"Proč?" otáčel se. "Á, naš dětektív …" protáhl, jakmile mu pohledem spočinul na tváři.
Don ho popadl za límec a napůl odtáhl, napůl odtlačil do vedlejší ulice s mnohem menším provozem.
"Ty hajzle … odporná ruská svině!" vrčel, se svým obličejem téměř přilepeným k jeho. Pak s ním praštil o zeď vedle kontejneru.
Dimitrovi tím právě došla trpělivost. Zaťal ruce v pěst, svou hromotluckou postavu odlepil od zdi a surově vrazil detektivovi do břicha.
"Nejdřiv se pódivej na sebe a pak někomu nadavej do sviní, polícajcka držko!"
Všechno, co dusil se okamžitě dostalo ven. Zvedl se, jak ho rána donutila sehnout. Bez toho, aby si uvědomoval bolest, kterou mu to způsobovalo, bez povšimnutí odřených kloubů boxoval Flack do Dimitrova. V tom se mu ranou do hlavy zatmělo před očima a skácel se k zemi. Andrej k němu klekl.
"Ktyž si chce ptaček vyskákovat, musí mět křídla, na ktěrych se uděrži."
Chystal se stoupnout a dupnout mu na obličej. Flack se probral v pravý čas. Chytl jeho bundu, přitáhl ho blíž a vší silou praštil do zubů.
"Zabít nevinnou je podle tebe hrdinskej čin?"
Dimitrov vyplivl krev. Kopl stále ležícího Dona do břicha. Znovu. Oba najednou si všimli detektivovy pistole.
Rychlostí blesku k ní natáhli ruku.
"Ktyž se kací les, litají třisky," supěl Andrej, jak zarýval nehty do Flackovy pěsti.
"Za to cos udělal Jess tě …" konečně získal kontrolu nad zbraní, "zabiju!" Rus, jak táhl pistoli k sobě, najednou přišel o oporu, ztratil rovnováhu a přepadl. Zády narazil na kontejner. To mu na okamžik vyrazilo dech. Flack se hrabal na nohy. Z obočí mu odkapávala krev a pohyb mu umožňoval snad jen zápal boje. Roztřesenými prsty odjistil a chtěl zamířit.
"Tákhle chcipla ta tvoje coura! Seďéla a němohla nic. Jenom jeden rózdil přece jen byl. Ona prosíla o milost. Bala se jak podřezavaný prase!" Flack zbrunátněl. Ruce se mu roztřásly ještě víc. Dimitrov s překvapivou hbitostí vyskočil a vykopl protivníkovi zbraň z ruky.
Tomu to najednou bylo jedno. Skočil po něm, začal ho škrtit. Ránu pěstí následovala druhá, třetí. Narazil zakrváceného Dimitrova zpět mezi odpadky.
"Ty budeš jak to prase kvičet!" už nešlo rozeznat, kdo má na oblečení čí krev. Oba rváči měli zřízený obličej takřka k nepoznání. Dimitrov se narovnal, chytl útočícího Flacka a doslova ho odhodil.
"Sášu jsi zníčil. Valérija músela do Ruska! Ditě mam na krku ja! Takóvy hajzl, co rozvrací rodiny by měl chcipnouť!"
"Toho už se nedožiješ!" napřahoval se k další ráně. Andrej mu však podkopl nohy. Jediným skokem se dostal k zapomenuté zbrani. Roztrhl si tím obě nohavice a sedřel kolena. Flack se co nejrychleji doplazil k němu. Nasáklí krví smíchanou se sněhovou břečkou, se přetahovali o prvenství prstu na spoušti. Padl výstřel. Kulka se však zaryla do betonu pěkný kus od nich. Po zjištění, že střela vyšla nadarmo, začala bitka nanovo. Byli už notně unaveni a zdaleka ne tak pohybliví, jako na začátku. Pokračování poháněla jen msta.
Najednou uslyšeli přibližující se policejní sirény. Někdo patrně zavolal pomoc, alespoň to si mysleli.
Než si stačili uvědomit, co se děje, přiběhlo několik policistů s detektivem Taylorem v čele.
"Flacku!" poznal ho okamžitě, doběhl k němu, zbraň vrátil do pouzdra. Vzteklému Dimitrovi byla nasazována pouta. Měl ještě zbytky síly, kterými se vzpíral. Odpor byl ale k ničemu. Jedno auto ho brzy odváželo k ošetření a následně do vazby.
"Sakra Done, zbláznil ses? Přišels o rozum úplně?" třásl s detektivem Taylor.
"Pusť mě, to bolí! Asi mi … zlámal žebra …" z koutku mu tekl tenký červený pramínek.
"Zavolám sanitku."
"Nemusíš," snažil se marně zvednout ze země. "Mám tady auto."
"To ho chceš uřídit? Takhle zřízený?"
"Sanitku nepotřebuju, nechceš, abych zasvinil tvý auto. Tak co. Navíc ten parchant ještě žije!" prohlížel si zničený oděv a sedřené ruce.
"Dobře, pojedem mým autem. Ale do nemocnice," zarazil rázně další vlnu protestů. O jeho neuváženém činu, který vynese minimálně žalobu za ublížení na zdraví a napadení, se s ním hodlal bavit později.
"Stello, mám toho blázna."
"A kde je?" byla slyšet obrovská úleva.
