Warrick stál vedle chladícího boxu, ze kterého bylo částečně vytažené tělo Alison.
"Lisi, Lisi, Lisi, cos to prováděla. Neříkal jsem ti snad stokrát, že tihle lidé končí u nás?" už volal jejím rodičům. Když se to dověděli, zasáhlo je to stejně jako jeho.
"Co jste dělal v tom domě?"
"Chodim si tam pro dávky …" klepal se, pohupoval sem a tam. Čelo měl orosené kapkami potu. Očima těkal ze Sofie na strážníka, na dveře, na polopropustné sklo a zase zpátky.
"Našli jsme tam tuhle dívku. Mrtvou. Co o ní víte?" položila před něj fotky Alison.
"Ta tam teď smaž-žila. A-asi t-tam bydlela. A sháněla nám m-matroš."
"Víte odkud byla, jak se jmenovala … hm … cokoliv?"
"Neee …" bylo mu čím dál hůř. Klepal se ještě víc, stáhly se mu zorničky.
"Je mi blbě … potřebuju …"
"Viděl jste tam včera v noci někoho?"
"Dej mi perník … potřebuju s-se sject … nejde t-to zas-stavit …"
"Viděl jste tam dnes někoho jít nebo odejít?"
"Chci … svojí …" pozvracel se. Už nemohl ovládat svoje ruce, úplně se zpotil. Začal se nekoordinovaně motat okolo stolu.
"Potřebuju zdravotníka! Hned!"
Za chvíli už se o něj starali zdravotníci. Potřeboval dávku pervitinu. Absťák. Sofie vešla do vedlejší místnosti, kde stál Nick a teď už i Grissom.
"Ahoj, našel jsi tam ještě něco? Tenhle nám asi moc neřekne."
"Byla tam spousta otisků, šlápot, několik balíčků s drogami a použité nástroje na výrobu. A našel jsem žiletku, kterou podřízli Alison. Byla dříve používaná na řezání prášků. Půjdu ty důkazy zpracovat, něco už je v laborkách."
"Půjdu s tebou." nabídl se Nick.
"A nechceš radši domů?"
"Ne, na bolest mám prášky. Zvládám to."
Grissom vyšel z místnosti. Nick se chystal taky odejít, pak se otočil na Sofii.
"Víš, že ti to takhle hrozně sluší?"
"Díky. Ale po tomhle si tak opravdu nepřipadám."
"Ale jo, sluší," přišel k ní blíž.
"Až se trochu uklidní, vyslechnem ho ještě jednou. Já jdu pomoct Grisovi," naklonil se k ní, dal jí pusu na tvář a odešel. Zůstala trochu zaražená, pak se ale usmála do prázdna a šla po své práci. Napadlo ji, že by možná mohla něco zkusit. Napsala sms, kterou Nick přečetl zrovna když procházela kolem laborky. Zamával jí, naznačil souhlas a dál se věnoval svojí práci.
"Dobrý den, kriminalistická laboratoř, Warrick Brown. Vy jste půjčili karavan jistému Jacku Cuttlerovi."
"Ano. Na týden. Říkal sice, že se může stát, že ho vrátí dřív, ale půjčil si ho na týden a platil hotově předem. To jsme ale nemohli přijmout, takže nakonec zaplatil pouze zálohu."
"Máte nějakou možnost vysledovat ten karavan?"
"Pane, kdyby to bylo masserati nebo ferrari, tak snad, ale na obyčejný karavan, kterých tu půjčujeme dvacet? Proč to vůbec chcete vědět?"
"Ten muž je podezřelý z únosu a je pravděpodobné, že svou oběť drží někde v tom karavanu."
"Aha, to je mi líto, ale s tím vám nepomohu. A ještě něco-kdyby se s ním něco stalo, proplatí nám to pojišťovna, že?"
"Postarám se, aby to proplatila."
Majitel půjčovny zavěsil.
"Tak jsme zase tam, kde jsme byli. Na začátku. Ten chlap s tím může být kdekoliv."
"Tak necháme vrtulník přelétat nad městem a nad pouští."
"Zkusit to můžeme, ale, Gregu, jestli není blbej, tak už tu dávno není."
Ťuk ťuk. "Můžu dál?"
"Sidleová? Co potřebujete?"
"Dostala jsem nabídku. Zkusit si na rok práci u FBI. S možností zůstat tam na trvalo. Přemýšlela jsem o tom, a vážně jsem se rozhodla to zkusit. Potřebuji váš podpis jako podpis nadřízeného."
"Tak vy chcete k FBI?"
"Alespoň to zkusit."
"No dobrá, pokud jste se rozhodla. Ale i přes všechny neshody musím říct, že jste dobrá kriminalistka. A naše laboratoř o vás nechce přijít."
