„Nesnáším, když tu musím takhle čekat. Drásá mi to nervy. Mám rozdrásaný nervy. Totálně rozdrásaný,“ Stiles pochodoval sem tam v setmělém loftu a snažil se soustředit na cokoli. Jednu věc, jednu myšlenku. Ale nemohl. Pořád musel myslet na to, že Derek, Scott a hlavně Cassie odjeli do smrtelného nebezpečí a on nemůže vůbec nijak pomoct.
„Mohl bych tě zbít do bezvědomí a probudit tě, až bude po všem,“ nabídl mu Peter, který dál ležel na gauči, četl noviny a bylo mu zcela lhostejné, že ostatní odjeli do smrtelného nebezpečí a on nehodlá vůbec nijak pomoct. „Nebo jeď za nimi. No, radši ne. Už jsi to zvoral dost.“
„Já? Jako já?“ Stiles se na něj otočil. Peter protočil oči, na moment si přes obličej spustil noviny a posadil se.
„Ne, vůbec. Předvedl jsi perfektní ukázku, jak se chovat po tom, co podvedeš svou holku.“
„Já nikoho nepodvedl.“
„Jsem ochotný tomu věřit. Je zvláštní, že tě snese Scottova sestra, nepravděpodobné, že nějaká další. Ona, na druhou stranu… s tím, co musí být v ní? Všiml sis toho vůbec někdy?“
„Proč já vůbec něco říkám,“ uťal ho Stiles pro jistotu. Ticho možná nakonec nebyla tak zlá varianta v porovnání s Peterovým rozborem jeho bortícího se vztahu. „I kdyby mi nehodlala už nikdy věřit, nechci, aby ji roztrhaly alfy. Proč tam musela jet? Proč to měl Derek za dobrý nápad?“
„Protože jí věří. Je naivní. Věřit komukoli z jejich rodiny je naivní asi jako věřit Angličanovi, jak se jen porozhlédne po tvojí zemi a půjde si po svých. Nicméně, v jeho zoufalém případě, pochopitelné.“
Stiles se tvářil naprosto nechápavě.
„Jsou to čarodějnice. To, co o nich netušíš, by vydalo na celou ságu. A o tomhle malém problému stoprocentně ví mnohem víc, než by tvůj hormony omlácený mozeček napadlo. Proto bych se ostatně o Cassiopeiu ani nebál.“
„To jsem nemyslel, proč je to pochopitelné v Derekově případě?“
Peter se ušklíbl. Nepříjemně a tak potěšeně sám sebou, až Stiles litoval své otázky.
„Víš, jak vypadala Derekova první velká láska?“
Stiles rázně, odmítavě zavrtěl hlavou. „Cassie nevypadá jako Kate Argent, to je úplně absurdní.“
„Vážně si myslíš, že Kate Argent je jediná holka, s kterou Derek byl? Tak zoufalý zase není. Mluvím o jeho opravdové první lásce,“ vysvětlil a úmyslně svá slova protahoval, „Paige.“
***
„Tak jo, měsíc už vychází, musíme to zahájit,“ zavelel Derek, jakmile se všichni tři dostali ke správné stěně budovy banky.
„Hm,“ přikývl Scott. „Jen pořád nedokážu přestat myslet na to, jak se řítíme vpřed s příliš málo informacemi. Nevíme toho dost.“
„Víme, že dochází čas,“ poznamenala Cass.
„Jo, ale přemýšlejte o tom. Chci pomoct, jasně, jen jsem cestou uvažoval. Označili Derekovi dveře už před třemi měsíci. Proč čekali až do dneška?“
„Nemáme čas řešit každý sebemenší detail,“ mávl Derek rukou a měřil vzdálenost mezi zemí a žebříkem složeným pod střechou banky. Měl by na něj zvládl doskočit.
„Dobře, ale co když je tenhle detail, důvod, proč čekali, ta nejdůležitější věc?“
„V tom případě nebudeme nic dělat a Boyd s Ericou jsou mrtví,“ odsekl Derek.
