Pokud se někomu z kriminalistů poštěstilo přijít ráno nebo dopoledne, jako právě dnes, čtvrtý den, Stelle a Dannymu, viděli, že nejsou jediní, kdo pravidelně hlídkují u jeho pokoje.
Zrovna, když chtěl vzít Danny za kliku, Stella ho zastavila a ukázala přes sklo na ženu, která seděla u Macovy postele, držela ho za ruku a, pokud mohla soudit, starostlivě ho pozorovala. Nejdřív ji nepoznali, ale když se víc natočila, oba překvapeně vydechli.
Nebylo pochyb, že jde o jeho přítelkyni. Ostatně věděli, že ji má, a že jsou spolu už delší dobu. Aspoň Bonaserová to věděla. Ale že po boku Maca Taylora se může objevit tahle žena, nečekal nikdo.
Nevšimla si, že před pokojem stojí jeho kolegové. Vůbec si nevšímala dění na chodbě nebo někde jinde. Potřebovala, aby jí dal nějak najevo, že ji slyší, že ji vnímá a že bude v pořádku. Tiše na něj mluvila.
Vzpomínala na jejich seznámení. I na to, jak nevěřil, že se jí líbí. A prosila ho, ať se probere. Měla o něj strach. Chtěla mu říct ještě jednu věc, důležitou. A potřebovala od něj slyšet...co vlastně. Že ne, že to tak být nemůže, nebo naopak, že má radost? Potřebovala jeho názor a jeho radu, co dál. Proto se měli tenkrát sejít na večeři, ke které nikdy nedošlo.
Na druhou stranu ale vlastně vůbec nezáleží na tom, kdo co je a co dělá. Nebo kolik mu je. Jim už teprve ne. Přesto ale ta dotyčná očividně nestála o kontakt s ostatními, zvláště s jedním. Nechtěli jí situaci ještě víc ztěžovat, takže Messer i Bonaserová zase odešli.
Přemýšleli, jak se mohli ti dva seznámit a napadlo je, že je docela ironické, jak se lidé, kteří jsou podle ostatních pro sebe stvořeni, nevydrží, nebo vůbec spolu nejsou. Naopak nečekané páry těžko něco rozdělí. Už jim ale bylo naprosto jasné, proč drží jejich vztah v tajnosti. Živě si dokázali představit reakci jednoho z nich. Ten hlavně se o tom neměl dovědět. A ten přijel k nemocnici chvíli po jejich odchodu.
Dovolenou s Emily si Don Flack náramně užil. V Kalifornii se měli úžasně a když pomine ty marné trapné pokusy, kdy válčil se surfem, klidně by si ji zopakoval. Emily je vůbec bez nadsázky nejlepší přítelkyně, jakou si mohl přát. Až na její práci. Několikrát se pokusil z ní dostat, co vůbec přesně dělá, hlavně během jejích služebních cest, ale zarputile mlčela. Po pátém pokusu se už urazila a odmítala s ním mluvit, dokud si ji neudobřil a neslíbil, že se jí nikdy vyptávat nebude. Nepokládala za důležité, aby znal detaily. Vůbec to není nic důležitého. Tohle vysvětlení mu musí stačit. Prozatím stačilo a rozhodl se něco si zjistit sám, později, a doma. Potom už se nenechali ničím rušit a v neméně dobré náladě se po pěti dnech vrátili domů. Trochu opálení, trochu unavení a o trochu víc si blíž.
Pár minut po příletu se ale Flack dověděl o Macovi a znovu si ověřil nezvratné pravidlo, že každá radost se dá během jediné vteřiny zkazit. Dopoledne, poslední den dovolené, trávený už v New Yorku, zajel tedy do nemocnice. Sice mu bylo řečeno, že je Taylor v kómatu a jeho návštěva nebude nic platná, ale on u něj byl taky, když tehdy vybuchla budova, ve které byli, a skoro přišel o život. Měl by mu to oplatit.
Zamkl auto a zamířil ke vchodu. Neměl nemocnice rád. Bez zbytečného protahování se zeptal na Macův pokoj. Sestra na recepci byla velmi nepříjemná, typická pověstná zdravotní sestra. Neměl je rád.
Třetí patro, JIPka. Ještě stále nebyl převezen na normální pokoj. Návštěvy povolené maximálně po dvou. Asi zbytečné říkat, že je tu sám, nebo cokoli jiného namítat. Ona přece ví všechno nejlépe. Vážně je neměl rád.
Vystoupil z výtahu ve třetím patře. Sterilní a neosobní prostředí nevyvolávalo moc dobrý pocit. Jak se tu vůbec člověk má chtít uzdravit, když už chodba působí tak depresivně? Bílá a přesto depresivní.
