Jako bodnutí nožem 12

Všichni tři kriminalisté postávali na nemocniční chodbě. To samo o sobě nikdy neprovází nic dobrého.
"Greg se omlouvá, ale nepřijede. Až se něco dovíme, máme dát vědět," řekl do prostoru Nick. Prolomil tak mnohaminutové ticho. Jen na krátko, nikdo mu totiž neodpověděl. Mac si sedl do jednoho z křesel. Tohle už zažil. Nejednou. A teď si zase říkal, že to způsobil on. Opět za to může. Rozdmýchal boj o život. Dokonce i tam, kde je jen na návštěvě.
Catherine přecházela od okna k oknu. Bála se, proč to nepřiznat. Událostmi poslední hodiny byla rozhozená. Skutečně se líbala s Grissomem. S Grissomem! Co se sakra děje. Proč ho najednou chce, z ničeho nic potřebuje, touží znovu se ho dotýkat, cítit ho u sebe.
Odsud měla přímý výhled na parkoviště, kam také při každé otočce koukala.
Čekala, že přijede. Zdravý rozum a zkušenost sice tvrdili opak. Přijede, ale až s přesnou diagnózou a vyjasněnou situací. Až déle, až ze všech opadne první vlna obav. Srdce ovšem vytloukávalo rytmus potřeby a touhy po něčí náruči, něčím pohlazení, něčem, co už se jí dlouhou dobu nedostávalo.
Myslela si o sobě, že je silná a něco podobného bez problémů vydrží. Nejspíš se zmýlila. Chtělo se jí brečet, když dveře sálu zůstávaly zavřené, pouze po chvíli kolem nich proběhla další sestra a zmizela za nimi. Chtělo se jí brečet. Každý přece někdy brečí.
Další otočka u okna, další pohled ven. Další odvrácení a krok zpátky. Teď se ale zarazila. Srdce povyskočilo.
"Dorazil Grissom."
"Jo?" Nick si stoupl vedle ní. "Nojo, je to on. To si pospíšil," sledoval chvilku auto se znakem na bočních dveřích nepochybně z kriminálky, a poté, co z něj vystoupil Grissom, také nepochybně Grissoma.
Zároveň zaslechli sirénu další přijíždějící sanitky.

Sara Sidle uháněla rychlostí, která dalece převyšovala povolenou. Před pár vteřinami dostala hlášení o nalezeném GMC. Bylo kousek od ní. Proplétala se mezi běžným provozem s majáčkem, konečně zahlédla mávajícího policistu.
Sjela ze silnice, vystoupila a doběhla k velkému SUV.
"Zkoušeli jste dostat se dovnitř?"
"Ne, zamčeno a bez vás tam nelezu."
Nahlédla do interiéru. Prázdno.

Chlapec pomalu zavíral oči. Zvuk provozu se vzdaloval … nebo se vzdaloval on? Zaslechl slabounký šramot. Už necítil nohy, už neplakal, netřásl se. Téměř nedýchal, svaly ztuhly, slzy neměly z čeho se tvořit. Chápal, že umírá. Bylo mu zle. Potem slepené vlasy padaly do očí, oblečení měl promočené, v krku pusto. Ztrácel vědomí.
Sidleová se pokoušela vypáčit kufr. Nešlo to. Až když netrpělivě seřvala policistu vedle, společnými silami povolili zámek.
Po takové době ve tmě bodlo světlo chlapce do očí jako dýka. V prvních vteřinách poslední zbytky vědomí vytáhly z paměti kovový lesk čepele, nůž u krku, nadávky, bolest, sklápějící se kufr, ránu, tmu.
"Volejte sanitku!" křičel někdo v dálce. Nějaká žena.
Kriminalistka vytáhla Aarona z kufru. Kapesním nožíkem začala přeřezávat pouta.
Záblesk čepele … nůž u krku … chlapec sebou začal škubat při pokusu o odpor.
"Klid, klid …" rozlepila mu ústa. "Všechno je dobré. Jsem policistka, pomůžu ti," hladila ho po vlasech a snažila se ho uklidnit. Na první pohled byl dehydrovaný a strachy bez sebe. Přestože raněný nevypadal, nesměl upadnout do bezvědomí.
"Jen klid …" klečela vedle něj na zemi a čekala na pomoc. Aaron spolu s čerstvým vzduchem vdechoval i malou část dalšího vědomí. Instinktivně stiskl Saře ruku. Ta stisk opětovala, stále šeptala uklidňující slova. Doufala, že chlapec ještě pár minut vydrží.
"Jsi moc statečnej kluk, slyšíš? Vydrž ještě chvilku, neusínej. Jsi statečnej. Ještě vydrž a už brzo budeš zase doma. Slyšíš?" opakovala stále dokola. Nesmí dopustit, aby usnul.

