"Ahoj," pozdravila Saru vesele.
"Ahoj Cath."
"A sakra, ty teda vypadáš. Jsi úplně bílá."
"Hm, díky za poklonu. Není mi moc dobře."
"To vidím. Neměla by sis vzít volno?"
"Další? Ecklie by mě přetrhnul."
"Přetrhne tě stejně, jestli se složíš u případu. A v tom případě nebude jediný."
"Tak to je vážně poslední člověk, na kterého bych teď-promiň!" zvedla se a rychle proběhla kolem Catherine. Vrátila se ještě o něco bělejší.
"Jak dlouho už ti takhle je?" zeptala se.
"To je jedno, stejně to za chvíli přejde. Jako vždycky."
"Přejde říkáš? A jak dlouho to trvá?"
"Asi … od úterý."
"Každé ráno?"
"Jo. Každé ráno," pochopila, kam tím Catherine míří a taky to sama dobře věděla.
"A nejsi náhodou …?"
"Jsem."
"Takže ty budeš mít mimčo!" usmála se.
V tu chvíli se muž, který procházel kolem otevřených dveří s hrnkem kafe, zarazil. Měl pocit, že mu srdce vynechalo jeden tep a že hrneček pustí na zem.
"Bude malý Stokes, no to je skvělé, gratuluju ti," zněl znovu veselý Catherinin hlas.
Grissom co nejrychleji prošel dál a snažil se, aby si ho ani jedna nevšimla. Což se mu povedlo. Došel do své kanceláře, zavřel za sebou, sedl si za stůl a pro jistotu kafe konečně položil. Sara je s Nickem těhotná. Tak tohle je naprostý konec.
"Ne Catherine, nebude."
"Ale … jakto? Vždyť s Nickem chodíš."
"No … ono nic není jak se zdá."
"Takže ten váš vztah …"
"Není tak docela vztahem. Jo. A nikdy jsem s Nickym nespala. Prakticky s ním nic nemám."
"Tak čí to dítě teda je?" potom jí něco napadlo. Ale že by mohla tenhle vztah pod klamem Nicka přehlédnout?
"Saro … jak dlouho jsi těhotná?"
"Měsíc."
"A před měsícem … jak jsi byla na nemocenské … jsi bydlela u Grissoma, že?"
"Jo."
"A není otcem náhodou …?"
Připadala si už jako u výslechu.
"Grissom? Je. Jsem si jistá, nikdo jiný to být nemůže."
Tak to je ještě zajímavější, pomyslela si, ale nahlas nic neřekla.
"To trošku mění situaci. Měla bys mu to říct."
"Já jsem mu to dneska-"
"Už řekla?" nenechala ji domluvit. "To je super. Promiň," zrovna jí pípal pager, "mám případ," a nechala Sidleovou v šatnách samotnou.
"-chtěla říct, ale nevím, jestli je to dobrý nápad," dořekla si sama pro sebe.
"Ahoj, Jime. Tak co tady máme?" zeptala se Willowsová Brasse, když dojela na ohlášené místo.
"Domácí násilí."
"A sakra. Jak je na tom oběť?"
"Oběť vezou tady," ukázal na dveře, ze kterých zdravotníci odváželi ženu s límcem, na kapáčkách a zřízeným obličejem. "Není to hezký pohled, co."
"Kdo volal policii?"
"Ona. Ještě předtím, než se do ní pustil. Ale teď už nic neřekla, protože nemůže."
"Takže nevíme, jestli přítel, manžel …?" přišel k nim i Grissom, který se dostavil chvíli po Catherine. Krátce mu mávla na pozdrav a poté se zase plně soustředila na Brasse.
"Ale víme. Už se veze k nám. A víte kdo to je? Ross Chapman."
"No to si děláš legraci!" vyjela Catherine. "Ten chlap se nám víc než měsíc schovává a pak se nechá chytit při domácí rvačce?"
"Jo, na každýho jednou dojde. Já si jdu promluvit se sousedy. Nechce promluvit a myslím, že výslechu se budete chtít zúčastnit."
"Určitě," přikývl Grissom a po něm i Catherine.
"Tak dva případy vyřešené v jednom."
