"Tak se ptej," pobídla ji Rebekah.
"Dobrá. Chci vědět, proč jsi předstírala, že jsi mrtvá, proč jsi Klause nechala, ať mě propíchne a proč tahle holka vypadá jako Katherine!" že to není doopravdy Katherine poznala Thyre hned. Katherine byla proradná upírka, zato tahle byla cítit čerstvou lidskou krví. A navíc se Katherine v obličeji nikdy neoháněla takovou nevinnou naivitou. "Aaa … a taky proč tu je i tenhleten!" ukázala na Damona.
"Fajn, ale vysvětlíme ti to jinde. Jak jsme se dohodli, nejbezpečnější to bude u Gilbertových ve sklepě, že?" Rebekah se podívala na Elijaha, aby ji podpořil.
"Asi ano. Pokud to nebude na příliš dlouho," přikývl.
Společně se všichni přemístili na určené místo.
Damon se pořád jen ušklíbal a opíral o schody, Rebekah se snažila ospravedlnit Thyre ze všeho, co pod Klausovou taktovkou provedla, a Elena hledala nějaké oblečení, které by jí mohla půjčit. Thyre byla o něco menší a drobnější, než její sestra, takže Elenino oblečení by jí mělo padnout lépe. Nakonec vytáhla jedny džíny, zelený top a lehkou košili. Vůbec netušila, jaký má Thyre vkus a hlavně dosud nosila pouze dlouhé zahalující šaty devatenáctého století.
Vůbec si nedovedla představit, jaké by bylo pro ni najednou se probudit v úplně jiné době, co je v úplně všem o tolik dál, než doba, kterou by si pamatovala.
"Co je to?" šťouchla Thyre proto do baličku, když jí oblečení přinesla.
"To se teď nosí, víš. Bude ti v tom určitě pohodlněji."
"Nepochybně. Nejdřív jsem si taky myslela, že móda je teď úplně hrozná, ale budeš překvapená. Je to mnohem lepší, než před lety," přesvědčovala ji mocně i Rebekah. "A až bude po všem, vezmu tě nakupovat. Uděláme něco s tvými vlasy, uvidíš, že se ti tu bude líbit."
"Začínám mít pochyby o tom, co je tohle za dobu," povzdechla si Thyre, ale nabízeného oblečení se chopila. Občas se ráda převlékla do něčeho pohodlného a volnějšího, třeba když nedlouho před osudovou cestou za Klausem ukradla kalhoty, aby mohla do lesa, ale tyto hadříky jí i tak připadaly příliš odvážné.
"Tak jo, hele já teď budu muset jít …" ozvala se Rebekah, když se její sestra převlékla. Vysvětlila jí společně s Elijahem už vše, co mohla a musela se vrátit ke Klausovi, aby nepojal žádné podezření. Stačilo by jen něco maličko neobvyklého a on se mohl rozhodnout zkontrolovat rakve či poslat své poskoky a celý plán, který sice nebyl ještě vymyšlen, ale určitě stál na momentu překvapení, by byl zničen.
"To nás tu jen tak necháš? Mě tu necháš v domě dvojnice té mrchy Katherine? Jen tak?" Thyre se začala rozčilovat.
"Jsi tu s Elijahem, vážně musím, nebo to bude Klausovi nápadné. Postarají se o vás, Damon zajistil zásobu krve a až budeme vědět další kroky, dohodneme se s vámi, zase se brzo ukážu, neboj … jsem tak šťastná, že jsi zase tady. A až to všechno skončí, budeme si pořádně užívat," Rebekah ji objala a pak rychle vyběhla schody a opustila dům.
Thyre ve sklepě s Elijahem osaměla. On ale nikdy příliš nemluvil a tak si připadala úplně sama. Působila sice rozhodně, akčně a sebevědomě, ale v tuto chvíli se cítila až příliš nejistě a ztraceně. Vše bylo nové a neznámé. Těžko pochopitelné.
Prostě se probrala, uviděla dávno mrtvého Damona Salvatora, dávno pohřešovaného bratra a sestru, co jí hrozně dlouho lhala. Taky dvojnici upírky, kterou pronásledovala a ti všichni po ní ihned začali chtít, aby se podílela na vraždě svého prohnaného hybridního bratra. Mohla snad nemít v hlavě zmatek?
Navíc se po zbytek dne nikdo neukázal, a i když se její milovaný bratr snažil, aby dopad po sto dvacetiletém spánku byl co nejmenší, nakonec, když z přenosného chladícího boxu vyndaval sáček s krví - svou večeři - vykradla se ze sklepa do domu.
