových nájemců, jenž se naprosto zhrozí, až přede dveřmi uvidí policii, takže se ještě měsíc budou ujišťovat, že je s nimi opravdu vše v pořádku. Protože majitele bytu se jí nepodařilo zastihnout. Mohla jen doufat, že ho seženou Calleigh a Eric, aby se nemuseli dovnitř dostat násilím. Každopádně měla adresu. Přišel jí dokonce celý řádný protokol o výpovědi paní Suabersové, v němž stručně prohlásila lítost nad smrtí svého syna, ale také, že ho už spoustu let osobně neviděla a zase tak moc ji to nepřekvapuje, takže ho mohla spolu s dožádáním vzít a nechat vydat povolení k prohlídce bytu. Nebyl důvod, proč by ji nepovolili. Mezitím dala vědět i kriminalistům, kam zamířit, a teď, když měla povolení v ruce, rozjela se za nimi sama.<br />
<br />
<a name='more'></a><br />
Cesta měla být rychlá. A k něčemu, jak doufala. Martin Saubers byl zjevně obyčejný kriminálník, zloděj a podvodník a zabít ho mohl kdokoli od nějakého gangu přes starého známo po mstícího se zoufalce. Mohlo jít o cokoli od hádky přes obchod po podvod. A ač neschvalovala zabíjení, nemohla litovat, že svět o takového přišel. Ani jeho vlastní matka s ním nechtěla mít nic společného, nikdo ho nepostrádal, on sám během pobytů v cele a výletů k soudu neměl mnoho času přispět společnosti. Na druhou stranu ho mohl zabít někdo ještě horší. Někdo, kdo to může udělat znovu. Kdo je ozbrojený. Toho musí najít. Proto doufala, že jim Martin zanechal nějaká vodítka. Většinou je nechávají. Oběti i vrazi. Vlastně je docela těžké svůj život skrýt úplně. To už se naučila. Stejně jako, že minulost a soukromí se rádo vynořuje i tehdy, když nejde o zločin. Ale na to nechtěla myslet. Nemyslet na Olivera Whiterse se donutila už tehdy, kdy s ním všechno skončilo a ona si myslela, že už ho neuvidí. Teď se nutila, aby jeho nečekaná smrt nepřinášela žádné další vzpomínky, zvlášť, když ke vzpomínání neměla důvod. Nebylo jich zase tolik hezkých. Smrt nedělá lidi lepšími. Jen mrtvými. A navíc tu byl Tim. Jejich poslední schůzka byla příjemná. Nebo… ne poslední. Rozhodně nemohla být poslední. I on by rád, aby nebyla poslední. Oba by se tedy po tom kolotoči posledních týdnů měli začít chovat jako dospělí. Během dne se mu musí ozvat a vymyslet další. Začít konečně něco normálně.<br />
<br />
Jenže to už si uvědomila, že asi dvě minuty civí na zadní okno auta před ní a vůbec se za tu dobu nepohnula. A že i na ni se lepí řádná kolona. Stáhla proto okénko a vyklonila se ven ve snaze zahlédnout, co se děje. Proč všichni zastavili. Nebyla jediná, hlav z vozů vpředu trčelo víc, a nezahlédla nic. Úsek před ní byl rovný a nějaká překážka se objevila zjevně přímo na silnici, kam nedohlédla. S povzdechem se proto zase stáhla dovnitř a zabubnovala prsty do volantu. Bylo ráno. Vyrazila ráno, aby se vyhnula nejhoršímu provozu. A bylo to k ničemu, protože nějaký idiot vepředu se rozhodl zdržovat. Navíc ani nešlo o pohotovost, která by ji opravňovala zapnout majáčky a donutit kolonu udělat jí místo.<br />
Když se další minuty táhnoucí se skoro jako hodiny nikdo stále nepohnul a vzduch protínalo jen častější a častější houkání, vystoupila. V tu chvíli si všimla, že jejím směrem míří strážník, jenž se zastavuje u každého auta a něco oznamuje řidičům.<br />
„Madam, nastupte prosím zase zpátky do vozu-“ pak si všiml, že ukazuje na její policejní auto a lépe si Jeanette prohlédl.<br />
„Bohužel tam máme nehodu a než to vyčistíme, jsou oba pruhy neprůjezdné. Pustil bych vás, ale vážně se neprotlačíte. Radím se otočit, detektive.“<br />
