Alespoň, že
Scottova sestra Jenna, přijela až po nejhorších událostech. I ji
se Melissa a Scott snažili do ničeho ji nezatáhnout, k Daniellině
frustraci jí nic neprozrazovat, aniž by věděli, že se do
nadpřirozena zatáhla sama, když její schopnosti vůbec nevymizely
tak, jak Melissa doufala, a to byl jeden důvod, proč se rozhodla
utéct od otce. Tvrdila. Navíc její desetileté odloučení od
poloviny rodiny znamenalo značné odcizení a vůbec nebyla nadšená
ani zahájením nového školního roku na beaconhillské střední.
S novými přáteli na tom byla negativně. Danielle se o tom znovu
pohádala s Melissou. Měla totiž radost, že Rafaela McCalla odkopl
i poslední člen její rodiny, a Jenně připadalo jednodušší
mluvit s ní než s vlastní matkou, která se jí podle jejích slov
jednoduše vzdala, když byla ještě dítě. Tak Danielle zjistila,
že Jenna moc dobře ví, kdo je Scott, odkud pochází ona sama, že
existují vlkodlaci a magie. Trvala proto na tom, aby se Melissa
vykašlala na všechna tajemství a začala se svými dětmi konečně
jednat otevřeně, sama přece viděla, co se děje, když všichni
tápou, zatímco Melissa trvala na tom, což Danielle přišlo
pokrytecké a účelové, že je ve všem vlastně pořád nová a,
což byla pravda, nemůže Jennu nutit hledat si k ní cestu násilím.
Co se ale týkalo
Danielle, dala Jenně možnost kdykoli za ní přijít, kdykoli se
naučit cokoli chce, stejně jako Scottovi, když ten pochopil, že
má s vlkodlaky víc zkušeností než on a jen tak něco ji
nezaskočí. Pokud ji dřív nespolknou věčné dlouhé služby v
Eichenově domě, kde už zase nastal kritický nedostatek
zaměstnanců. Proto i dnes brzy ráno musela do práce i přes
včerejší službu až do večera. Tedy nutnost vyexpedovat Matta do
školy, Auroru do jeslí, obojí zatím dostatečně bezpečná
volba, ani jeden zatím neprojevoval žádné nebezpečné sklony,
vrátit se domů pro věci a vyrazit do práce. Tak snadné by to
bylo. Kdyby se znovu nepotvrdilo, jak stav míru nemůže existovat,
pokud neexistuje stav války.
Oči otevřené.
„Dobré ráno,
doktorko.“
„Doktore Deatone,
jste tady, uf. Lynx potřebuje okamžitě pomoc.“
Danielle vrazila do
ordinace zvěrolékaře Deatona a postavila mu na stůl těžkou
přepravku se svou obrovskou mainskou mývalí kočkou. Pojmenovala
ji Lynx podle mýtické divoké kočky údajně střežící
tajemství – nebo naopak odhalující, záleží, jaké kultury se
zeptáte. A jaké kočky. Tahle Lynx totiž rozhodně nic
neodhalovala. Deaton s ní byl už dávno dobře seznámený,
poskytoval jí péči od chvíle, kdy si ji Danielle pořídila.
Obvykle to bývala velice líná ohromná koule chlupů, neskutečně
vybíravá královna, kterou k akci vydráždilo jen, když se někdo
opovážil dotknout její oblíbené opěrky u gauče nebo když se
jí znelíbila nová ozdoba na poličce, protože je to přece kočka,
tedy je přece celý dům její. Jinak nehnula brvou, ani když se
Aurora rozhodla ožužlat jí ocas, však i Aurora byla její. Tedy
až do dnešního rána.
„Co se stalo?“
Danielle otevřela
dvířka přepravky a s Deatonovou pomocí vytáhla Lynx ven. Na
první pohled bylo znát, že má chlupy slepené zasychající krví
a že se vůbec nehýbe. Působila spíš jako pěkně odrbaná a
zmačkaná kožešina.
„Zbláznila se,
nevím, je celá potrhaná, jak kdyby se porvala, jenže byla zavřená
sama doma!“
Deaton, zkušený
zvěrolékař, u něhož pracoval i Daniellyn synovec Scott, a jak
Danielle věděla, kdysi i emisar vlkodlačí smečky, se podíval
nejprve na kočku a pak na Danielle.
