Říká se, že dokonalý zločin je zabít někoho rampouchem. Rychle mizící důkazy nenechají žádné stopy. Pokud šlo o Cuttlera, procházelo mu všechno naprosto stejně. Nikde nenechal stopy, nikdo ho nemohl najít. A těch pár stop, co zbylo, se ztratí v písku stejně, jako se rozpustí rampouch. A vrcholná chvíle už se blíží. Sliboval vendetu. A už se blíží. Poslední čtvrt hodina. Ta děvka vedle něj už to má spočítaný. Stejně jako její policajtský otec. Už byl připravený na svém místě. Karavan vyměnil za své auto - nablýskanou černou audi. V noci se přímo ztrácela.
Vytáhl Suzanne z kufru a s pistolí, kterou ji stále držel u spánku sledoval, jak se na předním sedadle vedle něj třese, jak se jí lesknou oči, jak z ní přímo sálá strach a jak zoufale chňape po životě, ale nemůže ho udržet. Jak se jí třesou rty...jak jí kapky potu stékají po tvářích a dopadají na její napjaté tělo...které se bude za pár krátkých chvil rozkládat v mělkém hrobě, vysypaném vápnem. Na tělo, které už patřilo jenom jemu. Které už si vzal a proti své vůli toužil brát víc … ještě jednou … ale chladnokrevně se ovládal. Nesmí dovolit hloupým zvířecím pudům zmařit jeho dokonalý plán. Jeho dokonalý zločin.
Catherine a Warrick se s nepořízenou vraceli z benzínky. Platil sice kartou, ale vůbec jim to nepomohlo. Účet byl jeho známý z Minneapolis. A kam odjel potom nikdo nevěděl. Kamery neměli.
"Teda tohle se mi vůbec nelíbí. Co když ji nenajdeme?" začal pomalu propadat panice jinak klidný Warrick. Catherine mu neodpověděla. Vlastně celou dobu, co byli pryč byla dost zamlklá. A občas jí musel zamávat rukou před obličejem, aby se přesvědčil, že opravdu vnímá.
"Cath?"
"Hm … najdeme."
"Koho?" zkusil se jen tak zeptat.
"Gila …"
"Cath? Kde jsme teď byli?" vůbec neměl tušení, o čem jeho kolegyně mluví.
"V laborce … oni … co? My na benzínce. Našel jsi něco?"
"Jsi v pořádku?"
"Ježiš promiň! Něco mě trochu vykolejilo … budu v pohodě …" jako by tam s ním vůbec nebyla.
"Ne, nic nemáme. A nechceš si ty odpočinout? Nick se Sofií svůj případ zvládají a my na tom děláme tři."
"To zvládám. Jenom … jsem viděla něco, co jsem neměla a dalo mi to pěstí. A neptej se co, stejně ti to neřeknu. A co vůbec ty? A tvoje rodina?"
"Víš jak to chodí … chybí nám … zvlášť, když to dopadlo takhle. Ale čas to změní. Čas všechno změní."
"Ne Warricku. Ne čas, ale činy všechno mění. Věř mi. Vlastní trpká zkušenost. Nečinnost nechává ustrnout, ale činy tě mění."
"Dobře. Tak pro to něco uděláme. Dáme si pořádný kafe a zkusíme konečně pohnout. Přece nenecháme naší kolegyni napospas."
"Kruci!" nadával a kopal do auta. Zrovna teď se mu musel porouchat motor! Ještě byl moc ve městě. Místo, kam se měl dostat bylo odlehlejší. Ne venku z města, ale spíš jedna z nebezpečných čtvrtí na okraji. A on měl deset minut!
Zkoušel stopovat, ale kdo by zastavil člověku v bílém laboratorním plášti navlečeném přes neprůstřelnou vestu, který vypadal jako chovanec některého z místních ústavů? Snad jen stejný šílenec a ten se bohužel v okruhu deseti kilometrů nenacházel. Konečně mu zastavil postarší taxík. Nastoupil a vyhrkl na řidiče přibližné místo, kde potřebuje do deseti minut vysadit.
"No inglés … hispáncio por favor!"
"Kruci … co sem proved!" a začal marně vzpomínat na hodiny španělštiny. No na moc si nevzpomněl. Taxikář měl trochu hrůzu z toho mamarracha, (tohle slovo pořád opakoval a Gregovi netrvalo moc dlouho než pochopil, že znamená blázen) který mu okupoval auto.