Když vyšla schody, ocitla se v malé neosvětlené předsíni. Přímo proti ní byl průchod nejspíš do kuchyně. Všude byla spousta skříněk, nějaké příbory a talíře, ale taky pár divných věcí, co nikdy dřív neviděla.
Necítila ničí přítomnost, tak se je rozhodla prozkoumat.
Jedna z těch věcí například vypadala jako konvice na čaj, jenže z ní vedla bílá šňůra do zdi. Pak tam na pultu stála bílá krabice s okénkem a čtvercovými knoflíky. Další bílá krabice, velká, stála na zemi, nahoře bylo nějaké černé sklo s namalovanými kruhy a zepředu několik koleček. Pod tím bylo další okénko podobné tomu v malé krabici. Netušila, jak by s tímhle měla dokázat vařit. Nehledě na to, že posledních pět set let se většinou dokázala dostat tam, kde vařilo služebnictvo.
Prošla tedy kuchyní dál. V další místnosti byla velká sedačka, před ní skleněný konferenční stolek s křesly a proti tomu u zdi velká bedna se skleněným černým čelem. Posadila se a rozhlížela okolo. Až na tu bednu nic zvláštního a ten dům se jí začínal líbit. Působil určitě moderně a vzdušně a světle. Tak to měla ráda.
Pak si na stole všimla dalšího neznámého. Podivná placatá krabička, z které vedly dvě šňůrky zakončené kulatými kyvadly. Nahoře na té krabičce stála napsaná jména na modrém pozadí.
Vzala ji do ruky a zaujatě si ji prohlížela.
Když se dotkla jednoho z nápisů, celé se to rozsvítilo a z oněch malých kyvadel se ozval děsný rachot.
Lekla se a krabičku, která byla ve skutečnosti iPod Elenina bratra, odhodila zpět na stůl.
"Co tu … co tady děláš?" někdo se ale vynořil za ní a Thyre se lekla podruhé. "Ty jsi. … Thyre?" pokračoval neznámý černovlasý mladík.
Thyre přikývla.
"Já jsem … asi jsem něco spustila …" ukázala štítivě na iPod.
"Aha … to je jenom iP …" pak si ale uvědomil, že podle informací od Eleny nemůže nic takového Thyre znát, "taková mašinka, co přehrává hudbu."
"To má být hudba?" zatvářila se Thyre užasle. Připadalo jí to spíš jako když prší na plechovou střechu a ona sedí pod ní.
"Jo … asi je trochu jiná, než jakou znáš, co? Já jsem Jeremy. Jsem bratr Eleny."
"Aha," prohlédla si ho lépe. Vážně v něm snad zahlédla zlomek podoby.
"Neměla bys tu být. Vím o všem, nikdo tě tu nesmí najít."
"Víš jaká je v tom vašem sklepě nuda?" ohradila se okamžitě. "Navíc tady je tolik zajímavých věcí! Třeba tohle!" ukázala na televizi. "Nebo ta tvoje hudba, vůbec všechno. Nebaví mě sedět zavřená dole s Elijahem, který pořád o něčem přemýšlí!" i když ho měla ráda, toto byla pravda. Nejspíš si sám v sobě potřeboval srovnat to, co se chystají udělat, a jí nezbyla žádná zábava.
"Eh …" Jeremy chvilku váhal. Nová a téměř neznámá upírka ho zaujala. Byla zhruba v jeho věku, ale přitažlivější, než ostatní. Zvláštnější. Hezčí. A naprosto roztomile ničemu nerozuměla.
Sice by z ní měl mít strach, když je jednou z původních, když je sestra Klause, co způsobil tolik šíleností, co zabil jeho vlastní tetu, která se o něj a Elenu starala po smrti rodičů, co udělal z Tylera poslušného hybrida, co ohrožuje celé město, ale teď, jak tu seděla na gauči a prohlížela si nábytek, si nedokázal představit, že by byla stejně krutá.
"Hm?" otočila se na něj, když dlouho neodpovídal. Buď mu to tak jen připadalo, nebo se vážně snažila, ale vypadala hrozně něžně ztracená. Musel zatřást hlavou, aby tu přihlouplou romantiku ze sebe dostal.
"Tak … tak fajn! Ale nemůžeš být tady dole, může přijít kdokoli. Pojď nahoru. Vezmu tě k sobě," napadlo ho konečně.
Odvedl ji proto do svého pokoje, zařízeného v jistém rozporu mezi tím, co se snažilo prosadit jeho ještě pubertální já a mezi tím, co se snažila zmírnit jeho sestra.