Jeanette tedy kývla a s frustrovaným mumláním zase nastoupila.<br />
„Nějakej blb neumí řídit, nabije si čumák a já teď mám objíždět půl města?!“<br />
<br />
Kriminalisté Delko a Duquesneová zatím podobný problém neměli. Na místo stačili dorazit dřív, když byla cesta bez problémů průjezdná. Jenže bez Jeanette nemohli vstoupit dovnitř, a tak čekali před nepříliš vysokou a nepříliš udržovanou budovou, v níž se nacházelo několik bytů pronajatých většinou těm, jež si nemohli či nechtěli dovolit nic lepšího. Už po cestě spolu jako obvykle stihli probrat základní body případu a nejnovější postup. Jenž… nebyl valný. O Saubersovi stále nevěděli nic zásadního, Calleigh se pouze podařilo sepsat pár jmen jeho bývalých dlouhodobých spoluvězňů, ale kontaktovat je by zatím bylo předčasné. Účtenka z benzinky pak nevedla vůbec nikam, protože tam Sauberse nikdo neznal jako pravidelného zákazníka a jediné, co jim mohli ukázat, byl záznam, jak asi dvě hodiny před odhadovaným časem smrti tankuje a odjíždí. Pak se Calleigh konečně odhodlala píchnout do důvodu, proč Eric včera na takovou dobu zmizel a proč si potom od Horatia vyžádal na zbytek dne volno. Ericovi se nejdřív nechtělo s ničím svěřovat. Sám celou událost vnímal tak trochu jako ponižující. Na jeho sestru se přece jen teď dívají jako na zločince a jeho postavení celou situaci vlastně jen zhoršuje. Nakonec ale Calleigh shrnul, co se podle Rosalyn stalo s chybným převodem peněz a exekucí.<br />
<br />
„Takže banka trvá na tom, že tohle byl úmyslný zločin a vy… teď taháte za kratší konec.“ shrnula to pak Calleigh.<br />
„Hm. Zkoušel jsem mluvit s její vedoucí, ale jakmile zjistila proč, ani mě nepustila ke slovu, že o probíhajícím vyšetřování nebude nic říkat. Ale samozřejmě to neudělala schválně. Moje sestra by neudělala nic takového! Navíc není hloupá, vždyť tohle je naprosto neutajitelný!“ rozčiloval se Eric. Myslel si, že si vztek vybil už včera poté, co se s ním Rosalynina nadřízená odmítla vůbec bavit, ale jakmile se o všem rozpovídal, znovu v něm začal bublat. Navíc jí nemohl doopravdy nic vyčítat. O otevřeném případu se nejde vybavovat s kdekým a dost možná to ani nebylo její rozhodnutí, jako spíš pokyn dalšího nadřízeného.<br />
„Já ti věřím. Všichni jsme lidé a děláme chyby. No… my bychom neměli, ale to je o něčem jiném. Vždyť o ty peníze nepřijdou.“<br />
„Jenže jí to nevěří. Myslí si, že je chtěla použít na dluh. Tak hloupě!“<br />
„Pak jí to musí dokázat.“<br />
„Řeknou, že má dluhy a zoufale se jich potřebovala zbavit. Je to velká banka, Calleigh, víš dobře, jaká esa si můžou zaplatit k zastupování. Sama se z toho nikdy nevyseká. A na pořádného obhájce nemá. Já bych jí půjčil, ale… nejsem na tom o moc líp. Byl by z toho další dluh a kdo by chtěl vzít případ na dluh. Přitom se musí bránit, tohle by byla minimálně podmínka a práce v bankovnictví? S podmínkou? Za zpronevěru? Byla by ráda, kdyby jí nechali roznášet kafe!“<br />
„Já vím, Ericu, chápu-“<br />
Calleigh se o snažila uklidnit, ale Eric se nenechal zastavit. Měl o svou sestru strach a dobře věděl, jak se může proces zvrtnout.<br />
„Ten veřejný obhájce, kterého jí přidělili, není moc dobrý. A banka? Ta udělá všechno, aby ji dostala! A co ta exekuce? Musí nějak donutit exekutora, ať ty peníze vydá, ne, a to ten obhájce dělat nebude...“<br />
„Ericu, to stačí, klid,“ Calleigh ho konečně zarazila, když mu stiskla rameno. „Řeknu svému otci. Co se dal konečně dohromady, je zpátky v dobré bitevní formě.“<br />
