Danny odstoupila od svého auta, když k silnici před velkou cedulí Vítejte v Beacon Hills dorazilo další. Vedle černého stabilního mitsubishi outlanderu, kam se pohodlně vešla dětská sedačka, sedák a všechno potřebné na přežití „už tam budem“ jízdy, zastavil stříbrný chevrolet camaro. Jenna ho neparkovala doma. Nebyla ještě připravená na otázku, kde na něj vzala peníze. Odpověď od otce by asi sotva prošla.
„Ještě jsem tě neviděla provádět žádné kouzlo, nemohla jsem si to nechat ujít. Jenom se mi zdá, že je na to asi pozdě.“
„Já vím. Už mi řekli, kdo sem dorazil, ale lepší pozdě než nikdy. Budu minimálně vědět, pokud by mělo přijít ještě něco horšího.“
„Dobře, tak co chceš, abych udělala? Šla bych na to rychle, nelíbí se mi, jak jsme tu na ráně.“
„Nevím, jestli to u tebe bude úplně fungovat, ale narodila ses mezi čarodějky, za pokus to stojí. Stoupni si vedle mě a představuj si hranice města. Představuj si, jak po nich přejíždíš, kousek po kousku. Jak po nich postupně roztahuješ oponu. A opakuj po mně.“
Danielle udělala pár kroků vpřed k ceduli oznamující hranice Beacon Hills. Jenna udělala to samé. Pak otočila ruce spuštěné podél těla dlaněmi ven.
„Revelare, revelabit, vigilate.“
Jenna pokrčila rameny a přidala se k ní. Tohle nebyl ten druh magie, jaký kdy sama použila. Jestli to ale funguje...
„Revelare, revelabit, vigilate.“
Po chvíli si Jenna všimla, že ji brní konečky prstů. Vzduch přímo před nimi se na okamžik rozčeřil. Jako by byl spíš voda, do níž někdo hodil kámen, který vyslal nejdřív malé a potom větší a větší kruhy dál po neviditelné hladině do obou stran.
„Revelare, revelabit, vigilate.“
„Tyjo, tohle bylo jak z Harryho Pottera.“
Danny se usmála a obrátila se zpět k autům. „Ona ta slova nejsou zase tak důležitá. Jen když je to hodně složitá věc jako tohle, pomáhají se soustředit. Vlastně to není ve své podstatě víc než skandování. Skandováním, nápěvem, tím vším se můžeš uvést do transu. Tohle je podobné, prostě se vyslovováním slov přiměješ soustředit na to, co mají znamenat, a tak na kouzlo samotné, a pokud to funguje tak trochu jako sebehypnóza, uvolní to vědomá stavidla. Proto většinou není třeba říkat nic, když jsi trochu zkušená. Ve slovech to není. Scott by je mohl opakovat celý den a nepohnul by pírkem.“
„Ale znělo to latinsky. Jako v Harrym Potterovi.“
„Hromada kouzel pochází z Evropy. Záleží, od koho se dochovala. Kdo kdysi používal latinu, nechal nám latinské formulky. Grimoár mám plný i odkazů ze střední Ameriky. A hej, Harry Potter je super.“
Jenna se taky usmála. Nedokázala si představit, že by tohle prováděla se svou matkou, i kdyby její matka magii neodmítala. Tohle bylo jednodušší. Danny byla pořád rodina, ale nechovala se tak, ne autoritativně, a hlavně… nemusela překonávat žádné pocity spojené s pěkně mizernou dohodou o péči.
„Nemůžou si toho všimnout?“
Chápala, že kolem města právě nastavily jakýsi nášlapný alarm, který měl Danny upozornit, kdykoli do něj vstoupí někdo nadpřirozený. Problém jen byl, že hromada jich už byla uvnitř.
„Ne, město to nijak neovlivnilo, nikdo uvnitř to kouzlo neucítí. Rozběhlo se jen přesně po hranici, takže by změnu zaznamenal jen ten, kdo by na ní zrovna stál. Nikdo by si toho od teď neměl všimnout ani tehdy, když projde. Měla jsem to udělat už dávno. Nečekala jsem, že se sem začnou sjíždět ve velkém. Smečka alf...“
„Jak to vůbec funguje? Znám jenom normální smečku. Maximálně alfapár.“
Danny pokrčila rameny.
„Asi v tom hraje roli vyvraždění tvojí smečky. A spousta nenávisti.“
„Danny, ty někoho z nich znáš, viď?“ zeptala se Jenna po chvíli ticha.