„Něco ji
vyprovokovalo?“
„Ne, pokud vím.
Ani žádná magie, je na ni u nás doma zvyklá roky.“
„Takže u Vás
taky. Podívám se na ni, máte moment?“
Danielle přikývla.
Samozřejmě, že měla chvíli na to pomoct mu zjistit, jaká
všechna zranění Lynx má.
Většina z nich
byla jen povrchová, nejhůř dopadla její tlapka. Nebyl-li u ní
žádný útočník, sama se prokousala až na kost. Což ji ale na
druhou stranu zachránilo - ztratila příliš krve a kvůli svému
línému povalování a mizerné kondičce nebyla zvyklá na takový
příliv adrenalinu, který ji ovládl a donutil tohle udělat, tudíž
rychle odpadla. Dřív, než si mohla způsobit ještě horší
zranění.
„Co jste myslel
tím, že u mě taky?“ zeptala se, když byla Lynx bezpečně
upevněná na operačním stole a Deaton si připravoval potřebné
nástroje.
„Běžte se
podívat dozadu,“ kývl ke dveřím, za nimiž se normálně
zotavovala zvířata po lékařských zákrocích, zatímco si
navlékl čisté rukavice a rychle připravoval infuzi. Také věděl,
co je Danielle zač, a byl rád, že má po ruce někoho, s kým
konzultovat ne zrovna běžné problémy. Sice jako druid a emisar
fungoval déle než ona jako čarodějka a psychiatr, nejspíš měl
víc praktických zkušeností, ale bylo by bláhové nevyužít
čarodějky s vlastní nemalou sbírkou teorie.
Danielle tedy
otevřela dveře, ke kterým jí pokynul, a po dvou krocích se
šokovaně zastavila.
„Panebože...“
Všechny klece
lemující stěny byly... tiché. Plné slepence krve a chlupů
podobných Lynx. Žádná z koček v nich ovšem nepřežila.
Danielle okamžitě vycouvala ven.
„To taky… ony
samy?“
„Něco je muselo
naprosto pobláznit. Nějaký velký příval, který cítila jen
zvířata. Nebo… jste si všimla něčeho zvláštního?“
Danielle musela
zakroutit hlavou.
„Tohle udělá
zvíře, když je k smrti vyděšené. Doslova k smrti. Radši spáchá
sebevraždu, protože se bojí toho, co cítí, nebo začne útočit
samo na sebe, když nemůže utéct, ale v takovém měřítku…
Něco se muselo v Beacon Hills objevit. Měla jste štěstí, Lynx to
podle mě přežije, i když ji čeká operace, není na tom tak
vážně. S tou už nás tu můžete nechat, každou chvíli by měla
dorazit sestra, zvládneme ji. O tlapku nepřijde. Ale udělejte pro
mě něco.“
„Samozřejmě.
Jestli to mohla cítit i u nás, když můj dům je zapečetěný
proti-“ ale než Danielle dořekla, rozezvonil se jí telefon. Její
sestra.
„Melisso, promiň,
ale teď nemám vůbec čas, vezla jsem kočku na veterinu a musím
do… počkej, zpomal, cože? … A jak ti mám asi pomoct dostat z
nemocnice vl… samozřejmě, že nebude potřebovat operaci, je to
vlkodlak! Mohla bys… pak sežeň jeho, když je to jeho vlkodlak!
Mel… ne, nevím, co s tím, jsem psychiatr, ne chirurg! A-promiň,
mám druhý telefon, jo, zkus to!“
Danielle frustrovaně
zavěsila hovor se svou sestrou, a podívala se, kdo se jí snažil
dovolat dál. Což bylo ještě o něco nepříjemnější než
prosba o pomoc s propašováním vlkodlaka z nemocnice dřív, než
mu chirurg bude chtít zašít neexistující ránu a než ho přijde
dodělat ten, kdo mu tu neexistující ránu způsobil.
„Dobré ráno,
doktore Fenrisi, vím, že jdu pozdě, už jsem na cestě, jen-“
„Výmluvy si
nechte na potom, máme tu pohotovost, Hayes spáchal sebevraždu,
pokusil si vyrvat srdce, čekám Vás tu do dvaceti minut!“ a s tím
zavěsil.
