Jako bodnutí nožem 7

"Cath!" odtahoval ji hned Nick.
"Nech mě! Ten šmejd si nic nezaslouží než hnít v base do konce života! Okamžitě ho odvezte!"
"Proč? Co se …"
"Zneužíval ji! A prodával!" nenechala Brasse domluvit, ale sama jim to sdělovala šeptem. Nechtěla, aby se Barbara cítila ještě hůř. Muselo jí být hrozně.
"Parchant … odvezte ho do vazby. Okamžitě!" prohodil směrem k policistům, ti odjeli. Kriminalisté ještě zůstávali na místě.
"A co ona?" pohodil Nick hlavou ke Catherininu autu.
"Až si tohle," vytáhla sáček s deníkem, "přečtu, uvidí se, co s ní bude."
"Nemohla by si všechno navymýšlet?" zkusil to ještě.
"Vyslechneme ji a prověříme, ale ona si nevymýšlí," podívala se na něj tvrdě.
"Ti jí věříš, Jime?" zeptala se jen tak mimochodem, ale ve skutečnosti se ujišťovala, že má oporu alespoň ve druhém kolegovi.
"Rozhodně věřím tomu, že to neměla lehký. Uvidíme, co nám sama řekne."
"Ale ty u toho výslechu nebudeš," otočila se ještě na Stokese, nasedla do auta k Barbaře a odjela.
"No tak jedem taky ne," uzavřel to Nick. Chápal, že Catherine je na zneužívání dětí háklivá, kdo by nebyl, ale té holce je 16 a oni se na věc musí dívat ze všech úhlů. Přece jen, je to vrah. Probodla člověka.

"Mají to auto!" vlítla Sara za Gregem, "Podařilo se jim ho zastavit kus před hranicemi s Kalifornií."
"Skvělý!"
"Co může za to menší pozdvižení?" Mac nebyl od nyní svých lidí moc daleko.
"Zastavili hledané auto."
"Výborně. A posádka?"
"No to byla ta lepší zpráva. Ta horší je, že ho řídil nějaký Jimmy Neil a jinak bylo prázdné. Aaron a Weller nikde."
"Zbavili se auta? Ale kde? Vždyť po nich celou cestu šli," divil se zase Mac a naděje v něm pohasínaly.
"Tak se ho zbavili ještě než opustilo Vegas. To znamená, že jsou možná stále ještě ve městě a nechali nás honit se za vozem."
"Nechala jsem ho přivézt. Sice nám prohlídka asi moc platná nebude, ale mohli něco zanechat." přispěchala Sara s jednou z mála dobrých zpráv.
"Co ten Neil?" zvukovali v otázkách Greg s Macem, jako by Sidleová u zadržení byla. Skutečnost ale byla taková, že jí nic moc neřekli.
"Nevím, jede sem taky. Snad něco řekne. Prý vypadá na obyčejnýho floutka, všechno, co vím. Nic jim sdělit nechtěl."
Mac ji už moc neposlouchal. Zbavit se auta mohlo znamenat, že je chtějí svést ze stopy, ale taky to může být proto, že už není důvod ho mít. Už není třeba utíkat a schovávat se.
"Mluvil jsem s mým týmem v New Yorku. Od první zprávy, jejíž kopii máte, nepřišla žádná další žádost o výkupné ani nic jiného od únosců. Nechal jsem je udělat prohlídku na Wellerově adrese, ale byla falešná. Pouze garáž, úplně prázdná a dlouhou dobu nepoužívaná."
"Dalo se to čekat. No, po městě jsou pořád hlídky, pořád jsou v pozoru a mají podoby obou hledaných," zrekapituloval to poslední Greg.
"Doufejme, že ještě někde zaplatí kartou, nebo se ukáže."
"Jestli v něco doufat, tak leda v přežití Aarona."