„Teď už ne. I kdyby, nesejde na tom, o té smečce nevím nic. Jenom, že se musí zastavit, ať jim jde o cokoli. Pojedeme radši zpátky. Kde jsi vůbec vzala tohle auto?“
Teď se ošila Jenna.
„Ta… smečka v New Orleans. Její alfa… hodně zdědil. A pak...“ Jenna pokrčila rameny a nasedla do svého camara. Danny si pomyslela, že ať už jí ho dal nebo ho od něj získala jakkoli, mamá by určitě byla pyšná. Podle ní se přesně tak má muž starat. Jenže Jenna nezněla nadšeně.
Úroveň jejího nadšení se přitom nijak nezměnila ani později. Když totiž dorazila domů, našla tam SS jednotku, tedy Stilese, jenž Scotta zrovna vehementně přesvědčoval, aby s ním, když je Isaac v pořádku, vyrazil na narozeninovou oslavu. Jenna vešla do pokoje zrovna ve chvíli, kdy mu říkal, že Heather je jeho kamarádka z dětství, a tak dává smysl, aby na její oslavě byl. Bude tam mít určitě spoustu kamarádek, kterým je oba představí, takže mohou zapomenout na Lydii a Allison. Udělala pak tu chybu, že se nahlas podivila, jak nevěděla o jeho chození s Lydií. Protože s ní sice nechodil, ale chopil se příležitosti a začal přesvědčovat i ji. V domnění, že když bude souhlasit ona, Scott nebude mít jinou možnost. Tak v náhlém pominutí smyslů a pod neutuchající lavinou doprošování kývla.
„Řekni mi ještě jednou, proč jsem s tím vůbec souhlasila?“ zeptala se Jenna Scotta, když dorazili k domu Heather. Vůbec ji neznala, stejně jako Scott, a ona zmíněná Heather se hned ve dveřích pověsila na Stilese a odtáhla ho vybrat víno do sklepa. Scott se tvářil, jako by před ním právě přistáli mimozemšťani. Stiles nebyl někdo, o koho by se holky přetrhly. Možná to s tím zapomenutím svého pobláznění Lydií Martinovou myslel vážně.
„Abych tu znal aspoň někoho přesně pro podobný případ původně s pravděpodobností jedna ku milionu. Tak… třeba tu alespoň budou mít něco k pití.“
„Dovol mi připomenout, že ty se neopiješ.“
„Pak bychom možná měli jít domů. Stejně to byl blbej nápad,“ poznamenal Scott, protože přesně takový pocit měl. Na rozdíl od Stilese s Allison Argentovou prošel poměrně bouřlivým, byť krátkým vztahem, zakončeným nevyhnutelným střetem s její loveckou rodinou. Potom odjela do Francie a od svého návratu prohlašovala, že ona ani její otec už nechtějí mít s lovem nadpřirozených bytostí nic společného, což dělalo všechno ještě složitějším. Snadněji by na ni zapomněl, pokud by byla nepřítel. Jenna celou tuhle historii neznala, ale co se týkalo jí, už vůbec neměla náladu na zapomínání na předchozí vztahy. Její vztah s Paulem v New Orleans dopadl naprosto katastrofálně a v mnohém Scotta a Allison ještě překonal. Navíc banda patnáctiletých kluků, co se poprvé přišli nalít, alespoň takovou viděla od dveří, nepůsobila zrovna přitažlivě.
Oba se proto nakonec otočili zpět ke dveřím, kterými ale najednou prošly Lydia a Allison.
„Co tu děláte?“
Scott v tu chvíli vypadal, jako by na vteřinu zpanikařil.
„Hledáme tě.“
„A jak jste věděly, že jsem tady?“
„Scotte, v Beacon Hills neexistuje party, o které bych nevěděla. Ahoj,“ Lydia se obrátila i k Jenně, když si všimla její přítomnosti.
„Ahoj,“ Allison nepůsobila tak sebevědomě a vyhýbala se Scottovu pohledu. Raději se rozhlížela všude kolem, ač se nejspíš nedívala na nic konkrétního.
„Můžeš jít ven? V tomhle randálu se neuslyšíme. Vážně, příšerný hudební vkus.“
Lydia pak Scotta téměř vytáhla ven a Jenna a Allison je následovaly.
„Tak o co jde?“
Na jeho otázku si obě vyhrnuly rukáv bundy. Na předloktích se jim skvěla téměř totožná modřina a zjevně to byla přesně věc, jakou jim chtěly ukázat.
