Jako bratr a sestra 7

Konečně dorazili domů. Hodně pozdě v noci, či spíš brzy ráno.
Obě děvčata si chtěla jít lehnout, z auta byla docela dost rozjařená, ale i unavená. Jenže hned v předsíni viděli, že to nebude tak snadné.
Vysoká hubená postava totiž vyskočila od stolu v kuchyni a vrhla se k nim.
"Josephino! Chvála bohu! To vážně byla v těch hrozných kasárnách?!"
"Ne, byla na ubytovně s kadety vojenské akademie," poopravil svou milenku Mac.
"S kadety? Josephino ty ses opravdu zbláznila, viď? Proč jsi šla zrovna tam? Víš co všechno, se mohlo stát?" Camille mluvila velmi vysokým a přehnaně starostlivým hlasem.
"Co například?" Jo naklonila hlavu a tázavě se na ni zadívala.
"Spousta mladých vojáků, kteří nesmí opustit své místo?! Vždyť ti mohli ublížit, mohli tě zranit, mohli tě znásilnit, mohli … určitě museli být tak suroví a nevybouření!" Jo protočila oči nad její teatrálností.
"Naštěstí tam byl také syn našich známých, kdysi u nich holky bydlely, takže se o ní postaral," podotkl Mac, ale její slova nijak nevyvracel.
"Aspoň to! Když si představím, co s tebou mohli chtít dělat! S čtrnáctiletým nevinným děvčetem mezi tolika  … Jo co tě to jen napadlo!"
Sotva znatelně se začervenala, když Camille řekla, že je nevinná.
"A to ještě madam neřekla, proč utekla," přisadil si znovu Mac.
"Tatiii … jsem hrozně unavená … mohli bychom to vyřešit zítra.,.tedy dnes ráno, až se vyspím?" udělala na něj smutné oči a doufala, že nebude muset Camille do očí říct, že je otravná stará rašple, a že než s ní, raději bude oběť frustrovaných vojáků.
"Myslím, že bychom měli, Macu. Podívej se na ně, zavírají se jim oči. Zítra si o tom promluvíme," kývla na Join návrh.
Danielle ani Jo sice nechápaly, o čem ona chce mluvit a co ona chce řešit, ale vzaly za povděk jejím souhlasem a vytratily se do svých pokojů.

Jako bratr a sestra? 6

"Ty máš takový štěstí, že se našla," poznamenal detektiv Taylor k starší dceři. Ta seděla na zadním sedadle jeho auta a dívala se z okna.
"Nemůžu za to, že utekla. Opakuju, tati. Já za to nemůžu."
"To si ještě povíme," zabrzdil přímo u brány vojenské akademie, což jediné mu bránilo znovu Danielle pořádně vynadat. Neřešil, že je téměř půlnoc. Chtěl mít svou uprchlou dceru co nejdřív doma.
"Proč jsi mě sem vůbec tahal taky! Zítra mám školu, tati!"
"Protože za to můžeš, tak si to poneseš až do konce. Počkej tady. A pak Jo vysvětlíš, že útěk není žádné řešení."
Danielle si myslela svoje. On opět nic nevysvětlí, on s ní mluvit nebude. Nechá to na ní, i když ona není žádný terapeut a neumí to s ní.
Alespoň tedy vystoupila z auta a proklouzla za ním branou.
"Detektiv Taylor?" optal se ho muž v uniformě.
"Ano, vy jste poručík McCallahan?"
Muž přikývl. "Následujte mě. Je zamčená v pracovně."

