Scott znovu střelil pohledem po Cassie a Stilesovi. Už byli skoro u domu, ze kterého se linula hudba a spousta světla, a právě do něj měli namířeno. Scott si jen nebyl úplně jistý, že je to dobrý nápad, nebo že minimálně neměl chodit on. Neměli vůbec žádné tušení, jak Boyda a Ericu najít. Bylo mu jasné, že když budou sedět doma a zírat do zdi, přijdou na stejné kulové, jako když půjdou na večírek. Jen si připadal nevhodně, slavit, když oni dva čekají na smrt. S tím by souhlasila i Cassie. Ovšem také to nebyl jediný jeho důvod. Což přiznal po několika vteřinách nucení.
„Je prostě divné jít na večírek jiné střední školy.“
„Bože, jeden drink, jasný? Budeš v pohodě.“
„Jasně, proč jsem vůbec tady? Mohli jste jít klidně sami.“
„Jednak proto, že Heather byla moje kamarádka od malička. Když nám byly tři, tak jsme se spolu i koupali ve vaně, chodili jsme spolu do školky, naše mámy byly nejlepší kamarádky. Tak mě pozvala, protože tyhle narozeniny považuje asi za důležité. A jednak proto, že tam může být nějaká Neallison, která by mohla zaujmout tvůj pohled? Heather slíbila představit nás přátelům.“
„Jo, třeba Ashley,“ přidala se Cassie. Nebyla moc nadšená z toho, že se mají účastnit narozeninové oslavy nějaké holky, kterou znal Stiles ještě dřív, než se spřátelil s McCallovými. Která s nimi ani nechodila do stejné školy. S kterou si zjevně byl pořád dostatečně blízký, aby ho pozvala. Žárlila na něj? Možná. Asi. Určitě. Možná to byl důvod, aby s ním šla i ona. Ale také chtěla stejně jako on vyčistit všem hlavu a donutit Scotta přestat myslet na Allison. Protože s myšlenkou na to, kam se poděli Boyd a Erica a kde se může schovávat smečka alf, nepohnuli, a Allison byla jediný další Scottův současný volnočasový bod od momentu, kdy ji poprvé uviděl po prázdninách. Musel se posunout dál. Nezdálo se, že se k němu chce vrátit.
„Ashley? To zní… jako úplně protivná blondýna s pištivým hlasem.“
„No tak… třeba Bernice. Milá bělovlasá babča, co ti bude péct sušenky.“
„Kámo…“
Cassie se zasmála, Stiles se uculil a za chůze ji popadl jednou rukou kolem pasu.
„Nemůžu za to, že Cassie je jednom jedna. A to by navíc bylo poněkud divný, nejste Targaryeni.“
„Kdyby teta v tom zamčeným sklepě schovávala draka, asi už bych se ani nedivila.“
Stiles vážně přikývl. „Stoprocentně by chtěl sežrat hlavně mě. Ten dům mě nemá rád.“
„Můžeme se vrátit k tomu, že by to bylo ultradivný, a už nikdy nic podobnýho nezmiňovat?“
„Neboj, Scotty, Bernice už čeká.“
Po dalším Scottově pohledu Stiles zvedl ruce. „Prostě se jen posuneš dál. Vpřed a vzhůru.“
Sotva ale stihli otevřít dveře, vyskočila před nimi blondýnka s dlouhými vlnitými vlasy, velkýma očima, velkými rty a ještě větším výstřihem. A sotva stačili pozdravit a Stiles už už téměř vyslovil „tohle je Scott a-“, vrhla se mu se šťastným „Jsem tak ráda, že jsi to stihl,“ kolem krku a vtáhla ho přes práh. Scotta ani Cassie si nevšímala, oba zůstali konsternovaně stát.
„Pojď, musíš mi pomoct vybrat víno!“ ani po tom Stilesovi nedala šanci odpovědět, popadla ho za ruku a odtáhla kamsi do útrob domu. Nejspíš překvapením se vůbec nebránil. I pro Cassie to bylo značné překvapení. Chvíli zírala na místo, kde se na něj ta harpyje vrhla. Nadechla se. Otočila na patě. Přehnaně hlasitě vypochodovala zase ven, dolů ze schodů a na příjezdovou cestu. Zcela ignorovala, že produpala mezi Lydií Martin a Allison.
„...pardon? Co to bylo?“ ozvala se Lydia velice dotčeně, když jen pár vteřin po Cassie vyběhl z domu i Scott a zaraženě se před nimi zastavil. Nebo spíš před Allison.
„To-co… co tu děláte?“
„Překvapivě hledáme tebe, a jelikož není žádná party v tomhle městě, o které bych nevěděla, zjistila jsem, že bys tu měl být.“
„Takže to asi… není ten rozhovor, jaký bychom měli mít,“ poznamenal Scott tiše k Allison. Proti své vůli v sobě ucítil nával hněvu. Také strašného zklamání. Co se s ním děje? To přece k Allison necítil, ani po všem, co se stalo. Podíval se na konec příjezdové cesty, kde právě mizela Cassie. Samozřejmě. Ona to určitě cítí.
„Ne, ale musím ti něco ukázat,“ kývla Allison. Ona i Lydia si začaly vyhrnovat rukáv bundy. Scott znovu střelil pohledem k příjezdové cestě a chodníku u silnice. K vzteku se začalo přidávat zmatení. I on začínal být netrpělivý. Přestával si uvědomovat, které emoce jsou jeho.