„Modřina,“ poznamenala Jenna.
„Ohromující postřeh.“
„Objevila se po tom, co nás za ruce chytila ta dívka, co přijela s Isaacem. Ptala se po tobě, Scotte. Tušíš, co to může znamenat? Co je to za znak?“ zeptala se Allison.
„Ne, vypadá to… prostě jako modřina. Jsi si jistá, že je to nějaký znak?“
„Obě vypadají stejně a ano, připadá mi tak.“
Scott si dál prohlížel jejich ruce, ale tak jistý jako Allison si nebyl. Jestli se dívka, která zachránila Isaaca, ptala po něm, nejspíš to bylo něco důležitého, jenže nikdo, ani v nemocnici nevěděl, kdo je, a ona zmizela. S tím nemohl udělat nic. A tohle mu ani nic nenapovídalo.
„Víš, myslím, že bys mohla mít pravdu.“
Všichni se podívali na Jennu.
„Mohl by v tom být nějaký vzor. A rozhodně bych teď nezahazovala možnost, že to něco znamená. Taky mi to nic neříká, ale nejsem symbolog.“
S velkou dávkou skepticismu by mohla říct, že jsou to jen otisky prstů, ale po tom, co se tu za poslední dva dny stalo, po tom, jak nahnáno viděla mít Danny, a po tom, co zjistila o smečce alf, nehodlala spoléhat na obyčejné náhody. Máloco jsou skutečné náhody.
„Díky,“ Allison se na Jennu s úlevou usmála. Konečně jí někdo věřil a nemyslel si, že jen přehání.
„Vlastně by stálo za to to hned prozkoumat. Vážně. Děsná hudba je poslední z problémů téhle oslavy, a když se tvůj kamarád někde plazí po oslavenkyni, tak jsem si ten váš doprovod rozmyslela.“
Jenže Jenna žádnou odpověď na jakoukoli otázku kolem záhadné modřiny nenašla. Možná jí maličko pozvedlo náladu, když se jí v noci ozvala Allison. Sice jen, aby si potvrdily, že ani jedna stále není moudřejší, ale jejich přesvědčení trochu prolomilo ledy a Jenna poprvé pocítila, že se s někým ze svých spolužáků opravdu chce bavit. Byť šlo o ex jejího bratra.
A stejný výsledek si potvrdily i další den ráno ve škole. Žádný známý znak, který by připomínal Allisoninu modřinu, nenašly ani na internetu, ani v rodinných záznamech Argentů. Lydia navíc stále jejich domněnky nesdílela. Dohadovaly se, zda hledání vzdát, nebo se pokusit najít nové zdroje, když je vyrušil Scott. Nebo spíš Scottstiles. A s nimi Derek Hale. Další zdroj?
„Ahoj. Řekl jsem Derekovi o těch vašich modřinách a že by mohly něco znamenat. Souhlasil, že se na ně podívá.“
Lydia jen teatrálně protočila oči a Allison si nervozně zastrčila vlasy za ucho. Jenna si stoupla o krok stranou, blíž ke Scottovi. Vážně? Přivést sem Halea? Mohl ji alespoň varovat.
„Hm?“
Allison mu tedy zdráhavě ukázala své předloktí. Podobně jako se Scottem mezi ním a Argentovými nepanovaly dobré vztahy, vzhledem k minulosti prakticky nenávist. Nebylo divu. Přímo z něj vyzařovalo, jak tam nechce být, a posléze otrávenost, jak to byla zjevně zbytečná cesta.
„Ne, nic tam nevidím.“
„Říkala jsem to. Zjevně je to příklad paraidolie, když někteří vidí tvary tam, kde nejsou, jako třeba v mracích,“ přikývla Lydia.
„Tos mě sem vytáhnul jen kvůli tomu? Podívat se na paraidolii?“ zavrčel Derek na Scotta.
„Ty modřiny mají od Isaacovy zachránkyně. Mohlo to mít význam. Snaží se pomoct.“
„Pomoct,“ zopakoval Derek. „Ona,“ ukázal na Lydii, „mě jenom využila k oživení mého psychopatického strýce. Ona do mě byla připravená nasázet třicet šípů,“ kývl k Allison. „A ona...“ podíval se na Jennu. Ta sklopila pohled. Takže ji nenávidí. Pochopitelně.
