Jako bodnutí nožem 9

V hotelovém pokoji se krčila zbědovaná postava, v bezvědomí. Poznali ji až podle jmenovky. Brenda Colletová.
"Proboha …" uniklo Gregovi. Brenda měla lepící páskou svázané ruce, na sobě pouze košili. Z tržné rány na čele jí dosud tekla krev, stopy krve byly kolem úst, spousta škrábanců po celém těle, modřiny se ještě nevybarvily, ale bezpochyby jich bude nespočet.
"Zdravotníky do apartmánu 608, hotel Bellagio! Pohřešovaná recepční v bezvědomí, rychle!" volala Catherine naléhavě na dispečink.
"Žije, ale jen tak tak," sklonila se k ní Sofie.
"Gregu, začni zpracovávat pokoje," zaúkolovala kriminalistka kolegu, zatímco se přiblížila k Sofii.
"Myslíš, že byla znásilněna?"
"S největší pravděpodobností ano. Podle toho, jak vypadá."
"Burns?" ptala se, jestli sdílí její podezření.
"No dost možná. Snad nám to sama řekne. A na pásce budou nejspíš otisky."

Sanders začal s koupelnou. Sanitka byla u hotelu do pár minut, odvezla Brendu. Curtisová jela na stanici. Čekala ji nemilá povinnost. Promluvit si s rodinou oběti. Žádný z nich to nedělá rád.
A vyšetřovatelé osaměli.
"Máš něco zajímavého?"
"Koupelna čistá, teda … žádná krev. Ani nic spojeného s vraždou nebo napadením."
"Zato tady … dámské kalhoty a kalhotky. Potrhané," pokřikovali na sebe z různých místností.
"Na baru je sperma!A taky spousta otisků."
"To není všechno. Krev na koberci."
Greg si povzdechl. Pohled na Brendu Colletovou ho vyvedl z míry a stále to nebylo o moc lepší.
Takhle pokračovali, dokud nebyl celý apartmán zpracován. Většinu důkazů tvořily vzorky tělesných tekutin a otisky, poté se přidaly nahrávky z bezpečnostních kamer, které, jak znělo upozornění, budou k ničemu, protože pan Burns si rozhodně nepřál, aby chodbu u jeho ubytování špehovaly kamery. To bylo zhruba všechno. Krom osobních věcí mrtvého nebylo v pokoji zhola nic. Lahve s alkoholem byly netknuté, bar čerstvě doplněný. Žádné stopy po pokusu uklidit místo činu, prozatím žádné stopy po třetím člověku.

Návrat do laboratoře probíhal v rozpačitém tichu. Greg nedokázal obraz polomrtvé recepční dostat z hlavy, Catherine se k novému případu stále připlétaly myšlenky na předchozí. Barbaru Bentleyovou, konkrétně její další osud. Do soudu je umístěna na psychiatrii, po posouzení její příčetnosti se porota rozhodne. Ale všechno je ještě příliš daleko.

