Obě děvčata si chtěla jít lehnout, z auta byla docela dost rozjařená, ale i unavená. Jenže hned v předsíni viděli, že to nebude tak snadné.
Vysoká hubená postava totiž vyskočila od stolu v kuchyni a vrhla se k nim.
"Josephino! Chvála bohu! To vážně byla v těch hrozných kasárnách?!"
"Ne, byla na ubytovně s kadety vojenské akademie," poopravil svou milenku Mac.
"S kadety? Josephino ty ses opravdu zbláznila, viď? Proč jsi šla zrovna tam? Víš co všechno, se mohlo stát?" Camille mluvila velmi vysokým a přehnaně starostlivým hlasem.
"Co například?" Jo naklonila hlavu a tázavě se na ni zadívala.
"Spousta mladých vojáků, kteří nesmí opustit své místo?! Vždyť ti mohli ublížit, mohli tě zranit, mohli tě znásilnit, mohli … určitě museli být tak suroví a nevybouření!" Jo protočila oči nad její teatrálností.
"Naštěstí tam byl také syn našich známých, kdysi u nich holky bydlely, takže se o ní postaral," podotkl Mac, ale její slova nijak nevyvracel.
"Aspoň to! Když si představím, co s tebou mohli chtít dělat! S čtrnáctiletým nevinným děvčetem mezi tolika … Jo co tě to jen napadlo!"
Sotva znatelně se začervenala, když Camille řekla, že je nevinná.
"A to ještě madam neřekla, proč utekla," přisadil si znovu Mac.
"Tatiii … jsem hrozně unavená … mohli bychom to vyřešit zítra.,.tedy dnes ráno, až se vyspím?" udělala na něj smutné oči a doufala, že nebude muset Camille do očí říct, že je otravná stará rašple, a že než s ní, raději bude oběť frustrovaných vojáků.
"Myslím, že bychom měli, Macu. Podívej se na ně, zavírají se jim oči. Zítra si o tom promluvíme," kývla na Join návrh.
Danielle ani Jo sice nechápaly, o čem ona chce mluvit a co ona chce řešit, ale vzaly za povděk jejím souhlasem a vytratily se do svých pokojů.
Jo ale vůbec spát nemohla. Neustále musela, teď, když byla sama ve tmě, myslet na zradu někoho, komu začala bezmezně věřit a kdo pro ni od včerejší noci tolik znamenal. A i na tu musela stále myslet. V jednu chvíli se přistihla, jak si přeje, aby byla zpátky, a aby byly zpátky i jeho doteky a nekonečné polibky.
Nakonec se zvedla a propašovala se potichu do pokoje sestry.
"Danny? Spíš?"
"Co jeee?" zabručela podrážděně. Bylo o ní známo, že je zkrátka denní tvor a v noci potřebuje spát. Ale to jí nemělo být dopřáno.
"Potřebuju s tebou mluvit."
"No a o čem? Nemůže to být ráno?" i když téměř ráno bylo.
"Nemůže. Víš … na té ubytovně …" začínala pomalu Jo. Nevěděla, jak přesně to formulovat, navíc ani nevěděla, o které z té spousty věcí chce mluvit.
"Nooo? Co bylo? Na ubytovně? S vojáčkama?" ušklíbla se její sestra a posadila se na posteli. Teď už se zájmem.
"No … bylo jich tam hodně … všichni byli takový … nadržený …" zasmála se, "ale tobě by se tam líbilo."
"Jsem si všimla, že jsou. Pěkně oprsklý a oplzlý. Jestli je takovej i Auggie …"
"Není!" vyhrkla Jo ihned. "Totiž … choval se mile," snažila se uvést všechno na pravou míru.
"Aha. A co teda bylo na té ubytovně?" Danielle čekala, kdy z ní konečně vypadne, že se tam do někoho zakoukala, a ona bude moci jít zase spát.
"Byl tam jeden … kluk …"
"Jenom jeden?" ušklíbla se na sestru znovu.
"Počkej! No … ty teď … máš přítele, viď?"
"Ano a táta o něm neví a vědět nebude. Je to tak lepší. Ale ty máš času dost. Je ti čtrnáct a zabil by tě oprávněně."
"On … možná … mě už zabít může …" Jo zrudla.
"Jako že … ty sis tam někoho našla?" Danny se z Jo snažila páčit detaily, ale ona byla pořád červenější a neochotnější.