„Co?“
„Tyhle modřiny nám udělala dívka, která tě hledala ve škole.“
„Byla divná a nutně tě sháněla. Potom zmizela. Bylo to teda už včera, ale až dneska odpoledne se ty modřiny tak divně vybarvily do zřetelného tvaru. Měly jsme to asi řešit dřív, ale… Lydii se to nezdálo nijak podezřelé. Doteď.“
Scott se přinutil podívat na paže obou dívek. Viděl obrys nějaké rány, jako by je někdo velmi silně popadl, sedřel nebo spálil jim tím kůži. A když k sobě přiložily ruce, byly… podobné? Opačné? Znovu se zadíval na cestu. Netrpělivost spolu s dojmem, jako by v něm měl každou chvíli vyšlehnout plamen, ještě narostla.
„Co tam mám vidět?“
Lydia protočila oči. Allison se zatvářila odhodlaně.
„Vypadá to jako nějaký vzor, symbol. A určitě to způsobila úmyslně, musí to něco znamenat. Napadlo nás… mě,“ opravila se po Lydiiném pohledu, „že bys to mohl poznat. Nebo… vědět o někom, kdo by mohl.“
„Já-“ Scott se nadechl. Nebyl to už jen vztek a žár, ale i bolest. „Promiň. Nevím, nic mi to nepřipomíná, já… se ještě ozvu,“ a také mezi nimi proběhl pryč.
„A co bylo tohle?“ ozvala se za ním Lydia.
„Dvojčecí věc!“ křikl ještě za sebe.
„Počkej! Cass!“
„Dej mi pokoj!“ prskla přes rameno a nezpomalovala. Jak to mohl udělat? Takhle před ní? Bez jediného slova? Bez jediného pohledu? Jako by vůbec neexistovala? Tohle si o ní myslí? Že ji může zahodit v okamžiku, kdy se objeví jiná tak pitomá holka, co mu skočí kolem krku? Teď si připadala víc než pitomá. Připadala si jako zoufalec, jako že mu na něco skočila, připadala si… podvedená!
Scott ji dohnal, srovnal s ní krok a ona nakonec zpomalila a zastavila. Položil jí ruku na rameno.
„Hlavně ho teď neomlouvej!“ prskla po něm znovu.
Scott zakroutil hlavou. „Je to vůl. Vůbec to nechápu. Nehodlám ho omlouvat ani ti nic vymlouvat, nedivím se, že zuříš. Ani… všemu ostatnímu.“
Cass na chvilku zavřela oči, pak zvedla hlavu k setmělému nebi. „Jasně, to pitomý spojení. Nenávidím to. A nenávidím jeho! Jak to mohl udělat! Jak to ten kretén mohl udělat! Copak… jsem pro něj málo blond? Moc malá? Málo sexy? Proto se musel vrhnout po první uřvaný fuchtli s vykulenýma očima a kozama?!“
Scott se snažil ovládnout. Cítil její spalující vztek a bolest, zároveň si uvědomoval, že není jeho. Nebo se o to alespoň snažil. Jeho vlastní myšlenky byly u hledání způsobu, jak ji utěšit, u skutečnosti, že tohle vůbec nechápal, a že Stiles nemá žádné právo s jeho sestrou takhle zamést.
„Někdy… jsme asi idioti. Za to nemůžeš ty, vždyť jsi…“ snažil se přijít na to, co říct, a nevracet se přitom k Targaryenům. „Vytáhnu na něj mučení tisíci řezy.“
Cassie se na Scotta podívala, v očích měla pořád slzy, ponejvíc vzteku, a pak mu položila hlavu na rameno.
„Víš, prohlašovat, jak se do někoho pustíš, když člověku ublíží, je úplně na nic a fakt mi to nepomáhá. Ale když máme spojený cítění, tak to beru. Protože na to mam sto chutí.“
Že oslavenkyně Heather zmizela přímo ze sklepa, kde ji Stiles nechal stát, jakmile se probral z překvapivého přivítání, že zmizela za zoufalého, zděšeného křiku po spatření toho, co by ji nenapadlo ani v divokých snech, neměl nikdo tušení.
***
Soustředila se na svou magii. Měsíc svítil ve vysokém kontrastu proti temné obloze, byl téměř úplněk, ten ji zesiloval. Kouzlo, které se chystala – ne, potřebovala provést, bylo složité. Mohlo by velmi snadno být i nebezpečné, kdyby se jí vymklo z rukou. Ale také nezbytné.
Dívka před ní už ležela nehnutě, vypadala skoro poklidně. V porovnání s pokroucenou, bolestivou grimasou, jaká se jí v obličeji zračila ještě před chvílí. Danny jí odhrnula dlouhé, vlnité vlasy z krku. Co se chystala udělat, nebylo vůbec příjemné. Nebylo by to ani třeba za jiných okolností, proto to také tak dlouho odkládala. Původně doufala, že to nebude potřeba. Nemělo však smysl nad tím dál uvažovat, jen oddalovala nevyhnutelné. Sevřela v ruce černou, lesklou obsidiánovou čepel. Cítila, jak jí začala prostupovat energie. Stoupala z podlahy, přes zemi, kámen, dřevo. Připlouvala ze vzduchu. Prostupovala skrz kůži, maso i kosti, vtahovaná neviditelným magnetem. Proudila spolu s krví jako kyslík do celého jejího těla. Danielle s přivřenýma očima zvedla nůž a dala se do práce.
Byla skoro u konce. Nic ji nerušilo. Matthew dávno spal, dívka… svým způsobem také. Nikdo jiný v domě nebyl. Dobře, potřebovala se soustředit. Snažila se být rychlá, dokončit celý proces, než se přeruší spojení nebo než se něco pokazí. Neměla s tímhle druhem magie takovou praxi, aby překypovala stoprocentní jistotou. Nicméně se zdálo, že funguje. Postupuje, jak má. Zbývá poslední okamžik.