„Scotte, víme, co můžeme očekávat. Víme, že se snaží tam Dereka dostat, víme, že jestli ho chtějí naverbovat, tak je v plánu, aby Boyda a Ericu zabil. Víme, že to nehodlá udělat,“ přidala se k Derekovi Cassie.
„Jestli ho chtějí naverbovat. Tohle jsou pořád víceméně domněnky.“
„Zní smysluplně. Jestli tu chceš zůstat a přemýšlet nad jiným možným důvodem, proč čekali, nebudu ti to vyčítat. Ale já jsem smířený s tím, co riskuju. Můj život za jejich.“
Scott přikývl, ač byl přesvědčený, že jim pořád něco uniká, i kdyby to všechno byla pravda.
„Půjdu s tebou. Ale neměli bychom tam vrazit všichni tři. Potřebujeme oči kolem.“
„Chápu. Budu hlídat, napíšu, kdyby se někdo objevil,“ Cassie přikývla a vytáhla dosud schovanou dýku. Scott i Derek se na ni tázavě podívali.
„Fajn, tak jsem to možná konzultovala s Danny. A tahle dýka patřila dědečkovi, má fungovat na vlkodlaky. To je teď jedno,“ prohlásila dřív, než Derek stačil začít se svou ohranou písničkou, jak se mu nelíbí tahat do toho magii. „Jděte. A opatrně, Scotte, jsi taky vlkodlak. Jestli-“ chvilku přemýšlela, jak nejlépe mu předat varování a neprozradit při tom moc, „jestli tě hledala ta neznámá dívka, která pomohla Isaacovi od alf, určitě to bylo kvůli něčemu vážnému. Jestli tě chtěla před něčím varovat, dávej si na ty alfy pozor, mohli by mít další plány i s tebou.“
Derek si ji prohlížel. Neřekla všechno. Tušil, že by se mu část pravdy nelíbila, a proto ji neříká. Zároveň, snad pošetile, věřil, že by to udělala, pokud by na ní záviseli. Důvěřovat jí zatím nebylo ke škodě. Nakonec jen vyskočil na žebřík. Scott ho následoval a Cassie se potichu rozběhla kolem stěny ke vchodu.
***
„Myslíš, že je Erica vážně mrtvá?“ ozval se nakonec znovu Stiles po několika minutách mlčení.
„Myslíš, že mě to vážně zajímá? O jediný atom víc, než jestli tě Cassiopeia odkopne, což mě nezajímá vůbec. Nemůžeš prostě mlčet?“
„Jenom nechápu, proč ta banka, jasný? Proč by je prostě nezavřeli do nějakého podzemního doupěte nebo tak? Je to smečka alf, ne? Neměly by teda jako mít nějaké doupě? Možná tam žijí. Možná jim ten bankovní trezor připomíná jejich vlčí nory.“
„Vlčí – nory?“ Peter zamrkal a okamžik přemýšlel, jestli praštit Stilese nebo sebe.
„Jo, vlčí nory, ne? Kde žiješ?“
„V podzemní spleti jeskyní ukryté hluboko v lese.“
„Páni, fakt?“
„Ne, blbče, v centru. Myslel jsem, že tě ta malá čarodějnice alespoň něco naučila.“
„Dobře, ale i tak, s tou bankou musí jít o něco víc,“ stál si za svým Stiles. „Proč čekají na úplněk už tři měsíce? Měli na to tři měsíce.“
„A tys měl hodinu na to, stát se naprosto k nevydržení, tak-“ Peter se ale prudce posadil, protože ač byl Stiles navýsost otravný, a pokud už by chtěl čekat a rozebírat situaci s někým z jejich bandy, Stiles by byl ten poslední, něco ho napadlo. „Z čeho jsou ty stěny? V trezoru, ty zdi?“
Stiles začal rychle prohledávat plány a popisky banky.
„Jo, tady, vydrž, musí to tu být napsané… tady!“
„Hekatolit,“ přečetl mu Peter přes rameno.
„Je to zlé? Zní to zle.“
„Zavolej jim. Okamžitě!“ Peter najednou vypadal víc než zaujatě.