"Catherine, nemůžu ty výslechy pořád odkládat," přešlapoval netrpělivě Brass v Catherinině kanceláři.
"Jestli ten výslech má za něco stát, musím ten deník dočíst. Popravdě jsem ale čím dál víc znechucená. Má tu poznámky od jedenáctých narozenin a každý rok se to stupňuje."
"Například? Po celou dobu jsi ani mně ani Nickovi neřekla, co se vlastně dělo," on jí věřil, ale nebyl trpělivý.
"Slíbila jsem jí to."
"Stejně to vyjde najevo."
"Podle toho deníku, když vynechám opilství jejího otce a výchovu co sestávala ze zákazů, poté co jí sám znásilnil ji začal prodávat. Postupem času už pouze jednomu muži, ale ten přestával platit. Bentleyho to štvalo, snažil se ho nějak donutit, ale on stále neplatil. Dceru mu ale prodával dál, na dluh. Až mu dlužil skoro padesát tisíc. Barbara to neunesla, už nemohla snášet … zkráceně to, co se s ní dělo a zabila ho," shrnula Willowsová nejpodstatnější.
"Uf … a to si ještě dovolil říkat otec?"
"Buď rád, žes nečetl podrobnosti. Ta holka to neustojí. Výslech možná ještě ano, ale soud už ne."
"Donutit svou dceru dělat ze sebe prostitutku …" Čin, který ani nejde pochopit. Kapitán kriminalistku už dál neposlouchal. Její slova ani neříkala nic nového nebo důležitého, prakticky totožně jen vyjadřovala svůj odpor. Myslel při tom na Ellie, své vlastní dítě.
"Začneme. S Barbarou. Asi s ní budeš chtít být sama."
"Jo. Vím, že bys tam měl být, ale bude to tak lepší. A Nick … ať zatím zkusí něco dostat z jejího otce."
"Půjdu tam s ním. Sice můj případ je vražda, ale myslím, že tohle projde."

"Můžeš mi říct, kde se tu vzalo hledaný auto?" šeptal Warrick Saře, když kráčeli chodbou ke garážím.
"Promiň, ale nějak mi úplně vypadlo dát ti vědět. Našli ho, ale s jiným řidičem a bez hledaných. Taylor zaměstnává naší mysl jinak."
"Klidně mluvte nahlas, Saro. Já vás stejně slyším," ozval se Mac za nimi.
"P … pardon." udělala na Warricka protáhlý obličej a zmizela.
"Předpokládám, že ho jdeme prohlédnout. To auto," pokračoval už Warrick.
"Ano. Jeho řidiče vyslechnou vaši kolegové."

Bylo to vlastně poprvé, co viděl newyorského detektiva při práci. Prakticky to bylo stejné, jako by měl vedle sebe Grissoma nebo kohokoliv jiného, ale pořád cítil zvláštní respekt, který mu šněroval tělo a pohyby.
"Kufr čistý. Ale na zadních sedadlech je pár vláken. Vypadají jako vlna. A …" zašmátral mezi sedačkami, "náramek?"
"Náramek? Ukažte," přesunul Taylor svou pozornost z otisků na volantu k Brownovi. Nechtěně zavadil loktem o klakson. Warrick se automaticky zasmál. Pak se ale podíval na detektiva a zmlknul. Ten se ale k jeho velkému překvapení také usmíval. On je něčeho takového schopný?
"Pardon. Vypadá jako ten, co patřil Aaronovi."
"Kluk a nosí náramek? Stříbrný?"
"Od matky. Popis sedí. Byl možná na zadní sedačce a spadl mu."
"Je přetržený. Co místo řidiče?"
"Otisky na volantu a páce. Jestli je únosce zanechal, Jimmy je už asi setřel. Každopádně je nechám porovnat. Jinak tu nezanechal nic."
"Nemusí se ani tak vyznat, aby si dal dostatečný pozor," Warrickovi bylo jasné, že i kdyby se na jakékoli zamaskování své přítomnosti vykašlal, Jimmy by to zvládl neúmyslně sám.
"Jenže … on si nedal," vyklopil Mac přihrádku na doklady a vytáhl odsud pouzdro na nůž.
"Pokud vím, majitel auta neříkal nic o tom, že by v něm vozil nůž. Zůstaly tu prý pouze jeho sluneční brýle. To budou tyhle. Jinak bylo auto údajně prázdné," zúžil Warrick pohled.
"Ale kde je potom ten nůž. Tohle nevypadá nijak moc dobře."