Nakonec ho nějakým způsobem donavigoval nedaleko smluveného místa. Vystoupil. Taxikář samozřejmě požadoval peníze. Greg sáhl do kapsy u kalhot..a ke svému zděšení zjistil, že peněženka se tam nenachází. Prohledal všechny kapsy...a pořád nic. Taxikář chtěl svých 15 dolarů a Greg zachránit aspoň svých pět minut. Nerad, ale rozepnul si hodinky a po ztrátě dalších drahocenných dvou minut ho přesvědčil, že mají určitě vyšší cenu, než požaduje. Nakonec odjel.
Greg nechal svůj plášť ležet bez povšimnutí na zemi a se zbraní v pohotovosti pospíchal do noci.
Grissom vystoupil z auta. Neozbrojený, bez neprůstřelné vesty, bez jakékoliv možné pomoci. Zůstal stát před svým černým chevroletem tahoe a čekal, co se bude dít. Nečekal moc dlouho. Zbývaly dvě minuty a ty uběhly až děsivě rychle. Přímo naproti němu se rozsvítila světla černé audi. Dojelo na vzdálenost několika málo metrů. Snad šesti, snad pěti. Grissom stál pořád na stejném místě. I přes půlnoční tmu měl na očích sluneční brýle. Možná nechtěl, aby se mu jeho vlastní dcera musela dívat do očí, možná se do očí nechtěl dívat on. Z auta vystoupila Suzanne. Byla oblečná v černém, stejně jako samotná noc. Za ní uviděl záblesk pistole, kterou držel v ruce Jack Cuttler. Stoupl si vedle ní, namířil přímo na hlavu. Podal jí její zbraň.
"Miř."
Grissom netušil, co se bude dít. Jeho obvyklé logické myšlení blokovala scéna, kterou měl před očima.
Suzanne pozvedla zbraň. Ve slabém světle, které sem vrhaly poslední nerozbité lampy, se třpytily slzy, zdobící její tvář. Už snad stokrát dokázala zamířit a vystřelit. Dokázala to bez mrknutí oka. Teď držela zbraň před sebou, prst na spoušti a dívala se na svůj cíl.
Zabij nebo zemři.
Grissom se díval přímo do hlavně, která na něj mířila. Sundal si nepotřebné brýle a svůj pohled přesunul přímo do Suzanniných modrých očí, tak podobné jeho. Suzanne viděla skrz slzy všechno rozmazaně. Prst na spoušti se jí třásl, stejně jako ona celá.
"Saro, máte vy dva něco nového?" zeptal se ihned Warrick, když uviděl svou kolegyni také sedět u kafe.
"Jo. Konečně jsem zjistila, že jezdí černou audinou."
"A něco, co nevíme?"
"Greg se ztratil," řekla uštěpačně. "A Grissom už tu zase taky neni. Nic jinýho už fakt nevim. Ten Cuttler je jak lasička."
Catherine si po poznámce o těch dvou okamžitě přidala ještě jednu lžičku kafe. Už aby se zase dostala domů ke svojí dceři a hodila tohle všechno za hlavu.
"Cath … je ti opravdu dobře?"
"Při myšlence, že si ti dva spolu zas někde užívaj jako před chvilkou v laborce?" vyjelo z ní.
Warrick vykulil oči.
Greg co nejtišeji stál za audinou a mířil na Cuttlera. Doufal, že si ho nikdo nevšiml.
"Tak střílej!"
Suzanne se zadívala do jeho očí a pohledy otce a dcery se propojily. Greg postoupil o pár kroků blíž.
"Tak už střílej! Oba si zasloužíte zemřít!" Ona pořád stála, třesoucí se prst na spoušti.
"Oba na tom máte stejnou vinu!"
"Každý člověk nese nějakou vinu. Jinak by nemohl být člověkem," ozval se potichu Grissom.
Greg, když ho uslyšel mluvit, jakoby si až teď pořádně uvědomil, že je tam taky. Posunul se ještě o něco blíž, už je měl téměř na dosah … jenže Cuttler zaslechl za sebou pohyb.
Otočil se. V nastalém zmatku padly tři výstřely. A tři osoby se sesuli k zemi..dvě z nich ještě ztěžka dýchaly, ze třetí už vyprchal spolu s rudou krví život.
Žádné komentáře:
Okomentovat