„Jasně, proč?“
„Protože hekatolit odráží měsíční světlo. Tři měsíce k nim neproniklo, tři měsíce se nepřeměnili. Boyd a ta druhá nejsou ti, kdo mají umřít. Mají zabít Dereka se Scottem.“
***
Cass si zatím ničeho zvláštního nevšimla. Snažila se poslouchat každé zašustění větru, ale pokud mohla soudit, kolem budovy ani uvnitř nikdo nebyl. Pravda, se stopováním neměla skoro žádné zkušenosti. Na druhou stranu neviděla žádná auta, do vstupní haly se dostala bez problémů. Všude vládla tma prosvětlovaná jen měsíčními paprsky. Přesto pevněji uchopila rukojeť dýky a vytáhla ji z pouzdra. Toxická směs byla nalitá uvnitř, stačilo jen bodnout.
Stín.
Někdo přicházel proti ní. Přitiskla se ke stěně výklenku a snažila se zklidnit svůj dech. Měla ale pocit, že čím víc se snaží, tím je hlasitější. Musí ji slyšet, musí o ní dávno vědět. Nečekala boj tak brzy. Sledovala stín, a když se dostatečně přiblížil, vyrazila s dýkou napřed, v úrovni břicha, jak jí radila Braeden. Zastavila jen pár centimetrů od nataženého luku.
„Alli-“ vykřikla skoro, než se zarazila. Její druhý výkřik utlumila ruka, která ji popadla zezadu. Ve vteřině, než si uvědomila, že je za ní někdo další, popadl ji a asi by se měla bránit, si všimla překvapení i ve tváři Allison.
„Slečno Morellová?“ zašeptala Allison. Cass ucítila, jak stisk uvolňuje. Prudce se otočila. Proti nim stála jejich školní poradkyně. Cože? Poradkyně Morellová? Co ta tady dělá? Proboha kdo v tomhle městě je vůbec normální?!
„Buďte zticha a poslouchejte. Nemáte ani tušení, do čeho jste se právě dostaly. Máte asi dvacet vteřin na to se schovat.“
Znovu popadla Cassie, tentokrát i Allison, a postrčila je ke dveřím vedle výklenku.
„Co to děláte?“ zasyčela Cassie.
„Schovejte se do toho skladiště. Zamknout. A až uslyšíte začátek rvačky, vyjdete ven. Pryč.“
„Rvačky?“ Allison byla naprosto zmatená.
„Uslyšíte. Padejte!“
Obě vletěly do skladiště, než za nimi slečna Morellová zabouchla dveře. Podívaly se na sebe, pořád překvapené, zmatené. Cassie se chtěla Allison zeptat, co tam zatraceně dělá. Sama. Allison se rozhlédla po místnosti a rychle si přikryla ústa, aby nezačala křičet. Cass to také uviděla. Ucítila. Za nimi leželo tělo. Erica. Isaac měl pravdu, byla mrtvá. Už musela být mrtvá nějakou dobu. Opřená o police, s hlavou vyvrácenou, kůží napnutou a šedivou. Znovu se jí udělalo zle. Potřetí tenhle večer. Přitiskla se ke dveřím a zírala na mrtvolu. Na dýku, obranu, nebezpečí, úplně zapomněla. Neměla sem chodit, co ji to proboha napadlo. Měl pravdu i Stiles, tohle přece není pro ni! Doopravdy mrtvá, doopravdy zavražděná, doopravdy… se to dělo. Najednou ji napadlo, že doteď si to snad neuvědomovala. Jak opravdové všechno je.
Dýka jí vypadla ze ztuhlých, ledových prstů. Zazvonila o kamennou podlahu. A pak ještě něco jiného.
Allison se zděšeně nadechla, prudce odtáhla Cassie od dveří a kopla do nádoby u polic. Z ní se rozlila čpavě páchnoucí tekutina. Obě dívky si rukávem přikryly nosy. Klapání se blížilo. Cassie se podívala na Allison. Možná reagovala instinktivně, možná byla o něco lépe připravená, ale pořád byla úplně stejně vyděšená jako ona. Kdosi, kdo procházel kolem výklenku s jejich dveřmi, se zastavil. Cassie čekala, že se dveře každou vteřinou rozletí. Snažila se, opravdu se snažila své srdce brzdit, přitiskla si ruku na hrudník. Sledovala dýku, jak neužitečně leží dva kroky od ní. Neodvážila se pro ni natáhnout.