"Takže pane Bentley, proč jste zavřel vaši dceru na půdu?" začal Nick výslech poslední událostí.
"Aby neutekla. Zabila ne? Tak aby neutekla. A aby nikde zbytečně nevystrkovala nos."
"Myslel jste, že to časem vychladne a vy jí budete moci dál prodávat?" převzal slovo Brass.
"O čem to mluvíte?"
"O tom, co jste dělal poslední zhruba dva roky! Prodával ji. Jako prostitutku. Už si vzpomínáte?"
"Ne."
"Ne? Mám vám osvěžit paměť? Nejdřív znásilnění, týrání, potom jí začnete vodit klientelu domů a potom ji samotnou posíláte. Nakonec se zaměříte jen na jednoho, naši současnou oběť, ale ten přestane platit. Sakra chlape … 50 000! Ani nechci vědět, co jste s Barbarou nechal dělat!" vybuchl Brass do jeho klidného obličeje.
Nick ani o jedné věci nevěděl. Samozřejmě, něco málo slyšel od Catherine na místě činu, ale tohle nevěděl. Jenom pro jistotu přihlížel Jimově zuřivosti a Bentleyově snaze vymyslet něco uvěřitelného. Byl to od nich trochu podraz. Nechali ho myslet si, že Barbara možná lže a přitom...
Brass měl sto chutí jednu mu vrazit. Ne Nickovi za jeho mlčení, ale Bentleyovi.
"Nic? Pořád nic? Proberte se a už konečně něco řekněte! Stejně půjdete sedět za zneužívání a týrání dítěte!"
"Tak to vám nic říkat nemusim, ne?" zamračil se Bentley.
"Můžu vám taky přišít účast na vraždě."
"COŽE? Tak to teda ani náhodou!" konečně ho něco probralo.
"Vy jste ji dohnal k tomu, aby to udělala! Už dál nedokázala snášet, že se k ní chováte jako ke zboží a to, k čemu jí nutíte! Nedokázala zabít sebe, tak zabila jeho. Jen kvůli vám!"
"JO! Prodával jsem jí známým! Vynášelo to! A jednou jsem se s ní vyspal! Opilej! Ale nemůžu za to, že vraždila!" jeho vztek doplňoval Brassův.
"Ale můžete. Rodiče jsou v drtivé většině původci chování svých dětí."
"Nepovídejte. Vy nějaký máte?"
"Odveďte ho!"
"Vaše dcera šlape, že jo. Jinak byste tak nevyváděl," zasmál se jako poslední chabý pokus o urážku.
"Odvést!"

Ve stejnou dobu probíhal výslech Barbary.
"Barbaro, tohle je doktorka Thompsonová," usazovala se Catherine naproti dívce. Působila nervózně a stále vystrašeně. "Musí tady být."
"Ale já … víte jak je těžký o tom mluvit?"
"Pokud tady nebudu, nic z toho co řekneš nemusí soud uznat a odsoudí tě jako vražedkyni," promlouvala k ní jemně Thompsonová.
"Ale vy už jste si stejně všechno přečetla, ne?"
"Přečetla. Potřebuji ale, abys mi také něco řekla. To cos tam psala, všechno je pravda?" Catherine mluvila pomalu a snažila se o přátelskost.
"Ano!" odpověděla Barbara. Poprvé v jejím hlase zazněl pevný tón.
"V den, kdy zemřel John Barlow jsi dělala co?"
"Po návratu ze školy jsem si dělala úkoly. Nesměla jsem ven, takže krom hudby to byla největší zábava. Přišel otec."
"Pokračuj, co se dělo? Pohádali jste se?" pobídla ji doktorka.
"Ano. Zeptal se, jestli to ještě mám. Řekla jsem, že ne. Poznal by, že lžu."
Catherine poklesla čelist. Něco takového si nedokázala představit ani v nejhorších snech.
"Oznámil, že večer mi domluví kšeft. Už jsem se neudržela a začala křičet …"

'Už to nebudu dělat! Najdi si práci a budeš vydělávat legálně! Zacházíte se mnou všichni jako s kusem hadru.
Zavři zobák náno! Já tady rozhoduju! Rozmáchl se a silně ji udeřil.'

Barbara si odhrnula vlasy z tváře.
"To je od něj?"
Přikývla.
"Když jsem potom myla nádobí, bylo mi jasné, že to budu muset udělat znova. Že se nevykroutím."

