"Vypadáš úžasně, klidně se můžeš přestat pořád upravovat," ušklíbla se na Jaqueline kamarádka.
"Hele vážně chceš jít na ten večírek? Po tom všem?"
"A mám se nudit v hotelu? Radši se trochu pobavím, na tom, že mi vyhořel byt, už moc nezměním, nemyslíš?" druhá žena se snažila brát poslední události s nadhledem a optimisticky. "Ostatně nejsem to jen já, ale celý dům."
"A s tím hotelem taky. Říkala jsem ti, že můžeš být u mě. Mám dům velký dost, teď když jsem v něm sama. Zbytečně utrácíš, teďka budeš potřebovat na nový začátek. "
"To je dobrý, nechci nikoho obtěžovat, snad už si brzo něco najdu. A fakt to zvládnu."
"Fajn. Hmm … pozvala sis někoho, jak jsem ti řekla?" úsměv ještě víc roztáhla.
"Jo, měl by čekat dole s ostatníma."
"To je dobře. Že nemáš averzi," poplácala ji Jaqueline po zádech.
"Snažím se se vším co nejlíp vyrovnat, myslím, že mi to jde."
"Tak jdem?" sjela kritickým okem kamarádku a když na ní neshledala žádnou vadu, otevřela dveře koupelny.
"No jasně."
Obě scházely po schodišti. Jaqueline v krátkých černých šatech s hnědými vlasy vyčesanými do drdolu a Sara v upnutém tričku bez rukávů a dlouhých tmavých kalhotech. Vlasy měla rozpuštěné. Velmi to slušelo oběma, přítomní muži je se zájmem pozorovali, dokud nezapluly do davu. Jaqueline jako hostitelka všechny přivítala a potom spustila hudba. Pár přítomných pánů se sešlo kolem občerstvení, ostatní vyrazili s partnerkami na parket. Jaqui se okamžitě kolem pasu omotaly snědé ruce jejího přítele.
"Čau, Nicku," usmála se Sara na muže, kterého pozvala, a který čekal u paty schodiště.
"Ahoj. Teda seš kočka," zatvářil se uznale.
"Nech toho," plácla ho přes rameno. "Půjdem si dát něco k pití, nebo si zatancujem? Hm?"
"No … jestli chceš tancovat, tak klidně," ale nečekal, vzal ji za ruku a vtáhl na parket. Málokdy se mu naskytl pohled na tancující vyfintěnou Saru. V práci se nesnažila vypadat jinak než obyčejně.
K Nickově smůle skončila vcelku rychlá písnička a začala hrát dost pomalá. Už byli ale mezi tančícími páry a Sara mu odevzdaně položila ruce na ramena.
Ona sama se divila, že i po tom všem se dokáže bavit a nevadí jí taková blízkost mužů.
Party se po půlhodině slušně rozjela a skoro každý už měl v sobě jisté množství alkoholu. Nicka nevyjímaje. Asi při pátém ploužáku už jí sjížděl rukama ze zad níž a dokonce ani to ji nedonutilo ho odstrčit. Nevěděla, jestli to způsobil alkohol nebo prostě snaha na všechno zapomenout a jak řekla Jaqui začít znovu.
"Nicky, nejdem si vzít něco k jídlu?" odtáhla tanečníka trochu stranou a opřela se o konferenční stolek.
"Ale jo, možná bychom si měli dát oddych. Mimochodem kde je ta tvoje kamarádka - hostitelka? Rád bych jí poznal," rozhlížel se po ženě, kterou viděl na schodech se Sarou a od té doby nezahlédl.
"Vidíš, nevím. Asi někam zmizela s Joelem. To je ten vysoký portoričan," dodala, když se Nick zatvářil nechápavě.
"Aha. No … A proč jsi pozvala zrovna mě? Mohlas přece kohokoli."
"No tak docela zase ne, tolik lidí neznám, nedávno jsem ukončila vztah … a být tu sama jsem taky nechtěla."
"Tak to jo. Jak to vypadá s tvým bytem?" vzal ji kolem ramen a odtáhl někam, kde je větší klid.
"Zatím nijak. Snažím se něco najít, zatím všechno nad moje možnosti."
