„Ten nápad se mi přestává líbit. Zní to tak trochu nebezpečně. Víš co? Mně se ten nápad rozhodně nelíbí,“ prohlásil Isaac, když mu Derek popsal, co se pokusí udělat, aby z něj dostali potlačené vzpomínky na jeho setkání s alfami při hledání bet Boyda a Ericy. Respektive co se pokusí udělat Derekův strýc Peter.
Hned po probuzení se Isaac začal shánět po nějaké dívce. Měla prý být s ním, měla ho zachránit, když ho napadl alfa ze smečky alf. Nikdo nevěděl, o kom mluví. Jen Scott si vzpomněl, že podle jeho matky s Isaacem do nemocnice skutečně přivezli ještě zraněnou ženu, která ho sháněla a zmizela. Jenže všechno, co Isaac říkal, bylo zmatené, po útoku a po pokusu ho vyřídit i v nemocnici měl v hlavě chaos, nedokázal moc dobře odlišit, co se stalo a co byl jen přelud. Hlavně si nevzpomínal, odkud ho vlastně ta dívka zachránila a přivezla. Cokoli, co našel, cokoli viděl, někdo se pokusil mu vzpomínky zablokovat. I proto trvalo tak dlouho, než se uzdravil.
Z odjezdu domů tedy rázně sešlo. Derek se ještě jednou pokusil poslat McCallovy a Stilese pryč, Cass zůstala neoblomná. Pomůžou. Možnost, že zvířata v Beacon Hills děsí smečka alf, že to nesouvisí s ní, že se mýlila a Stiles by o ní mohl mít pravdu, do ní vlila novou energii. A i bez toho, Boyd a Erica sice nebyli žádní její přátelé, nemusela je ale nechat trpět. Derek potřeboval pomoc, ať se mu to líbí nebo ne. Akorát teď, když postávali v Derekově bytě, se to tak docela nelíbilo jí.
„Mně se rozhodně nelíbí on,“ přisvědčila Cassie. Znělo to nebezpečně. Skutečně. Udělat prakticky totéž, co Isaacovi udělaly alfy k zablokování vzpomínek, tedy napojit se na ně drápy. Doslova a fyzicky. Jenom opačným směrem. Vrazit mu drápy do krku a vzpomínky si prohlédnout. Zajímavé, nicméně nebezpečné. Stokrát nebezpečněji znělo, že by to měl udělat Peter Hale.
„Budeš v pořádku,“ uklidňoval ho Derek.
„Musí to být on?“
„Ví, jak to udělat. Já ne. Bylo by nebezpečnější, kdybych se o to pokusil.“
„Já mu taky nevěřím,“ přidal se i Scott.
„Souhlas. Já bych rozhodně víc věřil Scottovi,“ souhlasil i Stiles.
„Jenže já o tom slyším poprvé.“
„A mně věříš?“ zeptal se Derek. Otázku mířil na Isaaca.
„Jo. Ale i tak ho nemám rád.“
„Nikdo ho nemá rád,“ utrousila Cassie.
„Pánové - a dámo,“ vstoupil jim do debaty konečně onen neoblíbený, obávaný Peter. „Pro vaši informaci, ano, nedávné události kolem mé neúspěšné smrti zanechaly mé schopnosti poněkud oslabené, ale pořád slyším dost dobře. Takže mi to můžete říct do očí.“
Derek se mu podíval do očí.
„Nemáme tě rádi. Teď sklapni a pomoz nám.“
Peter přistoupil k Isaacovi sedícímu na židli. Nervózně se na ní ošíval.
„Klid. Dostanu z tebe víc, když budeš klidný.“
„Odkud víš, jak to udělat?“ ujišťoval se ještě Stiles. Nezamlouvalo se mu to.
„Je to starověký rituál, používá ho většina alf. I když je to schopnost, která vyžaduje trochu tréninku. Jedna chybička a mohl bys někoho paralyzovat nebo zabít.“
„Ty… máš ale hodně praxe, že?“ otočil se k němu Isaac s náhlým strachem v očích.
Peter pokrčil rameny. „No, nikdy jsem nikoho neparalyzoval.“
Pak ho popadl za vlasy a dřív, než dozněly další protesty všech přítomných, bez cirátů mu zabodl drápy do zátylku.