"Fakt nechápu, proč tu máme sedět a nic nedělat," prohodil Warrick zamyšleně k Saře. Měl dojem, že poslední dobou nic jiného nedělají. Prohledali auto, moc z něj nezjistili, ale jinak sedí na zadku a stále na něco čeká. Ani stopy z dopisu nezpracovávali, pouze si počkali na výsledky.
"Vyšetřujeme únos," odpověděla Sidleová a zakousla se do jablka.
"Díky, bez tebe bych to nevěděl," a chytil druhé, co mu po předchozí prosbě hodila. "Jenže jsme trochu zbyteční, nezdá se ti? Všechno řeší New York, jen se trochu víc roztahal po státech," pro jistotu se rozhlédl, jestli ho nemůže slyšet Taylor. Nemůže.
"Tak zrovna v tuhle chvíli a zrovna my dva moc nepomůžeme, ale oběť je ve Vegas, hledají ho všechny naše bezpečnostní složky a můžeme být rádi, že se ještě neohlásila FBI. Tam už jim dýchá za krk."
"Do země se nepropadli, z Vegas se nedostanou, pořád je to ale malý kluk ve městě hazardu. Pokud ještě žije. Nezapomeň na ten nůž."
"Já vím. V téhle situaci je klíčový Evans."
"Další, s čím čekáme na New York."
"No tak, Ricku, to ti přijde lepší trojitá směna, kdy nevíš, kam dřív skočit?" usmála se na kolegu.
"Mluvil jsem s kolegyní Taylora. Řeknu ti, i v tom telefonu byla stokrát příjemnější. To nám nemohli alespoň poslat jí?" řekl, když ho nenapadla trefná odpověď.
"Jo takhleee … Casanova má absťák …" protáhla Sara.
"Tady už jsou všechny okoukaný …" provokatérsky si povzdychl.
"Možná jsou, ale znáš to. Tonoucí se stébla chytá."
Sebral ze stolu katalog nové nabídky vybavení laboratoří a hodil ho po ní. K vlastní smůle ale minul Sařino ucho a katalog pokračoval až ke dveřím, kde ho chytil detektiv Taylor.
"Jako zkouška postřehu dobrý, ale příště bych prosil něco lehčího."
"Pardon, to byl omyl."
Sidleová zadržovala smích. "On se ten katalog splašil, Warrick je nevinný."
"No jasně. Právě skončil výslech Paula Evanse. Pošlou nám kopii záznamu, ale už teď vím spoustu zajímavostí."
"Prosím, mluvte," vyzval Taylora Brown.

"Gile, mohl by ses přimluvit u Ecklieho, aby držel novináře dál od mého případu? Potřebuju zjistit co nejvíc a to bez fámů," oslovila Catherine šéfa.
"Jistě, pokud už sám nepodnikl nějaké kroky."
"Fajn, díky."
"No a jak to jde?"
"Nic moc, ale až se probere druhá oběť, postoupíme," ujistila ho.
"Hm … fajn."
"Co je!"
"Na domlouvání s Conradem jsem vám dobrý, že. Ale jinak mě většinou ignorujete. Poslední dny úplně. Nezdá se ti, že to není moc fér?" vyjádřil konečně svoje obavy ohledně fungování týmu.
"Gile, to přece … vždycky to fungovalo takhle, a že si dokážeme poradit a nemusíš nás vodit za ručičky je přece dobrý ne?"
"Takhle jsem to … Cath, běž radši vyšetřovat."
"Ty žárlíš …" vydechla překvapeně.
Zarazil se. Tohle nebyl on. On přece nikdy nežárlí. Jen klid a hlavně zdravý rozum
"Ne ne ne … vlastně … ano, žárlivost je lidská vlastnost jako každá jiná."
"A ty jsi člověk," přisvědčila. "Ale nemáš na co. Tvůj tým ani práci ti nikdo nebere."
"To já přece vím. O práci nejde."
Willowsová byla stále překvapenější. "To jako … Grissome … ah … tak díky, že se přimluvíš. Zatím," pochopila konečně a pro jistotu se co nejrychleji vypařila. Tedy, pokusila se o to, ale při prvním pokusu se snažila otevřít dveře na druhou stranu.
Grissom opět nevěděl, na čem je. Nevěděl, jestli pochopila, jestli si pořád myslí, že je to kvůli práci, nebo všechno prostě přechází.