Kenwall Duquesne, docela dobrý obhájce, se vždycky až moc věnoval práci, proto se mu rozpadlo manželství s Calleighinou matkou. Ale také se začal věnovat alkoholu, proto se mu začala rozpadat i kariéra, a teprve domnění, že někoho přejel pod vlivem, ho nalomilo natolik, aby Calleigh poslechl a léčil se. A zdálo se, že je zpátky na cestě nahoru.<br />
„Řekla bys mu, jestli by se toho nechtěl ujmout?“<br />
„Ne, řeknu mu, ať se toho ujme. A přesvědčím ho, ať účtuje rozumně. Za to, jak jsem mu já pomáhala z jeho průšvihů.“<br />
„Calleigh, to po tobě přece nemůžu...“<br />
Calleigh ho ale znovu zarazila a vytáhla telefon. Záležitost považovala za uzavřenou a nechtěla ho nechat začít odmítat. „Zavolám Jeanette, co se děje, už by tu přece měla být.“<br />
<br />
<br />
„Tak kam jsme se zatím dostali? Prosím řekni mi, že ne k další, úplně nové verzi.“<br />
Horatio vešel do laboratoře, kde seděla Natalia Boa Vista a ke služebnímu počítači měla připevněný pevný disk z notebooku Olivie Jacksonové. Tim zatím ještě nedorazil, ale ona už pečlivě prohlížela jeho obsah. Snad měl pravdu. Snad kousek pravdy odhalí její virtuální záznamy.<br />
„No, uvnitř jsem nenašla nic podezřelého. Má uloženou hroznou spoustu fotek, myslím, že pokud to bude nutné, může je prohlédnout někdo z audiovizuálního, ale vypadají jen jako fotky dětí z výletů a podobně, nic zvláštního. Očekávám, že to samé bude v jejím mobilu, k němu jsem se ještě nedostala. Potom nějakou hudbu, pár e-publikací, samá beletrie, ale jinak notebook používala hlavně kvůli přístupu na internet. Podle historie samozřejmě sociální sítě.“<br />
„Něco zajímavého tam?“<br />
„Její profily se dají shrnout jako americká matka, ale jednu velice zajímavou věc jsem našla.“<br />
Horatio čekal, co řekne dál. Nezkoušel odhadovat. Díky jeho zkušenostem by ho už nepřekvapilo, ani kdyby byla členkou Mossadu v utajení. Ač pravda, pak by ho překvapilo, že ji vrah zlikvidoval tak snadno.<br />
„Má v kontaktech Zacha Hayese.“<br />
„Těžko zhodnotit, jak moc je to obvyklé, když ji zjevně považoval za čarodějnici, ale stále je to přítel jejího manžela. Znali se.“<br />
„Ale už asi lze považovat za neobvyklé, že si s přítelem manžela, který tě zjevně nemá rád, často píšeš. Víš, tehdy mě napadlo, co asi teď tebe. Od začátku nám připadá divné, že by v tom figuroval milenec, ale nikdy jsme tu možnost úplně nezavrhli.“<br />
„Naznačuješ, že byli milenci?“<br />
Nebylo to rozhodně nemožné. Horatio zdaleka netrávil doma dost času na to, aby měl přehled, kdo dochází do okolních bytů. Ani scénář, jak si znuděná manželka začne románek s nejlepším přítelem svého manžela, nebyl výjimečný. Spíš už dávno jedno velké klišé. Ovšem že by se to pan Hayes snažil zakrýt pomluvami? A kdo pak byl vrahem, když Gabriel ne, tedy se nedá pracovat se scénářem, jak manžel přijde domů a načapá je inflagranti? Milenec sám? Proč?<br />
<br />
„Naopak. Zdá se, že Gabriel ve svých výpovědích tak docela nelhal. Vyžádáme si historii jejích konverzací se Zachem z facebooku, ale podle vzájemných komentářů… co že o ní podle detektiva Salasové Zach prohlásil?“<br />
„Nechutná tyranka,“ Horatio si ta slova dobře pamatoval. Zejména jak kontrastovala se slovy Oliviiných rodičů.<br />
„Přesně. Nadávala mu, doporučovala mu, ať se někam zamkne a nevystrkuje nos, jeden vzkaz, který nejspíš zapomněla smazat, mu dokonce doporučoval, ať se zabije.“<br />
„To jsou velmi vážné útoky na to, aby byly bezdůvodné, Natalie.“<br />
A v žádném případě nenaznačují milenecký podtón. Na druhou stranu, možná motiv?<br />
Natalia přikývla. „Však nejspíš nebyly.“<br />
