"Co?" zamrkala překvapeně. Pak ale fotku vyndala ze spisu a podala mu ji. "Roger Glatman."
"To souhlasí. Moje 419 je tedy vaše 419. Řidiče, co hledáš, našli před chvílí na odstavném parkovišti v jeho taxíku. Všude krev a on zastřelen."
"Máš už místo činu zpracované?" ožila okamžitě.
"Parkoviště ano. Pospíchal jsem, protože hlásí déšť. Tělo je na pitevně a auto odtáhli. Zrovna se na něj chystám."
"Výborně, Hawkesi."
"Vidím ti na očích, že mi chceš dělat společnost," ušklíbl se potěšeně.
"A až to řeknu Macovi, dáme nejspíš trojku v autě. Přijdem do garáží," otočila se ještě mezi dveřmi, prosmýkla se kolem něj a spěchala do Taylorovy kanceláře.
"Teda vy vypadáte," neudržel se Sid, když k němu těžkou chůzí nakráčel Flack.
"Taky přeju dobrej den," zaškaredil se na patologa. Ten to nebral jako pozdrav ani urážku. Přemýšlel, jak se co nejvhodněji zeptat.
"Proč mě sem vůbec taháte?" zeptal se o něco tišeji, neboť v hlavě mu ještě nepřestalo tepat. Ó těžká jsou rána opilcova.
"Hm, mluvila s vámi teď někdy Jessica … říkala, nebo naznačovala něco ohledně … ohledně dítěte?"
"Vím, že byla těhotná. Dověděl jsem se to před týdnem, jestli narážíte na tohle."
"Dobrá. Chtěl jsem jen, abyste to věděl. Tady jsou její věci."
"Proč jste mi je jako obvykle neposlal na recepci? Myslíte, že je mi příjemný sem přijít a vědět, že v jednom z boxů leží ona?"
"Ne, omlouvám se. Jen jsem s vámi chtěl mluvit o dítěti a říct, že … už si můžete vyžádat tělo k pohřbu. Vážně je mi to moc líto."
"Díky," řekl bez jediné známky opravdového vděku.
Mělo začít pršet, ale z nebe se sypal sníh. Procházel kolem velkých oken a vzhlížel vzhůru. Takové byly její oči. Neprostupně šedivé, přesto vyvolaly hřejivý pocit lásky a očekávání pokaždé, když se do nich podíval.
Stejně, jako nebe plné poletujících vloček je předzvěst klidu, míru a pohody Vánoc. Měl tenhle nedefinovatelný, ale příjemný pocit rád. Zvláště poslední dvě zimy, které trávili spolu. Teď se znechuceně odvrátil. Měl dojem, že se na něj shora dívá a každá vločka je střípek prokletých očí. Vyčítavě na něj hleděly a po kouskách mu dolů posílaly prosby o pomoc.
Roztřesenýma rukama vhodil minci do automatu na kafe a zmáčkl knoflík. Nastavil požadavek na nejsilnější a čekal, dokud horká tekutina nenaplnila kelímek.
"Tak už je to jasné. Vzadu zastřelili ji a řidiče za volantem. Kdo si bere co?" mávala Stella v gestech nad vozem.
"Sedadlo řidiče je moje. Jeho smrt je můj případ," otevřel Hawkes přední dveře.
"Vrah, jestli byl uvnitř vozu, musel sedět vedle. Vzadu jsou neporušené krevní skvrny. Beru spolujezdce," obešel Mac auto k druhým dveřím.
"Takže moje jsou zadní místa. Ale vy dva si rozdělíte kufr," usmála se a všichni tři se pustili do práce.
"Mám dvě nábojnice dvaadvacítky," ozvala se po pár vteřinách Stella, "taky spousta krve. Kaluž je rozmázlá, jak ji vytahoval z auta."
"Hawkesi, v jaké poloze našli tělo?"
"Seděl na sedačce s dírou v břiše a hlavu měl vraženou do volantu, jak přepadl dopředu."
"Na těhle dveřích je krvavá šmouha. Takže krev možná není oběti," mluvil, zatímco odebíral vzorek. Víc už ale neřekl a nechal diskutovat kolegy.
Stella se ptala ohledně taxametru, Sheldon doloval kulku zamotanou v polstrování opěradla. Bonaserová dál našla v sedačce zapadlý mobil, na displeji 91 a krev. Jiné Jessičiny věci tam nebyly. Šlo to ale kolem něj, protože se právě zaměřil na opěradlo spolujezdce.
"Vrah měl hnědé delší vlasy a měl asi metr … pětasedmdesát."
Zvedli hlavu. Pousmál se jejich překvapení.
"Vlasy mu hodně padají. Potah je jimi posetý."
"Takže se minimálně kousek vezl. A protože normálně pasažéři sedí vzadu, DNA bude určitě jeho."
"Uvidíme podle doby smrti řidiče. Stello, máš vzadu ještě něco?"
"Ne. Bůhví, kolik lidí tu sedělo. Sesbírala jsem vlasy, vlákna, otisky … je toho dost, ale asi na nic."
"Dobrá. Tak se jdi prosím podívat na tělo."
Přikývla, vylezla z auta a odešla na pitevnu.
"Hammerbacku?" hledala jejich patologa.
"Á, detektiv Bonaserová. Pěkně vás tu vítám."
"Jdu kvůli řidiči. Máte už hotovou pitvu?"
"Ne, musel bych mít sto rukou."
"Vidíte. Kdybyste místo obvyklých hloupých poznámek pracoval, nezklamete mě."