Kroky nakonec, po nekonečných třech vteřinách, pokračovaly dál. Vydechla a opřela se Allison o rameno.
„Co tu…“ zašeptala.
„Našla jsem ten symbol. Chtěla jsem to prozkoumat,“ odvětila jí Allison téměř neslyšně.
„Drží tu Boyda a Er-“ Cass se kousla do rtu, vydechla, nadechla. Ericu. Erica leží za nimi a ona dělá všechno, co může, aby si tu skutečnost nepřipouštěla. „Někoho dalšího. Chtějí, aby je Derek zabil a přidal se k nim.“
„Tak proč ty?“
„Je tu i Scott. Měla jsem je var...ovat!“ uvědomila si. Vytáhla telefon. Svítila tam krátká zpráva od Stilese. Trezor je z hekatolitu, bránil vlkodlakům přeměnit, jsou mimo, maj vás zabít, zmiz!
Rychle si ale uvědomila i to, že je pozdě. Slečna Morellová měla pravdu, zaslechly to. Vrčení a nelidské zařvání se rozléhalo chodbami až k nim.
Cassie se sehnula pro svou dýku. Odemkla dveře.
„Tak pojď! Nemůžou se tu pozabíjet!“
Na Allison pak nečekala a rozběhla se směrem, odkud řev přicházel. Nemyslela na to, jestli se kolem potlouká nějaký vlkodlak, nějaká alfa, nějaký vrah. Slyšela však, že Allison je jí v patách. Doběhly až k trezoru. Alfy možná také raději zmizely. Vstup do trezoru byl otevřený, přesto slyšely, že jsou vlkodlaci pořád uvnitř. Pochopily proč, jakmile se dostaly ke kulatému průchodu a každá se opřela z jedné strany. Před nimi ležela hranice z popelu z horského jasanu. Možná proto se tu zdržovala slečna Morellová? Aby ji uzavřela, až vpadnou dovnitř? Vlkodlaci ji nedokážou překročit, a když se spojí po celém obvodu, je to pro ně spolehlivé vězení. V kterém teď vězeli Scott i Derek, do nichž se bezhlavě a zvířecky pouštěli Boyd a nějaká hnědovlasá žena. Měli v úmyslu zabít. Snažili se jim drápy zarazit do masa. Byla z nich cítit krvelačnost, vztek, naprostá ztráta kontroly. Derek i Scott se ale jen vyhýbali jejich útokům, odráželi je a ani jeden se nesnažil jít na krev. Chtěli je jen… co, unavit?
„Nemají šanci, podívej se na ně!“ řekla Allison dost hlasitě, aby ji Cass přes neustálé hrdelní vrčení slyšela. Boyd se po nich ohlédl. Vycenil zuby, znetvořený vlčí nos se mu chvěl, v očích neměl nic lidského. Měla pravdu. Derek a Scott se snažili ovládat a přemýšlet a to jim ubývalo sílu. Nemohli vyhrát, pokud jim neublíží. A v žádném případě nemůžou vydržet v téhle provizorní aréně, dokud to ty dva neunaví. Měli tři měsíce potlačovaných zásob.
„Na tři,“ kývla na Allison. Pak odpočítala a každá z nich smetla pořádný kus linie popela u vstupu. Boyd zařval a i s vlkodlačicí v zádech kolem nich okamžitě proběhli ven.
Vyčerpaný Scott klesl na kolena, aby popadl dech. Ovšem Derek k nim rázným krokem došel, stále ve své částečně vlčí podobě, a na obě se obořil.
„Co jste si myslely?!“
„Že musíme něco udělat.“ Allison se narovnala. Cass si stoupla vedle ní.
„Zachránily nám život,“ připustil Scott. I on se k nim nakonec pomalu přidal. Podle názoru Cassie vypadal nezraněně. Na rozdíl od jeho trička.