Jako bratr a sestra? 5

I další den úspěšně okupovala Auggieho pokoj. I když si po tom všem připadala trošku zvláštně a chvílemi vůbec netušila, jak se k němu má chovat. I když on se choval stejně jako vždycky. Mile a sem tam si ji trochu dobíral. Na snídani, oběd a večeři ji musel doprovázet, a pokud se rozhodla být venku mimo čas, kdy byli všichni buď na tréninku nebo ve škole, taktéž musel být s ní. Nestěžoval si. Ale ani tak se nevyhnul jízlivým, sexistickým, flirtujícím ani urážlivým poznámkám od ostatních. Tedy ona. Jemu jen někteří trochu záviděli, protože si sborově mysleli, že s ní chodí a spí. Tedy delší dobu, než byla pravda.
Nejvíc o tom přesvědčen byl stálý závistivec, Jack Dhamaligh. Asi třikrát si k ní při jídle zkusil přisednout a obtěžovat, ale Auggie ho vždycky nevybíravě vyhodil. Za to mu byla vděčná.
Jenže stále ještě nevymyslela, co udělá. Ihned odmítla Auggieho návrh zavolat jeho matce a čas se povážlivě krátil.
A když viděla poručíka Nieznicze přicházet rozpáleného do ruda k jejich stolu při večeři, došlo jí, že právě došel.
"ANDERSONE! TAYLOROVÁ! IHNED DO MÉ PRACOVNY!"
"Rozkaz, pane!" Auggie ihned vystřelil a Jo byla v jeho těsném závěsu.
Zbylé osazenstvo jídelny se po nich zvědavé dívalo. Zřejmě se dohadovali, zda mají nějaký průšvih, nebo našel poručík důkaz, že Auggie s tou holkou vážně spí i přes jeho přísný zákaz.

Jako bratr a sestra? 4

Zbytek dne jí ale ve vymýšlení moc nepomohl. Buď zasněně koukala na kadety z okna když tvrdě trénovali, nebo zůstávala zavřená v Auggieho pokoji a přemýšlela, co se asi děje doma.
Otec nejspíš její sestru potrestal za to, že utekla. Vždycky to tak bylo. Jedna měla hlídat druhou a když se něco stalo, prostě na ni shodil vinu. A ta jeho hysterka nejspíš ječí jak je to hrozné. Přímo si dokázala představit její hlas, který příšerně vysokým tónem říká: Co budeš dělat? Musíme ji najít!
Jenže ona nechtěla, aby ji tohle individuum našlo. Nenáviděla ji a nehodlala se vrátit, dokud sama nevypadne.
Ale o co se v dlouhých chvílích celý den snažila, bylo hlavně nemyslet na Auggieho, kterého kdysi pokládala skoro za svého bratra, jako na někoho, kdo se jí hrozně líbí, na koho by se mohla dívat snad pořád, jako na někoho, kdo je tak hodný, milý, přitažlivý...jistě, možná si ho idealizovala, určitě, nemohl být tak milý, když je tu mezi samými budoucími vojáky, navíc ho dlouho neviděla a bylo jí jen čtrnáct, ale stejně se musela snažit nepředstavovat si, jak jí ve tmě líbá a jak se ona může dotýkat jeho nahé vypracované hrudi, kterou musela včera večer potají obdivovat.
Jenže to se jí dařilo ze všeho nejmíň.

Jako bratr a sestra? 3

Po neklidném spaní se probudila brzy ráno. Když otevírala oči, napadlo ji, že možná bude Auggie pryč, někde na rozcvičce nebo už se bude učit. Ale ještě stále ležel na druhé posteli. Jen oblečený.
"To už je tak pozdě?" zamžourala na něj.
"Ne, ale za chvíli bude ranní rozcvička. Tak bych tě měl vzít dolů na snídani. Ale ještě je čas."
"Dobře … jsi fakt moc hodný. Doufala jsem, že mi i po té době pomůžeš, ale stejně jsem si myslela, že budeš jako k cizí."
"No, bylo mi tehdy líto, když jste k nám přestaly jezdit. Ale co se dalo dělat. Docela rád tě vidím. I když ses dost změnila."
"Fakt?" usmála se. "Ty taky. Ale ty máš, cos chtěl."
"A ty ne?"
"Prosím tě. Nejspíš mě někdo zabije, že jsem utekla a ani se neomluvila ve škole. Jenže už jsem to nemohla vydržet."
"To je to doma opravdu tak strašné?"

