Otec nejspíš její sestru potrestal za to, že utekla. Vždycky to tak bylo. Jedna měla hlídat druhou a když se něco stalo, prostě na ni shodil vinu. A ta jeho hysterka nejspíš ječí jak je to hrozné. Přímo si dokázala představit její hlas, který příšerně vysokým tónem říká: Co budeš dělat? Musíme ji najít!
Jenže ona nechtěla, aby ji tohle individuum našlo. Nenáviděla ji a nehodlala se vrátit, dokud sama nevypadne.
Ale o co se v dlouhých chvílích celý den snažila, bylo hlavně nemyslet na Auggieho, kterého kdysi pokládala skoro za svého bratra, jako na někoho, kdo se jí hrozně líbí, na koho by se mohla dívat snad pořád, jako na někoho, kdo je tak hodný, milý, přitažlivý...jistě, možná si ho idealizovala, určitě, nemohl být tak milý, když je tu mezi samými budoucími vojáky, navíc ho dlouho neviděla a bylo jí jen čtrnáct, ale stejně se musela snažit nepředstavovat si, jak jí ve tmě líbá a jak se ona může dotýkat jeho nahé vypracované hrudi, kterou musela včera večer potají obdivovat.
Jenže to se jí dařilo ze všeho nejmíň.
Na chvilku na to zapomněla, když se vykradla na oběd v době, kdy měli kadeti ještě výuku, což jí poručík poradil, a podruhé, když ji Auggie vytáhl na večeři.
Celé odpoledne a celý večer jinak trávila sama, protože on byl někde venku, skoro, jako by na ni zapomněl.
V tu chvíli jí napadlo, že až všechno nějak vyřeší, mohla by napsat svojí sestře. Volat jí nebude, protože by ji otec ihned odchytil. Ale napsat by mohla.
Jenže to zase hned zavrhla, protože Danny by určitě dopis dala tátovi a dopadlo by to jako telefonát. Ale nepochybně by jí záviděla. Být tady mezi tolika chlapama, kterým se líbí...sice všichni mají oplzlé narážky, ale i tak by určitě záviděla.
Pak se otevřely dveře. Nadzvedla se na posteli a čekala, co bude. Když ho viděla, proti její vůli se jí trochu moc rozbušilo srdce. Auggie ji ale jen pozdravil, vzal si pár věcí a zase zmizel.
Za oknem už se setmělo. Celý den tady tedy proležela a provzdychala nad jeho dokonalým vzhledem. Co se to s ní děje! Nikdy se kluci nezajímali o ni, tak se nijak moc nezajímala ona o ně. A teď?
Rychle se převlékla do vypůjčeného trička. Nebyla si jistá vůbec ničím, ale lehla si na postel a snažila se uklidnit svůj dech. Nohy při tom doslova vystavila na deku, přestože si byla dobře vědoma, že tričko je až moc krátké. Ještě včera se šíleně styděla, jenže dneska, když už věděla, v čem Auggie přijde, si nemohla pomoct.
Nechtěla ho svádět, ale chtěla, aby si jí taky všiml. Vlastně vůbec netušila, co by dělat měla. A dobře si uvědomila, že kdyby tohle někdo věděl, má pěkný průšvih.
Auggie se vrátil asi za čtvrt hodiny stejně oblečený neoblečený jako včera. Když ji viděl, tak se ale zarazil.
Všimla si, že si ji poprvé od jejich setkání po osmi letech prohlíží ne jako kamarádku, kterou dlouho neviděl, ale nějak jinak.
Začervenala se a nemohla se donutit podívat do jeho krásných hnědých očí. Zůstala tedy u zbytku neodolatelného těla.
"Ou … no … doufám, že ti moc nevadí, žes tu byla celý den sama," hlesl po chvíli, aby někdo konečně prolomil dusivé ticho. Až hmatatelně oba cítili, že je něco jinak, než bylo včera. Cítili mezi sebou napětí, ale nedokázali určit jeho příčinu, ani ho uvolnit.