Stiles neodtrhával oči od Isaaca. Hledal jakoukoli známku paralýzy. Cass i Scott sledovali Petera. Nejspíš něco viděl. Trhal hlavou, jako by se snažil zaostřit na něco, co tam nebylo. Cassie je potichu obešla. Přikrčila se vedle Isaacovy židle, aby si důkladně prohlédla to podivné spojení. Kudy přesně pronikly drápy kůží. Jak je stočil a zasekl.
„Cass-“ Stiles zvedl ruku, trochu znechuceně se zašklebil. I Derek se natáhl, aby ji odehnal o krok zpátky. Ignorovala je. Poslouchala, jak Peter přerývaně dýchá, zatímco Isaac nejevil žádné známky nepohodlí. Peter pořád kroutil a třásl hlavou, působil zmateně. Cokoli měl Isaac v hlavě, nemohlo to být příliš konkrétní. Uskočila, až když se ostře nadechl, škubl rukou zpátky a jeho drápy zmizely. Isaacova hlava přepadla dopředu, ale hned se probral k vědomí a narovnal se.
„Co jsi viděl?“
„Bylo to matoucí… obrazy. Nejasné tvary,“ Peter se mračil. Trefila se. Nepomohlo to.
„Ale něco jsi viděl,“ naléhal Scott.
„Isaac je našel. Ericu a Boyda. Viděl jsem jen záblesky.“
„Ale viděl jsi je,“ ujišťoval se Derek.
„Hůř. Deucalion. Promlouval k nim. Něco o tom, že se čas krátí.“
„Co to znamená?“ zamračil se Stiles.
„Zabije je,“ zavrčel Derek.
„Ne, ne, ne, to neříkal. Slíbil, že budou do úplňku mrtví.“
„Do dalšího úplňku?“
„Noc pozítří,“ potvrdil Scott. Od jisté doby měl docela dobrý přehled o fázích měsíce.
Derek se zvedl a začal frustrovaně přecházet po místnosti.
„Neviděl jsi vůbec nic z toho místa? Nic povědomého?“
Peter neurčitě zavrtěl hlavou.
„Tak jak je sakra do pozítří najdeme!“
Nikdo neodpověděl. Pokud Isaac nedokázal nijak odhalit, kde je viděl, a pokud neměl tušení, kdo a kde byla dívka, která ho možná právě tam našla, zůstávali slepí. Mohli by projíždět celý okres, každou uličku, a nenajít vůbec nic. Ani na to neměli čas.
„Počkej. Mohli bychom. Teda ne my, Danny by je mohla najít,“ napřímila se Cass, když ji to napadlo. To přece umí. A nepotřebuje k tomu projíždět město, stačí jí mapa!
„Kdo?“ zamračil se Derek.
„Teta Danny?“ podivil se Scott.
„Čarodějnice?“ zabručel Peter.
„Rozumí nadpřirozeným problémům dost možná víc než my všichni dohromady. Řekla, že za ní s nimi můžeme přijít,“ stála si Cassie za svým.
„Je fakt, že vlkodlak se ztrátou paměti, sebevražedné útoky z lesa a smečka alf je něco, co nevím jak vy, ale já bych to nazval nadpřirozeným problémem,“ přitakal Stiles.
„Mým problémem, ne jejím,“ odporoval Derek. Takový nápad ho nenadchnul. Scotta ještě toleroval, byl to o pár let mladší vlkodlak. Jeho sestru toleroval, dokázala ho k tomu nutit tak dlouho, až se vzdal. Žádným dalším silám příliš nedůvěřoval.
„To už jsme si přece ujasnili. Z podstaty nadpřirozeného problému zhruba v tomhle okrese jde odvodit, že je to náš problém. Že ho nebudeme ignorovat,“ zavrtala do něj Cassie pohled. „Isaac si zjevně nevzpomene, Peterův pokus má ohromující výsledky, Boydovi a Erice zbývají nanejvýš dva dny a jestli nechceš zahájit celostátní pátrání, co zbývá? Danny to dokáže, viděla jsem ji, našla kouzlem Stilese, když ho odtáhli lovci!“
„Nelíbí se mi tahat do toho magii,“ Derek si pořád nebyl jistý.
„Nelíbí se mi tahat do toho ji. Tehdy ve skladišti mě skoro podřízla Argentovým mečem.“
Všichni se na Petera překvapeně otočili. S touhle příhodou se nikdy nesvěřil.
„Tak to mně se líbí,“ prohlásil Isaac.