Z výtahu pro návštěvníky vyšel Grissom, za další vteřinu, možná dvě, zastavil výtah pro raněné. Z něj vyběhl saniťák, rozrazil dveře operačního sálu.
"Ihned připravte sál! Těžce raněná dívka, vnitřní krvácení. Autonehoda!"
"Lékaři na čtyřku! Autonehoda!" reprodukovala sestra pokyn dál do útrob operačního křídla.
Cath už vyrazila chodbou naproti Gilovi. Mimoděk se podívala na dívku převáženou na sál. Přes všechny hadičky, modřiny a krev ji poznala.
Jako v tranzu se otáčela po lehátku, které zrovna projíždělo vedle ní.
"Lindsey …" vydechla. "Lindsey! To je moje dcera! Lindsey! Co se … Lindsey!" začala zoufale křičet. Jenže dveře se zavřely a lékaři i s dívkou zmizeli za nimi. Nikdo neodpovídal.
"Co se stalo mojí dceři!" začala brečet. Proudy slz stékaly po obou tvářích a nešly zastavit. Okolí nevnímala. Nějak se pro ni zastavilo. Všechno viděla rozmazaně, zpomaleně. Neslyšela Nicka, neviděla Maca. Jediné, co cítila, byly dvě ruce, které ji chytly do náruče. Opřela svou hlavu o Gilovo rameno. Pláč neustával.
Grissom ji hladil po vlasech, mlčel. Nebylo nic, co mohl kdokoliv z nich říct.

Nick ohromeně sledoval scénu před sebou. Nepamatoval si, kdy Grissom naposledy někoho utěšoval s takovou starostlivostí a citem. Ten si jeho pohledu všiml. Posadil Catherine do křesla.
"Nicku, asi si … asi si to uklidňující kafe dám," řekla třaslavým hlasem kriminalistovi a ten poslušně pro požadovaný nápoj odešel.
"Nebude vadit, když půjdu také?" ozval se po chvíli, kdy se cítil nesmírně trapně, nesměle Taylor. Gil zavrtěl hlavou, jako že ne. Catherine ho ignorovala.
Neodcházel proto, že by byl tak arogantní, nebo by stavěl práci nad zdraví. Prostě si připadal nepatřičně. Náhodný svědek neštěstí lidí, mezi které nepatří. Byli jako jedna rodina.

Zatímco Aaron Mitchell se v sanitce vezl do dětské nemocnice, Sidle bez dalšího čekání na detektiva nechala vytáhnout Melissu Deckree znovu do vyslýchačky.
"Čí nápad to byl s tím autem?"
"Charlesův!"
"Upozorňuju vás, že právě snímají otisky a hledají sebemenší stopy. Pokud zůstalo něco po vás, budou vás soudit jako komplice, tak sakra nelžete!"
"Nápad to byl Charlesův! On ho i svázal a strčil do kufru. Měla jsem s ním odjet, už bylo i nastartováno, ale pak jsem couvla," bránila se stejně nahlas, jako útočila Sidle.

Jeden křičel na druhého. Hádali se o dokončení špinavé práce. "Já tam nemůžu! Chytí nás!"
"Mám strach! Do toho už nejdu!" Křik neustával.
"Tak vypadni!" rozkázal Weller, nasedl a zmizel za příjezdovou cestou.

"Proč jste mu pomáhala?"
"Já nechtěla. Jenže manžel ho jako příbuzného nechal u nás a já se bála o syna. Oba mi řekli, že pokud promluvím, bude následovat Aarona. Radši jsem ho převezla i k babičce," dívala se na kriminalistku zoufalým pohledem.

Mac od chvíle, kdy přijel, až dosud, stál ve vedlejší místnosti a výslech pozoroval. Na výpovědi se mu něco nezdálo.
"Můžu, Saro?" strčil hlavu do dveří a kývl na kriminalistku, aby vyšla ven.
"Jak je Warrickovi?" ptala se okamžitě.
"Ještě nic nevím. Ale k případu. Na její výpovědi něco nehraje. Vezmu na paškál manžela."
"Mám se pokusit pokračovat, nebo čekat?"
"Nechal bych ji přemýšlet."
Přikývla.
Tentokrát si místo prohodili. Sidle stála za sklem a Taylor vyslýchal Michaela Deckreeho. Co na tom, že jedou další směnu.