Pak natočila monitor, aby si mohl Horatio některé ze zpráv a komentářů schovaných z velké části na veřejnosti nepřístupné části profilu Olivie prohlédnout. Působily dost nenávistně. A většina z nich končila slovem buzerante.<br />
<br />
<br />
Když Jeanette konečně dorazila na adresu Martina Sauberse a vysvětlila kriminalistům, co ji tak zdrželo, vstoupili všichni do zašlé budovy. Tam na ně už čekal nevraživý majitel, jenž Saubersovi byt pronajímal. Kriminalisté ho zastihli těsně před odchodem a přinutili ho spolu s nimi čekat na detektiva Croftovou. Stihl jim proto naštvaně už dvakrát vysvětlit, že pokud si to nerozmyslí do deseti minut, odjíždí – a jestli mu pak vyrazí dveře, jak mu Calleigh s naprostým klidem odvětila, tak si je zaplatí. Nicméně na detektiva Croftovou počkal, shánět nové dveře bez ohledu na finance se mu nakonec asi nechtělo, a pak pustil trojici do bytu. Když je chtěl následovat, Jeanette ho zarazila.<br />
„To je v pořádku. Dál si kriminalisté poradí sami. Až skončíme, dveře zapečetíme a dáme vám vědět, kdy můžete byt vyklidit a kam můžete poslat věci pana Sauberse.“<br />
Ačkoli s tím, jak se majitel jen na poslední chvíli zastavil, aby ji neposlal do háje, tušila, že s tím se vůbec nebude obtěžovat. V minutě, kdy mu byt předají zpátky k užívání, z něj nejspíš všechno cizí prostě vyhodí. Ale zůstal stát.<br />
„Pak už fakt odjíždim. Všechny škody, co tu uděláte, zaplatíte!“<br />
„Moment, ještě si určitě můžete najít čas na pár otázek,“ přerušila ho ještě Jeanette. Dočkala se dalšího vražedného pohledu, ale nakonec přisvědčil. A kriminalisté se konečně mohli pustit do práce.<br />
<br />
Zjistili, že jde o dost malý byt se sporadickým vybavením. Uvnitř nebyla žádná předsíň, vstupovalo se rovnou do kuchyně, kde stál sporák, který Martin Saubers buďto čistil nebo nepoužíval, mikrovlnka, lednice prázdná až na pět plechovek s pivem, mléko a zbytek salámu, několik skříněk s nádobím pro jednoho a židle u pultu vedle dřezu. Očividně to nebyl žádný labužník ani kuchtík a usoudil, že kuchyňský stůl je pro něj zbytečný. Ve vedlejší místnosti, kam vstoupila Calleigh, zatímco Eric se podíval do koupelny, poslední místnosti v bytě, stála neustlaná postel, televize, křeslo se zaschlými skvrnami, na konferenčním stolku další, tentokrát otevřená plechovka s pivem, nevysypaný popelník a krabička cigaret. Calleigh si dál všimla i šatní skříně, poloprázdné. Ani za oblečení pan Saubers zjevně nechtěl moc utrácet. Ovšem vedle ní objevila i sejf. Jen bohužel otevřený a prázdný – tedy spíš v něm zůstal jen kufřík na zbraň, o níž tušili, že ji měl u sebe v době smrti, takže ji to nepřekvapilo. K její radosti u něj ale leželo ještě něco. Něco konečně hodnotného. Smartphone, který se okamžitě zapnul a očividně nebyl nijak zabezpečený.<br />
<br />
„Máš něco?“ nakoukl Eric do ložnice, když zjistil, že v koupelně nic užitečného nenajde. Dva ručníky, kartáček, zrcadlo pověšené na zdi nad umyvadlem a ne zrovna pečlivě uklizená vana Martinovi k životu stačily. A i když odebral vzorky z výlevek, nečekal žádné výsledky. Ostatně to nebylo místo činu. Nebo alespoň ne takového, který vyšetřovali.<br />
„Další důkaz, že vlastnil zbraň. Zamykal ji do sejfu, což je správně, jen mě to v jeho případě dost překvapilo. A buďto měl dva mobily a jeden mu ukradli, nebo ho před cestou kamkoli, kam měl namířeno, nechal doma, protože jsem ho tu našla taky. Jinak je bezpečné odhadnout, že tu žil sám. Pokud tu vůbec doopravdy „žil“, zdá se mi, že sem chodil spíš jen přespat.“<br />