Právě držela v ruce největší nůž, co se v jejich kuchyni dal najít. Nenápadně si ho schovala do věcí. Propašovala ho do auta, kterým ji Bentley vozil za zákazníky a stále ho pevně svírala, připravená bodnout. Ne do sebe. Měla spoustu příležitostí, vždy ale ruku stáhla zpět. Nedokázala se zabít.
Když ji vysadil a s Johnem osaměli, už se jí začal sápat pod sukni. Odstrčila ho. Nechápavě se narovnal.
'Co blbneš? Je to jako vždycky ne?'
Vytáhla nůž.

"… a pak jsem bodla. Nemohla … už ani jeden další dotek. Holky ve škole se baví o tom, jak se mají skvěle, jak … líbaj se s klukama, choděj ven, maj přátele, hodný rodiče … tohle není život," rozbrečela se. Snažila se pláč zastavit, ale moc jí to nešlo. Willowsová neměla co na to říct.
"Omluvte mě," zvedla se a přešla do vedlejší místnosti. Bez zaklepání vtrhla dovnitř.
Téměř se srazila s policistou, vyvádějícím Bentleyho.
"Prase hnusný, ty už se z basy nevyhrabeš!"
"A postarám se, abys proklínal každej den."
"Až do smrti," střídali se Jim s Catherine. Nick stále jen přihlížel. Konečně Ricka Bentleyho odvedli.

"Co to do vás dvou vjelo?" zeptal se mírně udiveně.
"Tys vážně nepochopil, co ten hajzl prováděl?" ptala se nevěřícně Cath.
"Jo, pochopil. Jenže my máme zůstávat objektivní. Sama to často říkáš. Ale …"
"Žádný ale není, Nicky. Víš, proč jsem na tebe tak vyjela?" přerušila ho.
"Holka v jejím věku si tohle nevymyslí."
"Přesně tak. Nemáš děti. Zkus si ale představit, že tvoje dcera …" nemusela ani doříct. Konečně se mu rozsvítilo. Ne, že by mu to nemohlo dojít dřív, spíš nad tím neuvažoval.
Lindsey byla těsně před prahem dospělosti a Catherine se bála, aby neskončila jako ona. Nebo hůř. A Jimova Ellie, ta už skončila hůř.
Jedna na hraně, druhá už za ní. Dobrovolně. A teď tu mají případ, kdy dívka o tenhle život stojí ze všeho nejméně, ale musí. Rodiče se jí nesnaží uhlídat od všech špatností a nástrah Vegas, naopak, sami ji nutí. Dělají z ní trosku.
V situaci těchto vyšetřovatelů snad ani nelze očekávat objektivní a nezaujatý přístup.
Nick to nemohl chápat, nikdy nic podobného nezažil.
"Promiň. Ale … je to vyřešené, ne. Co Barbara?"
"Jak rozhodne porota nemám ponětí. Každopádně ta holka už má zkažený celý život. Ať rozhodnou jakkoliv. A ten soud patrně nezvládne. Zhroutí se a asi jí pošlou na psychiatrii. My s tím nic nenaděláme."

"Jste Jimmy Neil?" zeptel se Greg poté, co se Sara usadila po jeho boku ve vyslýchačce.
"Jo. Ale nic jsem neproved a nějak nevím, proč tu jsem," odpověděl mladý muž.
"Kde jste vzal auto, ve kterém vás chytli?"
"No … neukrad jsem ho."
"To vy ne, to je pravda. To auto už ukradl někdo před vámi. Charles Weller. Říká vám to jméno něco?"
"Ne. Neznám," zatím nemluvil ani provokativně, ani nijak defenzivně.
"A co tahle fotka?" získali ji nedávno, poté, co se usilovně opět zapojil i New York. Jméno Charles Weller je pravé, ale dává si záležet, aby nebyl v žádné databázi zločinců. Sara ji posunula před Jimmyho.
"To je chlap, co mi to auto dal."
"Kde a kdy přesně vám ho dal?" ptal se s velkým zájmem Greg.
"Za městem. Kdy to už nevím, před několika hodinama. Já fakt nevim."
"Takže vám někdo za městem daruje auto a vy si ho v klidu vezmete a odjedete?" divila se Sara.
"Tak … je docela pěkný, žádná rachotina, já zas tolik peněz nemám, proč to odmítnout. Podívejte, já nevěděl, že je kradený," mohl to sice tušit, ale určitě by se i tak dalo nějak zlegalizovat.
"Ten muž, Weller, měl s sebou dítě?" nehodlal se Sanders bavit dál o hlouposti a naivitě.
Neil chvíli přemýšlel.
"Měl. Mohlo mu bejt tak osm."
"Bylo to tohle?" ukázal pro změnu fotku Aarona.
"Jo, to je ten kluk."
"Když vám předal lexuse, co se dělo? Kam šli?"
"Já nevim, odjel jsem. Hned, aby si to náhodou ještě nerozmyslel," kriminalisté v tu chvíli měli pocit, že je z něj trefí.
"To dítě bylo uneseno. Hledáme ho všude možně a vy jste tímhle rozhodně nepomohl."
"Ale za to já vážně nemůžu."
"Odveťe ho," Sara si jen podpírala hlavu rukou.