Náhle se všude kolem zvýšil tlak. Rychle, nečekaně, nepříjemně. Zvedla hlavu. Nebylo to přirozené. Na rukou jí naskočila husí kůže. Otřelo se o ni cosi zneklidňujícího. Dívka před ní zůstala bez pohnutí. V matném světle se jí leskla rýha na krku. Ne, tam nahoře ne. Onen znepokojující vjem vyzařoval odjinud. Z hloubky.
Uvědomila si, že ptáci na pozemcích i ve vedlejším lese utichli. Stromy, jimiž se proháněl vítr, přestaly šumět. Tráva, noční hmyz. I dům, bambusová zvonkohra na terase, neslyšela dokonce ani hodiny. Život utichnul. Zastavil se. Ticho, čím dál hlubší ticho tlačilo ze všech stran. Ohlušovalo. Přicházelo to.
Odložila nůž. Nebyla tu sama. Samotný vzduch se kolem ní sevřel. Nemohla se pořádně nadechnout. Celý svět zadržel dech a zhoustl. Brněl, drtil. Jako by měl uhodit blesk. Teď, právě teď, jako by měl přijít výboj. Jako by se mělo něco stát. Po celém těle se jí přelila ledová vlna. Jako by ji něco mělo rozmačkat. Rozhlédla se, rychle otáčela hlavou do všech stran. Nic neviděla, přesto... Znepokojení zesílilo v plíživý strach. Z něčeho prapůvodního, neviděného. Neslyšeného. Bylo to tam, bylo to vedle ní. Kolem ní. Brnění, tlak, něco přicházelo. Chtělo to prorvat realitu. Prorvat řád.
Začalo jí hučet v uších. Srdce se jí rozbušilo překotnou rychlostí. Zběsile se rozhlížela. Tlak. Ze všech stran. A děs. Nedokázala ho už ovládnout. O krok ustoupila. Dýchala, jako by utíkala. Děs a ticho. Tlukot srdce bylo to jediné, co dokázala rozpoznat. Tlouklo v ní, tlouklo s ní. Tlukot vyplňoval celý prostor. Celý svět. Něco ji nutilo ustoupit. Něco tu bylo. Sledovalo ji to. Chystalo se to. Instinkt řval utíkej. Tlak. Nemohla udělat ani krok. Tlak, hučení, děs. Před očima černo, všechno zahalila temnota. Bylo to už na dosah. Jako by se topila. Jako by se něco řítilo. Uchvacovala ji panika. Zapomněla, kde je. Zapomněla směr. Další krok vzad. Temnota začala šeptat. Klopýtla a padla na kolena. V břiše ucítila ostré bodnutí. Začala se dávit. Hlava jí musela každou chvíli explodovat.
Na to svět zmizel.
Padala do vzduchoprázdna, jež stejně rychle, jako přišlo, vybuchlo. Kolem domu se rozeřvali ptáci, z vrcholku stromů se k obloze vzneslo celé hejno. Vítr zatřásl větvemi za oknem. Odbily hodiny. Danny se ostře nadechla. Teprve teď si uvědomila přerušení magického proudu.
Velmi temná krvavá magie, takhle je cítit. Takhle je cítit temnota, když po někom natáhne prsty.
Vyčerpaně se zapřela o stolek, aby se vytáhla na nohy. Zůstal po ní velký krvavý otisk.
***
Ráno ve škole se Cassie necítila o nic lépe. Skoro nespala. Část noci v ní hořel vztek, zbytek zoufalství nad tím, jak jí to mohl udělat. Byla jediná holka, jaká o něj kdy stála. Až doteď, zjevně. Byla hloupá, neměla na tu party vůbec chodit. Jenže to by zase o ničem nevěděla. Ale bylo by jí lépe! Myšlenky jí v takové spirále vířily hlavou až do rána, kdy nejdřív vůbec do školy nechtěla jít. Nechtěla ho tam potkat, ani ho vidět. Scott ji ale přesvědčil. Nepochyboval, že by si někam zalezla, pokračovala by ve skličujícím koloběhu a jemu by tak bylo mizerně taky. A jak se sám naučil, pohyb a soustředit se na něco jiného pomáhá. Cassie mu moc nevěřila, jenže ji přemlouval dlouho, až nakonec povolila.
Vedle toho si vzpomněl i na krátké střetnutí s Allison a Lydií, podle nichž ho kdosi hledal a nechal jim na rukou záhadný vzkaz v podobě modřiny. Zase záhadná dívka. Napadla ho jen jedna, takže před vyučováním zavolal i Dereka Halea. I to podle jeho názoru mohlo Cassie prospět, věnovat se nějaké záhadě, pokročit v hledání Boyda a Ericy. Jenže tento pokus selhal.
„Nic nevidím,“ zamručel Derek, když mu před školní budovou Lydia a Allison ukázaly své ruce. Přiložily je k sobě, takže jejich mírně blednoucí modřiny mohly dávat dohromady nějaký obrázek. S trochou představivosti. Širokou… oblou… růžici? I Cassie se na modřiny mračila. Jen spíš než kvůli tomu, že v nich nic konkrétního nepoznávala, tak kvůli tomu, že Stiles se zvědavě přiklonil z druhé strany, a jakmile si ji všiml, o krok ucouvnul.
„Podívej se znovu,“ vyzvala ho Allison.
„Jak mi modřina řekne, kde jsou Boyd s Ericou?“
„Je na obou stranách stejná. Úplně stejná,“ naznačil mu Scott. Derek ale jen pohodil hlavou.
„Nic to není.“
Lydia souhlasně mlaskla, jako vždy, když se jí dostalo zadostiučinění.
„Pareidolie. Vidění obrazů, které tam nejsou. Je to podskupina iluze. Říkala jsem to.“
Derek se na ni zamračil a prudce se otočil k odchodu. Považoval to za ztrátu času.