„Hele, ani jedna nemá nic společného s žádnou smrtí, takže jim není zase tolik co vyčítat,“ přerušil ho Stiles.
„Ona ano,“ Derek znovu kývl k Jenně, otočil se a vyrazil pryč.
Než se jí někdo mohl zeptat, co to znamenalo, vyrazila i Jenna. Derek ji ale nenechal, aby ho dohnala, a tak prostě zamířila od školy pryč. Přesně pro tohle se nesnažila s Derekem setkat. Musela to udělat. Nebyl to žádný pitomý sadistický rozmar, kdyby našla jinou cestu, nikdy to tak nedopadne. Jenže to on nejspíš nepochopí. A proč by taky sakra měl?
„Tvoje sestra bude mít průšvih. Co to mělo znamenat?“ zeptal se Stiles Scotta, když se Jenna po ranním výbuchu nevrátila na žádnou z hodin a neukázala se ani na tělocviku.
„Nevím. Netušil jsem ani, že Dereka zná. Nebo co mají společného.“
„A s jakou smrtí. Tvářil se, jako by ji chtěl zakousnout. Myslíš, že by v tom mohla jet? Ostatně se tu ukázala nedávno, co?“
„Stilesi...“ Scott se opřel o lokty uprostřed cviku a podíval se na kamaráda. Oceňoval jeho zapálení. Místy už ovšem hraničilo s paranoiou. Jeho sestra rozhodně žádný alfa zabiják není.
„Dobře, dobře, ale když už jsme u toho, ta alfa smečka.“
„Hm?“
„Podle Dereka stojí oni za zmizením Boyda a Ericy. A já mám dotaz. Smečka alf,“ zdůraznil. „Na co potřebujou dvě bety?“
„Možná jim nejde o ně?“ navrhl Scott.
„Přesně. Myslím, že chtějí Dereka donutit, aby se k nim přidal. Dávalo by to smysl.“
„Asi. I když je to dost zvláštní přístup.“
„Kdo taky říká, že tomu rozumí? Teda možná kromě tvojí tety. Myslíš, že ví víc, než řekla, jako myslí Peter? Dost ho vytočila. Ale bylo to fakt hustý, je drsná.“
Scott dokončil sadu sedů lehů a položil se do trávy na hřišti na záda. Chvíli přemýšlel, než odpověděl. Přehrával si v paměti scénu, kdy podávali léky Isaacovi a mluvili o smečce.
„Já… nevím. Nejdřív říkala, že neví, proč tu blázní zvířata. Znělo to upřímně. Jenže… Peter má pravdu, zpanikařila, až když zmínili jejich vůdce. Toho Deucaliona.“
Kolem hřiště v tu chvíli prošli noví studenti – dvojčata Aiden a Ethan. Scottovi připadalo, že je určitě slyšeli, vlastně že je poslouchali. Něco mu na nich rozhodně bylo podezřelé. Ale dřív, než se stihl pořádně soustředit, ozvala se píšťalka trenéra Finstocka a na hřiště vkráčel šerif Stilinski.
Stiles si do té doby myslel, že se na něj Heather prostě vykašlala jako všechny ostatní dívky v jeho životě. Že si to rozmyslela a utekla ze sklepa, než se za ní vrátil poté, co zběsile hledal v její koupelně ochranu. Včera večer proto ještě strávil chvíli bloumáním po domě mezi rozjetými puberťáky, než ho to přestalo bavit a vrátil se domů. Jenže podle jeho otce zmizela nejen ze sklepa, ale někdy během oslavy úplně bez povšimnutí, a Stiles začal panikařit. Okamžitě byl přesvědčený, že to rozhodně není náhoda, určitě v tom mají prsty ty alfy. I když netušil jak nebo proč. Scott už také musel uznat, že se děje příliš mnoho věcí, aby to byla náhoda, a bylo mu jasné, že jestli se mají k něčemu dostat, potřebují Isaacovy vzpomínky. Musí je z něj dostat. A když se to nepodařilo Haleovým, podlehl Stilesovu hysterickému naléhání a pokusil se sehnat pomoc opět u Danny. Ta si ovšem nebyla jistá, zda zná nějaký rychlejší způsob než klasickou terapii, a raději ho poslala za doktorem Deatonem. On už se s tím třeba někdy setkal.
Derek vysypal poslední pytel ledu do plechové vany, u níž stál připravený Isaac. Sám by rád zjistil, co se s ním vlastně stalo a co viděl, a když nezabralo nic jiného, souhlasil s tímhle divokým nápadem veterináře a emisara Deatona.