Tedy alespoň nenašla žádné dámské věci nebo vůbec cokoli, co by mohlo být cizí, žádné fotky, obrázky, poznámky, dokonce ani postel nenesla stopy žádné jiné aktivity kromě spaní a vůbec celý byt nenesl stopy žádného zločinu. Dokonce ani tak „banálního“ jako přechovávání ilegálních drog.<br />
„S tím souhlasím,“ přidala se k nim Jeanette. „Podle majitele bytu s ním nikdy nebyly problémy, nikdo si na něj nestěžoval, ale taky ho tu nikdy nepotkával, ani nikoho dalšího, kdo by za ním chodil. Vždycky platil včas, takže se o to, jestli tu doopravdy žije, nikdo nestaral. Ještě obejdu okolní byty, ale když tu majitel žije taky, nečekám jiné zprávy.“<br />
„Dobrý nápad. Myslíš, že se snažil po sobě zanechat co nejméně? Že třeba bydlel ještě někde jinde?“<br />
„Spíš… si myslím, že se nesnažil vůbec. Neustále mezi vězením a svobodou, třeba se mu nevyplatilo něco vlastnit. A pochybuji, že pokud žil takhle, měl by dost prostředků na ještě jeden byt.“<br />
„Snad budeme mít štěstí s telefonem. Vypadá to, jako by ho tam položil, vzal zbraň z kufříku a odešel. Možná mu někdo volal, aby přišel na místo činu, a on ho tu zapomněl.“<br />
„Prohledejte ho,“ Jeanette se taková teorie zdála velmi reálná. „Já obejdu ty byty a podívám se na ten seznam vytipovaných spoluvězňů, cos mi poslala.“ <br />
<br />
<br />
Horatio mezitím nechal Natalii, ať prohlédne i Oliviin mobilní telefon, a sám se rozhodl zajistit povolení nutné pro získání historie chatu Olivie a Zacha Hayese. Nebývalo to totiž snadné. Mnozí soudci se nechtěli obtěžovat s porozuměním novým technologiím a bez dostatečného důkazu to vnímali jako bezdůvodné porušování listovních tajemství, a když už přesvědčili soudce, internetové společnosti se většinou zkoušely bránit, protože pro ně nebylo pozitivní, pokud se rozneslo, že poskytují data policii. Tím se ovšem Horatio nechtěl nechat odradit. Uměl být přesvědčivý.<br />
<br />
Když pak došel až k recepci, všiml si, že na chodbě proti sobě stojí Yelina a Rick Stetler. Vypadalo to, že se dohadují. Horatio ani nepotřeboval slyšet jejich slova, tušil, o čem. Rick nikdy nebyl typ, který by přiznal chybu. Nebo svou vinu. Nebylo přitom pochyb, že na čemkoli, co se mezi ním a Yelinou dělo, vinu má. Rozhodně měl vinu na modřině, která stále ještě nevybledla, a Horatio ho za to nenáviděl. Nenáviděl každého, kdo řešil konflikty tímto způsobem. Kdo ve vztahu používal násilí. Kdo byl tak slabý, že se musel spoléhat na pěsti. A nesnášel i, když jen musel stát stranou a přihlížet. Pochopil už ale, že Yelina jeho pomoc nechce. Ani nepotřebuje. Navíc, jak se k nim blížil, slyšel, že je jejich konverzace u konce. Tiše, ale zřetelně.<br />
„Nehodlám se k tomu vracet. Ne zítra, ne nikdy. Myslela jsem to naprosto vážně. A jestli jsi čekal, že na veřejnosti změním názor a ušetříš si scénu… nejsem ta, komu by ublížila. Horatio,“ kývla, když si svého švagra všimla, zvedla balík, pro který si původně přišla, ať už v něm bylo cokoli, a zamířila pryč. Působila sebevědomě. Pohled měla tvrdý a rozhodný. Už nehodlala podlehnout žádnému přesvědčování. Byl za to rád.<br />
„Horatio,“ obrátil se na něj i Rick a všiml si, že se Horatio usmívá.<br />
„Vidím, že jste vyřešili své spory.“<br />
Rick si ho chvíli měřil pohledem.<br />
„Možná by prospělo, kdyby ses víc než o to zajímal o svůj tým. Nebo se ti ještě nedonesla novinka o tvém podřízeném? Nemá v poslední době nějak moc problémů?“<br />
„O čem to mluvíš, Ricku?“<br />
„Speedle je v nemocnici.“Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com2