"Zabavila jsem se … Ale nevymyslela, co bych měla dělat dál …"
"Hmm … ještě je trocha času," nadechl se a otočil k vybalené tašce, kterou trvale používal jako náhradní úložný prostor, protože jedna skříňka mu nestačila.
Jo se rychle zvedla.
Přestala přemýšlet nad svými činy. Prostě to chtěla zkusit. Chtěla vědět, jak zareaguje, a hlavně po tom celý den toužila.
Počkala, když se otočil zpátky, a rychle a nejistě ho políbila. Potom se opět červená vrátila do postele.
Auggie se na ni zaraženě díval. Tohle nečekal.
Líbila se mu. Byla … přitahovala tu všechny jeho kamarády. Možná by mohla i jeho. Ale byla jako jeho sestra, přece vedle sebe tak kdysi žili, přece je jí jen čtrnáct, tak proč to udělala?
Nikdy mu nedělalo problém dostat nějakou holku. Také jich už spoustu měl. Už od střední ho provázela pověst slušného sukničkáře. Ale teď se pomalu ztrácel.
Nebyl si jistý, co měl její polibek znamenat. Očividně o tom ale nechtěla mluvit, ani dělat nic jiného.
Sám tedy beze slova zhasl a lehl si. Ale spát nemohl.
Ani jeden nemohl spát.
Atmosféra jako by byla pořád hutnější a hutnější a nevybitá touha, kterou Jo přes všechno, co se snažila popřít, cítila, zvyšovala napětí.
Asi po deseti minutách už to nevydržela a znovu se zvedla.
Přešla k oknu a otevřela ho.
"Nějak … nemůžu pořádně dýchat …" jako by chtěla tento svůj počin ospravedlnit.
"Jo …" přitakal.
Chtěla se vrátit, ale ve tmě narazila přímo do Auggieho. Stál těsně za ní.
A teď ji políbil on.
Zkušeně a připadalo jí, že chtivě. Určitě už dlouho nikoho neměl.
Jenže ona nevěděla, co má pořádně dělat. Nikdy se s nikým nelíbala.
"Auggie?" srdce jí bušilo studem, touhou, nejistotou a šílenou nervozitou. "Já ještě … nikdy …"
Neodstrkovala ho a neříkala mu tak, aby přestal a on to vycítil. A už nebylo cesty zpátky.
"Neboj …"
Chytil ji kolem pasu a polibek zopakoval. Tentokrát déle. Hladil ji jednou rukou po zádech a druhou sjel trochu níž.
Jo se snažila uvolnit a nechat se unášet, vlastně doufala, že její tělo bude reagovat samo a ona nad tím nebude muset přemýšlet.
Zajela mu prsty do vlasů.
Věděla, že její nezkušenost ho musí otravovat a že ji pořád musí vést a ukazovat, co má dělat, ale líbilo se jí to. Líbilo se jí, že je mu tak blízko, že se ho dotýká, že ochutnává jeho rty a vlastně se jí líbilo, že je to prvně právě on.
Musela se sice dost natahovat a on trochu sklánět, ale ani tak nechtěl žádný z nich přestat.
Kdyby teď někdo přišel, kdyby je teď někdo viděl, nejspíš to nikdy nevysvětlí.
Ale sami pořádně nevěděli, proč to dělají.
Auggie se odlepil od jejích rtů, ale nepustil ji.
Jenže Jo měla díky tomu pocit, že něco udělala špatně.
"Já … nejde mi to, já …" byla úplně rudá a byla moc ráda, že přes tmu to není vidět. Vlastně jen viděla lesk jeho očí a cítila jeho dech a ruce, kterými se jí stále dotýkal.
"Nemysli na to …" zašeptal jí do ucha a začal jí pomalu líbat krk. To ji vzrušilo ještě víc, než horké rty.
Jen napůl z vlastní vůle, napůl z jeho či z vůle jejího těla, nad kterým kvůli němu ztrácela kontrolu, ho dovedla k posteli. Spíš se k ní nějak domotali.
Podlamovala se jí kolena. Každý další dotek jeho rtů na její kůži ji vzrušoval víc a ona doufala, že jen tak nepřestane.
Žádné komentáře:
Okomentovat