„To by mělo stačit,“ zhodnotil Deaton šerpařskou práci Dereka, Scotta a Stilese. „Tohle by mělo být dost na snížení teploty a tepu až k hranici přežití. Jestli všechno vyjde jak by mělo, Isaacovo tělo se napůl přemění, dostane se do transu a otevře se tak přístup do jeho podvědomí.“
„Wow, to mě nikdy nenapadlo zkoušet. Zní to dost šíleně, aby to dávalo smysl.“
Dveře zadní ordinace se otevřely a k ostatním se přidala i Danielle.
„Co tady dělá?“ obrátil se Derek na Deatona.
„Zavolal jsem ji pro všechny případy.“
„Nevím, proč bychom jí měli věřit.“
„Třeba proto, že tu díky mně Isaac vůbec stojí?“
Derek se na Danielle zamračeně podíval, ale ona mu pohled pevně opětovala. Jestli chtěl být dětinský, uměla to taky. Nehodlal snad bránit zrovna svého strýce.
„Je tu nějaký problém?“ Deaton se díval z jednoho na druhého.
„Mohl by,“ zavrčel Derek. „Máš tu pořád tu věc, s kterou jsi bodla Petera?“
„Připravenou k použití. Jak dopadl?“
Isaac se ušklíbl. „Mrzí mě, že jsem o to přišel.“
„Ehm, dobrý, uklidníme se, jo? Stejně jenom udělala, co jsme chtěli udělat úplně všichni, takže můžeme se teď soustředit na Isaaca? Co víme, tak Peter už zkoušel z Isaaca vzpomínky dostat, ale povedlo se jim najít jenom pár záblesků Boyda a zaslechnout Deucaliona říkat, že budou při úplňku mrtví. Což je jaksi dnes v noci,“ shrnul Stiles dosavadní poznatky pro všechny. Scott přitom poslouchal, jak jeho teta zareaguje teď. Žádný další nával strachu u ní nezaznamenal. Buďto se včera pletli, nebo už ji žádné novinky nepřekvapují. Stiles trval na tom, aby se jí zeptal. A Peter na tom, aby to z ní vypáčil. Trochu ho to pobavilo. Viditelně ho přešla chuť cokoli z ní páčit sám. Na druhou stranu nechtěl a uklidňoval se, že pokud by něco zásadního věděla, určitě by jim to řekla. Je to jeho teta. Nemůže být na straně maniaků.
„Doufejme, že si Isaac vzpomene, kde jsou. Vlez dovnitř. Budu potřebovat, ať ho vy tři držíte. Ten chlad ho nejdřív vyprovokuje a jeho instinkty mu budou velet vyskočit ven. Musíte ho udržet v ledu. Pro případ, že by se včas sám neprobral, budeme muset využít jeho otevřeného podvědomí a vstoupit do něj. Pokud s tím souhlasíš,“ obrátil se Deaton na Isaaca.
„Co to znamená?“
„Musela bych se napojit na tvůj trans a viděla bych to, co ty.“
„Ale jen v případě, že si nevzpomeneš sám. Proto jsem doktorku zavolal.“
„Fajn. Cokoli,“ Isaac vydechl a vlezl do ledové vany.
Jak doktor Deaton předpokládal, jakmile se položil do vody a mezi kostky ledu a chlad se mu zakousl do kůže, rozzářily se mu oči a instinktivně se začal vzpírat. Derek, Scott a i Stiles ho okamžitě zatlačili zpátky a nutili ho ležet v ledovém pekle, dokud sebou nepřestal škubat a neutichlo jeho vrčení. Pak odstoupili. Sledovali Isaaca ponořeného ve vaně se zavřenýma očima a oba vlkodlaci poslouchali, jak se mu zpomaluje tep. Nakonec byla prodleva mezi jednotlivými údery jeho srdce tak dlouhá, až se zdálo, že ten další už nemá nastat.
Derek nervozně podupával a sledoval svou betu, obávaje se nejhoršího. Scott každých pět vteřin zalétl pohledem na hodiny a Stiles si okusoval nehet na palci. Čas ubíhal hrozně pomalu, ale vlastně taky hrozně rychle.
„Neměl by se už vrátit nebo tak něco?“
Deaton pár vteřin mlčel. Pak také mrkl na hodinky a kývl na Danielle.