Byl už skoro u Taylorova pokoje. Nikde nikdo, až na jednu ženu, která se smutně a pomalu ploužila opačnou stranou, než on sám.
"Sam? Co tu děláš?"
"Done?" vypadala, jako by se jí najednou zhroutily všechny plány. "Ahoj … teda … dlouho jsme se neviděli, co."
"To ne, nečekal jsem, že tě potkám v nemocnici. Za někým jdeš?"
"Ne, odcházím. Mám tu … přítele, oni ho … někdo ho napadl a zmlátil. Ošklivě."
"To mě mrzí. Kde je?"
"Tady …" kývla hlavou za sebe. Jasně k Macovu pokoji. Stejně se to někdy dovědět musí.
"Tady? Ale to je přece jednolůžák a je tam … Taylor …"
"Jo, já vím."
"Taylor? To je tvůj přítel?"
"Done a co?"
"A proč zrovna on? To nevidíš že je o … o kolik? Pětadvacet, třicet let starší? Nevidíš ten rozdíl?"
"Já to vím. Ale to je snad naše věc."
"Vždyť on je docela známý kriminalista a ty … bejvalá alkoholička, co dělá na baru. A navíc moje sestra!"
"Možná bohužel! Ty sis nikdy nedával moc pozor na pusu, viď? Tohle všechno je čistě mezi námi. Ty se do našich věcí nepleť! I kdybych byla feťačka, co je ti do toho! Jo a navíc, čekám s ním dítě pro tvou informaci!" štval ji jeho přístup. Hrozně ji štval, tak se rozhodla mu to oplatit.
"Dítě? Ty? S ním?"
"Nee, já jsem Panna Marie! Jasně že s ním!"
"Zbláznila ses, sestřičko," podotkl docela ironicky.
"Tak hele, dokonalej bratříčku, žijeme spolu skoro dva roky a tys o tom neměl ani páru! Jsem sice tvoje sestra, ale vůbec ses očividně o můj život nezajímal stejně jako zbytek rodiny, tak proč by ses měl zajímat teď? Navíc to dítě je moje a ne tvoje, ty s ním nebudeš mít nic společného. Já ho chci a on ho bude chtít určitě taky, i kdyby ses třeba postavil na hlavu! Nepletu se ti do života ani kdybys měl třeba dvacet dětí a každý s jinou!"
"Dobře, ale každý jste úplně někde jinde! Jste naprosto něco jiného!"
"Jestli zas narážíš na chlast, tak alkoholička jsem BYLA! A je jedno, jestli on je třeba prezident a já uklízečka, na tom nezáleží! A už vůbec ne nám! Budeme mít vlastní rodinu a ty si říkej co chceš. Přece i dokonalý a všemi milovaný bratříček detektiv se může plést!"
"Tak jo, všechno? Teď poslouchej ty. Já jsem jenom rád, že se chceš usadit a mít rodinu, ale Macovi je padesát nebo kolik ne? Stejně vaše dítě neuvidí dospět, ty jsi mladá ženská, co když to s ním později nevydržíš? Nebo … podívej, kde je teď. Co když se stane něco horšího? Má nebezpečnou práci," trochu utlumil naštvaný tón. Přeci jenom jsou na jednotce intenzivní péče.
"Taky jsi doteď nevydržela v žádnym vztahu moc dlouho, pokud vím. Proč bys s ním měla? Dva roky, fajn, jste spolu, ale nepotáhne to za chvíli jenom ta velká koule na noze zvaná dítě? Budete kvůli němu chtít držet pohromadě něco, co nemá smysl? Sam, vy jste každý jiný. Oba máte jiný pohled na život, jiné priority … myslíš, že pokaždé se opaky přitahují? I kdyby, každá přitažlivost časem oslabuje."
Chvíli se mu po jeho přednášce zatvrzele a nesouhlasně dívala do očí. Potlačovala chuť mu stejně jako v dětství prostě jednu vrazit a přestat se s ním bavit. Potom pomalu promluvila.
"Ty nic nechápeš. Vůbec nic. Doteď sis hřál krásný postavení, úžasnou pověst, nezvyklatelnou úroveň, všechno ti nacpali pod nos, protože se na tebe táta nevykašlal a ostatní pochopit prostě nedokážeš. Žij si tak dál, když ti to vyhovuje, ale do mě se necpi," obešla ho, přičemž do něj nezapomněla rádoby omylem vrazit, a nastoupila do přivolaného výtahu.
Prostě bude muset pochopit, že spolu chtějí zůstat, a že i nezměrné propasti se dají přeletět bez racionálních mostů.
Žádné komentáře:
Okomentovat