"Nebuď tak přímočará, Cath. Ohledně Chapmana není ještě všechno stoprocentní a tady asi taky ne, když nás volali."
"Gile nedrž se tak úzkoprse důkazů a faktů. Znáš slovo vlastní názor?"
Neodpověděl jí.
"Máme chlapa, co zabil Sařinu kamarádku a potom zřídil vlastní přítelkyni. Vzpamatuj se," řekla ještě a potom už vešla do domu.
Grissom dobře chápal, koho mají. Mají chlapa, co bil a znásilnil Saru. Mají toho, co jí způsobil všechny problémy a hlavně toho, kdo ji téměř zabil. Ale teď už to asi bylo jedno. Je s Nickem, cítí se v bezpečí a pohodě a navíc s ním čeká dítě.
"Gile! Budeš pracovat nebo co?" volala Willowsová z kuchyně. Grissom k ní konečně přišel.
"Tak co myslíš? Pořád ti to nepřijde jednoznačné?" ukázala na rozbité nádobí, poházené židle a kaluž ve které se mísila nudlová polévka a krvavé stříkance.
"Uvidíme, co nám k tomu řekne," se zájmem si prohlížel velký nůž na steaky pocákaný krví. "Nevypadá to, že by něco z věcí, které se tu válí, jeden z nich použil ať už na útok, nebo obranu."
"Někdy bohatě stačí pěsti."
Dalších dvacet minut prohledávali velkou kuchyni. Nejspíš největší místnost v bytě.
"Grissome podívej," sehnula se Catherine k nějakému předmětu pod lednicí a posvítila na něj baterkou. Potom ho vytáhla na světlo.
"Tyhle vlasy nebudou její. Bránila se," otočila se a čekala nějakou odezvu svého šéfa. Nic.
"Grissome máš něco?" zeptala se, když i po deseti vteřinách pořád pozoroval parapet.
Nic. "Je ti něco?" Stále žádná odpověď. Došla k němu a luskla mu prsty před očima.
"Hele, já vím, že zpráva, že zrovna ty budeš otec je řekněme poněkud šokující a nečekaná, ale to neznamená, že bys měl přestat pracovat."
"Co?" prudce se otočil a skoro do ní vrazil.
"Aby ses soustředil na práci a soukromí řešil jinde. Nevěděla jsem, že zrovna tobě to budu muset připomínat."
"Hm … promiň, Catherine," vyslovil, aniž by nad tím přemýšlel. Hlavu mu zaplnilo něco docela jiného. To dítě je jeho?
Neuvědomil si, že jsou na místě činu už víc než hodinu. Nevnímal plynutí času ani Catherine. Ani žádné důkazy a skutečnosti. Všechno co dělal dělal naprosto rutinně a bezmyšlenkovitě, protože neměl v úvahách na případ místo. Jestli je dítě vážně jeho, proč by mu Sara nic neřekla? Nebo Catherine jen špatně odhadla souvislosti a teď ho neúmyslně mate? Musí se jí zeptat. Musí s ní konečně promluvit i když je jejich vztah celý měsíc na bodě mrazu.
Vrátili se na kriminálku. Nechali zpracovat důkazy, které sestávaly z několika otisků v krvi, otisků bot, ulomeného podpatku a DNA z vlasů a krve na něm.
Mezi tím se připojili k Jimovi, který už na ně čekal s Chapmanem ve vyslýchačce.
"Konečně vás máme, Rossi. Teda řeknu vám, takovou dobu se nám schováváte před dopadením za vraždu a necháte se chytit obyčejným napadením?" začal Jim ne příliš oficiálně, jak to měl ve zvyku.
"Ujely mi nervy. Ale o žádné vraždě nic nevím."
"Ne? To je zvláštní. My ano. Vražda Jaqueline Bensonové," posunul před něj fotku jeho první oběti.
Ross se na ni chvíli zaraženě díval.
"Copak, nepoznáváte ženu, kterou jste ubodal?" zeptala se Catherine.
"Ne. Tuhle neznám. Nikdy jsem ji neviděl a nevím, co je zač."
