"Já ti říkal, že je blbej nápad zkoušet ten můj gauč," poznamenal Don, když uviděl zívající a protahující se Sam.
"Věř mi, bráško, že oproti ulici je to luxus. Akorát jsem tu nenašla nic k snídani, jenom něco, co vypadá … z dálky možná jako kafe."
"Nojo, nejsem zvyklý někoho tu mít. Nebo pravidelně nakupovat, nebo uklízet nebo … tak něco," on sám byl zvyklý předně se ráno "nahodit" trochu jinak, než vydatnou snídaní.
"Ale asi jo … jestli tu máš bydlet, budem muset zanýst nějaký pravidla a … možná tu válendu zespoda taky …" mohutně zívnul a nejradši by padnul zpět do postele. Na dnešek měl domluveno několikero focení, bohužel ale všechno striktně účelová díla, takže bude akorát znuděně přemlouvat staré babky a pár ošklivých chlapů, aby se usmáli. Večer se chtěl jít podívat do baru. Aspoň nějaké rozptýlení, a k tomu se svým současným stavem potřeboval víc, než jen sprchu.
Sam však jeho rozladěný nájezd do nového dne připisovala nechuti ji ubytoval a nesouhlasem s představou bydlení s vlastní sestrou. Rozhodla se tedy, že udělá všechno proto, aby mohla zůstat.
"Víš co, já dojdu nakoupit. Ty se dej do pořádku a v klidu si pracuj, nebo … co děláš … Nevím, kdy se vrátim."
"Jak to?"
"Zkusím oběhnout nějaké bary, no...být bez práce začne jednomu lézt na mozek a já už jsem bez práce nějakou dobu. Neznáš něco kde by mě vzali?" s jeho nepochybně nenáročnou a jasnou klientelou zkrátka musel.
"Ale jo, pořád někde sháněj barmany nebo servírky. Ale jestli nechceš problémy, nezkoušej tu hospodu tady za rohem. Je to špeluňka."
"Díky," otočila se k odchodu, ale poté se ještě vrátila. "A jestli ty nechceš problémy, zamykej se a ber si kondom."
Chvíli vyjeveně zíral a to ještě poté, co odešla. Jistě, sama byla v situaci, kdy ji ovládal jeden z těch špatných démonů, právě proto by čekal, že ho začne napravovat. Ale ona mu jen dala najevo, že ho chápe. Tak děvkař. Spí s každou druhou, co se mu postaví před objektiv. No a. Nenutí je. Je to jeho život. A ona mu do něj nechce zasahovat.
Ví, co si prožil a ví, jak moc ho to změnilo. Byla u toho, když chtěl odříznout minulost, co ho ničila. A teď mu do nového života nabourala, nastěhovala se k němu a vnutila mu svou další přítomnost. On měl něco, co si vybudoval a na čem stavěl svou další schopnost žít a ona neměla žádné právo mu to brát, ať to bylo cokoli. Jen se mu mohla pokusit pomoct, stejně jako on to tehdy nevzdal u ní. Jenže řeči o nebezpečí a rizicích jeho chování, o tom, že co dělá je špatné, by žádná pomoc nebyly.
Zatím. Dokud o nejhorším stále nikdo neví.
"Ahoj," přitočil se jakýsi vyšší a na pohled slušně stavěný muž k drobné brunetce u baru. Vynořil se odnikud, na tváři mu pohrával lehký úsměv, v ruce sklenice s pivem.
"Čau," oplatila brunetka pozdrav, ale ne příliš vzrušeně, a otočila se zpět na bar.
Muž si sedl na volnou židli vedle.
"Nezvala jsem vás," sjela ho od hlavy k patě rentgenovým pohledem.
Usoudil, že tady hraní nepomůže.
"Ale je tu volno. A a a, žádnej strach," dodal, když se nadechovala k další prudké odpovědi, "jenom jsem doufal, že mi můžete pomoct."
"Mm, tak to ses přepočítal, frajere, vypadám snad jako taková?"
Nejprve zvedl zrak z obyčejných džín na košili zavázanou na uzel, odolal pokušení odpovědět: Ani zdaleka, a omluvně se usmál.
"Omlouvám se, tak jsem to nemyslel. Já jen hledám jednoho muže."