„Snaží se jenom pomoct.“
„Tyhle dvě?“ ušklíbl se Derek ošklivě. „Tahle, která mě použila ke vzkříšení mého psychotického strýce,“ pohodil hlavou směrem k Lydii, jež to nemohla popřít, ale na druhou stranu nejednala tehdy úplně dobrovolně, když i s ní samotnou onen psychotický strýc manipuloval, „a tahle, která do mě a mé smečky nastřílela kolem třiceti šípů,“ ukázal na Allison. Což také nešlo popřít a Allison ani neměla výmluvu nedobrovolnosti. Nechala se tehdy k lovu přesvědčit svou tetou a dědečkem. Chtěli z ní mít další příkladnou lovkyni a ona jim příliš dlouho příliš slepě věřila.
„Nikdo ale nezemřel, jasný?“ vložil se do toho Stiles. „Možná tu byla trocha mrzačení, trocha rozdrcení, ale žádná smrt. Tomu já říkám důležitý rozdíl.“
„Zatím,“ zavrčela Cassie. Promluvila vůbec poprvé, a šlehla pohledem po Stilesovi. Setkala se s jeho. Zatvářil se trochu… zraněně? To se jí snad zdá!
„Snažil jsem se ti dovolat,“ zamumlal pak. Když Cassie nereagovala, zkusil to ještě jednou. „Protože se nic nestalo.“
Chvíli ho propalovala očima. Nic se nestalo. To viděla.
„Víš co? Ta holka, která jim to udělala, hledala Scotta. A Scott je jediný důvod, proč tu teď jsem. Chceme mu pomoct, a Boydovi a Erice. Ty radši zmlkni.“
„Tak najděte něco opravdového,“ zakončil debatu Derek a zase odešel. Cassie se mu nedivila. Tohle jí zrovna nepřišlo jako užitečná stopa. Raději ho napodobila, jen vyrazila na opačnou stranu ke vchodu do školy. Při tom úmyslně vrazila do Stilese ramenem.
Stiles se k ní otočil ještě jednou ve třídě. Nedokázala ho úplně ignorovat, když seděla přímo za ním, takže slyšela, jak se pokouší říct, jak se Heather ani nedotknul. Jen nereagovala. Nechtěla. Hrozně si přála, aby říkal pravdu, jenže pořád cítila až příliš vzteku. Navíc, i kdyby to byla pravda, nechal ji se po něm plazit a prostě ho jen tak odtáhnout, jí přímo před očima. TO mu odpouštět vůbec nemusí!
Jenomže pak se situace ještě zhoršila. Přímo ze třídy během poslední hodiny Stilese vytáhnul šerif, v uniformě a doprovodu svých zástupců, a když konečně zazvonilo, neodolala, aby se Scottem nešla zjistit, co se děje.
Heather zmizela, nemůžou ji najít. Když ji nechal stát u sklepa, vymanil se z jejích rukou a zmizel nahoru do domu, bylo to naposledy, kdy ji vůbec někdo viděl. Ještě jednou odpřísáhl Cassie, jak se nic víc nestalo, a ona připustila, že by mohl říkat pravdu. Pokud ta holka zmizela, snad by o tom nelhal i šerifovi. Začaly ji nahlodávat pochyby, jestli by se neměla stydět za své bezhlavé žárlení, když teď může být Heather ve vážném nebezpečí kdo ví kde. Na druhou stranu, také se mohla jenom opít a někam si zalézt, zatímco to považovala za výborný nápad. Nebo si ulovila náhradu za Stilese, pokud ji opravdu nechal stát jako kůl v plotě a opravdu se Cassie nepokusil podvést. Nebo… se mohla stát hromada dalších věcí. Stiles se nicméně okamžitě upnul k možnosti, že v tom hraje roli smečka alf, podobně jako ve zmizení Boyda a Ericy. Podle Cassie poněkud přitažené za vlasy. K čemu by jim byla obyčejná holka? Vůbec, k čemu jim jsou Derekovy bety? Které mají podle všeho, co se jim povedlo zjistit, poslední odpoledne? Zatímco oni nebyli o nic blíž jejich nalezení než předtím. Nemohl Stiles nějakou divokou teorií jenom zkoušet odvést její pozornost? K pochybám se znovu začal vracet vztek. Nakonec, pořád Heather nechal, ať se na něj vrhne! Všechno ostatní jenom tvrdí!
Vztek zvítězil.
S tím, aby se řídili Derekovou radou a našli radši něco opravdového, je nechala stát u školních skříněk.
***
„Oh.“
Dveře čarodějnického domu byly odemčené, takže Cassie očekávala tetu doma a klidnější zbytek odpoledne. Možná bude moct přemýšlet, pokusit se na něco přijít. Jenže když vešla do kuchyně, zarazila se v průchodu a zírala na scénu před sebou.
U stolu seděla nějaká žena s ohromnými, čerstvě působícími jizvami na krku a tváři, před sebou měla sklenici vody a zamyšleně klepala o stůl prázdným zásobníkem pistole. Zatímco Danielle právě odkládala na nově pořízenou linku sáček podezřelého tvaru připomínající nemocniční vak umazaný od ještě podezřelejší rudé a s… brčkem? Nejpodezřeleji trčícím ven.
Obě dvě zvedly hlavu, jakmile si Cassie všimly.
„Proč mám dojem, že jsem právě vešla do mafiánskýho filmu?“
„Protože neklepeš?“ napověděla jí Danielle. Cassie ji i ženu pomalu obešla k opačné straně stolu. Při tom si důkladněji prohlédla opravdu nehezké, skoro až pořád syrové jizvy na krku černovlásky. Jizvy po ranách podezřelého tvaru drápů něčeho velkého.