V tu chvíli si byla
Danielle jistá, že ať to „něco“, co se objevilo v Beacon
Hills, bylo cokoli, nechce se s tím setkat. Zvířata páchající
sebevraždu, pacienti páchající sebevraždu a vlkodlak Isaac Lahey
převezený do nemocnice s nějakou těžce zraněnou dívkou,
sebevraždu snad nespáchá? To skoro znělo jako erupce síly, jenže
kde měl být zdroj?
„Zjistím, co
můžu.“
Když potom konečně
dorazila k Eichenovu domu, zaparkovala na svém obvyklém místě,
nahlásila svůj příchod, rychle proběhla několika bezpečnostními
dveřmi, přes které měla jako zaměstnanec utajeného křídla
přístup, dorazila do kanceláře sdílené s jedním kolegou a
převlékla se. Věděla, že by si měla dát sprchu, protože na ní
musel ulpět pach Lynx a její krve, což by se nemuselo některým
pacientům zamlouvat, ovšem další zdržení by se určitě
nezamlouvalo doktoru Fenrisovi. Chtěla proto okamžitě zamířit k
Hayesově cele dřív, než jí bude znovu volat a ona ho ještě víc
naštve. Ale pak se ještě vrátila ke svému stolu a vytáhla z něj
injekční pero. To nebylo běžnou součástí její výbavy. Sama
si připravila roztok z oměje a blínu uvnitř, dostatečně silný,
aby dokázal zpomalit útok zdivočelé bytosti, ale ne tak sytý,
aby ji otrávil. Nosila ho v kapse svého pláště na začátku
praxe, než ho odložila do šuplete, když ho vlastně nikdy
nepotřebovala, a nikdy se necítila natolik nervozní, aby ho znovu
vytáhla. Jenže teď se zjevně děje něco, co se dokáže
proplížit až za všechny bezpečnostní zámky i jasanové
obložení. Malá pojistka navíc ničemu neuškodí.
„Konečně jste
tady,“ uvítal jí doktor Fenris, když se k němu a několika
zřízencům připojila u otevřených dveří cely. Byla z ní cítit
krev. Hayes stále ležel uvnitř.
„Promiňte,
spěchala jsem, jak to šlo. Musela jsem ještě na veterinu. A,“
dodala rychle, když viděla, že Fenris ji chce znovu kárat s tím,
jak ho nezajímají její důvody, „myslím, že to s tím
souvisí.“
„No tak to tedy
mluvte. Stejně jsem od Vás chtěl hlášení ohledně Hayesova
chování v posledních dnech, taky jste byla poslední doktor, kdo
ho včera kontroloval. Noční služba do jeho cely vůbec nepřišla.“
„Jeho chování
bylo v posledních dnech úplně stejné jako ve dnech předtím,
žádná změna. Ani v něm, ani v medikaci, ani v jídle.“
Dvaatřicetiletý
Hayes byl před třemi lety napaden wendigem, jímž se sám stal.
Jako vždy, když následkem není rovnou smrt. Od té doby nebyl
schopný udržet se na uzdě při sebemenším podráždění. Do
Eichenova domu se dostal poté, co krátce po přeměně napadl svou
manželku a ve vazbě téměř zabil dalšího zadrženého. Neměl
ani zájem pokusit se naučit ovládat. Před svou přeměnou byl
cholerik, ale vesměs dobrý člověk, a to, co ho wendigo donutilo
udělat, ho postrčilo přes okraj. Přesvědčil sám sebe, že
patří do svěrací kazajky. Ale nikdy nepřemýšlel o sebevraždě.
„To si ještě
ověříme, musíme nechat udělat rozbor krve a obsahu žaludku. A
taky jsem poslal zřízence pro záznamy z kamer od včerejšího
večera.“
Což jim neprozradí
nic víc, než zda se někdo nepovolaný netoulal na chodbách,
protože to je jediné místo, kde si mohou kamery dovolit. Danielle
navíc tušila, že netoulal.
„A teď mluvte,
jak s tím má souviset Vaše návštěva veterináře?“
„Můžu se na něj
nejdřív podívat?“
Než odpověděla,
procpala se Danielle do cely. Postel v ní byla rozházená, na místě
zůstala jen díky nohám zapuštěným do podlahy. Zdi ale nesly
stopy drápů a vyjímaly se na nich tmavnoucí krvavé šmouhy.
