Ihned začal pracovat na stažení fotek a dopadení autora.
Jestli ho našli a jak, jsem se nedověděla. Před Ericem stejně jako před Dannym a zbytkem kriminálky celou aféru tajili a já se nechtěla motat do služebních věcí. Nechtěla jsem slyšet o ničem, co nějak souviselo s policií. Zprávy jsem nesledovala a noviny nečetla. Každá vražda, co se stala, každé přepadení mi vždycky připomnělo mou minulou práci a můj minulý život, který by pokračoval do dneška, kdyby nebyl surově uťatý.
Skoro celý další měsíc byl pryč a já věděla, že už nebudu moct svoje těhotenství dlouho tajit. Eric se choval pořád stejně pozorně a mile, trávil se mnou spoustu času a mně se čím dál častěji vybavovala Stellina slova: Stará láska nerezaví. Proč by se vlastně nemohl vrátit, jestli o to vážně stál? Proč bychom nemohli pokračovat, kde jsme skončili? Pokaždé, když jsem si tohle začala představovat, všechno utla jednoduchá skutečnost: Dítě.
Určitě o něj stát nebude. Přestane se se mnou stýkat, jakmile se o něm doví. Nebude ho chtít.
Všechno kolem se znovu vracelo do normálu, všichni byli zase na pohled šťastní a já jediná zase řešila dilema. Pokaždé, když jsem mu chtěla o dítěti říct, jsem nakonec mlčela a svědomí mě hryzalo čím dál víc. Tlumila jsem ho prací a skutečně velkým zaujetím pro své pacienty. Dokonce jsem po dlouhé vyrazila ven s někým jiným než s Ericem, a to s Patty. Don byl ten večer také někde pryč a Natalii hlídala Lindsay. Občas jsem se s ní vídala, i s Lucy a obě byly pořádní ďáblíci. Upovídané, neposedné a pro každou lumpárnu. Celí tatínkové. Přemýšlela jsem, jaké bude moje dítě. Kluk nebo holka, to je jedno. Ale jestli bude taky po tatínkovi, bude andílek. Matthew byl strašně hodný a možná až moc rozvážný.
Podle Patty jsem měla Ericovi konečně říct pravdu. Nechtělo se mi. Prakticky mě celý večer jen přemlouvala, abych ten krok udělala. Jenže co když mě pak nechá? Stále jsem zvažovala všechna pro a proti. V našem podání spíš ona jmenovala pro a já hledala argumenty proti. Ani jsme si nevšimly, jak rychle utekl čas. Přibližně v půl dvanácté jsme se rozloučily.
Patty vyzvedla Natt a domů dorazila chvíli před půlnocí. Don tam ještě nebyl. Asi až ve tři ji probudil šramot ode dveří a po chvíli prohnutí postele vedle ní. Nedala najevo, že je vzhůru. Ani nevěděla, kde vlastně byl, ale táhl z něj bar a alkohol. Buď byl tak unavený nebo nalitý, že se nedošel ani umýt.
Dřív by možná měla okamžitě nějaké námitky ať by byl v jakémkoli stavu, ale teď už ho jen ignorovala. Jestli s ním promluví, tak ráno.
Když se probudila v obvyklou dobu, překvapilo ji, že Don je už z postele venku. Slyšela jeho kroky z kuchyně i cupitání Natali z dětského pokoje.
"Dost se divím."
"A čemu, lásko?"
"Žes vůbec vstal. Když ses vrátil ve tři."
"Tys byla vzhůru? No čím dýl jdu spát, tím snáz vstávám. Snídaně bude za chvíli."
"Fajn. Ježiš ale to musíš to sako nechávat tady? Je strašně načáchlý," ohrnula Patricia nos.
"Chtěl jsem ho pak vzít do čistírny."
"Já ho tam vezmu, ale nejdřív půjde do koupelny, jinak se tu nedá jíst," rázně vzala sako a odnesla ho na věšák v koupelně. Chtěla ho nechat vyčistit cestou do práce, tak mu rovnou vyprázdnila kapsy. Klíče, peněženka a papír. Odkdy tahá po kapsách přeložené papírky?
Ledabyle ho rozložila a začetla se. Oči jí při tom zlověstně blýskly.
"Donee?" vešla do kuchyně s vražedně sladkým úsměvem na rtech."
"Hm?" ozvalo se od stolu.
"Miláčku znáš nějakou Dakotu?"
Na chvilku se zasekl. "No jistě. Severní a Jižní. Kterou myslíš ty?"
"Newyorskou," pokračovala stále stejným hlasem. Chvilku nevěděla, jestli křičet nebo se začít smát.
A sakra, problesklo mu hlavou. "Cože?"
"Včerejší noc byla naprosto nezapomenutelná. Jen málo mužů dokáže to co ty. Doufám, že nebyla poslední. Zavolej mi - 555 845 296 - Dakota," a pod tím obtisk rtů rudou rtěnkou.
"Dakota?"
"Ano Dakota! Done ty jsi mi schopnej lhát do očí! Jsi mi schopnej tvrdit, že žádnou Dakotu neznáš!"
"Ale Patt, to bylo -"
Facka. Zrovna teď nechtěla slyšet žádné za vlasy přitažené vysvětlování.