„Jo a co si myslíš, že budou tam venku dělat? Máte vůbec tušení, co jsme právě vypustili?!“
„Měli jsme se dívat, jak vás roztrhají? Udělali by to, nebo vy je!“
„A z toho chceš vinit nás?“ přidala se ke Cass Allison. „Já nejsem ta, kdo tu proměňuje puberťáky ve vrahy.“
„Ne, to jen zbytek tvojí lovecké rodiny,“ odsekl Derek. Už zase vypadal jako člověk. Jen pořád naštvaný. A trochu zlomený.
„Udělala jsem chyby. Ale za Gerarda nemůžu.“
„Dost! Gerard je vyřízený. Díky Scottovi a tetě. Jestli se o tom chcete hádat, nechte si to na ráno, teď jsou dva naprosto maniakálně nezvladatelní vlkodlaci venku, s tím už se něco dělat dá! Kdo to vůbec byl?“ přerušila je Cassie.
„Cora. Moje mladší sestra.“
Cassie i Allison to překvapilo. Nevěděly, že nějakou má.
„Nemám tušení, co tady dělá. Nebo jak na ni přišli. Nežili jsme spolu od toho požáru.“
„Dereku…“ Cass mu položila svou dlaň na paži. On se jí ale vysmekl a zamířil pryč cestou, kterou k trezoru doběhly. Ke skladišti s Ericou.
***
Cassie a Allison stály opřené o Allisonino auto. Cassie k bance původně přijela se Scottem v Derekově, ale ten s ním zase zmizel. On a Scott vyrazili Coru a Boyda hledat do lesa za bankou na okraji města, kam podle všeho vyběhli, a Cassie odmítli vzít s sebou. Derek pořád zuřil. Asi to chápala. Pokud byla druhá vězeňkyně jeho mladší sestra, kterou tak dlouho neviděl… no, asi by také nebyla úplně racionální. Navíc vynesl ven mrtvou Ericu, konečně potvrdil, čeho se tak dlouho obával. Jeho rozhodnutí, že se s nimi Cass nebude honit za úplňku za nezvladatelnými vlkodlaky, ale podpořil i Scott, a radši si na pomoc zavolali Isaaca Laehyho. Oslabený po oživování vzpomínek nebo ne, pořád to byl vlkodlak. Cassie nebyla. Ji i Allison poslali jednoduše domů, prý by se jim raději neměly plést do cesty.
„Nesnáším, když mě takhle podceňuje!“
„No, honit rozzuřené vlkodlaky vážně není snadné,“ připustila Allison. „A má o tebe starost.“
„To má Scott pořád o všechny.“
„Jo. Je to… obdivuhodné. Je dobře, že ji má. Kvůli tomu mi dlouho tajil, že moje máma se ho pokusila jako vlkodlaka zabít. Abych… jako poslední vzpomínku na ni neměla tohle. Šlo mu o život a jemu stejně záleželo na tom, abych si ji pamatovala jako mámu a ne...“
„Protože tě má pořád rád.“
Allison zakroutila hlavou. „Nebylo by to dobré ani pro jednoho z nás.“
„Jo, myslím, že to chápe taky. Alespoň není pitomec jako Stiles.“
„Prosímtě, Stiles je tebou posedlý.“
„A proto po sobě nechal plazit Heather?“
Allison zvedla překvapeně obočí.
„No dobře…“ připustila teď Cass, „Na té narozeninové party. Oslavenkyně. Skočila po něm a nedala mu ani dvě vteřiny, než ho někam odtáhla. Přísahá, že to je všechno, že se jí pak vysmeknul.“
„Tak proto jsi byla tak naštvaná. Já bych mu věřila,“ Allison našpulila pusu v docela sebejistém výrazu. „Notak, je to kluk. Většinou jsou mimo. Ale že by tě podvedl?“ zamručela a zakroutila hlavou.
„Hlavně mi nevyprávěj o situacích, kdy byl mimo můj brácha.“
Allison se zasmála. „Chtěla jsem tím jenom říct, že si někdy neuvědomují, co dělají. A Stiles je trochu… eh…“ hledala chvíli správná slova.