"Dobrá, začneme z jiného soudku. Co ten dnešek? Co vaše přítelkyně? Tedy jestli to je vaše přítelkyně."
"Jo je. Pohádali jsme se."
"A proto jste ji musel takhle zřídit?"
"Pohádali jsme se a já jí jednu vrazil. A jí nenapadlo nic lepšího než mě fláknout po hlavě svojí novou lodičkou," ukázal si na pořádnou modřinu a jasnou stopu po sedřené kůži. Catherine napadlo, že ten ulomený podpatek bude z té lodičky a vlasy a kůže na něm bude skutečně Rossova. Takže obrana.
"A vy jste jí to několikanásobně vrátil, že?"
"Chci právníka."
"Toho chtít můžete, ale teď vám nepomůže," ušklíbla se Willowsová.
"Zbil jste ji do bezvědomí. Jak dlouho u ní žijete?"
"No … asi tak měsíc."
"Takže jste se u ní skrýval. Proč, když nemáte s vraždou Jaqueline nic společného?"
"Už jednou jsem říkal, že tu vaši Jaqueline neznám!"
"Tak podívejte, byla zavražděna před měsícem ve svém domě na večírku. Našli jsme tam váš náramek a vaše otisky. A jeden svědek vás udal i mezi podezřelými," ozval se i Grissom.
"Jenže já nevěděl že je to ona," podíval se na něj Chapman. Došlo mu, že tím svědkem myslí Saru. Saru, která měla být už mrtvá a kterou tak dlouho za mrtvou považoval.
"Ne? A koho jste tedy chtěl zabít?"
"Saru Sidle. Jo přesně tu," dodal, když viděl nevěřícné obličeje Brasse a Willowsové.
"Chtěl jsem zabít Saru, ale byla tma. Myslel jsem, že je to ona, byla jí podobná."
"Proč jste chtěl zabít zrovna Saru?" položil Jim jednu z posledních otázek.
"To je jenom mezi mnou a jí. Zeptejte se jí, třeba vám to řekne." pokrčil rameny. Mluvil téměř výsměšně, protože věděl, že Sara jim nikdy neřekne o bití a znásilnění. Na to se až příliš stydí a chce působit až příliš silně, než aby všechno přiznala.
"Přiznáváte se tedy k vraždě Jaqueline Bensonové, napadení Adelle Trentové a úmyslu zavraždit Saru Sidle." zrekapituloval výslech Grissom.
Chapman mlčel. Věděl, že teď už mu nepomůže vůbec nic, ale odmítal vyslovit své přiznání.
"Mlčení taky souhlas. Odveďte ho," zakončil rozhovor Jim a spolu se strážníkem a Chapmanem vyšel z místnosti.
Po něm i Gil a Catherine.
"Chudák Sara, ještě že ten případ nevyšetřovala. Zajímalo by mě, co s ní měl," podívala se Catherine zvědavě na Gila. Ten opět vypadal, jako by nevnímal. Přišlo mu strašně nespravedlivé, že ho potrestají za napadení a vraždu, ale ne za to, co provedl Saře. Samozřejmě bude soud zajímat důvod, který měl vést k její smrti, ale ona nikdy nepřizná, co se stalo. Chtěl jí nějak pomoct. Teď, když ho chytili si všechno určitě znovu připomene. Jenže už na ni neměl nárok. Nechal ji, když se rozhodla odejít a ten, kdo ji teď může utěšovat a může jí pomáhat není on, ale Nick.
"Jo, to mě taky."
"Gile co ti je? Vypadáš dost … no …" nevěděla, jak větu dokončit, ale on to pochopil.
"Catherine jak víš, že já jsem otec Sařina dítěte?"
"Tak o tohle ti jde … ona ti to neřekla? Já myslela, že už ano …"
"Ne. Vždyť já se Sarou … ona a Nick … to dítě nemůže být moje."
"Víš, možná by sis s ní měl promluvit. Gile ty někdy nevidíš, co lidé okolo tebe prožívají a potom se hrozně divíš všem důsledkům. Měl by sis s ní promluvit, než bude pozdě."