„Zavolám jí,“ rozhodla Cassie rezolutně. „Jsi alfa, máš za ně odpovědnost, lepší postup prostě nevymyslíme. I kdybychom měli další měsíc. A horší to být nemůže.“
***
Danielle nebyla zrovna nadšená z představy cesty k Haleovým. Zvláště v pozdnímu večeru. Znamenalo to nechat Matthewa doma samotného. Nebylo to nebezpečné, rozhodně ne uvnitř domu, i tak to nedělala ráda. Nicméně slíbila to Cassie. Naléhala na ni, je to podle ní otázka života a smrti, musí pohřešované najít hned. Zbytek byla ochotná vysvětlit až na místě. Dobrá. Tak dobrá. Sbalila tedy nutné věci, jako bronzovou misku, mapu, a vyšla ze dveří.
Přešla terasu, zarazila se s nohou nad prvním schodem a vrátila se zpátky. Spěšně došla k nevelkým, zato evidentně starým dveřím zezadu za schodištěm. Barevně splývaly s obložením haly, odlišovaly se jen stříbrným kováním po celém obvodu. A neměly žádnou kliku ani klíčovou dírku. Nepotřebovaly je. Pootevřely se, jakmile po nich Danny přejela dlaní.
Za nimi se ukrýval poslední nerenovovaný prostor. Nahoře, hned za dveřmi, zděný, dole studeně kamenný. Vedle dveří visela staromódní lampa. Nerozsvěcovala ji, nechtěla jít až dolů. Přešla jen krátkou podestu k výklenku s těžkou, jasanovou skříní. Když se sem před třemi měsíci nastěhovala, její panty skřípaly dlouhým nepoužíváním a na policích zůstávala spousta volného místa. Od té doby ho značně zaplnila. I tuto skříň odemkla přiložením dlaně a vytáhla z ní moderní injekční pero. Nespadalo do běžného vybavení čarodějky. Obsahovalo její vlastní výtažek oměje a blínu, dost silný ke zpomalení útoku divoké bestie, ale ne natolik, aby ji smrtelně otrávil. Ráda měla po ruce různé přípravky odpovídající tomu, na co mohla okolo narazit. Trocha opatrnosti ničemu neublíží.
Jakmile ji pak pustili nahoru do Derekova loftu, přelétla ho rychle pohledem a krátce se zastavila u všech přítomných. Zejména pochybovačně se tvářícího Dereka Halea, dalšího vlkodlaka, kterého viděla tehdy ve skladišti, a Petera Halea. Ten se ležérně opíral o jeden ze sloupů a pohled jí vrátil. Hm, meč nechala doma.
„To je změna od minula,“ okomentoval ji.
Danny výhružně zúžila oči. Byla to značná změna. Už si byla docela jistá, že je všechno rychlejší, než má. Že její dítě roste rychleji než má. Že by neměla být na konci pátého měsíce tak velká. A také, že jemu do toho nic není.
„To snad není vaše věc.“
„Vskutku, o tom bych něco věděl.“
„Máme najít Boyda a Ericu,“ připomněl jim Derek, než mohly následovat jakékoli další Peterovy otravné poznámky.
„Cass to v telefonu naznačovala. Co se tedy stalo?“
Derek se nadechl a pokusil se o velice vágní, neurčité vysvětlení, které Cass přerušila.
„Unesli je vlkodlaci. Isaac,“ kývla na onoho dosud nejmenovaného vlkodlaka, „je našel, ale snažili se ho zbavit vzpomínek, neví, kde to bylo. Pokusili se ho taky zabít, tam a ještě jednou tady v nemocnici. Byla s ním i další dívka, jenže ani o té nikdo nic neví. Povedlo se nám jenom zjistit, že mají v úmyslu Boyda a Ericu zlikvidovat, nejpozději pozítří za úplňku.“
„A jste si jistí, že jsou někde v Beacon Hills?“
Derek tentokrát přikývl. „Alfy jsou rozhodně ve městě, musí je mít po ruce.“
„Alfy?“ Danny se zamračila a zpozorněla.
„Alfy,“ přisvědčil Peter. „Celá smečka alf. Každý z nich neskutečně silný, dohromady téměř neporazitelní. Jsou tady a někde je schovávají. Nikdo o nich vlastně nic neví, jen že je vede nějaký Deucalion,“ shrnul situaci a pomalu obcházel kolem Danny. Všiml si toho. Jak ztuhla. Jak prkenně popadla svou tašku, aby zamaskovala poskočení srdce. Smečka alf. Vede je nějaký Ducalion. V Beacon Hills.