„Praštěnej? Já vím. Proto ho mám tak ráda.“
„Vidíš?“
„Scotta taky. Stejně mě ale štve, že mě podceňuje. Neříkej, že tebe to neštve. Řeknou nám, ať jdeme domů, a jdou je lovit, jako by to dávalo smysl. A přitom nakonec můžou Cora a Boyd ulovit je. Tak moc jsem doufala, že teď už bude od všeho pokoj. Že nebudeme znovu řešit… psychopata, co nás chce zabít? Promiň.“
Allison se zadívala do země, ale zavrtěla hlavou. „To přece Gerard je. Vím, co je zač, a že si to zasloužil. Doufala jsem v to samé. V nový začátek.“
„Hm. Jenže Erica je už mrtvá a můžou přibýt další. Může to být Scott nebo Derek! Všechno to prolévání krve je zpátky.“
„Víš co, měly bychom něco udělat.“
Cass se na ni podívala.
„Nenechat to… vrátit zpátky.“
***
„Volala jsem ti jen kvůli tomu, žes to chtěla. Před chvílí přivezli tělo,“ obrátila se Melissa na svou sestru, když ji zatáhla stranou vedle sesterny, jakmile vkročila do chodby nemocnice. Odpoledne se jí Danny ptala na nesmysly, jestli náhodou necítila cizí, temnou sílu. Jak by Melissa mohla? Ona sama magii nikdy nepoužívá, nikdy. Tak jak by zrovna ji mohla vyrušit natolik, aby ji vnímala? Poněkud jí ale zarazila naléhavost, s jakou se její sestra ptala, a matná představa, jak zlé to asi musí být, když se obrací na ni. A také nepříjemné tušení, že by se to mohlo týkat jejích vlastních dětí. Souhlasila proto, že jí dá vědět, kdykoli by si všimla něčeho podezřelého, a ten okamžik nadešel dnešní noci.
„Smrt?“
„Dneska večer.“
„Jestli umřel dneska, tak to nesedí. Stopuju včerejší nabourání přirozeného řádu a magického proudu temnotou. Dost nad rámec obyčejné temné magie, byl to pořádný nápor, zrovna ve chvíli, kdy jsem se musela sama napojit na co nejsilnější proudy kvůli obnově tkání.“
Melissa se zatvářila pobouřeně. „Krvavá magie? Jak to můžeš dělat?“
„Bylo to pro záchranu něčího života, ne že by se mi to líbilo. Jenom už včera v noci.“
„Tenhle muž zemřel dneska, ale je to podivné i tak. A starší oběť, co je možná podobná, jenom jsem si to neuvědomila a blíž ji nezkoumala, dokud ho nepřivezli. Ukážu ti to. Pod jednou podmínkou. Řekneš mi, jestli to souvisí se Scottem a Cassie. V čem teď jedou, protože mi neříkej, že v ničem.“
„Taky se na to můžu podívat i bez tebe, pokud ti teď přijde důležitější se vybavovat.“
„Jistě,“ utrousila Melissa. „Můžeš ovládnout město beze mě. Musím jenom vědět, že jsou v bezpečí a nejde o ně.“
„Snaží se najít vlkodlaky Dereka Halea. Poradí si, Cass jsem dala tátovu dutou dýku, víš tu původně na quijada vil, ale-hm.“ Danny zmlkla, když si všimla, že její sestra dávno zapomněla, co je quijada vil, nebo to ani nikdy nevěděla, protože jako malá věčně neležela v tátových knihách.
„Nechci, abys je do tohohle tahala! Jsou to jenom děti.“
„Měla bys konečně pochopit, že tohle je ale i jejich věc. Obecně vzato. Nadpřirozeno. Je to v nich. Měli by rozrůst do svého potenciálu.“
„To je možná tvůj problém. Nechala bys všechno rozrůst.“
Danny si svou sestru zamyšleně prohlédla.
„A ty nic. Co víš o-“
„Ou, špatné načasování?“ přerušil ji ale hlas Stilese Stilinskiho.
