Cítil, že leží v něčem měkkém, vnímal, že kolem něj je jasné světlo a slyšel nezřetelné vrčení a pípání. Při tom si ale pamatoval jako poslední, že utíkal s Jane před albertosaurem, a že ten ho napadl. Jak to ale mohl přežít? Neměl zbraň, neměl nic. Nutně ho musel roztrhat na kusy.
Ale on žije. Leží v posteli a něco kolem něj funguje. Nejspíš bude v nemocnici. Pořád se ale nedokázal přesvědčit, protože nechtěl nechat proniknout ostré světlo k očím. Už takhle mu bylo nepříjemné.
Místo toho se zkusil pohnout. Ale zjistil, že to nepůjde. Tedy cítil své tělo. Cítil prsty, ruce, nohy. A možná dokázal posunout ruku. Ale rozhodně nedokázal ani nadzvednout hlavu.
Brzy na to ale zjistil, že ho něco nepříjemně bodá do paže. Pomyslel si, že je to dobrá zpráva, protože kdyby bylo něco špatně, necítil by.
"Lež, nezkoušej se zvednout, nemůžeš."
Uslyšel ten hlas a v první chvíli ho napadlo, že pokud je v nemocnici, je to nějaká sestra. Ale nebyl si jistý, jestli ho nezná.
"Slyšíš mě? Evane, nehýbej se."
Ano, zná ho. Měl by oči konečně otevřít, stejně to bude muset jednou udělat.
"Takže mě nehodláš poslouchat?"
"Co?" povedlo se mu zachrčet. S potěšením zjistil, že ho poslouchají hlasivky.
"Nehýbej se, jsi po operaci a musíš odpočívat," zopakovala Jane. Seděla na vedlejší prázdné posteli a pozorovala ho.
"Jak … jak jsem … přežil?" pokusil se na ni zaostřit, když vytušil její stín, ale nepodařilo se. Musel zase zavřít oči, protože ho bolelo úsilí vynaložené na jejich otevření.
Jane se smutně ušklíbla. "Skoro ne. Bylo to vážně … vážně na poslední chvíli, když … když jsi mi zachránil život …"
"Tak vidíš," vydechl Evan.
"Vidím co?"
"Že mi nejsi ukradená … že mi na tobě záleží," znovu se pokusil oči otevřít a i když si připadal, jako by je měl přelepené páskou, snažil se je tak udržet.
"Evane, to … ehm … přijeli ti tví kolegové. Asi dostali hlášku dost brzo a stihli to. A potom samozřejmě policie, někdo zavolal armádu …" zakoktala se, protože rozhodně nechtěla nic podobného řešit a také už dávno pochopila, že na něj křičela neoprávněně. Byla mu vděčná za svůj život. Udělal to pro ni bez rozmyslu. A ona mu před tím vyčítala, že by to vlastně nikdy nechtěl udělat.
"To měli vážně perfektní načasování," mluvil potichu a docela mumlal. Přesto byl spokojený. Jí se nic nestalo.
"Měli. Začli na něj střílet hned, jak se do tebe … jak tě … jak …" hledala vhodnější slovo, než 'jak se do tebe pustil', "jak zaútočil. Ke mně už se vůbec nedostal. Ale stihl ti ještě dost ublížit, tvoje břicho, on … budeš tam asi mít pořádnou jizvu. Museli tě operovat, ale krom … krom kůže bys neměl mít následky."
"Takže se mě pokusil vyvrhnout?"
"Tak nějak," tohle označení se jí však zdálo ještě méně vhodné.
"Stálo to za to."
"Ztratil jsi hodně krve. Bála jsem se, že to nepřežiješ …"
"Tak už chápeš, proč jsem se bál já o tebe? Čemu jsem chtěl zabránit?" ignoroval, že ignorovala jeho. Chovala se, jako by ho neslyšela a pořád dutě vykládala, co se s ním stalo a jak dinosaurus padl jen o chvilku dřív, než ho stačil zabít. To vědět nepotřeboval.
"Tak chápeš?"
Jane na to jen chvíli mlčela.
V nemocnici viděla živého dinosaura poprvé, ale teď to s ní otřáslo víc. V nemocnici jen sledovala, jak urval ochrance ruku a rozkousal mu hlavu, ale teď byla u masakru několika nevinných lidí, ke kterým se téměř připojila, kdyby jí Evan neodhodil stranou. Kdyby ji nezachránil ten, který se přímo před ní producíroval s jinou, který ji mučil schůzkami, aniž by jí opětoval city a při tom o nich určitě věděl, o kterém si myslela, že si s ní hraje a schválně si z ní utahuje. Nastavil vlastní život, i když nemusel.
"Mohl jsi … utéct. Měl jsi spoustu času dostat se do bezpečí … zaměřil se na mě a tys mohl …"
"Nemohl. Nikdy. Už nikdy," nedíval se na ni, ale do stropu. Odhodlaný a trochu i uspokojený tón se z jeho hlasu vytratil. Najednou zvážněl a snad i zestárl o několik let. "Chtěl jsem umřít sám, než to znova prožít …"
"To je … to tvoje poslední tajemství? Stalo se to jí, že?" zeptala se potichu. Připadalo jí, že takhle smutného a vzpírajícího se minulosti ho ještě neviděla. A také, že tentokrát už odpoví.
"Byl to taky albertosaurus. Větší. A já … se na to jen díval."