„Bylo by hodně divoké si myslet, že to je ta, na kterou si snažil vzpomenout Isaac?“
Žena oplatila Cassie pohled a zasunula zásobník do pistole.
„Co tady dělá, když ji nikdo nemůže najít? A proč… to je krev, co držíš?“
Danny si povzdechla. Cassie vypadala naprosto zmateně, což jí nemohla zazlívat. Také ale nebylo součástí plánu, aby sem jen tak vpadla, alespoň dokud z domu neodejde její nečekaná návštěva. S níž také věci nevyšly úplně podle plánu a Danielle pořád netušila, co se tak vážně pokazilo. Nebo spíš kdo mezi ně tak nečekaně a děsivě vtrhnul.
„Dobrá, chci vysvětlení. Hned. Jako idioti se honíme za vším možným a ty máš klíč přímo v kuchyni?“ obě si bezděčně vzpomněly na Peterovo obvinění, jestli Boyda a Ericu náhodou neschovává doma. Danny napůl čekala, že se na to Cassie zeptá. Neudělala to.
Chvíli ji pozorovala. Zmatení bylo pryč. Cassie netrpělivě podupávala, a když Braeden zacvakla zásobník do pistole, švihla po ní pohledem, v němž na zlomek vteřiny zaplál oheň.
„Ty jsi McCallová, že? Řekni Scottovi, že alfy zajímá on. Nechtějí mít konkurenci. Varuj ho. A já odsud můžu konečně vypadnout.“
„Ne!“ zavrčela Cass. Měla toho dost. Všech tajemství, toho, jak jim nikdo nic nevysvětloval, každý se snažil, aby nechápali, zůstaly jim jenom náznaky a zase se v tom měli plácat sami? Znovu ten oheň. „Chci vědět, proč je tady. Co s tím máš společného?“ obrátila se na tetu. Měl snad pravdu Peter, když jí odmítl věřit? Bylo tohle kouzelné léto jen přetvářka? Mířila… kam, ve stopách Allison?
„Měla jsem vizi o napadení tady Braeden. Nikdy nejsou bezdůvodné, tak jsem ji našla a uzdravila. Hmm, v rámci možností. Nejdřív to nevypadalo složitě, ale včera večer se její stav zhoršil. A člověk se magií léčí hůř, je to dražší proces. Navíc tohle se tak úplně nepovedlo.“ Za což ale nemohla. Ta děsivá síla vtrhla do přirozeného řádu proudění, kam sama vklouzla, aby z něj čerpala energii a složitým kouzlem zahojila hluboké drápance na krku Braeden, když nic jiného nezabralo. Znečistila ji a rvala a Danny nedokázala kouzlo dokončit. Bylo náročné samo o sobě. Vytvarovat novou tkáň nejde bez oběti, krev za krev, ani nemocnice by už nepomohla, musela to udělat navzdory své nelibosti vůči krvavé magii. Jenže ji přerušilo něco ještě silnějšího. Něco zvenčí. Byl to takový nápor, že téměř propadla panice. Ani jejímu dítěti se to vůbec nelíbilo, přemohla ji ostrá bolest, vydávila skoro celý žaludek. Naštěstí už tehdy byly Braedeniny rány jen povrchové.
„Nu, jizvy z boje jsou sexy,“ prohlásila Braeden. „Žiju. To je důležitější. Mám tu dluh.“
„Napadení? Jako alfy?“
Braeden kývla. „Nechtěli, abych Scotta našla. Ve vaší škole jsem byla už moc blízko, tak zasáhli, přepadli mě tam. Myslí si, že jsem mrtvá. A byla bych, kdyby po nich nedorazila tady doktorka. Ocenila bych proto, kdybys to nechala tak. Ani jemu ani ostatním neříkej, kdo je tvůj zdroj.“
„A tys o tomhle měla prostě vize?“
Danny zavrtěla hlavou. „Projevuje se malá. Dítě může občas před narozením projevit něco málo skrz čarodějku. Matt to taky dělal. Nebo požadovat specifický… jídelníček a podobně,“ smetla prázdný krevní vak do koše. Cass vyvalila oči. Zatvářila se znechuceně, když jí to došlo. Ne, nadpřirozeno fakt nebude tak vzrušující. I když by to mohlo znamenat… zatřásla hlavou. Na tyhle myšlenky, napůl zformované, není prostor. Nesmí k nim sklouznout znovu. Začínala se bát, že na myšlenky o jejích očích a drápech ani nikdy nebude prostor, ovšem teď existoval důležitější problém. Musí se k němu vrátit. Tohle je něco skutečného, co Derek požadoval.
„Takže víš, kde jsou Boyd a Erica.“
„Ne na mé výplatní pásce.“
„Proč ne? Kdo tě najal? Vždyť jsi zachránila Isaaca! Nenecháme je přece umřít?“
„Není to o tom nechat je.“
Cassie znovu přelétla pohledem z jedné ženy na druhou.
