"Vítejte v Las Vegas," usmála se na něj žena, která mu předávala speciálně přepravovaný kufřík se zbraní. Po 11. září se všechny kontroly zpřísnily. Proplétal se mezi nově příchozími, za sebou táhl kufr. Svůj pobyt zde odhadoval nanejvýš na pár dní, pokud se nic nezkomplikuje. Nebyl zvyklý odhadovat, jak dlouho vyšetřování potrvá. A zvláště v tomto případě, kdy se může všechno velmi snadno zkomplikovat. Ale kdyby na ně FBI netlačila, vůbec by tu nebyl.
Vyšel před letištní halu. Do tváře ho okamžitě udeřil chladný, ale suchý vítr. Byl zvyklý na sychravé počasí. Tohle bylo něco jiného. Tady byl naposledy před možná dvaceti lety. Tehdy si přijel užít. Teď se rozloučil se svým domovem kvůli práci.
Zahlédl auto se znakem policie na dveřích. O něj se opíral mírně prošedivělý muž ve středních letech. Kdyby neměl sluneční brýle, marně přemýšlel o jejich dnešním významu a napadlo ho, že třeba nemá rád přímý pohled do očí, zjistil by, že přes předstíraný nezájem bedlivě pozoruje své okolí. Dokonalé splynutí s davem rušil jen chevrolet tahoe za jeho zády.
Přistoupil k němu.
"Pan Grissom?" a ukázal odznak. Grissom přikývl.
"Tak tohle je město hříchů. Setkání po dlouhé době."
"Mění se každým dnem. Budete chtít nejdřív do hotelu?" zeptal se lasvegaský kriminalista bez zvláštního zájmu.
"Neobjednal jsem si vás jako taxi. Postačí, když mě dovezete na kriminálku. Pak už se zařídím sám."
"Jistě. Ostatní kolegové vás už čekají."
V autě bylo napjaté ticho. Grissom se věnoval řízení a muže vedle si zdánlivě nevšímal. Nebudou spolu vycházet. Rivalita mezi odděleními? Nic vzácného. Navíc, pokud se jedná o konkurenci.
"Vypadni, rozumíš? Vypadni! Tady je můj flek!" křičela žena, spoře oděná, silně nalíčená, prostitutka od pohledu, na krčící se postavu, která zabírala její ubohé místo na chodníku slávy padlých show girl. Většina z nich se musela alespoň o tenhle ubohý flek v životě rvát každý den znovu a znovu. Scházely se pod poblikávajícími neony prodělečných barů a night klubů. Vládla mezi nimi obrovská rivalita. Jedno měly ale společné. Všechny chtěly přežít. A v tom případě bylo třeba řídit se jedním pravidlem: Když nic nevím, nikdo ze mě nemůže nic dostat.
Tahle na tom nebyla jinak. Ztroskotala v životě u břehů Vegas a nedokázala se vydrápat nahoru na ty pozlacené "louky". Teď si vydělává vlastním tělem. Prodává se jako nějaká ubohá hadrová panenka jenom aby přežila do druhého dne a mohla se znovu prodat. Slavné Vegas, královna hazardu, zlatý důl, to je jen pozlátko. Falešné pozlátko, které je má nalákat, aby je mohla spolknout drsná realita.
"Slyšíš?" ozvala se znovu vysokým hlasem a strčila do postavy. Ta se sesula na zem. Z břicha jí trčel nůž, pod ní se přízračně třpytila kaluž krve, ve které se odrážela poblikávající písmena nejbližšího baru čtvrté cenové kategorie. Začala vyděšeně křičet a strhla pozornost všech ostatních.
"Willowsová"
"Tady Brass. Vím, že čekáte návštěvu, ale máme případ," odpověděl místní kapitán a zhruba vylíčil kriminalistce situaci.
"Děláš si srandu? Proč zrovna já?"
"Catherine, jak dlouho tu myslíš zůstanou důkazy? Potřebuju bystrý oči a šikovnýho kriminalistu."
"No dobře, za chvíli jsem tam," zavěsila.
"Takže panstvo, kdo z vás se nudí, může se mnou jet obsloužit jednu mrtvou mezi prostitutky," obrátila se pak na kolegy.
"Víš, že ti vždycky rád pomůžu, ale dneska …" začal se vykrucovat Warrick. "Můj kancl musím nechat okupovat toho … víš koho a bůhví, na jak dlouho jsem se s ním loučil."
"Saro?"
"Cath, pormiň, ale víš, že tenhle obor není zrovna … hm … moje parketa."
"Koukám, že se všichni natolik hrnete, že na mě už nezbývá místo," ozval se Nick. "Pojedu s tebou. A přísahám, že nebudou žádný narážky, ani blbý kecy, ani blbý dotazy," dodal rozverně.
Sotva jejich auto vyjelo z parkoviště, dorazilo jiné. Vystoupili z něj dva muži. Jeden jistým krokem zamířil do útrob budovy, druhý ho následoval a pokoušel se vtisknout co nejlépe do paměti labyrint chodeb. Interiér na něj působil trochu jako akvárium.
"Tohle je teď vaše kancelář."
"Doufám, že jsem nikoho proti jeho vůli na chvíli nevyhodil," řekl nově příchozí s důrazem na předposlední slovo.
"Warrick ji přenechal dobrovolně. I kdyby se to na dlouho protáhlo. Nemusíte mít obavy," odpověděl Grissom a zdůraznil slovo dlouho.
"Teď vás seznámím se zbytkem týmu."
Došli až k odpočinkové místnosti.
"Sara Sidle, Greg Sanders, Warrick Brown …" s každým jmenovaným si cizinec potřásl rukou. Grissom přehlédl místnost a zvedl překvapeně obočí.
"Výjezd," oznámil prostě Greg.
"Nicka Stokese a Catherine Willowsovou poznáte později."
"Těší mě. Jistě všichni znáte podrobnosti mého příletu a případu. Vám se omlouvám za kancelář, budu se snažit ji co nejdříve uvolnit," chopil se muž slova s opět tím protivným důrazem na předposlední slovo. Byl ale mířený spíš na Grissoma, jak si sám brzy všimnul.
"Doufám, že spolu budeme po dobu mého pobytu vycházet a dobře spolupracovat. Mé jméno je Mac Taylor."
Žádné komentáře:
Okomentovat