„Nebo alespoň nikdo, koho jsme zatím potkali.“
Danny si odkašlala. Snažila se ignorovat, jak důkladně zkoumal její reakci. Mimoděk přejela po kapse s injekčním perem. Dohromady jejich dosavadní příběh nedával moc velký smysl, alespoň v tuto chvíli. Na druhou stranu nemusel, únos něčích bet na něm nebylo to doopravdy děsivé. Velmi rychle jí to došlo. Nejspíš víc než jim.
Začínala mít pochyby o návratu domů. Nejdřív to znělo jako dobrý nápad. Chtěla zpátky, když nemohla zůstat v Mystic Falls. Chtěla mít pokoj. Jenže Melissino odmítání odhalit svým dětem cokoli o existenci jiného než obyčejného světa, přehlédnutí, jak ho Scott poznává z první ruky, vedoucí k faktu, že on i Cassie se s přeměnou a dalšími problémy museli potýkat sami, pak lovci, Haleové, kanima, zamilovaní puberťáci, mrtví, vzkříšení, vše naznačovalo nečekanou obtížnost dosáhnutí klidu a míru. Teď… přišli na smečku alf. Jen klid. Dýchat. Tady nemůže dávat nic najevo. Uvědomila si, že bude muset mít oči víc otevřené, ať je kde je, ať chce co chce. Že mír nemůže existovat bez boje.
„Potřebujeme dost velký stůl. A něco patřící pohřešovaným, ideálně DNA, to měla Cassie zařídit.“
„Jasně.“
Cassie od ní převzala mapu Beacon Hills a rozložila ji. Derek jim hodil taštičku, v níž něco plastově zachrastilo. Danny uvnitř našla nůžky a pár žiletek. Stiles se podíval dovnitř, potom na Dereka.
„Máš lepší nápad? Je Boyda.“
„To bude stačit, ne? Jestli jsou použité,“ Cass jednu opatrně vytáhla a proti světlu zkoumala, jestli v ní zůstaly nějaké vousy.
„Bude muset.“
Danny to nekomentovala. Mohlo to být horší. Ovšem co mají všichni proti obyčejné, jasné krvi? Stačilo pár správně skladovaných kapek a nikdo nemusel hledat použité kapesníky nebo holítka. Měla by to naučit alespoň Cass.
„Hoď ji sem. Uvidíme,“ nastavila misku, Cass do ní pustila žiletku a Danny ji postavila na stůl. Cassie už věděla, co čekat, ostatní ji sledovali s mírným podezřením a zvědavostí. Jako minule natáhla nad misku dlaně, zašeptala něco, čemu nerozuměli, a z misky okamžitě vyšlehl jasný plamen. Rychle stravoval žiletku bez ohledu na plast i kov, aniž by cítili kouř či zápach. V několika vteřinách změnil barvu na jasně červenou, ještě jednou vyšlehl do výšky a zhasl. Všichni se namačkali kolem stolu a natahovali krky. Dokonce i Peter.
Tentokrát v misce nezůstal žádný sliz ani temná tekutina. Mnohem víc se to podobalo obyčejnému, možná trošku kapalnějšímu popelu. Tekutému tmavému písku?
„Vlasy nebo vousy jsou suchý vzorek,“ vysvětlila Danny. Kouzlo zatím vycházelo, jak mělo. Každá věc hledaného měla své specifikum, výsledky se na pohled mohly snadno lišit. Nemělo to žádný dopad na jejich funkčnost. Misku proto vzala a zase jako minule její obsah obrátila na mapu. Okamžik se nedělo nic. Pak se ten hladký, tekutý písek nebo popel začal pohybovat. Třást. Neklouzal po mapě, nehledal správné ulice. Třásl se čím dál víc, nadskakoval, jako by někdo bušil do stolu. Nakonec vylétl v hustém gejzíru do vzduchu.
„Sakra.“
„Co… co to bylo? Tohle se mělo stát?“ Cassie zírala na gejzír – ne v pravém slova smyslu, jen ji nenapadl lepší popis, na popel, písek chrlící vzhůru, padající zpátky dolů a znovu vysávaný vzhůru v nekonečné smyčce. Ustal, až když Danny prudce přejela rukou nad mapou. Naposledy popadal dolů a zůstal nehybně ležet.