"Tak to taky nevedu," už dávno měl počítat s tím, že tahle dáma vidí patrně v každém úchyla.
"Ale ne, je to fotograf, fotí tu ve městě pro všechny možné příležitosti a prý sem někdy chodí."
"Sorry, ale neznám," chtěla ještě dodat nějakou kousavou poznámku o ideálním modelovi, ale nakonec se jen zvedla a i se svým drinkem odkráčela pryč.
Vztekle do sebe nalil zbývající pivo a opřel se lokty o bar. Už třetí pokus, co byl k ničemu. Je možné, že tak bohémskou sexistickou existenci žádná holka nezná?
"Fajn, tak mazej za bar a uvidíme, co umíš. Můžeš začít třeba u tamtoho," kývl proplešatělý čtyřicátník v triku s nápisem Pittsburgh eagle k opuštěnému muži u baru.
Sam se kolem něj hbitě prosmýkla a zajela vedle druhého barmana, jako by tu byla odjakživa.
"Tak co to bude?" zářivě se usmála. Věděla, že ji potencionální šéf pozoruje, ale přesto se nemusela do ničeho nutit a nad ničím moc přemýšlet. Věděla, jak to chodí.
"Vodku," zahučel na ni.
"Ok," během chvilky před ním přistál panák. Vypil ho a proučil si další.
"Zapíjíte žal?" zeptala se jen tak mimochodem.
"Ani ne. Ale víte, že byste mi mohla pomoct? Někoho hledám, prý sem chodívá …"
"Mm, bohužel," zavrtěla hlavou, "jsem tu ode dneška, nikoho tu neznám."
"A tak nic," těžkopádně se zvedl, položil na pult peníze a zmizel v davu.
"Téda, nečekal jsem, že to vezmeš tak rychle," zavolal na ni po několika málo minutách jiný mužský hlas.
"Jsem prostě schopná, zítra podepisuju smlouvu," oznámila mu šťastně. "Naleju ti. Dneska nemáš práci?"
Byl sice už pokročilý večer, přesto si neodpustila drobné rýpnutí.
Našpulil rty a zavrtěl hlavou.
"Žádná se neukázala."
"Hmm, tak se zkus zeptat třeba tamtý," ukázala na rozesmátou slečnu, která se snažila o titul hvězda parketu, "třeba se nechá i vyfotit," zadržovala při tom smích.
"Za koho mě máš?!" ohradil se rádobykáravým hlasem okamžitě.
"No dobře, tak ta černovláska, co už teď má na sobě skoro nic?" pozvedla pobaveně obočí.
"Nalejváš, nebo dohazuješ?"
"Já zvládám obojí," zatvářila se naprosto nevinně.
"A kdo říkal, že bych toho měl nechat, hm?"
"Jim to nevadí, ty snad ještě špetku zodpovědnosti máš, no a mě se to netýká, dělej si co chceš. Ale věř mi, že když se budeš snažit, nějaký se tu určitě zalíbíš," pokrčila neurčitě rameny, mrkla na něj a poodešla dál se věnovat obsluze.
Don trochu váhal. Nedělalo mu problém jít do baru, trochu se napít, pokecat a třeba nějakou využitelnou kořist najít, jenže Sam … Její chování bylo prostě zvláštní.
Nakonec se ale přeci jen zvedl a zkusil štěstí v loterii večera, kdy vítěz neodchází sám.
"Ále, ahoj. Myslela jsem, že už to pomalu vzdáš," protlačila se k němu skrz narůstající dav mladá brunetka v úzkých džínách a topu, který zakrýval opravdu jen to nejnutnější. Jmenovala se Meredith Sloneová, ale společnost ji znala jako malou Kessy. "Nebo, že to vzdám já," vypadala jako někdo, kdo jednoduše zapadá mezi ostatní, ale nebyla to tak docela pravda.
"Když jsme jednou domluvení? Proč bych měl?" odpověděl a sunul se i se svou společnicí nenápadně na okraj frekventovaného parketu.
"Ta holka u baru, třeba …" naznačila s povytaženým obočím.
"Mmm?" nechápal dost dobře, kam tím míří.