Ta si stoupla za vanu k Isaacově hlavě a chystala se na vlastní nepříjemný zážitek – ponořit ruce do ledové vody, aby se mohla dotknout jeho čela, když se Isaac prudce posadil.
Úleva v místnosti byla hmatatelná. Derek a Scott ho okamžitě vytáhli z vany a Deaton mu podal tlustou deku.
„Viděl jsem je. Oba. Boyd je s někým v tom… v… První národní. Tady v trezoru. A taky… taky...“ zvedl pohled k Derekovi, „...viděl jsem Ericu. Její tělo.“
„Cože?! To nedává… Erica přece nemůže být mrtvá!“ Derek začal přecházet sem tam po ordinaci. Isaac ho sledoval, ale neopravil se.
„Viděl jsem ji.“
„Říkali jste, že Deucalion vyhrožoval smrtí až dneska v noci, tak proč by byla mrtvá? A kdo by tam pak byl s Boydem?“
„Možná ta holka, co tě zachránila?“
„Ne. Ta není jako my a kdokoli další v trezoru.“
„Třeba je smečka alf nechává o úplňku bojovat. Víte co, jako zvířecí zápasy,“ navrhl Stiles.
„Nejde vyloučit, že by to někoho napadlo, ale nezdá se to moc pravděpodobné vzhledem ke všemu ostatnímu,“ zavrtěl hlavou Deaton. Nebyl jediný, komu to – opět – přišlo přitažené za vlasy.
„Dobře, byl to jenom návrh. Protože kdyby chtěli třeba donutit Dereka, aby se k nim přidal, tak smrt Ericy nedává moc smysl.“
„Dává nebo ne, musíme je dostat ven. Boyda a toho druhého. Potom můžeme zjistit, o co jim šlo. Máme jen pár hodin. V pět v mém bytě.“
Danielle vyrazila okamžitě domů. Věděla, že pro ni pozvání neplatí, a bála se, aby byl Scott v pořádku. Jenže se nikdy nenechá odradit a pro jeho bezpečí nemohla nic víc udělat. Hodlala ale udělat pro své, když měla konečně volný den. Vyzvedla Auroru z jeslí a zaparkovala u svého domu, kam měl pozdě odpoledne dorazit i Matthew z kroužku plavání, odkud ho měl přivézt jeho trenér, který jako otec jednoho ze sportovců každý týden rozvážel skupinku ze tří okolních ulic.
Nejdřív, už před lety, měla v plánu použít klasická opatření zabraňující vstupu nežádoucím nadpřirozeným bytostem. Vzhledem k Mattovi a dost možná i Auroře by to ale nakonec komplikovalo každodenní život, a tak si vybrala modifikaci kouzel použitých na její vybavení a grimoár – nemohl bez jejího svolení projít nikdo, kdo nebyl její krve. Tedy nikdo nadpřirozený. U obyčejných lidí kouzlo nezabránilo vstupu úplně, jen u nich vyvolalo tak nepříjemné pocity, že raději zase rychle odešli. Proto ji nepřekvapilo, že na terase našla sedět svou neteř, jež byla imunní.
„Ahoj. Než se zeptáš, jo, mohla bych tu dneska zase přespat?“
„Neříkej, že ses zase pohádala s mámou.“
Nebylo by to poprvé. S Melissou se hádala nebo alespoň vedla tichou domácnost často a pokaždé pak utekla přespat ke své tetě. Navíc tomu přispíval i fakt, že McCallovi neměli volnou ložnici, zatímco Danny ji udělala z uvolněné staré pracovny.
„Ne, jenom…“ nejdřív chtěla rovnou přiznat, že byla za školou, ale pak si to rozmyslela. „Chtěla bych se podívat do tvojí sbírky. Snažím se s Allison Argentovou něco najít, ale pořád se nám to nedaří.“
„Takže jsi vzala na milost ze všech spolužáků zrovna Allison Argentovou?“
Jenna pokrčila rameny. „Nějak to vyplynulo. Začaly jsme se bavit o té věci, kterou hledáme, a pak jsem se s ní ráno sešla, než dorazila Lydia Martinová, ona mi řekla, že už není žádný lovec a já naprosto jistě vím, že říkala pravdu.“
„Dobře.“ To bylo dobře. Potřebovala přátele. „A co že to hledáte?“
„Jeden symbol. Pokud to je symbol. Myslíme si to.“
„Tak vezmi Auroru a zavrtáme se v pracovně.“
Daniellina „nová pracovna“ nebyla přímo v domě. Byla to přistavěná zimní zahrada, kde pěstovala ohromné množství rostlin, květin a bylin, se zděným pracovním koutem odděleným uzavíratelnou stěnou z plexiskla, s velmi moderním kuchyňským krbem, ocelovým stolem a odvětráváním. Jenně připadalo, že do tohoto místa musela investovat skoro polovinu hodnoty domu.