„Vlastně ideální. Jsme tu kvůli něčemu důležitému, díky, že jsi mi to připomněl. Takže můžeme?“ obrátila se zpátky na Melissu a svou otázku nedořekla. Melissa je od začátku nechtěla nechat rozrůst. Ale do čeho? Danny měla pocit, že za tím muselo být něco víc než jen magie. Ten Cassiin zuřivý oheň v očích. Scottova cesta, z níž ho chtěly alfy podle Braeden svést.
Melissa kývla a oběma naznačila, ať ji následují.
„Moment, i on? Co tu dělá?“
„Toho zavražděného našel Stiles, tak jsem ho zavolala.“
„Vlastně to byla Lydia. Jako… Lydia Martin. Pak mi zavolala. Neví, jak se tam dostala nebo co ji tam přilákalo, ale prostě najednou dorazila k bazénu a našla ho. Což jí pochopitelně dost děsí, protože naposledy se takhle ocitala na místech, když ji Peter magicky nutil, aby ho oživila. Na druhou stranu ale nezní moc pravděpodobně, že by ji Peter tahal k tomuhle tělu, ani se mi nezdá, že by ji z ničeho nic chtěl donutit, ať oživí nějakýho náhodnýho plavčíka, takže nějak nevíme, co si myslet. Vzal jsem ji domů, ale očividně to není normální už podle toho, ne?“ což mu bylo jasné hned, jak mu Lydia o svém šokujícím nálezu ve veřejném bazénu zavolala. Ihned za ní pak vyrazil. Jednak to byl důvod, proč zmizet z Derekova bytu, kde by musel dál nečinně čekat na to, jestli Scott, Derek a Cassie dokázali zvládnout zuřivé vlkodlaky, nijak jim nemohl pomoct ani s jejich naháněním po lese, když jim utekli, a jednak to, že Lydii zase něco přitáhlo k místu děsivé, děsivě odporné a děsivě divné smrti někoho, koho ani neznala, nemohl ignorovat. To nemohlo být přirozené ani náhodou.
Melissa tedy oba rychle zavedla do márnice. Dávala pozor, aby je cestou nikdo neviděl, ač to uprostřed noci nebylo pravděpodobné a Danny by si dokázala snadno poradit s kýmkoli, kdo by je vyrušil. Měla obrovské zkušenosti s matením policistů, kteří ji zastavovali, než se pořádně naučila řídit, správců kolejí a vlastně i nemocničních zaměstnanců, když plnila svou studijní praxi, seznámila se s upíry a občas provedla něco, o čem by lidé neměli vědět.
Potom Melissa přistoupila k jednomu ze stolů zakrytým prostěradlem.
„Dobrá. Stilesi, jestli někomu řekneš, že jsem ti to ukázala, přísahám, že tě bolestivě a pomalu zabiju.“
„Ne, že bych tomu nevěřil, ale proč mi chcete vůbec ukázat tělo, které jsem už viděl?“
„Protože jsi neviděl všechno. Oběť, kterou jste našli u bazénu,“ stáhla z ní prostěradlo. Danny se podívala na velice bledého mladého muže.
„Vidíš to kolem jeho krku pod tou řeznou ránou? To je stopa po škrtidle. To znamená, že byl něčím škrcen, šňůrou, lanem…“
„Počkejte chvilku, co za vlkodlaka někoho škrtí?“ zamračil se Stiles. „To není zrovna vlkodlačí styl.“
„Proč by ho měl škrtit vlkodlak?“ zamračila se i Danny.
„No… mysleli jsme s Lydií, že ho zabili Boyd a Cora, když dneska v noci konečně utekli alfám.“
Danny přešla údiv, že jí pořád všichni vykládali o Boydovi a Erice a žádné Coře, a zavrtěla hlavou. Ten člověk by byl rozdrásaný, kdyby ho napadli vlkodlaci.
„A potom,“ strhla jejich pozornost Melissa zpátky k tělu, „je tu tohle.“
„Ježiši, člověče, je to mozková hmota?“ nahnul se Stiles nad ránu na mladíkově hlavě.
„Někdo ho uhodil zezadu do hlavy. Smrtelně,“ poznamenala Danny.