"Takže vy jste u sebe nechal bratrance - únosce, vyhrožoval manželce a vašemu synovi, napomáhal pokusu o vraždu," začal rovnou u jádra věci.
"Tak vám to Mel řekla, že jo. No jasně."
"Ono to tak nebylo? Když se přiznáte, bude to bráno jako polehčující okolnost."
"Jediný, co jsem udělal bylo, že jsem u nás ty dva nechal. Ale na nátlak," zvedl Michael ruce v obraném gestu.
"Nátlak? Čí?"
"Přesně tak. To moje žena. Měla s ním poměr. A dověděl jsem se, že byli domluveni. Po mně se chtělo jen držet hubu a starat se o našeho syna. Kdyby ne, něco by se nám asi stalo. Měl jsem na ně vztek, ale co se dalo dělat."
"To vám mám věřit?" díval se na něj detektiv velmi pochybovačně.
"Já toho kluka ani neviděl. Doma jsem skoro nebyl. A kdybych měl co zapírat, je tu se mnou právník."
"No a proč jste to tedy neřekl hned?"
"Před Melissou? A co slib, že budu při své ženě stát v dobrém i zlém?"
Sara v tu chvíli nabyla přesvědčení, že má před sebou naprostého idiota.
"Nechtěl jste ji udat."
"Ano."
"A co to auto? Víte něco o tom, jak se tam chlapec dostal, kdo ho odvezl?"
"To bylo před dvěma dny a to už platil zákaz vycházení. Tedy pro mě. Syn byl u své babičky."
"Chcete říct, že vás už nepouštěli z domu?"
"Jo. Musel jsem si vzít dovolenou a všem namluvit, že odjíždím z města. Prý by se takový dobrosrdečný mamlas určitě vykecával."
Tak to ses vystihl, pomyslel si Taylor.
"A co jste tedy viděl, jak to bylo?"
"No … z venku jsem slyšel křik. Tak jsem se díval z okna, o co se opět Melissa a Charlie hádají. Stáli nad jejím GMC, na zemi seděl ten kluk. Hádali se, co dál."

"Mel, když ho tam necháme umřít, přijdou na to a prachy nedostanu!" argumentoval Weller.
"Jenže kdy hodláš poslat žádost? Nebudu toho parchanta mít věčně tady! Zab ho nebo přistup na můj plán."
"To nikdy."
Vyškubla mu z ruky nůž. "Ani slovíčko, nebo tě podříznu!" sklonila se k Aaronovi.
"Svaž ho!" štěkla opět na Wellera.
"Svaž si ho sama. S tím nebudu mít nic společnýho!"
"Naivko. Už dávno máš! Tak dělej, nebo půjdeš hned po něm!" nůž se zableskl, jak svištěl v její natažené ruce vzduchem od Aarona k Wellerovi.
Ten si poslušně klekl na zem a utahoval provaz na nohou a rukou teď už úplně bezvládného chlapce. Přestal se ovládat a rozbrečel se. Melissa mu surově nacpala do úst kapesník a přelepila černou páskou, která ležela na zadním okně.

"Pak ho Charlie strčil do kufru, Mel nastartovala a odjela," zakončil své vyprávění Deckree.
"Co dělal Charles potom?"
"On … zašel zpět do domu. Mě si nevšímal, jako obvykle a pustil si televizi. Ti dva si mě celkově vůbec nevšímali."
"Odveďte ho," a sám vyšel z místnosti.
"Nelže," ozvalo se za ním.
"Jak to víte?"
"Otisky z kufru jsou Wellera, z řízení Melissy a z pásky, kterou měl Aaron přelepená ústa, taky její. Právě přinesli výsledky."
"Hrála vzornou manželku a vinu házela na Michaela."
"Jo. Třeba už se rozmyslela. A pokud ne, máme je stejně."
"Aaron nic neřekne?"
"Zatím ne. A bude lepší, když nebude muset ani potom."