"Hezké," poznamenala Thyre, ačkoli tak hezké jí to nepřipadalo. Vstup do Jeremyho pokoje na ni působil jako vstup do nějaké podivné laboratoře v jiném vesmíru. V rohu stála stejná bedna, jako dole v obýváku, na stole ležela menší a před ní tenká deska s malými čtverečky, vedle ležela krabička podobné tomu udělátku na hudbu, jen černá, kolem několik lahví s vodou, miska s lžící a všude po podlaze neskutečný binec z poházeného oblečení a sešitů.
"Jo … počkej," Jeremy začal narychlo házet své věci do skříně. "Klidně si to tu prohlídni, ptej se a … tak."
"Hele, já vím, jaký je rok, vím, co se stalo, vím, co udělal můj bratr - a tak," napodobila jeho hlas, "nejsem hloupá," líbilo se jí, že je ten mladík tak ochotný, ale začala mít dojem, že ji bere jako malou hloupou holku.
"Jasně, jasně, to jo, ale Elena říkala, že o téhle době moc nevíš, že … to tady neznáš."
"Tady to znám. V Mystic Falls. Tedy znala jsem to v roce 1864. Ale to jsi určitě četl v tom deníku mé sestry, co tu tak pragmaticky koloval, že?"
"Jo … myslel jsem ale třeba že neznáš tohle," uvedl Jeremy na pravou míru a vzal do ruky svůj mobil.
"Co je to?"
"To je … věc, díky které můžeš mluvit s někým, kdo je daleko. Nebo mu napsat. Nebo si tam můžeš pouštět hudbu, prohlížet obrázky, vidíš?" ukázal jí několik fotek, kde byl on a Elena.
"Jak jsi to dokázal?" Thyre z nich nemohla spustit oči. Bylo to jako obrazy, co obvykle visely v jejích domovech, ale menší, barevnější a mnohem věrnější, než by dokázal jakýkoli malíř namalovat.
"To proto, že tady vzadu je foťák. Umí udělat … obrázek čehokoli, na co se namíří, sleduj," zvedl telefon, zmáčkl spoušť a Thyre užasle sledovala svou vlastní fotografii.
"Tohle jsem přece já!"
"Jo," Jeremy se musel nad jejím údivem pousmát. "Kdybys chtěla, tak jí můžu vytisknout na papír a mohla by sis ji nechat."
"To taky umíš?"
"Není to nic těžkého, máme hodně moderních přístrojů, které umí velkou spoustu věcí. Můžeme se třeba dívat na filmy, to je jako … představení v divadle, jenom se na to díváš doma na takovéhle obrazovce," upřesnil Jeremy a ukázal na počítač, "pouštět si jakou chceme hudbu a kdy chceme z takhle malé krabičky, můžeme mluvit s někým, kdo je zrovna na druhém konci města nebo státu nebo i země, létat v letadlech … je toho hodně, co se od devatenáctého století změnilo."
"To tedy je," Thyre ho bedlivě poslouchala, ale ani polovinu všech popisovaných věcí si nedokázala vůbec představit. Nejspíš stráví hodně času seznamováním se s technikou, kterou tu všichni očividně používají k běžnému životu. "A můžu to … zkusit?" zeptala se ještě, protože měla pocit, že dokud se něčeho nedotkne, stejně neuvěří.
"Jasně. Vždycky jenom takhle posuň prst po displayi a přejedeš na další fotku," ukázal jí co má dělat.
Thyre opatrně převzala mobil a klepla do displaye. Pak od něj zase odtáhla prsty, ale po chvilce je znovu přiblížila a zopakovala Jeremyho pohyb. Pak znovu. A znovu. Když viděla, že se obrázky opravdu mění, prohlížela si je a pokračovala se špičkou jazyka mírně vystrčenou mezi zuby, jak se snažila neudělat nic ani o maličko jinak, než on, aby to nepokazila.
Jeremy se musel zasmát.
"Chceš zkusit ještě něco?" zeptal se po chvilce. Thyre horlivě přikývla. Tahle věcička se jí zalíbila.
"Tak sleduj," nastavil foťák a ukázal jí ikonku pro spoušť. "Když na tohle teď máčkneš, tak uděláš fotku, zkus to."
Thyre klepla na místo, kam jí ukázal.
"Počkej, takhle vyfotíš akorát svoje nohy, namiř s ním takhle někam," zvedl jí ruku, v které mobil držela. Thyre si chvíli prohlížela místnost přes hledáček, poté se rázně otočila k Jeremymu a vyfotila ho. Když zjistila, že Jeremy na obrázku zůstal statický jako obyčejný obraz a ten skutečný se normálně dál hýbe, byla nadšená z úspěchu.
"Líbí se ti to?" zeptal se Jeremy.