„Vlastně ho mohlo zabít kterékoli z těchto zranění. Je podříznutý, škrcený a ještě rána do hlavy. Někdo vážně chtěl toho chudáka kluka mrtvého. Proto je to divný. Zabili by ho v každém případě, tak proč? A to je důvod, proč jsem volala tobě,“ podívala se na sestru.
„Rozumím,“ přikývla Danny. Víc nerozvedla. Způsob smrti tohoto muže byl podivný. Mohlo by se snadno jednat o rituál. Zcela zjevně tu figuroval vrah, a proč by obyčejný vrah natolik komplikoval vraždu? Mohlo by to teoreticky být přirozené, třeba pokud by tomu odpovídalo místo činu. Někdo ho mohl chtít prostě mučit, i takoví šílenci existují. Jenže o tom pochybovala. A jestli to nebylo přirozené, jestli to byl rituál, takhle by vypadala trojitá smrt. Lidská oběť. Jenom ne ta včerejší. A dnes nic necítila, protože nečerpala žádnou sílu, když se to dělo.
„Tohle by ale neudělali Boyd a Cora. Takže je to možná jen náhoda,“ vydechl trochu ulehčeně Stiles.
„Nemyslím, že je to náhoda. To pořád není všechno,“ odvětila Melissa.
„Co, ještě čtvrtý způsob? To už by bylo extrémně nadbytečný,“ podivil se Stiles.
„Ne, ale ta dívka má úplně stejná zranění. Koroner řekl, že nebyla jen uškrcená,“ vysvětlila jim a přikročila k dalšímu přikrytému tělu. Když odkryla jeho obličej, sklonila se nad něj a začala vysvětlovat.
„Ten, kdo jí to udělal, použil garotu, což je tyč, kterou prostrčíš lanem, začneš otáčet a-“
Danny stiskla Melisse rameno, aby ji zastavila Stiles zalapal po dechu.
„Proboha, ty ji znáš… to mě ani nenapadlo...“ okamžitě ji zase chtěla zakrýt, ale Stiles ji zadržel.
„Byl jsem… byl jsem na její party. Měla narozeniny. Jmenuje se Heather a byla pohřešovaná od včerejšího večera...“
„Tehdy podle všeho zemřela.“
Stiles se s těžko čitelným výrazem díval do tváře mrtvé dívky a Melissa zvedla pohled k Danielle. Obě napadlo totéž. To jsou dva. Kde budou další?
Stiles je už ale nevnímal. Upřeně se díval na Heather, než se poměrně tvrdě otočil.
„Prošel tudy ještě někdo? Nějaká další těla, další pohřešovaný?“
Melissa vrtěla hlavou. „Ne, žádná těla, ale… počkej, jenu dívku sem vzali na toxikologii, zaslechla jsem, že zmizela její přítelkyně dneska v noci v lese.“
„Nikdo ji ještě nenašel?“
„To nevím.“
„Fajn. Je ta s toxikologií tady? Právě teď?“
„Myslím, že jo?“
Stiles se rozešel k východu.
„Počkej, počkej, co chceš dělat?“ Melissa ho zastavila.
„Musím s ní mluvit. Myslím, že vím, co se děje.“
„Stilesi, jestli je tu ta dívka kvůli toxikologii a ještě traumatizovaná zmizením přítelkyně, není dobrý nápad na ni uhodit s… čímkoli, co si myslíš, že se děje,“ nelíbilo se to ani Danny.
„Beru na vědomí,“ odvětil ale on, pořád stejně tvrdě, a vyšel ven.
Melissa ještě chvilku otálela. „Ona?“
Danny přikývla. „Hodně krvavý rituál, hodně nutných obětí. Hlídej ho,“ ukázala ještě ke dveřím. Jestli si Stiles právě vytvořil teorii a hodlá s ní uhodit na nic netušící pozůstalou po třetí oběti, mohl by napáchat víc než dost škody. To chápala i Melissa. Stiles čekal u pootevřených dveří, uvědomil si, že neví, v kterém pokoji ta dívka je. Čekal na Melissu a poslouchal.
Žádné komentáře:
Okomentovat