Jako bratr a sestra? 2

"Pokoj", jak se o něm poručík McCallahan vyjádřil, byla spíš místnost s dvěma postelemi, stolky, jedním stolem a dvěma nízkými skříňkami. Stěna za postelemi byla polepená různými plakáty od letadel po fotbalisty, ženy v plavkách nevyjímaje.
Baker byl sbalený během chvilky. Při odchodu ještě mrkl na Auggieho a něco mu pošeptal.
"Co ti říkal?" zeptala se Jo a prohlížela si skromné vybavení.
"Že si to máme užít. Pitomec. Nevšímej si ho. Vůbec nikoho si tu nevšímej. Ale stejně tu dlouho nepobudeš."
"Proč?!" naježila se okamžitě.
"No jestli bude Travis stejný blbec jako obvykle, tak z tebe zítra vydupe jak se jmenuješ, kde bydlíš, jaký máš číslo bot a pak zavolá tvýho tatíka."
"Ale to nesmí! Nemůžeš ho nějak přesvědčit, abych tu pár dní zůstala? Já nevím, něco si vymyslet, třeba že mě doma týrají!"
"Zkusím si vydupat, abys tu chvíli byla, ale lhát nebudu."

Jako bratr a sestra? 1

"Je … hrozná! Nepříjemná, nesympatická, hysterická, vlastně jako každá, co si našel!"
"Jo? Tvoje matka taky?" Danielle se nad sestřiným běsněním jen ušklíbla.
"Neříkej, že tobě se zdá v pohodě!"
"Ne, je to … někdo, koho lze pojmenovat leda nevyjádřitelnou nadávkou, ale co s tím uděláš? Řekni to tátovi, on nebude poslouchat a ještě tě seřve. Řekni něco jí a jsme u bodu číslo jedna. Táta tě seřve. Říkej to mně a je to k ničemu. Tak co chceš jako dělat?"
"Já nevim. Ale nebudu tu s ní už ani chvíli!" Jo se vztekala dál.
"Nemusíš, vytáhnul jí na večeři a pak nejspíš půjdou k ní, ne?"
"Fuj!"
Danielle se zasmála.
"Ty normálně od tý doby co chodíš na tu svou cvokárnu, tak je ti to všechno jedno!"
"Jo, nech toho. Radši mazej spát, protože zítra tě budit nebudu."
Danielle považovala dnešní diskuzi za uzavřenou.
Ale Jo se s tím smířit nechtěla. Otcovy přítelkyně vždy nesnášela, protože jeho vkus jí byl hrubě proti srsti, ale tento exemplář byl výjimečně nesnesitelný. I když se tak netvářil. Sice u nich nebydlela, ale často k nim chodila. A protože její sestra začala před rokem studovat vysokou školu, sice v New Yorku, ale často v ní bývala až do večera, trávila s ní dny sama.
A to už nechtěla podstupovat.
Když za sestrou zapadly dveře pokoje, sbalila si do tašky několik nejnutnějších věcí a potichu opustila byt.

Jako bratr a sestra?

V povídce Jako bratr a sestra? vlastně vůbec nejde o to, jaký fandom to je. Ono se to víceméně prolíná nejen s CSI: NY, ale také s Covert Affairs, odkud jsem si vypůjčila mladého Auggieho Andersona v době, kdy teprve studoval a ještě viděl.
A vlastně je to pokračování povídky Co když nejsem jako oni?

Jo Taylorová totiž není vůbec spokojena se svou rodinou. Její otec si našel přítelkyni, co jí vůbec není po chuti, a tak se jednoho dne sbalí a uteče. Uteče na jediné místo, které ji napadne, vojenskou akademii, kde studuje její dávný kamarád z dětství, Auggie Anderson. Nepočítá při tom ale se základními problémy, jako jsou pravidla akademie a ubytovny, desítky rozjívených kadetů a detektivní práce jejího otce, kterému se nemůže dlouho schovávat. A hlavně nepočítá s tím, že z malého hubeného neduživého Auggieho vyrostl krásný mladý muž.

Sepsáno a publikováno v roce 2011.

• Kapitola 1
• Kapitola 2
• Kapitola 3
• Kapitola 4
• Kapitola 5
• Kapitola 6
• Kapitola 7