„Ne.“
„Takže to nevyšlo,“ zavrčel Derek s otráveným zadostiučiněním.
„Je na chráněném místě.“
„Kde?“
„Na nějakém místě chráněném před magií, proto ho nemůžu najít,“ vysvětlila Danny.
„Jak to z toho poznáš? Třeba jsou už mrtví,“ nadhodil Stiles. Derek po něm střelil výhružným pohledem.
„Nejsou, jsou na chráněném místě.“
„A tomu máme věřit, protože?“ ozval se Peter.
„Protože to by výsledek vypadal jinak. Nestalo by se nic.“
„Teď se taky nestalo nic,“ poznamenala Cass. Alespoň v porovnání s hledáním Stilese to šlo označit za nic.
„Doslova nic, ani by se to nehnulo. Tělo, reprezentované vzorkem DNA, hledá odpovídající duši v mapě, tak funguje vyhledávací kouzlo. Pokud ale duše není na světě, protože dotyčný zemřel, nemůže ji hledat na mapě míst, která na světě jsou. Takže se nestane nic. Tohle si naopak můžeš vyložit jako marnou snahu prorazit ochrannou bariéru kolem duše. Je tam někde, ale tělo se k ní nedostane. Úplně stejně by dopadlo, kdybys hledala někoho uvnitř mého domu. Tudíž ten váš Boyd je v nějaké magicky chráněné budově.“
„Za předpokladu, že ho neschováváš doma, jaká další místa jsou po Beacon Hills?“ vyzvídal Peter.
Danny bezradně pokrčila rameny.
„Může to být přirozeně chráněné místo, místo s vylepšenou ochranou nebo vyloženě uměle chráněné. A to jde zařídit skoro kdekoli.“
„Jenže jsou to alfy, ne banda čarodějů,“ nadhodil Scott. Alespoň nikdy neslyšel o kouzlících vlkodlacích.
„Pokud jim někdo nepomáhá.“
Nevyšlo to. Zůstali na samém začátku. Scott se zamyšleně kousal do rtu. Stiles rozhodil bezradně rukama. Derek prohlížel mapu, nenapadalo ho však nic. Žádné začarované místo. Cassie z ní smetla zbývající popel. Ani ona neviděla nic zajímavého a její intuice spala nebo neměla, na co reagovat. Isaac si promnul oči. Kdyby si tak vzpomněl na jakýkoli další detail. Akorát Peter pozoroval Danielle s ještě větším podezřením než na začátku.
***
Domů dojela Danny vyšší než povolenou rychlostí. Samozřejmě, že se všechno muselo zkomplikovat. Mír nemůže být bez války. Nezáleželo jí na těch betách. Do smečky Dereka Halea jí nebylo nic a neúspěch při hledání se dal čekat. Kdyby je schovávali na nějakém prostém místě, dávno je už našli. Netrápilo ji ani, že ji Peter Hale zjevně podezírá. Co on mohl vědět. Vlastně mohla předstírat, že se jí to vůbec netýká. Sedět s rukama v klíně, zalévat svou úspěšně rostoucí zahradu, …čekat, až přijdou sami?
Vyšla do své ložnice. Chození po schodech už také nebylo vůbec jednoduché. Její těhotenství postupovalo moc rychle. To jí starosti dělalo, ač tušila důvod. Bude muset zavolat Hildě a upozornit ji. Klekla si k nové vestavěné skříni a z trezoru uvnitř vytáhla starou, vyřezávanou krabičku z dubového dřeva se zlatým zavíráním na zámek. Otevřela ho a z krabičky vyndala malou ampulku. Vypadala jako dutá skleněná kapsle bez jakéhokoli otvoru, přesto se v ní přelévala temně rudá tekutina. Zase krabičku zavřela a vrátila ji na místo. Potom, pořád na podlaze, rychle rozprostřela mapu Beacon Hills, stejnou, na jaké se pokoušeli najít Boyda. Tohle normálně nedělala. Ještě to nikdy neudělala, nikdy ho nešpehovala, i když tu krev uchovávala dlouho. Magicky uzavřenou tak, aby zůstala pro tento účel stále použitelná. Jako krev všech jejích nejbližších. Zatím kromě Scotta a Cassie, to bude muset napravit. Potom se natáhla pro bronzovou misku a rychle provedla vyhledávací kouzlo. Nemusela ani nic pálit, s krví je to jednodušší. Zajaté, magicky střežené bety nalézt nešlo. Mohla ale určitě najít je. Ani to Haleové nepotřebovali vědět.