„Vy dvě máte plán. Nebo… jste na něco přišly, žejo? Na co?“
„Podívej, alfy toho vašeho Boyda a Ericu nezabijí. Nejsou to jejich bety a jim dává moc vyvraždění vlastních smeček. Unést cizí dává smysl jen pro jeden účel.“
„Ale… to… Derek… aby to udělali i z Dereka?“
„To je minimálně jedna věc, kterou chtějí. Ničeho jiného tím nedosáhnou.“
„Takže co, navrhuješ, ať to prostě přečkáme, Derek na ty dva zapomene a plán se jim zhatí? Ať je nezachraňujeme? Ať si prostě pojdou sami?!“
Danny se opřela o linku. Viděla ve své neteři stejné odhodlání, jaké projevila už jednou. Když se neváhala vrhnout do domu Argentových, aby našla svého uneseného přítele. Vlastně se tomu bezhlavému odhodlání nedivila. Byla Delgado, ať se Melissa snažila sebevíc. Nejednala Danny stejně, když vyrazila pro Braeden, netuše, jestli nevběhne přímo mezi smečku? A to ani nepočítala sebe ve věku Cassie. Mamá by jim oběma vynadala za neopatrnost, ovšem táta dělal totéž. Udělal to i tehdy, když jí bylo čtrnáct. Nemělo žádnou cenu Cassie přesvědčovat, ať se do toho neplete. Smrtelně nebezpečné nebo ne, ten oheň za jejíma očima už hořel. Skutečně… hořel. Zvláštní. Velmi zvláštní.
„Navrhuju, ať si vezmeš zbraň. A slíbíš, že se nepohrneš k tomu ji použít.“
Stále to považovala za naivní rozhodnutí. Cassie si nedokázala představit, čeho jsou tyhle alfy schopné, co už udělaly a jakou sílu získaly. Neměla tušení, kdo je vede, jak nebezpečný je. Na druhou stranu, Scott tam nepustí Dereka Halea samotného a Cassie tam nepustí Scotta samotného. Nehodlala proto opakovat Melissinu chybu. Pokud se mají ponořit tak hluboko, ať jsou připravení. Teď, narychlo, do dnešní noci, ji nedokáže naučit žádné užitečné triky, s jakými by si proti vlkodlakovi věřila sama. Ale táta by ještě pomoct mohl.
Nechala obě čekat v kuchyni a zmizela do sklepa. Tentokrát sešla po příkrých schodech až dolů, do kamenného prostoru plného věcí. Kdyby se mezi ně dostal nějaký historik, nejspíš by měl Vánoce. Zvlášť, pokud by se zabýval mytologií. Většinu z nich i tak dokázala identifikovat, spoustu použít. Teď ji zajímala jen velká, kovaná bedna, kterou odemkla, vytáhla obrovské kožené pouzdro s pečlivě uloženým množstvím různých čepelí a chvilku hledala tu správnou. Potom vše zase zamkla a cestou nahoru z horní skříně vytáhla lahvičku, jednu z těch, které nedávno sama doplnila. A sklep znovu zamkla dřív, než se Cassie odhodlala strčit dovnitř zvědavě hlavu.
Nakonec na kuchyňský stůl položila krátkou dýku s čepelí zajištěnou v černém pouzdře a s černou rukojetí zakončenou zdobeným stříbrným nástavcem.
„Ty tu máš i zbraně?“ divila se Cassie.
„Tátovo. Však víš, četlas to. Grimm. Bral to celkem vážně,“ usmála se nad vzpomínkou na něj.
„A je stříbrná?“
„Normální ocel, pevnější a spolehlivější. Tátův zlepšovák.“
Teď se zaujetím pozorovala i Braeden, jak Danielle odšroubovala nástavec a odhalila v rukojeti dutý otvor. Zvedla lahvičku plnou jakési nafialovělé tekutiny.
„Vlčího mor. Rukojeť je dutá až k čepeli. Naliješ ho dovnitř, uzavřeš, pak už jen stačí dostatečně zatlačit při bodnutí. Tekutina proteče těmihle drážkami na čepel a do těla. Pro vlkodlaka je to jed, zvlášť v téhle koncentraci. Ale nesnaž se dostat do situace, kdy budeš muset tu dýku použít. Až když už se tomu nevyhneš, braň se rychle a rozhodně.“
„Jo. Jsi prcek, zapomeň na krky, leda by byli na kolenou. Každá z alf je o dost vyšší než ty. Jdi po břiše. Žaludek, pod žebra, prostě měkké břicho. Tam budeš mít nejsilnější rozmach,“ Braeden naznačila úder zhruba v úrovni pasu. „Jak rychle jed funguje?“
„Tohle dostaň do těla a reakce je skoro okamžitá. Transformovaný vlkodlak reaguje na toxické látky rychleji, a tenhle specifický druh oměje má účinek na všechny druhy buněk. Maximálně pár vteřin.“
„Další důvod, proč nejít po krku, ale níž. Když se po nich natáhneš, odhalíš svoje tělo, příležitost pro útok na tvoje zranitelné orgány, i když na to mají jenom vteřinu.“
Cassie se zhluboka nadechla a kývla. Upřímně řečeno, tak daleko neuvažovala. Možná by ji to mělo začít děsit. Ale docela dobrá rada, ne?
„Fajn. Takže kam máme vyrazit?“
„Když na tom trváš, First National Bank.“
„No jasně! Ten symbol, sakra, vůbec nám to nedošlo!“ kolem té staré, opuštěné budovy na kraji města jela už několikrát a její znak viděla, jak mohla zapomenout? Dýku si zastrčila za pas, sáhla po telefonu a její nadšení mírně ochladlo.
„Ehm… mohla bych si půjčit něčí auto?“
Nad tím už se Danny ani nepozastavila a sáhla do misky na mikrovlnce. Doufala jen, že se tu hloupě nepokusily vyslat špatně připraveného vojáka do předem prohrané bitvy. Respektive že Cassie k žádné bitvě vůbec nedojde.