Aurora se okamžitě rozběhla do kouta s malou fontánkou, u níž měla roztahaný dům pro panenky. Jenna nebyla uvnitř poprvé, ale dosud vždy vstoupila jen na pár vteřin, aby dala Danny vědět, že má návštěvu. Teď vešla spolu s ní a usadila se do proutěného křesla, ke kterému jí Danny pokynula. Sledovala přitom, jak z trezoru pod pracovním stolem vytahuje starou, hodně tlustou knihu v kožené vazbě, a pak další, podobnou, ale novější.
„Na. Můžeš se do nich podívat. Nevím, jak moc ti pomůžou, symboly hledej spíš v grimoáru, ale ani tam toho nebude moc. Jestli chceš něco k pití, dojdi si dovnitř.“
Pak rychlým mávnutím ruky zapálila oheň v krbu a z elektrické konvice nalila vodu do závěsného kotlíku. Už minule Jenně vysvětlila, že by sice teoreticky mohla použít prostý hrnec a sporák, ale současné elektrospotřebiče umožňovaly jen omezenou kontrolu a hlavně hrozila porucha vždy, když kolem nich vypustila magickou moc. Jenna během listování jejím bestiářem pak chvílemi sledovala, jak Danny drtí, krájí, otrhává a svařuje přísady, které se válely všude kolem, a připadalo jí hrozně zvláštní, když je přesně odměřovala na nerezové digitální váze a v plastové odměrce. Taková kombinace pohádkově starého a spotřebně moderního byla zkrátka nezvyklá.
„Co připravuješ?“
„Vlkodlačí uspávačku. Kdybych jenom svařila oměj, musel by to být prakticky jed, aby zabral.“
„Na alfy?“
„Na cokoli. Rozhodně něco chystají. Isaac si vzpomněl, že v trezoru První národní drží bety Dereka Halea a že by dnes v noci měly zemřít. A dnes v noci je úplněk.“
„Takže předpokládám, že on a můj bratr vyrazili na záchranu.“
Jenna zavřela bestiář a otevřela grimoár. Našla hromadu věcí, které by si ráda pročetla víc. Jen později. Čas se očividně krátil. Ten znak by mohl hrát nějakou roli. Ačkoli neměla zvláštní důvod to předpokládat, ten pocit se jí nechtěl pustit.
„Mami, proč tu ještě není Lynx!“ ozvalo se asi po dvou hodinách zevnitř domu spolu s prásknutím dveří. Danny okamžitě sáhla po utěrce a desinfekci na ruce.
„Před chvílí jsem ji viděla. Bude v pořádku, ale ještě se potřebuje zotavit po operaci u pana doktora,“ odpověděla Mattovi, jenž se přihnal do zahrady ještě s batohem na zádech, ale zastavil se těsně před pracovním koutem. I přes zapnuté odvětrávání mu vůbec nevonělo, co se tam připravovalo.
„Aha. Tak já jdu ven.“
„Moment, pane,“ Danny ho popadla za poutko batohu. „Za prvé, nejdřív úkoly. A za druhé, bude lepší, když alespoň dneska zůstaneš doma.“
„Ale prooooč?“
„Matte, tohle je… jedna z těch tajných věcí, o kterých všichni neví-“
„Jako že jáá budu vlkodlak...“ přerušil Matt svou matku netrpělivě. Tenhle rozhovor vedli už mockrát. Neustále mu opakovala, o čem nesmí s ostatními mluvit, a on tomu rozuměl. Nebavilo ho pořád to poslouchat.
„Ano. Akorát, že teď se ve městě objevil nějaký jiný a hodně nebezpečný, a jako Lynx blázní i další zvířata. Takže chci, ať zůstaneš doma. Rozumíš? Stejně určitě nikdo nepustí ven ani ostatní děti. … Po úkolech dneska počítač až do večerky?“ dodala ještě, aby ho přesvědčila. S tím Matt souhlasil a zase odběhl do domu.
„Myslíš, že by měli zájem zaútočit zrovna na něj?“ zeptala se skepticky Jenna. Byl jen dítě, ještě se ani jednou nepřeměnil, neměl by pro ně být zajímavější než jakýkoli jiný náhodný kluk.