"Tak zrovna ne … no … v kolika ses poprvé s někým vyspala?" zkusila změnit taktiku a doufala, že pochopí.
"Počkej, ty ses tam s ním …" Danielle se dramaticky odmlčela a pak se ušklíbla. "Jestli to 'někdo' zjistí, tak tě zabije doopravdy. A já bych se mu vůbec nedivila."
"Že to říkáš zrovna ty! Každou chvíli si někoho k sobě taháš!" Jo ji hned začala obviňovat. Myslela a doufala, že ji sestra podpoří, a že si s ní bude moct promluvit, ale vypadalo to, že ji spíš pouze sprostě práskne.
"Já už ale můžu. A kdo to byl? Někdo z těch venku, co jsem je viděla?" i když by ji jako správná dospělá sestra měla pokárat a nejspíš by od otce dostala uloženo, ať ji poučí o možných nebezpečí, začala být hodně zvědavá. Občas s Jo na tohle téma mluvila, ale nikdy si ji nemohla takhle vychutnávat.
"No … jo, asi jo," Jo usoudila, že by nebylo dobré přiznat Auggieho jméno.
"Tak povídej, přeháněl, jaký to bylo poprvé, sestřičko?" Danny se pohodlně uvelebila do tureckého sedu pod svou peřinou a naklonila se k Jo, jako by nechtěla, ať jí unikne jediné slovíčko.
"Hmm …" chvilku přemýšlela, jak odpovědět. "Nádherný. Byl … byl … já nejdřív nechtěla, ať se to stane, prostě jsme se nějak začali líbat a mně se to hrozně líbilo, on … jako by si se mnou hrál a já se mu vůbec neuměla bránit, nešlo to, byl tak … nevím jak to popsat!"
"Počkej, tys nechtěla a on to udělal? Jako že tě jeden z vojáčků znásilnil?" to si trochu s údajnou nádherností odporovalo.
"Ne, to ne. Já nejdřív nechtěla … já se … no … asi bála … a on to vzal, vůbec jsem nevěděla, co mám dělat … ale potom jsem se nemohla zastavit a … a přikývla jsem a … bylo to. Prostě … krásný," ukončila svou maličko zmatenou řeč plnou zadrhávání. Vzpomínka na noc jí aspoň na chvíli vytrhla z nenávisti, kterou k Auggiemu začala po jeho zradě cítit. Byla to pravda. Bylo to krásné, bylo to úžasné, ale...je to pryč.
"Tak to se máš," přikývla její sestra uznale a zasmála se.
"Proč? Tobě se nelíbilo? No? Jaké jsi měla poprvé ty, sestřičko?" našla zase rychle ztracenou půdu pod nohama a začala do ní rýt. Když nemluvili o ní, hned byla o dost jistější a ruměnec ve tvářích plných studu vystřídal úšklebek.
"Celkem rychlý. Teda nevím jak on, ale mně to přišlo … .honem honem, brzy po všem, a že bych si to tak užívala se taky říct nedá."
"A znám toho, kdo tě připravil o tak skvělý zážitek, jako jsem měla já?" začala vyzvídat i Jo. Teď byla jedna z mála chvil, kdy spolu mohly mluvit celkem otevřeně a o čemkoli. Taková se nevydařila vždy.
"Nevím, asi ne. To tobě bylo tak … deset? Jedenáct? Ale spíš mě teď zajímáš ty. Doufám, že z toho nebude průšvih."
"Jaký průšvih?" Jo se na ni zadívala nechápavě.
"Velkej průšvih, jestli jste si nevzpomněli, že se musíte chránit," Danielle provrtala Jo pohledem.
"Jo to … to … no … neměl by. Aspoň to jsem se od tebe naučila!" Jo vyplázla jazyk. "Protože ty si na takový průšvihy musíš dávat pozor furt."
"Hele nech toho už o mně, teď mi radši řekni, jak vypadá ten tvůj. Začala sis s ním, nebo to bude jen vzpomínka na jednu noc?"
"No je … celkem vysoký … má hnědé oči a vlasy … a jasně, vypracoval si tam svaly. A je …" chtěla říct milý, krásný, úžasný, božský, ale zarazila se, "ne! Ne, byla to jedna noc. Nic víc. A už ho nikdy neuvidím!"
Zradil ji. Zradil ji hůř, než kdokoli před ním. A tím skončilo všechno, co ani nemohlo být.
Žádné komentáře:
Okomentovat