Kvůli Danny
Ráno čekal Eric před kanceláří na svého šéfa. Když Danielle odvážela Matta do školky a mířila do práce, nemluvili spolu. Ale on si dávno uvědomil, že to přehnal. Určitě může chtít další dítě, ale nemůže během stěhování a nové práce vyčítat nikomu péči o sourozence. Zvlášť když ta péče znamená jenom to, že jim pomáhá a bydlí u nich.
Když si totiž vzpomněl na Marisol, na svou nemocnou sestru, o kterou se staral, za kterou všechno platil, a které dokonce kupoval marihuanu, aby dokázala překonávat bolesti provázející leukémii, Daniellina starost o June se s tím nedala srovnat. A vyčítat jí to by bylo hodně pokrytecké, především když on kvůli Marisol téměř přišel o práci i o čistý rejstřík. Nemůže se proto naštvat, když v tomhle případě se vlastně tolik nemění a June u nich nebude napořád. Nejde tu o život. A on se vážně zachoval hloupě.
Zbytečně vyváděl a ona toho ani nevyužila. Věděla o Marisol, ale nepřipomněla mu ji. Je pravda, že když zemřela a on se několikrát kvůli její smrti vrátil do Miami a s Marisoliným manželem, svým bývalým šéfem, jednou i do Ria v Brazílii, už spolu nechodili. Potom zemřel Matthew a přišlo něco úplně jiného. Ale stejně o všem věděla a mohla mu to vmést do tváře.
Asi je to prostě teď složitější pro všechny. Nebyla ani tak pravda, že pořád jen řeší její práci a její rodinu. Ona nemůže za chování Maca a jejich práce se mnohdy vlastně docela prolínala. Nebyl moc fér.
Proto se rozhodl, že alespoň zařídí co nejdřív přestěhování na Murray Hill a k tomu účelu si chtěl vzít slíbené dny volna.
"Delko?" Mac konečně přicházel ke své kanceláři a ihned podřízeného spatřil. Málokdy ho ale oslovoval křestním jménem, tak se nad tím Eric ani nepozastavil.
"Macu, potřebuju probrat příští týden."
"A co přesně? Rychle nebo potom, musím co nejdřív vyslechnout několik podezřelých."
"Ta vaše otrávená Sněhurka. Slyšel jsem. Ale já jenom potřebuju … volno."
"Volno? Příští týden?" Macův pohled byl dost otrávený. Jako by to znamenalo další nepříjemnost.
"Alespoň tři dny," přikývl Delko.
"Teď vážně není vhodná doba."
"Podívej, budeme se stěhovat, potřebuju alespoň tři dny, abych vyřídil stěhováky a to nejdůležitější," Eric si stál důrazně za svým. Za plného pracovního nasazení prostě nebylo možné přenést domácnost na Manhattan.
"Kam?"
"Na Murray Hill. Vzhledem k tomu, že s námi bydlí June a ke všemu dalšímu kupujeme dům, ale vážně to nemůžeme s prací zvládnout."
Taylor chvíli vypadal, že se mu výrazně ulevilo. Zděsila ho představa, že se jeho dcera odstěhuje mimo město.
"Aha … v tom bych vám rád pomohl, ale Sinclair mi právě nařídil interní prověrky."
"Cože?"
"Chce prověřit poslední případy každého z nás, obnovu způsobilosti ke střelným zbraním, chce ujištění, že u nikoho nebudou pochybnosti o způsobilosti k policejní práci. A samozřejmě veškerá administrativa má být hotová a bezvadná," povzdechl si Mac. Dokázal si dobře představit, kolik většinou zbytečné práce navíc to je.
"A proč? Vždyť tohle se nedělá, pokud někdo ne- … i u největších průšvihů se dělají individuální prověrky!"
"To vím taky. Jenže Sinclair údajně dostal hlášku, že nové oddělení FBI má pravomoc a úkol prověřit kompetenci kriminálky, než s ní začne spolupracovat."