"Takže náš milý Evans poté, co se nechal chytit, neustále prohlašoval, že už dávno dal od únosu ruce pryč. Prý hned, jak přistáli ve Vegas, vrátil se domů," obeznámil je Taylor s hrubým obrysem Evansovy situace.
"Může tvrdit každý," podotkla Sara.
"On ale nelže. Ověřovali to na letišti. Prý ho Weller vyhodil, když odmítl Aarona zabít."
"V tom případě už asi živý nebude," skočil mu do řeči Warrick.
"Tím bych si nebyl tak jistý. Weller ho prý zabít nedokázal, proto tlačil na Evanse," odporoval Mac.
"Odkud se ti dva znají?"
"Tvrdí, že už od střední. Takže když svého společníka poslal Weller do háje, vrátil se do New Yorku, nějaký čas sledoval zprávy a poté zachtěl zbohatnout. Poslal žádost a najal si jednoho chlapce s ne moc vysokým IQ, aby peníze vyřídil. Nepovedlo se a zatkli oba."
"To si neuvědomil, co riskuje, když žádá výkupné na vlastní pěst a … řekněme neoprávněně? Nemohl se na to vykašlat? Dát ruce pryč … třeba by se na něj ani nepřišlo," pochyboval stále Brown.
"Když pavoukovi utrhneš nohu, taky se ještě hýbe."
"Á, pozor, Grissom v ženský verzi," zareagoval na Sařinu poznámku.
Jen se uchechtla. "A neprozradil náhodou Wellerovy záměry? Kdyby mu šlo o peníze, neletí na druhý konec států a už nějaké požaduje. Nebyl ten dopis přece jen součást plánu?" obrátila se znovu na Taylora.
"Trvá na verzi vlastní iniciativy," zavrtěl hlavou. "Prý letěli do Vegas, aby se dítěte v klidu zbavili a měli volnou cestu do Mexika. Ukradli auto, poté došlo k hádce ohledně Aaronovy vraždy a Evans se odpojil."
"Zajímavé informace, ale dál nás neposouvají. A to už je docela zoufalý," rozhodila rukama Sidleová.
"To nejlepší právě přijde. Las Vegas si nevybral náhodou."
"Město hazardu a neřestí, domov každého zločince …" jakoby Warrick přímo citoval upozornění z příručky pro cestovatele, s protočenýma očima.
"Weller tu má údajně bratrance. Vyjadřoval se o něm jako o 'Mikeovi', příjmení nemáme. Má tu vlastnit dům."
"Takže hledáme Mikea s domem v osobním vlastnictví. Kolik jich tu asi bude …"
"To hned zjistíte," podíval se Mac na oba se zdviženým obočím.

"Tak co, jak to vypadá s Burnsem?" ukázala se Sofia v laborce u Catherine a Grega.
"No … opil se, sjel se a pak ho trefilo. Právě kvůli vysoké hladině omamných látek v krvi," ohlásil Greg.
"To se předávkoval?"
"On tu dávku mohl přežít, ale nesměl by tak pít a nesměl by mít takovou fyzickou zátěž jako je sex. Zvláště, když je násilně vynucený," vysvětlil pohotově Sanders.
"Je to zajímavé, ale přesto. Rodinu, která by se s ním stýkala, už nemá. Ptala jsem se jeho nejbližších přátel. Je to skrblík, pokud nejde o jeho vlastní užití si. Už dlouho hodně pije, kupuje si holky jako chleba, což na jeho věk rozhodně je výkon. Drogy nebral nikdy. Prý to byla jediná věc, které se bránil," shrnula Curtisová své podstatnější poznatky.
"Třeba se neubránil, chtěl to zkusit, neodhadl dávku," pokrčila Willowsová rameny.
"O tom pochybuji. Měl prý spoustu příležitostí, ale drogy nikdy," stála Sofia pořád na svém.
"Jako že mu to někdo dal proti jeho vůli?"
"Nebo o tom nevěděl. Chce to zjistit, kde si byl povyrazit," podívala se Catherine na Sofii.
"Jo, nejdřív jsem ale chtěla jet do nemocnice. Volali, že recepční se probrala. Chcete jet se mnou?"
"Já ne. Jestli jí znásilnil, stejně bych k ní nemohl. Začnu zjišťovat jeho poslední výskyt," mávl Greg rukou.
"Dobrá, tak zatím," obě ženy odešly a nechaly Grega o samotě.