Hayes ležel v rohu místnosti, jeho oblečení bylo také celé
krvavé a potrhané, ruce měl plné šrámů a hruď na cáry. Jedna
jeho ruka přitom zůstala doslova zavrtaná uvnitř a přes žebra
svírala jeho srdce. Zuby měl vyceněné, jako by si až do poslední
chvíle neuvědomoval, že nebojuje s nepřítelem, jen sám se
sebou, a oči široce otevřené. Byl to příšerný pohled.
„Očividně si to
udělal sám, má za nehty krev a maso. Zranění odpovídají drápům
wendiga. Škrábance na zdech taky. Zámky tu navíc nebyly porušené,
takže se sem fyzicky nedostalo nic, co by to udělalo za něj – a
vůbec, tu ruku do sebe očividně vrazil sám. Co pro všechno na
světě někoho donutí k tomuhle? Nikdy jsem tohle neviděl, moje
první myšlenka byla, že mu někdo podal drogy.“
„Obávám se, že
ne, doktore. Ráno jsem našla svou kočku v podobném stavu. Pustila
se sama do sebe. Přežila to, takže jsem ji odvezla na veterinu, a
tam se ukázalo, že to nebyla jen ona. Něco tu pobláznilo zvířata
úplně stejně jako Hayese.“
Doktor Fenris
Danielle chvíli studoval. Mnohem víc by se mu líbilo, kdyby to
prostě byla sabotáž. Vražda. Ne další nadpřirozené
bláznovství, s nímž se bude muset potýkat. Dobře věděl, co
nadpřirozené bytosti dokážou, a denně měl před sebou, kam to
může vést. Neměl to rád.
„Víte, co?“
„Ne. Hodlám to
zjistit.“
„Dobře. Vy
odvezte pana Hayese,“ rozkázal zřízencům. Vzorky pro rozbor v
laboratoři už stihl sám odebrat dřív, než Danielle dorazila.
„Neřekl bych, že jeho žena o něm chce ještě někdy slyšet,
ale stejně ji musím kontaktovat. Vy se postarejte o zvýšený
dohled nad všemi pacienty. Ať připraví dost sedativ, kdyby se to
mělo opakovat. A jestli má Vaše kvalifikace k něčemu být, tak
zjistěte, co tu zatraceně řádí. Nehodlám testovat, jestli
zvládneme obléhání zevnitř.“
Danielle tedy
udělala, jak řekl. O činu pana Hayese se informace roznesly
rychle, takže nebylo třeba nikoho zvlášť pobízet, aby zvýšil
ostražitost. S druhou částí úkolu však nebyla úspěšná.
Samozřejmě, že od rozhovoru s Deatonem věděla, co obecně tohle
šílenství způsobilo, ale jak měla zjistit, co nebo kdo
konkrétně? Jestliže do Beacon Hills dorazila nějaká síla nebo
někdo neobvykle mocný, měla snad klepat na dveře dům od domu a
vyptávat se na nové sousedy a zdivočelé mazlíčky? Ani veškeré
dostupné záznamy o wendigu jí nebyly k ničemu, když Hayes nebyl
jediný ovlivněný. Zbývala jí poslední možnost. Uvést do praxe
potřebu táhnout s Melissou, Jennou, Scottem a jeho prapodivnou
smečkou za jeden provaz a zjistit, čeho si všimli oni. Jakmile
bude mít po službě a oni po škole.
Neměla tušení, že
budou mít odpovědi ještě dřív.
Dívka, kterou
přivezli s Isaacem Laheymy do nemocnice, zmizela, a Melissa nakonec
na pomoc sehnala Scotta i Dereka Halea, alfu Isaacovy smečky.
Protože se rozpoutal další sebevražedný zvířecí útok, když
se proti baeconhillské střední rozlétlo hejno vran, vyučování
skončilo mnohem dřív. A právě pak v nemocnici se Scott a Derek
setkali s něčím novým, co by rozhodně mohlo být vysvětlením
alespoň části všech podivností. Se dvěma alfami, dvojčaty,
které si pro Isaaca přišly. A když se jim Scott a potom Derek
postavili, spojily se do jednoho obrovského vlkodlaka. Scottovi v tu
chvíli hlavou prolétlo, jak je rád, že jeho vlastní dvojče
vlkodlak není.