"To je blbost, Danny nic takovýho neříkala. O nic takovýho nejde, ti mají svojí práce až nad hlavu," rozčiloval se Eric. "Tos mu nemohl říct -"
"On ví, že tam pracuje a já mu říkal, že tohle nepotvrdila, ale trvá na svých zdrojích. Taky tomu nevěřím, ale je to nařízení. Tři dny volna je v téhle situace příliš velký výpadek."
"Jenže Danny volno taky nedostane a sami to s June nezvládnou," Eric schválně zdůraznil June a doufal, že se v Taylorovi alespoň trochu pohne svědomí. "Víš dobře, že já mám všechno v pořádku. Zkontrolovat hlášení a papíry zvládnu a bordel v případech nemám. Jen tři dny," pak dodal něco, čím Maca už dlouho nevydíral, "kvůli Danny."
Mac se na něj chvíli upřeně díval. Chtěl udělat pro svoje dcery něco, co jim pomůže. Ale Sinclair nehodlal ze svého nařízení slevit a tvrdil, že i kdyby se žádná kontrola neodehrála, pro jistotu stejně vnitřní prověrky budou a alespoň získá aktuální informace sám.
Nakonec však povolil.
"Dobře, tři dny. To snad půjde. Budete potřebovat … s něčím pomoct?" zeptal se ještě taktéž v duchu 'kvůli Danny'.
"Možná by bylo fajn pohlídat Matta než bude nastěhováno aspoň to nejnutnější," přikývl po chvíli Eric. To by se totiž opravdu hodilo.
"Žádný problém," odsouhlasil Mac. "Akorát mi potom přijď nahlásit přesné dny," a zmizel v kanceláři.
Věděl, že odpoledne podobné otrávené pohledy schytá od všech svých podřízených, ale teď všichni potřebovali pracovat na svých případech.
On a Jo měli v plánu navštívit restauraci Wang Fu, takže jen vyzvedl své vybavení a vrátil se k autu, kde na něj černovlasá kriminalistka už čekala.
"Mluvila jsem se Sidem. Podle předběžné toxikologie byla otrávena přírodním jedem, neměla žádné vpichy, patrně si ho prý vzala orálně. Podle laborky navíc v tom jídle vážně byla látka, co tam neměla co dělat, ale na kompletní testy a porovnání si ještě počkáme. Vypadá to ale, že jí někdo do masové směsi přidal nějaký přírodní neurotoxin."
"Takže to určitě nebyla žádná alergie na koření?" ujistil se ještě Mac.
"Ne. Byl to jed," potvrdila.
"Takže kuchař a přeprava primárně. Dobře," Mac nasedl do auta a čekal, až se Jo připojí.
"Jsi nějaký přešlý, pořád tvoje děti?"
"Sinclair. Připrav se na nejhorší."
"Co si vymyslel?" zděsila se, a to právem.
"Bohužel, prověrky. Odpoledne vám oznámím detaily, teď … bych se rád posunul v případu."
S tím se svým šéfem souhlasila, ale realizace se bohužel neukázala jako příliš snadná.
Do restaurace přijeli sice ještě pořád časně, ale už za plného provozu. Spousta lidí si objednávala různé speciality čínského fast foodu, postávala kolem pultu a čekala na svůj balíček s sebou. Někteří z nich posedávali u stolků v nevelkém prostoru a pojídali příbory nebo hůlkami nudle, rýži a různé druhy masa. Těch ale nebylo tolik. Stejně jako prostoru. Ani jeden se už nedivil, že si Tami zvolila raději donášku, než osobní návštěvu.
"Proboha, lidi vážně musejí jíst od rána do večera?" rozhlédla se Jo po frontě, která ucpávala téměř celý prostor uličky mezi zdí a stolky, a představila si, že ona by se v takové stísněnosti nedokázala pohodlně najíst, ačkoli je zvyklá na rychlé svačiny v pracovní době.
"Buď ráda, že to nebylo od McDonalda," Mac se protlačil k pultu, kde usměvavá asiatka podávala nějaké ženě taštičku s bílou krabicí plnou objednaného jídla, a vecpal se přímo před vysokého muže, co se chystal nelibě ohradit.
Asiatka se na Maca vyčkávavě podívala a čekala na objednávku.
