Jenže dnešek byl v něčem jiný.
Ne, že by ostatní dny plynuly stejně, každý přinášel nová překvapení a zjištění, ale dnešek byl ještě zvláštnější.
Za dveřmi totiž ležela pošta. Skutečná pošta, s razítkem soudní podatelny okresního soudu New York. Vůbec si nevzpomínal, že by kdy v New Yorku něco prováděl, natož aby byl tak neopatrný, nechal policii zavolat, nevymazal jí paměť a dokonce poskytl své skutečné jméno a bydliště.
Zvedl tedy úřední obálku ze země, roztrhl ji a vyndal několik listů. Konkrétně dva.
Došel pomalu až k baru, kde obvykle řeší veškeré své problémy, a začetl se.
Rozhodnutí č. 734
okresního soudu Spojených států pro Brooklyn, New York
sídlem St. Marks Avenue 779
ve věci opatrovnictví nezletilé Jessicy Rachel Taylorové narozené 16. října 1995 v New Yorku, dosavadním bydlištěm Union street 728, Brooklyn, New York
Tento řádek musel číst dvakrát, aby se ujistil, že opravdu dobře vidí.
Z důvodu podání stížnosti Alice Macdonaldové, pracovnice úřadu sociální péče města New York, na rodinné, výchovné a sociální poměry rodiny Taylorových, byla prošetřena situace nezletilé Jessicy Rachel Taylorové.
Výše uvedená dosud žila ve společné domácnosti s otcem a matkou. Otec, sgt. Mac Taylor, narozen 22. srpna 1959, povoláním vedoucí kriminální laboratoře města New York, matka, dr. Nina Taylorová, narozena 23. září 1967, povoláním přednášející na fakultě filozofie University of New York.
Uvedení rodiče mají kromě Jessicy Taylorové pět dalších dětí, nyní již v dospělém věku. Přesto situace v rodině není taková, aby poskytla Jessice Taylorové vhodné zázemí a odpovídající výchovu.
"Sakra a co je mi jako po tom?"
Zjištění soudu je následující:
Ani jeden z rodičů nevěnuje dostatek času, pozornosti a péče, proto je výchova Jessicy Taylorové zanedbána. Dohlížení na školní docházku a jiné aktivity je na nulové úrovni, ohrožen je i její emocionální a psychický vývoj vinou ignorace rodičovských povinností. Dohlížející sociální pracovníci zjistili závažné nedostatky v komunikaci mezi rodiči, velmi malý zájem o osobu Jessicy Taylorové a celkově nevhodné prostředí, z kterého byla jmenovaná následně odebrána.
S přihlédnutím k přání otce, který osobu opatrovníka kvůli nebezpečnosti svého povolání určil již dříve, je proto nezletilá Jessica Taylorová umístěna do péče
Damona Salvatora, narozeného 16. listopadu. 1982, bytem Mystic Falls, Virginia, povoláním umělecký malíř, jehož situace byla pro pobyt jmenované nezletilé shledána jako dostačující.
Rozhodnutí nabude pravomoci okamžikem doručení adresátovi.
Tedy teď.
Druhý list dopisu obsahoval ještě pokračování.
Jelikož se rodiče Jessicy Rachel Taylorové proti rozhodnutí soudu neodvolali, byla jmenovaná odebrána z jejich péče a prozatím umístěna v Chicago Orphan Asylum, kde si ji je opatrovník do tří dnů po obdržení rozhodnutí povinen vyzvednout či se jinak se zástupcem domova domluvit.
V případě nesouhlasu je určený opatrovník povinen zaslat odvolání k okresnímu soudu Spojených států pro Brooklyn, New York, uvést důvody, pro které se o jmenovanou nemůže starat a vyčkat rozhodnutí. V takovém případě zůstane jmenovaná až do určení nového opatrovníka v dětském domově.
V případě převzetí opatrovnictví a následně rodičovské péče je poté povinnen převést na svou osobu i veškerá práva a povinnosti vyplývající ze závazků jmenované, jako je dohled nad bankovním účtem, školní docházkou, či správu majetku do dne její plnoletosti.
A následovala adresa domova.
Damon se ještě chvíli pochybovačně díval na oba papíry, jako by se písmenka na nich měla přetransformovat do slova VTIP. Považoval to za vtip. Za jeden velký nejapný vtip. Ale čím déle si rozsudek prohlížel, tím více mu docházelo, že je to realita.
Automaticky po paměti sáhl pro skleničku a napůl prázdnou lahev se zlatou tekutinou, nalil si, znovu se na dopis podíval, poté se napil a znovu se začetl.
Když se ani tehdy děsivý obsah nezměnil, musel uznat, že má skutečný problém.
O existenci žádné Jessicy Rachel Taylorové dosud neměl ani tušení, natož o tom, že žije v nevhodných poměrech, nebo že má pět sourozenců. Neměl tušení ani o existenci jejích rodičů, marně se snažil přijít na to, jak ho tedy mohl nějaký Mac Taylor určit opatrovníkem svého dítěte.
Pořád při tom zíral na popsaný papír a přemítal, co se teď bude dít.
Pokyny zněly jasně, do tří dnů má dojet do Chicaga, tam si vyzvednout toho špatně vychovaného fracka a nejspíš ho někde ubytovat. Novinkou pro něj bylo i to, že je mu třicet a je malířem. Jestli měl poslední dobou v ruce nějakou štětku, určitě ne takovou, s kterou by se malovalo. Tohle zkrátka musí mít na svědomí někdo další a jeho by moc zajímalo, kdo.
Z chmurných úvah ho dostalo až klapnutí dveří a postava, která se ležérně opřela o vchod do pokoje.
"Problémy, bratře?" Stefan sjel Damona pohledem. Když viděl jeho kyselý výraz a otázky v očích, bylo to první, co ho napadlo. Pak se labužnicky napil ze sklenice plné jakési červené tekutiny. Krve. Od doby, co se znovu ozvalo jeho horší já a převzalo vládu nad celým Stefanem, podobné situace si užíval.
Damon zvedl oči od záhadného dopisu ke Stefanovi. Pak jen přikývl, vrazil mu do ruky rozhodnutí a druhou mu vyškubl nedopitou sklenici. Whisky ho zkrátka neopije.
"No," ozval se znovu Stefan, když dočetl. Na rozdíl od svého bratra pobaveně. "Myslím, že máme novou spolubydlící."
Žádné komentáře:
Okomentovat