Bylo tedy jasné, že
je Isaac něčím cílem, a i když se jim ho podařilo zachránit a
odvézt z nemocnice, a i když se zahojila jeho vážná zranění,
kvůli kterým se v ní původně ocitl, stále se nedokázal vyléčit
a hlavně probrat. Dovezli ho proto spolu se Stilesem Stilinskim až
ke starému domu Haleových, kde podle Dereka schovávali něco, co
mu pomůže. Teoreticky. Prakticky se nestalo nic.
„Mmm, jo, tak to
mu očividně hodně pomohlo,“ konstatoval Stiles, když se Isaac
stále ani nepohnul. Byl nervozní. Velkou část noci a celé ráno
hledal informace o podivném chování divokých zvířat, protože
den předtím se přímo proti autu jeho spolužačky Lydie sám od
sebe rozběhl jelen, a vraní nálet ho jen utvrdil v tom, že se jim
věci opět vymykají z rukou.
„Kdo ví, co mu ty
alfy v nemocnici píchli. Potřebuje to dostat ze systému. Potřebuje
čas.“
„A máme vůbec
čas? Celý město začíná bláznit a nějaká transformer alfa se
pokouší zabít Isaaca, to nezní jako dost času.“
Dereka začínalo
Stilesovo rýpání iritovat.
„Dělám, co
můžu.“
„Tak co zavolat
někoho, kdo tomu rozumí? Kdo by mohl mít vysvětlení o cvokatění?
A kdo by mu mohl pročistit systém?“ zeptal se s úmyslným
důrazem na poslední slova.
„Vysvětlení, co
je se zvířaty, není tak komplikované,“ vložil se do hovoru i
Peter Hale. Momentálně stál víc na straně ‚spolupráce s
rodinou‘ namísto ‚zabít kohokoli v cestě‘, a ve městě
zůstával se svým synovcem. Neměl moc jiných možností. Řady
jeho rodiny opět o něco prořídly.
„A navíc ji do
toho nebudu tahat,“ ozval se i Scott.
„Zatím mu nic
nepomohlo. Danny říkala, že se máme ozvat kdykoli bude nějaký
nadpřirozený problém a knockoutovaný vlkodlak, sebevražedné
útoky z lesa a morfující alfa je něco, co nevím jak ty, ale já
bych to nazval nadpřirozeným problémem!“
„Teta Danny to
říkala mně, že já se mám ozvat, když budu mít problém.“
„Z obecné
podstaty nadpřirozeného problému zhruba v tomhle okrese vyplývá,
že je to i tvůj problém.“
„Proč bychom sem
měli tahat jeho tetu?“ zeptal se Peter.
„Medicína byla
Isaacovi zjevně k ničemu a Derekův pokus má úplně ohromující
výsledky, takže potřebujeme někoho, kdo rozumí vlkodlakům a
věcem, na který nefunguje věda. Navíc naprosto upřímně, věřím
jí mnohem víc než vám oběma dohromady.“
„Jenom proto, že
když nás hlídala jako malý, předstírala, že neví, že to ty
jí vyjídáš ledničku,“ zamumlal Scott. Chápal Stilesovy
argumenty, ale nebyl si jistý, koho může do tohoto „nadpřirozeného
problému“ zatáhnout. Ať už šlo o cokoli, nebylo pochyb, že je
to nebezpečné. Že tu jde o životy. Danny přitom byla čarodějka,
ne vlkodlak, co se umí ohánět drápy.
„Vidíš? Je
velkorysá a milá. Prostě jí zavolám. Kdybychom o ní věděli od
začátku, tak za tebou tehdy nelítám po lese s řetězy. Poučení.