"Míříme do nemocnice. Ale ty tam nejezdi. Brzy přivezou Andreje Dimitrova."
"Takže jsi ho našel?"
"Jo. Pánové se rozhodli dát si pár do těla nebo se rovnou pozabíjet," vrhl krátký pohled na Dona vedle sebe.
"Aha, no … tak … pak mi zavolej."
"Jistě. A kdyby chtěl Dimitrov vznést žalobu, stížnost, nebo něco, počkejte na druhou výpověď. Vůbec počkejte, až se vrátím."
"Fajn. Ale vyslechnout ho můžu."
"Jen k případu."
"Nejsem hloupá, Macu," zavěsila a detektiv se opět věnoval řízení.
"Jestli mě ještě i zažaluje, vážně mu ty kosti zpřelámu," zahučel temně jeho spolujezdec.
"Nech toho, Flacku!" okřikl ho. "Vážně si budeš pořád namlouvat, že by tě tahle korba nerozemlela? Neměls šanci vyhrát! Už se sotva hejbeš, tak si to přiznej!"
"Kdybyste se neukázali …"
"Tak tě zabije. Tak co, pomohl sis? Vrátilo ti to Jessicu? Cítíš se líp? Nebo pročs to vlastně dělal?" útočil pořád dost ostře.
"Ne, prot-"
"Protože to byla blbost! Protože ti nic takového ani nepomůže! Nejlepší, cos mohl udělat, bylo nechat vše na nás a uklidnit se. Což jsi neudělal ani náhodou!"
"Jenže já-" opět nedomluvil.
"Už ani slovo. Nech si svou obhajobu na výslech," umlčel ho rázně.
Vzdorovitě odvrátil hlavu k okýnku. Rukávem si otřel krev z nosu a rtů. Chtěl říct, že by se cítil lépe, kdyby toho rusáka zabil. Nebyl tak naivní, aby od svých činů čekal úlevu a úplné zadostiučinění. Přesto cítil Macův vpád do bitky jako obrovskou nespravedlnost. A jak úžasně podal celou věc Stelle! Byl naštvaný na celý svět, že se mu nepodařilo dokončit, co si umanul.
Po zbytek cesty nepadlo ani slovo. Před nemocnicí se snažil dostat z auta. Delším sezením mu ztuhly svaly a bolest mu dovolila sotva se trochu nadzvednout. Zkřivil tvář. Přecenil se. Ta žebra budou vážně zlomená. Mac už volal službu s vozíkem. Viděl jeho marnou snahu, beze slova se k němu sehnul a pomohl vstát.
"Díky, díky, to je dobrý! Zvládnu to sám," obořil se na něj. Taylor ho tedy nechal opírat o auto.
"Jak chceš, ty hrdino. Ale stačí, abys trochu používal tu kulatou věc, co máš na krku a budeš vědět opak. Vozík potřebuješ," hrdinu přitom nemyslel nijak pochvalně a bylo to znát.
Donův pohled nemohl být otrávenější. Znovu si otřel pusu do rukávu. Zapřel se sedřenýma rukama o opěradla a namáhavě se posadil.
"Nechci ti být vděčný za další záchranu života kvůli mojí blbosti."
"Na tom nesejde. Nemusíš být. Teď ale shoď hřebínek a nech se pořádně ošetřit," tentokrát nezněla jeho slova jako příkaz, ale prosba.
Zdravotník se chopil vozíku a odvážel raněného detektiva do útrob nemocnice. Možná nevypadal na obyčejná lehká pohmoždění, uvnitř však krvácel a trpěl mnohem víc. Kvůli reakci Maca, kvůli Andrejovým posměškům, nadávkám Jess, kvůli celé téhle situaci. Přece nešel po Alexandrovi sám! Kolik stačilo, aby jeho bratr vybral k aktu msty Taylora?
K jeho údivu byla jen tři žebra naštíplá od kopanců. Ne zlomená. Zrovna, když mu sešívali obočí, prošel chodbou s policejní eskortou ten, na jehož smrt Dona nepřešla chuť a kvůli kterému vztekle řval i na sestry a doktora.
Díval se ven, na nekonečnou šedou oblohu. Neměl náladu pozorovat káravé obličeje lidí kolem. Našel ho. Má jejího vraha. Teď už může v klidu spát.
Po několika minutách zírání si uvědomil, že sněží.
Ležel na pokoji, kam ho pro dnešní noc umístili, a pozoroval jiskřící pírka, padající z nebe. Zamrkal. Měl dojem, jako by za tím vším zahlédl Jessičiny oči. Hleděly na něj smutně, snad na pokraji pláče, pak se sklopily k zemi a zmizely.
Nemáš mi co vyčítat, dělal jsem to pro tebe, oznámil jí v duchu.
Ten pohled moc dobře znal. Vždycky, když se popral se zadrženým, nebo utrpěl nějaké zranění, nic mu nevyčetla. Neřekla ani slovo. Stačilo, aby se mu podívala přímo do očí. Snad to dokázala tak dobře naznačit, nebo prostě láska vytváří zvláštní spojení, okamžitě se cítil hloupě, nezodpovědně a pod tlakem toho pohledu se přímo zmenšoval.
Kdyby jí alespoň stihl ještě jednou říct, jak jí miluje...ještě jednou sevřít v náručí … naposledy políbit …
Žádné komentáře:
Okomentovat