Baker byl sbalený během chvilky. Při odchodu ještě mrkl na Auggieho a něco mu pošeptal.
"Co ti říkal?" zeptala se Jo a prohlížela si skromné vybavení.
"Že si to máme užít. Pitomec. Nevšímej si ho. Vůbec nikoho si tu nevšímej. Ale stejně tu dlouho nepobudeš."
"Proč?!" naježila se okamžitě.
"No jestli bude Travis stejný blbec jako obvykle, tak z tebe zítra vydupe jak se jmenuješ, kde bydlíš, jaký máš číslo bot a pak zavolá tvýho tatíka."
"Ale to nesmí! Nemůžeš ho nějak přesvědčit, abych tu pár dní zůstala? Já nevím, něco si vymyslet, třeba že mě doma týrají!"
"Zkusím si vydupat, abys tu chvíli byla, ale lhát nebudu."
"Ohledně tý ježibaby, co s ní táta chodí, bys ani nelhal," nafoukla se. "Můžu se tu někde vysprchovat?"
"No … nedoporučuju," zatvářil se odmítavě.
"Aha. Máte společný sprchy. Tak aspoň umýt ty odřeniny."
"Fajn, pojď se mnou. Ale připrav se, že tam bude asi narváno."
"Je půl jedenáctý v noci, to tu ještě nikdo nespí?"
Auggie ani nemusel odpovídat. Od diváckého kolektivu dole u brány se poměrně rychle rozneslo, že u Andersona dneska spí nějaká mladá pohledná vybavená kočka a prakticky celé patro a část dalších se hodlala přesvědčit, co je na tom pravdy.
Po celé chodbě se tedy vynořovaly ze dveří zvědavé obličeje, které si ji bedlivě prohlížely. Často se ozývalo obdivné pískání či tlumené debaty.
Jo trochu zčervenala a pohled raději zaryla do země.
Ani v koupelně to ale nebylo lepší, protože několik sprch bylo obsazených a budoucí vojáci si rozhodně nelámali hlavu se studem a nebrali si žádné servítky.
"Pohni, jo?" pobídl ji Auggie, když se postavila k umyvadlu.
"Páni, přivedls nám společnost?" všiml si jí první kadet.
"No hezký, hezký, nechceš půjčit ručník, kotě?" přidal se další.
"Co takhle se se mnou vysprchovat, puso?" prohlásil jiný.
"A co by na tobě asi měla vidět? Vypadáš, jako by na tebe ta voda byla moc studená," zachechtal se někdo další.
"Neposlouchej je. A vy sklapněte zobáky, nebo je jen tak nevodevřete," Auggie ji bránil. Věděl, že bude terčem mnoha poznámek od jeho nadržených kolegů. Ale sprchy jsou obsazené téměř nonstop. Na to, kolik lidí zde bydlí, je jejich kapacita skoro nedostatečná.
"Snad nechceš říct, že je tvoje, Aguste."
"Joo, poděl se taky, buď kamarád! My ti kousek necháme," zazněly další reakce.
Jo rudla čím dál víc, drbala lokty plné písku a krve a doufala, že se co nejdřív vrátí zpátky na pokoj.
"No tak si přece trochu odlooož," zahučel další z kadetů, který právě vyšel ze sprchy s ručníkem kolem pasu.
"Auggie můžeme jít zpátky?" zamumlala. Tohle už poslouchat dál nemohla.
"Dobře, vyčistím ti to na pokoji. Máme tam lékárničku."
Pomohl jí zpět na pokoj, posadil na postel, vytáhl vatu, náplasti a kysličník a dal se do ošetřování.
"Myslíš, že tomu tvýmu spolubydlícímu vadí, že jsem ho vyhodila?"
"Ne, on to tu chvíli dole přežije."
"Taky tam mohli šoupnout mě."
"To nemohli," řekl rezolutně. "Poručík ví, že by ti nedali pokoj. Tenhle barák je plnej …" nedořekl.
"Nadržených vojáčků?" usmála se Jo.
"Tak nějak. Teď to bude asi trošku pálit," dostal se k pořezanému chodidlu.
"JAAAU! Tomu říkáš trošku?!" zaúpěla a do očí jí vhrkly slzy.
"Proč jsi vůbec utekla?" změnil radši téma.
"Už jsem ti to říkala."
"To jo, ale … co tvůj otec? A tvoje sestra?"
"Můj otec je zamilovaný blázen, který si nenechá nic říct. A moje sestra studuje forenzní psychologii a sociální psychologii a psychoooo … no je to teďka hrozný psycho, ale řekne si, že ta ženská má tuhle a tuhle poruchu a už jí neřeší. A já to tak nedokážu."