"Já si to rozmyslela dobře. Potřebuju jenom váš podpis. Neodejdu hned, mám pak měsíc času, kdy si můžete najít náhradu."
"Tak pojď, jedeme."
"Kam?" řekla s uslzeným obličejem.
"To tě zajímat nemusí. Tohle si obleč," odemkl pouta a hodil jí oblečení. Převlékla se ze svého potrhaného a špinavého oblečení a on ji opět spoutal. Pak nastartoval a odjel o několik kilometrů dál.
"A teď jedeme na bezpečnější místo," vytáhl ji z karavanu. Paprsky slunce ji na chvilku oslepily. Stále byli v poušti. Dostrkal ji do auta a zavřel v kufru. Bylo mu jedno, že jí odřel ruku do krve. Že ji uhodil do hlavy, když zavíral kufr. A že už ji skoro umořil hlady a strachy.
Nick procházel zprávu z toxikologie a porovnával se vzorky nalezenými na místě činu. Měla v sobě velkou dávku heroinu, sloučeného s velkou dávkou strychninu. Jed. Proč zrovna tahle kombinace? Ochrnulo jí centrální svalstvo a už nebylo těžké ji podříznout. Nemohla se téměř hýbat. Grissom musel pro něco do šatny. Všiml si, že na lavičce leží nějaký papír. Přišel blíž a zjistil, že je to vzkaz pro něj. Ležel před Sařinou skříňkou. Ale nebylo to její písmo. Tohle nepoznával. Otevřel ho. S každým dalším řádkem víc a víc úžil oči za obroučky brýlí.
Dnes, o půlnoci, se uvidíme. Unesl jsem vaši dceru, protože chci, aby trpěla. A s ní i její otec. Tak jako já a mí blízcí. Zabil jsem její matku, ale pořád mi to nestačí. Chci, abyste přišel na určité místo. Tam se setkáme. Já, vy a ona. Nikdo jiný tam nebude. Setkáme se a zároveň rozloučíme. Pokud nechcete, aby trpěl někdo další a aby ona trpěla víc, přijdete. Abyste mi věřil, že si nevymýšlím, přikládám fotku. Nemusím doufám zdůrazňovat, že tohle je jen malá ochutnávka toho, co ji čeká, pokud se nedostavíte. Vím, že už po mě pátráte. Ale marně. Dnes na shledanou, pane Grissome.
Jack Cuttler
Z obálky vypadla fotografie. Vzal ji opatrně do rukou. Na ní byl ten nejhorší výjev, který viděl. Jeho dcera, ruce měla připoutané k tyči, na sobě neměla téměř nic. Byla zhroucená na zemi v zoufalé póze. Okamžitě mu došlo, co s ní ten parchant dělal. Dával si záležet, aby ze snímku nebylo poznat nic, co by mohlo prozradit místo úkrytu. Byl tam ještě jeden papír. Plánek, který mu ukazoval, kde přesně má dnes o půlnoci být. Tohle místo dobře zná. A z druhé strany dopsáno, že tam nebude nikdo jiný, nebo budou oba litovat dne, kdy se narodili. Bylo jedenáct večer.
"Gregu, co už jste zjistili o únosci, krom jména?"
"Gile? No … pronajal si karavan … tam ji nejspíš drží," jakmile uviděl svého nadřízeného, znervózněl.
"Dobře. A ještě jedna otázka," když zjistil, že v laborce nikdo není. Bezmyšlenkovitě položil vzkaz na jeden ze stolů.
"Ty jsi řekl Saře, co se stalo?"
"Jo, nějak to ze mě vylítlo … a stejně se nic nestalo, ne? Aspoň se tak chováš. Prostě jako bych byl panák na jedno použití."
"Gregu, chovám se tak, protože netuším, jak se mám chovat. Protože je to hrozný zmatek. To co se teď děje … ale nejsi mi lhostejný. A neberu tě jako panáka na jedno použití … Miluju tě, Gregu."
"Gile, já … já … tebe taky … ale toho se bojím," hlesl.
Gil došel až k němu. Greg před ním couval až zády narazil do stěny. Gil se k němu pořád blížil. Políbil ho. Greg se přestal bránit. Jednu ruku zabořil Grissomovi do vlasů. Vášnivě opětoval jeho polibky. Vnímal jen jeho vůni a doteky, které v něm vyvolávaly spalující touhu. Jeho vousy ho škrábaly do tváře, ale to ho jen ještě víc vzrušovalo. Gil věděl, že mu možná zbývá hodina. Jedna hodina na tomhle světě, pak musí jít, aby netrpěl nikdo další. A aby už zkončilo trápení jeho nejbližší. Tuhle chvíli si užíval plnými doušky. Pouhé líbání už mu přestávalo stačit, ale musí to ukončit. Bude muset jít.
Otevřely se dveře, ani jeden z nich to nevnímal, a v nich …
Žádné komentáře:
Okomentovat