"Vzal bych tě k sobě, ale … však víš, mění mi trubky, je tam děsnej binec."
"To je dobrý Nicky, vážně, nechci nikoho obtěžovat. Ale díky."
"Chtělo by to někam si sednout."
Oba začali hledat nějakou volnou židli nebo sedačku. Ale dřív, než k nalezeným objektům zamířili, ozval se mužský výkřik.
"To … to byl Joel!" vykřiklo několik lidí a mezi nimi i Sara. Klubko slavících se nahrnulo do dveří koupelny, odkud se řev ozval.
"Hej! Co se děje!" snažil se Nick přeřvat veškerý mumraj. Spolu se Sarou se prodírali přes zvědavce až k bílým dveřím.
"Joeli!" Sara už byla skoro uvnitř. Ti, co stáli blíž se naopak snažili dostat co nejdál.
"A sakra …" Nick už se dostal až na podlahu pokrytou čistě bílými dlaždičkami. Pomalu po nich kráčel až se dostal k velké kaluži krve. Sehnul se k tělu v černých krátkých šatech.
"Proboha!" Sara se chytla dveří. Všichni ostatní už dávno koupelnu opustili a velká část opustila i dům. Většina z těch, co Jaqueline zahlédli, s křikem.
"Joeli! Co se stalo!" uhodila Sara s brekem na přítele mrtvé.
"Já nevim! Hledal jsem ji a pak jí našel už … takhle!"
Nick si asi jako jediný snažil zachovat chladnou hlavu. "KLID!" zařval.
"Všichni zůstaňte NA MÍSTĚ! Saro ty zavolej k nám na kriminálku," otočil se ke kolegyni, která se křečovitě držela Joela jednou a vytáčela číslo svého šéfa druhou rukou.
Nick ji starostlivě pozoroval. Věděl, že s tím, co má v krvi nemůže vyšetřovat ani jeden z nich. Proto ji, když zavěsila, chytil a odváděl pryč. Vysoký portoričan šel za nimi. Byl stejně jako Sara úplně rozklepaný a první co udělal bylo, že se zhluboka napil vodky.
"Nicku … Nicky proč … proč!" choulila se mu do náruče a plakala. Snažila se celé poslední dny být silná a všechno zvládnout. Tohle bylo už ale moc.
"Nevím … Sari nevím."
I přes veškeré důrazné prosby, aby nikdo dům neopouštěl, byl po příjezdu kriminalistů a policie téměř prázdný. V pokoji, kde se slavilo, seděl pouze zdrcený Joel, v koutě postávalo pár dalších lidí, kteří dosud neodešli, a na pohovce Nick pevně objímal Saru.
Grissom to přelétl očima a mířil rovnou na místo činu. "Můžete mi někdo popsat, co se tu stalo?"
Nick se Sarou se zvedli a šli za ním. Sara odvracela zrak od své přítelkyně, přestože mrtvých těl viděla za svůj život už nespočet.
"Byl tu večírek … každý pil, tancoval a potom jsme slyšeli jak Joel křičí … a viděli jsme Jaqueline mrtvou. Joel tvrdí, že ji hledal a když přišel sem, už tak byla."
Gil si přeměřoval Nicka, který stále držel Saru kolem pasu a za ruku.
"Nikdo nejspíš nic neviděl …"
"Fajn. Jim už se poptá těch, co tu zbyli. Dotýkal se jí někdo? Dotýkal se tu někdo něčeho?"
"No … nemůžeme vyloučit, že tu nikdo nebyl. Ale od její smrti jsem jen já zjišťoval, jestli je mrtvá a asi tu budou ještě Joelovy otisky," odpověděl Nick. Sara nemohla. Jen sledovala scénu před sebou a odmítala se Stokese pustit. Grissom od nich odvrátil zrak.
"Jo …" snažil se vymazat z hlavy všechny ostatní myšlenky a zajistit pořádek jak na místě činu tak sám v sobě. "Lidi, vy dva tu asi moc platní nebudete … měli byste jet domů."
"Chceš to tu zpracovat sám?" udivil se Nick. "Zvládl bych ti pomoct."
"Ne … ne to je dobrý. Jeďte domů," opět od nich raději odvrátil oči, když Nick hladil Saru po roztřesené ruce a odváděl z koupelny.
