After 7

Seděla jsem ve své ordinaci a snažila se opět přepnout z mých na strasti svých pacientů. V tomhle prostředí a mezi lidmi, kteří do mých problémů nijak nezapadali, mi šlo přepínat docela rychle a dobře. První člověk měl přijít asi za půl hodiny a mezitím jsem měla čas udělat si čaj, srovnat data, položit nohy na stůl a chvíli relaxovat. Doma to vůbec nešlo. Tady jsem docela ráda přemýšlela nad tím, jestli bude moje dítě chlapec nebo děvče, jestli bude podobné otci, jak bych ho mohla pojmenovat...ale doma? Jakmile se mi na mysl dostala třeba jen okrajově podobná věc, bylo mi okamžitě hůř.
Zazvonil mi mobil. Ani jsem se nepodívala, kdo volá, a hovor přijala.

"Taylorová."
"Ahoj, Don."
"Don? Co potřebuješ?" co si pamatuji, volal mi jen výjimečně, šlo-li o případy. Jinak nikdy.
"No … mluvila jsi v poslední době s Patty, nebo ses s ní viděla nebo něco?"
"Ne, vůbec ne. Proč?"
"Jsi její nejlepší kamarádka a taky psycholog, potřebuju si s tebou promluvit."
"A potřebuješ si promluvit s psychologem, nebo s nejlepší kamarádkou tvojí ženy?"
"No to … možná spíš …"
"Hele víš co, jestli si vážně potřebuješ promluvit, přijď dneska odpoledne za mnou, na tohle nemám čas a ty se stejně nevymáčkneš."
"Fajn, ale dneska to tu vypadá na dlouho …"
"Nevadí, v nemocnici jsem do večera. Ještě mi předtím zavolej, ale měla bych tu být."
"Dobře," a zavěsil.
Byla jsem docela zvědavá, o co jde. Aby byl Don Flack takhle rozhozený, muselo se stát něco vážného nebo potřebuje něco důležitého o Patty vědět. Záleží na tom, co je po pěti letech manželství pravděpodobnější.
Nechtěla jsem vyzvídat od Patty, dokud se nedovím, co se děje.

Poslední pacient se se mnou rozloučil asi v půl šesté. Nikdy jsem domů příliš nespěchala a teď obzvlášťne. Don stále nevolal.
Z nudy jsem si začala nezávazně prohlížet na internetu kočárky, když někdo zaklepal.
Nechala jsem stránku otevřenou na monitoru a šla ke dveřím.
"Ahoj. Neměls zavolat?"
"Jo? No … tak už jsem tady, je to jedno ne."
Protočila jsem oči. "Pojď dál."
"Máš to tu … nemocniční."
"Hm, to teda díky. Tak cos chtěl, krom kritiky naší ordinace?"
"Když jsi s Patty teda nemluvila, jak říkáš …"
"Nemluvila, Done. O co jde?"
"Kočárky?"
"O-co-jde-tobě?!" ihned jsem internet vypnula. Teď jsem nehodlala vysvětlovat absolutně nic kolem mě.
"No, Patty teď zrovna bydlí u Dannyho a Lindsay, odvedla s sebou Natty a na mě je dost naštvaná."
"A to jenom tak, nebo má i důvod? A sedni si, nepochoduj sem tam."
"No, vy jste spolu nedávno byly v baru. A já byl taky v baru."
"Jo, na ten večer si vzpomínám. Co se stalo?"
"Ráno, když už jsem byl doma, mi chtěla nechat vyčistit sako. A našla v kapse takový vzkaz...s telefonním číslem …"
"Jaký vzkaz Done?"
"Ahm … teď s tebou mluvím jako s odborníkem a ne jako s její kamarádkou, jo?" tvářil se, jako bych ho měla stáhnout z kůže za živa.
"Done cos jí provedl? Nebylo na tom vzkazu náhodou něco jako … 'Doufám, že tahle noc nebyla poslední' nebo 'Díky za nezapomenutelný zážitek'?"
"Bylo."

"Tys ji podvedl?" nezastavila jsem se a stejně jsem na něj vyjela.
"Ann já byl úplně na mol, nevěděl jsem, co dělám, ta holka mě dostala do postele ani nevím jak."
"Hele mně nemusíš lhát. Opilý jsi možná byl, ale také ses chopil příležitosti, že. Navíc alkohol není omluva!"
"Možná trochu, vážně si příliš věcí nepamatuju."
"Dobře. Jak k nevěře došlo nakonec řešit nemusíme. Cos řekl Patt, když vzkaz našla?"
"Zeptala se, jestli znám nějakou holku jménem Dakota. Řekl jsem ne."
"Tys všechno po takhle jasném důkazu zapřel? Máš rozum?"
"Měl jsem se přiznat?"
"Ano."
"Ann, to myslíš vážně?"
"Naprosto. Měl ses přiznat. Jenže teď už to nenapravíš. Co bylo dál?"
"Dál? Patt mi začala nadávat, vzala naši dceru a práskla dveřmi. A bydlí u Messerových."
"Nedivím se jí. Ani trošku."
"Nojo, ale co mám dělat?"
"Hele tak protože je to moje kamarádka, asi ti nedovedu moc dobře poradit, ale předně byste měli odložit tvrdohlavost. Oba jste určitě naštvaní na toho druhého. Ona na tebe z pochopitelných důvodů a ty na ní právě proto. A potom si promluvit," fajn, jsem doktor, jsem doktor. Ne kamarádka.
"To asi nepůjde."
"Ale půjde. Hlavně všechno v klidu. Musíš ji nechat vychladnout a hlavně se jí neomlouvej frázemi typu Už to nikdy neudělám, Byl jsem opilý, Mrzí mě to. Vymysli něco originálního. A hlavně-"
"V klidu. Uff …"
"Musíš něco dělat, ona nezačne. Vymysli originální omluvu a něco, čím se odčiníš. Ale nepočítej s tím, že ti odpustí. Jestli ti vůbec odpustí, nebude to hned."
"Já jsem fakt … idiot."
"Ale nejsi," jsi, ale to ti teď nemůžu říct. Usmála jsem se a sedla si vedle něj. "Ujel jsi. Víš kolika lidem se tohle denně stává? Kolik párů se rozejde … ale dost jich kvůli nevěře nekončí. Tak ať nejste jedním z těch, co ano."
"Jo."
"Pomohla jsem ti?"
"Snad."
"Kdybys potřeboval ještě něco, tak zavolej. Jo a než si s Patt promluvíte, dej jí ještě aspoň … den, dva."
"Fajn, díky."

Rozloučili jsme se a já dosedla na svou židli za stůl. Mohla jsem začít přemýšlet, proč teď udělal takovou botu nebo co se to se všemi děje, ale nechtěla jsem. Za celý den bylo přemýšlení, rad a nacházení řešení už dost. Chtěla jsem jen odjet domů a spát.