Mac začínal pomalu upadat do lehčí deprese. S vyřešením případu tolik smůly okolo, částečně i jeho vinou, jako vinou vetřelce.
"Ještě něco jsem vám neřekl, Saro," rozhodl se informovat o všem, co se v nemocnici událo.
"Konkrétněji?"
"Dceru Catherine hospitalizovali po autonehodě. Vypadalo to bohužel na těžká zranění."
"O můj bože … Catherine je s ní?" vcelku zbytečná otázka.
"Je."
"Pojedu za nimi, já … zvládnete to sám?" nebyl to dotaz, spíš příkaz.
"Jeďte. Už moc nezbývá."
Opět byl on posel špatných zpráv a opět nějak navíc. Nepotřebovali ho. Začínal se tu dusit. Cizí město, cizí pokoj v hotelu, cizí akvarijní prostředí kriminálky, lidé, co se k němu chovají pouze se zdvořilou diplomacií a nepřesáhnou pracovní konvence. Jakmile tu nebude nutný, k čemuž se mílovými kroky přibližuje, odjede. A to co nejdřív.

"Stell?" začal, když druhá strana konečně přijala hovor. Nenechal ji říct ani pozdrav. "Zítra ráno letím domů."
"Skvělé. Už se nemůžu dočkat. Probíhá tam všechno v pořádku?" z jejího hlasu bylo znát, že se nadšeně usmívá.
"Případ vyřešen. Právě k nám nejspíš míří zprávy. Já už tu nebudu ani den navíc! Těším se na tebe." a hovor přerušil. To, co řekl, byla naprostá pravda.
Ještě poslední výslech, zatčení a sbohem Las Vegas, město, co nejlépe ze všeho umíš oslnit zábleskem čepele, která následně bodne do zad.

"Proč mi nechce nikdo nic říct …" už neplakala, ale pořád se třásla. Grissom ji držel za ruku.
"Určitě už někdo přijde."
"Říkali těžká zranění … Gile, já mám strach."
"Neboj, Lindsey je po tobě. Zvládne to," utěšoval ji.
Otevřely se dveře sálu. Na lehátku vezli Warricka. Catherine to pozorovala, ale v myšlenkách teď na něj nenašla místo. Slova se proto ujal Nick. Odchytil nejbližšího lékaře a začal se vyptávat.
"Jak je kolega na tom?"
"Pane, informace bych měl poskytnout pouze rodinným příslušníkům. A na ty s prominutím nikdo z vás nevypadá!" on sám byl černoch a poukazoval na to, že Warrickově barvě pleti se nevyrovnávají.
"To asi nepůjde. Nemá rodinné příslušníky. A my jsme kriminálka, je to náš případ."
"Aha. Tak v tom případě - bude v pořádku. Vyjmuli jsme kulku, nejsou komplikace. Nezasáhla žádnou důležitou cévu. Za pár dní je ze všeho venku."
Stokes si oddechl.
"Až se probere z narkózy, můžete za ním."
"Počkám tady."
"Klidně můžete. Ale nepovím, kdy to bude. Doporučoval bych zajít si do bistra naproti na pořádné kafe. Tohle nemocniční, mezi námi, nestojí za nic," usmál se a chtěl pokračovat v cestě. Nick ho předběhl, přivolal si výtah a odjel. Nikdo ho nemusel pobízet dvakrát. Kamarád bude v pořádku a Catherine s Lindsey jeho přítomnost nepomůže. On je unavený, přerušil rande, má hlad.

Při vystupování z kabinky v hale se míjel se Sarou.
"Oou, počkej. Teď nemá cenu, abys tam chodila."
"Už něco víš? Vypadáš veseleji."
"Jo. Náš bard bude v pořádku. Zajdem za ním, až se probere."
"A Lindsey?"
"Další důvod, proč tam nechodit. Vedle Cath jsem si připadal … hloupě. Není co říct, ona tam sedí jak klubko neštěstí. Zvu tě radši na kafe a … možná něco sladkýho do bistra."
"No tak pokud platíš, tak přijímám," v tu chvíli jí hryzlo svědomí. Měla by se vrátit za Macem, místo toho se jde najíst. Rychle to ale zahnala. Je to jeho případ a když se sem musel nakvartýrovat, ať se snaží.