"Jen se nedělej, já vím, žes tu měl už aspoň půlku ženských, co se kolem tebe jenom mihly. A že jsou ti přednější, než my ubozí …" nalepila se těsně k němu, zasunula mu dlaň do kapsy kalhot a upustila tam malý balíček.
"Hele …" chtěl protestovat, ale nakonec to nechal být. "Obvyklá cena?" vytahoval už několik bankovek, ale brunetka ho zastavila.
"Měla jsem menší problémy. Už o sedmdesát víc," nasadila věcně nevinný pohled.
"Ale tolik já tu nemám! Nemohla bys mi trochu … počkat … do zítra!"
"Nenene kocoure, hezky z ruky do ruky. Jestli nemáš, je mi lít,." sunula pomalu a velmi provokativně ruku zpátky, aby si své zboží opět převzala.
"Ale já už … nutně potřebuju …" začal protestovat a přemlouvat.
"Víš brouku, ty máš štěstí, že mám pro tebe takovou slabost," mrkla na něj a začala si druhou rukou hrát s přívěskem na krku. Byla to drobná stříbrná kapka, která jí věčně padala mezi ňadra.
"Takže mi … počkáš?" díval se na ní s nadějí.
"Nebylo to jednoduchý … a neměla bych dostat odměnu za to, že jsem se sem musela ploužit? A riskovat?" pustila přívěsek a prsty přejížděla po svém hlubokém výstřihu.
"Víc už nemam," chytil bankovky mezi dva prsty a zasunul je za nabízený výstřih.
Usmála se, vytáhla je zase ven, plně si vědoma toho, že jeho oči sledují každý její pohyb, těsněji se k němu přimáčkla a rukama zabloudila k jeho pásku.
Tohle už tu jednou bylo. A on odmítl. Jenže dnes nad sebou začínal povážlivě ztrácet kontrolu.
"Nechci tě zruinovat. To by byla … velká škoda," šeptala se rty těsně u těch jeho. Chybělo několik málo milimetrů k tomu, aby se spojily.
O dvacet minut později, sotva Don ukojil svou nezkrotitelnou touhu po malém tajném hříchu, který se pomalu stal neodlučitelnou součástí jeho života, převzala Kessy kontrolu dle svého vášnivého a chtivého já.
Donovi to bylo jedno. Jeho svět najednou nabyl zvláštních rozměrů. Nic nebylo nutné a naopak všechno tak hrozně pomalé. Nesledoval, co zrovna Kessy dělá, protože její přítomnost vnímal každým kouskem těla. Její dotyk cítil na celé holé kůži najednou a její polibky vyvolávaly vibrace, které do něj ve vlnách vlévaly horkost.
Připadal si, jako by měl dokázat všechno, ale nebylo co. Stačilo ležet, užívat si naprostou uvolněnost a velmi pomalu, na popud jakýchsi neidentifikovatelných impulsů z podvědomí, víceméně automaticky, opětovat její snahu.
Buď mu ale vědomí vynechávalo, nebo nebyl schopen plně vnímat realitu.
Jí to nevadilo. Měla ho ve své moci. Konečně dostala nedobytného hezouna do svých roztoužených rukou. Mohla s ním udělat cokoli a on se nemínil bránit. Jeho momentální realita byla vzdálena od té skutečné a on si pouze v nepravidelných intervalech uvědomoval své vzrušení a touhu ukojit i další potřeby, než jsou potřeby závislých, kteří nemají to své. Svou zakázanou modlu, která se pro ně brzy stane vším. Potřebu sexu. Stala se pro něj, stejně jako ostatní, absolutně bezvýznamnou.
Jen matně si uvědomoval, že jeho tělo reaguje. a že se řídí vlastními pravidly, zatímco mozek se utápí ve vlnách apatie prosycených flegmatickým teplem, oproštěným od starostí a povinností.
Viděl Kessy a její štíhlé nahé tělo, slyšel, co říká, slyšel, jak vzdychá a slyšel sám sebe, ale přesto byl v jiném vesmíru, který se s ním točil, vnitřní uspokojení závislosti se mísilo s rychlým nástupem vyvrcholení a potom už nebylo nic.