Thyre jen přikývla a nadšeně fotila dál.
"Není problém ho sehnat no a … klidně ti ukážu i ostatní podobné hračky."
"Tohle jsou hračky?"
"Jo, vlastně jsou to všechno jenom …"
Najednou se rozezněl zvonek.
"Počkej. A nikam nechoď, mohl by to být Stefan, občas chodí kontrolovat Elenu," Jeremy se zvedl a seběhl dolů.
Thyre si stoupla k pootevřeným dveřím a poslouchala. Nejprve zaslechla Jeremyho otrávený hlas.
"Co tu děláš?"
Že by to vážně byl Stefan? Je údajně nucený posluhovač Klause a z jeho nevinnosti, kterou znala, nezbylo nic. Teď to prý je nelítostný rozparovač.
"Je tu Elena?"
Hlas, co Jeremymu odpovídal, ale patřil Damonovi. Thyre tedy usoudila, že se dál není třeba schovávat.
"Proč? Co jí chceš?"
"Mám pár informací, co nám výrazně pomů … žou …" zbytek dořekl jen automaticky s podezřívavě přimhouřenýma očima, "Co ona dělá tady?" kývl hlavou k Thyre scházející k nim.
"Coby, hledám si tu zábavu," pokrčila rameny. Když byla tehdy u Lockwoodových a chodila na návštěvy k Salvatorovým, byl rok 1864. Bylo 19. století a ona musela zachovávat určité dekorum. Jak si ale okamžitě všimla, v současné době se na nic takového nehledí a Damon je ještě horší, než býval. Proto neviděla důvod, aby se ona sama držela na uzdě.
"Jeremy máš vůbec v tý svý hlavě rozum? Snad jasně ti bylo řečeno, že se o ní nesmí Klaus v žádnym případě dozvědět a ty si jí rovnou odtáhneš k sobě?" jenže Damon tohle už nebral jako provokaci a sarkasmus. Na definitivním odstranění nebezpečí a překážky mu velmi záleželo a vše, co se toho týkalo, bral velmi vážně.
"Já jí přece nikam netahal, jenom jsem jí ukazoval-"
"Ukazoval? Víš co? Co kdyby ses konečně přestal do všeho plést? Začínáš být taky dost solidně na obtíž jako půlka lidí tady!" vyštěkl na něj už dost naštvaný.
"Damone, můžeš toho nechat?" do popředí vstoupila Thyre.
"Ty se do toho vůbec nepleť, pokud vím, máš čekat ve sklepě s Elijahem, ne se tu promenádovat, dělat si co chceš a schovávat za tohohle!" utrhl se i na ni. Na hádky byl zvyklý, ale především byl zvyklý, že pokud hádku nevyhrál, minimálně remizoval.
"Schovávat?" Tyhre nevěřila svým uším. Nikdy nebyla bojácná dívka, co za sebe nastrkovala jiné.
"Nebo jsi mu snad nevrazila do pokoje o vlastní iniciativě? Jeremy je tak ovlivnitelný, že to z něj kape."
"Oh a k čemu jsem ho podle tebe donutila?" Thyre se zatvářila nesmírně sladce, ale za sladkostí skrývala úžas a nebezpečí. "Myslíš, že jsem se na něj hned vrhla? Říká se to dnes?"
"No páááni, před sto čtyřiceti lety ses takhle neprojevovala, co ta náhlá změna?" ušklíbl se Damon. Věděl, že pokud jim má Thyre pomoci, neměl by vyvolávat rozpory. Ale nedokázal si pomoct. Zkrátka byl bojovný typ.
Thyre odstrčila Jeremyho stranou, čímž ho z následující diskuze definitivně vyloučila. Pak se v mžiku postavila pouhých několik centimetrů proti Damonovi.
"Taky jsem před sto čtyřiceti lety netušila, že se z tebe stane protivný a neskutečně arognatní upír!"
"Zato tys byla výkvět všech ctností, co? Četl jsem to v tom deníku. Jak ses snažila sbalit George Lockwooda, a že tě napadlo mě přeměnit," utrousil.
"To bych neudělala. Vázat si k noze takovou kouli?" sjela ho kritickým pohledem. "Jsem pro svobodnou volbu."
"Fajn, tak se svobodně rozhodni a padej do toho sklepa. Až přijde i Elena, musíme probrat pár věcí a další postup!" přikázal jí rázně. Nemohl udělat větší chybu. Thyre příkazy nesnášela.
"V zabití mého milovaného nenáviděného bratra?" naklonila hlavu mírně na stranu.
