"Dobrá zpráva. Do televize půjdou informace v nejbližších zprávách a do tisku zítra ráno," vřítil se Greg ke Grissomovi jako velká voda. Možná ještě větší.
"To už může být pozdě. Unesli ho před třemi dny."
"Vím, ale dělal jsem, co šlo. Nemají ostatní něco nového?"
"Tak se jich jdi zeptat. Já ten případ nevedu," zabručel Grissom podrážděně.
"Děje se něco?" změnil Greg svůj horlivý tón.
"Ne, proč by mělo?" Grissom si uvědomil, že už se opět nechává příliš unést emocemi. Kousl se do rtu.
"Protože ten klidný entomolog, co je vždycky tak chladně nad věcí se někam začíná vytrácet. Jakoby ho pomalu nahrazoval člověk." utrousil Greg trochu kousavě a trochu překvapeně.
"A to myslíš jak?" a nasadil svůj tolik oblíbený zkoumavý pohled, tentokráte okořeněný ledovým klidem. Jasně naznačoval, že si jeho další přítomnost nepřeje.
Greg se radši bez vysvětlení odporoučel.
"Konečně mám výsledky!" zajásal Warrick od monitoru, přestože byl v místnosti sám, když našel hledaný lexus na páskách bezpečnostních kamer z letiště a dostal se alespoň k části poznávací značky, která byla bohužel pro zločince pravá a dlouhé hledání v databázi přineslo své ovoce.
"Školácká chyba," pomyslel si po zjištění, že poznávačka je pravá. Ihned se zvedl a zamířil za Taylorem. Našel ho stále ještě u Sary. Nedalo se říct, zda byla z jeho přítomnosti nadšená.
Každou chvíli se ptal na její závěry ohledně případu a občas zabrousil k jejím kolegům, jmenovitě nejvíce ke Catherine. Brzy poznal, že Sara není zrovna nejvýřečnější typ.
"Mám to auto, detektive Taylore. Respektive mám majitele. Je kradené."
"Výborně … Warricku," po krátkém zaváhání, kdy vzpomínal na jméno vytáhlého černocha. "Ví něco o zlodějích? Viděl něco?"
"Ehm … tak daleko … ještě nejsem, ale podle zápisu ne."
"To nám ovšem nebrání zeptat se ho podruhé. Tak to udělejte. A můžete s sebou vzít i vaši půvabnou kolegyni," a nepatrně kývl k Saře, které, ač to nedala najevo, lichotka rozhodně nevadila. Zvedla se a spolu s Warrickem se rozjela za majitelem tmavě modrého lexuse.
Nick se na pitevně nedozvěděl nic, co by mu mohlo nějakým způsobem pomoci. To, že příčinou smrti byla bodná rána, věděl, rvačku si dokázal odvodit. Nic nového pod sluncem. Vzorky DNA, co se našly, ještě zdaleka nebyly zpracované, u sebe neměla oběť nic.
Catherine seděla u počítače a hledala jméno Ricka Bentleyho. Nedalo to moc práce. Pokutami za parkování a rychlou jízdu to začínalo a alkoholovými potyčkami končilo. Šikovný. Samozřejmě u něj byla i adresa, takže už se chystala si za panem Drsňákem zajet. Nechala Nickovi zprávu, potom ještě jednu Jimovi a šla k parkovišti. Cestou zahlédla Maca, který se chystal také k odchodu, ale neměla čas se s ním pozdravit. Obratem jí přišlo, že detektiv Brass čeká u auta.
Rychle ho seznámila s tím, co zjistila a odjeli.
Otevřel jim normálně vyhlížející muž, asi čtyřicetiletý, hnědé podlouhlé vlasy, knír, svalnatá postava.
"Přejete si?"
"Detektiv Brass, kriminalistka Willowsová. Kriminálka Las Vegas. Jste Rick Bentley?"
"Ano. Proč? Nic jsem neprovedl."
"John Barlow. Neříká vám to jméno nic?" přešel Jim ihned k věci.
"A proč by mělo?"
"Je mrtvý a v jeho kapse byl lístek s vaším jménem."
"Přesněji s vaším jménem a částkou 50 000 $." doplnila Brasse Cath.
"A co jako já s tím?"
"Dlužil jste mu?"
"Ne, tenhle chlápek dlužil mně. Pořád a za všechno," pokrčil Bentley rameny.
"Takže vám to jméno povědomé je."