Zadíval se do země. "Ona nepotřebuje, abych s ní mluvil. Nepotřebovala to celou dobu, nebudu se do ničeho plést a vnucovat tam, kam nemám. Omluv mě," a odešel do své kanceláře.
"Ty jsi tak strašně paličatej a umíněnej. Měl by ses kolem sebe rozhlídnout a ne se utápět sám v sobě," kroutila nad ním hlavou. Tohle přesně na celém Grissomovi nesnášela. Byl, nebo předstíral že je, tak přesvědčený, že nemá právo plést se do ostatních, až někomu dost ublížil.
"Říkalas něco?"
Otočila se. Vedle ní stál Warrick.
"Ne, ne nic. Jenom že případ konečně uzavřen."
"Saro jak ti je?" ptal se starostlivě Nick. Opírala se o něj, neřekla ani slovo a pořád sledovala sklo, z jehož druhé strany bylo zrcadlo vyslýchačky.
"Saro?"
"Měla jsem pravdu. Zabil ji kvůli mně," ale nebyla to jediná věc, co ji tížila. Co když Ross řekne, ať už u soudu nebo kdekoli jinde, proč ji chtěl zabít? Co když vypluje na povrch to jeho týrání a znásilnění? Propadne se studem a slabostí. Tohle nedokáže.
"Mělas pravdu? Vždyť jsi nikdy nic takového neřekla."
"Gilovi ano. Jemu jsem řekla všechno, i to, proč šel po mně. Víš, když jsem byla po tom zákroku, bydlela jsem u něj."
"Aha …" cítil, jak se strašně třese. "Nechceš o tom mluvit, viď."
"Ne. O Chapmanovi vážně ne."
S ním ne. Ale s Grissomem o něm mluvila. Jemu řekla všechno. Pochopil, že místo, kde teď stojí, a Sara nejsou a nikdy nebudou jeho.
"Ty ho máš ráda, viď."
Chvilku jen stála a neodpovídala. Trochu netušila, koho myslí.
"Grissoma. Bydlelas u něj a něco se mezi vámi stalo. Že?"
"Stalo. Nicky, prosím tě odpusť mi to, ale …"
"Já ti rozumím. Nevyšlo to. Chtěla jsi na něj zapomenout, ale nevyšlo to," až ho samotného překvapilo, jak ji chápe a že se vůbec nezlobí. Samozřejmě, trochu žárlil, že ženu, do které se pomalu zamiloval mít nebude, ale nechtěl jí ubližovat stejně, jako ona už nechtěla jemu. "To se stává."
"Stává. A stalo. Nicky já s ním čekám dítě."
"A jé … ví to?"
"Ne. Až na Catherine, pokud má někdo podezření, si bude každý myslet, že je tvoje."
"Moje? Ale vždyť my přece … my jsme vlastně jenom …"
"Já vím. Ale oni ne. Nicku je mi líto, jestli jsem ti nějak ublížila, nebo …"
"Neomlouvej se. Zkusili jsme to, nevyšlo to. Vezmu tě domů, celá se třeseš."
"Mám práci."
"Nehodlám tě tu nechat, když jsi v takovém nervovém vypětí. Práce počká. Teď si potřebuješ lehnout, prospat se, na všechno zapomenout a zítra si s ním pořádně promluvit."
"Fajn … jenom ohlásím, že jdu."
"Počkám na tebe v šatně."
Asi pět minut stála na konci chodby, která vedla ke kanceláři jejího šéfa, Gila Grissoma. Ale neudělala jediný krok. Nakonec jen vytáhla mobil a napsala mu krátkou zprávu, že je na cestě domů, protože viděla výslech Chapmana a není ji dobře. Doufala, že pochopí proč, a že potřebuje klid.
Obratem ji napsal pouze krátký souhlas a ona zamířila za Nickem do šatny.
"Kdo to byl?" zeptala se Catherine, která opět pomáhala se stohy papírů, stejně jako vždy, když nebylo co jiného na práci.
"Sara. Jde domů, není jí dobře."
"Měl bys za ní jít," řekla už automaticky. Čekala opět nějaké námitky, tak ani nezvedla hlavu od hlášení. Nemohla si tedy všimnout, že Grissom přikývl.
Žádné komentáře:
Okomentovat