Vyzkoušej všechno. Dej sem mobil, nemám na ni číslo.“
Stiles ve
skutečnosti neměl jistotu, že jim Danny pomůže. To s ledničkou
byla pravda. A že jí měli důvěřovat od začátku byla taky
pravda. Naprosto zíral, když se dozvěděl, že je čarodějka a že
se vším, co bolestivě objevoval, už několik let normálně
pracuje. Znal ji… věky, od chvíle, kdy se spřátelil se Scottem,
ale tohohle si nikdy nevšiml. Takže ji naprosto zahltil otázkami a
velmi rychle začal počítat s tím, že se hranice nemožného
výrazně posunula. Jen neměl tušení, jak daleko její schopnosti
sahají. Pravda ovšem byla i to, že by ji tu měl mnohem radši než
Dereka a Petera, jim naopak plně nemohl důvěřovat vůbec, ne po
všem, co se stalo od pokousání Scotta. Navíc Isaac se opravdu
neprobíral. Jeho nejhorší zranění se zahojila sama, se zbytkem
se nedělo nic. Potřeboval pomoc.
Danielle nebyla
zrovna nadšená možností jet do starého domu Haleových. Jeho
osud, nebo spíš onen nezapomenutelný masakr, pro ni byl navždy
spojen s důvodem jejího posledního útěku z Beacon Hills. A co se
týče Petera Halea, i kdyby o něm nevěděla nic jiného, už jeho
násilná přeměna Scotta ve vlkodlaka stačila na nepřátelství.
A ona věděla víc. O jeho vraždění třeba. Na druhou stranu,
potřebovala zjistit, co se děje. Dřív, než se někdo rozhodne
následovat Hayese. A nezapomněla ani, co si slíbila. Isaac
potřeboval vyléčit z následků útoku alfy. Nadpřirozená
komunita v tomto městě žádala ochranu.
Když dorazila do
domu Haleových, našla tam, co Stiles popisoval. Jeho a Scotta,
Isaaca Laheyho v bezvědomí, nedůvěřivě se tvářícího Dereka
Halea a Petera Halea, který nedůvěru rovnou vyjádřil nahlas.
„Cítím něco
elektrického, krev a kočku. To má Isaaca vyléčit?“
„Vlastně něco
elektrického, krev, kočku, smrt a wendigo, vypadá to, že jsme
dnes všichni měli trochu napilno. Tak co se nezdržovat, hm?
Scotte, pojď mi pomoct, Stiles říkal, že nevíte, co mu píchli,
ale zkusíme ho donutit to zpracovat nebo vyloučit, podej mi co ti
řeknu z mojí tašky.“
Danielle se pokusila
Petera ignorovat. Nevěděla, co elektrického z ní mohl cítit,
dost možná magii v jejích žilách, ale tak jako tak nepotřebovala
jeho svolení. Jestli se mu měla nezamlouvat, tak ať, nebyla tu
kvůli němu. Pokud si vzpomínala, viděli se teď poprvé, dosud se
neznali, ona jen prolétla část jeho spisu z doby hospitalizace, ač
se k němu původně dostat neměla – chtěla udržet přehled o
vlastním městě. A u toho klidně mohlo zůstat.
„Co se stalo s
kočkou? To jako Lynx?“
„Počkej, počkej,
kočka je kočka, ale co je sakra wendigo?“ skočil Scottovi do
řeči Stiles.
Danielle si
povzdechla a sklonila se nad Isaacem. Podívala se mu do očí,
prohlédla jeho žíly a pak mu vyhrnula rukáv. Haleovi ji bedlivě
sledovali. Derek byl připravený zakročit, kdykoli by se mu
nelíbilo, co dělá.
„Scotte, potřebuju
injekci pro nitrožilní podání léků a pak najdi ampulky s čirým
a zeleným roztokem v koženém pouzdře. A ne, ne ty, prosím,“
zarazila Danille Dereka, když se chystal Scotta odstrčit a chopit
se její tašky sám. Nejspíš aby si ověřil, co mu chce podat.
„Je zapečetěná
proti všem, kdo nejsou mí pokrevní příbuzní, ostatní popálí.
Klid. Nevypadá otráveně, kdyby ho to mělo rovnou zabít, už by
se stalo. Myslím, že potřebuje trochu nakopnout a probere se sám.
Není to nic nebezpečného.“
Derek tedy stáhl
svou ruku, i když ho nepřesvědčila úplně.
„A jo, Lynx
postihlo tohle sebevražedné cosi také, ale přežila. A wendigo je
kanibalský duch, který ovládne toho, koho zraní jiné wendigo.