Danny se zaposlouchala do zvuku Mattových kroků na schodech a ohlédla se na Auroru. Pak ztišila hlas.
„On… Je to jeho otec.“
„Ehm… a… předpokládám, že to nikdo neví?“ Jenna se nemusela snažit skrývat překvapení, tak velké zase po včerejším zabezpečování města nebylo. Přiznala jí, že někoho z té smečky znala. O otcích svých dětí nikdy nemluvila. Dávalo to smysl. Měly to asi v rodině.
„Ne. A já o nich vážně nic nevím, to je pravda. Tehdy… to byl někdo úplně jiný, než se objevil Argent. Teď už ho neznám. Unášet, vyvražďovat smečky, Stiles si myslí, že se snaží i rekrutovat Dereka.“
„Rekrutovat tím, že mu zabije smečku?“ Jenna takovou možnost hned zavrhla, stejně jako nakonec Stiles. Používat rukojmí bylo vždycky ošemetné, ale zabít je přece naprosto popíralo jejich smysl.
„Důvod pro jejich zavření do trezoru mít musel.“
„No tak se podíváme, co to je za trezor,“ Jenna vytáhla telefon a začala vyhledávat informace o První národní.
„Nepochybně odolá několika měsícům vlkodlačího zoufalství. Takže extrémně odolný.“
„Podle jejich stránek byl trezor stejně jako banka navržený rozdílně od jiných státních úředních budov a s mnohem větším rozpočtem. Asi se chtěli vytáhnout. Jo, tady. Centrální trezor z hecatolitu, velmi cenného drahého kamene, známého jinak jako měsíční kámen. A měsíční kámen tipuju...“
„...působí na vlkodlaky, ano. Je to jeden z přirozených blokátorů, pohlcuje měsíční světlo. Takže pokud jsou v místnosti z měsíčního kamene, nemůžou se přeměnit, ani kdyby úplně zdivočeli. Což se za dostatečnou dobu stane,“ dořekla Danny. Takové vězení je muselo neskutečně mučit. I to muselo mít svůj důvod.
„Takže oni tam drží Derekovy bety proto, aby je připravili o rozum a bránili jim v přeměně, to vše do dneška, a dneska je úplněk.“
„Pokud je dostanou ven, přemění se okamžitě. A nebude to vůbec hezký.“
„Ale pokud je nedostanou… ven...“
Jenna se zamračila, shodila vyhledávač a vrátila se na fotku Allisoniny modřiny.
„Říkalas, že ty alfy vyvraždily svou smečku.“
„Chtějí, ať je Derek zabije!“ řekly obě najednou.
Jenně se pak rozšířily oči poznáním znovu, když si konečně uvědomila, co ta modřina připomíná. Žádný symbol. Znak První národní. Měly to před očima celou dobu.
„Do háje. Musím jít!“
„Hej, počkej, nechceš za nimi, že ne!“
Ale Jenna jen popadla mobil a klíče od auta a vystřelila ven. Na Danny se ani neohlédla.
„Neboj, mamiii, ona to nestihne.“
Když Jenna nasedala do auta, obávala se, že i Allison by mohlo dojít, co symbol znamená. Potřebovala se k bance dostat co nejrychleji a zastavit ji, pokud má pravdu. Ideálně zastavit i Dereka a Scotta. Donutit je vytáhnout je ven až ráno. Její bratr totiž samozřejmě nebral telefon.
Jenže se ukázalo, že měla Aurora pravdu.
Když dorazila k bance, zahlédla jen dvě postavy mizet v dálce obrovskou rychlostí. A když vystoupila z auta a rozběhla se dovnitř, brzy zaslechla rozčilené hlasy. Ke své úlevě i svého bratra. A nepřekvapivě i Allison. Nepletla se v ní.
„Proč jsi to udělala, proč jsi sakra porušila tu hranici!“
„Zachránila nás,“ slyšela protestovat Scotta. Jejich hlasy se prázdnými kamennými prostorami hlasitě nesly.
„Zachránila. A vypustila dvě vražedné bestie!“
Jenna už se chystala rozběhnout a vložit se do jejich začínající hádky, chtěla znát vysvětlení a hlavně je chytit dřív, než někomu ublíží.
Ale pak se jí v hlavě rozezněl příšerný skřípot.
Žádné komentáře:
Okomentovat