Vylila temnou tekutinu na mapu. Reakce přišla okamžitě.
Střední škola? Zase? V tuhle hodinu? Tam rozhodně žádné vlkodlaky nedrží. Škola normálně funguje, neměli jak je tam už týdny schovávat. Podivné. Co by dělali ve škole? Mávla nad mapou a krevní ukazatel zmizel. Spolu s ním na okamžik i mapa.
Podlaha. Její ložnice. Vše zahalila tma, jen vysoko u stropu spatřila okno, za nímž zapadalo slunce. Zaslechla klepání nehtů po dlažbě. Dlouhých nehtů. Švihnutí. Úder. Vytryskla krev. Cítila ji jasně, cítila její vůni.
Najednou byla zpátky v ložnici. Bylo to ve škole? Další… vize? Ale škola neměla žádnou ochranu, nemohli je tam tři měsíce… Nepostrádali se ovšem jen vlkodlaci. Nebyli jediný problém. Tohle se po ní chce? Zapřela se o postel a namáhavě se zvedla na nohy. Bez dalšího přemýšlení. Tušila už důvod i svých náhlých vizí, jen v nich dosud nenašla žádný systém. Přicházely náhodně. Asi tehdy, kdy se dělo něco důležitého, jako s Argentem. Tudíž tohle mohlo být důležité. Měla tam vyrazit.
Až u školy, kde vládla naprostá tma, jí došlo, kde udělala chybu. Nikde žádné vozidlo, nikde žádný člověk, nikde žádné světlo. Jak má teď poznat, kdo všechno je uvnitř a kde přesně? Vystoupila z auta. Rozhlédla se. Pusté, prázdné školní parkoviště dávno po vyučování. Co by jí teď poradil táta? Hledat stopy ve tmě byla přece jeho doména. Jistě. Bez dveří a oken dovnitř vklouzne leda tvoje mamá, ostatní potřebují nějakou díru. Najdi tu otevřenou. Pamatovala si celkem tři vchody dovnitř. Ten hlavní vypadal zamčený. Pokud neobjeví vysklené okno, musel to být některý ze zbývajících.
Chvatně obešla budovu dozadu k lakrosovému hřišti s vedlejším vchodem přímo do šaten. Bingo, odemčeno!
A kudy dál? Nikde ani hlásek, ani rána, ani krok, pořád žádné světlo. Napadlo ji pro změnu využít šikovnou projekční vychytávku od mamá. Akorát, jakmile se dokázala natolik soustředit, aby vyvolala ozvěnu posledních událostí, už ji nepotřebovala. Na podlaze se v měsíčním svitu deroucím se do šatny skrz okno zatřpytila krvavá stopa.
Zadržela dech. Nevšimla si nikoho dalšího, ale věděla, jak nenápadný dokáže vlkodlak, který se dobře ovládá, být. Jednou rukou zajela do kapsy s injekčním perem. Pomalu, opatrně postupovala podél kapek krve. Dozadu za skříňky, mezi lavicemi, ke stěně. Pero vytáhla, pevně ho popadla jako nůž, připravená bez otálení bodnout. Krve se kolem rozlévalo pořád víc. Její pach byl sytý, těžký, lákavý. Skoro zakopla o něčí nohy. Na podlaze ležela mladá žena s potrhaným hrdlem. Rány byly hluboké, roztřepené, zvířecí. Od drápů. Vlkodlačích. Žila, ale stěží. Občas se sípavě, mělce nadechla. Nechali ji tu jen tak krvácet. Do rána neměl nikdo další přijít, a to by stačilo. Zbývalo jí možná posledních pár minut, nanejvýš desítek minut. Dívka si jí nejspíš vůbec nevšimla. I přes poslední zoufalé nádechy patrně nebyla při vědomí.
I ona by mohla prostě odejít a nechat ji pomalu umírat. Nezasahovat. Nikdo by nikdy nezjistil, že vkročila dovnitř. Akorát kdysi přísahala neškodit. Alespoň ne víc, než je nutné.
Žádné komentáře:
Okomentovat