Ráno našli jedno, které se v návalu paniky a strachu zabilo
stejně jako ta zvířata, Stilesi. Pořád nevíme proč.“
„Proboha,
samozřejmě že je to kvůli nově příchozím s nepříjemně
velkou mocí,“ poznamenal Peter.
„V nemocnici šly
po Isaacovi rovnou dvě alfy, dvojčata. Nestačil bych na ně.“
„Takový nával
děsu vyžaduje víc než jen dvojčata, Scotte, zvlášť když to
bylo cítit i přes všechna naše zabezpečení,“ prohlásila
Danielle a do injekce naměřila tekutinu z obou lahviček, které jí
Scott podal. Pak ji vpíchla Isaacovi do předloktí.
„Taky je toho víc.
Isaac s Peterem se už delší dobu snažili najít naše
pohřešované bety a vypadá to, že to s nimi má něco společného.
Objevili se tady. Je to celá smečka alf. Každý z nich je hrozně
silný a dohromady jsou skoro neporazitelní. Navíc o nich nikdo
doopravdy nic neví, jen že je vede nějaký Deucalion.“
Danielle po
Derekových slovech upustila nyní prázdnou injekci na zem. Rychle
ji zase sebrala, ale jak jí najednou vynechalo srdce, než se
rozbušilo o poznání rychleji, zakrýt nedokázala.
Deucalion.
Předtím používal
jiné jméno, tohle znala jen jako jeho přezdívku.
Vede smečku, která
se pokusila zabít Isaaca.
Smečku, které se
děsí zvířata v širokém okolí.
Deucalion.
Před kterým sama
neutekla jen proto, že z města odjel on.
Před kterým tají
dítě.
Je zpátky.
A ona o tom neměla
nejmenší tušení.
„V pořádku?“
zeptal se jí Scott. Neušlo mu, jak se její srdce najednou
rozběhlo. A dokázal i poznat, že je to strach. Danielle zakroutila
hlavou.
„Smečka plná
alf? Sakra. To nezní zrovna v pořádku. Budu muset vylepšit pár
svých triků a vůbec, musím jít, pořád máme pohotovost, Isaac
bude v pořádku, nanejvýš pár minut. Už lépe dýchá.“
Pak se zvedla a
popadla svou tašku s dovezeným vybavením.
„Moment. Co o něm
sakra ty víš?!“ zavrčel na ni Peter. Nenechal se obelhat, všiml
si, že reagovala až na jeho jméno. A když Danielle udělala krok
směrem ke dveřím, ucítila, jak ji silně popadl za paži.
Nehodlala nic
vysvětlovat. Rozhodně ne jemu. Druhou rukou proto bleskově zajela
do kapsy a vytáhla z ní pero, které už do stolu ve své kanceláři
zpět neodložila. Jednala instinktivně. Nejdřív útok, pak
otázky. Ty nemáš drápy, zuby, ocas nebo silnou kůži, bodní
první, rychle a jistě. Její matka v tom měla jasno a opakovala jí
to od malička. A v Eichenově domě to bylo pravidlo číslo jedna.
Bezpečnost personálu na prvním místě. Zneškodni ho a pak se
ptej, co s ním je. Někteří zřízenci to pravidlo milovali. Bez
rozmýšlení proto zabodla pero Peterovi do ruky, takže ji zase
okamžitě pustil a bolestí zavrčel ještě víc. V další
vteřině, když se mu její speciální roztok dostal do oběhu, se
zapřel o stůl, jak mu látka přemohla smysly a rozpálila se v
celém jeho těle, a pak se mu podlomila kolena.
„Nikdy znovu tohle
nezkoušej!“
V tu chvíli proti
ní vyrazil Derek, ale Scott se postavil mezi ně. Naštěstí, než
stačili vytasit drápy, se z místa, kde dosud v bezvědomí ležel
Isaac, ozvalo slabé „Kruci“. Danielle využila toho, že se
pozornost všech přesunula k němu a že Peterovi bude chvíli
trvat, než se vzpamatuje, a rychle zamířila ke svému autu.
Deucalion. Zpět ve
městě. Patrně ještě nebezpečnější než dřív.
Na tohle bude třeba
víc než jen sedativa.
Žádné komentáře:
Okomentovat