"Stell, já opravdu nevím a nemůžu …"
"Macu!" začala Sara, ale hned zase zmlkla, když si všimla, že Taylor telefonuje.
"Musím končit, zavolám potom," zavěsil okamžitě. "Ano?"
"Omlouvám se, jestli to …"
"V pořádku, nic důležitého," nenechal Sidleovou doříct. "Tak co máte?"
"Našli jsme tři Mikey, kteří vlastní ve městě dům. Tedy našli jsme jich víc, ale vyloučili jsme ty, co vlastní bytové domy a domy v centru. Tam by ho podle nás určitě netáhl. Jestli se ale mýlíme, můžeme je prověřit. Jeden z těch zbylých je z obliga - je to sedmdesátiletý Michael Trent, důchodce, co se nikdy s nikým nestýká. Na bratrance je už poněkud starý."
"A co ti ostatní?"
"Michael Bowers, 40 let a Michael Deckree, 37 let. Jen tenhle má manželku a dítě. Musíme je prověřit."
"Výborně, děkuji. Pokud můžeme panu Evansovi věřit, jeden z nich nejspíš poskytl únosci útočiště. Budu potřebovat Warricka a objedeme je."
"Moment, a co já?"
"Možná bude potřeba někdo na stanici. Nevíme, co se u nich děje."
"Fajn, pošlu Warricka s adresama. Nevím, jak to chodí u vás, ale tady je lhostejné, jestli jde ozbrojeného únosce zatknout muž či žena," ohradila se Sara, která opravdu chtěla jet.
"Já vám věřím, Saro. Lepší ale bude, pokud tu zůstane někdo, kdo případu rozumí," přesvědčoval téměř chlácholivým tónem.
"Vždyť já už pro toho Warricka jdu. Je připravený prakticky od chvíle, kdy jsme zjistili adresy," a odešla.

Stokes seděl poměrně skleslý na chodbě před pitevnou. Ani nevěděl, proč si vybral zrovna tohle místo. Pro úvahy ohledně života bylo ideální, ovšem pro obyčejný odpočinek krajně nevhodné. Od toho tam měli jiné prostory.
"Proč vypadáš, jako přejetý válcem?" oslovil ho doktor svým obvyklým přátelským žoviálním tónem.
Nick zvedl hlavu k příchozímu.
"Doktore, případ zdárně vyřešený, žádný porušený předpisy, žádný špatný postupy a stejně mám rande s Eckliem."
"Nepříjemné. Ale dneska jsem ho potkal, má docela dobrou náladu."
"Jo, to je fajn. Vědět alespoň, proč po mně tak touží … no nic, nebudu vás zdržovat, stejně už do jámy lvové musím."
"Tak se nenech sežrat," usmál se a oba šli opět po svém. Nick sklesle a doktor ztěžka opřený o své hole.

"Nicku, posaď se prosím," vybídl ho Conrad hned, jak se za ním zavřely dveře.
"Díky. Docela mě zajímá, proč tu jsem."
"Protože jako jediný nemáš případ."
"To tu dloouho nebylo," povzdechl si.
"Neodmítej hned na začátku. Navíc je to tak. Catherine se Sandersem, zbytek s Taylorem. Věř, že jeho přítomnost mě v nejmenším netěší."
"Vzácná shoda s většinou našeho týmu," skočil Eckliemu poněkud neurvale do řeči.
"Ano. Tak - jistě tě napadlo, proč nezaměstnám Grissoma, třeba. Poslední dobou musí své bravurní vyšetřování odsunout a věnovat se šéfování, v čemž mírně plave."
"Tak tu druhou část jsem neslyšel a k té první - ano," Nick prostě ze srdce nesnášel, když se někdo navážel do kolegů. A zvlášť někdo jako Ecklie, jehož nikdo neměl v oblibě.
"Dobrá. Přešetříš jeden jeho starší případ."
"Grissoma?! To nemůžu. Co kdybych … byl zaujatý?" napadla ho spásná myšlenka.
"Ve tvém vlastním zájmu věřím, že nebudeš," s těmito slovy mu předal útlé desky a vyprovodil ho z kanceláře.