"Tak a co teď? Myslíš, že se vrátili do Vegas?"
"Neměli auto a ten kluk byl při předání ještě živej. Vegas bylo nejblíž."
Všichni čtyři vyšetřovatelé se opět sešli v jedné místnosti.
"Otisky jsem už porovnal. Nejzachovalejší jsou Jimmyho, pár trochu rozmazaných patří patrně Wellerovi. To se dalo očekávat. Byly tam ale ještě jedny. Nepatřily majiteli auta, takže Weller měl nejspíš spolupracovníka. Stejně jako jeho parťák se nenachází v žádné databází," Warrick přinesl několik papírů z laboratoře.
"Jimmy ale tvrdil, že když auto přebíral, byli tam jen Weller a Aaron. Nikdo další."
"Hodges analyzoval ta modrá vlákna jako bavlnu. Nejspíš pochází z oblečení Aarona. Mia má v práci epitely z náramku."
"Co to pouzdro na nůž?" zeptala se Sara.
"Jeden otisk. Wellerův. Jestli tam bude DNA, to nám zjistí až Mia. V obou případech je ale jasné, že nůž patří únosci, a že ho nejspíš hodlá použít."
"Všechny hlídky ve Vegas mají fotky obou, je jich mnohem víc než obvykle, v médiích běží každou chvíli upozornění pro občany … víc udělat nemůžeme. Toho druhého teď už stejně nenajdeme."
V tomhle musel dát Taylor Gregovi za pravdu. Las Vegas je město, co pulsuje životem ve dne i v noci a hledat únosce s malým dítětem je jako hledat jehlu v kupce sena.
"Dneska už nic nezmůžeme. Asi to tu rozpustíme."
"Jo," zvedl se Greg. Ostatní ho brzy následovali a pomalu se rozprchli do šaten.

Sidleová a Sanders už byli mimo budovu, Taylor a Brown ještě diskutovali.
"Macu, myslíte, že ten druhý se na zločinu prostě přestal podílet, odstranili ho, nebo je to součást plánu?"
"To nevím. Možností je hodně. Dnes už to ale vážně zabalíme, Warricku. Na nic nového nepřijdeme. Laboratoř se nedá popohnat."
Brown naznačil že chápe a také odešel.

"Detektiv Taylor," ozvalo se za ním.
"Kriminalistka Willowsová," odpověděl, zdálo se, že bez zvláštního zájmu.
"Jak pokračuje hledání chlapce?"
"Nijak moc," zněla stručná odpověď.
"To je zlý. Dneska končíte?"
"Ano. Není třeba být tu tak dlouho přesčas, když to pomůže stejně, jako spát doma v posteli."
"V tom případě, když naposledy to nevyšlo … co si někam zajít? Právě jsme vyřešili případ," a ona na něj potřebovala zapomenout a zaplnit si hlavu jinými starostmi.
"Zajít … proč ne," souhlasil nakonec. "Jen jestli to nebude vadit Grissomovi."
"Gil je můj nadřízený a co dělám ve svém volnu jeho starost být nemusí."
Mac si myslel svoje. Nakonec ale proč nejít. Aspoň se opět podívá do víru Vegas. Pomalu prošli až k východu, kde je zahlédl poslední přítomný kriminalista jejich směny. Grissom.