„Stejně jsem se ho chtěla zbavit, nikdo s ním nejezdil, co jsem se odstěhovala. Ale podle mechanika je pojízdné, měl ho připravit na prodej. Vem to přes garáž.“
Cass vytočila číslo svého bratra hned, jak přišla na to, jak vyjet z garáže její tety v černém porsche. Její teta tu schovávala porsche! Asi bylo staré, rozhodně starý model, skutečně však vypadalo nepoužívaně a dobrá, bude věřit, prohlédl ho mechanik. Nakonec, jelo, ne? To se občas o Stilesovu jeepu říct nedalo. A jí se líbil pocit sedět za volantem, řídit něco, k čemu nemusí být šetrná, aby nepraskla izolačka a Stiles ji nevykopl na místo spolujezdce. Něco, co dokonce vypadá dobře!
„Mělas tušení, že voláš právě teď?“
„Ne. Vlastně možná. Proč?“
„Víme, kde jsou Boyd a Erica. Doktor Deaton to z Isaaca vytáhnul. U Dereka dáváme dohromady plán.“
„Je tam i Stiles?“ vypadlo z ní okamžitě. Takže si nebude muset vymýšlet, odkud má informace. V jednom si ale udělala jasno, Stiles proti alfám nepůjde.
„Zrovna teď se nemusíte hádat, Cass.“
„Nechci se hádat. Jedu za vámi.“
Danny sledovala, jak Cassie odjíždí, a nechala odejít i Braeden. Rozhodla se zmizet z města co nejrychleji a v tom jí nehodlala bránit. Pokud by alfy zjistily, že přežila, nezbývalo by moc jiných podezřelých z pomoci. Byl navíc nejvyšší čas. Na její příjezdové cestě se objevilo další auto. Minivan, z něhož vyskočil Matt a mával, dokud se minivan neotočil a neodjel pryč. Trenér Singh bydlel o několik ulic dál, směrem k městu, a kromě své dcery se rozhodl vozit z pozdních tréninků i ostatní hráče z této čtvrti. Utužovalo to podle něj týmového ducha. Podle Danny to jí šetřilo benzín. Podle jedné matky, kterou viděla před jedním z prvních tréninků a která jí k takovému řešení dala dobrozdání, s tím začal, jelikož bere zodpovědnost za děti hrozně vážně a poslední dobou je ve městě velký problém s divokými zvířaty. Neříkejte! Lepší, než aby se děti někde toulaly!
A Matt by se teď rozhodně neměl nikde toulat. O to méně kolem nastávajícího úplňku.
Pro jistotu vzala telefon.
***
Cassie vešla do Derekova bytu, když se zrovna Scott, Derek a Stiles skláněli nad nějakými plány, zatímco Peter dával okatě najevo, jak se plánování neúčastní.
„Vidíš tohle? Takhle se dostali dovnitř zloději,“ ukazoval zrovna Stiles nějaký náčrtek. Byl to plánek banky a k němu popisoval starou zprávu o vloupání. Před několika lety byla tahle aféra tak propíraná a měla tak zásadní důsledky, že banku zavřeli, a proto ji dnes mohl kdokoli využít k čemukoli nelegálnímu. Nebo nadpřirozenému.
„Je to stropní ventilace. Vede přímo dovnitř do stěny trezoru, která je tady, jednoho ze zlodějů pak spustili skrz tuhle šachtu. Je to tak malý prostor, že mu trvalo dvanáct hodin se provrtat skrz, mimochodem, stěna trezoru je z kamene. Potom už měli zbytek noci na odsávání peněz nahoru na střechu. Díra je samozřejmě opravená, ale cesta to pořád je.“
„Vejdeme se tam?“ zeptal se Scott a Cassie se mu podívala přes rameno na papíry na stole.
„Jo, těsně. Ale budeme potřebovat nějaký vrták. Asi nějaký s diamantovou…“
„Hele, zapomeň na vrták,“ přerušil Stilese Derek. „Kolik tam budu mít místa, pokud půjdu první?“
Stiles se ušklíbnul. „Co si myslíš, že tam uděláš, Dereku? Probiješ se skrz?“
„Ano, Stilesi, probiju se skrz tu zeď.“
Stiles se ušklíbnul ještě víc. „Tak fajn, chlapáku. Ukaž se.“
„...co to děláš, Stilesi?“ zamračila se Cass.
„Jen ať mi ukáže tu pěst. Pořádnou, velkou pěst. Do toho, no tak. Ukaž, co umíš. Neboj se. Velký zlý vlku.“
Cassie otevřela pusu, aby ho umlčela, ale Stiles pokračoval dál v hecování.
„Budeš mít asi osm centimetrů k dostatečnému rozmachu, abys proraz-“ na to ho Derek praštil do napřažené dlaně z menší než osmicentimetrové vzdálenosti a Stiles se zkroutil, jako by mu ji zlomil.
„Překvapivě,“ poznamenala Cassie. „Takže tohle je váš plán? Slézt do banky a probourat se do trezoru?“
„Jo, už víme, že je drží právě tam. Musíme to udělat hned,“ přikývl Scott.
„A skrz tu stěnu se dostanu. Kdo jde se mnou?“
Scott okamžitě přistoupil k Derekovi. Peter se pohodlně usadil na gauč.
„Na mě se nedívej. Nejsem připravený na boj a upřímně, s Isaacem mimo hru po tom vašem představení s oživováním paměti u Deatona, to s tebou nevypadá zrovna dobře.“
„Takže je mám prostě nechat zemřít?“ prsknul po něm nevěřícně Derek.
„Jedna už je mrtvá.“
„Cože?!“ vykřikla Cass. O tom Braeden nic neříkala!
„Isaac prý viděl tělo Ericy. Živý byl jen Boyd a nějaký třetí vlkodlak,“ vysvětlil Scott.