"Jsi schopnej přímo tady přede mnou zapírat, že se po nocích taháš s nějakýma děvkama!" a další facka.
"A já jak pitomá -"
"Maminkoo …" ozvalo se vystrašeně za ní. Na chvíli zastavila proud křiku. "Pjoč biješ tatínkaa?"
"Protože je to šmejd!" uštědřila mu ještě jednu a odvrátila se od něj.
"Tatínek není …"
"Ticho!" pleskla svou dceru taky, ale jen přes zadek, a chytila ji za ruku.
"Kam jdeš?" Don stál pořád na stejném místě.
"Jdu nám zabalit abys věděl! S lhářem a děvkařem pod jednou střechou nebudu!"
Za dvě minuty rozrazila dveře ložnice a přešla do dětského pokoje. Odtud vyšla za další minutu, chytila znovu Natali a táhla ji ke dveřím spolu s kufrem.
"Patt kam chceš -"
"PRYČ!" ani se neohlédla a práskla vstupními dveřmi. Potom už slyšel jen zvuk jejích rázných kroků a krůčků svojí dcery chodbou k výtahu.
Na Dakotu neměla nikdy přijít. Byl to jen jeden večer a jeden omyl. V žádném případě by té ženské nevolal.
Včera byl slušně opilý a ona po něm pokukovala už od chvíle, co přišel do baru. A jakmile začal pracovat alkohol, neubránil se jí. Jenže to své ženě asi nevysvětlí. Měl se ovládat. Co si sakra myslel? Že podvede svou ženu a že zrovna jemu to projde?
Tvář ho pořád pálila, ale víc ho pálila Pattyina slova a smutný, nechápavý a hlavně nevinný pohled malé Natali, když se za nimi zavíraly dveře.
Bez ustání zvonila na dobře známé dveře a doufala, že někdo otevře. Že je někdo doma.
"Ahoj Lindsay," vyhrkla, když se konečně místo dřevěné desky objevila její švagrová.
"Patty? Co tady děláš takhle brzo?"
"Lucy je pořád nemocná?"
"Jo, jsem s ní ještě zítra doma."
"A mohla bys … totiž já … totiž my se pohádali s Donem a já nemám kam jinam jít."
"On tě vyhodil?"
"Ne, odešla jsem. Linds on mě sprostě podvádí!"
"Pojď dál … musím si promluvit s Dannym, ale snad bys tu mohla chvíli zůstat," vydechla Lindsay konsternovaně.
"Děkuju, já … jinak bych ho asi musela uškrtit," poslala svou dceru do pokoje za Lucy a následovala ji.
"Lucy?" dožadovala se její pozornosti Lindsay, "teta Patt tu bude možná s Natty nějakou dobu bydlet. Takže budeš hodná, rozumíš?"
"A proč tu bude bydlet? Ona už nebydlí doma? Se strejdou Donem?"
"Ne, nebydlí," řekla rázně a odešla zase do kuchyně. Patty ji chtěla následovat, ale Natt neadresně promluvila.
"Maminka tatínka bila."
"Moje maminka taky někdy praští tátu. Když přišel opilý jednou tak ho nechtěla pustit domů," pokrčila Lucy ramínky.
"Mami, táta byl opilý?" otočila se zvědavě na svou matku Natty.
"Nebyl!"
"Tak pjoč jsi ho pjaštila! Dyž nebyl!"
"Protože je to šmejd! A už se o tom nebudu bavit!"
"On není šmejd!"
"A můj táta je taky šmejd, když se opije?" zaútočila okamžitě Lucy.
"Ne, není."
"Tak proč strejda Don je?"
"Protože prostě je! A už dost!" zabouchla dveře a vrátila se k Lindsay.
"Když já tomu nerozumím …" slyšela ještě fňuknout Lucy, ale nevěnovala jí pozornost.
"Uklidni se, ty ti pokoj nedají. Nechceš mi ale radši říct, proč je takový šmejd?"
"Podvedl mě, už jsem to říkala."
"Jo, ale něco víc …?"
"Včera byl údajně někde v baru. No údajně určitě, protože z oblečení mu bar táhnul."
"Tys byla doma?"
"Ne, s Ann venku, po dlouhé době. No a pak se ve tři vrátil a choval se jakoby nic. A dnes ráno jsem našla v kapse jeho saka vzkaz, že noc byla nezapomenutelná a že má určitě ještě zavolat nějaké Dakotě! Už jen to jméno jasně říká - Jsem kurva!"
"Nemyslíš, že to mohl být … omyl? Nebo náhoda?"
Pohrdavě si odfrkla. "Jo určitě omyl. Určitě je náhoda, když on se celou noc tahá někde po barech a ráno má v saku poděkování za sex!"
"Co s tím chceš dělat?"
"Nevím. Ale klidně bych ho rozřezala na kousíčky a tu Dakotu taky!"
"Žádný unáhlený závěry prosím tě, ano?"
"Musím do práce, Linds. Nevadilo by ti, kdybys pohlídala Natty? Paní, co jí hlídá je na dnešek odvolaná."
"Ne, nevadí. Nějak to zvládneme."
"Hele, hlavně se jí nesnaž nic vysvětlovat."
"Nedělej si starosti."
Žádné komentáře:
Okomentovat