Stále na něj zírala, jako by ho viděla poprvé v životě. Nedoufala, že ho ještě někdy uvidí. Vlastně o něm vůbec nic nevěděla. A on na tom byl stejně.
"Jdu … půjdu ostatním oznámit, že se okamžitě pustíme do vyšetřování," ozval se Grissom a urychleně se odporoučel. Tohle se mu nelíbilo. Nedokázal si vzpomenout na situaci, kdy viděl Catherine takhle vykolejenou.
Ti dva ho snad ani neslyšeli.
"Vy … nevěděla jsem, že jste kriminalista …" a snažila se skrýt rozpaky, které v ní jeho přítomnost vyvolala. Najednou si zase vzpomněla na všechno, co se snažila zapomenout.
"To já taky ne. Naše poslední setkání tomu vůbec nenasvědčovalo."
"Tehdy jsem kriminalistka nebyla. A když už jsme u toho, mohli bychom si tykat?" v podstatě opět?
"Dobrý nápad. Mac."
"Catherine," a rozpačitě si potřásli rukama.
"Vzhledem k tomu, že máte … máš svůj případ, půjdu si po své práci. Nechci tě rušit," snažil se najít nějakou cestu pryč. Pryč od ženy, na kterou se kdysi vykašlal, a až když ji nenávratně ztratil, zjistil, jakou hloupost udělal.
"Cath, máš už něco? Na noži nejsou žádné otisky, tak čekám na výsledky z DN …"zasekl se mladší kolega, když si ve dveřích všiml neznámého muže.
"To je můj kolega, Nick Stokes. Nicku, tohle je Mac Taylor. Případ z New Yorku."
"Aha, těší mě," potřásl si s ním rukou a dál si vetřelce nevšímal. "Čekám na DNA z nože a z těch vzorků z ulice. U sebe neměl nic, co by prozradilo vraha až na jeden lístek. Má ho v práci Ronnie, nebylo to kvůli krvi čitelný. Tak snad už jenom pitva může pomoct."
"Dobře … tak si můžeš vzít do práce taky pár fotek. Něco se mi pořád nezdá na těch ranách … víme že byly vedeny shora a nízko, ale kdyby to byl někdo menší nebo slabší, nedokázal by ho takhle pobodat … jenže na místě činu nebylo nic, na čem mohl stát."