"V čem jiném. Už jsi s tím přece souhlasila," Damon začínal být netrpělivý. Tohle skřítě, které před sto čtyřiceti lety nachytal v ukradených pánských kalhotách courat po jejich pozemcích, bylo na jeho vkus až moc drzé a povýšené.
"Můžu změnit názor."
Toho se celou dobu obával. "Jasně, takže ho necháš, aby se svojí hybridí armádou terorizoval celé město a vůbec každého, kdo ho napadne?"
"A proč ne? Za tisíc let budeš jako on. Taky se budeš nudit."
"Zmutovanej zmetek rozhodně nebudu. Tohle přestává mít smysl, věděl jsem, že tebe nikdo probouzet neměl!" trpělivost mu právě došla úplně. Neměl náladu na dohadování o principech, navíc s někým, jako Thyre.
"Lepší než moje poslední sestra. Možná Klause upřímně nenávidí, ale jenom těžko by vám pomohla víc, než já. Ona nikdy nebude tak silná."
"Ale, nepovídej, že takový prcek jako ty může být silnější."
"Prcek?" vyprskla Thyre a jen velké sebeovládání jí bránilo okamžitě s Damonem zatočit. "Můj otec nebyl jediný upír, kdo ochutnal krev svého druhu!"
"Víš co, přestaň si tu hrát na neohroženou upírku a vrať se za Elijahem!" tím chtěl Damon celou debatu ukončit.
"Neohroženou - upírku?" podívala se na něj trochu nechápavě.
"Slečnu drsňačku, jestli tušíš, co ten výraz znamená," upřesnil trochu kousavě.
Jenže Thyre zazněl jako něco velmi urážlivého. Konečně její sebeovládání povolilo, vzala Damona za jeho černou košili, rozmáchla se a prohodila ho dveřmi.
Damon se snažil ve vzduchu reflexivně něčeho zachytit, aby zmírnil pád. Bohužel síla byla příliš velká, takže dřevěná zárubeň, po které v letu hmátl, nevydržela a kus mu zůstal v ruce. Pak dopadl na záda na rozsypané sklo, protože druhou rukou zvládl vysklít výplň dveří, ač byly otevřené.
Thyre ho zase vytáhla na nohy s tvrdým výrazem, který se tázal, zda jí už věří.
"Neříkej, žes taky zkoušela vycucat nějakýho upíra," Damon jí ale nevěnoval pozornost a vytahoval si střepy z dlaně, aby se mohla pořádně zahojit.
"Nikdy se nepoučíš …" šeptla si pro sebe a sebrala vytržený kus futer.
"Přestaň mě urážet a rozkazovat, na to nemáš právo, malý," rozpřáhla se, "sladký Damone!" a ten kus dřeva mu vrazila do zad pod lopatku.
Přesně do místa, kam sám nedosáhl.
Damon jen hekl bolestí a kdyby jeho pohled dokázal zabíjet, nežil by v nejbližším okolí ani šváb.
"Okamžitě - to - vytáhni," procedil skrz zaťaté zuby. Nebyl si jistý, ale podle bodání při nádechu mu musela probodnout plíci a to, ač pro upíra nikoli smrtelné zranění, ďábelsky bolelo.
"Přece se musím vrátit za Elijahem do sklepa …" připomněla mu vzorným hláskem malého dítěte a utekla.
Damon se opřel o nerozštípanou část vchodu a zadíval se na Jeremyho. "Pro Stefana - byls to ty," zavrčel a zmizel sám.
Rozhodně nechtěl riskovat, že se mu bude tenhle kluk prohrabovat v zádech, navíc potřeboval někoho s větší silou. Nezbývalo mu tedy, než se vrátit domů za bratrem.
Jeremymu se trochu ulevilo.
Damon se poslední dobou choval hůř a hůř a on si rozhodně nepřipadal otravný a zbytečný. Navíc si dával dostatečně pozor, aby Thyre nikdo nepovolaný neviděl.
Když už se tedy chtěl vrátit nahoru, zvonek se ozval znovu.
"Hele co ještě, chceš Da-" otevřel dveře, ale za nimi nestál ten nyní trochu méně protivný Salvatore, ale nějaký cizí muž.
Jeremy ho nikdy dřív neviděl.
Měřil určitě dobré dva metry, měl slámově žluté krátké vlasy, hnědý kabát a neodpovídající příliš měkké rysy.
"Musím vidět Thyre."
"Ale já žádnou Thyre-" zkusil Jeremy, kdyby to náhodou byl někdo z nepovolaných. Byl ale přerušen už klidnou upírkou, která jen čekala na příležitost znovu se vrátit nahoru do zajímavější části domu.
"Petere?"
Žádné komentáře:
Okomentovat