"To nebyl moc vydařený večírek …" smutně se na něj usmála.
"Bohužel. Tvojí kamarádky je mi líto …"
"Jako by toho nebylo málo …"
Nick ji pohladil po vlasech. "Zavolám ti taxík do hotelu jo? Grissom tu nemůže dělat sám."
"Fajn."
"Budeš v pohodě?"
"Jo, nějak se s tím srovnám …"
Povzbudivě se na ni usmál, objednal taxi a stál u ní, dokud auto nepřijelo. Nařídil jí zavolat hned, jak dorazí do hotelu. Pak se otočil a vrátil se za svým šéfem.
Ten snímal otisky z kliky a z rámu dveří. Ani se na Stokese neotočil.
"Neměls jet domů?"
"Říkej si co chceš, ale na tebe samotnýho je to velkej dům."
"Můžu zavolat Grega."
"Nooo ten bude určitě célej šťastnej," mrknul Nick na velké hodiny proti dveřím.
"Fajn. Nechci ale pak slyšet jedinou stížnost, že vyšetřovatel byl pod vlivem alkoholu."
"Zvládám to," přesvědčoval stále nadřízeného Nick.
"Mimochodem, co jste tu se Sarou dělali?" zeptal se ho Grissom, když mu půjčoval rezervní latexové rukavice.
"Jaqueline je … byla její kamarádka. Pozvala jí na večírek a ona měla vzít někoho s sebou. No a prý neměla lepší volbu," pokrčil Stokes rameny.
"Mhm. Zítra si s ní budu muset promluvit."
"Protože tu byla se mnou?" vyjelo Nickovi dřív, než to stačil zastavit. Pak se zarazil.
"Ne," řekl Gil důrazněji, než měl v úmyslu. "Znala oběť."
Kriminalista přikývl a už chtěl projít kolem šéfa a zkusit poprášit otevřené okno, když se mu rozdrnčel mobil. Grissom mu nevěnoval pozornost, dokud se neozvalo špatně utajované 'Saro'.
"Jak je jí?" zeptal se proto, když byl hovor u konce.
"Nic moc, ale prý to bude dobrý."
Zbytek jejich práce probíhal mlčky. Jen sen tam si sdělovali dojmy z nalezených důkazů, kterých zase tak moc nebylo.
"Můžu se na něco zeptat?" ozval se nesměle Nick, když ohledávání místa činu uzavírali.
"Pokud to nebude dovolená, tak prosím," odpověděl prostě Grissom. Měl teď totiž o dva kriminalisty méně. Warrick byl na třídenním semináři v LA a Catherine si užívala dlouho plánovanou dovolenou s Lindsey.
"Ne, to se neboj. Proč jsi odsud ale mě a Saru vyhazoval?"
"Nikoho jsem nevyhazoval. Jen jsem chtěl, ať odejdete."
"No a není to to samé?"
"Ne, to není, Nicky."
"No fajn a proč jsi teda chtěl, ať odejdeme?"
"Jste svědkové. Navíc jste oba pili, byli jste tu celou noc a svým způsobem patříte mezi podezřelé."
"Jo, to ale není ten pravej důvod," pochybovačně se na něj podíval.
"To JE ten důvod," Grissom se přesvědčivě pousmál. "Dej mi cos našel a taky jeď domů. Dostav se až začne směna," ale důvod, proč on je v práci dřív, neřekl.
Nick mu všechno poslušně pomohl odnést do kriminalistického auta.
"Tak proč jsi tu mě nechal a Saru ne?"
"Sara nevypadala moc dobře. A ty by ses nechal vyhodit?" nasedl.
"A pak že to …" ale to už mluvil akorát k odjíždějícímu autu, "nebylo vyhazování!"
"Detektive, co se stalo s Jaqueline?" přišoural se k němu chvilku na to portorický svalovec.
"Má ji v péči koroner. Vy jste ještě neodjel?"
"Ne … co se bude dít teď?"
"Kriminálka si odvezla důkazy a ihned je začne zpracovávat. Nebojte Joeli, najdeme toho, kdo to udělal."
Joel přikývl, nechal Stokese zavolat si vlastní taxi a odjet domů.
Žádné komentáře:
Okomentovat