"Kriminálka New York. Potřebujeme si promluvit o jednom našem případu."
"So to budé?" ignorovala ho prodavačka.
"Vyšetřujeme vraždu, slečno, můžeme si s někým promluvit?"
"Nahošé, vyberte," ukázala na cedule nad svou hlavou, které nabízely asi čtyřicet různých jídel za přibližně stejnou cenu.
Macovi docházela v množství hlasů a cinkání rychle trpělivost a před očima jí zamával odznakem.
"Jsme od policie. Mluvíte anglicky?"
Prodavačka patrně konečně pochopila, že nejde o problém stravování, ale zatvářila se absolutně nechápavě.
"Kdo tu mluví anglicky?" zkusil to Mac ještě jednou.
"Angliský, hneto bude," na to se prodavačka otočila a cosi nesrozumitelného Taylorovi absolutně neznámým jazykem zavolala do kuchyně za sebou.
Mac se otočil na Jo, která se trochu pobaveně a trochu zoufale usmívala. Pokud jsou na tom s jazykovou vybaveností všichni zaměstnanci stejně, bude to opravdu dlouhý výslech.
Měli ale štěstí.
Po chvilce čínského dohadovaní se k nim zpoza pultu vysoukal malý a hubený kuchař v bílé zástěře.
"Vy ste ta policie?"
"Ano. A vy umíte anglicky?" ujistila se Jo.
"Umím. Celkem. O co de?"
"Vyšetřujeme vraždu a potřebujeme si promluvit s personálem," začal konečně Mac, když celá trojčlenná skupinka poodstoupila od čilého obchodního ruchu stranou.
"Vraždu? My tady nikoho nezabíjet," zamračil se kuchař.
"Tady ne. Ale včera si od vás objednala Tami Wingfieldová večeři - dvě porce masové směsi. Podle účtenky, kterou jsme u ní našly, to byla kořeněná směs speciál. Číslo 24," přečetl Mac z velké tabule. Vlastně obdivoval, že tohle jídlo vypadalo celkem stejně, jako reklamní. Což se zdaleka nedalo říct o jiných řetězcích.
"A to jídlo jí zabít?"
"Vlastně ano," přisvědčila Jo, "v obou porcích jsme našli jed. Neurotoxin."
"Ale … ale my tu nic nepřidávat, žádný jed! Já tu včera vařím a nic jsem tam nepřidám!" začal se kuchař šokovaně rozčilovat. S jeho angličtinou to nakonec nebylo tolik valné, ale pořád rozuměl a dokázal odpovídat.
"Takže jste tu včera vařil vy?"
"Ano. Odpoledne a večer. My zavírám v devět. Ale nikde žádný jed!"
"Je možné … nějak zjistit kdo přesně připravoval jídlo slečny Wingfieldové a kdo jí ho donesl?"
"Včera jsem tu já a druhý kuchař a donáší můj synovec," odpovídal ochotně kuchař a stále nic nenaznačovalo tomu, že by skrýval skutečnost.
"Dobře, budeme potřebovat vaše otisky prstů. Vlastně otisky prstů všech, kteří se mohli dotknout krabiček s jídlem," upozornil ho Mac.
"To jsem já, druhý kuchař, synovec. Když my vydáváme na donesení, tak nikdo jiný nešahá."
Jo se naklonila a snažila se dohlédnout do celé nevelké kuchyně za pultem. Skutečně to vypadalo, že jsou uvnitř jen kuchaři plus slečna u výdeje.
"Dobře. Budeme tedy potřebovat otisky vás tří. A také se porozhlédnout v kuchyni," přikývla potom.
"Ale tam vy nevejít. Moc malé. Moc práce," zamítl ihned kuchař.
"Tak ji budete muset přerušit," usmála se na něj a zamířila přímo do centra čínských nudlí. Mac se naopak rozhodl, či spíše byl nucen, když ho Jo předběhla, zkontrolovat odpad. Restaurace byla pořád první místo, kde se mohl jed do jídla dostat. A pokud nebudou na zabavených důkazech otisky nikoho jiného, patrně ho použil jeden ze tří nových podezřelých.
Žádné komentáře:
Okomentovat