„To nevíme,“ prohlásil pevně Derek. Tomu, že Erica už zemřela, pořád odmítal věřit. Možná bylo naivní upínat se k naději na nepřesnost Isaacovy paměti. Navzdory tomu, že Scottův a Cassiin nadřízený doktor Deaton, velmi zběhlý s prací s vlkodlaky, ji dokázal přivést zpátky ve všech ostatních bodech. Dokázal, aby Isaac své vzpomínky viděl naprosto živě. Tomuhle ale věřit nemohl. Byla jeho beta a jeho odpovědnost, stejně jako její smrt by byla jen jeho vina. A navíc, kde by se tam s nimi vzala nějaká neznámá třetí vlkodlačice, když žádná další v jeho smečce nikdy nebyla. Isaac se musel splést, ta neznámá je určitě pořád jen Erica.
„Musím ti připomínat, proti čemu tady stojíme?“ ozval se znovu Peter. „Proti smečce alf. Každý z nich zabiják. A pokud to není dost na to, aby se ti varlata strachem odporoučela zpátky do podbřišku, tak si vzpomeň, že dva z nich spojí těla a vytvoří obrovského alfu. Jsem si jistý, že Erica s Bodem byly milý děcka. Budou nám chybět.“
„Spojí… těla? Co?“ Cassie se toho večera podruhé zatvářila nanejvýš znechuceně.
„Jsou to dvojčata a nějak… se slily do jednoho.“
„Eh… to vy dva neděláte, že ne?“ podíval se Stiles na Scotta a Cassie. Oba okamžitě vyhrkli rezolutní „Ne!“, bezděčně od sebe poodstoupili a skoro synchronizovaně se otřásli.
„Co ty?“ kývl Derek dál.
„Jo, jestli chceš, abych šel…“ Stiles pokrčil rameny.
„Ne ty.“
Cassie ukázala na sebe. „Fajn. Říkala jsem od začátku, že je hodlám pomoct najít.“
„Ani náhodou!“ začal hned protestovat Stiles.
„Je to moje rozhodnutí.“
„Slyšelas, jsou to zabijáci, je to pro tebe moc nebezpečný.“
„Vím, že jsou. Něco jsem si o tom zjistila.“
„Můžem hádat kde?“ prohlásil mimochodem Peter.
„Můžem ho znova zabít?“
„Chci pomoct. A mám pochyby, že je Erica mrtvá.“
Derek zvedl vítězoslavně ruku.
„Myslím… neměli důvod ji zabít, protože chtějí, aby to udělal Derek.“
Zase ji nejistě spustil.
„Tak to dělají, ne? Zabíjejí svoje smečky, aby získali sílu a vstup do té… jejich. Je to jediná možnost, která dává smysl.“
„To je překvapení, někdo z té vaší bandy pseudoherkulesů používá i mozek,“ podivil se Peter.
„Na tom nezáleží. Já je rozhodně nezabiju, nedonutí mě k tomu, ať to plánujou jakkoli. Dostaneme je ven.“
„Cassie, poslouchej mě přece. Nemůžeš tam jít.“
„Neříkej mi, co můžu dělat. Nebo na mě radši nemluv!“ vyprskla. Dostávala se docela rychle do ráže. Nebo spíš ani úplně nevychladla a teď se znovu zahřívala. Hodlala tam jít. Měla svou zbraň, věděla, co čekat. No a co, tak Peterovi došlo odkud. Mohla ale konečně doopravdy pomoct. A Stiles ji chce držet doma jako dámu v nesnázích. Opovažuje se po tom, co předvedl! Postavila se k němu čelem a začínala mít pocit, že se jí zase do rozhledu vkrádá rudý nádech.
Derek frustrovaně zavřel oči a opřel se o stůl. Zato Peter je sledoval s mnohem větším zaujetím.
„Pořád jsi naštvaná kvůli Heather. Ale já ti přísahám, že se vůbec nic nestalo, ani by mě to nenapadlo! Nemohli bychom tu oba počkat a mezitím si o tom třeba promluvit? Fakt jsem si jistej, že si musíme promluvit.“
„Stilesi, to není o Heather!“
„Ne? … Ale… žádná jiná holka… teda ani Heather, myslel jsem, že jsem nikdy… s žádnou, ani Heather…“
„Ne! Je to o důvěře. Že po tobě skočila a tys ji prostě nechal, přímo přede mnou! Není pak už jedno, jak to dopadlo? Tohle jsi udělal, to nepopřeš! Jak ti mám pak věřit s čímkoli, cos dělal?“
„Tak jako… cos třeba teď dělala ty?“
„Ehrrrmmm.“ ozvalo se dvojí vrčivé, důrazné odkašlání od stolu, kde stál Derek, a od gauče, kde ležel Peter, sotva svou otázku Stiles vyslovil.
„Jo… jo, zapomeň, že jsem se ptal, vůbec jsem se neptal…“
„Ptal.“
„Já prostě… nechci ti říkat, co máš dělat. Mám o tebe strach, bojím se, že se ti něco stane, protože jsi to ty, ne tyhle uvrčený hory svalů, nechci, aby se ti něco stalo, já…“ zakončil to bezradným zakroucením hlavou. Ale nespustil z ní pohled. Cassie si v tu chvíli uvědomila, že kdyby v místnosti nebyli ostatní, řekl by ještě víc. Řekl by, co jí ještě nikdy neřekl, byla si tím jistá naprosto přirozeně, tak, jako že zítra vyjde slunce, bez ohledu na to, jak dnešní noc skončí. A stejně tak přirozeně si byla jistá, že mu to věří. Jenže v jednom se mýlil.
„Nejsem bezbranná. Vím, co dělám.“
„Ty ji necháš?“ obrátil se na Scotta. Ale odpověděl Derek.
„Věřím jí. Je v ní víc, než si myslíš.“
„Nechá. Jdu tam s Derekem. Slyšels! Někdo by tu měl používat mozek!“
Žádné komentáře:
Okomentovat