Všem známým, kteří utajeni jsou,
ve vzpomínkách, co hlavou nezní,
z okna od bláta svítícího čistotou,
ze špičky ledovce potem zborcení.
Černochům s bledýma rukama
i Inuitům s tmavou tváří.
S hladinou po krk v poušti pokřikujeme,
když tma nejjasněji září.
Zbytečnosti, co nutně potřebujeme,
nezbytné věci, jež letí v dáli.
Ať nikdo neví, rozhlašujeme
oxymóron, chudý králi?
To mi trochu pripomenulo jedno TT ešte z blog.cz. Ale páči sa mi tá hra so slovami.
OdpovědětVymazat