"Dobrý den. Jsem detektiv Curtisová. Tohle kriminalistka Willowsová," představila Sofia návštěvu na pokoji Brendy Colletové. Mluvila potichu a jemným tónem. "Můžete nám popsat, co se stalo?"
"Já … pamatuji si to, o to nic …" dívala se na obě blondýny pohledem tak tvrdým, až je překvapil, "ale mluvit o tom vážně nemůžu."
"Pan Burns je mrtvý, nepomstí se," snažila se Catherine ji přemluvit.
"Mrtvý?"
"Ano. Asi je to pro vás dost těžké, řeknu, co jsem zjistili my a vy jen výpověď potvrdíte, vyvrátíte nebo doplníte, ano?" zeptala se Catherine. Sofia se na ni nesouhlasně podívala, ale kriminalistka už začala.
"Byla jste na recepci. Pan Burns se vrátil, opilý."
"Ano. Ale asi ne obyčejně opilý. Viděla jsem ho na mol už mockrát, ale tohle bylo zvláštní," zamyslela se Brenda.
"Zvláštní?"
Přikývla. "Byl úplně mimo … ty jeho oči, pohyby …"
"Byl zfetovaný."
"Myslela jsem si to. Ale on drogy nikdy nebral, tím byl známý."
"Podle vás je tedy vyloučeno, aby se sjel?" skočila do výslechu Sofia.
"Tak moment, jde tu teď o mně, ne? Ne o něj."
"Jistě, ale souvisí s vaší věcí. Takže dál, přišel do hotelu a … měl spoustu stížností, všechno vyústilo v hádku mezi vámi."
"Ano. Vadilo mu všechno, dokonce tvrdil, že nefunguje ani čipové otevírání dveří. Nikdy nedělal velké problémy a chtěla jsem se ho zbavit. Tak jsem šla s ním. Otevřela mu kartou, samozřejmě bez problémů. Poté že už půjdu no a to se mu nějak … nelíbilo … od té doby si nepamatuju detaily. Nejdřív facky, pěsti … vtáhl mě dovnitř. Odporně smrděl, ten pach nezapomenu. Cítila jsem ho všude."
"Nevzpomínáte si, jestli tam byl ještě někdo třetí?"
"Nebyl. Já … když … když už jsem neměla téměř nic na sobě, začala jsem se bránit. Ani nevím, kde se vzala ta síla. Obrana předtím nebyla moc účinná a tohle ho překvapilo. Vrazil mi takovou, až jsem omdlela. Pak už si vybavuju jen … myslím, že to byl právě váš obličej a pak až probuzení tady," zakončila recepční svou řeč. Přece jen byla schopná odvyprávět většinu příběhu sama.

Zůstaly ještě chvíli, vyzvedly lékařskou zprávu a Brendiny věci. Konečně byly obě vyšetřovatelky venku.
"Catherine, co to mělo znamenat?"
"A co myslíš? Proběhlo to regulérně, ne? Víme všechno, co nám mohla říct."
"Víme. Jenže nám to měla říct sama a ne, že ti bude kývat na tvou verzi."
"Sofie, nepověděla by nic!"
"Pojedu pomoct Gregovi, prohlédni její oblečení," nasedla pro jistotu do služebáku a odjela. Cath ještě okamžik vyčkávala a poté odjela také.

"Nee …" ozvalo se ze skladu důkazů mírně zoufale.
"Nicku, až doteď jsem to tu měl za nejklidnější místo kriminálky," napomenul kolegu pohoršeně Grissom, "Mimochodem, co tu děláš?"
"A co tu děláš ty?"
"Chodím sem občas přemýšlet."
Teď byla s vysvětlením řada na Stokesovi. Rozhodně nebylo tak prozaické.
"Hm … já tu pracuju. Ecklie mě pověřil přezkoumáním jednoho z tvých starých případů pro nové důkazy."
"Co? A že by mě informoval? Snad tady tomu ještě šéfuju ne. A je to můj případ, měl by …"
"Klid, nic proti tobě to neznamená. Ale zrovna jsem se podíval na rozsah …"
Gil si zjistil nahlédnutím do spisu konkrétnější podrobnosti. "Přeju hodně štěstí. V té době nebyla DNA, což by znamenalo klíčový a prakticky usvědčující důkaz. Dělal jsem na tom dva měsíce. Patrně už ale nebude vzhledem ke skladováni použitelná."
"I love my work …" Nick ironicky utrousil zjevně nadšený reklamovou větičku.