"Jo. Ale co já s tím? Dlužil mně. Padesát a nějaký drobný. Jo."
"A kde jste byl včera v noci, tedy v době jeho vraždy?"
"Doma. Moc ven nechodím."
"Ale. Vidím tu docela pěknýho pontiaca, pěstěná zahrada, udržovaný dům, slyším televizi, neříkejte, že nikam nechodíte," zabručel Jim.
"Tu dobu jsem byl prostě doma."
"A může vám to někdo potvrdit?" ptal se dál.
"Barbaro!" zavolal Bentley za sebe do domu. "Baro!"
Vynořila se za ním dívka, mohlo jí být tak patnáct, šestnáct. Vypadala na normální americkou puberťačku až na propadlé oči a stín strachu ve tváři.
"Baro, kde jsem byl včera v noci? Řekni to prosím tady naší návštěvě."
"Doma," její hlas byl tichý, zněl zakřiknutě, byla znát ztráta jiskry.
"A vy jste …" zeptala se Catherine.
"Barbara Bentley. Moje dcera," řekl za ní.
"A jak víte, že váš otec byl celou dobu doma?" ptala se dál.
"Byl …" chvíli přemýšlela. "Dívali jsme se na televizi. A potom se šlo spát. Nikam nešel," hlas měla čím dál víc ušlápnutější.
Holka ty to tady nemáš lehký, bůhví co se děje, pomyslela si Catherine.
"Za co vám oběť dlužila?" pokračoval Brass.
"Všechno možné. Jedna půjčka za druhou, občas nějaká službička ohledně majetku.Stačí vám to nebo ještě něco?" zeptal se o stupínek defenzivněji. Bylo to skoro neznatelné, jak se to snažil skrýt, ale dokonale se to nepovedlo.
"Poskytli byste nám vzorky DNA?"
"Máte povolení?" zeptal se vítězoslavně.
"Ne. Ale spolupráce by byla lepší, nemyslíte?"
"Až budete mít povolení, rád vás uvidím," vtáhl dceru dovnitř a přibouchl dveře.
"Hm … asi tu nebudeme naposledy," prohodila Catherine.
"Určitě ne. A navíc ta jeho dcera … všechno tu nebude v pořádku."
Sara s Warrickem se vrátili na stanici. Jak se dalo předpokládat, nic nového nezjistili. A že se okradený snažil vzpomenout na všechno. Kde nic není, ani voda nebere. Rozdělili se, aby mohli informovat Taylora. Pohyboval se někde v bludišti, které neznal, a oni neměli čas ho hledat. První na koho Sara narazila byl Grissom.
"Ahoj," pozdravila neutrálním tónem jako obvykle.
"Ahoj, Saro. Vyvíjí se případ?"
"Zatím ani ne. A ten Newyorský detektiv místo pomáhání spíš rozdává úkoly tak, aby na něj nic nezbylo. Jakoby nahrazoval tebe. Ovšem musím uznat, že ty jsi jako šéf nenahraditelný," trocha z legrace myšleného pochlebování. "A taky nejsi tak nechutně zvědavý."
"Tak alespoň něco," pořád stejně málomluvný. A teď mluvil ještě méně.
"Jo. A co ty, nespolupracuješ s námi, ani s Nickem a Catherine, máš svůj případ?"
"Ne. Sleduju vaší práci."
"Fajn. Tak se měj," a šla dál. Taky chtěla být jednou šéf, pokud to znamená vysedávat v kanceláři, rozdělovat práci a jenom se kochat pohledem na pracující lid.
Když konečně našla Maca, už byl s Warrickem. Stáli v jedné místnosti a mlčeli. Warrick vypadal, že si prohlíží zápis od majitele lexusu, Mac ho upřeně sledoval. Těžko říct, jestli byl nespokojený s nulovým výsledkem, nebo prostě nové prostředí dělá nového člověka. Sara vešla do místnosti, oba přítomní se na ni otočili. V tom zazvonil telefon. Mac už se po něm natahoval, ale potom přenechal sluchátko místním. Po krátkém hovoru ho Warrick položil a oznámil ostatním:
"Chlapce vypadajícího stejně jako unesený viděli dnes u jedné benzínové pumpy nedaleko odsud. Asi před deseti minutami. Ozvali se hned, jak se v televizi objevila fotografie."
Následující pohledy jasně značily opětovné: Jedeme.
Žádné komentáře:
Okomentovat