"Prosím vás, dívka, autonehoda, právě ji operují. Tohle je její matka a nikdo nám ještě nic neřekl," zastavil Grissom doktora, když chtěl po pár vteřinách následovat Nicka.
"Ano, vím o co jde, ale nebyl jsem přímo u ní. Ale jestli chcete, dojdu se zeptat."
"To byste byl hodný."
Po asi dvou minutách se vrátil s doprovodem, mladou blondýnou v operačním oděvu.
"Vy jste rodiče té slečny na sále?" upřela své pronikavé oči na Grissoma.
"Já ne. Ale tohle je matka," oba přistoupili k Catherine.
"Co se stalo?" zeptala se hned.
"Podle svědků narazil do vozu, kde seděla, kamion. Měla štěstí, řidič je mrtvý," tahle slova zvedla Catherine ze židle.
"A jak je na tom?"
"Už je stabilizovaná, nehrozí nejhorší. Samozřejmě má zlomeniny - ruka, čtyři žebra, noha. Otřes mozku, náraz způsobil i krvácení do mozku. To jsme zastavili. Problém je s páteří."
"Páteří? Chcete říct, že by byla ochrnutá?"
"Pokud nenastanou komplikace a operatérům se podaří páteř napravit, nemusí být. Zůstala v autě zaklíněná a téměř ji nešlo vyprostit."
"Kdo byl řidič auta?" zeptal se pro změnu Grissom. Cath už nemohla.
"Nevíme. Ještě se nepodařilo získat doklady," z toho kriminalista usoudil, že dívka měla obrovské štěstí. Vůz musí být úplně zdemolovaný.
"Nechám vyšetřit okolnosti nehody."
"To už je na vás. My teď děláme, co můžeme. Já se musím vrátit na sál," povzbudivě se na ně usmála a odešla.
Grissom si opět sedl k Catherine.
"Vyšetřování se ujmu sám."
Přikývla.
"Nechceš odvézt domů? Odpočinout si."
"Ne. Chci tu být, až převezou Lili na pokoj."
"Mám tu být s tebou?"
Neodpověděla, ale její gesto mluvilo za vše.
Asi po hodině se zbylí členové týmu zvedli a šli zpět do nemocnice. Sara zjistila Warrickův pokoj a už tam mířili. Rozhodli se Cath nedráždit a vůbec nerozptylovat.

"Á, tak už ses nám probral, lazare," stoupla si Sara s širokým úsměvem k Brownově posteli.
"Ti dám lazara," zřejmě mu opravdu nebylo nijak zvlášť zle. Do pokoje vešel i Nick.
"Čau brácho … ty seš tu taky?"
"A važ si toho. Vykašlal jsem se kvůli tobě na rande."
"Tak to ti někdy vynahradím," mrkl na něj Warrick.
"Díky, ale nejsi můj typ. Jsem na podstatně mladší," všichni přítomní se zasmáli, Warrick se chytil za ránu.
"Tak smát se ještě nemůžu … Saro, jak to je s případem?"
"Před chvílí nikdo nevěděl, jak to s tebou bude a ty se zajímáš o případ. Ale klid, je vyřešený. Aarona jsme našli, komplice taky."
"To je fajn," ulehčeně vydechl.
"No a co ty? Jak se cítíš?"
"Bolí to, ale žiju ne."
"Dostaneš se z toho. Půjdu říct Cath a Grissomovi, že ses probral."
"Ti jsou tu taky? Taková sešlost."
"Jo. Ale asi přijdou až později, jestli vůbec. Catherine má trošku jiné starosti. A Greg se někde zaseknul, tak taky až jindy."
"To je mu podobný, ale nevadí. Vždyť se zase tolik nestalo, hlavně je třeba doladit případy."
"Ricku, že jsi takovej workoholik jsem si nemyslela."
"Jenom chci, aby to už měl Aaron za sebou, do práce se nehrnu."
"Ahá, takže kecat z postele," usmála se.
"Sidleová, přísahám, že kdybych mohl, něco po tobě hodím."
"No tak, klid, nebo si ještě ublížíš," klidnil kamaráda Nick.
Sidleová už s větou 'Ještě se stavím' zavírala dveře.
"Co je s Cath?"
"No, její dcera …" líčil mu pomalu události, které prospal na operačním stole.
Návštěvy se postupně prostřídaly a zbývala jen Catherine, která se nemohla hnout od postele Lindsay. Gil byl pořád s ní.

"Vážně nechceš odvézt domů?"
"Víš co, asi ano. Mám v laborce práci, chci se vyspat."
"Nemusíš do práce. Dám ti dovolenou."
"Ne, díky Gile. To nemůžu. Potřebuju rozptýlení."
"Dobře. Jen chci, abys byla v pohodě. Tak pojď …" chytil ji kolem ramen a odcházeli.
"Pročs tu vůbec zůstal? S tebou nemá naše rodina nic společného."
"Mám tě moc rád …"
Usmála se. "Stál jsi … někdy … ve tmě nad městem, nechal kolem sebe vanout vítr a jen si … užíval že jsi? Žádné starosti, žádné problémy, jen … bytí?"
"Nevzpomínám, kdy bych na to měl čas," odpověděl na její zvláštní dotaz.
"Někdy je potřeba si některé věci připomenout."