"Ale stejně tě tu určitě najdou."
"Kdyby aspoň po pár dnech, třeba by jim to pak došlo, víš."
"No nevím. Tak ukaž lokty. Zalepím je," přesedl na postel vedle ní a chopil se její ruky. Všiml si, že na ní má stále ještě náramek, který jí před osmi lety daroval.
V tom se ozvalo klepání na dveře a hned na to je někdo otevřel.
"Augu, chcem se zeptat, jestli sis to nerozmyslel s tím půjčováním," zeptala se se smíchem jakási ježatá hlava s hnědýma očima, která vlezla dovnitř. "O-ou …" v tom se ale teatrálně zasekl, "já nevěděl, že už budem rušit."
"Zalez, Matthew!" Auggie vstal a mrskl po dveřích polštář. Ty se ale ještě před jeho dopadem zavřely a za nimi se ozýval smích.
"Stejně si tu kost nemůžeš nechat jenom pro sebe!"
"To se ještě uvidí!" odpověděl Auggie. "Promiň, Jo. Jsou to pitomci, zastydlý puberťáci."
"Jo? A ty bys ses choval jinak, kdyby někoho ubytovali vedle?" zeptala se ona s pobavenými jiskřičkami v očích.
"Jo," řekl rázně a zalepil jí odřeniny.
"Díky … já … ale asi nemám v čem spát …" uvědomila si ale s hrůzou, že při balení na spaní vůbec nepomyslela.
"No … já teda tady toho moc užitečnýho nemám, ale třeba nějaká tenká košile … ta by se třeba našla … .nebo nějaký triko."
"To bys byl moc hodnej."
Nakonec vyštrachal jedno světlé zmačkané tričko s dlouhým rukávem ze spodu kufru.
"Hmmm … můžu se tu někde … převlíct?" otázala se ještě nesměle, když rychlým pohledem po pokoji zjistila, že nemá kam se schovat.
"No dřív ses teda tak nestyděla," usmál se.
"Dřív ti taky nebylo jednadvacet."
"Nojo nojooo, jdu do sprchy. Kdyby se sem někdo dobýval, tak se zamkni," popadl pár věcí a zmizel z pokoje.
Jo nechápala, jak si mohl zvyknout na tohle. I ta postel vypadala hrozně nepohodlně. Jako v kasárnách. I když, asi to tak mělo působit.
Převlékla se do jeho trička. Rukávy musela zahrnout, ale na délku bylo sotva dostačující. Rychle zalezla pod deku propůjčeného lůžka a doufala, že se rozhodnou nechat své obtěžování až na zítra.
Ale pořád se jí zdála společnost stovek kadetů, které očividně přitahuje, snesitelnější, než společnost milenky detektiva Taylora.
Až teď si ale uvědomila, jak se Auggie změnil. Jak vyrostl a jak se z malého obyčejného kluka stal neuvěřitelně sexy mladík. A s ním ona má být na jednom pokoji a nechat všechny ostatní, aby si o nich mysleli svoje.
Znovu se začervenala, když si vybavila jeho těsné zelené tričko, pod kterým se rýsovaly vypracované svaly. Nejspíš tu dřel dost tvrdě a bylo to na něm hodně znát.
Konečně se dveře znovu otevřely. Nejdřív se lekla, že se dostavil někdo z otravných kadetů, ale byl to jen Auggie.
Ručník přehozený přes rameno, svršky v jedné ruce a na sobě pouze boxerky.
Jo měla co dělat, aby zamaskovala, jak jí překvapeně poklesla čelist. Ten kluk není sexy. Ten kluk je megaultrasexy!
"Všechno v pořádku?" zeptal se.
"Jo … jo, už půjdu spát," ale nemohla z něj spustit oči.
"Doufám, že ti nevadí … nemám tu nic lepšího," podotkl ještě.
"Ne, vůbec … " vyhrkla. Ale uvědomila si, že to neznělo moc vhodně. "Jako že … nenech se omezovat, už ti způsobuju problémů víc, než dost."
"No, to rozhodně jo. Dokud tu budeš, bude na tebe pořád někdo muset dohlížet a nepochybně to budu já."
"Přece bys mě jim nenechal na pospas," zatvářila se na oko ublíženě.
"To víš, že ne, séééégra. Zhasínám."
Ségra. Už vůbec se necítila jako jeho sestra. Dokud byli malí, tak ano. Ale teď na něj vůbec nechtěla myslet jako na bratra. Vlastně na něj nedokázala myslet jinak, než na pořádný kus chlapa.
Žádné komentáře:
Okomentovat