Sam si naposledy všimla svého bratra, když ho zahlédla v těsné okupaci neznámé slečny. Neměla ale čas je sledovat dál, protože si dvě sotva plnoleté typické kokety poručily vodku s džusem.
Poté se s tlumeným pochechtáváním něčemu, co jí uteklo, odebraly do zadní místnosti oddělené lítačkami.
Sporé osvětlení a ještě horší vzduch náhle prořízl pruh světla z vedlejší části. Jako nějaký nevítaný návštěvník tu krátce postával a se zaklapnutím dveří zase rychle zmizel.
Neznámý muž se rozhlédl, pomalu došel k prvním stolkům, sundal si černou bundu, dosedl na židli a přejel očima nabízené zboží.
Po chvilce, když si na něj obsluha ještě neudělala čas, se zvedl, a s výrazem jistého lovce přišel ke dvěma dívkám na opačném konci.
Obě ho okamžitě zaregistrovaly a začaly se přiopile culit.
"Ahoj dámy," mohly být sotva plnoleté.
Obě se uchechtly na pozdrav.
"Koukám, že nemáte doprovod, tak mě napadlo, že bych vás tu neměl nechat sedět o samotě."
"Noo to je od tebe milý, gentlemane, ale my tě nějak neznáme," přitočila se k němu jedna. Její tón jasně dodával nevyřčené: Ale rády poznáme.
"Vy jste odtud?"
"Nejsi nějakej zvědavej?" ukázala v odpověď zuby druhá.
"Ale tak … dobře, že jste to vy, já hledám jednoho fotografa."
"A my ho máme jako znát?"
"Fotí krásný holky a ty fotky pak maj velkej úspěch, tak jsem myslel, že právě vy byste mohly. Vypadáte přesně jako nějaký slavný modelky."
"Jo? No je tu jeden, co fotí tak různě. Jednou mě fotil do soutěže. Byl to akt," přilepila se první dívčina, zvyklaná lacinými komplimenty, na neznámého tak těsně, jako by se přisála neviditelnými chapadly.
"A mohla bys mi říct, kde ho najdu?" optal se se rty těsně u jejího ucha, opomínajíce její dotčenou kamarádku.
"A co za to?" vyloudila ze sebe ten nejsvůdnější úsměv.
Zasmál se na znamení, že pochopil a věnoval jí jedno lehké otření rtů o tvář, jako slib výměnného obchodu.
Měl štěstí. Neskutečné štěstí, že tak brzy natrefil na povolné děvky, které už prošly Flackovýma rukama.
Po každé noci, ať úspěšné či ne, vždy nadejde ráno, které nese její odraz.
Někde mohlo být ve znamení příslibu budoucnosti, jinde se někdo probíral ze stavu ne nepodobného bezvědomí.
"Palačinky …" zamumlal, když mu konečně na správné místo sepnula jeho postel, světlo za oknem a vůně z kuchyně.
S mírnými potížemi se vymotal z peřiny a rozhlédl se kolem. Přísahal by, že ještě včera to tu vypadalo nějak jinak.
"No to je dost," zrak mu padl na Sam, vyčítavě se opírající o rám dveří.
"Kessy …" zamračeně pohlédl vedle sebe a potom široce zívnul.
"Je pryč. Vypadla ještě za tmy. Tak jsem tu zatím trochu uklidila a … zvládneš se najíst? Budou palačinky s marmeládou. Jo a ty věci, co se tu válely, se všechny perou," otočila se zpět do kuchyně, ale poté se ještě na moment vrátila. Mohla si všimnout lehce vyděšeného pohledu svého bratra, který si uvědomil, co bylo v kapse jeho praných kalhot.
"Rozbili jste včera stojan s CD, takže ty máš v poličce vedle přehrávače," dodala nevzrušeně.
"Silně mi připomínáš jednu ženskou z Iron Mana …" když zjistil, že se kolem postele ani v její blízkosti opravdu nenachází žádné oblečení, začal prohrabovat skříň.
"Hm. A ještě něco," vynořila se ještě jednou a tentokrát došla přímo k němu. Natáhla ruku a hodila před něj malý bílý balíček. "Tohohle bys měl určitě nechat. Ale do života já ti mluvit nebudu. Jestli si ho chceš definitivně zničit, do toho."
Žádné komentáře:
Okomentovat