"Evane … to mě mrzí … tohle je …" strašné, chtěla říct. Strašné prozření. Teď už chápala naprosto. Sice nesouhlasila s tím, co jí prováděl, ale chápala to. Stalo se skoro úplně totéž, co s jeho mrtvou manželkou před dvěma lety. A on raději zahodil vlastní život, než aby musel znovu sledovat, jak umírá.
Nešlo o to, že by o ní nestál. Nestál o zklamání.
Zavrtěl hlavou, aby dál nepokračovala a pevně sevřel rty, aby už sám nic neřekl. Vždyť tu dnes leží on a navíc živý a Jane přežila. Nesmí znovu myslet na to, co se stalo před dvěma lety. Ale neubránil se. Dokonce udělal něco, čím se dle jeho mínění chlap shodí nejvíc. Nechal slzu, aby mu stekla po tváři.
"Evane …" Jane ji zahlédla. Přesedla si na jeho postel a chytila ho za ruku. "Je mi to líto … nikdy bych tak nevyjela, kdybych to věděla … promiň … a děkuju," chvilku vypadala, jako že mu chce ještě něco říct. Ale pak se najednou zvedla.
"Musím už jít. Ale brzo se vrátím. Myslím, že budu chvíli sloužit na JIPce."
Čekala, že poznamená, že tak dlouho tu snad ležet nebude. Ale mlčel. Pořád zíral do stropu tím nesnesitelně utrápeným raněným pohledem. Jenže musela jít. Doktor jí povolil jen chvilku a teď, když se Evan probral, mohl co nevidět přijít.
Ani na něj nečekala. Probral se a komunikoval. Nepotřebovala víc ujištění, že bude v pořádku. Naopak potřebovala vypadnout na vzduch.
Co jí vlastně řekl? Že jeho milovanou ženu zabil albertosaurus a on se bál začít si s ní, protože se to mohlo zopakovat. A nakonec i téměř zopakovalo. A teď? Když už je všechno venku? Mohl by teď? To ani nenaznačil. A co když opět podléhá falešné naději, kterou si vytvořila proto, že tak hrdinsky zakročil? Ostatně neudělal by to i pro kamarádku? Musí v tom být láska, kterou potlačovala, a která se znovu naplno probudila spolu s jeho slzou?
"Nemysli na to, dej pokoj, už dej pokoj!" okřikla sama sebe, jinak by se jí snad rozskočila hlava. Vrátíš se sem zítra a promluvíš si s ním otevřeně. Jste přece dospělí lidé. A ty ho miluješ. A on zbořil poslední překážku. Teď máte čistý stůl. Vyřešíte to, napomínala se už v duchu.
Ale stejně se nedokázala ani vyspat a na zítřejší službu šla stejně nervozní, jako kdyby dělala nějakou zkoušku. Opravdu ji přemístili na JIPku, ale k Evanovi se celý den nedostala. Nervozita v ní rostla a když ji konečně ve tři hodiny poslali zkontrolovat jeho stav, pomalu ani nevzala za kliku.
Jen doufala, že už nebude mít ten zničující pohled, při němž ho chtěla obejmout, utěšit a sama padnout do deprese zároveň.
"Vidím, že jsi měl návštěvu …" polkla, protože si hned představila Aubry. Sice jí nepřipadalo nejvhodnější nosit chlapům do nemocnice zrovna kytky, ale Aubry dokázala i divnější věci.
"Ano. Z květinářství tady za rohem. Je opravdu … dobrý podnikatelský nápad zřídit si prodejnu hned vedle nemocnice. Určitě jim to nese."
"Ahm …" přikývla na souhlas a se sevřenými rty přešla k jeho posteli. Začala kontrolovat záznamy z uběhlého dne.
"A mohla bys pro mě něco udělat?" snažil se tvářit neutrálně, ale vracelo se mu jeho staré poťouchlé a sebejisté já. Včerejší smutek odplul pryč. Usmíval se.
"Co?"
"Ta kartička," kývl ke kytici.
"Myslím, že ruce máš v pořádku, měl bys je zase rozcvičovat a rozhýbat," přisunula vázu blíž k němu, aby se pro kartičku natáhl sám.
"A já myslím, že nejsem ten, kdo by si to měl přečíst."
Rezignovaně vzala do rukou lístek zasunutý mezi dva vrchní květy.
'Omlouvám se za všechno, co jsem ti řekl, nebo udělal. Nikdy jsem ti nechtěl ublížit, ale touha neztratit tě byla možná větší a proto jsem ublížil. Ale nenuť mě porušit i to druhé. Přijít o někoho důležitého je peklo. Ale podruhé? A ty jsi důležitá. Pořád víc. A pořád víc tě potřebuju. Už víš, proč jsem se bránil. Ale už se nechci bránit dál.
Odpusť mi, pokud ještě můžeš.
P. S. - V nemocniční uniformě jsi sexy'
Jane dočetla a zvedla k Evanovi oči.
Proběhlo několik vteřin napětí, kdy se rozhodovala, jestli po něm kartičku mrsknout i s celým pugétem.
Místo toho se jen opřela o hranu postele.
"Vážně ses o mě tak bál?"
"Víc, než myslíš."
Sklonila se, vzkaz pořád svíraje v ruce, a políbila ho.
"Mimochodem, já jsem sexy pořád."
Žádné komentáře:
Okomentovat