"Ovšem, předběžné ohledání ukázalo," rozmáchlým gestem si nasadil brýle, "že zemřel asi dvě hodiny po slečně Beallové. Kulka ho trefila do břicha, prolétla tělem a vyšla zády."
"Ano, je v sedačce. Dvě hodiny tedy ale jezdil s vrahem po městě."
"Kde berete jistotu, že vrah je stejný?"
"Dobrá, jezdil minimálně s tělem. A nejsem si jistá, že ho měl v autě dobrovolně."
Sid pokrčil rameny. "To musíte zjistit vy. Já už víc nepomůžu."
"Pomůžete. Když se místo klepů budete více zajímat o práci."
"V tom případě nashle. Támhle vedle čeká nebožtík od Messera," všichni byli ten den naštvaní.
Nejvíc ale asi Don.
"Co ty tady děláš?" ozvalo se odněkud shůry. Zvedl hlavu. Stála nad ním opět Aiden.
"Sedím. Piju něco jako … kafe?"
"Nechceš aspoň pořádný kafe? Nešel bys někam?"
Neodpověděl. Vlastně mu to bylo jedno, stejně jeho srdce i myšlenky zůstávaly zavřené v jednom z boxů v márnici.
"Ber to jako pomocnou ruku kamarádovi v nouzi."
"Dobře," přijal víceméně proto, aby se jí zbavil. Nevadila mu zrovna její přítomnost, vadila přítomnost kohokoliv.
"Tak až mi skončí směna, zavolám ti, jo?"
"Hm," a zase ji absolutně vypustil. Jedna jeho polovina už se chtěla vzchopit, ale druhá si libovala v zoufalství, flegmatické strnulosti, melancholii šedivých mraků. Nechtěla je opouštět aniž by přemýšlela nad tím, jestli už to zvládne.
Tvářila se ještě o něco víc ustaraně. Nadechla se k dalším slovům, pak se ale jen otočila a s nezměněným výrazem se vrátila k práci.
"To už máte hotovo?" divila se Stella, když v garážích kolegy nenašla a zahlédla je až v Taylorově kanceláři.
"Jo. Vlasy na DNA, stejně jako krev."
"A otisky se také zpracovávají," doplnil Hawkese Mac, "a budeme muset projít další Flackovy případy, kdy mu někdo vyhrožoval, nebo měl možnost a důvod se pomstít."
"To je na dlouho," povzdechla si Stella.
"Je. Třeba ale někoho najdeme v databázích."
"Ovšem bude-li někdo ze zadního sedadla, nijak ho s vraždou spojit nemůžeme. Tam mohl sedět kdokoli z celého světa," vyjadřoval Sheldon obavy.
"Ale mívali jsme už i míň, ne?" snažila se je vyburcovat. Oba vypadali už docela bezradně a hlavně neodhodlaně.
"Hele a co když ji zabil řidič?" navrhl znovu Sheldon. "Třeba má každý vážně jiného vraha."
"No sice ji vozil dvě hodiny, ale neměl střelný prach na rukou ani oblečení. Navíc byli zabiti stejnou zbraní," vyvrátila jeho teorii.
"Viděl jsem Flacka …" zavrtěl hlavou, "vypadá hrozně."
"Myslíš, že mu usvědčení vraha pomůže?" ozval se po dlouhé době Mac. "Jediný lék je dostatek času." posunul papír, který včera vyndal ze zapomenuté police ke kraji stolu.
Byla to fotka. Několik let stará, novější už ale nikdy nepořídí. Také trvalo, než dokázal jít dál. Docela dlouho, co naposledy takhle seděl a vzpomínal. Claire se na něj usmívala tak, jak si to chtěl pamatovat. Proto si tady schoval právě tuhle fotku. Kéž by mohl čas vrátit a věci změnit … Na druhou stranu … hodně prožil a na všechno by zapomněl. Nic by neexistovalo … nebyl by to on. Také by vrátil jeden skutek a pořád by chtěl vracet další. Nevěřil na osud. Ale co se má stát se stane a pak se s tím budeme muset vyrovnat. Uvažoval, jak by jeho život vypadal, nebýt teroristických útoků na WTC. Co všechno by ztratil, co získal … možná by měl dítě … možná by nebyl, kde je … usmál se. Dnes je stejně všechno jedno.
Pager z laborky. Otisky prošly databází. Jenže ty, co našly majitele, nebyly k ničemu. Pasažéři s alibi. Musí už jen doufat. Nechtělo se mu věřit, že by žádná stopa nevydala vodítko. Pro jistotu projde vše, co stihne, ještě sám.
"Tak Stell, tohle … promiň, ale k ničemu to nevede. Tahle kopice může mít mstící se rodinu a tahle," poklepal nejdřív na jednu a pak na druhou horu zestručněných spisů, "se už může mstít sama. A co když jsme totálně vedle a ona třeba … vůbec nebyla zamýšlená oběť?"
"Já vím. Mluvila jsem s rodinou taxikáře, ale také prý neměl nepřátele."
"Dobře, takže … co budeme dělat? Testy DNA budou až za dlouho."
"Další možnost by byla projít desítky hodin záznamů kamer od místa, kde Jessica nastoupila do taxíku k místu, kde jí našli. Jenže vrah si dával pozor."
"Zkusím to. A jinak jsi Rogera Glatmana prověřovala?"
"Ne, nedostala jsem se k tomu. Nemůžu pracovat nonstop."
"Fajn, tak já to …"
"Ne, jsme tři. Beru si to. A díky za nápad," přerušila ho, usmála se. Nechali marné snahy a pustili se do nových úkolů.
Žádné komentáře:
Okomentovat